Nejlépe hodnocené komentáře

Moje kancelářská plečka se zase jednou zapotila a její vyčerpávající práce mi dovolila několik hodin svádět bitvu s časem na širých písečných dunách planety Kharak. A že jsem si to užil, i když se můj stroj sem tam zakuckal. Jak si stojí prequel Homeworldu proti mocným soupeřům ze série?

Příběh je zasazen před události prvního dílu. Národ Kushan se snaží přežít na planetě Kharak, jejíž rozsáhlé a smrtící pouště se každým rokem rozrůstají a činí bezstarostný život poněkud...nebezstarostným. Jednoho dne zaznamená orbitální satelit tajuplný signál z pouště, načež je koalicí frakcí národa Kushan vyslána expedice, která má místo prozkoumat. Sotva ale vyrazí na cestu, pověsí se jim na paty fanatická frakce Gaalsien, která chce koalici taktně naznačit, že vydat se na expedici je špatné pro jejich zdraví. Ke sdělení tohoto faktu se snaží používat různé prostředky...jako třeba staré náboženské texty nebo smrt.

Na příběhu musím jednoznačně ocenit jeho příjemnou přímočarost a naprostou absenci patosu, který dnes bývá tak oblíbeným doplňkem podobných příběhů. Prostě jsme vyrazili na cestu a během ní se budou dít nepříjemné věci, které musíme vyřešit. Hlavním cílem je dorazit na místo anomálie a zjistit, o co tam jde. Hra to dává velmi zřetelně najevo a proto si hráč skutečně připadá jako vedoucí expedice, ne jako maminka, která poslouchá o prvních láskách svých ratolestí. Tenhle pocit umocňují hlášení kolegů o stavu Carrieru nebo stavu mise.

Co že je to Carrier? Prakticky jádro operací hráče, jeho pojizdná základna, výrobna a bitevník v jednom. Dojde ke zničení Carrieru? Mise končí. Bez základny to prostě nepůjde. Vedle Carrieru často uvidíme výzkumné vozítko Baserunner, které pilotuje vědkyně s povědomým příjmením, Rachel S'Jet. Rachel je rovněž pilíř expedice, proto je její případná smrt stejně špatná jako výbuch Carrieru a hra končí.

Oslím můstkem se dostáváme k audiovizuálnímu zpracování, které je špičkové. I na nejnižší detaily, na které se můj stroj zadýchával, hra vypadá jednoduše krásně. Jako ve spoustě jiných her musím ocenit design jednotek, konkrétně design Carrierů a menších Cruiserů. Z těch kolosů má člověk vážně pocit, že váží stovky tun a jsou reálné. Co se týče hudby, ta je opět nezapomenutelná a tematicky ladí k soundtracku minulých Homeworldů. Evokuje ve mně seriál Battlestar Galactica a svými nomádskými melodiemi podtrhává atmosféru nekonečných dálav pouště.

Jak je u této série zvykem, boj je zde spíš taktický, přičemž Deserts of Kharak oproti vesmírným příbuzným klade větší důraz na používáni schopností různých jednotek. Musím říct, že tahle změna mi byla poněkud nepříjemná. Rád bych byl generál, ne opatrovník; ale čert to vem, tak je to u většiny strategií. Naopak příjemný je detail, který zohledňuje viditelnost cílů útoku a výškové rozdíly. Pokud je autíčko schované za písečnou dunou, prostě ho tím kulometem nezastřelíte, dokud nevyjedete na její vrchol, abyste měli přímý výhled. Čím je zároveň vozidlo výše, tím dále dostřelí. Tenhle zastaralý systém dostává úplně nový rozměr na členitém bojišti písečných dun.

Důležitým systémem je tzv. Energy shunting, který využívá Carrier. Ten má k dispozici omezený počet bodů energie, které může hráč přerozdělovat do čtyřech různých systémů podle potřeby. Jedná se o pancíř, opravu okolních jednotek, zbraně a senzory. Při cestování je tedy výhodné mít naplno senzory a opravné systémy, zatímco při frontálním útoku jistě více pomůže napálenný zbraňový systém a pancíř. Pokud je do systémů přiděleno moc bodů, Carrier se přehřívá a poškozuje; v určitých chvílích ale tenhle kompromis přijde vhod.

Sem tam je také možné narazit na vrak lodi, který po rozbití nabídne nejen suroviny, ale také možnost najít artefakt, který ne nevýznamně pomůže nějakým větším či menším upgradem.

Zbytek už je klasický systém kámen-nůžky-papír, kdy dalekonosné railguny spolehlivě zničí jen rychlá vozítka, ta jsou zase náchylná na poškození od obrněných transportérů, přičemž ty jsou zranitelné zejména railguny. To je doplněno třemi typy letadel startujících z Carrieru, která mají ohromnou sílu, ale skolí je i kamínek vržený jejich směrem v podobě AA rakety.

Deserts of Kharak se až nakažlivě dobře hraje a kombinace sympatických mechanik, kvalitního audiovizuálu a svižné hratelnosti dělá z celku pohlcující záležitost. Během hledání Jaraci Object není těžké vcítit se do role velitele expedice a kosit jednoho nepřítele za druhým, aby si národ Kushan trochu zvednul životní úroveň. Tento Homeworldí prequel tedy můžu určitě doporučit, přičemž musím podotknout, že delší kampaň by určitě hře vysloužila nějaké body navíc a trochu méně mikra by mi také nevadilo. I přesto se ale jedná o výborný přírůstek do skupiny výborných strategií.