Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Amnesia: A Machine for Pigs

  • PC 75
Tak kde začít? Asi tím, že jsem první díl nehrál, takže jsem nebyl ovlivněn očekáváním či prvky dílu prvního. Ovšem co jsem očekával, byla tísnivá hororová atmosféra.

Na začátku nevíte vlastně nic, jste vhozeni do pokoje a začínáte rozplétat klubka příběhu. Už od tohoto začátku je jasné, čím vás hra bude celou dobu provázet. Vše zahalené do tmy či pološera, záhadné nečekané zvuky, pády předmětů, vidiny. Celé je to podbarvené temnou hudbou, která místy přechází do adrenalin nahánějící kompozice. Ze začátku je atmosféra hry opravdu hutná, a první desítky místností budete prozkoumávat se staženým žaludkem. Potud je vše v pořádku, ale bohužel, hutnost atmosféry postupně s odhalováním tajemství (alespoň pro mne) klesala. Hra už pak moc ničím novým nepřekvapí, na prvky budující atmosféru si zvyknete a pak už jen spíše s odporem očekáváte, kde vyběhne jaké prase a kde budete potmě hledat nějakou díru, dveře či žebřík, kudy bude hra pokračovat. Stejně tak úleky, kdy se jako hráči necháte vnést a pak se strachy zarýváte zadkem do židle, na začátku působily opravdu výrazně, později už se dostavila spíš nuda.

Co ale nenudilo byl příběh. Postupné hledání a rozplétání nitek je opravdu zábavné, a i když příběh samotný mi přišel malinko přitažený za vlasy, do hry prostě bezchybně zapadl. Bohužel ale se tím hraní zvrhlo spíše na rychlé procházení a hledání částí příběhu, než užívání si celkové atmosféry.

Grafika hry je rozhodně slušná, nicméně na rok 2013 místy trochu zastaralá. Některé efekty na mne působily jako před lety. Nicméně to neznamená, že by byla špatná a aspoň i můj starší noteboook hru zvládal svižně na plné detaily. Zvuky a hudba skvělé, rozhodně doporučuji velká uzavřená sluchátka, ta přidají atmosféře pár bodíků navrch.

Celkově se jedná o dobrou hru, dokáže vylekat a vtáhnout, nicméně jsem osobně očekával více.

Pro: Místy atmosféra, zvuk, hudba, umí vyděsit, HW nenáročnost.

Proti: Občas zastaralejší grafické efekty, atmosféra a faktor strachu by mohl být větší.

+12

BioShock Infinite: Burial at Sea - Episode One

  • PC 90
Hurá, spravil jsem si chuť po hroznym Call of Duty: Ghost a vypravil se opět na výpravu za poznánim. Nikoliv však do Columbie, ale hezky zpátky do Rapture. Třebaže výprava to byla krátká a tentokrát lehce chybující, jedná se opět o solidní zářez do série Bioshock. A protože od začátku ke konci jdete dvě a půl až tři hodiny, nepřátelé dostali od tvůrců trochu tvrdší kabáty a vám coby hlavní postavě sebrali hordy munice. Není to však na škodu, nýbrž ku prospěchu.

Hra má spád, je znovu příběhově laděná a skvěle rozvíjí, byť zbytečně moc neprozrazuje, příběh Infinitu. Graficky to vypadá skvěle, vlastně trochu líp než ve vzduchu a Elizabeth je opět skvělou společnicí, ačkoliv se tentokrát plete pod nohy víc než zdrávo. Pro pamětníky z dob prvního Bioshocku se pak dostavuje nejenom skvělá atmosféra, ale taky notný chtíč uvrhnout se do velkýho maratonu , kdy se od počátků úpadku Rapture dostanete až do onoho světa a zase zpět (já do toho jdu)! Jedinou věcí, která mě trochu mrzí, je, že datadisk byl rozdělen na dvě části, což trochu kazí jak zážitek, tak dojem.

pozn.: věta označená spoilerem spoiler vlastně ani neni, tak klidně klikejte ;)

Pro: grafika, RAPTURE, tradičně příběh a tradičně originalita... a taky zvrhlost

Proti: občasný záseky v prostoru, Elizabeth místy překáží, rozdělení na dvě části

+12

Call of Duty: Black Ops

  • PC 60
Studiu Treyarch se prostřednictvím Black Ops daří vyprávět poměrně povedený a slušně vystavěný příběh, který je sice značně derivativní a předvídatelný, ale stále se jedná o zdaleka nejlepší aspekt celé hry.

Po stránce hratelnosti a mechanismů jde totiž naopak o destilát toho nejhoršího v historii celé série. Extrémní svázanost, rigidní skripty a spousta nečitelných instafail podmínek na každém kroku ukazují, o jak moc horší gamedesignery měl Treyarch oproti tehdejším Infinity Ward. Je škoda, že si studio nevzalo lekci z předešlého Modern Warfare 2, jenž dokázal hráče provést příběhem aniž by se tvůrci uchýlili k takto drastickému zkrácení vodítka, na kterém se pohybuje.
+12 +13 −1

Counter-Strike

  • PC 100
Klasika všech klasik, jejíž servery jsou tak různorodý, že si každej přišel na svý. Od knife, zombie, fun, aim až po awp a avatar servery. To nejsou hodiny ale dny, co jsem strávil nad touto hrou a rád se k ní občas vracím, ikdyž už ji nehraje tolik lidí, co dřív.

Pro: Různorodost serverů, Jednoduchost, Nenáročnost

Proti: Grafika, Omezenost akcí

+12 +14 −2

Torin's Passage

  • PC 60
Torin`s Passage je málo známá a dnes už prakticky zapomenuta adventura od žánrového giganta Sierra, která nevzbudila žádný velký povyk ani v době jejího vydání, byť byly ambice autorů určitě mnohem vyšší. Za hrou totiž nestojí nikdo jiný, než legendární Al Lowe, autor série Larry, tedy přinejmenším té původní, s paskvily vydanými v novém tisíciletí, které tuto druhdy slavnou značku totálně pohřbily, už nemá nic společného.

V Torin`s Passage se Al Lowe podle svých slov pokusil oslovit mladší publikum, to se projevuje zejména na opravdu velmi nízké obtížnosti a Torin se dá bez větších problémů dohrát za pár hodin. Ve hře je navíc přítomen docela vychytany systém hintu a stejně jako v dalších sierrackych adventurach z té doby (KQ 7, Phantasmagoria 1) je možné začít hrát od jakéhokoliv chapteru a to ihned, bez nutnosti předchozího dohrání. Zajímalo by mě, kdo tuto nesmyslnou slepou uličku ve vývoji her v Sierře vymyslel, ale tohle by mi nijak nevadilo. Horší je to s příběhem, kterým je milióntá variace na téma "královský synek, vyrůstající ve skromných poměrech, se vydává pomstít smrt svých rodičů", vůbec ničím nepřekvapuje a navíc bych si rozhodně dovedl představit jeho lepší a intenzivnější podání. Během hraní, ale ani po dohrání, se hráč vůbec nedozví motivaci hlavního zaporaka, který se tradičně chová úplně stupidně, a o nějakém propracování všech postav včetně Torina nemůže být vůbec řeč. Samotný Torin navíc není zrovna velký sympaťák, zejména zpočátku, nijak zvlášť na mě nezapůsobil ani radobyroztomily ruzovozeleny kockopes, který ho doprovází a symbolizuje inklinaci k mladšímu publiku. Na druhou stranu je i tady možné Torina zabít, ostatně zabíjení hlavních hrdinů a čtení následných vtipných hlásek patří k oblíbeným činnostem při hraní sierrackych adventur, a Al Lowe i do TP dodal několik vtipných scének, které dětem asi moc nedojdou. Slabší příběh pak trochu kompenzuje originální svět Strata, herní univerzum se totiž opravdu povedlo, jeho jednotlivé části vypadají zajímavé, bohužel v nich ale hráč stráví příliš málo času na to, aby se dál plně využít jejich potenciál.

Kladnou stránkou měla být v době vydání určitě grafika, ale z dnešního pohledu se rozhodně nejedná o nic extra, spíš naopak. TP jakožto 3. generace adventur od Sierry rozhodně nevypadá lip, než třeba Quest for Glory 3, být se rozhodně nejedná o podobný graficky průjem jako u Spáče Questu 6. Hra vypadá docela dobře, fajn jsou zejména některé backgroundy, animace postav při cutscenach ale vypadá trochu levné a superhnusny je masivní interface, který by se dál minimálně o třetinu zmenšit. Hra není moc ukecaná a ve hře nejsou titulky, pro ulehčení je tu v měnu možnost přehrát si proběhlé dialogy včetně jejich textové podoby. Hudba je fajn, ale mohlo ji být víc, zvlášť při bloudění v lávovém světě.

TP je jednoduchá, nenáročná a docela zábavná adventura, že které autoři mohli udělat skvělou hru, kdyby zdvojnásobili její rozsah, více využili dobře navržené univerzum a vylepšili podání příběhu. TP působí osekaným dojmem jako hra, která měla být rychle na trhu, takže se musely udělat ústupky vůči obsahu, což dokládá zejména absolutně nicnerikajici outro, které mě opravdu zklamalo. Je to škoda.

Pro: hratelnost, svet Strata, originalni momenty

Proti: ohrany a nedotazeny pribeh, prilis kratke, hnusny interface

+12

Tom Clancy's Splinter Cell: Conviction

  • PC 75
Zemětřesení je tady. Jestli jsme si všichni mysleli, že dál už tvůrci po Double Agentovi (dále jen DA) zajít nemohou, tak jsme se bohužel mýlili. Už DA byl „jiný“ Splinter Cell. Většina stealth prvků zmizela neznámo kam a poprvé v této sérii jsme hráli dokonce denní misi! Říkal jsem si, dobrá, tvůrci chtěli udělat odbočku od naprosté stealth akce a udělat něco více akčního a v dalším díle se vrátit zase hezky do stealth vod. Jenže ouha, přišel Conviction a vše je úplně jinak, než jsem si myslel. Už jen to, že byl vývoj Convictionu po nějaké době přerušen a hra byla od základu překopána a vytvořena nově, nevěstilo nic dobrého.

A že gameplay toho „prvního“ Convictionu nevypadal vůbec zle. http://www.youtube.com/watch?v=31v5N9_5rZ8 (Autoři sliboval ukrývání se v davu a využívání okolí a mnoho dalšího.)
Takže tady máme starého dobrého Sama, ale … věci se změnily. Sam už nedělá pro třetí sekci, Lambert je mrtev a jeho dcera také. Ta „umřela“ již před událostmi DA a v průběhu Convictionu se dozvíme, že její smrt byla jen fingovaná Sam se oprostil od všech možných organizací a na vlastní pěst se vydal vyšetřovat smrt svojí milované dcery. Jenže věci se nevyvíjí tak, jak by si přál a jako obvykle musí zachraňovat Spojené státy před hrozbou, tentokrát však z vlastních řad. Během putování hrou se budeme pohybovat vesměs v USA a dokonce se podíváme i do sídla samotné Třetí Sekce. A jak už to bývá, Sam opět zachrání svět a všichni budeme spokojeni :-D.

Nejdříve se budu věnovat grafické stránce hry. Stejně jako hra samotná je nově pojata i její grafika. Je to sice „stejný“ engine (teda akorát stále vylepšovaný, základ je UE2.5, na kterém běžel již Chaos Theory), avšak vypadá úplně jinak než předchozí díly. A taky se jinak hýbe, neboť náročnost na sestavu se mnohonásobně zvýšila a může za to hlavně velmi špatná optimalizace.

Co se ovládání týče, pohyb myši a míření už není tak krásně čisté jak v předchozích dílech a můj pocit je, že má pohyb docela znatelné zpoždění oproti pohybu myši. Ale to je nejspíše způsobeno sníženými FPS. Bohužel, na hře se taktéž projevila jistá konzolovitost při ovládání, která u předchozích dílů taktéž nebyla. Toto mě na hře velmi zklamalo a ačkoliv už DA nebyl plnohodnotný Splinter Cell, tak jsem u něj měl stále ještě pocit, že hraju Splinter Cell. Toto se u této hry pro mě naprosto vytratilo.

Když už jsem načal, že jsem si nepřipadal, jako když hraji Splinter Cella, budu v tom tedy pokračovat i v oblasti gameplaye. Jak jsem řekl, jako akční hra to není špatná. Dokonce i dost prvků z původních her zůstalo, některé vymizely, pár nových přibylo. Mezi ně počítám například nový systém vyslýchání. Během výslechu můžete s „objektem“ mlátit o věci v prostředí a donutit ho tak, aby vyzradil vše, co ví. Je to sice maličkost, ale potěší. Ještě jednou novinkou, která stojí za zmínku je systém likvidace. Sam označí 2-4 nepřátelé, které poté během naskriptované animacezlikviduje. Avšak nelze jí používat pořád, schopnost likvidace získáte, jen když nejdříve někoho zabijete holýma rukama. Zpočátku jsem si myslel, že je to prostě zjednodušení pro dnešní masy hráčů, avšak postupem hry jsem tuto schopnost docela uvítal. Nejen kvůli samotným nepřátelům, kterých se často zhrocovalo hafo na jednom místě, ale také díky samotnému střílení, které bylo v této hře až nesnesitelně uměle znepřesněné. Na 10 metrů netrefit pistolí hlavu je už napováženou. A taky samotné míření pro mě bylo díky zpomalenému pohybu myši velmi těžké, ale to může být jen můj pocit.

Co mě však potěšilo je možnost hrát jak Stealth způsobem, tak i akčním způsobem. To je rozhodně plus pro všechny příznivce předchozích dílů. Některé pasáže sice bez střílení přejít nejde, ale to už bylo i v DA.

Na druhou stranu mě taky některé věci docela zklamaly. Noční i termo vidění z předchozích dílů zcela vymizelo a ve tmě často vidíte úplný ho..uby. V pozdějších fázích hry sice dostanete k dispozici sonarové brýle, které dokáži detekovat nepřátele i přes zeď, avšak spíš představují takový nepoužitelný mix mezi nočním a tepelným viděním, takže sice vidíte nepřátele a např. laserové paprsky, ale samotné okolí skoro vůbec. Proto jsem ho používal jen minimálně. Co se mi však docela líbilo je indikace, kdy jste skryti před nepřáteli. Vývojáře nenapadlo nic jiného, než efekt, že se hra „přepne“ do černobíla. Jak jednoduché a přitom efektivní.

Dále bych hře ještě vytkl pár zbytečných maličkostí, jako je hrozné umístění checkpointů nebo například, co jsem vůbec nepochopil, je nemožnost si zvolit, zda chci při sprintování nebo krytí se tlačítko držet nebo zmáčknutím přepínat volbu. Z toho vyplynulo, že sprint je nastaven na přepínání a krytí na držení. Tedy naopak, jak by to podle mě mělo být. Ale to už jsou vážně jen maličkosti, které sice naštvou, ale dá se na ně zvyknout.

No a je to tady, jsem skoro na konci. Co bych ještě řekl? Jo, už vím. Příběh. Jaký? Nemastný a neslaný. Byl jsem z něj opravdu zklamán. Prostě první Splinter Cell, který mě zklamal příběhem. Je to tak. Ale co, každý den není posvícení a i mistr tesař se někdy utne.

Nakonec prostě musím říct, že hra je oproti předchozím dílům značně zjednodušená a zaměřená více na casual hráče, ale to už je bohužel trend dnešních her.
Herní doba mezi 11 – 12 hodinami je v dnešní době pěkný průměr až lehčí nadprůměr a rozhodně jsem tolik nečekal.

I přes vše co jsem napsal, říkám; není to špatná hra! Kdybych nehrál (nebo neznal) sérii Splinter Cell, tak bych tuto hru hodnotil jako akční hru a dal ji s klidem v srdci i 85 – 90%. Takhle však musím hodnocení dost snížit a to na stále hezkých 75%.

Pro: + Pár nových herních prvků + délka + možnost hrát jak stealth, tak akčně + coop a multiplayer

Proti: - náročnost na PC - velmi zjednodušené oproti předchozím dílům - není to klasický SC - nic moc příběh - konzolovitost

+12

Deadfall Adventures

  • PC 75
Necrovision jsem nehrál a tak je Deadfall Adventures prvním seznámením se s polským studiem The Farm 51. Nutno také dodat, že o hře jsem před jejím vydáním nevěděl a vlastně jsem se k ní dostal náhodou. Zaprvé jsem momentálně neměl co hrát a zadruhé jsem narazil na článek o nově vyšlé akční adventuře ala Indiana Jones. A bylo rozhodnuto.

Už od první mise je jasné, jaké bude mít hra ambice. Ačkoliv se nejedná o AAA titul, hra nabere od první mise povědomě sympatickou atmosféru, která provází právě třeba starou trilogii Indiana Jonese. V podobné hře také nemůže chybět ženský element a tak hned na začátku dostaneme úkol chránit sličnou britskou archeoložku Jennifer na její dobrodružné výpravě za Heart of Atlantis. Nemá smysl zastírat, že se tvůrci inspirovali u dvou největších idolů filmově-herní archeologické historie a udělali tak vlastně neoficiální cross-over.

Zajímavým prvkem této adventury je bezesporu pohled z první osoby. Jak jsem v průběhu hry pochopil, má to svůj důvod. Mimo klasické řešení puzzlů a hádanek si hráč užije hodně přestřelek ať už s nacistickými vojáky nebo s zombie-duchy zemřelých nešťastníků. Zde se dostávám k další "vypůjčené" vychytávce, a to konkrétně oné "smrtící" baterce z Alana Wakea.

Hra běží na starším enginu, který nemá smysl srovnávat například se současným DICE 3. Některé lokace jsou graficky povedené, některé nás naopak vrací 5 let zpátky. A to mluvím o nejvyšších detailech. Nemluvě o tom, že jde o ty nejklasičtější lokace, které zná například Indy nebo Lara jako svoje vlastní boty. V první řadě tu jde ale o atmosféru, která je opravdu parádní. V druhé řadě jsou tu pak puzzly, které však umí občas potrápit kvůli nepřehledným nákresům. Přiznávám, že asi 2 důležité puzzly jsem vyřešil úplnou náhodou.

Tvůrci chtěli komplexní hru, a tak přidali do DA i RPG prvek. Za sbírání artefaktů třech druhů si můžete vylepšovat postavu, resp. její skilly. Určitý efekt to má, ale hlavní motivací je spíše ono hledání artefaktů. Užitečným pomocníkem je i kompas, který však funguje jen tehdy, když máte mapu. Většinou jsem se ale s hledáním mapy neobtěžoval, přeci jen nejsem začátečník. Hledání artefaktů je pak o něco větší zábava.

Deadfall Adventures je vcelku příjemným překvapením na poli ne-mainstreamových her. Má svoje chyby, které pramení z využití staršího enginu, jednoduchého námětu plného klišé nebo z nejasnosti některých puzzlů. Má však atmosféru, nadhled, humor a jednoduchý cíl - pobavit.

Pro: hlavní dvojice, atmosféra, řešení puzzlů

Proti: umělá inteligence Jen a protivníků, nejasné některé puzzly, technické nepřesnosti

+12

The Catacomb Abyss

  • PC 60
Jedna ze starých klasik, které byly pověstné svojí atmosféričností hororovostí. Dnes už to asi nikomu tak nepříjde ale v roce 99, na monitoru s prachbídným rozlišením 640x480, to bylo děsivé dostatečně.

Hra začiná pěkně z vesela, přicházíte na hřbitov a začíná se stmívat. První co každého napadlo, bylo proč se ten debil neotočí a nejde pryč, dál na ten hřbitov přece nepolezu. Ovšem polezete, nic jiného Vám nezbude.

Musí se nechat, že takové prvky jako zombie vyhrabávající se ze země, či kostlivci vybíhající ze stěn jsou velice děsivou a povedenou podivanou. Zvlášt když se pořád hráč rozhlíží, odkud přicházejí (dokud nezískáte určitý krystal, nevidíte je na mapě).

Tato cesta pokračuje dál množstvím různorodých prostředí, bohužel se liší jen textury, zatímco mapa je vždy klasické bludiště. Na svých cestách, těmito prostorami narazíte na škálu různorodých nestvůr. Díky ruzným barevným krystalům, se vám později zobrazují nepřátele, coby barevné tečky na mapě.

Co do dalších herních prvků, hlavní postava má základní útok coby hozený fireball rukou. Dale může nalézat dvě kouzla, první střelí tři firebally za sebou, zatímco druhé vystřely čtyři do stran. Hráč dále nalézá lečivé elixíry, nebo magické hodiny, které dokáží zastavit čas.

Catacomb je zkrátka akční hra, která klasické tvůrce z ID software nezapře. I když tato hra již není pod tímto studiem. Ve své době to byla dost děsivá a nepříjemná záležitost. Zpětně už tak bohužel nepůsobí. Nekonečné bloudění a hledání klíčů, aby pak hráč hledal zase ty správné dveře, je prostě nekonečné a nezáživné.

Avšak vzhledem k tomu jak jsem to cítil tehdy, tak dávám 60%

Pro: Atmosféra, zpracování okolí

Proti: Neustálé bludiště, defacto další klon Wolfenstein 3D, i když tentokrát s firebally

+12

ArmA III

  • PC 80
Další evoluce hry. Pro mne příjemný pokrok kupředu. Engine doznal několik novinek, ale základ zůstává zachován. Zkušenější tvůrci se rychle najdou a ti, kterým vadí některé nevýhody enginu už od dob OFP se s ním musí i nadále vyrovnat či hru ignorovat. Reakce postavy na ovládání se oproti předchozím dílům výrazně zlepšila, což je z mého pohledu výrazný plusový bod. Vyšší hw náročnost k Arma sérii vždy patřila, ale snad se podaří některé problémy především s MP rychle vyřešit. Napojení na Steam a samostný Steam Workshop posouvá Arma sérii tam, kde jsem si ji dlouho přál. Uzavřenější ekosystém misí a brzy i addonů a modů nebude rozhodně na škodu. Kampaň je sice dávkována postupně, takže ji ještě po třetině nechci hodnotit, ale hromada výtvorů na Workshopu přináší nespočetně hodin možné zábavy. Trojka se i přes problémy a tradiční bugy, kterých nebylo tentokrát tolik, povedla, takže pokud vám Arma styl vyhovuje, tak tento díl rozhodně musíte mít.

Pro: stavebnice/hra, workshop, ovládání postavy

+12

O.D.T. - Escape... Or Die Trying

  • PC 90
ÚVOD
Ó má dětská modlo,tys zapomenuta v mé mysli byla,tak hluboko ukryta. Děkovat mohu vánočnímu úklidu že jsem tě opět nalezl.Mé srdce zaplesalo příslibem radosti a vzpomínek ale má hlava začala přemýšlet jsi li ještě schopna mi dáti to co v mládí a jsi li vůbec možna se zapnou. ONO TO ŽIJE!!!!!!.
To byli asi prvotní pocity když jsem tuto hru našel při nenáviděném uklidu na jednom starém cd od Score. Hned jak jsem ho otočil začal jsem se obávat je li cd vůbec funkční jelikož jeho čtecí strana měla vrásky jak Měsíční krajina. Naštěstí až k údivu bylo vše v pořádku a já jsem tedy mohla rozehrát druhou hru těchto vánoc a pro mě takové malé,osobní, předčasné vánoce.

ROZBOR
Příběh začíná když vaše vzducholoď na které je převážena jakási Zelená perla se zlou mocí ztroskotá v bouři na ostrově plné různých bytostí. Kapitán a vy jako člen posádky musíte najít jak perlu,držák perly,nádoby s plynem na opravu vzducholodě tak později i uneseného kapitána. Během hry budete provázení animacemi(mezi kapitolami) které odhalují příběh.
Po startu hru dostanete možnost vybrat si ze čtyř charakterů(Ike,Julie,Maxx,Solaar) které se liší možností užíváním zbraní,velikosti obrany a duševní síly.
Volba nemá vliv na příběh ale jen na určitý styl hraní.
Hra obsahuje vylepšování postavy,získáváte zkušenosti a ty si libovolně rozdělujete mezi tři vlastnosti výše uvedené čímž si zlepšujete použitelnost zbraní,odolnost a možnost používat kouzla.Každý z charakteru má určitou maximální možnost vylepšení daného aspektu čímž se od sebe liší.Ze své zkušenosti musím říci že jsem byl na maximálním vylepšení všech schopností někdy za polovinou hry.
Čtyři typy zbraně(energetická,plamenná,elektrická,fůzní+granáty a miny) si navíc ještě můžete vylepšovat nalezenými upgrady kterými zlepšíte dále jejich účinnost.Každá ze zbraní má jiný účinek a hodí se na každého protivníka jinak.
Kouzla nacházíte pomocí krystalů ale použít je můžete jen pokud mate dostatečné množství duševní síly.
Hra se děli na úrovně(kapitoly) kde každá má jiné zpracování a k nim danné nepřátele.
Úrovní je 7+1 bonusová a každá z nich má lokace přes které se pohybujete a občas se vracíte např.najdete zavřená vrata ale páka k otevření je v jiné lokaci dané úrovně.
Upřímně nejradši mám první a druhou kapitolu a nesnáším třetí z důvodu nepřátel.
Každá z úrovní obsahuje mnoho tajných místností v kterých najdete upgrady,bonusové životy,náboje atd.Na konci každé kapitoly na vás čeká boss.Na každého z nich se musí jinak.
Grafická stránka hry už je celkem hodně zastaralá ale podporuje vyšší rozlišení.Hlavně modely postav jsou špatné a hra má i dost grafických glitchů(průhlednost textur,mizející plošinky,neviditelné stěny...) které ale nijak nebrání dohraní ale dokáží napěnit krev.
Zvuková stránka je celkem v pořádku ale hra by mohla obsahovat nějakou doprovodnou hudbu(PS verze jí má).
Hratelnost se hodně zakládá na skákání po různých plošinkách,hledání pák a klíčů,sem tam nějaké logické hádanky a likvidování nepřátel.
Zde nastávají první chyby této hry. Hra obsahuje míření které je nepřesné a nepohodlné. Míříte přes záda postavy a pouze když se nepohybujete a jaksi odhadujete kam míříte, naštěstí hra obsahuje i automatické míření které funguje o trošku lépe a s postupný vylepšením zbraně se jakoby zlepšuje nicméně na nepřátele kteří jsou blízko funguje špatně.Dale je celkem špatné odhadovaní různého skákání nad propastmi(pád je automaticky smrt)a na různé záchytné body,vlastně celkově se modlíte ať se zachytíte.
Save systém je asi to nejhorší.Máme tu dva typy. Checkpointy a Portál savy.Portál save je regulerní uložení které si můžete libovolně načíst ale uložit lze v portálu pouze jednou.
Checkpoint funguje něco jako obrození.Tedy zemřete,odebere se vám život a vy se na daném checkpointu objevíte. Přijdete li o všechny životy musíte načíst Portal Save. Rozmístění není nejlepší a musím říci že občas jsem zuřil velice silně.
Doporučuji hledat všechny možné životy které můžete jelikož je budete potřebovat.
Pády z plošinek jsou tu na denním místě a dokáží vám opravdu znepříjemnit hru.proto se obrnit nervy při hraní je na místě.Rozhodně se nejedná o lehkou hru.

ZÁVĚR
O.D.T. ach jak krásný čas jsem s tebou strávil,kolik rozčilování a kolik chytání za hlavu jsem absolvoval s tebou,přesto miluji tě a děkuji ti za můj návrat do let minulých.Tato hra byla,bude a je jednou z mých nejoblíbenějších.Možná je to tím že jsem nikdy nijak netíhl k Tomb Raideru jako moji vrstevníci,ale já toho nelituji.Nechte si svou Laru,já mám svou Julii a její partu okolo.

BONUS
Hru jsem prošel bez kouzla léčení které jsem nenašel hned na začátcích hry takže jsem si hru celkem dále ztížil proto kdo by se odhodlal hrát opravdu doporučuji prohledávat vše.Některé nestvůry jdou zabít jen kouzly a zjištění že nemáte žádné účinné kouzlo na zabití dokáže tuhle hru znepříjemnit.
A navíc pokud jste neměli kompletní kontejner nebo 30 láhví plynu, před vstupem do závěrečné 7 kapitoly hra pro vás končí a vy si ji budete muset projet znova.TAKŽE POZOR :)


Pro: Hratelnost,Vylepšování,Variabilita prostředí,skákání,temná atmosféra,bossové

Proti: grafika,občasná nepřehlednost ,někteří nepřátelé,skákaní,automatické smrti,save system

+12

Blur

  • PC 60
Už je to dávno, co jsem naposled dal nějaký ty auťáky. Vždycky na to padne nálada uprostřed zimy nebo prostě v době, kdy je takové pošmourno a nedá se moc, co dělat jiného, než sedět doma a koukat na tu tmu z okna. Blur mě lákal už delší dobu a dal jsem mu přednost před nějakým tím, pro mě ještě nehraným, dílem z Need For Speed série. Líbili se mi licence na plno závoďáků. Zaujalo mě, že taková hra ty licence vůbec nabízí. Závody jako takové byly hrozně fajn. Dá se u nich dobře odpočinout a vyblbnout. Příběh jsem přešel jaksi bez zájmu a závody byly hodně do arkády. Každopádně, co se týče ovládání, s tím jsem neměl žádný problém. Bylo dost slušné. Největší problém jsem měl s opakováním závodů. Nejvíc mi vadilo, že prostředí se opakovalo stále dokola. Stejně tak i postupem času arkádovost v podobě různých zbraní ztrácela na síle. Vyblbnul jsem se, ale jak hra nenápadně ke mně přišla, tak stejně tak zase odešla.
+12

Amnesia: The Dark Descent

  • PC 90
Jak už možná víte, jsem posera. Proto dodnes nevím, proč jsem do Amnesie šel, nejspíš mě zlákal podtitulek "3D hororová adventura" a možnost celkem kreativně manipulovat s předměty. A navíc zahrát si hororovou hru ve starém hradu zasazenou do 19. století je prakticky nemožné (ačkoli starý hrad a strašidla jsou snad největší klišé ze všech, opravdu strašidelné hry se strašidly v hradech se prostě nedělají).

Úvodní minuty hraní působí na hráče dost intenzivně a snaží se z vás vymáčknout co nejvíce strachu, ještě než najdete první papír s poznámkou, která vám nastíní nějaký děj a vysvětlí, že o paměť jste se připravili zcela dobrovolně. Pak se tempo trošku zvolní a hra se vám začne pomalu odhalovat a nabírat obrátek. Grafický kabátek je ušitý velmi příjemně, a i když to není špička, vykresluje prostředí velmi šikovně. Hra světla a stínů hraje prim, a společně s hudbou navozuje doopravdy hrůzu z neznámého. Autoři navíc přidali postavě i charakter strašpytla skrze atribut "Sanity" (duševní zdraví), čím déle jste ve tmě, tím hůř se postava cítí a začíná hlasitěji dýchat, skřípat zuby, má drobné halucinace a po nějaké delší době bez pobytu na světle se jí podlamují kolena a nakonec se může i úplně sesypat hrůzou. Z toho důvodu nafasujete lucernu na olej a můžete najít i nějaká ty křesadla, kterými si občas zapálíte svíčku na stolku nebo nějakou pochodeň na rozcestí v hlubokých kobkách hradu.

Hrad ale není zcela prázdný. Už poměrně krátce po probuzení zjistíte, že se po středověkém sídle pohybují nějaké podivné žijící entity, a setkání s nimi (alespoň u mě) většinou vyústilo téměř v infarkt a nové trencle. A nebylo by to tak hrozné, kdybyste dostali do ruky alespoň nějaký kus kovové tyče nebo čehokoli, čím můžete to kulhavé cosi fláknout po ksichtě. Jenomže hlavní "hrdina" je totální posera, takže jakmile spatří cokoli nenormálního a stěží rozumně vysvětlitelného, okamžitě téměř ztrácí zdravý rozum, zrak a snad i důstojnost. Pokud vás strašák nevidí, stačí se skrčit někam do temnýho koutku a počkat. Jakmile vás ale zmerčí, tak jste prakticky nahraní. To mě trošku štvalo, protože ačkoli smraďoch kulhá a potácí se jak stoletej děda, po závanu čerstvýho masa se rozběhne jak slepice po flusu, a i když vám za klávesnicí adrenalin rozjede vaší pumpu do závratných otáček, váš herní strašpytel má nejspíš nějakou dysfunkci nadledvinek. Takže utéct je nemožný, natož se pak rychle schovat do skříně a zavřít dveře. Manipulaci předmětů jsem si zkrátka nějak nenacvičil, a tak když došlo na nějaký vyhrocený okamžik, zběsile jsem škubal myší a sotva jsem otevřel i normální dveře, natož abych manipuloval s tak složitým mechanismem, jako jsou dveře od šatníku. A takový epileptik je pro zombíka celkem snadná kořist.

Podtitul "adventura" ve hře vynikne až později, kde přichází na řadu řešení rozpohybování různých mechanismů, zezačátku budete spíš jen hledat cestu, světlo a snažit se vyhnout prohnilým zrůdám. Příběh vám je vyprávěn pomocí útržků stránek nejspíš z vašeho deníku, a naštěstí to není jen výplň k hrůznému prostředí hry. Ke konci hry už tak nějak zjistíte, jak hra pracuje se strachem a bude se vám možná hrát o něco pohodlněji. Já ale nevydržel na jeden zátah déle než hodinu.

Amnesia ale svůj úkol splnila, a to naprosto perfektně. Navodí skutečný strach z neznámého, a znemožní vám postavit se strachu silou, zároveň vyzkouší váš mozek na několika různých logických hádankách. A když se naučíte perfektně manipulovat s předměty a nacvičíte si rychlé schování do skříně nebo do bedny s víkem, bude váš zážitek ještě mnohem lepší. Tohle je vynikající survival, nemáte nic a za celou hru ani nic nedostanete, jenom lucernu, sem tam nějaký to křesadlo a občas nějaký cajky, který vám pomůžou v cestě hlouběji do hradu. Perfektně odvedená práce.
+12

Risen 2: Dark Waters - Air Temple

  • PC 40
Hned na úvod můžu řícti, že Air Temple je v podstatě zbytečný přídavek, který slouží snad jen k tomu, aby si hráč nahrabal zkušenosti (či "slávu", jak je to v Risen 2 nazváno).

Na ostrově Antigua si jistě všimnete, že tam jsou nějaké nové potvory, které vám ztrpčují postup - chrliči. Záhy potkáte starého známého druida Eldrica, který vám řekne, že za tím stojí (překvapivě) Mara. No a vám nezbývá nic jiného, než se tomu podívat na zoubek.

Odplujete tedy na Ostrov bouří, kde pobijete několik chrličů a dalších potvor (jejich velitel má aspoň užitečný meč), zachráníte jednoho trosečníka, a toť vše. Dále už zbývá jenom zabít pár chrličů na každém dalším ostrově, vzít jim vejce a přinést je Eldricovi. Fanoušci Piranha Bytes si jistě vzpomenou na opravdu velmi podobný úkol z Gothicu 2 s ještěrany.

Samotná postava Eldrica je pak stejně jako zbytek posádky neuvěřitelně plochá. Dialogy nic moc, pouze jednou vám pomůže na Ostrově bouří, a pak celý zbytek hry postává na lodi a nedá se s ním nic dělat.

Jako celek toto DLC zbytek hry nijak neruší, ale rozhodně se nedá říct, že by ji jakýmkoliv způsobem obohacovalo. Zkrátka průměr.

Pro: Chrliče jako zdroj zkušeností navíc

Proti: Je to jenom jeden rozsáhlejší quest typu zabij/přines

+12

The Political Machine 2012

  • PC 70
Hru jsem si pořídil za pár centů na steamu a byl jsem zvědavý, co to vlastně je. Zvolil jsem si netradiční duel za Michelle Obamovou proti Condoleese Riceové. Popisky a rady jsem nějak moc nečetl, tak jsem vlastně pouze se svojí Michelle lítal ze státu do státu (hlavně těch, kde je hodně volitelů) a přednášel své projevy o Obamacare, lidi na to asi slyšeli, takže jsem nakonec porazil Condoleezu asi o 2% volitelů:)
Když jsem hru zkoušel podruhé, zvolil jsem klasický souboj Obama x Romney, tentokrát jsem zvolil téma svých proslovů jako obhajobu války v Iráku a Afghánistánu a sem tam i nějaké to vzdělávání. S tím jsem ale u Američanů moc nepochodil a volby prohrál se ziskem asi 20%. Možná za to můžou špatně zvolená témata, ale to by do jisté míry podporovalo stereotypní názory, které má na USA velké množství lidí. Do takových debat se však nechci pouštět.
Až půjdu někdy do voleb znovu, budu se zajímat o nezaměstnanost a snad to vyjde;)

Pro: netradiční hra, možnost "přepsat" dějiny

Proti: pořád to samé, brzy přestane bavit

+12

Splice

  • PC 75
Tato hra působí trochu zvláštně. V době, kdy už kdejaký simulátor skříně, důchodového pojištění, či celého vesmíru má nějaký příběh, zde ho člověk nenajde. Ani vlastně neví proč to hraje. To ale neznamená, že je toto dílko nějak špatné, spíše naopak.

V každé úrovni máte dané schéma do kterého se musíte několika málo tahy strefit. Není to nic jednoduchého, člověk často zkouší a zkouší, představuje si rozložení o dva tahy dál a stejně se do schématu netrefí. Nedá se však říci, že je to neřešitelné, často se řešení skrývá tam, kde by ho člověk na první pohled vůbec nečekal.

Splice je pěknou logickou hrou, kterých je sice na trhu habaděj, ale když se vám dostane do ruky, tak s ním strávíte pěkný čas, už třeba jen v podobě přestávkových pětiminutovek.

Pro: trénink mozku, vypadá to pěkně

Proti: hra nevybočuje z řady

+12

TrackMania United Forever

  • PC 75
Rychlost! Ještě větší rychlost! Šílená rychlost a k tomu naprosto šílené akrobatické tratě. Tak to je Trackmania.
Hromada lidí na jednom serveru honících se za desetinami a setinami vteřin. To je Trackmania.
Hledání různých zkratek a fíglů na pokoření aktuálního rekordu na trati. To je Trackmania.
Sta tisíce lidí závodících pod vlajkou své rodné země. To je Trackmania.
Dva roky mého života. To je Trackmania.
Progaming. To je Trackmania.

Ačkoliv Trackmania United Forever je vlastně kompilací a posledním rozšířením původní Trackmanie a obsahuje tak obří singleplayerovou kampaň v sedmi různých prostředí plus ještě další módy jako např. akrobacie nebo platformy, jádro téhle hry leží v multiplayeru. Přídavek Forever navíc umožnil kromě jiného propojit závodníky free verze se závodníky placené United verze a vytvořit tak jednu obří komunitu. Navíc byl rozšířen již tak kvalitní a jednoduchý editor tratí, takže komunita dál mohla produkovat nespočetné množství ještě šílenějších "treků". Novinkou je zde i další obří a velmi náročná Star Track kampaň, ve které dosáhnout na tzv "Medaile autora" je v podstatě pro běžného hráče skoro nemožné.

Naprosto ultimátní charakteristikou Trackmanie kromě šílených tratí a rychlosti, je absence jakýchkoliv kolizí mezi hráči. To je podle mého názoru i podstatnou příčinou popularity Trackmanie z hlediska multiplayeru. Nikdo vás tak nemůže blokovat, nikdo vás nemůže otravovat, a nikdo vám nezkazí hru. Jste tu jen vy, auto a čas. Neuvěřitelně rychle ubíhající čas, který vám při snaze o překonání traťového rekordu neodpustí naprosto žádnou ani minimální chybu.

Nicméně když si udržím odstup tak samozřejmě vidím, že hra má i své mouchy. Např. singleplayer je v konečném důsledku v podstatě docela nudný. Jediné co vás nějak motivuje je získání těch 4 placek na každé trati. Což k dohrání hry může dovést jen úplného magora jako jsem já. I když pravda to závěrečné zjištění, že v té době kompletně hru dohrálo jen 10 Čechů a nějakých 530 lidí na celém světě, celkem dokázalo pohladit mé ego. Zpátky na zem jsem se ovšem vrátil velmi rychle, když jsem se někdy v roce 2009 zúčastnil kvalifikace na Mistrovství ČR. Jestliže v závodech kde jde o desetiny a setiny vteřiny, dostanete od profesionální špičky naděleno několik vteřin, tak je rozhodnuto, že tudy cesta nepovede... :D

Pro: Úžasný multiplayer, hromada serverů, ligy, turnaje - progaming

Proti: Nudný singleplayer.

+12

Osmos

  • Android 85
Hra kterou asi kde kdo na začátku považoval za relaxační a odpočinkovou pohodovku, se ve své pozdější fázi ukázala býti hardcore záležitostí. Ani zde na Databázi her se moc často u hodnocení neobjevuje to známé zatržítko indikující dohrání hry do úplného konce. Falešnému úvodnímu dojmu velmi také napomáhá skvělý hudební doprovod, který ovšem nedoporučuji poslouchat za volantem (což s oblibou s herními soundtracky dělávám), neboť byste mohli u jeho poslouchání usnout a probudit se až na JIPce nebo v márnici.

Celá hra je inspirována přírodním jevem nazývaným osmóza. Kdo neví, co se pod tímto pojmem skrývá, nechť si to vygooglí, za prvé se tímto popisem nechci zdržovat, a už vůbec se nechci ztrapnit, kdyby se ukázalo, že tomu prd rozumím. :) Hra by tak měla navozovat dojem interagujících buněk, kde herní "osmóza" funguje tak, že větší buňka vždy pohltí buňku menší. Kontakt s menšími buňkami je tak pro nás žádoucí naopak kontakt s většími životu nebezpečný. To jestli je sousední buňka bezpečná nebo ne, indikuje nejenom její velikost ale i její barva. Pohyb buňky funguje na principu reaktivního pohonu. Buňka tedy do místa označeného myší vyprdne kousek sama sebe a zároveň dle zákona akce a reakce se vydá směrem opačným. Čím více buňku donutíme prdět tím rychlejší pohyb vykoná. Zároveň platí i zákon zachování hmoty, a vzhledem k tomu, že buňka prdí částečky sama sebe, je logické že se její velikost zmenšuje a rychlost zmenšování je úměrná rychlosti prdění. Ale dosti prdící teorie...

Chtěl bych se totiž ještě pozastavit nakrátko u grafické prezentace hry. Mnohem více než mikroskopické prostředí buněk mi hra spíše připomíná makroskopické prostředí vesmíru s rotujícími hvězdami, planetami galaxiemi a jejich gravitačním působením, které je ve hře také patrné. Ne že by mi to vadilo spíše naopak, moc se mi to líbí, jen nevím jestli to byl záměr autorů. Ale čert to vem. Důležitější je, že se to hraje velmi dobře, navíc jsem měl to štěstí, že jsem se potkal s Android verzí a dotykovým ovládáním, pro které je snad tato hra přímo stvořená. Nicméně jak už jsem předeslal v úvodu, obtížnost ke konci roste do závratných výšin a ani urputné bušení do displeje mého mobilu mě nakonec nedovedlo k totálnímu splnění všech levelů. I přesto to byl zážitek maximálně uspokojivý.

Pro: Originální koncept, Křivka obtížnosti (ano u mě je to pozitivum), Grafika i hudba

Proti: No dobře konec je nechutně těžkej... :)

+12

Unmanned

  • PC --
Unmanned, podobně jako Every Day The Same Dream, více než hrou je představením problému současného světa. Každodenost je nahrazena problematikou bezpilotních letadel a jejich morálním závazkem v konfliktech.

Hlavní postava, americký voják, je jedním z operátorů, který takovýto „dron“ řídí a je zodpovědný za případnou střelbu. Forma hry je strukturována do dvanácti kapitol idealizované služby vlasti. Zlý sen je zahnán raní projíždkou s karaoke písní, která celé ráno zní v uších. Z bezpečí nevadské základny je následně pozorován určený cíl. Morálku řídí vlastenectví a hlášky z Top Gunu. Syn při hraní Contemporary Warfare 2 pokládá otázku, proč jeho otec, voják cheatuje, když nemůže zemřít.

Tematika není tak silnou a všeobecně známou a zažitou jako u předchozího počinu, avšak italský autor měl u Unmanned více jak šest dnů a ty byly využity pro znatelně hladší a i rozmanitější průběh hrou, než tomu bylo u Every Day.

Pro: zpracování, "medaile"

+12

Saints Row: The Third - The Trouble With Clones

  • PC 70
Toto DLC hodnotím jako nejslabší ze "všech" tří. Příběh mi přišel vcelku nezajímavý, humoru dost ubylo, zůstala jen jedna velká neuvěřitelná akce.

Trochu otravně na mě působilo vyprávění příběhu místním nerdem, je to takové neosobní. Nápoj Saint Flow dodávající superschopnosti je sice fajn, ale sráží hratelnost na nízkou úroveň, všechno se hned povede, lidé umírají rychleji než jindy apod. To už opravdu není kdovíjak zábavné.

Jedinou vcelku slušnou chvilku přináší až závěrečná scéna a dojemný konec. Přesto to jaksi nestačí a toto DLC za zbytkem hry pokulhává. Ale ta hodinka v SR3 navíc se vždycky hodí ;)

Pro: pár pěkných scén

Proti: Saint Flow, příběh

+12

Execution

  • PC 50
Execution je pěkná hra, s velkou nadsázkou se dá označit jako simulátor popravčího :)

Na hráče čeká volba mezi 2 možnostmi (dál už nebudu k "ději" nic prozrazovat). Prostředí je minimalistické, ale co mě potěšilo je to, že se občas obrazovkou proletí ten známý chuchvalec z pouštních rostlin (ve filmech to často evokuje oblast, kde je prostě prázdno, jen tam občas fouká vítr), ten bych někdy konečně rád viděl i naživo. Naproti tomu popravu mi stačí vidět jen v PC.

Hra má dva konce, ovšem pokud chce hráč znát druhý má smůlu, po dohrání jste pouze informování o vašem dobrém/špatném rozhodnutí a to je vše, hrát už hru nejde. (To se dá vyřešit opětovnou "instalací").

No někdy si hru zkuste, zabere méně času, než tenhle komentář :)

Pro: morální dilema, chuchvalec

Proti: herní doba

+12 +14 −2