Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Unravel Two

  • PS4 85
Malej Yarny , me dostava dokolen s zvlastnim pocitem ohromeni a litosti dohromady. Svetska krajina ukazana tak trosku z jineho pohledu maleho plysacka:) Nenarocna hra která vas svým pribehem chytne za srdce . Ted když uz není sam hra je zajimavejsi na spolupraci :)

Pro: grafika, multiplayer

Proti: zatim nevim

+12

Realpolitiks

  • PC 80
O Realpolitiks jsem četl před hodně dlouhou dobou ve výjimečně zakoupeném Score a redaktorova šťavnatá recenze mě velmi navnadila. Strategie jsou ale žánrem o který jsem se za život jen párkrát lehce otřel takže mi spuštění hry trvalo až do chvíle kdy tak nějak nebylo co hrát. Žádná nudná vsuvka to ale nebyla a v budoucnu se k ní určitě ještě vrátím.

Již zmíněná recenze v herním časopise byla napsaná velmi zajímavě a popis událostí ve hře byl téměř strhující. Až jsem si skoro říkal že není možné aby hra vzbuzovala takové reakce když je to jen "ježdění myší po mapě", byl jsem ale příjemně překvapen. Po poměrně dlouhém začátku, který obsahoval i tři tutoriálové mise bez kterých bych si asi neškrtl hra začala nabírat slušné tempo a konec už byl skoro jako z holywoodského trháku.

Ze tří možných scénářů jsem vybral klasickou hru ve které máte za úkol se se svojí zemí dostat během sta let na první místo světa podle bodů. Za Česko hrát nejde takže jsem vybral nejbližší Německo a začal s prvními úkoly jako nastartování ekonomiky, otevření burzy, budování infrastruktury a vyjednávání s ostatními státy. Z krásné představy mírumilovného a prosperujícího světa mě ale poměrně rychle vytrhlo Rusko když spustilo válku proti Litvě. OSN se následně rozhodlo že ve Vilniusu si s tím jistě nějak poradí sami a neodsouhlasilo vojenskou intervenci proti agresorovi. Hrdinně jsem se tedy vydal na pomoc sám. Dopadl jsem ovšem jako oni nechvalně známí sedláci u Chlumce a musel naloadovat starší pozici. Smutně a naštvaně zároveň jsem se pak díval jak se částí Ruska postupně stávají i další státy Pobaltí, drtivá část Ukrajiny a to jsem ani pořádně nesledoval aktivity Rusů v asijské části světa. Ono totiž vůbec sledování jiné části nebo země světa je dost těžké když se pořád musíte starat hlavně o své aktivity doma a chraň vás ruka páně před rukou lidu kdyby jste peníze místo na boj s nezaměstnaností poslaly hladovějícím v Africe. Dost často na politiky nadávám a nechápu jak je možné že např. pořád probíhá válka v Sýrii nebo hladomor v Súdánu ale tohle mi trochu změnilo názor na některá rozhodnutí dnešních mocností. Viděl jsem totiž svět i národ samotný v souvislostech které často pro běžného člověka na první pohled vidět nejsou nebo si je tolik neuvědomujeme. Prostě jsem se u hry obrazně řečeno zapotil a v žádném případě Mayové, Merkelové nebo i tomu Putinovi jejich postavení nezávidím.

Hlavní úkol tedy stát se nejlepším státem planety jsem nakonec nesplnil a skončil těsně druhý za... chvilka napětí... Amerikou a to i přes to že jsem ji porazil ve válce :) Po sto letech a naneštěstí nesplněnému úkolu jsem pak pokračoval dál a z legrace přetvořil svůj stát na totalitní. A kupodivu šlo najednou všechno hladce. Dostatek peněz, dostatek akčních bodů, velká armáda a nikdo kdo by vám do toho kecal. Tedy až a pár výjimek ze strany OSN když jsem to už přeháněl se zabíráním okolních států a vracel tak podobu Evropy někam do roku 1940. Po tomto výstupu už se ale hra stala dost repetitivní a scénáře začali být na politickou simulaci dost přehnané. Ve válce byl kde kdo s kde kým a atomovky lítali s větší intenzitou než Trumpovi tweety. Vrchol pak byla občanská válka na pozemšťany kolonizované planetě :) Vzhledem k datu které již bylo kolem roku 2130 se to asi ale dalo čekat. Nicméně už mě dál nemělo co překvapit a některé zprávy už jsem jen instinktivně odklikával aniž bych je četl protože už podle doprovodného obrázku bylo jasné oč jde. Že bych tedy Realpolitiks hrál v kuse několik týdnů nebo měsíců nehrozí ale za nějaký čas se k titulu jistě s chutí vrátím a zkusím zase jiný styl vládnutí nebo kampaně.

Co do technické stránky je počin Polských vývojářů velmi profesionálně provedený. Např. grafika není u her tohoto typu na prvním místě ale přesto je zde mapa světa přehledně a stylově vytvořená a mnoho zobrazovacích módů hráči solidně pomáhá. Každá zpráva či vedení nějaké kampaně je doplněna o někdy vtipné, někdy vážné ale vždy trefné ilustrace a hudba mi v hlavě zní ještě teď. Podstatné také je že zde nejsou žádné bugy a všechno po celou dobu šlapalo tak jak by mělo. Pokud tedy jako středoevropská velmoc prohrajete válku s mizerně vyzbrojeným Maďarskem není to chyba hry ale vaše velitelské diletantství :D

Nevím co by na Realpolitiks řekli hardcore příznivci strategií ale pro běžné hráče je jistě vhodná už jen díky poměrně dobré přístupnosti ale i kvůli zajímavému a aktuálnímu tématu. A hlavně se díky ní dá i poučit o tom že u piva v hospodě nebo u zpráv v televizi se svět řídí mnohem snadněji než když skutečně musíte rozhodovat o lidských životech a běhu dějin.
+12

Beneath the Crimson Moon

  • PC 35
Herní výzva 2019: "Barevný svět"

Barva je nejen v názvu, ale hraje důležitou roli i ve hře. Ocitáte se v pustém městě složeném z několika bloků. Domy jsou v bílé barvě, připomínající nevybarvené papírové modely. Nad vámi je karmínově rudý měsíc, pod vámi zase karmínově rudé moře. Aby jste se v bloku neztratili tak vás navádějí karmínově rudé značky na zemi a na budovách. Objevují se i jiné barvy, zpravidla na cestě do dalšího bloku.

Beneath the Crimson Moon je další z experimentálních her, které místo adventuření kladou důraz spíše na prozkoumávání světa a zážitek z cesty. Přesto vám k dokončení nestačí jen chodit. Je zde důležitá zdůrazněná myšlenka pokroku. Aby jste se dostali do dalšího bloku musíte postavit most nebo žebřík. K tomu je potřeba kamení nebo dřevo, které získáte zase zbořením nějakého objektu. K tomu aby jste postoupili dál a něco postavili tak musíte něco zbořit. Nejedná se však o nic náročného, není potřeba příliš přemýšlení a kreativity. Samotný příběh je kromě obrazů a animací rozplétán vyprávěním nešťastné hrdinky.

Můj dojem z této freeware hodinové cesty byl pozitivní. Vyzdvihl bych vizuál, kombinace rudé a bílé nikdy neomrzí a mnohdy jsem se přes plot kochal pohledem na další bílé městské bloky omývané rudým mořem a shlížejícím měsícem stejné barvy. Na druhou stranu tu mnohé působí nedodělaně, ať už je to samotná forma hry v podobě složky CryEnginu, kde člověk musí hledat, jak vůbec hru spustit, po tu a tam přeskakující textury, až k dabingu, leckdy zanikajícím v atmosférické hudbě a bez možnosti titulků.

Pro: vizuál, atmosféra

Proti: absence titulků, dabing přehlušován hudbou

+12

FIFA 19

  • XOne 75
Po skoro roce píši další komentář, snad jsem nezapomněl, jak se to dělá. Jelikož jsem si pořídil svoji první herní konzoli, první z her, co šla do košíku byla nová FIFA.

Do hry jsem se pustil bez nějaké velké znalosti předchozích dílů, vlastně poslední díl, co jsem si tak letmo zahrál byla FIFA 14 na PS3. Ale z videí jsem vydedukoval, že FIFA 18 byla dosti rychlá a prosprintovat celé hřiště nebyl vůbec žádný problém. To v této fifě je to mnohem těžší, ne-li vůbec nemožné. I takový Mbappé s rychlostí 97 může být s klidem dostižen hráčem, který má 60 rychlost. Kromě toho je hra plná náhodných odrazů, kdy absolutně nevíte, co se to před vámi děje. Takových WTF momentů je v této fifě mraky. Stačí se podívat na youtube a je o zábavu postaráno. Korunuje to pak naprosto úžasný videorozhodčí, který buď ukazuje naprosto jasnou situaci, nebo se totálně ztrapní a je z toho velký fail.

Co se týče herních módů, první jsem zapl Journey. Nesledoval jsem počínání Alexe v předchozích dílech, ale to vůbec nevadí. Dá se to i bez toho. Journey je samozřejmě příběhové béčko, prošpikované spoustou klišé, wow momentů je po čertech málo a po nějaké době začne začarovaný kruh trénink, zápas, trénink, zápas,cutscéna, zápas, trénink a takto pořád dokola. Nicméně Journey jsem dohrál, ale nejspíš se k ní už nevrátím. U Be A Pro ani u kariéry manažera jsem moc dlouho nevydržel.

No a teď přichází zrůdnost všech zrůdností. Mašina na tahání peněz z natěšených hráčů, kdy si koupí za FIFA pointy balíčky, kde z nejlepšího balíčku ve hře padne jako nejlepší karta Aritz Aduriz. Vítejte ve FIFA Ultimate Teamu. Zpočátku mě tento mód vůbec nebavil. Nemohl jsem se pořádně rozjet, FIFA pointy jsem si kupovat nechtěl a hraní on-line vzhledem k mým skillům nepřipadalo v úvahu. Nakonec jsem se přes to přenesl a přišly první zlaté karty a můj tým z Premier League (nejlepší fotbalové ligy na světě) se už začal rýsovat. Nejdřív tu byl tým za 10K coinů, potom za 50K no a dnes má můj tým hodnotu cca 750K coinů (přičemž jsem do FUT neinvestoval ani korunu). Dokonce jsem měl štěstí a padla mi ikona Paul Scholes, která sice patří k těm nejlevnějším, ale co, ve fifě musíte být rádi za všechno. Že se vám on-line zápas nesekne ani jednou (speed-up lagy mě děsí v mých snech, něco tak odporného jsem dlouho nezažil), že máte štěstí a padne vám hratelný, nebo alespoň drahý hráč, zkrátka že všechno funguje jak má, no moc často to není, ale co už.

Co se týče samotné hratelnosti, hra se mi hraje dobře. Zpočátku se nejlépe dávaly góly z tzv. finesse shot, střely, která byla dobře načasovaná a zároveň umístěná. Kdo tohle ovládal, měl vyhráno. Nedávno tyto střely ale nerfnuli, což znamená, že z těchto střel nedáte už gól vůbec, což mi až tolik nevadí, neboť jsem se to stejně nenaučil. V tuto chvíli je nejefektivnější dávat góly z centrů, podobně jako ve FIFA 14. Za těch zhruba 500 zápasů, co sem ve fifě odehrál jsem vypozoroval pár zajímavých věcí. Až nepřiměřeně často končí střely na tyčích. Není vyjímkou že v zápase dvě střely z deseti končí na tyči nebo na břevně. Další věcí jsou brankáři. Je celkem jedno, jestli máte v bráně Heatona, Szczesnyho, nebo Llorise. Všichni chytají stejně. Jeden zápas chytí vše, druhý zápas jsou schopni dělat takové minely jako Loris Karius. Poslední věcí je nastavení. I když se hra nepřerušuje, nevstřelí se žádný gól, tak v 90% případů se nastavují dvě minuty, občas se nastaví tři a jedna minuta, nebo žádné nastavení je vzácností.

Grafika je celkem na pohodu. Podobizny hráčů odpovídají (u těch známějších), tráva je zelená, diváci nejsou 2D a dresy vypadají moc pěkně. Atmosféra ze stadionu přímo číší, komentář je průměrný a po chvíli velmi opakující se, soundtrack se dá celkem poslouchat. Ale abych tuhle dlouhou patlaninu shrnul. FIFA 19 je dobrá hra. Fotbálek je to pěkný i když je tu odíračka jménem FUT i když je to vlastně totální sračka, kterou nevím proč hraju, vždycky si najdu důvod, proč ji zapnout znova.

A kurňa, teď už ten Messi musí padnout ksakru...
+12

Shadow of Memories

  • PS2 85
Hned z úvodu musím lehce varovat že do téhle hry musíte jít s tím že je to prostě Japonská věc, počítat s tím že to bude bizár a fantasmagorie která vás ale bude neskutečně bavit. Rozhodně bych ale netvrdil že hra je taková účelově či se nedejbože snaží šokovat. Akorát pokud neznáte Japonskou tvorbu či jste k ní přičichli jen okrajově ve stylu Resident Evil apod. tak určitě z toho budete poněkud mimo. Já si ale dovolím říct že pro mě příběh či jehož vyústění nepřišlo nikterak extrémně překombinované a jedná se o jednu z těch více umírněných Japonských her.

Samotný příběh začíná ve chvíli kdy náš hrdina Eik cestuje Evropským městem a je následně zavražděn, v tom se ale probouzí v podivné místnosti. Jistá postava mu dá kapesní stroj času, který mu postupně bude otevírat různá časová období do kterých se bude moci dostat. Ty se otvírají ale podle toho zda jsou s ním nějakým způsobem spjaté. Eik se tedy snaží pomocí tohoto stroje zvrátit svojí smrt, brzy ale zjisťuje že je vše zamotanější než se zdá.

Ano, příběh je silně mysteriózní a bude vás zajímat až do úplného konce. Tomu pomáhají jak dobře napsané dialogy a charaktery, tak i to že se v příběhu dá dobře orientovat a nespadne do levně šokujícího a komplikovaného balastu. Celý dobre napsaná scénář ještě podporují skvělé cutscény, ty vypadají na PS2 slušně a příjemně se sledují. Těch je tu navíc poměrně dost a hra se tak dá více přirovnat k interaktivnímu filmu.

Když už ale máte více času na to opravdu hrát, tak hra toho nabízí mnoho, ať už počítáme cca osm různých konců či hromadu vedlejších úkolů. Vy díky cestování časem můžete navštěvovat dané město v různých časových obdobích a to musíte používat i v daných úkolech, jak hlavních tak vedlejších, těch je tu hromada a i když třeba nic moc neovlivní, tak vám dají aspoň hřejivý pocit. Jako třeba sehnat dítěti koťátko, nebo spravit osud jedné z postav. Těchto úkolů je ve hře tolik že abych všechny záhady či linky více odhalil musel bych to dát ještě jednou. Co se týče samotného cestování času, tak to není zadarmo. Musíte sbírat zelené Energy Unity, které jsou ukryté po celé mapě. Sehnat je není problém takže by vám to ani nemělo přidělávat vrásky.

Daná období do kterých cestujete jsou vyvedeny příjemně a mají například jiný barevný odstín či jsou černobílá apod. Jasně, samozřejmě tu jsou v obdobích jisté nesrovnalosti lehké, ale pochybuji že v Mystery hře budete trávit celou dobu porovnáváním materiálů z dřívější a dnešní doby. Každopádně lehké nesrovnalosti nepodkopávají skvělou atmosféru, kterou navíc podmaňuje skvělý soundtrack a dabing.

No a co se týče záporů ? Mohlo to být delší a vztah mezi hlavním hrdinou a Margaret mohl dostat o trochu více prostoru, i občas by se hodilo i trochu srozumitelnější vysvětlení co vše můžete či máte udělat. Ale to jsou jen malé vady na kráse. Co se týče grafické stránky tak ta je na poměry konzole v pořádku a cutscény v ní vypadají neskutečně skvěle.

Jedná se tedy o skvělý titul který určitě doporučuji všem co hledají skvěle napsanou Mysteriózní linku a ocení když to na Japonské standarty bude i mírnější. Nečekejte tu typický ujetý humor, přehnané gestikulace či tak. Hra se drží na uzdě ale vůbec jí to neškodí, ba naopak.

Pro: Příběh, cestování časem, postavy, dialogy, dabing, místy nevtíravý humor, vedlejší linky, spousty konců a cutscény

Proti: Lehce nedokončená linka mezi Eikem a Margaret či místy lehce nejasné co vše udělat.

+12

Rise of the Tomb Raider: Blood Ties and Lara's Nightmare

  • PS4 75
Další DLC k Rise of the Tomb Raider, které je spíš zajímavým rozšířením pro fanoušky série než plnohodnotným dobrodružstvím.

V Blood Ties se s Larou vracíme do Croft Manor, na který si dělá zálusk stryček Atlas, což je dle dopisů zmrd par excellence. A aby Laru tenhle lojzek nevystěhoval, tak se musí probírat všemi artefakty a dokumenty a najít otcovu závěť.

Nečekejte žádné akční dobrodužství, sluhu Winstona či opičí dráhu z původní série. Vše spočívá v prozkoumávání zákoutí chátrajícího panství Croftů, při kterém se ale dozvíte vše důležité o historii Lary rodiny a pro fanoušky původní série je tu několik easter eggů.

Lara's Nightmare je pak pravý opak. Expedice (něco jako challenge v Arkham sérii), kde se v rámci Lary noční můry musíte v Croft Manor dostat přes slušnou řádku nemrtvých, najít klíč a porazit finalního bosse. Nic revolučního, ale hororová atmosféra je solidní a s ohledem na omezený arzenál je to celkem výzva.

Opět hráno v rámci 20th Anniversary Edice, takže nic za co bych musel doplácet.

Pro: Dozvíte se spoustu chybějících informací o rodině Croftů; několik pomrknutí na fanoušky původních her

Proti: Relativně krátká záležitost, která vlastně nepřináší nic moc nového

+12

Penumbra: Black Plague

  • PC 80
Z temných důlních šachet se přesouváme do podzemního komplexu, v jehož spleti chodeb budeme bloudit stejně jako v již probádaných štolách. Druhý díl Penumbry nese podnázev Black Plague a začíná přesně tam, kde skončila jednička (komentář) a opět exceluje ve všem, co fungovalo už v původním díle.

Atmosféra, budování strachu, ozvučení, hudba, pocit úzkosti a nejistoty, to vše opět funguje dokonale, ba dokonce ještě lépe. Dlouho se mi totiž nestalo, že bych měl u hraní tak silnou husinu z vypěstovaného strachu. Ne všechny části komlexu jsou plně pod proudem a tak se často budete opět potýkat s tmou, se kterou vám bude pomáhat chemické světlo, světlice nebo svítilna, která vám sice poskytne světla nejvíce, ale dost rychle v ní dochází baterie a v komplexu jich zrovna moc k nalezení není. V budování strachu nově přispívá i hlas ve vaší mysli, který se po čase nazve Clarence - skvěle napsaný charakter se kterým zažijete jak mrazivé hororové momenty, tak i odlehčení v podobě jeho legrácek. V těchto pasážích musím zejména vynachválit český dabing.

Hra je oproti původnímu dílu obohacena o mnohem více jumpscarů, řadu nepředpovídatelných momentů a změn prostředí. Několikrát se totiž dostanete do "snových pasáží" v podobě halucinací, z nichž ale ne všechny jsou zrovna povedené a zábavné. V chodbách rozsáhlého komplexu opět nebudete sami, ale tentokrát z inventáře nevytasíte ani kladivo, ani krumpáč, a tak se před monstry budete moci jen schovávat. Absence bojového systému je hře jedině ku prospěchu, funkci monster jako takových přesto ale sráží tupá umělá inteligence.

Ve hře nechybí skvělé logické a především fyzikální hádanky, avšak pojí se s nimi i řada bugů. Některé z nich jsou velice nepříjemné, to například když se vám hra uloží přesně v momentě kdy umíráte, když otevřete spis zvaný "protilátka" a hra vám okamžitě spadne nebo když jednou vodu můžete přeplavat a jindy její texturou jen propadnete na dno.

Vývojářům ze studia Frictional Games se ve druhém díle Penumbry s podnázvem Black Plague opět povedl vynikající hororový zážitek excelující především v atmosféře a budování strachu, avšak hře dost škodí její technický stav a tupá umělá inteligence jinak dost děsivých nepřátel.

Pro: Hororová atmosféra, ozvučení, hudba, jumpscary, fyzikální a logické hádanky, Clarence, změny prostředí, český dabing

Proti: Nepříjemné bugy, pády hry, umělá inteligence, některé "snové pasáže"

+12

Path of Exile

  • PC 90
K teto hre jsem se dostal predloni touto dobou diky znamemu. Chtel jsem po stovkach hodin stravenych v Diablu 3 vyzkouset ARPG, ktere nabizi skutecnou vyzvu a je bohate na obsah, ktery je zaroven pestry. A PoE toto nejenze bezpochyby splnilo, ba primo nekolikanasobne prekonalo. Autori jsou byvali hraci Diabla 2, kterym vadilo kam se serie ubira po vydani tretiho dilu a rozhodli se vytvorit konkurenci.

A hra je zpracovana vic nez dobre. Graficky, tematicky a predevsim je velmi, ale skutecne velmi tezka. Na vyber je sedm postav - Duelist, Marauder, Ranger, Scion, Shadow, Templar a Witch. Vybral jsem si Rangerku, ktera je nejblizsi Daemon Hunterce z Diabla 3 a vyrazil na lov. Probudil jsem se kdesi na plazi jeste s kolegou. Byli jsme poslani do vyhnanstvi na demony zamoreny ostrov Wraeclast. On bohuzel hned prvni setkani s demony neprezil a byl zakousnut. Ja ho pomstil a vydal se dal na cestu. Hra nabizi celkem deset aktu, tedy spravne receno 2x5. Po splneni pateho, ktery byl do hry pridan relativne nedavno, se totiz vracite zpet a vsech pet aktu jedete znovu. Pravda, prochazite jine lokace, ale neceka vas nic prevratne noveho. Tento system se mi prilis nelibi a tvrdim, ze puvodni schema ctyrech aktu o trojim pruchodu ve trech ruznych obtiznostech bylo lepsi. Autori mozna mohli v patem aktu udelat finalni souboj s Kitavou a ne, ze se s ni pouze potkate. Ale budiz. Na druhou stranu, potkate kvanta unikatnich bossu a souboje s nimi jsou misty velmi vyzivne. Napriklad takove dve sestry Lunaris a Solaris se autorum velmi povedly. Nebo kralovna vsech pavouku Arakali. V poslednim desatem aktu vrcholi storyline soubojem s finalnim bossem, ktery uvrhl obyvatele Oriathu do nekonecneho hladomoru a jedine vy dokazate utrpeni mistnich ukoncit. Celkove je hra zpracovana vic nez zdarile a je z ni citit inspirace zejmena ve staroveke Antice a Rime.

Dokoncenim pribehu hra nekonci, ale naopak zacina. Potkate Zanu a dostanete pristup k Atlasu. Ten obsahuje aktualne 159 unikatnich lokaci zvanych mapy. K jejich otevreni je potreba pouzit tzv. map token v Map Device. Pote jiz vam nic nebrani se pustit do kompletace Atlasu. K tomu je ale potreba mapy spravne upravit. Mame mapy bile, zlute a cervene a kazda z barev ma pet stupnu a posedni dokonce sest (1-5, 6-10 a 11-16). Pocet map v kazdem stupni se lisi a cas od casu se cely Atlas prekope. Ohledne uprav map pro kompletaci - bile je potreba vylepsit na magic, zlute na rare a cervene na rare corrupted. K tomu slouzi orby - transmutation, alchemy a vaal. Ekonomika vubec je v PoE uplne jina nez v jinych ARPG. Mate pouze prave orby nebo svitky na presun ci identifikaci, pripadne dalsi komodity urcene na vylepsovani kvality danych predmetu. Zlato se s vyjimkou interakce s Cadiro Perandus ve hre nevyskytuje. Nez jsem pochopil ekonomiku hry a jak co funguje, uteklo nekolik desitek, spis stovek hodin. To same nez jsem se naucil hrat hru efektivne, efektivne utracet a smenovat komodity a efektivne hrat endgame. Hra nekonci ani po zabiti sameho vladce Atalasu. V jeho pozadi se totiz vynori nekdo dalsi. To bych ale uz prilis vyzrazoval dej hry a odrazoval od ni nove potencialni hrace... Hra je momentalne ve stavu, ze je v ni tuna obsahu. A opravdu ne pouze nekolik malo moznosti, kam chodit farmit jako v Diablu 3 (Bounties, Nephalem Rifty, Greater Rifty, Keywarden a farmeni zlata k Lakote nebo do Cow levelu, kteretoz anglicke nazvy lokaci jsem uz po letech nehrani D3 zapomnel). Je ale potreba pocitat s tim, ze prvni desitky ci stovky hodin budete umirat. Budete umirat a to hodne. Tu vas sejme urcity mob jednou danou na dalku, protoze nemate zapnute flasky a stojite, tu vbehnete do Chaos Cloud a behem vteriny bude po vas, nebo neuhnete utoku bosse, ubere vam pulku HP, dostanete stun, Damage Overtime a bez sance na cokoliv budete sledovat, jak vam padaji HP na nulu. Dale tu mame pasti, zejmena v Labyrintu, ktery je nutny pro zvyseni vasi damage, strongboxy, ktere se daji craftovat stejne jako predmety a take vas mohou sejmout, kdyz si nedate bacha, dale Rogue Exiles, kteri se dali na stranu zla a pujdou po vas, kdyz je potkate. A nekteri jsou vazne tuzi, to mi verte. Kdyz si date za cil dostat vasi postav na stovku, budete zejmena v poslednich deseti levelech poznavat jak tenka hranice muze but mezi milovanim a nenavidenim teto hry. Penalizace za smrt v podobe ztraty 10% expu se muze rovnat i nekolika hodinam hrani. Nicmene pocit po dosazeni stovky je nepopsatelny. Hra na Hardcore je bez absolutni znalosti mechanik hry a zejmena vsech bossu vlhky sen. Kdo zacne na HC, bude rad, kdyz dokonci vubec prvni akt. Makro pro odhlasovani je zde absolutni nutnost a stejne jsou situace, kdy vam bude na prd. Malou naplasti na smrt vasi postavy bude jeji presun do Standard League.

Kdyz srovname PoE s Diablem 3, PoE jej prekonava absolutne na vsech frontach. Je to jako byste srovnavali lyzovani nekde v Cechach za kopcem s lyzovanim v rakouskych Alpach. Staci porovnat co pridava Blizzard do novych sezon Diabla 3 a GGG do novych Lig v Poe. Ve srovnani s Diablem 3 je PoE mnohem vic nez dobra hra. Storyline je nedilnou soucasti hry, obtiznost je vzhledem k neexistujicim ozivovacim pasivkam velmi vysoka, variace buildu, ktere muzete hrat je prakticky nekonecna diky stromu dovednosti, ekonimika orbu a system obchodu s ostatnimi hraci, vytvareni vlastnich magickych a rare veci, map. A to posledni jsem si nechal na konec - chovani GGG. Autori hru kazde tri mesice rozsiri o novy pridavek. Velikost byt jedineho obsahu je vetsi nez co Blizzardi dodali do Diabla 3 od jeho vzniku. A nejen to - vyvojari komunikuji s hraci na forech a vyzaduji od nich zpetnou vazbu. A na zaklade ni pak obsah ve hre nechaji, pripadne jej poupravi, nebo jej pripadne ze hry vyradi, pokud vylozene zklame. Takto si predstavuji vyvoj produktu pro koncoveho spotrebitele. Zadne delani ze svych hracu blbce ve stylu "You guys don't have phones?" a podobnych blbovin. Volitelnou slozkou jsou mikrotransakce. Muzete nakupovat ruzne skiny - vzhled obleceni, zbrani, efektu kouzel, vasich stop a ruznych dalsich serepeticek jako veci do vaseho ukrytu a podobne. I ja jakozto dlouholety odpurce tohoto zpusobu utraceni penez jsem v pripade GGG udelal vyjimku a venoval jim za jeden Armor Set, ramecek, skill efect a 550 hernich bodu navic 60$ na budouci vyvoj. Blizzard z hlediska vyvoje ARPG her tezce zaspal dobu a treti dil Diabla hraji uz jen skalni fandove ze setrvacnosti nebo protoze jsou proste a jednoduse zaslepeni (bez urazky). PoE ukazuje, kam se Diablo 3 melo ubrat. Jde o vic nez zdarily spin-off. Hra neni samozrejme bez chyby, ale jeji neduhy se daji spocitat na prstech jedne ruky.

Pro: dle me nejlepsi izometricke ARPG soucasnosti - zejmena diky obsahu, ktery kazde tri mesice autori do hry pridavaji a dale jejich vztahu k hracum, celkove nastaveni hry z hlediska obtiznosti, ekonomiky, posloupnosti od pribehu az do endgame

Proti: reset instanci po kratke dobe, mobi vas prakticky nepronasleduji, maly rozhled (rekneme do 15-20 m) ma za nasledek, ze vas nekteri mobi mohou sundat pres obrazovku, caste lagy, odpojeni a padani hry

+12

Pokémon: Let's Go, Pikachu!

  • Switch 85
S remaky od Game Freak jsem byl dosud velmi spokojen. Let's go Pikachu naštěstí není výjimkou. Jakožto veterán první generace pokemonich her (v Blue, yellow, red a i v green jsem nahrál stovky hodin) jsem se na tento titul velmi těšil, I na propojení s pokémon go.

Hra samotná je fajn, v dnešní době je o příjemné hraní, což se o originálu už říct nedá. Herní mechaniky byly zjednodušeny, nejvíce to lze pocítit v tom, že s pokemony už nemusíte bojovat, stačí jen házet pokebaly (jen zapdos, moltres, articuno, mewtwo a překvapivě taky snorlax musejí být před chycenim porazeni, navíc v časovém limitu). Pokemony navíc přímo vidíte, takže je jen na vás, jestli po daném kusu půjdete, nebo ne. A vždy můžete z boje utéct. Trenéři kromě peněz dávají i nové pokebaly.

Pokebal controller sice stojí 50eur, ale vyplatil se. Nejen kvůli mew, ale chytání pokemonu s jeho pomocí je velmi zábavné. Navíc se dá propojit i s pokémon go, ale na to je v tomto případě neprakticky velký. Propojení s pokémon go není žádná sláva, protože pokemony můžete transportovat jen ve směru go->Let's go a ne naopak. Opačným směrem to jde jen nepřímo a jen s jedním druhem.

Přestože první generace obsahovala jen 151 druhů monů, Let's go jich zná 153. Těmi posledními jsou (údajně) legendární pokémoni z osmé generace, meltan a melmetal. Během vydání let's go byl v PoGo uveden quest, na jehož konci byl právě meltan. Po jeho získání a po poslání jakékoliv pokemona z PoGo do let's go se v inventáři PoGo objeví box, po jehož použití se v hracove blízkosti začnou na půl hodiny spawnovat další meltani. Na evoluci do melmetala je pak zapotřebí 400 meltan candies a jak meltan, tak melmetal musejí být poté transportovani do Let's go. Transport probíhá mimochodem v go parku, který nahradil safari zone (a pokémoni z ní se dají chytit ve volné přírodě, I když 1%spawn chance v rock tunnel nepotěší).

Hra porazenim elite four nekončí, post-game obsahuje kromě mewtwo i přes sto nových trenérů kteří nabízí boje 1mon vs 1mon stejného druhu, např. Pikachu vs. Pikachu. Pokud máte rádi alolan formy nebo mega evoluce, přijdete si taky na své, pokud máte spíš rádi breeding, tak smůla...
+12

Max Payne

Contradiction: Spot the Liar!

  • PC 75
Hry plné FMV byly ve druhé polovině devadesátých let populárním tématem. Vznikla jich velká řádka, málokterá z nich však byla aspoň trochu kvalitní. Proto šel tento žánr pomalu do kytek a z popela vstal teprve v minulých letech. Jedním s podařených kousků spadajících do této kategorie je právě Contradiction: Spot the Liar!

Za celým projektem stojí Brit Tim Follin, který k počítačovým hrám přičuchl již v dětství, kdy se podílel na skládání hudby pro různé platformy počínaje ZX Spectrem a konče Dreamcastem či Playstation. Posléze si odskočil do filmového průmyslu, aby se vrátil zpět k počítačovým hrám. A ve svém návratovém titulu se pokusil oba své koníčky spojit.

Po dlouhých přípravách a více či méně úspěšných kickstarterech se podařilo dát celý projekt dohromady. V něm se stáváte detektivním inspektorem Frederickem Jenksem, který je poslán do malé britské vesničky Edenton vyšetřit tragickou smrt mladé dívky Kate Vine. Přestože vše vypadá na první pohled na sebevraždu, okolností smrti a tomu, co jí předcházelo jasně naznačují, že vše není úplně v pořádku. Hlavně místní společnost Atlas nabízející zvláštní obchodní kurzy na sebevzdělávání. Přijíždíte v pět odpoledne a do rána dalšího dne máte zjistit, jak se to celé v Edingtonu událo.

To vše je kompletně zpracováno přehráváním filmů. V podstatě každá lokace je kompletně tvořena filmovou sekvencí, takže obraz vypadá skutečně živě. Mezi jednotlivými lokacemi přecházíte pomocí šipek (ať už prostřednictvím klávesnice či později přidané podpory myši), občas můžete použít i některý předmět. Hlavní náplň ale spočívá v debatování a vyslíchání jednotlivých obyvatel vesnice. A důkladné se probírání jednotlivými odpověďmi. A právě v odpovědích je potřeba najít i důvod použitého názvu – contradiction = protimluv. Všichni obyvatelé Edingtonu jsou totiž svým způsobem lháři a při debatách s detektivem se občas podřeknou. Úkolem hráče je tyto protimluvy objevit a nachytat tak milého vyslíchaného na švestkách, což následně vede k posunu příběhu. Hodně zajímavý a inovativní prvek, který občas jen trošku kazí až příliš obecná věta, která ne úplně přesně vystihuje to, co postava skutečně řekla.

Kvalita FMV her častokrát trpěla nekvalitním hereckým projevem jednotlivých postav. Toho si byl Follin vědom a snažil se v rámci hodně omezeného budgetu sehnat ne příliš známé, ale kvalitní herce. A kupodivu se mu to podařilo. Hlavní prim hraje určitě Paul Darrow v roli majitele Atlasu Paula Randa, který prošel řadou divadel i seriálů ve Velké Británii a v menších rolích si zahrál i v bondovce Dnes neumírej. Také postava jeho místy zvrhlého syna Ryana v podání Johna Guilora stojí určitě za zmínku. Hodně zvláštně se role detektiva Jenkse zhostil Ruper Booth. V některých chvílích mi připomínal Tomáše Hanáka z filmu Mazaný Filip, na rozdíl od něj hlavně při rozhovorech s ostatními Jenks lehce přehrává, ale evidentně je to záměrná stylizace, která kupodivu do hry i komunikace s ostatními překvapivě zapadá. Nutno tedy přiznat, že herecké výkony jsou až na pár vyjímek skutečně podařené.

Celkově shrnuto je Contradiction: Spot the Liar! hodně podařená FMV detektivka se zajímavým zpracováním a podařenými hereckými výkony, během které se těch šest až sedm hodin určitě budete bavit.

Pro: překvapivě podařené herecké výkony, zajímavý příběh, originální zpracování, odhalování protimluvů

Proti: občas příliš obecný souhrn toho, co postava řekla ; zakončení je sice uspokojivé a překvapivé, řada témat však zůstala nezodpovězena

+12

Life is Strange: Before the Storm - Episode 1: Awake

  • PC 85
Life is Strange se pro mě stala jednou z nejoblíbenějsích sérií a to ke mně původně epizodické hry, s ne příliš silným gameplayem, nikdy netáhli. Avšak LiS kompletně změnil můj názor, postavy byli zajímavé, grafika byla nádherně stylizovaná. Poprvé mě hra zaujala ke čtení deníku (často se ve hrách objevuje typ kodexu, ale nikdy je nečtu), kdy jsem si po každé epizodě pročítal nové poznatky. Naprosto mě tento svět pohltil a prequel Before the Storm nebyl výjimkou. Vrací se Chloe (sice s jinou dabérkou, ale hlas je velice podobný a dobře zahraný takže za mě vše bezproblému) a spoustu dalších postav z první hry. Příběh je super, jenže tentokrát nemáte možnost přetočit čas, takže si více dáváte pozor na to, co řeknete. Novinkou je systém "nadávek" dá-li se tomu tak říct, kde musíte patřičně odpovídat na věty toho s kým se hádáte. Jako u předchozího dílu bylo do breku ... ne ale tolik jako u bonusové epizody, kdy se vracíte do minulosti a hrajete opět za Max. Moment ve kterém víte, co se stane, ale mě to položilo tak jako tak. Žádný čas strávený u všech epizod tuto nějak nezjednodušil.

Pro: grafické zpracování, příběh, postavy, dialog

Proti: jelikož je to prequel, už víte co se stane v budoucnu

+12

Heretic II

  • PC 80
Tak, na to že je to hra z roku 1998, tak šlape parádně i na W10 64. Hráno v základní verzi 1.00 v režimu openGL32 a max. rozlišení 1280x960. Žádný crack nebyl potřeba, dokonce mi hra přehráva i hudebný stopy přímo z CD. Kromě toho že mi hra 2x spadla v jednom otevřeným pruchodu sem nezaznamenal žádný chyby. Nastavil sem si extrémní brutalitu a armageddon obtížnost. Na tu už to není žádná sranda.

Hratelnost je výborná i na dnešní dobu, jak někdo už komentoval postava dokonce mluví, většina zařízení se dá rozbít (což nefunguje pomaly ani v dnešních střílečkách, když nemužu rozbít džbán na stole). Lokace jsou patřične rozmanité, lze se v rámci oblastí dokonce vracet v levelech zpět. Sem tam sem si pěkne pobloudil. Je tu pár souboju i s bossy.

Pro: hra která ma i dnes co nabídnout

Proti: po vyčerpání many se počet zbraní sníží o polovinu

+12

Dead by Daylight

  • PC 70
S kľudným svedomím si môžem túto hru zaradiť medzi tie, ktoré som dohrala. Po viac ako 220 odohratých hodinách mám tejto hry až pokrk. Pokúsim sa všetky nadávky nahradiť jemnejšími synonymami, i keď pri tejto hre vulgarizmami nikdy nešetrím.

Bola raz jedna Monika, ktorá si kúpila hru Dead by Daylight, pretože killer bol viac-menej kopírkou Jasona Voorheesa. Na začiatku mala táto hra tonu chýb a bugov. Neskôr niečo z toho opravili. Niečo.

Verím tomu, že ostatní s týmto problém nemajú, pretože majú potrebný skill. Ja ho nemám, čo mi hru veľmi komplikovalo. Najslabší rank v hre je číslo 20. Samozrejme čím ste lepší, tým viac vám to klesá. Teraz si predstavte hru, kde ja som killer rank 20. Totálna lama. Ako mám kurník šopa hrať proti rankom lvl 5 a nižšie?! Na konci hry sa vám ešte aj vysmejú, no mali by mi ďakovať! Ide o to, že pokiaľ mám seberovné ranky, väčšinou z toho vznikne dobrá hra. Je tam akýsi balans medzi hráčmi. Keď mi však nahádže veľmi vysoký rank, úprimne? Nemám žiadnu šancu. A to nehovorím o naozaj otravných spôsoboch ako killerovi hru ešte viac znepríjemniť.

Ako killer som konečne krvopotne niekoho chytila, a dokonca hneď na začiatku hry. Lenže ten potrat morskej sasanky vytrhne internetový kábel a odpojí sa z hry. Penalizácia? Žiadna. Čo na tom, že takto to urobí aj 10x počas hrania. Odpojí sa killer? Jasné, dáme všetkým body! Pokiaľ hru leavnete cez menu hry, prídete o itemy a killer dostane body. Vytiahnete kábel? Nič sa nedeje! Vám ostáva iba nadávať, pretože za tohto experta žiadne body nedostanete. Je jedno či ste ten kábel vytiahli schválne alebo vám, bohužiaľ, naozaj vypadol internet. Každý by mal mať dočasný ban a obmedzenie hrať. Ale to je len moje zbožné prianie.

Infinite juking. Už ste sa s týmto stretli? Sú to miesta, kade môže survivor prechádzať stále dokola a killer (výnimočne sa to netýka iba mňa) ho jednoducho nechytí. Riešenie? Žiadne. Vraj niektoré takéto miesta zrušili, ale čo to mení na veci? Stále tu také miesta sú. Veď čo na tom, že vy sa tam naháňate už polhodinu zatiaľ čo všetci všetko opravili a ešte vám aj zdrhli. Samozrejme dá sa to vyriešiť aj inak. Vykašľať sa na neho a ísť si ďalej. Takže v mojom prípade riskujem, že aj tak mi ujdú všetci. Nikdy neviem čo v tejto situácii robiť. Nech sa rozhodnete akokoľvek, podľa mňa strácate v obidvoch prípadoch.

Je mi jasné, že keby je môj skill na vyššej úrovni ušetrím si kopec nervov. Ale nie je. Preto zúfalo vypnem kampaň za killera a idem hrať za survivora. Jupí, opäť som narazila na jedného z killerov. Hádajte, ktorý to je z dnešnej dennej ponuky: Variant A: Face camper. To je ten, čo vám stojí rovno pred ksichtom, keď visíte na háku. Z miesta sa nepohne ani o chlp. Jednoducho čaká kým neskapete. Variant B: Tunelár. Nie je nič horšie ako stretnúť toto indivíduum hneď na začiatku hry. Je to ten typ, ktorý vás naháňa po celej mape, aj keď vám sa darí utekať. Zatiaľ mu ujdú všetci ostatní. Ale čo na tom, veď toho jedného som takmer uštval k smrti behom. Variant C: Merciful killer. Málo pravdepodobné, že ho stretnete. Je to killer, na ktorého sa nedá hnevať, no spomeniem ho tu. Je to ten typ čo vás nechá všetko opraviť, obidvaja si nazbierate body a ak je jeho srdce naozaj čisté, nechá vás ešte aj ujsť. Občas sa mi stane, že ak zostanem posledná v hre killer sa zľutuje. Toto sú momenty, keď sa úprimne teším. Áno, občas sú tu aj tie dobré momenty. Občas. Sama mám zásadu, že pokiaľ som troch zabila, a štvrtého chytím blízko poklopu nechám ho ujsť. Ale ak je ten poklop ďaleko, smola.

Takmer všetky DLCčka boli spoplatnené. V poslednej dobe vychádzajú veľmi často, takže peniažky sa im sypú. Ale to, že vás neustále vyhadzuje z lobby, nedokážete sa pripojiť do hry, alebo že vám vyhľadáva hru pol storočia, a potom to killer aj tak leavne - to je všetko v najlepšom poriadku. Keď už sa zdá, že niečo s tým spravili, tak opak je vlastne pravdou. Nerobia s tým nič. Majú v paži. Takisto ako celá DbD podpora. Už dva prípady, z môjho okolia, kedy zmizli všetky úrovne a schopnosti na postavách. Čakanie na odpoveď od podpory? NeverEnding story. Nikdy neodpísali. Veď za hru ste už zaplatili. Prečo sa namáhať a problém riešiť?

Komunikácia v tejto hre? Nula bodov. Je bežné, že v LoLku máte chat, v CSku dokonca aj hlasovú komunikáciu. Všade máte aspoň ten chat. V DbD? Netreba. Taktika je pre slabochov. Tu hráme všetci na náhodu. Hrajte ako tím, ale info si nedávajte, lebo to by bolo už moc tímové. To je v pohode, že ma tu naháňa už 10 minút. To nevadí, že tu visím na háku jak kus údenej slaniny. Všetko v poriadku, vy si kľudne ďalej hrajte, a ja sa budem zatiaľ tváriť, že som kus údeného. To by malo zabrať. Okej, samotný killer by zrejme šancu nemal v takomto prípade ale určite by sa to dalo prešpekulovať aby tú šancu mal. Ale to je to čo mi na tejto hre vadí. Je nedomyslená. S každým novým killerom je nedomyslená. Len rýchlo nové DLC, a potom ako vždy postavu nerfneme až po pár sťažnostiach.

Samozrejme nie vždy to takto je. Respektíve, nie všetko naraz. Vo väčšine prípadov doplácam len na svoju nešikovnosť a smolu. No potom človek nemá vôbec chuť na túto hru. Ani sa nečudujem, že to toľko ľudí prestalo hrať. Mne už z toho nabiehala veľká žila v strede čela.

Ako samotný nápad je naozaj perfektný. Každý jeden killer vyzerá úžasne, zaujímavé postavy. Special skills takisto chválim, každá postava je niečím jedinečná. Takisto i tematické mapy potešia nejedného milovníka horrových hier... no bohužiaľ, pri tejto hre som myslela, že skončím v ústave, pretože hrateľnosť bola pre mňa naozaj nezvládateľná.

Je pravda, že hru som hrala naposledy niekoľko mesiacov dozadu, je možné, že veľa vecí sa zmenilo k dobru... Od kedy hru nehrám, nemám prehľad, preto prosím brať tento komentár s nadhľadom, ďakujem. Každopádne hra odinštalovaná, a nech ma šľak trafí ak to znovu nainštalujem.

Pro: prostredie, nápad, rozmanitosť postáv

Proti: bugy, žiaden balans medzi úrovňou hráčov

+12

Firewatch

  • PC 75
Neviem ani kde začať. Keďže veľa ľudí mi o tejto hre hovorilo, mala som isté očakávania. Musím vychváliť dabing a nádherné prostredie. Grafika sa mi veľmi páčila, bola naozaj krásna a farby úplne nádherné. Jednoducho malo to svoje čaro. Kdežto príbeh už akosi nevychválim.

Začiatok hry ma nudil, pretože to bolo iba bla bla vyber odpoveď bla bla bla klikni na toto a tamto (aj keď neviem na čo to bolo dobré, keď je to jediná možná odpoveď). Našťastie netrvalo to až tak dlho aby som zostala nejak výrazne znechutená. Potom som prišla do krásneho lesného prostredia, a síce chodila som hore dole ako taký debil, čo mi neskôr išlo dosť na nervy. Avšak behanie po lese a stalkovanie sporo odetých školáčok nebolo to čo ma v tejto hre sklamalo . Bol to koniec. Konečne nájdete niečo fakt zaujímavé v tejto hre, ale v podstate sa nič nedozviete.
Proste som koncom hry zostala viac menej zaskočená a sklamaná. Niekedy to bolo napínavé ale potom zase iba nudné chodenie po lese. To čo vyzeralo ako vážna dráma nakoniec dopadlo ako celkom nuda.

Pro: grafika, dabing

Proti: slabý príbeh

+12 +14 −2

Earthworm Jim

  • PC 70
Druhý díl Earthworma Jima jsem obdivoval kdysi v jedné herně ještě v 90. letech a samozřejmě jsem byl nadšen těmi všemi nápady. Samozřejmě jsem potom oba díly několikrát dohrál, ale jednička mi vždycky přišla taková slabší. Chybí tu jakýkoliv příběh včetně intra a outro je no... úsměvné. Na začátku hry totiž odpálíte krávu, která pak putuje v pozadí celou hrou, načež když hrdina objeví obligátní princeznu, kráva na ni spadne a ještě oba spadnou do lávy :D

Grafika je pestrobarevná a neurazí nikoho ani dnes. Samotný žížalák Jim umí střílet ze samopalu, skákat a přitahovat se a také používat své tělo jako bič či vrtulník. Bič se hodí k zachycování na hácích a přehupování propastí. Toť vše. Jsou tu samozřejmě nějaké powerupy jako energie, lepší zbraň (která je většinou k ničemu) a občas neskutečně otravní nepřátelé (například duchové v pekelné úrovni). Potud klasická plošinovka.

Takových klasických kol je tu pár (skládka, peklo, laboratoř, ostnaté finální kolo). Zbytek tvoří právě ty úlety - takže tu máme pasáže bez těla, souboj při bungee-jumpu, bonusové tunelové závody s vránou, což jsou celkem pohodové pasáže. Pak jsou tu ovšem také podvodní tunely, kde musíte používat batyskaf s omezenou zásobou kyslíku a výdrží a tady budete cedit krev a nadávky. Zejména poslední cesta se prostě nedala stihnout, až jsem si musel najít na youtube že mám narazit na tajnou zásobárnu kyslíku.

A ještě je tu pasáž s čoklem, kterého byste nejradši svrhli do nejhlubších propastí Tartaru. Pes je něco jak lemming, jde dopředu a nezajímá ho co ho sežere, nebo kam spadne. Vy mu musíte zbraní čistit cestu a bičem ho motivovat ke skokům, což zejména při hustě rozesetých plošinkách je prakticky nemožné. Navíc jak se mu něco stane, promění se v krvelačnou bestii, vrhne se na vás, ubere vám životy a ještě vrátí o pár obrazovek zpět.

Samostatnou kapitolou je nezabitelný boss, ke kterému je umění se vůbec dostat (zvlášť poslední skok na plošinku kterou nevidíte) a pak na jeho zabití nestačí ani 3000 nábojů. Dohrával jsem to snad na popadesátý.

Zkrátka a dobře Earthworm Jim je sice klasika, ale přehnaně obtížná a oproti dvojice ani zdaleka ne tak ulítlá.

Pro: Grafika, originální kola a nápady.

Proti: Obtížnost

+12

Dying Light

  • PC 95
Otvorený svet, kde voľný pohyb je možný takmer kamkoľvek, s takmer nulovým počtom bugov, ktoré nijako nebránia v plynulom plnení úloh a spoznávaní krás krajiny; V meste Harran vypukla neznáma vírusová epidémia, akási patogénna mutácia besnoty. Mesto bolo uzavreté do karantény. Hráč v roly hlavného hrdinu je poverený humanitárnou organizáciou GRE identifikovať miestneho vodcu gangu Raisa, ktorý destabilizuje oblasť, kradne liek (Antizin) a vlastní dôležitý spis patriaci GRE, a takisto brániť Ministerstvu obrany mesto zbombardovať. Aké sú skutočné ciele GRE a Raisa, sa dozvedáme počas deja.

V hre je 11 typov infikovaných, ktorí majú svoje špecifické vlastnosti. Od nenásilných bolterov až po extrémne agresívnych volatileov, plus niekoľko špeciálnych infikovaných, ktorí tam ani nemuseli byť. Za skákanie po strechách, lozenie po stenách, zabíjanie infikovaných a iné činnosti sú získavané body, za ktoré sa získavajú zručnosti (skilly), ktoré radikálne menia spôsob hrania. Napríklad, kým zozačiatku som mal hrôzu z viralov a myslel som si, že sa pred nimi nedá zachrániť inak než útekom, neskôr, s pribúdajúcim stupňom skillov, som im rozkopával hlavy ako melóny (vďaka bohu za Stomp skill), a v trištvrtine hry som im už pokojne chodil naproti a hladko im sekal hlavy. Podobným spôsobom, hoci na viac rán, som neskôr dokázal zlikvidovať dokonca aj volatilea (na normal obtiažnosti a za pomoci UV baterky). So zbraňou na úrovni damage 1700 sa už žije ľahšie. Plynulý a rýchly pohyb po krajine je radosť, veľakrát som len tak behal po oblastiach a bezcieľne skákal po autách a po hlavách infikovaných. Skill Camouflage Attack umožní natrieť sa krvou zabitého a zakamuflovať sa tak, potom stačí chodiť medzi infikovanými a odzadu im lámať väzy (Takedown skill). Veľa času som na tom minul a veľa bodov som tak získal.

Človek si v zápale hry ani neuvedomí, koľko možných variant zbraní má vlastne k dispozícii – takmer 160 variant zbraní na boj zblízka (sekier, krompáčov, pálok, mäsiarskych sekáčov, páčidiel, kladív, dýk, mačiet, tyčí, lát, obuškov, lopát, kosákov a francúzskych kľúčov), niekoľko variant vrhacích zbraní (granátov, zápalných fliaš, hviezdic, nožov) a vyše 30 variant palných zbraní (pištolí, revolverov, samopalov, brokovníc a útočných pušiek), z ktorých prakticky všetky sa dajú ešte vylepšovať pomocou blueprintov. Moja prvá hra (odohratá za 60 hodín) mala na svedomí 4000 zabití infikovaných ľudí (nepočítam 22 odohratých hodín a 1500 zabití vo Followingu). Potešilo, že v hre sa nevyskytujú žiadne zvieratá, ktoré treba zabíjať. Vo väčšine podobných hier sú a nemám to rád, nerád zabíjam zvieratá.

Harran sa delí na dve základné štvrte, ale to som pri prvom hraní nevedel. Preto keď som sa po odohratí základných úloh v Slamoch úplne nepredpokladane ocitol v štvrti Old Town, bol som prekvapený. Táto štvrť prináša do hry novú dimenziu lezenia po domoch, podobnú ako som poznal z Assassin's Creed. Taktiež presun pomocou záchytného háku (grappling hook) pridáva do hry úplne nový rozmer. Výzor tureckého mesta robí správnu atmosféru, krásnym odľudneným lokáciám chýbal už iba mach na stenách a burina na vodorovných plochách, ale viem, dej sa neodohráva zas až tak dlho po vypuknutí epidémie. Do Old Townu by som za starých čias zašiel na dovolenku (mimo sezóny). Vládol tam vegetariánsky obchodný reťazec Nate, fungovali tam aj Vega Restauranty a vegetariánske pizzérie, to všetko v pomere 2:1 k obchodom a reštikám so zmiešaným tovarom. Predajne, ktoré spomínam, sú už mimo prevádzky, spomínam to len zo zaujímavosti. Faktom je, že konzumovateľné výrobky, ktoré sa dajú počas blúdenia po krajine nájsť a dopĺňať si nimi zdravie, sú všetky nemäsité: baklava, chalva, sušienky, sušené ovocie, energetické tyčinky, oriešky, pita a dokonca cukríky. Na obaloch nájdeme nápis Lorem, čo je názov firmy distribuujúcej vege organické výrobky. Výnimkou nie sú ani Slamy, kde máme strešnú zeleninovú záhradu hneď na základňovej Veži (The Tower). Žiadne prasacie farmy ako v Metro 2033! BTW, Old Town je miesto, kde som prvýkrát v živote zaškrtil decko. A potom ešte veľa ďalších. V bytoch v Old Towne sa totiž skrývajú infikované deti, screamery. Prvé stretnutie s tou obludou vyvolalo u mňa zimomriavky. Jeho plač, ktorý počuť cez tri poschodia, ešte ďalších desať krát.

Nerozumiem zmyslu množstva odevov, ktorý je na výber. Mimo multiplayeru je táto možnosť absolútne zbytočná a ani v multiplayeri nie je taká dôležitá. Napriek tomu je v hre na výber asi 45 rôznych typov oblečenia. Ja som používal odev s názvom Tree Hugger. Pretože som tree hugger. Multiplayer nehrávam, lebo trpí rovnakým hendikepom ako Versus mód v Left 4 Dead 2, kde hráči s vyšším bodovaním a ktorí sa poznajú, proste ostatných zo serverov vyhadzujú.

Osudová scéna s Jade mi zlomila srdce, túžil som vyvolať nejaký rage, vyhubiť Raisovych ľudí, zastreliť guvernéra Asaniho, tú sliepku z GRE a preventívne niekoľkých z Ministerstva obrany, nakŕmiť nimi bolterov, vyhodiť do vzduchu Priehradu, zbúrať mosty, kostol Embers' Tower, Fish Markety, Fresh Chicken a Kebab shopy. Vytúženého záveru som sa nedočkal. Ten bol stupídny, gýčový a nedomyslený. Rais nepochopiteľne nechal svojich ľudí napospas bez Antizinu a jednoducho spáchal samovraždu tým, že ma k sebe sám nalákal. Po odohratí hlavného deja sa hra nekončí, dajú sa ešte dokončovať bočné úlohy, vypĺňať achievementy, prípadne čistiť karantény a zvyšné Bezpečné zóny, ale na dlho to už nie je. Neviem, čo by som napísal, že by mi v hre chýbalo. Existencia nejakých reálnych frakcií a možnosť sa k nejakej z nich pripojiť (podobne ako vo Fallout: New Vegas), alebo možnosť deštrukcie objektov (ako v Red Faction: Guerrilla) by hru určite spestrila a ešte viac ju priblížila k dokonalosti. Chcel by som priveľa, no aspoň tie okná na autách a budovách pod paľbou praskať mohli. V porovnaní s podobnými hrami ako Dead Island (2011) je ale Dying Light na neporovnateľne vyššej úrovni. Epidémia nebola zastavená, rozšírila sa až do Európy! Vidíme sa v Dying Light 2!
+12

Anatema: Legenda o prekliatí

  • PC 30
Anatema je pravděpodobně vůbec první slovenskou komerčne vydanou adventurou na PC a jednou z prvních slovenských her vydaných na PC vůbec. Tou první byl podle všeho Quadrax, poctivá a ve své době velmi populární logická hra, ale po Anatemě dnes ani pes neštěkne, což je poněkud zvláštní s ohledem na to, jak velké pozornosti se mezi pamětníky a nostalgiky dostává prvním českým hrám jako Tajemství Oslího ostrova nebo 7 dní a 7 nocí, což byly z dnešního pohledu jen stredoškolské pokusy nevalné úrovně a ani v případě Anatemy se bohužel nejedná o něco kvalitativně lepšího, spíš naopak.

Námět je přitom typicky slovenský, v textovém intru se dozvídáme, že zbojník Esiesen, kterému jsem bůhvíproč již v době vydání říkal Essien, se během útěku před pronásledovateli dostane na zámek Emar. Ten je podle místních legend prokletý a zástupci zdejší samosprávy do zámku tedy odmítli vstoupit a v pronásledování pokračovat, toť vše. Cílem hry, který není nikde zmíněn, je, se ze zámku dostat, respektive pravděpodobně získat klíč od nepříliš vysoké brány v zahradě, aby Essien mohl odejít po svých bez přelézání plotu a dál se věnovat své loupežnické činnosti. Během hry se v místní knihovně dozvíme i něco málo o historii zámku a rodu jeho majitelů, kde autoři prokázali svoji absolutní neznalost historických reálíi a století létají sem a tam jako když Jiří Krampol v pořadu Nikdo není dokonalý zpovídal bezdomovce posilněné pitím benzínu. Dalších pár vět o příběhu suverénně nejstaršího zámku na světě a příčinách jeho prokletí se hráč dozví od obou postav, se kterými je možné v krátkosti promluvit, což je zoufale málo a je vlastně jedno, jestli hráč ovládá zbojníka, nebo třeba kuchaře, Essien se ve hře díky absenci dialogů nijak neprojevuje, není zde žádná živá ženská postava nebo třeba další zbojník Diarra a příběh a průbeh hry, směřující k lacinnému závěru, tedy postrádá jakoukoli dramatičnost. Anatema je navíc vcelku krátka a poměrně jednoduchá adventura nebýt jednoho velmi obtížného puzzlu, kdy je třeba na zahradě složit stříbrný list bez vzoru, který trochu připomíná nechvalně proslulé skládání vázy ve hře Gooka. Já osobně jsem dobrou polovinu hry strávil jenom skládáním tohoto puzzlu.

Anatema byla ve své době zajímavá díky netradičnímu zpracování, jedná se o 3D adventuru a engine podle všeho pochází přímo ze hry Wolfenstein 3D, což zmátlo i dobové recenzenty z časopisu Riki, kteří Anatemu neváhali zařadit mezi dungeony. S RPG ale Anatema nemá nic společného, jedná se o klasickou adventuru se sbíráním a používánim předmětů s omezeným inventářem a poněkud nešťastným používáním předmětů, kdy je možné některé z nich, typicky pak zbraně, vzít do ruky a použít například na sestřeleni křepelky, prosekání keře nebo zabití upíra, ale až do konce hry jsem nepřišel na to, jakou kombinací kláves nebo tlačítek myši Essiena donutit, aby zbraň použil, použití pak bylo spíš dílem náhody, ale ostatní předměty jde naštěstí použít normálně. Zmíněný engine, který byl v době vydání již notně zastaralý, má bohužel tu nevýhodu, že je příliš světlý a až komixově barevný, zámek a okolí tedy nepůsobí nijak tísnivým nebo temným dojmem, Anatema tak nemá žádnou atmosféru a navíc postrada i dabing, který byl v době vydání již prakticky samozřejmostí.

Anatema nakonec propadla a prakticky hned po vydání se na ni zapomělo, což mě trochu mrzí, protože zde byl jednak použit lokální námět, autoři však už rovnou mohli sáhnout po Jánošíkovi, ale především zde slovenská herní scéna dostala nepříjemný signál, že ani lokální patriotismus hráčů začínající vývojáře nepodpoří zdaleka tolik, jako u sousedních Čehunů a u dalších slovenských her se již autoři radeji snažili o lokalizaci do angličtiny, viz. Revolt of Don's Knights.

Pro: férova obtížnost, slušná hudba

Proti: nevyužitý námět a historický analfabetismus, příběh, technické zpracování, používání předmětů, mizivá interakce, chybějíci dabing

+12

ADR1FT

  • PC 80
Přirovnání k filmu Gravitace je celkem přiléhavé. Astronautka se snaží v rozmašírované vesmírné stanici zprovoznit alespoň část poničeného systému, aby mohla dosáhnout záchrany.

Pochválit musím audiovizuální zpracování - některé scenérie jsou celkem dechberoucí.

Náplň hry už je o něco méně výrazná a sterilní, ale přesto se za těch pár hodin to poletování v útrobách poničené stanice (a okolí) neomrzí. To, že je zde rádoby silný příběh, který to celý jakoby rámuje je jedna věc, ale přecejenom bych očekával, že hlavní hrdinka bude muset zapojit mozek - to se moc často nestávalo. Jedinou překážkou je zde kyslík a samotná orientace v 3D prostoru.

Rozhodně je nejlepší poslední část: MOBILIS a to s odměnou - možností volného pádu na stanici - oprava skafandru.

Velmi ale musím zalitovat jakéhosi zjednodušení, kdy jsem původně doufal v opravdový simulátor beztíže. Samozřejmě, že nejsem na tyhle věci žádnej odborník, možná se i pletu, ale:

Rotace (nebo i rychlost) zde není zpracována - vše si hoví v jakési rovince. Pokud se něco opravdu otáčí kolem své osy, pak jsou to jen jakési dekorační překážky, které zabraňují v postupu vpřed. Bylo by, myslím si, dramatičtější a mnoho těžší, kdyby člověk rotací "sebe" mohl dojílit jakéhosi dočasného sladěním s odlišně otáčející se částí základy - planeta a okolí by pak (divoce) rotovala na obzoru namísto statického vesmírného pozadí.

Hra je poměrně krátká a pokud nehodláte hledat všechny serepetičky, co tam jdou sesbírat, je to za 5 hodin hotový. Rozhodně bych snesl víc. (To ale znamená, že mě hra bavila až dokonce.) Škoda, že není plně rozvinut potenciál beztíže, jak jsem si jej vysnil.

Slušnejch 80%

Pro: Audiovizuální zpracovaní, námět, tempo

Proti: Příliš statické (nerotující) prostředí, málo interaktivity, dost snadné, délka hry

+12

Guild of Dungeoneering

  • PC 75
Zkombinovat Deckbuilding s roguelike prvky zní na první pohled jako ideální plán, jak díky frustraci zvýšit prodej různých herních periferii. Autoři se však navíc ještě rozhodli zabrnkat na hráčovy nervy všudypřítomným humorem.

A to neměli dělat!

Z šíleného očistci podobného místa plného stále se opakujících karet se GoD proměnil v oázu nekorektního vtipu a Vaše, u jiných her zatajovaná, radost z úmrtí toho až nechutně pozitivního „Mirka Dušína/Geralda/Pseudovědce s páčidlem" zde může vypuknout naplno. A ještě si můžete mnout ruce, jak vám náhrobní kameny jednotlivých hrdinů stylově dláždí cestu přímo na vrchol. Když vám pak do uší zní bardovy posměšky na adresu teď už bývalé mladé naděje vašeho týmu, víte, že díky vám poklesla celosvětová hladina bláhových iluzí a goblini, pavouci, impové a ostatní ubožáci zavřeni ve sklepeních a jeskyních mají zase jednou něco teplého do žaludku.

A přesně tahle okolní omáčka, která má být jen výplní mezi jednotlivými dungeony je stěžejní a drží u hry víc než samotné procházení jednotlivých labyrintů, které se brzy může stát stereotypním. Naštěstí ne až tak brzy, protože se v každé sekci setkáte s několika poměrně originálními bossy, kteří vás donutí se občas i zamyslet a plánovat. Přesto mi poslední třetina hry přišla poněkud slabší a zachraňoval ji až právě tolikrát zmiňovaný humor. A to je trochu škoda, protože jinak je GoD vymazlená hra. Skvělý výtvarný styl, poklidná hudba a dotažené mechaniky si mě opravdu získaly.

Pro: Skvělý výtvarný styl, poklidná hudba a dotažené mechaniky si mě opravdu získaly.

Proti: Dokáže zahltit, dát si dungeon nebo dva a pak pauza je ideální dávka.

+12