Super Mario Galaxy je klasickou trojrozměrnou skákačkou, kde, jak název nepatrně napovídá, budete tentokrát za záchranou milované princezny Peach a zastavením Bowsera cestovat skrze galaxie. Mariovi budou na jeho cestě pomáhat roztomilé Lumy a jejich "adoptivní máma" Rosalina, mocná strážkyně vesmíru (neplést si s Power Rangers), jejíž hvězdný koráb Comet Observatory budete využívat jako přechodník mezi galaxiemi.
Příběh je prostý, přesto milý a kouzelný. I vyprávění je na solidní úrovni – v příslušných chvílích budete napětím okusovat joy cony a u emotivních pasáží vám nezůstane jedno oko suché. Na všem má zásadní podíl také bravurní soundtrack, ke kterému se dostanu později...
Nintendo je proslulé tím, jak dokonale ovládá své řemeslo a u Super Mario Galaxy není toto tvrzení výjimkou. Mario se díky preciznímu ovládání a bohaté škále různých akrobatických pohybů ovládá jedna báseň. Ve většině případů reaguje, jak má a když umřete, můžete z toho vinit pouze sami sebe. Design úrovní je nápaditý a rozmanitý a během hraní budete mít přístup k různých oblečkům, které zpestřují průchod levelem - Mario se tedy může proměnit v létající včelku, či hopsající pružinku nebo ducha. Repertoár nepřátel je celkem objemný a líbí se mi, že každá galaxie má svoji specifickou "faunu", ovšem o klasické Bowserovi přívržence budete zakopávat častěji. Na bossfighty se také nezapomnělo a i přesto, že jsou všechny vesměs jednoduché, tak jsou přesto zábavné a vždy je rychle zřetelné, jak daného bosse porazit.
Jednoduchá je ale i obtížnost, až jsem se sám divil, jak snadno jsem hru dokončil. Posbírání 60 hvězd (minimum k dokončení hry) nebylo nijak obtížné... V každé galaxii lze nalézt minimálně tři hvězdy a jelikož je každý level vcelku krátký, tak jsem danou galaxii dokončil dřív, než se mi špagety uvařily "al dente". Ovšem když hra chce, tak vám dokáže solidně pocuchat nervy. V tomto ohledu tu jsou tzv. "komety", které vás vystaví větším výzvám, kdy například musíte porazit bosse s jediným HP.
Abych jenom nechválil nepotěšila mě sem tam jinak bezproblémová kamera, a to zejména v místech, kdy pobíháte po nějaké planetce vzhůru nohama. Nepotěší zároveň v podvodních levelech, které však obecně z principu nemám rád. Také mi nedával smysl systém životů... Například jsem během jednoho hraní posbíral 20 životů, avšak při dalším načtení hry byly všechny nasbírané životy fuč a byl jsem zpátky na přednastavených 4. Nasbírat životy sice není nijak zvlášť těžké a nestalo se mi, že bych dostal Game Over, ale je to otravné. V tomto případě mi rozum stojí i u mincí, které jsou krom doplňování HP takřka k ničemu. Například Star bits můžete používat jako střelivo na omráčení nepřátel nebo je můžete směnit za zkratku nebo si za ně v určitých levelech koupit 1-UP houbičku, či upgrade na 6 HP. Za mince si nekoupíte ani prd. Navíc když v nějakém levelu umřete, tak automaticky přijdete o všechny doposud nasbírané mince. Je to sice také drobnost, ale otravná...
Může vás napadnout otázka, jak se vlastně hraje Super Mario Galaxy na Switchi? Zpočátku jsem byl v tomto ohledu nepatrně skeptický, ale mé obavy byly nakonec zbytečné. Hra se ovládala dobře a neměl jsem sebemenší potíže. Celou hru jsem odehrál v docked modu s joy cony v ruce, což je zřejmě nejoptimálnější způsob, jak hru hrát. Joy cony totiž nahrazují Wii ovladače – v levé ruce máte pomyslný nunchuck, kterým Maria ovládáte a v pravé ruce pomyslný Wii remote, kterým míříte a třesete. Pomyslný Wii remote je však nutné kalibrovat stisknutím R tlačítka, s čímž jsem osobně neměl problém. Když jsem ale trochu víc joy conem zatřásl, tak ho bylo nutné opět zkalibrovat, ale to je drobnost.
Audiovizuálně je hra i dnes na velmi slušné úrovni. Modely postav jsou kvalitní a mají svůj roztomilý šarm. Zejména Lumy jsem si zamiloval. Na druhou stranu můžete vidět nedostatky v texturách, když se lehce nakloníte k televizi, ale nejedná se o žádný dealbreaker. Musíte se počítat s tím, že hrajete skoro 15 let starou hru.
Značně bych pochválil fantazii vývojářů při tvorbě různých planetek a galaxií. Každá je nějakým svým způsobem specifická, ať už se jedná o galaxii včelí, hračkovou, duchařskou, písečnou či podmořskou… Každá galaxie se od sebe vždy velmi odlišuje a každá vám nějakým způsobem utkví v paměti.
Složka, na kterou jsem se těšil asi nejvíce byla ta hudební a panečku! I přesto, že považuji soundtrack druhého dílu o kousek lepší, tak i v tomto se našlo spousta, respektive většina motivů, které lahodí mému sluchu. Super Mario Galaxy má jednoduše krásný, fantastický a dojemný soundtrack. Některé motivy čiší epičností a naladí vás na dobrodružnou notu. Některé motivy čiší ale i jemností a emocemi. Jednotlivé skladby skvěle definují styl a náladu dané galaxie, daného levelu a místy dokonale nastoluje atmosféru. Každý motiv se vám vypálí do paměti a horkotěžko se ho zbavíte. Koji Kondo a Mahito Yokota jsou bezesporu mistry svého řemesla.
Super Mario Galaxy je dokonalým titulem ve všech ohledech a každý by si tuto skvělou nadčasovou skákačku měl zahrát. I přesto, že je to starší titul, tak se dnes hraje, jako kdyby vyšla teprve nedávno. Je neskutečná škoda, že se v kolekci 3D All-Stars nenachází i pokračování, které bych si bez otálení ihned zahrál. Kdyby ho Nintendo vydalo zvlášť, tak bych silně uvažoval nad koupí, i kdyby bylo za plnou cenu.
{HERNÍ VÝZVA 2021 - 9. OKNA VESMÍRU DOKOŘÁN}
Pro: Postavy, RPG prvky, hratelnost, herní doba.
Proti: Dobrá nedobrá hudba.