Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Max Payne
Max Payne
86

Komentáře

Všechny PC PS2 PS3 PS4 PS5 Xbox X360 iOS Android
Napsat vlastní komentář
KunickKunick
Dohráno
  • PC 95
V rámci redukce nikdy nehraných her v mém steam profilu jsem nainstaloval tuto, dnes již legendární hru. A neprohloupil jsem. Přiznávám, že po prvním spuštění mě zaskočilo, jak ostře jsou řezané rysy hlavního hrdiny - ale již v průběhu první kapitoly jsem pochopil, že takhle prostě americký drsňák vypadá (trochu C. Eastwood). A pak už nebylo nic. Nic na co bych si mohl stěžovat. Těch asi 6 hodin bylo naplněno HUTNOU a TEMNOU atmosférou, SKVĚLOU hudbou, DOBŘE NAPSANÝM příběhem a EFEKTNÍMI skoky a kotouly.
A komu je i toto málo tak může vstoupit do Matrixu pomocí příslušného modu.

Prostě pařba jako za mlada, kdy jsem tuhle perlu hrál poprvé.

Pro: všechno - nostalgie je sviňa

Proti: věk nezastavíš

+57
DeimosDeimos
Dohráno
  • PC 100
PC-Orig. DVD/ Grafika 10/10 Hudba 10/10 Hratelnost 10/10 Zábavnost 10/10

Max Payne! Hra, jež způsobila revoluci v herním zpracování, které do té doby nemělo blíže filmovému zpracování. Perfektní filmová atmosféra ruku v ruce s bullet time efektem, nádhernou grafikou, kde máte možnost všelijak se vyřádit na nepřátelích i na okolí. Rozbíjet dlaždicové obklady, krabice, splachovat záchody, k tomu vydařené textury, různorodá prostředí a nepřátelé. Silný a obsáhlí arzenál zbraní. Krátkou hrací dobu doplnili příběhová okýnka jako vystřižená z nějakého noir komiksu..pamatujete si to určitě taky, ve své době revoluce na kterou se čekalo dlouhé čtyři roky.

Pro mě tato hra hodně znamená. Opravdu málokdy zasednu k nové hře a dohraji ji do konce hned napoprvé. Vždycky si říkám, ta je dobrá, tu si nechám na později. U Maxe jsem to neudělal a prožil jeho strastiplnou cestu za pomstou pěkně za čerstva. Dobře jsem udělal, zážitek to byl neopakovatelný....

....nyní jsem ji po několika letech znovu oprášil a těší mě, že mohu potvrdit její kvalitu. Po technické stránce bohužel zestárla, prostředí vám přijde skoro prázdné, bez možnosti něco pořádně zničit, rozbít a zdevastovat. Možnost rozstřílet nějaké ty dlaždice a obklady nikoho nenadchnou. Pohyb v prostředí je čistě lineární, hra vás vede za ručičku a vy nemáte možnost ani nakouknout za roh. Naštěstí ty důležitější prvky zůstali zachovány. Hratelnost je stále svěží, pohlcující a ani na chvilku nenudící a atmosféra? Ta je beze změny, tedy to co dělá hru stále tak báječnou.

Důvodů proč dát Maxovi plný počet jsem tu vyjmenoval hodně. A proto jí toto hodnocení udělím, i když úplně stoprocentní není. Delší hrací doby by opravdu na škodu nebyla, ta však na samotný zážitek nemá nijaký zásadní vliv. Taky si říkám když toto hodnocení nedat Maxovy, tak komu. Je hodně dobrých her, ale tahle byla inovativní, intenzivní i proto nemohu jinak.

Hru jsem začal hrát: 30.10.2009
U hry jsem strávil: 10 hodin a 30 minut

Pro: filmová atmosféra, hratelnost, bullet time efekt, komiksová okénka

Proti: délka hry, dnes již grafická stránka nemá mnoho co nabídnout

+55
ViRusViRus
Dohráno
  • PC 95
Max Payne patří k těm nemnoha hrám, které se v tomto průmyslu neustálé recyklace (se stále se opakujícím konceptem) podařilo přijít s určitou a ne nezásadní inovací. Co mám na mysli jistě každý ví, ano, je to “bullet-time“. Není to ale všechno. Max Payne má dospělé ztvárnění, s depresivními podkresy a příběhem, ze kterého má člověk pocit skutečnosti. Hra se na první pohled od jiných akčních titulů moc neliší, přece jen je jejím hlavním hnacím motorem motiv, který se neustále opakuje – pomsta – na pohled druhý už jsou odlišnosti patrné a právě ty Maxe Payna povyšují nad konkurenci.

První z nich je zcela jistě samotná postava Max Payna. Je sice fakt, že klišé o pomstě za vyvraždění rodiny je klišé s velkým “K“, postava je zde ale vykreslena nad jiné věrohodně a uvěřitelně. Do očí bijící skutečnost, že si v takovém městě jako je New York dovolí někdo vystřílet většinu podsvětí a policie dojede až nakonec, je samozřejmě žánrová úlitba, my se ale bavíme o postavě jako takové. I psychózy, které jsou zde zakomponovány jako takové minihry, pěkně ponuře dotváří už tak stísněnou atmosféru. Z většiny dalších postav pak jde cítit vlastní životnost a jejich pozice nemá odér samoúčelnosti.

Další kladné aspekty padají na vrub technické stránky. Hra je výborně ozvučena, jen si vemte ty surové smyčce, no prostě nádhera. Graficky sice nejde o úplnou špici, jde ale o natolik dobře zvládnutou práci, že pohled neuráží, má rozmanité prostředí a funkční návrhy. Výbornou myšlenkou bylo také vkládat komiksové útržky v loadovacích screenech.

Co se týče protivníků, ti nepostrádají umělou inteligenci, a i když za delfíny bych je zrovna neoznačil, zažil jsem už o dost horší. S tímto aspektem je spojená také obtížnost, kdy se ve hře nachází i momenty, které dají opravdu zabrat. Je zde naštěstí velké množství dobře navržených zbraní a již zmíněný, báječný a cool “bullet-time“, se kterým jsem zažil neskutečně vtipné, ale i akčně vyhrocené scény.

Co napsat na závěr... Pro mě osobně znamená Max “Bolest“ Payne mnoho hodin kvalitně strávených před monitorem.

Pro: příběh, Max Payne, surovost, zbraně, bullet-time

Proti: pár drobností

+42
mattesakmattesak
Dohráno
  • PC 90
Max Payne je živoucí důkaz toho, že mě všechny ty moderní casual hry (ano, mluvím o tobě CoDko, Skyrime nebo pátý GTÁčko) pěkně zdegenerovaly. Nikdy jsem sice nebyl hráč, který by si dobrovolně nakládal tu nejtěžší obtížnost, ale vždycky jsem si myslel, že zas tak marný to se mnou taky není. A už vůbec jsem nečekal, že mě o opaku přesvědčí 18 let stará hra s možností quicksavů, kterou jsem mimochodem už dvakrát dohrál. Sakra, tady nejsou nepřátelé jen panáci s dávno připraveným plastovým pytlem, tady mají všichni pekelně dobrou mušku a rychlé reflexy. Až jsem si občas po desátým loadu říkal: “Jak mě ku*** mohl zase sejmout!” Jejich umělá inteligence sice pokulhává, ale to kompenzuje palebná síla jejich zbraní. Max Payne byla jedna z prvních stříleček, kterou jsem hrál a navždy pro mě bude mít speciální místo někde mezi srdcem a pravým ukazováčkem na spoušti (na levém tlačítku myši).

Pokaždé, když tu hru vidím, překvapí mě, jak úžasně po těch letech vypadá. Rozstřílené dlaždičky v metru, kymácející se kabát hlavního hrdiny, detailně zpracované textury zbraní, tísnivá atmosféra “Noir” Yorku, pára od huby v chladných lokacích, charismatický hlas hlavní postavy, nádherná hudba a zvuky zbraní. No a hlavně ty nasraný ksichty nepřátel a badass výraz samotného Maxe. Tahle hra nestárne.

Připočtu-li k tomu vtahující příběh osobní pomsty, která přerůstá v něco mnohem hlubšího, Maxovy dokonale trefné hlášky a revoluční vyprávění příběhu pomoci noirového komixu, tak nemohu jinak než dále vychvalovat Maxe až do nebes (nebo do pekel?). Nezapomenutelné střípky jako šlapka natáčející své klienty na kameru, blowjob na baru, feťáci, televizní vysílání, krysy v metru, na dnešní poměry neskutečně interaktivní prostředí (nápojové automaty, hudební nástroje, umyvadla, skříně, …), vybuchující restaurace, lasery ve výtahu, snové pasáže (“You're in a computer game, Max.” nebo zabití sebe sama). Právě názor na mise, v nichž Max blouzní, rozdělují hráče na dva tábory. Někteří to berou jako nudnou, tempo ubírající část, kterou by nejraději přeskočili. Ti druzí (například já), se nechávají vtáhnout atmosférou špatného tripu a kroutí hlavou nad tím, jak se tehdy podařilo vývojářům zachytit nejhlubší a nejtemnější místo lidské duše a převést ho do hratelné formy.

Samozřejmě se hře nevyhnulo ani pár bugů. Já jsem se v posledním průchodu setkal s jedním, který byl opravdu nepříjemný. V misi, kde musíte získat arzenál zbraní ukrývající se na lodi, bojujete s týpkem v bílém tílku (Boris Dime). Můj plán byl vylákat ho ven a tam se s ním utkat. Jakmile ale vylezl z podpalubí, stala se z něj nesmrtelná bytost, do které jsem vystřílel komplet celý arzenál a nic se nestalo. Musel jsem ho zabít až v podpalubí, kde lehl po dvou zásobnících z ingramu. Druhý bug nebyl ani tak bug, jako spíš nedokonalost umělé inteligence nepřátel. Asi třikrát se mi stalo, že po mně nepřítel hodil granát a v touze mě zlikvidovat se ihned vrhnul v plné palebné síle za mnou. Samozřejmě přímo do epicentra výbuchu. To zpětně zamrzí, ale při hraní jsem byl za každou podobnou službičku vděčný. Nakonec jen malá výtka - chyběla mi možnost přeskakovat cutscény a zapnout si během nich titulky (oboje napravila dvojka).

U her si rád všímám malých drobností, které nejsou úplně samozřejmé. U Maxe bych vypíchl dvě.
1) Pokud střílíte z Ingramu a přitom skočíte slow-mo vzad, Max při odpichování od země přirozeně složí ruce podél těla. To by samo o sobě nebylo tak zajímavé, kdyby přitom opravdu nestřílel do země, ignorujíc zaměřovací tečku.
2) Pokud máte v ruce dvě zbraně a jste zčásti nalepeni na nějakém objektu (například futra od dvěří), Max sice střílí obouruč, ale kulky ze zbraně, které překáží objekt, do cíle nedoletí. Ze druhé zbraně už ano.
Příjemné detaily napomáhající realističnosti :)

A na závěr pár mých oblíbených hlášek:
“It wasn't about how smart or how good you were. It was chaos and luck, and anyone who thought different was a fool.”

“Pissing Punchinello off was a dangerous game. But when people get mad, they make mistakes.”

“He was trying to buy more sand for his hour glass. I wasn't selling any.”

“I was in a computer game. Funny as Hell, it was the most horrible thing I could think of. “

“I would have laughed, if I could have remembered how. “

“Collecting evidence had gotten old a few hundred bullets back.”

“ - B.B. : You can't win this one, Max.
- Max Payne : No, but I can make damn sure none of you do either.”

Pro: Max Payne, příběh (a jeho způsob vyprávění), bullet-time, ozvučení

Proti: Umělá inteligence

+42 +44 −2
ChuckChuck
Dohráno
  • PC 95
Max Payne byla moje první hra z pohledu 3. osoby, tento styl jsem si brzy osvojil a leckdy jej mám radši než FPS, jelikož si svého hrdinu líp vychutnám. Když se rozezní úvodní hudba k Max Paynovi, už to mi dává nutkání znovu ke hře sednout a opakovat ji.

Na hře jsem nejvíc ocenil velmi pěkný příběh, který sice není veselý, ale působí reálně a velmi rychle se mi příjemně vryl pod kůži a do hry mě doslova vsál, takže jsem dokonale vnímal jeho zápletku a rozvíjející se pozadí.

Ocenil jsem Maxovu slušnou výbavu zbraní, skvěle fungující bullet time, který v horkých chvílích zachraňuje spoustu šrámů. Nějak se mi nevryly pod kůži příběhové obrázky, kterými je hra v mezičase doprovázena a které by mohly být v pohodě nahrazeny klasickými animacemi, které by působily věrohodněji.

Odehrál jsem jak jedničku, tak i dvojku a kdyby se mě někdo ptal, která je lepší, jednoznačnou odpověď bych určitě nenašel. Z hlediska grafiky by vedla dvojka, kde je mj. podoba hlavního hrdiny značně pozměněna a není to už ten klasický Max Payne z jedničky, ale pokud to budu brát v reálu, my také nemládneme. :-) V jedničce zase vede příběh a celková atmosféra, takže zkrátka oba díly mají svoje kouzlo a vzhledem k tomu, že na sebe bezprostředně navazují, je lepší odehrát oba a mít tak Maxův příběh zcela kompletní.

Pro: velmi pěkný příběh a prostředí, filmová hudba, zbrojní arzenál a vše další

Proti: doprovodné příběhové obrázky

+40
CrisBentonCrisBenton
Dohráno
  • PC 90
Max Payne. Nostalgie, kterou jsem si včera po několika letech oprášil. Musím říct, že i po takové době se mi tato hra skvěle hrála a opravdu jsem si ji užil.

Když jsem hru hrál poprvé, tak vás samozřejmě hnedka praští do očí ta divoká atmosféra. Noční krajina, sníh za každým rohem a do toho ještě plno feťáků, kteří vám nedají ani na chvíli nadechnout. Kdo je jako já a prozkoumává detaily, tak si všimne kolik věcí zde můžete udělat. Otevřít skříň, jestli tam náhodou není nějaká zbraň, otevřít šuplík, jestli tam není lék proti bolesti, spláchnout WC, zapnout vodu v umyvadle atd... Takové detaily mě prostě uchvátily.

Další parádou je samozřejmě bullet-time, obrovský pomocník při přestřelkách s nepřáteli. Bez něj bych se v určitých pasážích nejspíše neměl šanci pohnout. Na druhou stranu zase máte v inventáři takový výběr zbraní, že si v určité části hry vždy vyberete tu, která se vám hodí nejvíce. Je asi riskantní jít v dlouhé uličce s Berettou, když si můžete vzít jistější odstřelovačku.

Co se mi ještě více líbilo, tak byla vedlejší pasáž hry a to byly komiksy. Za mě určitě skvělý nápad. Jsou lidi, kteří by určitě uvítali normální cut-scénu, ale mně to určitě nevadilo, naopak. Další skvělá věc.

Musím říct, že i po těch letech se hra stále ovládá skvěle, bavila mě. Na tuto dobu hra může vypadat trošku starší kvůli grafice, ale většina lidí tuto nostalgii určitě neopustilo.

Pro: Bullet-time, komiksy, zbraně, atmosféra

Proti: Na dobu grafika, může působit stereotypně, místy obtížnost

+37
CrashCrash
Dohráno
  • PC 75
Max Payne je dnes už herní vykopávkou. Nicméně je to vykopávka, která stále ještě může konkurovat současné herní produkci. Samozřejmě nebude to v grafické prezentaci, tam ta léta jsou vidět nejvíce. I když co se týká komiksových příběhových předělů, tak tady vlastně Max nestárne ani graficky. Konkurenceschopný je Max hlavně na poli hratelnosti a obtížnosti.

Akční složka je stále velmi slušná, někteří protivníci umí potrápit, ale není to nic dramatického. Lékáren je tak akorát, aby to bylo dobře hratelné, ale hráč neměl pocit, že si může dovolit úplně všechno. Slavný bullet time mě osobně až tak nezaujal, ale já mám obecně ve hrách k této mechanice celkem chladný vztah, aniž bych to uměl nějak racionálně vysvětlit. Ale v několika situacích jsem byl rád, že tu je, protože nevím, jestli by to šlo vyřešit bez něj. Hodně se mi líbily neakční levely zaměřené spíše na orientaci v prostoru, dobře to rozbíjí počínající stereotyp.

Příběh neurazí, ale dneska už asi ani nijak zvlášť nezaujme. Jak už jsem zmínil, vyprávění prostřednictvím komiksových obrazovek, je z dnešního pohledu určitě lepší, než se koukat na hranaté cutscény z této doby. Max je dobře namluvený, a výborná je hudba, která výrazně dotváří temnou atmosféru hry. Nevím jak ostatním, ale mě docela dělala problém místní angličtina, hlavní myšlenky jsem samozřejmě chápal, ale detaily mi často utíkaly, takže jsem nakonec doinstaloval češtinu. Slabším angličtinářům určitě doporučuji udělat totéž, překlad je celkem slušný, nic zásadního mě do očí nepraštilo.

Asi největším problémem jsou nakonec technické obtíže při spuštění hry. Steam verze se na Win7 64bit nechtěla vůbec rozjet, ale nakonec pomohlo nastavení kompatibilty na Win 95/98 u souboru maxpayne.exe. Tím hru sice rozběhnete, ale pravděpodobně se budete potýkat s chybějící hudbou, zasekávajícími se zvuky a divně roztaženým widescreen rozlišením. Všechny tyto problémy u mě vyřešil patch Max Payne - FixItAll, takže rozhodně doporučuji nainstalovat. Pak už hra jela krásně bez jediného zaškobrtnutí.

Celkově tedy z mé strany slušná jízda, rozhodně stojí za zahrání, i když asi pro ty, co nejedou na nostalgické vlně, to taková pecka už nebude.
+36
PRIVATE MARTINPRIVATE MARTIN
Dohráno
  • PC 100
Prvý diel Maxa Payna je jedna z tých hier, na ktoré sa jednoducho nezabúda. Je to hra, ktorú môžem dohrať aj tisíckrát a zážitok bude vždy rovnako struhujúci ako poprvýkrát.

V podstate ide o klasický príbeh jedného chlapíka, ktorý sa chce pomstiť. To sme už všetci videli mnohokrát. Avšak Max Payne na to ide trocha inak.

V prvom rade je tu skvele vybalancovaná hrateľnosť, ktorú ma na svedomí "Bullet-Time". Prestrelky sú vďaka tomu oveľa adrenalínovejšie a efektnejšie a celé to pôsobí ako film od Johna Woo (zatiaľ som videl iba jeho americkú produkciu ale snažím sa to dohnať). Keď sa Vám podarí skombinovať Bullet-time so správnym zbrojným arzenálom, je to jednoducho pastva pre oči.

Ďalej tu máme priam dokonalú atmosféru. Celé mesto je zahalené v snehu a pôsobí tak trochu, akoby som to len povedal......mysteriózne. Svoj podiel na atmosfére majú aj komixové predely medzi jednotlivými levelmi, ktoré sú jednoducho skvelé.
Náš neohrozený hlavný hrdina ešte k tomu stíha počas hry alebo v komixových sekvenciách všetko okomentovať prostredníctvom svojich monológov a neraz som sa aj celkom dobre pobavil (ako napríklad v prológu tretej kapitoly, keď Maxovi hlavná záporáčka pichne Valkýru a on sa začne cítiť ako v počítačovej hre).

A ešte sa zmienim o grafike, ktorá aj keď už nie je "najmladšia", stále sa na ňu dá celkom dobre pozerať.

Ako som povedal na začiatku, Max Payne je pre mňa nezabudnuteľná hra. Možno nie je úplne dokonalá (sem tam sa nájdu nejaké technické nedokonalosti), no to na výsledný dojem nemá absolútne žiadny efekt. Preto keď si chcem z chuti a od srdca zastrieľať, viem kde mám hľadať. Moje hodnotenie asi hovorí za všetko.

A keby som bol niekedy nútený zobrať si na opustený ostrov len jednu hru, vážne by som začal uvažovať práve o Maxovi Paynovi.

Pro: atmosféra, akcia, bullettime, príbeh...

Proti: možno ku konco začalo dosť prituhovať, čo sa obtiažnosti týka

+35
MaximusMaximus
Dohráno
  • PC 85
Turn around, walk away, blow town. That would have been the smart thing to do. I guess I wasn't that smart.

Max Payne bol pre akčné hry niečím ako Matrix pre svet akčného filmu. Revolúcia, inšpirácia pre niekoľko nasledovníkov, svieži vietor a kult.

Demo na Maxa som prešiel snáď 20x a stále som nemal dosť. Potom vyšla plná hra a ja som v dobe vydania nemal dostatočne silný PC a tak som mal bullet time celú hru. Neskôr som hru prešiel znova už na lepšom stroji a bez neustále spomaleného sekania.

There was no glory in this. I hadn't asked for this crap. Trouble had come to me, in big dark swarms. The good and the just, they were like gold dust in this city. I had no illusions. I was not one of them. I was no hero. Just me and the gun, and the crook. My options had decreased to a singular course.

Tá temná noirová atmosféra je nezabudnuteľná a spolu s ňou aj hlavný hrdina a jeho nasraný výraz. Zo začiatku hra ponúka aj celkom reálne počty nepriateľov a prestrelky s nimi sú veľmi chytľavé. Vo svojej dobe to bolo niečo neskutočne premakané aj vďaka spomaľovaniu času. Ku koncu to už s počtami nepriateľov hra tak trochu preháňa, čo mi pokazilo inak bezchybný dojem z celej hry.

Každopádne je Max Payne pojem, legenda a v neposlednom rade veľmi vydarená hra. Dvojku mám však ešte radšej, ale o tom niekedy nabudúce.

Pro: Parádna temná atmosféra, prestrelky sú veľmi chytľavé, bullet time, hlavný hrdina, na strieľačku fajn príbeh, hudba

Proti: ku koncu už príliš veľké počty nepriateľov ako zo Serious Sama, krátke

+32
oldgamer89oldgamer89
Dohráno
  • PC 90
Max Payne je takovou, řekněme, stálicí mé herní historie a v mém osobním žebříčku si drží mnohá prvenství. Například se jedná o vůbec první "originálku", kterou jsem kdy vlastnil. Nutno podotknout, že ve své době také pekelně drahou. Tady se dostávám k dalšímu zmíněnému prvenství, jediná hra v mém životě, za kterou jsem utratil čtyřcifernou částku, v českých korunách pochopitelně. Taktéž jediná pařba, kterou jsem poctivě a několikrát dohrál na všechny možné obtížnosti. Posledních pár let si Maxe již tradičně pouštím a dohrávám vždy na začátku nového roku a i po těch letech mě to stále baví.
Hned úvodní "vražedná" sekvence vás pěkně navnadí pořádně nakopat těm zlobivým záporákům prdel. Poté už do konce defakto jen chodíte se zbraní v ruce a pálíte jednu salvu za druhou. Ve většině případů zároveň se zapnutým zpomalením času, které je zde zpracováno naprosto bezchybně. Bez tohoto zlepšováku byste se pravděpodobně hrou na vyšší obtížnost vůbec neprokousali.
Po cestě sem tam zvednete nějaký telefon, podíváte se na zprávy v televizi nebo přečtete důležitý dokument, což vám postupně pomáhá odhalovat jednotlivé střípky z příběhu. Ten je prezentován neotřelým komiksovým stylem, což bylo ve své době (a určitě i dnes) povážováno minimálně za netradiční. Snové sekvence mi osobně ve hře nevadí i přesto, že jsou na průchod poměrně nudné, ale dle mého názoru zkrátka k příběhu patří. Palebný arzenál je naprosto dostačující, oceňuji zde možnost používat určitý typ zbraní i obouručně. Nejstylovější samozřejmě zůstává upilovaná brokovnice, kterou ale musíte nabíjet co dva výstřely a její dosah také není z nejdelších. No a takové zapálení feťáka jedním dobře mířeným hodem "M-koktejlem" také dokáže pěkně zahřát na srdíčku.
Délka hry je za mě v pořádku, v průběhu se zde dokonce na chvíli objeví Mona "Sucks", slečna známá spíše z pokračování Max Payne 2: The Fall of Max Payne. Uživatelům, kteří s touto akční peckou ještě neměli tu čest, doporučuji po prvním úspěšném průlezu zvolit vyšší obtížnost a používat "bullet-time" co nejméně. Maxe si tak zaručeně užijete na 100%.
Mé hodnocení už bohužel trochu sráží zub času. I tak krásných 90%.

Pro: příběh a jeho komiksové pojetí, Max, zbraně, atmosféra, souboje, nostalgie

Proti: hra už za těch 20 let přeci jen trochu zestárla, na první obtížnost až moc jednoduché

+32
RonikRonik
Dohráno
  • PC 80
Herní výzva #9

Vždycky mě potěší, když si zahraju starší hru a zjistím, že lidé, co ji dodnes chválí a vzpomínají na ni, nemluví jen z nostalgie. Některé hry jsou bezesporu poplatné době svého vzniku a v dnešní době už žádného hráče neoslní, ale pravé klasiky dokáží zabavit i dnes. Max Payne mě ve své době minul, ale velmi se mi líbila druhá série od Remedy, Alan Wake, hlavně díky své unikátní atmosféře a velmi vydařenému scénáři, který mě i navzdory trochu repetitivnímu gameplayi dokázal u hry napjatě udržet celých skoro 20 hodin.

Byl jsem tedy zvědavý, jestli podobnou zábavu nabídne i Max Payne a můžu s potěšením zkonstatovat, že má co nabídnout i po patnácti letech od svého vzniku. Co na hře rozhodně pořád funguje parádně, je noirová atmosféra podpořená hlubokým hlasem hlavního hrdiny a vypravěče a výborným soundtrackem. Příběh sice není nic objevného, ale je podaný poutavým způsobem pomocí komiksu a okořeněný drsnými a vtipnými hláškami, ze kterých každému určitě nějaká utkví v paměti. Na svou dobu muselo jít o úplné zjevení a ani dnes se nemá Max Payne za co stydět.

Jak všichni víme, tak Max Payne byla jedna z prvních (jestli ne úplně první) her, která přišla s novinkou zvanou bullet time. Dnes už to nevypadá tak cool, jako kdysi, jelikož tuhle featuru ostatní vývojáři úspěšně vyčerpali, ale ve spojení s Maxovými akrobatickými dovednostmi je akce pořád efektní a svižná. Potěší také velký arzenál zbraní, ze kterého jsou všechny užitečné (až do získání útočné pušky v poslední třetině hry, která úspěšně nahradí všechny ostatních zbraně).

Pokud bych hře měl vytknout něco, co nevyplývá z toho, jak je stará, bylo by to až příliš upjaté skriptování a s ním spojenou frustraci - nepřátelé se zásadně spawnují po překročení neviditelné čáry na zemi, aby na vás mohli vyskočit zpoza rohu bez žádné předchozí indikace, což většinou skončí quickloadem. Poněkud nešťastně řešený mi přijde také systém dynamické obtížnosti, který přizpůsobuje přesnost nepřátel a jejich výdrž tomu, jak se vám daří - pokud se vám naopak nedaří, hra vám dopomůže lehkým autoaimem. Teoreticky je to dobrý nápad, prakticky mi přišlo, že i na nejlehčí obtížnost (jedinou dostupnou před prvním dohrání hry) až příliš rychle přemění nepřátele v bohy války a ve spojení s nějakými otravnějšími částmi hry to vedlo k pěkným pár loadům, aby se situace vyrovnala do normálu.

To ale nic nemění na tom, že jsem se u Maxe i tak velmi dobře bavil, i dnes ho můžu novým hráčům doporučit a rozhodně si někdy zahraju i druhý díl. Díky Herní výzvě za to, že mě konečně přesvědčila tenhle rest dohnat!
+31
pajmičpajmič
Dohráno
  • PC 90
"They were all dead. The final gunshot was an exclamation mark on everything that had led to this point. I released my finger from the trigger, and it was over."

Pravděpodobně nejlépe podaný příběh o pomstě, jaký kdy nejen na video herní scéně spatřil temnotu světa. Chladný, temný, osobní, jako by reflektoval onu silnou emocionální reakci, kterou jsme již viděli ve všech formách nesčetněkrát. Na svou dobu a žánr naprostý scenáristický unikát, který mé mladé já ani zdaleka nedokázalo ocenit jako já dnes.

Technická stránka hry stále neurazí, textury jsou stále překvapivě ostré, stejně jako řezaný ksicht Sama Lakea, který je ještě více zvýrazněn temným a silným hlasem Jamese McCaffreyho.

Naprosto mě opustilo z mysli, jak moc je hra těžká (někdy až frustrující). Uběhlo již mnoho večerů od dob, kdy jsem takto intenzivně masíroval tlačítko "F5"

Zub času je naprosto neúprosný, jako mohutný blizard burácející na noční městské obloze se svými ledovými jehlami opírá do Maxe Payna, který beze strachu a se vztyčenou hlavou jde tomuto fenoménu naproti a stále - technicky i herně - odolává .

A proto hodnocení ani po letech neměním......
+29
H34DH34D
Dohráno
  • PC 95
Ačkoli ve mně dřímá velký fanda RtCW, rok 2001 se nesl ve znamení jiné hry. Max Payne byl opravdu to nejlepší a nejoriginálnější, co se tehdy urodilo. První, co vás udeří do očí je temná atmosféra – potemnělý, zimní New York, citově zhroucený polda, který nemá, co ztratit a mafiánská špína na každém rohu… Dokážete ji vymést?

Příběh se vypraví v depresivním, bezútěšném, ale i lehce vtipném sarkastickém duchu a to pomocí komiksových oknének. Je to velmi efektivní a vůbec nevadí, že vás hra na minutku vytrhne z gameplaye, koneckonců jsou na to vybrány klidnější momenty. Max objevuje jednoho zkorumpovaného státníka za druhým, odhaluje konspiraci, a jelikož je sám psychicky na dně, nepřemýšlí o ničem složitějším než to všechno vystřílet. Sám se však nepokládá za neporazitelného hrdinu, tvrdí, že je to jen štěstí spolu s absencí pudu sebezáchovy.

Hrou procházíte jako nůž máslem, nečekají vás žádné složitosti, ale ani primitivnosti. Pohybujete se především v interiérech, které graficky i designérsky dosahují špičky tehdejší doby. Špinavé hotelové pokoje i sídla zámožných gangsterů, vše působí přesvědčivě a spouta drobností nabízí hráči i menší interakci (skříně, umyvadla, záchody, televize apod.) pro zesílení pocitu realističnosti. Horší je to s exteriéry, kde např. auta vypadají hůře než v o dva roky starším Half-Lifu, ale to hře v klidu odpustíme. Hratelnost je velice svižná, každá zbraň ve vašem arzenálu má své kouzlo, náboje létají rychle a žádná z postav neustojí více než by bylo zdrávo. Tedy přesněji náboje létají rychle, jen když chcete, aby létaly rychle! Hratelnost oživuje naprosto brilantní schopnost bullet-time, neboli možnosti zpomalení času převtělení se do Nea z Matrixu. Herní engine naprosto perfektně zvládá různé skoky do stran a zpomalené likvidování soupeřů za letu. Bullet time budete používat nejen, když je to třeba, ale i proto, že to vypadá sakra dobře a nabízí to zcela nový pocit ze hry. Dodat musím ještě fakt, že během těchto hrátek vás kamera z třetí osoby poslouchá na slovo a nikdy vám nevleze do cesty.

Max Payne si zachoval své kouzlo i po více než 13 letech, jeho atmosféra a hratelnost bezpečně konkuruje a v mnohém překonává i současné hry, je to klenot, který si můžete zahrát kdykoli.
+28
S4TWS4TW
Dohráno
  • PC 90
Herní výzva 2019 - Severní vítr

Mít herní resty se nezřídka kdy vyplatí. Člověk prožije intenzivní herní zážitek, který mají staří pardálové již dávno za sebou. Samozřejmě to sebou nese i jistá úskalí, ale tentokrát jsem byl opravdu rád, že jsem se po takových letech dostal k takto parádnímu kousku.

Nejprve bych v rychlosti vzal ta úskalí. Co si budeme nalhávat, tak hra po grafické stránce zestárla poměrně dost. Osobně na tom úplně nelpím a vlastně mě to nijak nerušilo, ale například cutscény už prostě patří do muzea.

Na druhou stranu tu je něco, co snad nikdy nezestárne a to je způsob, jakým je hra vyprávěna a jak vás doslova drží přikované k obrazovkám. Střídání cutscén, komiksových stripů a samotných přestřelek s občasným dialogem/monologem bylo výborným tahem. Osobně mě úplně dostali zmiňované komiksové pasáže, které na rozdíl od grafiky vůbec nezestárly a i dnes působí perfektně.

Těžko se mi popisuje můj pocit, ale ta hra má hrozně silný příběh. Respektive příběh asi nepatří na úplné výsluní, je to taková klasická temnější krimi vendeta ve stylu Punishera, ale ten styl jakým nám tvůrci hru podali, ten mě skutečně dostal. Je to lehce zamotané, zmiňuje se zde spousta jmen, ale ve finále vám to smysl dá. Navíc to hraje i dost na city, o což je zážitek intenzivnější.

Jednoduše se vžijete do role Maxe a jdete si všechny hajzly podat, aniž byste nad jediným z nich slzu uronili. Musím konstatovat, že po vypravěčské stránce se jednalo o nejsilnější herní zážitek, jaký jsem u střílečky zažil.

Mrazivý, nevlídný New York, feťáci, lidské trosky, noirová atmosféra, výborní hudební podkres... No, bohužel jsem si našel pár záporů a u téhle hry mě to fakt mrzí. Když nebudu počítat grafický háv, který na tehdejší poměry je úplně v pohodě, tak tu máme poměrně kratší herní dobu. Já si nepřijdu jako nějaký speedruner, takže 7 hodin mi přijde tak trochu na hraně.

Také mi trochu chybělo něco víc, než jen zábavná střelba a vychutnávání si bullet timu, prostě ještě něco bych v samotném gameplayi uvítal. Navíc je i škoda, že si trochu ostřílenější hráči nemohou zvolit obtížnost hned na začátku. Ano, ke konci druhé kapitoly začne lehce přituhovat, ale jelikož je možné hru ukládat kdekoliv, tak jsem nezaznamenal jediný menší zákys.

Těžko se mi to celé uzavírá. Jak jsou výborné severské detektivky, tak je nejspíš výborný i jejich herní průmysl (alespoň Max Payne to naznačuje). Hra má u mě osobně pár much, které těžko vytěsňuji z hlavy, ale na druhou stranu se jednalo o jeden z nejsilnějších herních zážitků, jaké jsem zažil, takže vlastně SUPER!

Pro: příběh (především styl jeho vyprávění), komiksové pasáže, bulletime (obecně zábavné přestřelky), zvukový podkres, noirová atmosféra

Proti: nemožnost výběru obtížnosti při prvním hraní (lehká obtížnost), krátká hrací doba, chybí různorodější aktivity

+28
VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 100
Po zhlédnutí gameplaye na Maxe Payna 3 jsem dostal strašnou chuť si připomenout jeho starší pokračování. Shodou okolností jsem druhý den narazil v JRC na MAX PAYNE ANTOLOGIE za krásných 222 kč, a nebylo co řešit.

Po úvodním intru mě v menu přivítala nádherná hudba v podobě melancholického vyhrávání na piano (nebo klavír?). Už jsem pomalu zapomněl, jak bombastickou má tahle hra hudbu, a to zejména, když se rozjede nějaká hodně akční scéna. Ještě víc to umocňuje už tak dokonalou temnou atmosféru. Při hraní jsem měl pocit, jako bych se příběhem vrátil do nějakého poctivého akčňáku z 80, 90 let. Přímo se mi vybavili filmy jako Rambo II, Těžko ho zabít, nebo Odplata. Až mi z toho ukápla slza.

Na to, jaký má Max krutý osud (při jeho nočních můrách na mě opravdu spadla tíseň),tak se v těch komixových sekvencích tváří docela šťastně, bezstarostně, srší vtipem a celkem je to takový pohodový chlápek. Proč by taky nebyl, když se může vybít při zabití více jak stovky lidí. Akce je tu zpracovaná brilantně. Je to přímo radost odstřelovat jednoho padoucha za druhým. Paradoxně mi víc adrenalinovější připadalo používat bullet time jenom občas. Pak to teprve dostane ty správný grády, když třeba ve vzteku vystřílíte do nepřítele celé zásobníky z dvou ingramů a kolem něho jsou všude ve zdi kulky. Nepřátelé jsou kupodivu i docela inteligentní. Uskakují, házejí granáty, stahují se k posilám atd.. Na střílečku tohohle typu je to slušné.

Sněhovou bouři považuji za skvělý nápad, hra potom dostala nádech mystičnosti. Jediné dvě věci, co mi trochu vadili byla slabá brokovnice a délka. Říkal jsem si, že si hru můžu projet na etapy. Čas od času si zastřílet a odreagovat se. Problém byl v tom, že mě hra tak vcucla, že jsem nemohl přestat. Hotovo bylo tedy až moc brzy.

Pro: adrenalinová akce, hudba, příběh, atmosféra, no skoro vše

Proti: slabá brokovnice, až moc krátké

+27
Han22Han22
Dohráno
  • PC 100
Max Payne je samozřejmě klasika. Pamatuju si první dohrání, kdy jsem z téhle hry byl u vytržení, protože něco podobného tu v té době ještě nevzniklo. I po letech je to stále výborná zábava, které kombinuje zdánlivě nespojitelné - noirový příběh o pomstě, komixové cutscény a akci ala John Woo. Pojďmě si to rozebrat.

Už začátek je skvostný. Max Payne stojí na kraji střechy mrakodrapu, oblíčený policií a vzpomíná co se stalo. Vidíme obyčejného poldu, který jednoho dne najde zmasakrovanou ženu a děti feťáky, ujíždějící na droze Valkýra. A začíná příběh brutální pomsty, kde se Max vydává pomstít všem, co za Valkýrou stojí, pronásledovaný mafií, tajnými spolky, ale i policií a svými démony. Jedinou útěchou je mu chlast, prášky proti bolesti, jediným spojencem pochybná vražedkyně Mona Sax. Příběh je to klasický, ale neskutečně dobře napsaný, plný zrad, ovzláštněný noirovými vnitřními monology, atmosférou věčně upršeného New Yorku a vyprávěný netradičními komixovými okny. Celou dobu z něj dýchá beznaděj, deprese a marnost a ten happy end působí až trochu nepatřičně.

Ruku v ruce s tím jde hratelnost - výborné zbraně, které najdou do jedné využití včetně jindy nepoužitelných pistolí, perfektní přestřelky a především bullet-time. Ve zpomaleném čase nebo pomocí filmových zpomalených úskoků můžete nadělat z nepřátel řešeto, aniž by stihly reagovat. Dnes už se těmi parádičkami kochat nebudete, protože bullet time už je trošku out, ale ve své době byla tahle matrixovsko-woovská akce bomba. Samotná akce je ze začátku pohoda, ke konci se přitvrzuje a boj se mění trošku v loadfest, ale za tu můžou spíše mé zpomalené reflexy než obtížnost hry.

Grafika dnes samozřejmě neohromí, stejně jako level design, ale úpřimně - na rok 2001 je výborná a design plný skladů, kanclů a klubů je logický vzhledem k prostředí a příběhu. Linearitu úrovní, stejně jako jejich tak akorát délku a obsazení vítám, prostředí se mění tak často, abyste se nestihli začít nudit.

Pokud bych měl něco vytknout tak jen otravné snové sekvence, kde chodíte po jakýchsi provazech, ale to je jen drobná kaňka.

Max Payne sice nepatří do mého Top 10, ale stoprocentně se jedná o nejlepší hru roku 2001.

Pro: Úžasný příběh, bulle-time akce, dokonalá atmosféra, revoluční hra.

Proti: Snové sekvence.

+27
MemphisMemphis
Dohráno
  • PC 90
Dechberoucí tísnivá atmosféra je prostě nezapomenutelná, Max Payne sází na styl a daří se mu to. Tento zážitek si rádi zopakujete vícekrát a zábava je garantována.

Rozhodně je také třeba vyzdvihnout skvělý soundtrack v čele s hlavní hudební linkou, která vás doprovází celou hru. Řev z nočních můr budete slyšet ještě hodně dlouho po dohrání hry.

Pro: atmosféra, soundtrack, styl, hratelnost, bullet time

Proti: celkem krátké na to jak je to dobré

+25
marwelmarwel
Dohráno
  • PC --
Tak jsem si konečně Maxe zahrál osobně a musím říct, že jsem nakonec byl velmi mile překvapen.

Co se mi líbí..

_Vynikající atmosféra, která je tvořená téměř každým prvkem hry, ne jen grafikou nebo všudypřítomnou tmou, apod. jak je tomu zvykem u spousty dalších her.
_Grafika hře skvěle sedne, je temná, drsná, strohá.
_Příběh je podávaný originálně prostřednictvím komiksových obrázků, které jsou mimochodem perfektně vytvořené ze skutečných fotek, takže to působí o řád temněji a beze zbytku nahrazují jakékoli cutscény.
_Texty v 'bublinách' jsou opravdu skvěle napsané a nejednou jsem si vzpoměl na scenáře Quentina Tarantina, který ve svých počátcích psal podobné, jednoduché, ale výstižné dialogy.
_Smysl pro skutečnost. Kde v jiných hrách je hrdina bůh, který vydrží desetkát víc kulek do těla než jakýkoli jeho nepřítel, Max Payne často umírá i mnohem rychleji než jeho nepřátelé. Jeden zásah z brokovnice na krátkou vzdálenost znamená Maxovu smrt, dva dobře trefené náboje z Desert Eagle na dlouhou vzdálenost znamenjí Maxovu smrt a mohl bych pokračovat. Dokonce bych řekl, že nepřátelé vydrží i o něco více než Max.
_Jedinou Maxovou výhodou je tedy Bullet time, který je tu zpracován skutečně perfektně. V podstatě jde 'pouze' o zpomalení času, nedělá Maxe celkově rychlejším nebo něco podobného. Dal by se vlastně přisoudit Maxovým rychlejším reflexům. Rozhodně nejde o žádnou nadlidskou schopnost. Velmi rychle se vyčerpává a dobíjí se pouze zabíjením nepřítel. To mi osobně přijde jako skvělá volba.
_Maxovy akrobatické dovednosti.
_Velmi slušný arzenál, kde každá zbraň má své využití po celou dobu hraní.
_Hudba

Co se mi už tolik nelíbí..

_Přespříliš frustrujících momentů, kdy na vás za dveřmi čeká partička nepřítel se zbraněmi namířenými přímo na vás. Prekérní situace, které se často řeší i několik minut a kde záleží více než na hráčových schopnostech spíše na štěstí.
_Občas mi nesedl level design (příliš mnoho úzkých chodeb, kde se nedají dobře využít Maxovy schopnosti).
_Bosové vydrží i několikrát více než řadoví vojáci. Radši bych viděl nějaká chytrá řešení takových soubojů než toto.
_Noční můry. Čekal bych něco originálnějšího.

Ač jde o standardní koridorovou střílečku, prezentace a vychytaný bullet time stačí na to, aby se pro hráče stala kultovní.

Pro: audiovizuální zpracování, bullet time, realističnost

Proti: frustrující momenty, místy level design

+25
GarretGarret
Dohráno
  • PC 90
Max Payne přinesl evoluci v technickém zpracování, i když to dnes zní spíše jako pohádka. Ve své době opravdu špičková grafika s efekty, po kterých tehdejší grafické karty sténaly bolestí. K tomu bohatá interaktivita, netradiční vyprávění příběhu pomocí komixových předělů, mrazivá noir atmosféra, působivá hudba a především bullet-time, který byl poprvé použit právě tady a který se používá ever after. Své místo v historii herního průmyslu má proto Max jisté především a právě proto.

Z pohledu dnešního hráče už je level-design hodně zastaralý, prázdné místnosti bijí do očí a působí tak trochu komicky. Frustrující konec rozhodně taky nenadchne a přiznávám, že jsem se musel přemlouvat k dohrání (celkově třetímu). Po stránce hratelnosti už to prostě není ten kotel co tehdy, ale to je pochopitelné.
+25 +26 −1
GordonGordon
Dohráno
  • PC 80
Pustil jsem se do pomsty v podobě Max Payne v domnění že se jedná o slušnou střílečku, Dostal jsem průměrnou akci, ale v úžasně husté noirové kriminální atmosféře zahalenou trochou tajemna a mystéria. V době kdy si výkon počítačů nemohl dovolit příliš složité a dobře vypadající "cutscény" si autoři řekli že "cutscény" které vypadají jako černý rozmazaný puding na linu si odpustí a udělají něco originálního, to se jim vskutku povedlo. "Cutscény" byly nahrazené hodně dobře nadabovanými a namalovanými komiksy které vyprávějí asi osmdesát procent příběhu, jediným zklamáním bylo to že v těchto vyprávěcích scénách hrála vždy ta samá hudba která se často opakovala i v samotné hře. Což by nevadilo, protože hudba zde dobře podkresluje atmosféru ale slyšet jí už po dvacáté mě začalo iritovat.

Jelikož kriminální atmosféře příliš nehoduji a noirové už vůbec ne, tak jsem se bál že mě hra nechytne, ovšem v polovině hry se prostředí změnilo na mnohem přívětivější v podobě mě známého betonového podzemí s laboratořemi nebo výškové ocelové koridory. Tato změna hře velmi prospěla, ulice a domy New Yorku mě už unavovali. Grafika je i na svou dobu velmi průměrná a nepřináší žádné inovace ani překvapení, obzvlášť neustále stejný usměvavý obličej Maxe mě děsil. Nedivím se že autoři použily komiksové vyprávění.

Přestřelky jsou asi největším zklamáním, dobrý pocit ze střelby se dostavoval jen velmi málo. Zbraní je přehršel, naopak munice málo pokud chcete používat jen jednu zbraň, což nejde. A pak je tu samotný systém střílení, ten byl spíše frustrující a nedokážu si představit že bych hru dohrál bez "bullet time" které zpomaluje čas. Ovšem i ten mě frustroval, někdy jsem ho použil omylem a zemřel, nebo než jsem ho mohl použít znova tak mě zasáhli ležícího na zemi. Nakonec se z přestřelek stal spíše pokus/omyl a neustalé opakování sestřelení dvou gangsterů za dveřmi jsem musel opakovat i desetkrát, zde hra opravdu nezáří.

Max Payne je zajímavá hra na jedno dohrání, Gunplay zde není to hlavní. Více jsem si užil pěknou atmosféru i přesto že tento styl nemám rád a především pěkný příběh o pomstě své rodiny. Doporučuji.

Oblíbená zbraň:
M4A1

Oblíbená část:
Podzemní laboratoře na vývoj drogy Valkýra

Pro: Příběh, atmosfera, komiksové scénky, typicky noirově mluvící hlavní hrdina, druhá polovina hry, Max, druhá půlka hry.

Proti: Příliš zbraní, málo munice, repetitivní hudba, přestřelky, první půlka hry.

+25
Zobrazit další komentáře
Kupte si hru na Humble Store Kupte si hru na Xzone.cz

Platformy a hodnocení

Nápověda
  • PC 849 86
  • PS2 6 80
  • PS3 1 80
  • PS4 1 70
  • PS5 0 --
  • Xbox 0 --
  • X360 0 --
  • iOS 3 83
  • Android 3 77

Hodnotit, napsat komentář, diskutovat…

Jako zaregistrovaný a přihlášený uživatel můžete tuto hru nejen ohodnotit, ale také k ní případně napsat komentář, diskutovat o ní či ji zařadit do některého ze seznamů (vlastním, chci atd.).

Poslední hodnocení

Všechna hodnocení

Statistiky

Id hry:
33
Odkaz:
http://dbher.cz/h33
Přidána:
07.05.2008
16 let a 202 dní
Hodnocení:
863 (0-100 %)
Komentářů:
48
Oblíbenost:
Sledovat 62 Chci si zahrát 47
Rozehráno 14 Dohráno 834
Návštěvnost:
101191× (celkem)
670× (poslední měsíc)
25× (poslední týden)
2× (dnes)
Více