Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Tom Clancy's Ghost Recon: Wildlands

WalomeWalome
Dohráno
  • PS4 90
Wildlands zcela vynikají svou hratelností nejen nad ostatními ubisoft hrami, ale také nad současnou herní AAA produkcí tak nějak obecně. Po celou základní kampaň vaše hraní nepřeruší jediná cutscéna, která by vás postavila někam, kam si scénáristi usmysleli. Každou misi si můžete plnit jak chcete. Můžete se plížit nebo tam naletět vrtulníkem a vše vybombardovat. Můžete zaminovat okolí, nebo odlákat enemáky z jejich pozic diverzními granáty. Můžete se padákem spustit na střechy základen, vejít dírou v plotě nebo přijít hlavním vchodem s rebely za zády. Gameplay téhle hry je čirá radost. A to ani nemluvím o pocitu z akce, kdy každou kulku slyšíte dopadnout (což je sice blbost, ale z nějakého neznámého důvodu to neskutečně umocňuje zážitek ze střelby). Potěší také množství zbraní a jejich vylepšování.

Betu zdarma jsme s kamarádem rozehráli ironicky, abychom se zasmáli u nové ubisoft ip a o půl roku později jsme už kupovali ve slevě. Já od té doby hru 2x dohrál (jednou v coopu, jednou v singlu) a strávil s ní desítky hodin. Nejvíc mě baví variabilita hratelnosti - když chceme hrát jako Sam Fisher, můžeme hrát jako Sam Fisher. Když chceme hrát jako Rambo, můžeme hrát jako Rambo. Hra toho moc neodpouští, stačí uprdnutí a už po vás jdou (a většinou přesně vědí kde jste). Tichou akci může pokazit jedna špatně vystřelená kulka a pokud situaci včas nedostanete pod kontrolu, máte na místě celou armádu.

Mně neskutečně sedlo prostředí. Bolivie je barevná a barvitá, všude jsou pole, hory, lesy, džungle, řeky, jezera, serpentiny, bažiny a tak dále a tak dále. Každý region má nějakou svou dominantu a některá místa mi zůstala v paměti. Atmosféru to má parádní, baví mě jenom chodit a poslouchat zvuky přírody a lehké tóny španělské kytary.

Hodně se mi líbil také příběh. Jste prostě vojáci zasazení do nehostinného prostředí a postupně se prokousáváte zločineckým řetězcem. Neruší vás žádné cutscény ani žádné debilní dialogy, o misích se dozvíte z briefingu, který si můžete kdykoliv pustit a úkoly vám špitá do ouška vaše maskulinní velitelka. Opravdu jsem měl pocit, že jsem někde na misi, domů je daleko a musím se zorientovat v dané situaci.

A El Sueño je boží záporák.

Ale má to samozřejmě i negativa. Jízdní model je strašlivej, řídit jsem se nenaučil ani za ty 4 roky hraní. Vedlejší mise jsou generický. A co si budeme povídat, ani ty hlavní mise nejsou kdovíco, ale účel plní. Paradoxně hned první "boss fight" je jeden z těch nejlepších.

Celkově si ale WL neskutečně užívám.

Pro: atmosféra, akce, gunplay, svět, příběh, grafika

Proti: sem tam generický, jízdní model

+15

Grand Theft Auto III

tonda09tonda09
  • Android 85
1. Grand Theft Auto na který jsem narazil. Je to úžasné. Grafika na rok 2001 je dobrá. Postavy jsou sympatické. Příběh je úžasný. Prostě klady.
-7 +6 −13

Big Rigs: Over the Road Racing

Bleed 2

miCHALupkamiCHALupka
Dohráno
  • PC 65
Před třemi lety jsem hrál první díl téhle plošinovky, a docela dost jsem se u něj pobavil. Tehdy byla největší slabinou krátká herní doba, což bohužel zůstalo i u druhého dílu. Příběhovou kampaň složenou ze sedmi částí jsem projel za necelou hodinu, konkrétně za 52 minut. Hra ovšem staví na znovu hratelnosti, kdy se vám odemknou nové postavy, vylepšení v podobě nové vlastnosti a nové zbraně. Rovněž můžete trénovat souboje s bossy, vyzkoušet si challenge proti třem bossům najednou či si dát nekonečný režim.

Hra staví na rychlosti a rychlé střelbě, kdy chvíli běžíte kosíte pár obyčejných nepřátel, kteří padají jako mouchy, a pak se objeví boss, se kterým teprve začíná ta pravá zábava. Bohužel mi přišlo, že od prvního dílu, tady nemají bossové žádné fáze, a všechny je používají od začátku zcela nahodile.

11/31 - na pokračování Bleed jsem se těšil, a nebyl jsem nijak výrazně zklamán, ale ani překvapen. Kdyby to vyšlo jako jedna hra, nikdo by si toho nejspíš ani nevšiml a prodloužila by se tím herní doba, a zároveň by se zlepšilo i mé hodnocení.

Pro: Jednoduchá hratelnost, souboje s bossy, rychlost

Proti: Krátkost

+10

GreedFall

ZephyrCZZephyrCZ
Dohráno
  • PC 80
17. století? Kolonizace? Klasické RPG? Zajímavý příběh? Sem s tím…

GreedFall jsem měl koupený delší dobu, ale okolo hry jsem chodil v poměrně uctivé vzdálenosti. Bál jsem se, že rozehráním tohoto francouzského RPG si připravím pouze zklamání, nebo že hru jako nezajímavou odložím. A i když GreedFall má své chyby, a není jich málo, v jádru je to RPG ze staré školy v moderním kabátku. Nečekejte tak  žádné live service mechaniky, žádné mikrotransakce, žádný multiplayer. Pokud si vzpomínáte na zašlou slávu BioWare z let 2011 - 2013, budete zde jako doma. Až na ten nižší budget…

Příběh
Nebudu se zde rozepisovat detailně o příběhu hry, ten si každý hráč musí prožít sám, nedá mi to ale abych nezmínil jeho atraktivitu. GreedFall je pro mě po delší době hra, která mě oslovila svým příběhem. Ten je zde vyprávěn navíc poměrně zajímavě a i když jsem zhruba od poloviny hry tak nějak tušil jak to asi dopadne, přesto se hře podařilo přichystat mi několika zvraty nečekané překvapení. Zasazení příběhu do fiktivního 17. století s fantasy přesahem hře přidává na atraktivitě. Příběh je navíc rozvíjen velmi povedenými rozhovory, kterých si ve hře užijete dostatek, včetně těch, kde se budete muset nejednou těžce rozhodnout.

Prostředí
Jestli je na GreedFallu něco opravdu povedeného, je to prostředí. Francouzi vždy měli vysokou dávku estetického cítění a i když se jim hra nepovedla zcela bezchybně, prostředí a jeho umělecké ztvárnění se rozhodně povedlo. V interiérech panovníků jsem se cítil jako na exkurzi na zámku, obrazy na zdech vynikají detailem, dřevěné záklopové stropy mi dali okamžitě vzpomenout na návštěvu zámku Nový hrad, leštěné podlahy, koberce, obložené zdi, knihovny… Opravdu krása. Stejně tak hezky vypadá venkovní prostředí, ve kterém hráč navštíví lesy, louky, úzké cesty mezi skalami, jeskyně, domorodé vesnice. Vše je vytvořeno do detailu a nebýt jedné věci, kterou zmíním dále, neměl bych zde co kritizovat.

Postavy
I když hra umožňuje mít romanci s ostatními postavami, bez ohledu na pohlaví, neměl jsem ve hře potřebu tohoto stavu s kýmkoli dosáhnout. Některé postavy, které s hráčem putují, jsou sympatické více, jiné méně. Vyloženě jsem si neoblíbil ale žádnou. Snad kromě nauta Vasca, který byl opravdu fajn. 

Tak jak je prostředí hry krásné, tak jsou postavy na první pohled dost odbyté a ve hře nepůsobí příliš dobře. Robotická animace obličejů a strnulost postav při rozhovorech příliš nekoresponduje se skvělým dabingem, který se opravdu povedl. Postavy ve hlasech vyjadřují emoce, cítíte to z nich, ale strnulost toho co vidíte s tím moc dohromady nejde. Kromě příběhových animací, které, když už tedy jsou, tak jsou skvělé. Podtrhují nejen příběh samotný, ale také dávají vyniknout  prostředí. Málokdy vidíte ve hře postavu vytáhnout duelantskou pistoli z 17. století, či rozhovory v přístavu s nádhernou trojstěžňovou fregatou v pozadí.

Co je u postav fantastické je jejich rozdílnost a tím plynoucí odlišnost při rozhovorech a plnění úkolů. Můžete tak mít v partě svého učitele šermu, domorodou bojovnici, fanatického vyznavače víry, ostříleného námořníka a podobně. Postavy zasahují do rozhovorů, jejich přítomnost ovlivňuje ty před vámi, můžete je občas požádat aby sami mluvily, případně postava navrhne sama řešení. Toto mě nadchlo. Jeden rozhovor se nevyvíjel dobře, byl mi zamítnut vstup kvůli přítomnosti jedné z postav, kterou NPC považovala za nepřátelskou. Zkusil jsem hru nahrát a rozhovor opět začít, ale s jinou skupinou společníků. A najednou se problém vyřešil, postava po mém boku sama převzala iniciativu a NPC přesvědčila. A bylo to zcela logické, jak původní negativní postoj, tak následný pozitivní. Podobných situací ve hře je spousta. Postavy jsou jednoduše unikátní a je třeba vybírat, koho si s sebou vezmete, až půjdete za kardinálkou, či za domorodým šamanem. Rozhovory se poté totiž mohou diametrálně lišit.

RPG
Co se mi na hře vyloženě líbilo, byl její přístup k aplikování RPG prvků v prostředí. Má vaše postava malou fyzickou zdatnost? Nedostane se přes obtížné překážky typu vysoké skály, nebo úzké lávky. Naopak, umění vědy umožní vyrábět (nejenom) těkavé látky, kterými si můžete udělat průchod tam, kde bez těchto znalostí neprojdete.  Nízké charisma snižuje výkony vašich spolubojovníků. Intuice otevírá další dialogové možnosti, ale také umožní najít více věcí v prostředí. Samozřejmě, nelze mít vše, hráč si tedy musí vybrat, co zvolí. Z toho pramení více možností řešení úkolů, dle toho co hlavní hrdina dokáže, nebo na co hráč přijde.

Kromě výše vypsaných talentů jsou ve hře ještě atributy, které ovlivňují schopnost používat zbraně, zbroje, magii apod. Pro použití špičkových mušket potřebujete špičkovou přesnost, pro použití těžkých obouručních zbraní zase velkou sílu. Mágové naopak vyžadují silnou vůli. 

Co se mi už líbilo méně, byl strom schopností, ve kterém lze zcela libovolně rozdělovat body. Lze tak mít mága s těžkým kyjem přes rameno, nebo mušketýra se schopností teleportace. Zní to skvěle, ale po určité době si osvojíte jeden styl boje, který vám nejvíce vyhovuje a jakmile tomuto stylu podřídíte všechny schopnosti a investujete do nich své body schopností, které dostáváte na každém levelu, zjistíte, že další body už nemáte kam dávat. Respektive, ta možnost tu je, ale proč bych měl u svého čistokrevného mága investovat do těžkých obouručních zbraní, když stejně nemám dostatečný atribut síly, abych je vůbec unesl. Ke konci hry jsem tak měl 13 nevyužitých bodů schopností. Schopnosti které se týkaly magie, jsem měl všechny na maximum a dále rozvíjet mága již nešlo. A tak jsem body, které jsem získal průchodem hrou, do dalších schopností neinvestoval. Byla by to věc zbytečná. Škoda, že tvůrci neumožnili nadále rozvíjet povolání, či spíše směr, který si hráč vybral. 

Gameplay
Zde se již dostáváme k těm méně lichotivým stránkám hry. Samotný gameplay je v pořádku. GreedFall vám umožní vést rozhovory, bojovat, prozkoumávat přírodu i města, řešit hlavní i vedlejší úkoly a podobně. Problém je v podání. Běžíte přes půl mapy pro úkol, kde se dozvíte, že musíte přes půl mapy zpět do nyní speciálně označeného průchodu, tím se dostanete na jinou mapu, tam najdete požadovanou osobu, promluvíte s ní a musíte běžet zpět přes dvě mapy oznámit co jste se dozvěděli. Těchto běhacích úkolů je ve hře poměrně dost a časem začnou otravovat. U některých autoři rovnou nabízí přemístění na cílové místo, to je skvělé, ale proč pouze u některých a u dalších nutí hráče běhat sem a tam, tam a sem a tam a tam, je poměrně nepochopitelné. Ano, natahuje to herní dobu, ale ne tím chtěným způsobem. 

Kromě neúnavného sprintera jsem svojí postavu mohl považovat za nenapravitelného kleptomana. Po městech, ale i v přírodě, se povaluje opravdu velké množství beden. Některé jsou zamčené, jiné ne. Při prvním průchodu prvním městem se mi to líbilo, ale když jsem tím samým městem běžel po dvacáté, a ty bedny v sobě měli opět to samé (mince, střelivo, pár dalších drobností), pojal jsem podezření, že po mém odchodu z lokace vždy přijde nějaká dobrá duše a vybrané bedny opět naplní. A tak budete stále dokolečka vybírat ty samé bedny celou hru. Protože peníze a střelivo se hodí, že? A je zcela jedno, jestli vybíráte bednu pod rukama dělníka v přístavu, schránku u šéfa domorodců přímo před ním, či zapomenutou truhlu kdesi v lese. Vždy se časem opět naplní.

Boje jsou ve hře poměrně jednoduché, míření automatické a jde tak především o načasování útoků a úskoků (kotoulů, teleportačních mžiků) a protiútoků. Bojujete většinou ve třech, parťáci nepřijímají vaše rozkazy, snaží se ale seč co můžou. Mág se ke konci hry stane dost OP, to když nekráčí doprostřed útočících protivníků, jedním plošným kouzlem všechny zmrazí a dalším jim hromadně způsobí velké poškození. Toto lze po čase opakovat, a mezitím uhýbat. 

Výborně je ve hře udělaný inventář. Můžete mít opravdu velké spousty zbraní, zbrojí, náhrdelníků, prstenů, klobouků či helem, bot i rukavic. Každá část oblečení má své statistiky, které postavu ovlivňují, lze je vylepšovat, buď u kováře, nebo ručně, pokud to postava zvládne. Stejně tak můžete vybavit jednotlivé postavy vašeho teamu a přizpůsobit jim výbavu dle jejich schopností. 

Nízký rozpočet
GreedFall měl sice vyšší rozpočet než jiné hry studia Spiders v minulosti, přesto je nucená úspora vidět více než často. Všechny sídla panovníků jsou například identická. Každé sídlo má sice jinou výbavu (koberce × mramor × dřevo), ale budovy jsou jinak stejné. Vnitřní části budov ve městě, též stejné, liší se pouze výbava typu stůl, či skříň. A i ty se podezřele často opakují. Postavy mají všechny stejné proporce, jsou strnulé a NPC ve městech většinou pouze postávají a zírají do nikam. Uvěřitelnost světa tím dost trpí.

Hra také šetří na animacích. Když už tu jsou, jsou skvělé a výborně podtrhují atmosféru celé hry. Jak střihem, tak svojí dynamikou, některé jsem si doslova užíval. Ale spousta animací, kde je očekáváte, jednoduše neexistuje. Chystá se pohřeb, pro který vše zařídí hráč? Ok, dozvíte se z rozhovoru, jak to bylo smutné. Ale nic nevidíte. Bude soud s někým, komu jste před spravedlnost pomohli? Bude vám řečeno, že se to koná za zavřenými dveřmi, střih, v rozhovoru se dozvíte, jak soud proběhl hladce. Doslechnete se o obřích útocích, ale nevidíte je.  Zjistíte, že někdo někoho brutálně utlačuje. Nic nevidíte, pouze je vám to řečeno. Podobných míst, kde by animace neuvěřitelně hře pomohla, motivovala hráče, kde by mohla i ukázat více ze světa okolo vás, je ve hře opravdu hodně. Přitom jindy i méně důležitou událost povedené animace doprovází. Chybějící rozpočet je vidět i ke konci hry, kde místo uzavření hry něčím, co by bylo pověstnou třešničkou na dortu, se hráč dočká pár statických obrázků s komentářem a konec.  

Zhodnocení
Hra GreedFall mě překvapila. V tom pozitivním slova smyslu. Je vidět, že francouzští Spiders mají méně zkušeností, lidí i financí oproti BioWare. Co je ale také vidět, je zápal pro hru, snahu udělat něco jiného, snahu přinést dosud neviděné. Estetika 17. století se mi velmi líbila, tak jako jednání postav s hlavním hrdinou, který je zde za šlechtice a tomu odpovídá styl hovorů. Grafická stránka občas překvapí svojí detailností, jindy zamrzí nedotaženými postavami. Hudba je většinou průměrná, gameplay zábavný, byť občas repetitivní. Jako celek ale hra funguje, příběh táhne a já hru s chutí dohrál. Upřímně, poté co GreedFall prodal více jak 1 milión kopií jsem zvědavý, co nám Spiders předvedou do budoucna. Talent a ambice rozhodně mají.

Pro: Příběh, prostředí, skvělé dialogy, unikátní společníci, frakce, snaha o řešení konfliktu dialogem

Proti: Některé "chodící" questy, chybí animace rozvíjející příběh, nedotažené animace postav

+27

Dreamfall: The Longest Journey

Han22Han22
Dohráno
  • PC 60
Jak zničit dokonalou hru? Udělat ji pokračování, to funguje zaručeně. Longest Journey je pro mě špička adventurního žánru, kterou jsem vychválil do nebes a dohrál minimálně pětkrát. Dreamfall jsem dohrál kdysi jednou a pamatoval si z něj hmm... běhání po městě, nic víc. To nevěstilo nic dobrého a nemýlil jsem se.

Dreamfall se odehrává 10 let po událostech z Longest Journey, kde April zachránila oba světy. Po deseti letech je ale všechno jinak. Stark čelil zničujícímu kolapsu (proč se nedovíme), z Venice je odpudivé ghetto plné lidí co ztratili úplně všechno. Zoe Castillo nic z toho netrápí, žije si pohodlný život zhýčkané a znuděné teenagerky v Casablance, dokud nezačne vídat děsivou holčičku a nezmizí její expřítel Reza. Pátrání po něm ji vede po celém Starku a postupně odhaluje plány všemocné korporace týkající se lidských snů

Podíváme se samozřejmě i do Arcadie a za starými známými. Vrací se Charlie, Emma, v Arcadii se objeví napravený čaroděj Roper Clacks, troškou humoru přispěje Crow. A samozřejmě se vrací i April. Arcadie prožívá těžké časy - většina světa je okupována Azadijským impériem, fanatiky šířící mečem a ohněm víru v jedinou bohyni, kteří neváhají zavírat všechno magické a nelidské do ghett. April se stala vůdkyní odboje, ale během 10 let let se z ní stala zahořklá, cynická žena, které na ničem a nikom moc nezáleží, jen na válce. Třetím do hry je Kian, apoštol Azadijců, který je na misi zabít vůdce rebelů, ale v průběhu mise začíná pochybovat - a za všechny tyhle postavy si zahrajete.

Čili Stark v háji, Arcadie v háji, April změněná. Ještě pořád nemáte depresi? Tak se připravte, že na konci hry ji mít budete k a tomu vztek na tvůrce. Ve hře se totiž nevyřeší absolutně nic. Většina otázek zůstane bez odpovědi, zlo nepotrestané a na konci April umírá bez boje zabita bezejmenným vojákem, Kian je zatčen, Zoe zůstane uvězněná v říši snů a v komatu. Proč byla postavena obrovská věž? Co se stalo s Rezou? Kdo bude ovládat sny? Nic. Za ten "konec" šlo ve finále 10% dolů z mých původně plánovaných 70%.

Dreamfall totiž dlouho mate tělem. Narozdíl od jiných 3D adventur je grafika místy moc pěkná, místy naprosto úchvatná - Strážcova dimenze, zasněžená Marcurie či magická knihovna Temných lidí vypadají fantasticky. Ovládání není tak špatné, děj pádí svižně kupředu a opět je tu spousta osudovosti, předurčení a hlubokých rozhovorů (humor se ovšem prakticky vytratil). A díky okouzlení chvíli trvá, než Vám dojde, že jako hra je to vlastně o ničem.

Dreamfall prakticky není adventura. Je to interaktivní film, či vizuální novela. Běháte kilometry po městech či jiných prostředích a povídáte si. Pokud je něco potřeba vyřešit, dojdete si k člověku/bodu A pro předmět a v bodě B ho použijete. Předměty, kombinace, puzzle byly v podstatě vypuštěny. Vrchol kombinační adventury je sebrat hadr, násadu od koštěte, zkombinovat je, namočit do oleje a zapálit v hořáku.

Protože Dreamfall je 3D, namísto adventuření jsou tu celkem zábavné minihry na hackování a páčení zámků. A naprosto nezábavné stealth sekvence a boje. Žádná adventura prostě tyhle "akční" pasáže neumí udělat - při skrývání před trollem v jeskyní jsem měl chuť rozbít klávesnici, protože to bylo otravné a nudné a mizerně ovladatelné. A u soubojů je těžké odhadnout vzdálenost či natočení hrdin(k)y. Údery jdou často do prázdna, navíc kombinace šipky a slabého/silného úderu udělá pokaždé něco jiného.

Takže dávám 60%. Zbytečné pokračování, které zničilo dobrý pocit ze záchrany dvou světů v jedničce, přineslo nedořešený příběh a z adventury udělalo tupou vizuální novelu se zbytečnými akčními sekvencemi. Body nahoru jen za postavy, dialogy a krásnou grafiku.
+29

Hellbound

bukrrCZbukrrCZ
Dohráno
  • PC 65
"¡Hagamos nuestra propia Doom Eternal con hijo de puta y sin saltar!" si řekli v Argentině a udělali to! Nic jiného se nesnaží podobat se Doomu víc než Hellbound.

Hellbound je jedna z těch her, které jsou mnohem zábavnější při samotném hraní než při sledování videa z jejich hraní. Moje obavy o pohyb postavy a pocit ze střelby zmizely po prvních minutách hraní. Nejedná se samozřejmě o Doom/Eternal, co se týká kvality dvou výše zmíněných vlastností. Hellbound ovšem vsadil kromě tématu i na podobný soundtrack a tempo, a musím říct, že to vývojářům v Saibotu povedlo na výbornou.

Two big motherfuckers go in, only one gets out. 

Rychlá, neúprosná akce na každém kroku a snaha vykličkovat se mezi útoky nepřátel a přitom sebrat jeden ze tří barevných klíčů, bez kterých není možné pokračovat v příběhu. Ono slovo příběh je možná silné slovo a víc by to vystihovalo slovo "NikohoToNezajímá". Motivace pro hlavního motherfuckera je zničení pilířů v Pekle či co a zabití všeho na cestě k nim.

I am the best in what i am doing. And i kill motherfuckers.  

Osobně preferuji old-school střílečky v old-school stylizaci, ale UE ve střílečkách dokáže vyvolat pocit, že se do něčeho opravdu trefuji. Takhle pěkně vyobrazit ustřelení končetiny a cákance krve dokáže snad jen tenhle engine. Zní to jakoby bych měl těsně před výletem do nejbližší mešity se svojí Mkou, ale uspokojivý pocit ve střílečce bez příběhu je dost zásadní.

Bohužel v tom nejlepší hra končí. Vlastně končí chvilku před finálním bossem, protože moc práce si vývojáři Ferlordem nedali a i cesta k němu je taková nemastná a neslaná. Za 12,5 eura dostane člověk zhruba hodinu a půl hratelnosti (na normální obtížnost). Po dohrání kampaně se zpřístupní sice survival mód, ale tomu chybí docela povedený level design a změna prostředí. V hodnocení se hlavně odráží mrzení z náhlého konce a ceny. Koupit to ve slevě o pár eur méně...neměl bych tomu co moc vytknout.  

Herní výzva 2021 - 2. Amerika, jak ji neznáte
+12

Plane Arcade

miCHALupkamiCHALupka
Dohráno
  • PC 80
Další z her, které jsem hodně často hrál jako malý, ale nikdy se mi ji nepodařilo dohrát. Na vině byla především její obtížnost, která byla nastavena vysoko. Tehdy mě ta hra velmi bavila, takže jsem to bral jako výzvu, abych ji pokořil, což se ovšem nepovedlo. Povedlo se mi to, až nyní, kdy jsem na ni chtěl zavzpomínat.

Hra to pro mě nebyla jednoduchá ani po těch letech, ale na mém neúspěchu v misi měla většinou vinu nesoustředěnost a zbrklost. A také časté srážky s nepřátelskými letadly, které byly otravné jako vosy a pořád okolo mě kroužily.

Mise se od sebe příliš nelišili, kdy bylo většinou za úkol sestřelit nějaká letadla, popřípadě bombardéry nebo vybombardovat pozemní cíle. Někdy byly mise dokonce omezeny časově, takže jste se nemohli flákat. Přesto jsem se při misích dobře bavil a to z důvodu, že díky briefingu byly situace dobře popsány, alespoň trochu příběhově.

Hratelnost je jednoduchá arkádová, takže žádné čtení manuálů a učení se tlačítek na zpaměti. Pouze myš a shift stačili k ovládání a to mi naprosto vyhovovalo. Graficky hra také nevypadá zle na freeware počin.

10/31 - Další z řady freeware her, které jsem v dětství hrál a většinu z nich nedohrál, nebo si ani nepamatuju, že jsem je dohrál. I po letech jsem se u hry dobře bavil. což naznačuje i mé hodnocení.

Pro: Jednoduchá hratelnost, snaha o odlišnost misí

Proti: Kroužení nepřátel okolo vás, které často vede ke srážce a opakování mise

+10

Maneater

YokolobunaYokolobuna
Dohráno
  • PS5 65
Podmořská (i přímořská) genocida se žralokem bělavým v hlavní roli. Maneater snad ani v očích tvůrců nikdy neaspiroval na kdovíjaké umění či hru roku, potenciál na originální oddechovku však měl pořádný.

No, a on by onen potenciál byl i naplněn, nebýt toho ubíjejícího stereotypu, do kterého i za svých nevalných 10-12 hodin hratelnosti hra zabředne. Obavu ze stereotypu jsem měl vlastně již od ohlášení hry a bohužel byla na místě. Hra je rozdělená do několika regionu, plných zálivů, průplavů, mělčin i hlubších vod. I když se kulisy mění a jednotlivé lokality se od sebe přeci jen liší, herní náplň zůstává od začátku až do samotného konce naprosto stejná.

S každým přesunem do nové lokace tak nejdříve musíte najít útulnou jeskyni, následně sežrat určitý počet neškodných čudel, porvat se s jedním pořádným predátorem a přechutnat pár natvrdlých dovolenkářů. Doplňkové aktivity v podobě sbírání beden s živinami, zrezivělých registračních značek a transparentů rozhodně úmorný stereotyp nenarušují, ba právě naopak. Hru jsem bez větších potíží dohrál "na platinu" a po tu nevalnou herní dobu se to ještě dá zkousnout, i tak se však přistihnete, jak jednotlivé aktivity plníte strojově a bezmyšlenkovitě. Je to škoda, chtělo by to více rozmanitých aktivit.

K stereotypu přispívá i jednoduchý soubojový systém, který vlastně stojí jen na jednom tlačítku – "žer". Vaše žraločí bestie sice zvládá ještě máchnout ocasem, ale nezřídka jsem se přistihl, jak lovce na chytrných bárkách prostě jedním tlačítkem trhám na kusy hlava nehlava a dávám pouze pozor, abych těch harpun nedostal do čumáku příliš... Samotná obtížnost není úplně vyvážená, v ranné fázi vývoje žraločí prťavec příliš nevydrží a hra dovede být i lehce frustrující, ke konci však už prakticky nemáte konkurenci a není ani za co utrácet sesbírané suroviny. Na druhou stranu jsem to nevnímal vyloženě jako negativum, alespoň tak byl cítit přerod ze zubatého nedochůdčete v ohromnou bestii.

I přes výtky však hra těží z zajímavého nápadu a dobrého pocitu z ničení a plavání. Tvůrci mají smysl pro humor a v podvodních lokalitách tak narazíte na mnoho fajn odkazů třeba i na Ricka s Mortym. Příběh motivovaný pomstou i přes svoji jednoduchost vlastně dobře držel hru pohromadě a řádění lidožravého žraloka vlastně není v konečném důsledku problém doporučit. Jen se připravte, že vážně budete muset vypnout mozek a dopředu raději procvičit ukazováček na tlačítko útok.

Hodnocení na DH v době dohrání: 75 %; 18. hodnotící; zdarma v rámci PS Plus

Pro: Vývoj žraloka; humor; relativně originální nápad i zasazení

Proti: Absolutně stereotypní herní náplň; ploché prakticky ve všech směrech; občasné problémy s načítáním

+11

Detroit: Become Human

DoomcourierDoomcourier
Dohráno
  • PC 95
Po rozhodnutí, že se do hry pustím, jsem věděl, že se jedná o dobrou hru, ale tohle jsem fakt nečekal...

Už hned první promluva androida v menu zajistila, že se vžiju do příběhu. Connor pak pokračoval ve skvěle naladěné atmosféře a hned po splnění první mise jsem hře propadl.

Příběh má spád a vaše rozhodnutí opravdu mají smysl (což u her stejného žánru není úplně běžné). Ty rozhodnutí jsou někdy tak těžké, že i po vypnutí budete ještě nějakou dobu přemýšlet, jestli vaše rozhodnutí bylo správné. Tohle je za mě největší plus, protože si tím hra zajistí vaši angažovanost v příběhu.
Charaktery postav jsou skvělé. Ikdyž se některé dějové linky můžou zdát nudnější, tak všechno se tak moc vyhrotí, že na dějové nedokonalosti ihned zapomenete.

Hrozně bych chtěl říct, že Detroit: Become Human je bezchybná hra, ale bohužel to nejde. Hra obsahuje totiž velké množství klišé, které trošku ubírá na věrohodnosti. Pak jsem měl ještě někdy problém s ovládáním na PC, kde po mně hra chtěla v jeden moment zmáčknout "Q" a držet "A", což jsou klávesy, které se ovládají stejným prstem.

Když nad tím tak přemýšlím, tak mně ještě jedna věc nesedla. Ve světle událostí, které se v poslední době dějí v Americe (a po celém světě), tahle hra spíš vypadá jako SJW propaganda, ale snad to nebyl záměr.

Detroit: Become Human se nepochybně řadí mezi deset nejlepších her, co jsem hrál. Má ale spoustu nedokonalostí, které celkový dojem pro někoho můžou pokazit.

Pro: Spád příběhu, soundtrack, charaktery, grafika, rozhodnutí mají smysl!!!, zábavné menu

Proti: Ovládání někdy nedává smysl, příběh je někdy plný klišé

+21

FIFA 21

bukrrCZbukrrCZ
  • PC 80
Předešlé ročníky jsem hrál na konzoli a nejsem si jistý, jestli vůbec můžu porovnávat aktuální ročník PC verze a předešlé konzolové. Každopádně i tak začnu tvrzením, že FIFA 21 je nejzábavnější fotbal od ročníku 18, u kterého jsem strávil moře času. Předešlé dva ročníky mi přišly více zaměřené na „realističtěji pojatý fotbal“. Pomalejší animace, tudíž pomalejší a zakládání brejků na jeden dotyk jsem nebyl schopný úspěšně zakončit s tím nejlepším týmem na prostřední obtížnost (profík/polo profík).

Aktuální ročník této dlouholeté herní série je mnohem rychlejší a to je pro mě dost zásadní věc. Kdybych chtěl hrát pomalejší fotbálek, sáhl bych po konkurenci. Možná je to jen základní nastavení hry, ale já nejsem člověk co se hrabe v nastavení každé hry. Takže pokud zapnu hru a hra mi řekne „tohle je default“, tak se přizpůsobím hře. Abych lépe vystihl dojem z hraní Fifky a PESka - FIFA je jako CoD a PES jako Battlefield. A já vždy víc tíhl k CoD.

Součástí jsou klasické každoroční tweaky v režimu kariéry. V kariéře trenéra strávím bezesporu nejvíc času a není ročník, kdy bych se nesnažil druholigový tým vytáhnout na špici všech tabulek a nesnažil se vyhrát každý dostupný pohár. Komunikace s hráči je zase o fous posunuta dál a to platí i pro komunikaci s médii. Přednastavené odpovědi nejsou nic moc a „situace“ které jako trenér řešíte se hodně rychle okoukají, ale zase je to o něco víc nutné správy týmu a zároveň to je pěkný příslib do budoucna.

Přidání další vrstvy k řízení týmu v podobně statistik jako je kondice, zápasová praxe a morálka je super krok ke komplexnějšímu řízení týmu. Není moudré odpovídat nešťastným hráčů "jasně, příští zápas hraješ", když s ním ve skutečnosti nepočítáte. Statistiky se ovlivňují navzájem a vidle do toho hází fakt, že i slabší hráči můžou chytit slinu a dostat "bonusové" body do celkového hodnocení. Nejedná se o vyloženě nový mechanismus, ale tím, že formu hráče ovlivňuje mnohem víc věcí, je skládání týmu a snaha o jeho udržení v top stavu dost zajímavější. S ohledem na tuto vrstvu kvituju s naprostým povděkem a láskou možnost vytrénovat hráče na jiné pozice - gejmčenžr

Mohl bych ještě chvíli s ódou na FIFU 21 pokračovat, ale to nikdo nechce. Tenhle ročník zase zrychlil tempo, tweaknul správně režim kariéry. Přidal detaily na stadionu jako jsou zvuky prostředí při záběru z „oslavné kamery“ po vstřeleném gólu, což hrozně oživuje zápas jako takový. Dává konečně smysl šlechtit si nejen mladé hráče, kteří mají naději stát se hvězdami, ale i ty postarší skoro hvězdy, které byly dobré na zahřívání střídačky. A to jsou jen věci spojené převážně s režimem kariéry. Za mě je FIFA 21 jeden z nejpovedenějších ročníků a to ne jen kvůli hratelnosti, ale kvůli snaze oživit zápasy jako takové. Větší nutnost dbát na správu týmu, ale zároveň nemuset projíždět každou malou statistiku alá Football Manager.

Herní výzva 2021 - 4. Minihraní
+11

What Comes After

FritolFritol
Dohráno
  • PC 70
„You can have the most delicious food on earth that you can't enjoy if the time, place, people and everything else are not right.“ 

Dalo by se říct, že tahle hra je šitá na míru všem, kdo se cítí zbyteční a jako přítěž svému okolí. Respektive těm, kdo v životě nenacházejí smysl a nemají dostatek sebelásky stejně, jako zdejší hrdinka. Nečekejte však, že někomu tvůrci prostřednictvím pár krátkých rozhovorů s fiktivními charaktery dokážou vyléčit depresi nebo vás donutí začít se mít rádi. Co však možná dokážou, je přehodnotit životní priority, zastavit se, zamyslet se a možná, ale fakt možná, zažehnout malý plamínek naděje.

Z herního hlediska to vlastně ani není hra, je to jen procházka po vlaku s pár hezkými větami, které člověka při troše štěstí zahřejou u srdce a vykouzlí úsměv na tváři. A víte, že to vlastně bohatě stačí? Jediná věc, co mě zamrzela, je slabý hudební doprovod, přičemž tematika a stylizace přímo prosí o lofi soundtrack. Ač samotná závěrečná skladba je moc povedená, při většině hry budete pročítat rozhovory za doprovodu zvuků jedoucího vlaku.

Víc není moc o čem. Pokud chcete zvednout náladu a máte volnou hodinku a půl, tak příjemné čtení. Myslím, že je téměř jisté, že vám aspoň na chvíli bude líp. Minimálně u mě to fungovalo a jsem moc rád, že podobné projekty vznikají. Navíc pokud máte rádi kočky, tak je tu další důvod, proč se do What Comes After pustit.
+19

Destroy All Humans!

NeanderthalNeanderthal
Dohráno
  • PC 80
„Zničil som celé civilné kórejské dediny - myslíš, že sa zlaknem TEBA?!" spýtal sa ma vojak tesne predtým, ako som mu extrahoval mozog. Trefné sarkazmy a satirické narážky na tradičné západniarske (americké) myslenie je vlastne takým základom NPC postáv celej hry a robí takú správnu, veselú atmosféru. Obyvatelia keď vás, mimozemšťana, zbadajú, tak kričia také hlášky ako: „Aha, KOMUNISTA! Dajte mi brokovnicu!", srandovné je aj ľuďom čítať myšlienky (policajt: „Bože, ak ani dnes nikoho nezastrelím, tak mi vybuchne hlava!")

Je to proste taká oddychovka s pomerne jednoduchým ovládaním, cca tak na 20 hodín hrania. Zabíjanie ľudí nebolo ešte nikdy také zábavné, prezident bol už len čerešničkou na torte.
+6 +7 −1

ABZU

miCHALupkamiCHALupka
Dohráno
  • PS4 70
Z walking simulátoru se nám stal swimming simulátor. To není vůbec nic špatného, protože vydat se na podmořské dobrodružství nemusí být špatný nápad.

Ze začátku si pouze jen tak proplaváváte mezi rybami, řasami, kameny a dalšími obyvateli a předměty podmořského světa. Hra vás nikam nežene a je pouze na vás, jak dlouho se na daném místě zdržíte. Celkově je to hra beze slov, která vypráví svůj příběh vizuálním zpracováním a hodnocení, tak převážně záleží na pocitu a náladě samotného hráče.

Nejsou zde ani žádné puzzly, pouze párkrát musíte najít spínač, kterým otevřete bránu. Zpestřením je možnost zachytit se za větší ryby, které vás povozí po dané lokaci. Většinou je můžete i ovládat a zkoušet s nimi různé flipy a backflipy. Pro ty, kterým by se hra zdála příliš rychlá jsou zde i meditační místa, kam si můžete sednout a přepnout pohled na jednu z ryb a pouze se dívat, jak plave. To by se dobře hodilo jako spořič obrazovky :)

Hra má jen pár neduhů, a bohužel tím největším je ovládání, na které si zde někteří stěžují především na klávesnici. Já hrál na gamepadu, a nepřišlo mi to zrovna nějak super, postava se občas točila jiným směrem a musel jsem ji několikrát umravňovat, aby konečně plavala tam, kam chci já a ne ona. Nebo jsem prostě kopyto a nenaučil jsem se to pořádně ovládat. Druhým negativem je za mně proplouvání skrz řasy, kdy místo, aby se přes postavu přejely a propluly jste, proplujete texturou.

9/31 - další z řady jednoduchých her stavějících na své jednoduchosti a grafice. Tentokrát mi to úplně nesedlo a občas jsem u toho zíval nudou. Přesto to byl krásný počin, který stojí za zkoušku, především pokud máte rádi podmořský svět.

Pro: Podmořský svět, oddechová hratelnost

Proti: Postava proplouvá skrz řasy, ovládání

+20

Rebuild 3: Gangs of Deadsville

ReleonReleon
  • PC 90
Vynikající pokračování, které navazuje na tradici svých browserových předchůdců a vylepšuje ji snad ve všech směrech. Musím pochválit snad všechno, přidaný příběh spojující jednotlivá města, postavy a jejich příběhy, které do značné míry ovlivňujete i vy, frakce, války i spojenectví, obchodování, mise, jednotlivá města, grafiku, přehlednost, rozhraní, rozdělení obyvatel do skupin, možnost příběhu i volné hry, podpora steam workshopu, pravidelné aktualizace a hlavně parádní zpracování. Jediná výtka patří hudbě, která se poměrně brzy oposlouchá. Také je škoda chybějící české lokalizace, ale snad o ni bude v brzké době hra doplněna, neboť je ve hře mnoho textů a překlad do češtiny by se rozhodně hodil.

Jestliže někdy vznikne čtvrtý díl, bude to mít hodně těžké. Sic jsou některé prvky, které určitě ještě půjde vylepšit, ale momentálně se jedná o výborně propracovaný herní kousek, který by neměl prošvihnout žádný fanoušek strategií podobného typu.
+9

Simon the Sorcerer II: The Lion, the Wizard and the Wardrobe

Londo MollariLondo Mollari
Dohráno
  • PC 75
Milý hráči, chceš dvakrát vstoupit do stejné řeky? To nemyslím jako kritiku Simona Kouzelníka, to je pouze můj pocit z dalšího dobrodružství mladého čaroděje. V roce 1995 vyšlo pokračování Simona s předlouhým podtitulem evokujícím Narnii. I toho lva se dočkáme, byť pouze v roli statisty. Hru uvozuje dlouhé intro, které nám ukáže probuzení ducha zesnulého Sordida a také přivolání Simona zpět do kouzelné země. Intro je to fakt povedené, a to včetně mezihry s koštětem (titulky). Když Simon přistane nezván v Calypsově magickém obchodě, stačí urazit jeho i jeho vnučku a vyrazí hledat tajemný Mucusade (pohon transportní skříně nenápadně evokující plutonium).

Druhý díl je ještě delší než ten první a co do délky může soupeřit s takovými kolosy jako Discworld 1. Hned úvodní městečko má na povedené kreslené mapě 12 hratelných lokací, v nich může Simon posbírat desítky předmětů, prokecnout mnoho postav a celkově zabere jeho zdolání a nalezení onoho kouzelného paliva hodně času. Kromě města pro nás připravili autoři ještě další tři rozsáhlé lokace, jejichž projití možná vrátí Simona zpět do jeho dimenze.

Oproti minulému dílu přibylo tlačítko F10, které ukáže všechna aktivní místa v lokaci. Jedná se o geniální zbraň proti pixelhuntingu a, i když to nevím jistě, možná byl právě Simon 2 první hra, ve které se podobné tlačítko objevilo. A jestli ne první, pak určitě jedna z prvních. Bohužel stále nedořešen zůstal problém s hledáním východů z obrazovek. Oproti prvnímu dílu sice těchto situací ubylo, zejména díky kvalitní mapě první a poslední lokace, ale občas hráče nenapadne, že obrazovka může ještě scrollovat, či že za tímto stromem je další lokace (například popelnice za Mekáčem a prakticky celý tropický ostrov).

Hra je celkem ukecaná a rozhovory jsou jedním z hlavních kladů této hry. Simon totiž není žádný svatoušek, ba naopak, nechal si narůst culík (podle něj lze bezpečně poznat, že je z jiné dimenze) a jeho prořízlá pusa přidala na razanci. Některé rozhovory není možné vyřešit bez urážky, například úvodní seznamovací rozhovory s Calypsem a Alix. Simon občas herním postavám otevřeně škodí (tři medvědi, podivín na pláži, hráč D&D), ale ještě je to v rámci snesitelnosti. Domnívám se, že Simon svým počínáním nikoho nezabil (snad s výjimkou onoho podivína prohledávajícího pláž, těžko říct, zda tento vagabund přežil Simonův heavymetalový zásah). Rozhovory jsou zábavné, nápadité, bez dead endů. Simon během hry nemůže zemřít. Souhlasím s Ugrou ohledně počtu spících postav. Jejich počet je na adventuru neobvyklý. Zřejmě se hra odehrává ve Španělsku v době siesty.

Hra není extrémně obtížná, ale problémy může působit velké množství předmětů, které sice hra 2x zredukuje (a zaplať pánbůh za to), ale v úvodním městě s sebou Simon ve svém kouzelném klobouku táhne obdobu menšího stěhovacího auta. Většina postupů je v rámci světa poměrně logických, ale pár šílených kokosáků se najde i zde (sebrat psa, darovat klukovi balonek, který nemáte v inventáři, obléct si psa - to jako vážně?).

Zatím jsem na Simona pěl samou chválu. A skutečně se jedná o velmi dobrou adventuru. Ale i ona má svá úskalí. Příběh je na poměry adventur poměrně slabý. Od minula se toho příliš nezměnilo, je to prostě podruhé naservírované totéž, což sice nemusí být nutně na škodu, ale je třeba na to upozornit. Co do technologie je Simon také slabší. Hudba nic moc (i když hodnocení herní hudby je hodně subjektivní), graficky se jedná o jednu z nejslabších velkých adventur roku 1995. Netvrdím, že grafika je extrémně důležitá, ale Simon vyšel rok po King's Questu 7 a co do technologie je proti němu tak na úrovni fotbalové divize.

Simona 2 jsem dohrál poprvé. Hra sice vyšla v rámci CD přílohy Levelu, ale na tehdejší domácí plečce se mi nepodařilo hru rozchodit. Po dohrání dostane hráč za odměnu dlouhé outro včetně luxusního cliffhangeru, který se prý vyřeší v 3D díle, ale na ten se v dohledné době nechystám. Hráč dostane to, co chtěl - kvalitní adventuru, jen originality hra až na výjimky příliš nepobrala. A když už jsem zmínil ten Level, tak Beastova dobová recenze snad sestává jen ze samých spoilerů, to se jen tak nevidí ;) .

Pro: Druhá porce téhož, dlouhá hra, postava nemůže zemřít, klávesa F10 odhalující aktivní místa, lze mít aktivovaný dabing a titulky naráz, Simonův ostrý jazyk.

Proti: Druhá porce téhož, slabší zvuky i grafika, některé nelogické postupy (viz spoiler), otevřený konec.

+18

Find Yourself

CathanCathan
  • PC 65
O zrnko písku, vílí řasu, a vzdech jednorožce lepší než předchozí Locked Up. Ačkoliv se jedná na první pohled o hru podobnou, gameplay je odlišný, hra akčnější a o něco propracovanější.

Hra se odehrává v rozbitém vlaku metra, v kterém se snažíte dostat dopředu a najít sami sebe. Cestou vás však čekají odbočky na různá místa, které souvisí s vaší minulostí. Jedná se o váš starý pokoj, sklep, a také pouť. Postupem zjistíme, co svojí za vašim traumatem z dětství a strachem z klaunů. Musím přiznat, že je závěrečný plot twist docela překvapil a příběh nebyl špatný, ačkoliv je vidět, že je to zkrátka práce jednoho člověka bez hlubší invence. Závěr byl podle ně navíc už přehnaný a bez závěrečného plot twistu mohl být výsledek uspokojivější.

Hra nyní obsahuje možnost zemřít – ačkoliv nepřátel je zde poměrně málo, ale vzhledem k velikosti hry se to dá pochopit – a hádanky jsou poněkud složitější než v Locked Up. Ale opět… vzdech jednorožce. Kromě toho ale hra nyní obsahuje achievementy a hra obsahuje celou řadu tajemství které můžeme odhalit.

Na co je autor skutečně maestro jsou nepříjemné zvuky a situace. To platí pro obě hry. Jako celek to není tak kvalitní horror jako třeba Amnesia, ale bojíte se o toho více, za což může ta upřímná surovost.

Nicméně, platí to samé jako Locked Up. Vhodné pro fanoušky horrorů a lat’s playeři. Zbytek hráčů to shledá spíše nudné a ztrátou času.
+9

Wolfenstein: The New Order

Wettek98Wettek98
Dohráno
  • PC 85
Herní výzva 2021 - 9. Okna vesmíru dokořán (Hardcore)
Série Wolfenstein prošla v roce 2014 až nevídanou změnou. Potulující se zombie nahradily stroje budoucnosti a všudypřítomná mytologie byla nahrazena výzkumem a technologickým vývojem. Dokonce i samotná hratelnost přesla k větší akčnosti. Po nezrovna dobře přijatém Wolfenstein z roku 2009 (ačkoliv pro mě se jedná o nejzajímavější díl série) bylo nejspíš načase sérii oživit v jiném duchu. Úpěchu oživení napovídá i několik pokračování. Jak se ale jeví samotný začátek této rebootované série?

Asi není žádným velkým tajemstvím, že nedlouho po začátku hry se děj přesune o takřka 20 let kupředu. Jedná se o zajímavý tah, který ale na úkor několika pozitiv přináší i negativa. S výrazným posunem moderních technologií se jaksi vytrácí druhoválečná atmosféra a samotné kouzlo série v již zmíněné mytologii (což může být naštěstí nahrazeno začátkem série prequelem Wolfenstein: The Old Blood, který dorazil takřka rok po vydání). Co hře naopak určitě nelze upřít je poměrně chytlavý příběh, který nás zavede na lokality po celé Zemi a dokonce i mimo ní.

Dalším výrazným pozitivem je propracovanost charakterů hlavních záporáků, které hráče skutečně donutí je nenávidět a každé odstranění dalšího "bosse" je názornou ukázkou zadostiučinění. Délka hry také neurazí a tématické collectibles napomáhají motivaci k jejich sběru.

Wolfenstein: The New Order definoval směr, kterým se série odvíjí již několik let. Hráči moderních FPS budou ve hře okamžitě jako doma, pro odchovance série se může naopak jednat o prvotní šok, který buď nahradí velmi pozitivní pocit z modernizace hry nebo naprostý nezájem a nejspíš tedy i konec se samotnou sérií, jelikož ve stejném stylu navazují i další díly.

Hodnocení: 85% 

Pro: Skok časem, příběh, moderní technologie, charakter záporných postav, lokality

Proti: Vytracení husté atmosféry / mystičnosti

+16

God of War

VšivákVšivák
Dohráno
  • PS4 95
Nakonec přeci jenom padla. Po asi třicátém pokusu se mi podařilo konečně porazit královnu valkýr a platinová trofej byla doma. Nakonec to nebylo jednoduché, jak jsem si myslel. Vylepšení postavy na devátou úroveň už jsem nedotáhl úplně. I tak jsem v Nilfheimu a Muspelheimu kvůli tomu strávil tolik času, že už jsem si začal připadat jako blázen. God of War je super hra. Stálo to za to.

Od začátku bylo jasné, že tohle bude jiné, než všechny předchozí díly. Hra vám dá k prozkoumání otevřený svět. Svět, který ale není příliš velký a který je radost prohledávat. Jak jsem nějakou lokaci neměl na 100 procent splněnou, nechtělo se mi z ní. I když jsem nakonec třeba musel, protože bylo potřeba jinde odemknout klíčovou schopnost. Prohledávání světa v God of War je radost. Z každého objeveného artefaktu nebo splněného úkolu.

Kratos je pořád stejný borec dřív. Všechno co se mu postaví zničí. Bez ohledu na beznadějnost situace nebo na svůj pokročilejší věk. Díky věku a synovi už je akorát trochu sentimentálnější. Kdo by se na něj kvůli tomu zlobil, ba naopak. Atreus je víc než jen do počtu. Jeho schopnosti opravdu pomáhají. Kolikrát mi v poslední chvíli zachránili život. Druhý bojovník navíc otevírá prostor pro různé synergie a správným poskládáním výzbroje, schopností a bojových komb můžete být ještě efektivnější. Bojový systém je skvělý. Celou dobu hraní můžete pořád objevovat nové kombinace.

Severští bohové mě baví víc než antika. Je to takové tvrdší, špinavější, studenější. Celkovému dojmu pomáhá i perfektní dabing v čele s Tielkem/Kratosem. Poutavý příběh doprovázený epickými bossy. Souboj s drakem na trpasličí hoře považuji za vrchol v celé sérii. Ani ostatní bossové se ale nemají za co stydět. Hlavně výše zmíněná královna valkýr byla ultimátní. Příběh je pro mě naprosto uspokojující. Přináší základ do dalšího dílu a vyhlíží ještě epičtější bitvy.

God of War je skvělý. Nenabízí sice takovou volnost pohybu, ale díky tomu detailně vymodeluje každé zákoutí. Ne všude je to dokonalé. V mlžném Nilfheimu jsem tolik času nechtěl strávit. Ani jsem nemusel. Nebylo to povinné. Za trofej to ale stálo. Celá hra za to stojí.

Pro: zasazení, příběh, dabing, soubojový systém, epické bossfighty, nepovinné úkoly, výbava, všechny postavy ve hře a dalo by se pokračovat

Proti: některé zbytečně dlouhavé a rozporuplné lokace

+23

The Longest Journey

Han22Han22
Dohráno
  • PC 100
Těžko se mě hledají slova, kterými bych Longest Journey popsal. Dohrál jsem v životě mraky adventur - vtipných, pohádkových, sci-fi, hororových, krimi. S parserem, se spoustou příkazů i těch co vodí za ruku spoustou ulehčení. Logických i nelogických. Kombinačních i těch, kde se posouváte dál prostřednictvím rozhovorů. A kdybych si měl vybrat jednu, jedinou na první místo, tak by to s mírným váháním byla právě Longest Journey.

Tahle hra má totiž od všeho trochu a zručně to kombinuje. Ať už různé adventurní postupy, vážný i humorný přístup a dokonce i dva zcela různé žánry - sci-fi a fantasy. A snad s výjimkou Albionu jsem nikdy neviděl, že by sci-fi a fantasy tak skvěle fungovaly vedle sebe.

Longest Journey se předně skvěle hraje. Nikde jsem se nezasekl kvůli pixelhuntingu, nikde jsem nemusel hledat cestu, nenarazil na nějaký dead end, či trigger aktivovaný o 10 obrazovek vedle. Nikdy nejste zahlceni milionem krámů, jen zřídka dojde na něco nelogického. Naopak - je tu příjemná mapa, ve které Vám mizí přebytečné lokace. Je tu deník, který je opravdu zábavný číst a občas obsahuje jemné pošťouchnutí. Pokud zkoušíte použít předmět ať už v inventáři nebo na obrazovce a mělo by to fungovat, předmět se rozzáří. A hlavně se střídají postupy. Občas obíháte postavy a konverzací s nimi se dostáváte dál. Někdy postupujete dál obrazovku za obrazovkou, jindy adventuříte na malém prostoru, pak zase řešíte puzzle. A hlavně konverzujete. Dialogy jsou opravdu rozsáhlé, monumentální, rozvětvené a hluboké.

Čímž se oslím můstkem dostávám k příběhu. Osmnáctiletá April Ryanová žije v malebném předmětí Venice s partou kamarádů u lesbické bytné. Pracuje u nepříjemného šéfa, maluje, má trauma z otce, občas si nevěří, je vtipná, milá a řeší problémy jako obyčejná (nikoliv hloupá!) teenagerka. Tomuto pomalému úvodu jsou věnovány až na pár snů první dvě kapitoly a ač se mi to moc nelíbilo, zpětně jsem to docenil - umožní to hráči opravdu pochopit myšlení obyčejné dívky, která je shodou okolností vyvolená zachránit rovnováhu mezi dvěma světy a do konce s tím bojuje.

A Longest Journey je opravdu epický příběh. Možná jeden z nejlepších herních příběhů vůbec. Venice jsou totiž předměstím futuristického Newportu na Zemi počátku 23. století. Je to dystopie jak když vyšije - dole žije lůza čemuž většinou odpovídají i lokace, nahoře v přepychu boháči. Korporace vlastní i policii, televize vymývá lidem mozky, svět ovládá čím dál vlivnější sekta. Nad Zemí je vesmírná stanice, odkud jsou lidi posílání jako "kolonisté", ve skutečnosti otroci na jiné světy. Zkrátka sci-fi jak když vyšije. Jenže April se dovídá, že Země není jediná - je to vlastně Stark, vědecká půlka kdysi rozdělené planety.

Tou magickou půlkou je Arcadie. A to je pro změnu fantasy jako lusk. Magie, alchymie, v lese žije monstrum, v čarodějné věži zlotřilý černokněžník, na kontinentu se nachází různé (neskutečně propracované a originální) rasy. A čeká nás tradiční putování - za 4 částmi amuletu které vlastní různé rasy, za nalezením 4 draků a jejich klenotů. April je totiž Shifter, člověk co může mezi světy přecházet, což je vzácné a je předurčena otevřít dimenzi Strážců a možná se stát Strážcem a nastolit Rovnováhu mezi světy, kterou se snaží někdo zničit.

Tímhle neprozrazuji žádné velké spoilery, tohle všechno hra na hráče vychrlí někde ve 3 kapitole ze 13ti a pokud je hráč ztracený, April je ztracená s hráčem. A celou dobu s tím bojuje - s tím že chce žít normální život, že není hrdinka, přemýšlením jestli se nezbláznila, pochybami o sobě.

Celé to táhne dopředu neskutečná spousta věcí. Obsáhlé dialogy a popisy, které Vám dají šanci opravdu poznat jednotlivé rasy či postavy. Epiku střídá humor, protože jako ve skutečném životě je někdo trošku/hodně blázen, někdo hajzl, někdo myslí jen na sex a někdo je vtipálek. Je tu hloubka, fungují zde emoce, jsou tu uvěřitelné přátelství a vztahy a je tu pár zvratů a odhalení, pár věcí co zamrzí a vše vrcholí opravdu epickým finálem, které uzavírá příběh (zbytečně znovuotevřený Dreamfallem). Nejoblíbenější postava? Kromě April jednozračně pták Crow - vtipný, machrující, balící, vyděšený i pochybující o přátelství April.

Celé by to nefungovalo bez technické stránky, která je s jednou výjimkou úžasná. Ve Starku střídají odpudivá ghetta nablýskané věže boháčů a tu zase chladná vesmírná loď. V Arcadii narazíme na malebné krajiny, obrovité živoucí město či podmořský svět. Občas hraje pěkná hudba, v těch pravých momentech se objeví oku lahodící animačka. Jedinou a pořádnou výtkou jsou hranaté a celkem mizerně rozhýbané postavy, to si myslím, že i v roce 2000 šlo udělat lépe.

Každopádně Longest Journey je pro mě klenot, který září o to víc, že vyšel v době, kdy každý prohlašoval adventury za mrtvý žánr, vše muselo být ve 3D - a najednou se ukázalo že nemuselo. Nebýt této hry, renesance žánru ač pozvolná by se nikdy nekonala. Bez přemýšlení 100%.
+35
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • raisen Alan Wake +31
    Napsala raisen, 27 dní
    Alan Wake byl můj mnohaletý rest. Zhruba v době, kdy to byla relativně ještě novinka, jsem…
  • berry1009 Syberia +30
    Napsal berry1009, 16 dní
    V této adventuře ze začátku roku 2002 se v kůži mladé právničky Kate Walkerové vydáte do…
  • Zoltan Terminator:… +30
    Terminator: Resistance
    Napsal Zoltan, 27 dní
    Teyon mě překvapil povedeným RoboCop: Rogue City, a tak jsem si vyzkoušel i jejich předešlou…
  • Katt Mass Effect 3 +29
    Napsala Katt, 22 dní
    Hodnocená verze - Legendary Edition  Roky jsem nezažila u hry pocit, že si jí tak moc…
  • H34D Mass Effect 3 +28
    Napsal H34D, 14 dní
    Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku…
  • H34D DOOM + DOOM II +24
    Napsal H34D, 9 dní
    Remasterovat původní Doom určitě byla jedna z největších výzev, které doposud masteři…
  • Flowerpot Silent Hill 2 +23
    Napsal Flowerpot, 1 den
    Remake. Silent. Hillu. Dvojky. Sa. Podaril. Nejak tomu stále nemôžem veriť, pretože som…
  • Jumas Dishonored 2 +22
    Napsal Jumas, 7 dní
    Dishonored bylo zjevení. Když jsem se k němu a k jeho rozšířením dlouho po vydání…
  • Tainaru Final Fantasy IV +22
    Napsal Tainaru, 13 dní
    Po dlouhém, opravdu dlouhém uvažování, rozmýšlení a rozvažování jsem se pustil do…
  • CrisBenton Ve stínu havrana +22
    Napsal CrisBenton, 20 dní
    No dobrá, jdu pokračovat ve své spanilé jízdě českými adventurami. Následoval Stín…