tl;dr: Kdo má rád Stalkera - zahrajte si, vykašlete se na frakce a odložte hlavní příběh až na závěr.
Pokud máte rádi kterýkoliv jiný díl Stalkera, mohu Clear Sky silně doporučit. Stejně tak pokud vás baví hrát Airsoft, protože boje v rozpadlých socialistických kulisách mi nejvíc připomínaly právě přestřelky na Airsoftu. Díky otevřenému světu máte často možnost cíl napadnout z různých stran nebo protivníka obejít. Neskriptovanost a docela dobrá AI protivníka (pamatuje si, odkud jste stříleli a zkouší vás obejít) spolu se systémem zbraní a inventáře vede k hodně dobrým zážitkům. Např. si budu pamatovat ze začátku hry přestřelky, kdy jsem jen opatrně vykukoval zpoza krytu a musel jsem v době přebíjení protivníka k sobě přitáhnout mrtvolu a vzal si od ní další munici pro střelbu.
Celá hra má výbornou atmosféru a to danou frakcemi, samotnou zónou, jejím životním cyklem a logikou světa. Zóna je živá změnami dne a noci, které neznamenají jen světlo a tmu, ale i silnější přítomnost mutantů. Svět je také živý a proměnlivý, kdy se může stát, že checkpoint ovládaný stalkery naleznete prázdný s jen zbraněmi po mrtvých stalkerech nebo naopak ovládaný nějakou jinou frakcí. Hráč nemá pocit, že je ultimátním hrdinou na kterém to vše visí, ale spíš pírkem co dokáže křehkou rovnováhu rozhodit. Díky živelnosti potom často i věříte postavám, když vás někam pošlou pro zahozenou pistoli, neboť prchali před nepřáteli. A kromě toho sama Zóna - různá zajímavá prostředí, změny počací, anomálie kterými můžete za honem drahých artefaktů opatrně procházet. K tomu většinu věcí máte opět zasazenou do světa jako třeba v Metro hrách. Tedy artefakty hledáte pomocí v ruce drženého skeneru, na anomálie vrháte matky, atp. Díky tomu, že hra nemá ani žádné RPG prvky, ale má bohaté prostředí a variabilní nepřátele a situace, tak se vlastně vylepšujete sami. Naučíte se lépe vyhodnocovat situace, využívat vaši výbavu nebo cesty kudy se vyhnout nástrahám (osobně jsem třeba obcházel přes Dark Valley checkpointy banditů co mě obraly o peníze). Výborný otevřený svět, co pro mě měl jen dvě chybičky...
To, že nejste ultimátní hrdina je podtrženo tím, že i když se nakonec k nějaké frakci přidáte (nemusíte), potom veškeré její úspěchy musí být doprovázeny členy frakce mimo vás. Když jste schopni sami pobít bandity, je to super a blahopřeji, ale dokud to neuděláte v rámci ofenzívy vaší frakce, tak se tam budou jen rodit nové a nové jednotky banditů. Toto musíte nějak vysledovat ze hry, která to však nikdy explicitně neřekne. Můžete potom být frustrováni, proč se stále nedaří splnit úkol na dobytí ap. Ba ani sám nevím, jak přesně by to mělo být, protože jsem se nakonec rozhodl místo dalšího plýtvání munice na bandity sledovat chvíli hlavní děj a ...
... náhle věci vezmou celkem rychlý spád bez možnosti se vrátit a samotné finále je úplně jiné než většina hry. Místo toho, abyste se pro "stalkeřili" nějak chytře do závěru tak finále je, bez většího spoilování, velká a dost lineární přestřelka. To zamrzí. Zejména pokud vaším hlavním stalker modus operandi bylo spíš plížení, skrývání a prozkoumávání anomálií. Náhle jste v celkem přímočarém festivalu střílení a nemáte na to úplně vhodnou výbavu.
Pro: atmosféra Zóny, vlastní život, frakce ve světě
Proti: závěr, nepsaná pravidla bojů frakcí