Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 75
Herní výzva 2024 - Ve stínu pixelů 

Doslova elektrizující herní zážitek, který ve vás vyvolá spoustu zajímavých emocí. Hra sází úplně všechno na hutnou atmosféru, která neustále navozuje pocit strachu a úzkosti a vás, jako hráče, tak neustále žene vpřed, kdy utíkáte před… no, já vlastně nevím před čím…

Hratelnost je velmi jednoduchá, vystačíte si s jedním akčním tlačítkem a základním pohybem. Hádanky patří spíš mezi ty jednodušší, jelikož já, jako člověk, co u většiny adventur trpí svou blbostí, jsem ve hře neměl v podstatě jediný závažnější problém. Pár menších, kdy jsem se po 10 minutách praštil dlaní do čela, to jo, ale skutečně jen pár.

Ve hře je zábavné především to, že si nikdy nejste zcela jistí, co vás za dalším stínem čeká. Jaká smrt vám hrozí. Ale není to úplný děs, který vás hrou provází, spíš taková ta lehčí úzkost a strach z neznámého (i když pro arachnofobiky tu je jedna výživná pasáž). Nejen vizuální stránka, ale i hudební podkres ve vás bude vyvolávat pocit prázdnoty. Velmi doporučuji si projít bonusový level, který tohle všechno dovádí k úplné dokonalosti.

Ačkoliv hru hodnotím jako velmi dobrou, kdy se tvůrcům povedlo v minimalismu dosáhnout nadstandardně silného zážitku, tak mám pořád pocit, že se jedná spíš o takovou velmi příjemnou hříčku. Není to hra, kterou si budu každých pár let připomínat a vzpomínat na ní, spíš to beru jako takové zpestření klasického života hráče.

Pro: atmosféra a vyvolávání pocitů v hráči, audiovizuál, práce s náznaky

Proti: obecně je o dost silnější začátek než konec, neznovuhratelnost v kombinaci s krátkostí

+21
  • PC 70
Hry tohoto typu většinou nedohraju do konce, nicméně LIMBO jsem se rozhodl dát šanci a nejen kvůli letošní herní výzvě. Už podle screenshotů slibovala hra nevšední zážitek a po první spuštění jsem pochopil, proč tolik recenzentů vychvaluje netradiční černobílé pojetí umocněné rozmazaným a zrnitým pozadím. Černočerná krajina a nezveřejněná identita hlavního hrdiny zahalují hru do hávu tajemství, které jsem ihned toužil odhalit. Ani po dokončení toho hra mnoho neprozrazuje. LIMBO v tomto ohledu uspělo, protože nechává velkou část příběhu na interpretaci a nutí vás skutečně přemýšlet. Z hlediska originality výborný počin.

Dalším aspektem hry, který mě velmi zaujal, bylo znamenitě zvládnuté prolínání jednotlivých oblastí. Začínáme v lese, časem narazíme na nějaké domorodce a než se nadějeme, jsme uvnitř továrny. Žádné nepříjemné nahrávací obrazovky "nyní vstupujete do industriálního komplexu", nic takového. Pozoruhodné a působivé řešení. Postavy i prostředí jsou výborně animovány a hrdina může brutálně zemřít tolika detailně provedenými způsoby, že jsem cítil skutečné obavy o jeho zdraví a každý krok jsem prováděl velmi opatrně.

Nicméně mé nadšení poněkud opadlo, když se mi po mnoha smrtích a zdárně vyřešených puzzlech podařilo postoupit do druhé poloviny hry, kde se prostředí rychle mění na prázdné a nudné. Hádanky ze začátku hry typu trhání nohou obřího pavouka přinesly nebývalý pocit uspokojení, ale přišlo mi, že v tom okamžiku autorům došla inspirace a herní systém se změnil v otupující posouvání beden, mačkání tlačítek a aktivování strojů pomocí páky. Strašidelný obří pavouk byl nahrazen otravným malým červem, který se zavrtává do lebky vaší postavy a způsobuje nucený pohyb jen jedním směrem, dokud nenarazíme na světlo. I když je to zajímavý nápad, vždycky jsem se děsil okamžiku, kdy se opět nakazím mozkovým červem a ztratím kontrolu nad svou postavou.

Naprostá většina puzzlů je bohužel postavena na přesném načasování sekvence akcí a poskytuje extrémně malý prostor pro nepřesnosti. Se skřípěním zubů jsem ji dohrál do konce, ale po mnoha frustracích z mechanismu "napřed musíš desetkrát umřít, aby tě konečně napadl jediný možný způsob, jak postoupit dál" necítím potřebu se k LIMBO ještě někdy vracet. Hra je extrémně lineární a absence příběhu nedává mnoho možností replayability. Kromě toho podporuje jen fullscreen a ovládací klávesy nelze změnit, což je v dnešní době docela fail.

Pro: Grafika, animace, temná atmosféra.

Proti: Ovládání, linearita, frustrující puzzly, velmi slabý konec.

+21
  • PC 85
Herní výzva 2024 - 7. Ve stínu pixelů - Hardcore: Dohraj hru s černobílou stylizací.  

Když jsem si vybíral, že budu hrát LIMBO, šel jsem do toho s očekáváním, že si zahraju něco kratšího, co bych mohl zfouknout za jedno odpoledne. A přesně to jsem dostal. LIMBO je taková videoherní jednohubka, kterou zhltnete tak rychle, že jste nakonec překvapení, že už je konec. To ještě ale neznamená, že jsem si hru neužil. Právě naopak.

Po zapnutí hry mě jako první věc hodně překvapilo ovládání. Jsem zvyklý, že pro ovládání u drtivé většiny her používám WASD, a když se moje postavička ani po minutě zběsilého mačkání všech kombinací WASD nechtěla pohybovat, zjistil jsem z nastavení, že se hra ovládá pomocí šipek a levého CTRL. Vlastně mi to ani nevadilo, protože ke hře nepotřebujete myš a můžete tedy mít obě ruce na klávesnici.

Hra vás na začátku neuvítá žádným úvodem, textem, tutoriálem, ani vysvětlením nebo nastíněním o co ve hře půjde. V podstatě nulový příběh. Prostě jste kluk, jste v lese a musíte jít pořád dopředu a ideálně u toho neumřít. Naštěstí na konci hry odhalíme motivaci hlavního hrdiny a proč se vlastně tím světem trmácel. Takže alespoň něco nám hra prozradila.

Jak jsem již nastínil, tak vás ve hře nikdo za ručičku vodit nebude. To se podle mého názoru odráží i na obtížnosti, která je ze záčátku triviální, ale v průběhu hry postupně přituhuje a na konci už jsem měl párkrát problém zjistit, co mám vlastně udělat. Naštěstí jsem metodou pokus-omyl vždycky našel cestu dál.

Audiovizuální stránka je taky fajn. Celý svět ve svém černobílém provedení působí dost depresivně a ztísněně, čemuž napomáhá i zvolený hudební podkres ve formě například statického šumu, skřehotání ptáků, zlověstné hudby apod. Tato kombinace ve mě během průchodu hrou vyvolala celou řadu emocí od strachu až po úzkost.

Abych to shrnul, tak hra má výbornou atmosféru, skvělou hudbu, ale je poměrně krátká. Vůbec bych se nezlobil kdyby byla o nějakou tu hodinku delší.

Jo a ještě jsem zapomněl zmínit, že bych hru rozhodně nedoporučil arachnofobům. Ve hře je pavouk o velikosti většího automobilu a je v dost špatném rozpoložení. :-)

Pro: atmosféra, hudba, žádný interface

Proti: nulový příběh, hra by mohla být delší

+25
  • PC 90
Limbo je taková vzpomínková hra. Tehdy někde mezi 2011/2012 jsem pomalu přestával hrát hry, ale čas od času si zašel do knihovny vypůjčit Scorečka, přelouskat recenze a podívat se na to, co si na své dosluhující šunce nezahraji. A mezi nimi byla nadšená recenze na Limbo, naprosto prastaře vypadají černobílou plošinovku, která prakticky nastartovala vlnu retro, indie a pixel art her. Zaujala mě, vypadala, že bych ji mohl rozjet.

A tak jsem si tehdy Limbo sehnal, dohrál ho a zanechalo ve mě nesmazatelný, mystický zážitek. Tak silný, že jsem hledal v hlubinách internetu odpovědi, vysvětlení. Příběhy o životě po smrti mě totiž vždycky fascinovaly. Po letech, při nostalgickém projíždění her z té doby jsem si řekl, že bych to mohl zkusit znovu. Zážitek už se neopakoval (což je mnou, ne hrou), ale vynikající plošinovka zůstala.

Limbo je totiž zjednodušené až na kost. Žádné menu, intra, nastavování, dialogy, složité herní principy, dokonce skoro žádná hudba a zvuky a jen jednoduchá (leč působivá) černobílá grafika. Prostě sednete ke hře, šipkami ovládáte pohyb, nahoru je skok a Ctrl slouží k tomu něco posunout, nebo přepnout. A to je celé, nic víc po vás hra nechce, během 10 sekund můžete hrát, podobně jako kdysi u starých hopsaček na Nintendu.

Příběh tu je a není. Je to takové to domyslete si... což mě u 99% her, filmů či seriálů příšerně sere, ale Limbo je ta 1% výjimka potvrzující pravidlo. Takže máme klučinu, který pravděpodobně nějak tragicky zahynul a ocitá se v očistci. A musí se dostat pryč (?) a přežít. Černobílá grafika dodává děsivou atmosféru, procházíte jeskyně plné mrtvol a oběšenců, rozpadající se střechy města či továrny. A všechno Vás chce zabít. Elektrické podlahy, ozubené pily, kulometné věže, balvany, pasti na medvědy, pár místních obyvatel. Nic z toho se nevyrovná naprosto odpudivému monstr pavoukovi, který na Vás přes veškerou újmu znovu a znovu útočí... pro arachnofobika dokonalý zážitek.

Klučina je šikovný, umí lézt po lanech, skákat (skoky jsou přesné) a přitahovat se. Občas něco přesune, aktivuje a většinou řeší puzzle spočívající v tom, jak dál. Řešení je většinou vykoupeno pár brutálními úmrtími, než ho pochopíte a postoupíte dále. Možná jsem si to i po těch letech příliš pamatoval, ale v porovnání s různými nelidskými hopsačkami z devadesátek mi Limbo přišel i přes množství úmrtí celkem jednoduchý. Frustraci brání i hustě rozeseté checkpointy, lehce přituhlo až na konci, ale i tak za necelé tři hodiny bylo hotovo.

A tak sem skočil poslední skok, shlédl kratičké "outro" a v hlavě mám zase otázky. Co udělalo malé dítě tak strašného, že skončilo v Očistci (či předpeklí)? Proč ho tam všechno a všichni chtějí zabít a proč vůbec duše v očistci může umřít (a pěkně krvavě)? Co znamenal ten konec? Limbo je každopádně výjimečná, naprosto jiná hra a to i pro někoho, kterého celá tahle moderní retro/indie vlna minula obrovským obloukem.
+30
  • PS5 90
Limba jsem dohrál už kdysi na PC a teď v rámci herní výzvy jsem se k němu vrátil a dohrál na konzoli. Jedná se o atmosférickou 2D plošinovku, kde se ujmete role malého chlapce v podivném a smrtícím světě. Na své pouti bude čelit různému nebezpečí od smrtících pastí, přes obřího pavouka a dalších věcí, který vás můžou zabít.

Příběh je tu takový domysli si sám, jelikož v celé hře se nemluví a ani žádný text co by něco z tohoto světa osvětlil. Limbo je především atmosferickou hru a ta na vás dýchá na každém kroku. Po chvilce začnete přemýšlet jaké nebezpečí bude čekat na další scéně.

Limbo má jednotlivé levely složeny z různých puzzlů, které musíte vyřešit, abyste se dostali dále. Toto je pro tento typ her typické. Limbo má jednoduché ovládání, kdy se pohybujete doleva, doprava umí skákat a uchopit věci do ruky (např.: bedny). Občas vás může Limbo úmyslně potrápit, co se ovládání týče, třeba když vás napadne červ, dál nebudu prozrazovat, aby si na to člověk přišel sám. Hra není nikterak dlouhá a dá se projít do 5 hodin, záleží na vás, jak se s jednotlivými levely popasujete.

Po vizuální stránce je Limbo jednoduchý (celá hra je černobílá), což je nakonec dobře, protože to jen prohlubuje zážitek a celkově atmosféru celé hry. Jak se říká v jednoduchosti je krása.

Limba jsem dohrál na PS5 a běžel plynule a bez pádu. Žádné glitche, propady fps nebo zadrhely technického rázu jsem nezaznamenal.

Závěrem se jedná o kvalitní titul, který ne každého nadchne a není asi pro každého. Limbo vás nikde nevodí za ručičku a na všechno si musíte přijít sami, ale přesto je to taková herní jednohubka, kterou sfoukne průměrný hráč za jedno odpoledne.

Pro: atmosféra, puzzly

Proti: za mne nic (možná pro někoho délka hry nebo příběh domysli si sám)

+18
  • PS4 85
Limbo jsem poprvé zkoušel asi před 10 lety jako DEMO pro PS3. Už tehdy se mi hra zamlouvala. Je proto škoda, že mi trvalo takovou dobu si jo konečně zahrát.

Herní výzva 2022 – 3. Ticho jako v hrobě Hardcore ---> Odůvodnění: Ve hře nezazní žádný dialog, ani psanou jak mluvenou formou. 

Naprosto výborná dvourozměrná plošinovka. Černobílé pochmurné vizuální zpracování, s perfektně doplňující tísnivou hudbou, tvoří nádhernou depresivní hru. Jednoduchá hratelnost funguje parádně a jen více dopomáhá vtáhnout do temného světa. Hádanky jsou většinou dostatečně jednoduché, aby nevytrhli hráče ze zážitku. Absence jakéhokoliv dialogu není vůbec na škodu ba naopak, hra dostatečně vypráví svým děním. Co ale musím vytknout tak je délka hry, do nějakých 3-4 hodin začnou hrát závěrečné titulky. Další skvrnou je absence více živých nepřátel. K začátku hry se chlapec setká s velkým pavoukem, ale dalších podobných potvor moc není. Přesto se jedná o velice kvalitní titul, který však svým zpracováním nemusí být pro každého. Já ho každopádně doporučuji.

Pro: Černobílé vizuální zpracování, minimalistická hratelnost, atmosféra, hudba

Proti: Délka hry, absence více živých nepřátel

+18
  • Switch 85
Nintendo Switch se pro mě jako rodiče stal darem z nebes. Kromě Nintendo first party her začínám objevovat i různé indie tituly a prvním, který jsem dohrál byla právě hra Limbo.

S trochou nadsázky by se dalo říct, že Limbo je téměř umělecký počin a to jak zpracováním, tak emocemi, které dokáže v člověku vyvolat. Je to krutá chladná hra, ve které budete hodně umírat a nejednou ve Vás pocity frustrace, ale i soucitu a smutku. Zároveň hra ale také trochu procvičí mozkové závist a po vyřešení každé další "hádanky" dostanete malou dávku dopaminu, uspokojení a chuti pokračovat dál a dostat postavičku označovanou jako "The Boy" do vytouženého konce.

Limbo je hodně dobrá hra, které dle mého sedne i krátká herní doba (hru dohrajete za několik jednotek hodin).

Pro: Atmosféra, emoce, umělecké zpracování, jednoduchost ovládání, kreativita rébusů

Proti: Možná mohlo být trochu více poodhaleno ohledně příběhu postavy, ale zase to nutí člověka víc zapojit fantazii a domyslet si to sám :)

+22
  • PC 75
Dohráno v rámci Herní výzvy 2022, ačkoliv jsem tuhle hru měl ve své steam knihovně už téměř od data vydání, hrál jsem ji poprvé až nyní a tak trochu nevím co si o tom myslet. Určitě se jedná o jednu z těch lepších her co jsem v poslední době hrál, ale bohužel je zde několik věcí, které mne dost vadily. Předně naprostá absence jakéhokoliv příběhu nebo alespoň vysvětlení co, proč a jak, ano můžete namítat, že to není u této atmosférické hardcore plošinovky tak podstatné, jenže co jiného má hráče popíchnout k tomu, aby vůbec dál pokračoval, když ne dobrý děj, zde prostě od začátku do konce nevíte vůbec nic o tom co a proč se děje a kam a proč se vlastně vydáváte se svou postavičkou, to je za mě obrovské mínus. Naštěstí pak už jdou v řadě za sebou jen pozitiva, například vizuál hry, ač jednoduchý a černobílý, přesto velmi hezký, zvukový doprovod je vlastně omezen jen na zvuky prostředí, ale v tomto případě je to právě to co bylo potřeba, hudba by byla zbytečná. Samotná hra je pak dost těžká a díky tomu je solidní výzvou její zdolání, přiznám se, že byly chvíle kdy jsem měl chuť ji vzdát, ovšem to bych pak nezažil ten pocit zadostiučinění, že jsem vytrval.
Nakonec tedy mohu hru těm několika málo hráčů, kteří ji ještě nehráli doporučit, jen si dopředu rozmyslete, jestli opravdu máte v sobě dost odhodlání, budete jej potřebovat.

Pro: Vizuální a zvuková stránka hry, Je to výzva i pro zkušenější hráče, Některé "hádanky"

Proti: Nelogičnosti některých "hádanek", absolutní absence příběhu

+24
  • XOne 80
Limbo je překvapivě povedenou a miloučkou plošinovkou, která ač v nenáročném,minimalistickém prostředí bez vytuněných intro videí a našlapené grafiky, nabízí skvělou zábavu.

Černobílý svět předkládá před putujícího hrdinu, který se probere v pustém černočerném lese, překážky jak z masa a kostí, tak mechanické nebo (anti)gravitační a hráč musí použít nejen logické závity a zapojit i zrak a sluch, který je mnohdy důležitou součástí úspěšného pokoření levelu, jinak čeká na panďuláka mnohdy drsná, ale vždy okamžitá smrt.

Některé pasti a nástrahy se dají intuitivně vyřešit, u některých si chudák poutník několkrát protrpí pády ze strázů, zamordování hmyzem či třeba rozmašírování kotoučovou pilou, než přijde na správný tah, a třikrát jsem musel použít nápovědu a až po ní jsem si řekl no jó, jasně, takhle to mělo být.

Vytknul bych dvě věci - za prvné bych uvítal méně mechanického a přidal více přirozeného/ přírodního prostředí hlavně v druhé polovině a za druhé mě velmi zklamalo nijaké zakončení a vlastně celkové (ne)vyznění - 80 %

Pro: prostředí, zvuky, nápaditost hádanek

Proti: krátký herní čas, zakončení

+17
  • XboxX/S 90
INSIDE jsem si užil a když LIMBO přistálo do Game Pass, tak proč si ho nezahrát.

Kdybych měl použít jediné slovo ke zhodnocení hry, bude to "chytrá". Hádanky jsou různorodé, některé mi chvíli trvaly. Poté jsem si ale vždy řekl: Bože, vždyť je to tak jasné :).

Proti INSIDE je hra sice delší, ale i tak bych si dal ještě další hodinku a mrzelo mne, že už je konec. Hudební podkres hezky doplňuje grafické zpracování a celkovou atmosféru hry.

Pro: grafika, hudba, hádanky

Proti: krátké

+19 +20 −1
  • PC 90
Tma. Samota. Touha. To je Limbo…

Tahle hra byla můj veliký rest, vnímal jsem její pozitivní hodnocení od té doby co vyšla, ale náš společný čas měl teprve přijít. Po dlouhých 10 letech, od té doby co hra Limbo vyšla, jsme se konečně potkali. 

Svět plný černobílých scén, svět plný nepochopení. Svět ve kterém jsem se cítil tak sám. A přesto. Když už jsme v dálce zahlédli jinou lidskou bytost, ozval se strach. Jaká past na cestě čeká tentokrát? Proč ho chtějí zabít? Proč? Proč!?

Utíkal. Snažil se dostat dál. Ale kam? Za sestrou? Kde vlastně je? 

Umíral jsem. Ze začátku často, později méně. Ke konci pravidelně. Umíral jsem a přesto jsem věděl, že jsme si sedli. Já a on. Stali jsme se součástí jedné bytosti. On utíkal, reagoval bezchybně na každý stisk mé klávesy. Já ho vedl. Věděl jsem, že na mě záleží, jestli on dosáhne svého cíle. Přesto jsem umíral. My oba…

Silné pasti na medvědy, cirkulárky, elektrický proud, magnety, gravitace, pavouk, zlé děti. Z čeho měl on větší strach? A z čeho já? Pavouk, který nás oba opakovaně zabíjel, než jsem přišel jak se ho zbavit? Cirkulárky, ke kterým se přiblížit znamenalo bolestivou smrt? Pasti na medvědy, umně skryté v trávě? Smrt byla všude. Nejen ta naše. Zmar a zkáza ruku v ruce.

Zlověstné ticho na popředí zvuků vzdáleného města. Temný hukot továrny. Ticho… Zvuky jsou obecně silná stránka Limba. Znepokojivé, dokonale vystihující prostředí. Bylo jedno, jestli jsme stáli v temné jeskyni a vnímali tíživou samotu, jenž nás temným a znepokojivým hukotem nutila vnímat zoufalost naší situace, nebo v dešti, který vytrvale smáčel vše odkryté, včetně jeho chlapecké duše.

Dosáhne svého cíle? Najde svojí sestru? Překoná všechny pasti? Hádanky? Bude dostatečně rychlý? Myslím, že bude. Cesta to není dlouhá. Ale je dokonale podaná. A kdo jí s ním ještě nešel, měl by. Protože on čeká, až ho někdo povede. A pomůže mu.

Pro: Atmosféra, audiovizuální podání celé hry, smysluplné hádanky, HW nenáročnost, precizní ovládání

Proti: Konec je... zvláštní

+34
  • PC 75
Hra Limbo mi byla doporučena kamarádem v době, kdy jsem plošinovkám zrovna moc neholdoval a jsem moc rád, že jsem hře dal šanci. Již v prvních okamžicích po spuštění hry na mě udeřila její atmosféra daná především svojí černobílou grafickou stylizací. Temnota a minimum světla mi neustále vyvolávaly pocity úzkosti či strachu, které mne provázeli celou hrou. Naštěstí zde pořád byla jiskřička naděje, že se ten kluk může zachránit, reprezentovaná dvěma svítícími body v podobě jeho očí.

I příběh skutečně působí jako jedna velká noční můra. Kluk se probudí sám v temném lese plném pastí, kde se ho všichni snaží zabít. A že těch smrtí bude požehnaně. Kromě překonávání pastí je hra i o řešení logických puzzlů. Některé pasáže jsou trošku obtížnější, jiné zase celkem intuitivní. Jediné, co mi tam vyloženě nesedělo bylo otáčení gravitace ve finále.

Zaujaly mě některé i tak trošku vtipné momenty jako např. kluk utíkající pavoukovi uvězněný v zámotku. Nebo i finální boj s pavoukem s vytrháváním jeho nohou, kdy z něj nakonec zbude jedna velká chlupatá koule, kterou ještě využije k tomu, abych se dostal dál.

Hra není nijak dlouhá a i když ve své druhé polovině trošku ztrácí na zajímavosti, rozhodně můžu říct, že jsem se u ní skvěle bavil.

Pro: Atmosféra

Proti: Některé těžší pasáže

+21 +22 −1
  • PC 85
Limbo je, i přes pouhé jediné dohrání, mou srdcovkou. A možná i právě proto se opakování vyhýbám. Stručně řečeno jde o jeden z mých nejoblíbenějších videoherních zážitků, s nimiž jsem zatím měla tu čest. Ta atmosféra, ta atmosféra... Ta zkrátka dělá divy! A co za ní stojí? Výborně uchopená výtvarná stránka. Ta už od prvního spuštění naznačuje, že tohle nebude jen prostá hra, ale jistým způsobem i umělecké dílo.

Hra vypadá opravdu nádherně, bez debat. Minimalistický vzhled umocňuje černá a šedá barva, představivost pracuje, fantazie tká. Pomalu se propadáme atmosférou do působivého zážitku, za nímž nestojí samozřejmě jen grafika. Zvuková stránka hry je opravdu perfektní, což je důležité zmínit, protože při řešení hádanek je mnohdy nutné se kromě zraku spolehnout i na sluch. Ovládání je velmi prosté, pouze šipky a Ctrl k vykonání určité akce, jednoduché, ale účinné a dostačující. Obtížnost však stále stoupá, už na začátku je hra plná nebezpečí. Možná dojde na smrt už během prvních hádanek. To je ovšem pouhý začátek, zemřít se dá nedopatřením ještě mnohokrát! Časté umírání může být skutečně frustrující, ale je nutno ocenit vynalézavost autorů, kteří připravili mnoho způsobů smrti, které i zajímavě vypadají... Je libo se utopit, nechat zavalit, rozsekat, probodnout nebo jen tak se zabít skokem z velké výšky? Není problém!
Ne vždy je to o rychlých reakcích a rychlých prstech, je třeba vše správně načasovat a hlavně prozkoumat, co se dá, a neustále zkoušet a hledat řešení, které nemusí být hned jasné. Dostali jste se přes jeden problém? Hurá! Jenom je škoda, že jste tam dole měli udělat něco, díky čemu by vás tahle železná potvora teď nerozsekala na kousíčky! Smůla, musíte znovu... Ignorování i těch nejmenších detailů a změn zvuku dost často (pokud nemáte zrovna štěstí) pošle vaši ubohou postavičku vstříc kruté a hrůzyplné smrti...

Nehledala jsem v tom, kupodivu, ani tak příběh, jde hlavně o navození atmosféry a dopad na pocity hráče, což se tvůrcům opravdu povedlo, alespoň tak jsem to vnímala já osobně. Tato hra je opravdu ukázková – přenádherný vizuál, zvuky, které hráče neustále nechávají v nejistotě, celkově pak promyšlenost hádanek, jež se opravdu povedly.
Je to dle mého názoru zkrátka skvělá hra, kterou byste rozhodně měli zahrát, pokud máte rádi plošinovky, adventury, či atmosférické hry.

A já bych si ji patrně měla po čtyřech letech zopakovat, zda-li na mě bude působit i teď právě takto...

Pro: audiovizuální stránka a atmosféra, promyšlené hádanky

Proti: některé skutečně až příliš frustrující části

+41
  • PS4 75
Herní výzva 2019 - Severní vítr

O Limbu jsem slýchal pozitivní věci už snad od jeho vydání, ale až Herní výzva mě donutila si ho zahrát.

Aktuálních 250 Kč na PS Store je celkem málo muziky za dost peněz, ale už sem je utratil hůř.

Logické plošinovky nejsou úplně moje krevní skupina, takže nějaké extra nadšení se nedostavilo, ale je to fajn hra na (pod)zimní večer, kdy se člověku nechce rozjíždět nic většího.

Nejsilnější stránkou Limba je pak atmosféra, ať už vizuální, tak zvukový doprovod (huby je tam pomálu nebo jsem jí vůbec nevnímal).

Pro: Atmosféra a neúprosná hratelnost

Proti: Poměr cena/výkon

+18
  • PC 80
Limbo je zajímavá atmosférická plošinovka, kterou za sebe mohu doporučit. Jedná se spíše o umělecké dílo, které klade důraz hlavně na emoce. Je otázkou, zda hra má, či nemá příběh. Je to spíše na hráči, jak si vše domyslí. Limbo je spíše pomalejšího rázu s důrazem na řešení logických hádanek, ale najdou se i akčnější částí.
I když je dle mého názoru hudba jednou z nejdůležitějších součástí hry, která vytváří atmosféru a podtrhuje příběh, její absence v Limbu na atmosféře vůbec neubírá, ba možná i naopak.
Musím říct, že jsem nečekala, že bude hra takto brutální. První smrt mě opravdu překvapila, až šokovala. I když hra je temná, což drsnější styl naznačuje.
Nemohu říct, že bych se nezasekla z toho důvodu, že jsem nevěděla jak dál, ale mnohem frustrující bylo, když jsem přesně věděla, co mám dělat, ale byl problém v provedení. A tak jsem umírala a umírala a umírala, což je neoddělitelná součást této hry.

Pro: Atmosféra

+14
  • PC 90
Herní výzva 2019-6. Severní vítr

Limbo je hra o emocích. Ať už to je strach, radost nebo smutek. Už jen začátek kde se malé dítě probudí samo v temném lese nahání husí kůži. Temnotou procházíte skoro celou hru, nehledě na to, že v téhle hře budete umírat. U různých puzzlů budete umírat i víckrát.

Hra má výborné a jednoduché ovládání. Některé puzzly jsou zapeklité a budete je muset několikrát opakovat, abyste na ně přišli.

Pro: Atmosféra, Ovládání, Puzzly

Proti: Tak trochu mi tam chyběl lepší příběh

+20
  • PC 80
Nikdy jsem nebyl moc fanoušek podobných plošinovek, Limbo jsem dostal zdarma na steam. Logické hádanky jsou pro mě zábávné sem tam jako vedlejší část hry, ale čistě logickou plošinovku bych si jen tak nezahrál. U Limba se mi líbila monochromatická stylizace hry i příběh byl celkem na zamyšlení, ale gameplayem to pro mě ke konci bylo nudné. Zkrátka nejsem cílová skupina týhle hry.

Pro: pěkná stylizace

Proti: ke konci začíná být hra protáhlá

+22
  • PC 90
Herní výzva 2019 - #6 „Severní vítr“

Na Limbo od studia Playdead jsem si brousila zuby už celkem dlouho. Nakonec až díky herní výzvě na letošní rok jsem se do toho všeho pustila.
Limbo je super jednohubkou, kterou lze za pár hodin dokončit celou, takže nelituji svého času a zároveň děkuji kamarádům za doporučení. Vizuální stránka hry je jednoznačně jednou z mnoha věcí, co lze na hře chválit. Totální minimalismus, hrátky se stíny a světlem, se strachem a zároveň krutostí. Jo, to mám opravdu ráda.
Netušila jsem, že mě bude Limbo tak moc neskutečně bavit a za jeden večer ho prostě budu chtít projít celý. Hra si nebere servítky ze smrti a už od začátku poznáte, že se jí nejde vyhnout. Tedy pokud netušíte, jak místní svět funguje. Některé pasáže totiž pochopíte, až když zemřete a uvidíte, že musíte volit jiný způsob, jak se přes ně dostat. S některými částmi jsem měla problém. No stydím se trochu, ale nakonec jsem úspěšně dohrála celou hru. Nikdy mi nevadili pavouci, ale tady mi udělali pořádnej bordel a místy jsem byla fakt otrávená. Fuj! Nezapomenu na ten moment, kdy mě první pavouk rozšmalchoval jako by nic. Některé části mi udělaly starost je splnit, takže hráč se ke zdárnému vyřešení dostane jenom tím, že vyzkouší více možností. Někdy jsem až myslela, že můj hloupý plán nevyjde, ale nakonec fungoval a úspěšně mě posunul dál.

Nejsem nějaká velká hráčka plošinovek nebo logických her, ale jsem velmi ráda za možnost si hru zahrát a určitě jí někdy zkusím znovu. Tedy až ze mě vyprchají ty frustrující pocity, kdy jsem několikrát za sebou umírala a nevěděla jsem kudy kam. Ještě, že jsou ty internety a člověk si může najít návod. Byl to zážitek, což potvrzuje i dost vysoké hodnocení. Možná na druhé zahrání hodnocení snížím nebo zvýším, kdo ví. Prozatím však 90%.
+27
  • PC 95
Jak bych popsala LIMBO? Shodnu se s ostatními na tom, že je to intenzivní zážitek.

Je to plné emocí, ačkoli o nějaké výpravnosti se mluvit nedá. Hra světla a stínu spolu s vynikajícím ozvučením, ježí se vám chlupy na rukou a na krku.. Váš chlapeček bude umírat všemi možnými způsoby, morbidními, smutnými, v případě některých až nepříjemně do detailu vyvedenými. Nebudete chtít umírat, ale abyste přišli na to, jak dále, neobejdete se bez toho. Atmosféra je opravdu silná, nejvíce vystupňovaná někde kolem poloviny hry, později už vám pak připadá, že ani s každou další hádankou nejste blíž cíli, vaše úsilí je marné. Všechno se vás snaží zabít a nezbývá, než se stále hnát dopředu. Ke konci se některé hádanky "technického rázu" komplikují, vyložená frustrace se však nedostavila. Po několika pokusech a občasné nápovědě všechno nakonec šlo. Rozhodně ale nedoporučuju hrát v kuse.

Nedokážu popsat, co ve mě vzbudil konec. Tíseň nijak nepominula, ba naopak. Točíme se v kruhu a přes smrtící nástrahy stále vpřed.

Pro: atmosféra, stylizace, hádanky

Proti: až téměř depresivní

+28
  • PC 80
Plošinovky a skákačky nejsou mým oblíbeným žánrem, a tak mi trvalo pár let, než jsem se odhodlala si Limbo zahrát, byť vizuální stránky hry mě zaujala hned, jak jsem ji poprvé viděla. Moc jsem o té hře nevěděla, takže jsem v podstatě ani nic neočekávala od ní.

Ladění hry bylo depresivní a hra působila stísněným dojmem, což podtrhávalo neobvyklé černobílé zobrazení s minimalistickými zvuky a výjimečně zahrála i hudba. Hlavní postava, které se hráč ujme, cestuje tímto bezútěšným světem sama a naráží občas pouze na nepřátele, ať už jde o lidi, lesní havěť či mechanické stroje. Že smrt číhá na každém rohu, to jsem poznala záhy a že budu umírat častěji než v Dark Souls, to mi došlo poté, kdy jsem nebyla pomalu schopná odehrát minutu souvislého hraní bez smrti (berte s nadsázkou).

O postavičku "malého lida", jak jsem si ho pojmenovala, jsem se často bála a i přes častou smrt mě neopouštěla lítost, když z jeho očí vyhasl život. Nejsmutnější okamžiky pak pro mě byly, když se "infikoval" svítící housenkou (?), přestal mít kontrolu nad sebou a odevzdaně šel pouze jedním směrem, což často končilo jeho smrtí.

Cestu k cíli znepříjemňovaly různé hádanky. U některých jsem strávila více času, než bych očekávala, zatímco u jiných mi řešení bylo vcelku jasné, jen jeho provedení, tedy správné a přesné načasování, bylo obtížné. Herní doba se tak z očekávaných dvou hodin protáhla na pět.

Hra mě příjemně překvapila a jsem ráda, že jsem se nakonec odhodlala ji zkusit.

Pro: atmosféra, hádanky, malý lid a obava o něj, stísněný pocit při hraní,

Proti: monotónní prostředí ke konci

+36
  • PC --
Ze všeho nejvíce mi tento dánský počin připomíná prapůvodního Prince of Perisa. Styčných ploch je tu totiž víc než dost. Také jste bez nějakého většího vysvětlování vrženi do nehostinného, až krásně depresivního světa, kde na každém kroku číhá smrt. Můžete se spolehnout jen na sebe a svůj důvtip při řešení fyzikálních hádanek. Je potřeba znát své prostředí, v důsledku čehož vás při prvním průchodu čeká mnohonásobné umírání. Systém checkpointů je ale vymyšlen tak důmyslně, že není třeba opakovat větší částí úrovní.

Vizuální stránka je naprostý unikát. Ponurý, černobílý, depresivní. Přesně takový je svět Limba. Svět, ve kterém jsou pavouci větší než člověk a kde vám pijavice rozhodí sandál. Ovládání čerobílého chlapce je prosté, postačí vám všehovšudy čtyři tlačítka, abyste se během nějakých dvou hodin intenzivního zážitku proskákali až na konec příběhu, který je víceméně ponechán vlastní interpretaci.

Pro: audiovizuální provedení, ryzí hratelnost

Proti: kratší herní doba

+27
  • PC 75
Psát tady asi popadesáté, čím hra vyniká, je už nošením dříví do lesa. Nehledě na to, že se tady k tomu jiní vyjádřili lépe, než bych byl sám schopný. Stylizace, hratelnost, solidní puzzly, mechaniky... to vše je fakt na jedničku a díky tomu hra nepřestane bavit. Budu se však zabývat věcí, se kterou s ostatními nesouhlasím. A je to právě příběh.

I díky názvu jsem si ještě jakžtakž dokázal vyvodit, že je hlavní hrdina asi mrtev a že se vše snad odehrává v očistci? (je to jen má teorie, proto to ani nedávám do spoilerů) Tam to ale končí. Nechápal jsem kam jdu, co je mým cílem a proč se mě jiní lidé snaží zabít. Měl jsem jen kupu neuspokojivých, nesouvisejících teorií. A to mi nestačí. Jsem totiž hráč, co potřebuje najít vysvětlení. Nechápejte mě špatně, nemám nic proti hrám, kde je potřeba si řadu věcí domýšlet, u takových her je ale asi nezbytné, aby byl hráč naladěn na stejnou vlnu jako tvůrci, což však zde nebyl můj případ. Mezi mnou a hrou jsem cítil jakousi propast.

Je ale dost možné, že až budu o pár let starší a zkušenější, najednou mi vše "docvakne" a konečně pochopím tu skrytou hloubku hry. Do té doby ale u mě bude Limbo jen výborná logická plošinovka bez smysluplné cesty a cíle.

9. bod herní výzvy 2017 (za tip a trpělivost děkuji uživatelce Lauroně :) )
+28
  • PC --
Na Limbu se mi líbila působivá vizuální stylizace a originální pojetí překážek, které hra hráči postupně předkládá. Jste v roli bezejmenného chlapce, který kráčí nepřílíš vlídnou krajinou a kde na své cestě překonáváte nejrůznější nástrahy. Bylo příjemné vidět, že překonávání překážek vyžaduje chvilkové pozastavení a pohled na danou situaci z několika úhlů pohledu. Je vyřešení problému otázkou fyziky nebo nějakého mechanismu, který není na první pohled patrný, či ještě něčeho úplně jiného? To byly vždy aspekty, na kterými bylo příjemné koumat.

Přestože mě Limbo zpočátku vtáhlo do sebe, nastaly i momenty, kdy jsem si říkal, že daná překážka prostě nejde logicky překonat (alespoň podle toho, co jsem v tu chvíli já vnímal jako logické). Někdy se tak stalo, že relativně zábavné přemýšlení a řešení postupu přerostlo v nevoli ve hře pokračovat, protože daný zákys se ukázal být více a více frustrující s opakujícími se pokusy o jeho překonání. Tento stav zpravidla býval krátký a obvykle vyústil nakonec v radost, kterou překonání daného problému přineslo, ale je faktem, že někdy způsobil i to, že jsem hru prostě vypnul aniž bych měl náladu v ní v tu chvíli dále pokračovat.

Z mé perspektivy je Limbo originální hrou, u které však nedokážu vyjádřit vyloženě nadšení ani zklamání. Hra je originální, jako celek působivá a sem tam i přináší podnět k zamyšlení (proč tu jsem, kam mám namířeno, snaží se hra hráči podvědomě nebo metaforicky něco sdělit?).

Jako hra patří Limbo mezi originál svého druhu, kdy každý jeho aspekt je svým způsobem unikátní. Ze hry je očividné, že nad každým detailem si dali tvůrci precizní práci a každá drobnost má v ní svou roli, stejně jako herní a herně-fyzikální mechanismy. Osobně nejsem hráčem tohoto typu her, proto nedokážu vyjádřit nijak zvlášť nadšení, ale ani zklamání. Limbo se hrálo příjemně a ať už na něj nazíráme jakkoli, jde o originální hru, kterou se inspirují další mnozí tvůrci.
+20
  • PC 80
Hru som dohral v rámci Hernej výzvy 2016 a zvolil som si ju do kategórie "najneobľúbenejší žáner" preto, lebo nie som moc na logické hry.

Celý prechod hrou bol plný logických hádaniek, ktoré neboli až tak ťažké ako som si myslel, len v poslednej štvrtine hry sa mi začal zavarovať mozog. Preto som občas použil k nápovede Youtube. Celkovo sa mi hádanky docela páčili a pri niektorých som sa aj bavil. Hlavnou postavou bol malý chlapec o ktorom som nevedel že čo?, prečo?, ako?, ale páčil sa mi.

Príbeh mala hra zaujímavý, ale nie moc výrazný. Pre mňa to bol skôr len prechod hrou plnou nástrah a hádaniek. Týmto nechcem hru odsudzovať, ale keďže som neni fanúšikom tohto typu hier, tak sa mi to zdalo "nudné". Ale nie vždy, hra mi poskytovala všetky pocity ako pocit strachu (len na začiatku, keď tam bol ten pavúk), radosti, smútku, prekvapenia a veľa ďalších. Najviac sa mi páčili pasáže s larvou na hlave, kedy som musel prežiť a dostať sa k larvožrútom. A keď som bol po 3 hodinách hrania na konci príbehu, dostal som pocit šťastia nie len kvôli dohraniu hry, ale aj z pekného happy endu.

Grafika bola obutá do pekného čiernobieleho kabátu. Na atmosféru sa kládol asi najväčší dôraz a hra ju mala fantastickú. Hudba v pozadí len dodávala jemné melódie pri priebehu hrou.

Ako som už spomínal nie som fanúšikom logických hier, ale Limbu sa malé hodnotenie dať nedá a preto má od môjho srdca a prekypeného mozgu krásnych 80%.

Pro: Hádanky, grafika, atmosféra, chlapec, rôzne pocity pri hraní

Proti: Záverečné hádanky

+27
  • PC 90
Limbo. Hra s unikátním designem, který se od vydání hry snažilo napodobit hned několik titulů. Většina z nich však neúspěšně. Svým černobílým podáním, ale i atmosférickou hudbou a zvuky, si mě dokázala získat téměř okamžitě. Stejně tak i mou přítelkyni, která byla hrou natolik nadšená, že několikrát přišla s prosbou, jestli bychom si ji mohli ještě zahrát ;)

Velice příjemně působí checkpoint systém, kde se při každé z vašich smrtí zrodíte nedaleko od místa vašeho skonu. Stejně tak je možné si v menu vybrat jakoukoliv hádanku, na kterou jste cestou příběhem narazili a opětovně si ji zahrát.

Jednotlivé hádanky jsou velice dobře vymyšlené a různorodé. Postupně se přidávají nové prvky, které obměňují hratelnost. Ovšem riziko nějakého většího záseku je minimální. V takovém případě vždy po nějaké době přijdete na správné řešení.

Jako jedna z mála her, u mě na počítači, byla hrána na gamepadu, který se mi zdál daleko vhodnější pro ovládání, jak klávesnice. Ale ani pro hráče s klávesnicemi ("tohle označení zní fakt trochu debilně") nebude větším problémem hru ovládat.

Celkový dojem za 90%. Škoda jen konce hry, kdy jsem si myslel, že jsem dostal zpět na začátek příběhu a ten se odehrává neustále dokola... Nakonec to jen dopadlo, jak to dopadlo. Ale už teď vím, že se chci, do světa Limba, určitě ještě někdy vrátit.

Pro: grafika, hudba, zvuky, atmosféra, hádanky, vhodné pro hraní s přítelkyní

Proti: nic pro arachnofobiky, konec hry

+22
  • PC 70
Co na tom všichni vidí?” říkal jsem si na začátku hraní hry Limbo. Potom jsem ale začal pronikat do herních mechanizmů, začal chápat, oč tu běží. Obdivoval jsem pěkné animace panáčka a výtvarně zajímavé černobílé ztvárnění. Začal jsem tomu obecnému nadšení alespoň trochu rozumět.

Hra je to dost brutální (hopsání po mrtvolkách dalších obyvatel tajuplného světa, useknuté nožičky, ručičky a hlavička, postupné mrzačení pavouka atd.). I přes veškeré snažení jsem došel k závěru, že smrt je nevyhnutelná. Pastičky jsou nachystány záměrně tak, že i s maximální předvídatelností musíte zákonitě zemřít, abyste s nově nabytými znalostmi danou část prošli znova. Blíže ke konci je Limbo stále náročnější. Ještě, že máme ten YouTube - a podle automatického doplňování vyhledávacího našeptávače usuzuju, že nejsem první, kdo s některými hádankami měl problémy. Ono totiž ke konci už to není tak úplně o hádaní, jako o přesném načasování. Jde o milisekundy. Ač se to na první pohled nezdá, skutečně to jde načasovat a proskákat. Ke konci už mě hra tou komplikovaností a občas nelibě zvolenými checkpointy začínala lézt na nervy. Konečně jsem se po 4 hodinách dočkal konce a docela působivé závěrečné scény.

Limbo je dobrá plošinovka. Je povedená technicky i esteticky. Je to taková malá hra pro příležitostné hraní. Za plnou cenu bych si rval vlasy. Zadarmo to bylo fajn.

Pro: Animace, výtvarné a estetické ztvárnění, kreativní překážky a hádanky, technicky kvalitní.

Proti: Ta bílá svítící věc, co se přicucává na hlavu. V závěru trochu otravné a komplikované.

+25
  • PC 95
Do limba jsem se dostal díky akci na Steamu kde ho autoři uvedli na víkend zdarma ke stažení. Limbo není nějak dlouhá hra, je krátký, vyjde vás přibližně na jednu až čtyři hodiny. To ale vůbec nevadí protože to bohatě stačí, proč?

Protože Limbo vlastně není ani tak hrou jako spíše takovou uměleckou jednohubkou. Celá hra se odehrává v černobílém spektru barev a její název odpovídá i zpracování. Hra je rozkošně až děsivě brutální, smrt zde nehraje nějak velkou roli jelikož se objevíte o pár kroků pozadu ale způsoby smrti vašeho malého dítěte kterého ovládáte jsou tak děsivé že vás to odradí od zbrklého chování vedoucí ke smrti. Hudba je zde klaustrofobní ale zároveň se doplňuje s úmyslně prázdným světem plným ozvěn a strachu.
Postupem dál se dostanete z lesa do podzemních prostor, továren nebo špinavého města za deště, ale nepočítejte s tím že narazíte na přátelskou tvář. Postup hrou spočívá v řešení dynamických hádanek jež se často musí i dobře načasovat, přiznám se že ke konci jsem už trochu tápal.

Limbo je hnusné, odpudivé, smradlavé a kruté ale přesně to je na tomto dílu to krásné, více než o hru se jedná o umělecké dílo. Doporučuji si zahrát při dešti v osamělém bytě.

Pro: Umělecký a emocionální dojem, Dvoubarevná grafika, Plynulost a odladěnost, Jednoduchost, V tomto případě i krátkost, Zvuky.

Proti: Krutost k hlavní postavě, Negativní vjem emocí.

+30
  • PC 90
V jednoduchosti je krása a Limbo je toho dôkazom. Jednoduchá grafická čiernobiela štylizácia, ktorá perfektne vytvára atmosféru. Žiadne zložité herné mechanizmy, len jedna cesta, niekoľko prekážok a niekoľko desiatok všemožných úmrtí.

Tajuplná atmosféra je dokonalá, putovanie lesom plným pascí, boj so skupinkou chlapcov alebo nezabudnuteľné scény s obrovským pavúkom patria k tomu najlepšiemu, čo v žánri plošinoviek vzniklo. Dokonca boj s prerasteným pavúkom patrí k tým najlepším scénam, aké som vôbec v hrách zažil. Trochu ma sklamala druhá polovica hry, kde mi chýbala vačšia fantázia v interiérových lokáciách.

Celkovo mi ale Limbo učaroval. Je to jedna z najlepších hier aké som kedy hral, jeden z vrcholov svojho žánru a zážitok na ktorý nezabudnem až kým sa o to nepostará Alzheimer.

Pro: atmosféra, podarená grafická štylizácia, veľa dobrých nápadov, scény s pavúkom!

Proti: tak trochu druhá polovica hry plná interiérov

+30
  • PC 85
Už jsem pomalu přestával věřit, že se k téhle hře jednou vrátím a konečně jí dojedu. Můj odpor k návodům dlouho smažil mou tupohlavou hlavu. Stejně jsem to nakonec nevydržel a dvakrát jsem se na ten návod podíval. No, jednou to bylo tak, jak jsem to i zamýšlel.

Ano, druhou polovinu téhle hry jsem hrál nějaký rok a půl. Nechat uležet každou druhou hádanku byla pro mě jediná volba, protože bych pak akorát chytal deprese z toho, jak jsem blbej. Překážky jsou skvěle vymyšleny. Všechny dávají smysl. Z tohoto důvodu jsem byl nakonec i rád, že hra nebyla nějak moc natahovaná a držela si svou kvalitu po celou dobu. Musím ale říct, že první půlka byla na tom s atmosférou o dost lépe. Alespoň mi to tak přišlo.

Prostředí a celková stylizace. Je to stylové. Ponurá atmosféra. Skvělé ozvučení. Jo, zvuky brutální smrti malého chlapečka jsou super. Nevydá u toho ani hlásku. Jako, kdyby s tím byl smířený. Jednoduché rozhraní, ovládání. Funkční fyzika. To by se mohlo zdát, že je to bezchybná hra. Bohužel ale není.

A to díky naprosto odfláknutému a debilnímu zakončení, které u mě zabilo všechny emoce. Ani jsem neměl náladu pak na ty titulky. Tady už tvůrcům opravdu došla fantazie. Ono by možná jenom stačilo trochu nastínit, jak se ten chlapeček do toho předpeklí dostal a jaký je jeho přibližný cíl. Určitě by to pak chytlo trochu jiný rozměr. Ta osůbka na konci. To byla jeho máma, sestra, holka? Alespoň, že nezůstal sám.

17.9. 2015 - Po nastudování co je to Limbo a jak se tam chlapec mohl dostat, mi dává konec mnohem větší smysl. Vlastně mě došlo, že to snad nešlo udělat líp. Příště by to ale chtělo nějaké vysvětlení pro neznalé burany.

Pro: perfektně funkční hádanky, stylizace, nápad, melancholická atmosféra, ozvučení

Proti: slabší atmosféra v druhé půli

+32
  • PC 70
O existenci tohoto dílka jsem se dozvěděl zde na DH, a jak už tu podotklo mnoho lidí přede mnou, Limbo je v podstatě umělecké dílo. Střídání bílé a černé barvy a v mnoha případech i světla a tmy, ve které jsou vidět jen svítící oči The Boye, totiž utváří neskutečně temnou atmosféru předpeklí, kde celá hra probíhá.

Pavouků se tu podle mě začne bát i ten, co je ve skutečnosti bere do holých rukou a hraje si s nimi. Zde je totiž velikost pavouka mnohonásobně větší, než velikost hlavního protagonisty, takže dochází k tomu, že si tento malý klučina nehraje s osminohou potvorou, ale naopak ona s ním.

Při získání deseti světýlek se mi otevřela nová úroveň DING!, kde je velká nouze o světlo, a musel jsem se tak spoléhat pouze na svůj sluch a videonávod. Překvapilo mě, že existuje také achievement No Point in Dying, k jehož získání je potřeba hru dokončit s maximálně pěti úmrtími, což je zrovna v Limbu skoro nemožné. Někdy jsem totiž z frustrace panáčka zabil sám úmyslně za to, že se mi moc dobře nevedlo, ale i bez toho by to byl obdivuhodný výkon.

Herní doba mi na plošinovku přišla tak akorát a i když jsem nevěděl, co je cílem hry a ani závěrečná animace se slečnou mi to neosvětlila, bavil jsem se náramně. I když pár zbytečně frustrujících pasáží v čele s nápisem HOTEL, který je asi tou nejhorší překážkou, si mohli vývojáři odpustit.

Pro: The Boy, atmosféra, pavouk, DING!, herní doba

Proti: neznámý cíl hry, frustrující pasáže (hlavně nápis HOTEL)

+38
  • PC 95
Limbo je hra principálně prostá, prostinká (stejně tak ovládání - šipky plus mezerník), leč neskutečně originální, co se zpracování a myšlenky týče, a hlubší než by se na první pohled mohlo zdát.

Hlavní postavou je malý černý klučina se svítícíma očima (viz moje profilovka :D), který se jednoho krásného rána (oprava: jednoho krásného neidentifikovatelného okamžiku v časoprostoru) probudí uprostřed tajemného lesa, a to lesa zdaleka ne pohádkově idylického.

S jakousi tichou naléhavostí se bez meškání odhodlaně vydává na nebezpečnou cestu ve snaze najít svoji ztracenou sestřičku... Kam přesně? No, technicky vzato stále doprava dle možností 2D světa.

Tím se dostávám k samotnému zpracování. Na první pohled (screenshoty) snad Limbo může působit jednoduše, až dětsky (tedy až na výrazně depresivně laděné scenérie), na ten druhý (první spuštění hry) si již začneme uvědomovat, že to nebude jen tak.

Malý hrdina se chrabře prodírá marasem snového, tajemného a děsivého světa, který je jakoby stínem světa našeho, s tím rozdílem, že příliš neoplývá barvami (setkáme se s přehlubokou depresivní černí, poskrovnu se vyskytující optimističtější bílou, nejčastěji v podobě tenkých paprsků světla odněkud shora či tajemné záře na pozadí, a tolika odstíny šedé, že název jistého populárního bestselleru pro ženy je pro Limbo eufesmismem).

Kromě toho se také jedná o koncentrovanou noční můru plnou důmyslných a smrtonosných pastí, do kterých nesčetněkrát upadnete a brutálně tak ukončíte život malého protagonisty. Způsobů, jak se odebrat k věčnému odpočinku (rozumějte, restartování checkpointu), je zde vskutku nesčetně, tvůrci s krutou vynalézavostí dali hernímu světu opravdu nekompromisní a temný nádech, který umocňuje atmosféru.

Co se týče jednotlivých lokací a rébusů, ty jsou vytvořeny s velkou kreativitou a naplno využívají až překvapivě realistický fyzikální model hry. Hra vás až do konce bude překvapovat a kolikrát se docela slušně zapotíte než projdete tu či onu úroveň. Celý příběh limba je dosti nejednoznačný, a jak tomu často bývá, otevřený mnoha interpretacím.

Hratelnost je vynikající, ještě bych asi zmínil i kvalitní zvuky okolního prostředí (šumění lesa atd.), Soundtrack příliš výrazný není, vybavuje se mi vlastně pouze skladba z hlavní nabídky. Atmosféru hry ale doplnuje skvěle.

Pro: vynikající hratelnost, vizuální zpracování, zvuky, příběh

Proti: poněkud málo indicií ohledně příběhu

+27
  • PC 80
Tak takové to je umírat. Limbo je lítostivé, ponuré, nemilosrdné a melancholické. Kam ten chlapeček běží a kde se tu vzal? A proč se ho všichni a všechno snaží zabít? Můžeme mu nějak pomoct? Nedá vám to, abyste tím krásně atmosférickým krutým světem neběželi dál, protože naděje umírá poslední. Nakonec přes ty všechny zkoušky a příkoří, kterým jste panáčka vystavili, zase skončíte na začátku, protože z limba není úniku.

Na hře mi vyhovovalo, že přesně seděla mému poměru inteligence a trpělivosti, takže hádanky byly vyřešitelné, sice možná ne hned, ale zkoušením všemožných logicky vyplývajících kroků se po chvíli dalo dobrat postupu. Ono když vás hra příliš netrápí a nenutí poníženě a uraženě vyhledávát walkthrough, tak to tomu zážitku taky přidá. Také chválím fakt, že skoky nevyžadují absolutní přesnost a panáček poslušně dělá to, co chcete. Chválím vlastně úplně všechno, Limbo pro mě představovalo uceleně kvalitní zážitek. Snad jen byla chyba, že vývojáři ty nejděsivější karty (pavouk a zlé děti) vyčerpali hned v první půlce a v té druhé jste zabíjeni mechanikou, což je taky bezcitné, ale ne proto, že by to tak chtěla, ale že to jinak neumí.

Pro: atmosféra, hratelnost, řešitelnost

Proti: nevyváženost způsobů smrti, ke konci už se ty magnetické plošiny zdají dlouhé

+30
  • PC 85
Limbo je skutečně atmosférická hra. Už samotný začátek, kdy se hlavní hrdina (chlapec) probudí v temném lese v sobě něco má. Postupně pak člověk prochází světem Limba, kde musí čelit živým i neživým nepřátelům, ale hlavně všudypřítomným pastím. Vlastně ani neví jak se tam hlavní hrdina dostal a kde je (i když název Limbo - předpeklí, neboli místo kam po smrti přicházejí nepokřtěné děti). Teprve konec vytváří prostor pro určité interpretace.

Hratelnost je skutečně povedená. Hráč musí řešit logické hádanky a vyhýbat se pastím, kterých je tu požehnaně. V první polovině jsou i živí nepřátelé. Co možná někomu bude vadit, je skutečnost, že na většině míst musíte napřed zemřít, abyste si uvědomili kudy vede cesta dál.

Technické zpracování je velmi dobré a vše pracuje perfektně jak má. Animace jsou perfektní a stejně tak i fyzika, bez toho by Limbo ani nefungovalo

Pro: Atmosféra, hratelnost, technické zpracování

Proti: Od poloviny mě přišlo trošku slabši prostředí

+32
  • PC 60
Celkem příjemná hra.

Asi 2x jsem se sice celkem zaseknul, ale naštěstí je hra dělena do tak malých částí, že zpravidla při chvíli bloumání člověk na tak malym prostoru na něco narazí. Co musím pochválit je tajemná atmosféra a dobře udělaný pohyby postavy.

Jako hlavní negativum hry potom vnímám fakt, že člověk prostě musí hrát způsobem "smrt – poučení". Hra je tak těžká, že na "životy" zde nemůže být ani pomyšlení. I tak (při nesmrtelnosti) musí být dělena do malinkatých částí, aby se to dalo vůbec hrát - asi něco jako kdyby se mi 3dčko autosavovalo po každém zabitém nepříteli. Tohle neustálé umírání mi prostě moc nesedlo. (nebo že bych byl tak nešikovnej/hloupej?)

Celkově shrnuto dobrej a zajímavej počin. Než však budu udělovat procenta, uvědomím si, že je to jenom hezká plošinovka, která chvíli zabaví (bez příběhu, výraznější hudby, bez možnosti volby čehokoli) nic víc.

60%

Pro: Atmosféra

Proti: Systém "smrt-poučení", délka, jenom hezká plošinovka

+23
  • PC 85
Nebudu psát dvoustránkový komentář ke hře která vám zabere jedno odpoledne. Navíc nebýt toho že mi kamarád poslal jedno video na tuhle hru, nikdy bych si ji nekoupil - což by byla chyba.

Limbo je asi jedna z nejvíc emocionálních her co jsem kdy hrál (Podmínkou je dohrání, jinak vás hra jako taková moc neosloví)

Když hru zapnete tak na vás bafne prostředí lesa a nikde žádné šipky, na obrazovce žádné okna kde vám bude do hlavy vtlačováno že aby jste šli doleva musí zmáčknout šipku doleva a podobné. Prostě se s tím musíme poprat. Nečekejte žádné animace jako intro nebo ukázky když se hra načítá, protože hra se prakticky nenačítá..Zapnete - hrajete, nic víc, nic míň.

Na hře mě nejvíc štvalo(a pozdějí nejvíc dostalo) děj a to proto že se prostě objevíte a jdete dál bez žádného cíle, žádné informace PROČ tam sakra jdu, kdo jsem, kde jsem, proč se prostředí razantně mění atd.

Hra je důkazem že i jednoduchost může být krásná - mluvím o grafickém zpracování kde vidíme jenom bílou a černou spolu s jejími odstíny.

Jestli si myslíte že vám do skákání a neustálém zabíjení, abyjste zjistili jak sakra dál, bude hrát pohřební píseň nebo naopak dead metal, tak myslíte špatně..jak jsem hru procházel tak jsem měl hudbu tak v podvědomí že si ji neumím ani vybavit, takže bych odpověděl že tam není, nebo je velmi decentní a pouze citově podbarvuje dění.

Jak jsem řekl aby se vám hra opravdu líbila, musíte přeskákat přes všechny smrtelné nástrahy,vyřešit logické hádanky a dojít až do samého konce, aby jste viděli proč tuhle hru vůbec hrajete - ve mě to zanechalo na dlouhou dobu zážitek který jsem si pro jistotu ověřoval na internetu(tím chci říct že každý tuto hru může pochopit jinak)

Je to spíše takové poselství pouze zprostředkované formou hry.

Pro: Hádanky založené na fyzice, audiovizualizace, grafické zpracování, styl hry, myšlenka hry

Proti: Herní doba, z pravidla aby jste se dostali dál musíte prostě zemřít a zkusit to znova, dokud hru nedohrajete tak nevíte vůbec nic, pokud nedojdete až k závěru může to záporně ovlivnit váš názor

+23