Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

SnowRunner - Season 1: Search & Recover

  • PC --
Interaktivní Šavle mají rádi DLC. Easy money, dalo by se říct. Ze začátku to tak i vypadalo a po sérii zbytečných skinů, pay-to-win DLC nebo třeba DLC, které nebyly zahrnuty do Season Pass se nakonec vytasili s docela slušným Year 1 Passem a nyní i s Year 2 Passem. Za obě si nechají slušně zaplatit, ale herní obsah stojí za to.

Search & Recover přináší dvě mapy, dvě vozidla a několik nových herních mechanik.

Ruský poloostrov Kola je rozsáhlý a hned první mapa Jezero Kovd je dost možná největší mapou Snowrunnera vůbec. Velkou část pokrývá zamrzlá vodní plocha, která je zároveň nebezpečná, díky nově přidané možnosti propadnou se pod led. Obsahuje také místa s hlubokým sněhem, mix zmrzlé bažiny a trochu industriálního parkouru. Celkově se jedná o povedenou, náročnou a zábavnou mapu na několik hodin.

Druhá mapa už je poněkud jiný chayitchek. Imandra bude pro spoustu hráčů noční můrou a osobně jsem ji při prvním průchodu také vzdal. Je to frustrující hromada kamení a sněhu, kde každý metr cesty(!) představuje to nejhorší, s čím se dá ve hře setkat. Protože jestli něco Snowrunnner neumí, je to jízda po šutrech, mikro balvanech a kamení. Auta na nich poskakují jako dětské hračky, gravitace nebo setrvačnost nefunguje a jeden šutrák pod kardanem zastaví instantně pochod mnohatunového monstra. Nově je tady představen i "modrý sníh". Tak jsem si ho pracovně nazval a je k rozpoznání pro svou světle modrou barvu. Je to taková zvláštní lepivá substance, něco jako kombinace montážní pěny zalitá Mamutem. Většina trucků se ní skoro zastaví a je úplně jedno, kolik mají pruhů Adidas.

Oceňuju, že můžeme tahat nový typ nákladů, ale jeho hledání pomocí magnetického senzoru není nejzábavnější (je potřeba zastavit a senzor spustit, přičemž perimetr skenování není nijak velký) a zároveň je některý náklad tak neohrabaný, že jeho tahání po nevhodných místech působí jako pomsta Šavlí všem hejtrům DLC. Ano, mluvím třeba o tahání části bombardéru skrz les nebo úzké průrvy, kde na každém metru dochází k interferenci křídla a kdejaké větve, trčící se země. Jo a jen tak mimochodem, tyhle větve jsou nesmrtelné a nezlomí je ani nejsilnější prdítka ve hře, co normálně utáhnou přes 200 tun. Hodně štěstí všem...
+11

Dishonored 2

  • PC 95
Herní výzva 2021 - Pacifista

Dishonored, to je moje gusto, po dohrání mám v srdci pusto. Jednoduše vynikající záležitost, která snad ještě posouvá laťku, která byla nastavena již v prvním díle velmi vysoko. Tentokrát jsem se rozhodl hru projít bez jediného zabití (100% stealth, na to moje schopnosti zdaleka nestačí) a musím říct, že díky tomu získala hra na hratelnosti ještě mnohem víc, než kdybych to hrál bez obav ze zabití.

Dishonored 2 má především velmi dobře vystavěný, zajímavý svět, plný výborné loru. Především velmi zdárně kombinuje nádech novověku s přechodem k modernější době plné vynálezů, do toho přimíchejte notnou dávku magie a máte krásný fantasy svět, který se ovšem příliš neliší od naší ne zas tak dávné historie. Taky je zde korupce, zrada, špinavá města, vznešená šlechta, gangy, problémy nižší třídy… Jednoduše jsem měl pocit, že ačkoliv vstupuji do fantasy světa, takového toho snového, tak pořád na mě dýchá něco, co nemá až tak daleko od světa, který znám (ať už reálně nebo z učebnic dějepisu) a právě ta kombinace si mě dostala.

Grafický kabátek je také výborný. Hrozně žeru stylizaci, jakou se Arkane studio prezentuje a nejen díky tomu patří toto studio mezi mé nejoblíbenější. Ačkoliv má hra až skoro komiksovou stylizaci, často velmi ostré křivky (především u postav), dost potemnělou atmosféru a depresivnější barvy, tak na plné detaily hra vypadá nádherně do nejmenších detailů. Opět to na mě působilo podobně, jako u samotného loru, něco, co působí téměř realisticky, ale jako byste se na to koukali přes nějaké snové brýle.

Co je ovšem největší plus celé hry, tak je gameplay, který je jednoduše vynikajúcí! První věc, kterou kvituji, je volba mezi dvěma postavami, kdy každý z nich má svůj vlastní gameplay (ačkoliv dost podobný, tak nějaké schopnosti se liší), čili hru si můžete zahrát minimálně dvakrát, aniž by to bylo úplně to samé. Další věcí je, že způsobů, jakým hru můžete hrát je zde opravdu dost. Můžete využívat spoustu speciálních schopností (kouzelných), už jen u nich si můžete vymazlit svůj vlastní gameplay – agresivní, stealth, proradný, asasínský… Hru můžete hrát bez zabití, nebo jako totální rambo, případně jako nenápadný asasín nebo úplný duch, kterého nikdo nezahlídne… A mezitím máte asi 50 dalších kombinací, které si ze všeho berou něco (a nebo nic).

Osobně si myslím, že aby si hráč hru užil co nejvíc, tak by měl zvolit styl, kdy vůbec nezabíjí, ideálně se snažit o 100% stealth (ale to už beru jako velmi náročnou výzvu a já sám jsem na to v hard obtížnosti neměl, možná na druhé zahrání už by to šlo lépe). Díky tomu si hráč musí pořádně všímat okolí kolem sebe, naučit se každou mapu co nejlépe, využívat jednotlivých zkratek, schovek a míst, že kterých překvapí či obejde své nepřátele. Díky tomu jsem si neskutečně užil level design jednotlivých lokací, které jsou za mě parádně udělané. Zajímavé a originální interiéry, kdy nemáte pocit, že každá místnost je ctrl+c/ctrl+v, ale každá místnost má nějaký ukrytý příběh. Hru tak můžete hrát klidně 5x a pokaždé to bude trochu jiný zážitek.

Tohle je hra, kterou si rád ještě někdy v budoucnu zopakuji. Zároveň je Arkane studio, které tímto řadím mezi své tři nejoblíbenější a v neposlední řadě je tohle hra, která se parádně hodí do první kategorie letošní výzvy.

Pro: grafika, svět, příběh, gameplay, volba stylů, detaily, interiéry

Proti: slabší soundtrack, decentní závěr

+25

Seasons after Fall

  • PC 75
Na hru Seasons after Fall jsem se velmi těšila. Připomínala mi totiž Oriho. Vizuálně je to opravdu nádherná hra a příběh mě bavil taky, alespoň co mi moje špatná angličtina dovolila. Hrála jsem za lištičku, která pobíhala po kouzelném lese. Ten byl rozdělený na čtyři roční období a během hraní si i lištička postupně osvojovala schopnosti.

Nakonec uměla měnit prostředí na jaro, kde vše kvetlo, otvírala si tím květiny, které se rozvinuly a dalo se na ně skočit, což bylo podstatné pro následný postup ve hře. Pak se naučila vyvolat podzim, ten uměl otevřít kloboučky hub, po kterých se dalo vyskákat výš a nebo mohla lištička létat na listu unášeného větrem. Když se naučila ovládat zimu, mohla zmrazit vodopád, po němž mohla vyskočit výše, a tak dále.

Pro postup ve hře jsem musela ovládat všechny roční období a neustále je měnit. Hru jsem prolezla křížem krážem několikrát a nesčetněkrát jsem se ztratila a nevěděla jak dál. Tím se dostávám k velkému negativu hry - chybí v ní mapa. Na netu jsem našla od pár nadšenců nakreslený jednoduchý obrázek jak jsou na sebe jednotlivé lokace napojeny a dost mi to pomohlo. Myslím si, že tvůrci udělali velikou chybu, že do hry mapu nedali.

Možná i proto, že jsem se ve hře ztrácela, to dopadlo tak, že jsem se dostala asi do půlky hry, kdy jsem splnila důležitý úkol a myslela jsem si že už bude konec. Když jsem zjistila, že mám zase pobíhat sem tam a zjišťovat co dalšího dělat, přestalo mě to úplně bavit a hru jsem vypnula a nezapnula jsem jí asi čtvrt roku. Když jsem se k ní znovu vrátila, byla jsem zmatená co a jak mám dělat a nemohla jsem se vůbec zorientovat, ale to se dalo čekat. Když jsem se do hraní konečně zase dostala, dohrála jsem jí za dva večery i se všemi achievementy.

Hodnocení je pro mě hodně obtížné. Na jednu stranu jsem byla úplně unesena grafikou, příběhem a nápadem. Na druhou stranu mě hra šíleně zklamala, že začala být asi v půlce nudná. Není to nic, co bych si pustila znovu. Ale pokud autoři plánují pokračování a vyvarují se svých chyb, tak by to mohla být pecka. Je totiž plná logických hádanek, které mě bavily. Kdyby se to vzalo za lepší konec a autoři vymysleli nějaký systém, aby to fungovalo lépe, poutavěji, s mapou a se seznamem úkolů, pak to bude skvělý počin. Zajímavostí je, že ve hře nejde nikoho zabít. Je proto velmi vhodná i pro děti, které dokáží pochopit a vyřešit logické hádanky.

Pro: grafika, logické hádanky, příběh

Proti: absence mapy, absence seznamu úkolů, brzy nastane nuda

+17

Control

  • PC 70
Control je v zásadě dost povedená střílečka, která ale zcela nesmyslně klopýtá v některých oblastech a také obsahuje nepřeberné množství přebytečných herních mechanik, které hru absolutně nikam neposouvají.

Největší výtky mám k celému příběhu a hernímu prostředí. Co ještě fungovalo v Alanu Wakovi jako mysteriozní horror, zde se mi to zdá už jako hodně naředěný vývar. Celé je to jeden velký deus ex machina, kdy se prostě může stát úplně cokoliv, teleportujete se sem a tam, čas i prostor se ohýbají všemi směry protože prostě ... proč vlastně? Protože existují Objekty moci nebo co, které prostě jsou a dělají magii. Nic nedává moc smysl a přitom na vás hra pomrkává jako že o to tady přece jde.

Dále musím zmínit ty nadbytečné herní mechaniky. Celý systém craftingu a upgradů zbraní a schopností je extrémně nezáživný, jelikož se vždy jedná jenom a nudné statistické bonusy jako větší damage, více energie apod. Hromady collectibles vás zadusí v takovém počtu, že ani není moc chuť je číst a zajímat se, co by mohly nového odkrýt. Zvláštní schopnosti hrdinky mi kromě telekineze a levitace nepřipadaly nějak moc k něčemu a krom těch dvou jsem nakonec ostatní skoro nepoužil. Side questy ještě v některých případech docela ušly (i když šlo převážně o boss fight a následné pohlazení nějakého dalšího mocného kuchyňského elektrospotřebiče), ale pro jistotu tam jsou i náhodně generované časově omezené mise, které jsou vyloženě esence nudy.

Na druhou stranu, jak jsem psal, Control je prostě zábavně udělaná střílečka. Jednotlivé podoby vaší zbraně jsou zajímavé a záživné, telekineze naprosto skvělá a dost jsem si s ní vyžil. Celé to doplňuje detailní destrukce prostředí v kombinaci s pěknou grafikou. Navíc to ani není nějak nudně snadné, zvlášť ze začátku jsem docela často umíral.

Celkově tedy hodnotím hru jako nadprůměr. Když jsem musel sledovat příběhové sekvence s absurdně zazoomovanou kamerou na obličej hlavní hrdinky, tak to bylo slabší. Ale když jsem šel kupředu a kosil záporáky, bavil jsem se dobře.
+27

Magibot

  • Android 40
Graficky je hra moc pěkná a hudba je příjemná. Tím spíš mě trochu překvapily některé ostré hrany, jako špatně čitelná hlavní nabídka nebo nepříjemné ostré zvuky během dialogů. Ale nejvíce jsem byl rozčarovaný z hratelnosti. Ačkoliv se hra snaží být akční logickou hádankou, tak dost často netušíte, jestli je vaše řešení špatné, nebo jste jenom umístili kouzlo o pixel vedle, případně jej aktivovali o milisekundu pozdě. Celé je to extrémně chatrné a vrtošivé. Téměř jsem zůstal zaseknutý hned v první lesní úrovni, když jsem se snažil provést správné(!) řešení a 10x po sobě selhal, což mě přesvědčilo, že to správné řešení není (a bylo). Podíval jsem se na YouTube a hned v prvním nalezeném videu měl daný člověk úplně ten samý problém a nakonec kvůli tomu ukončil hru. Našel jsem další videa a zjistil, že jsem měl umístit kouzlo o malý kousíček výš, než jak jsem to udělal já. Toto by se fakt nemělo stávat hned v první úrovni. Nemělo by se to stávat nikde, mechaniky by měly být buď vysvětlené nebo zřejmé, a logická hra by neměla být o posouvání objektů o pár pixelů tam a zpět stylem pokus-omyl. Nicméně po této špatné zkušenosti jsem hrál ještě další hodinu, a všechny následující úrovně mě bohužel přišly extrémně podobné a ničím zajímavé.

Celkové hodnocení: Nic moc

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2020 v angličtině na Google Play).
+7

Resident Evil Village

  • PC 80
Nejnovější přírůstek v sérii je docela obtížné hodnotit, protože má své kouzlo, ale přesto se nějak nelze zbavit pocitu, že tohle už není Resident Evil. Nebo snad pořád je?

Když jsem slyšel první informace o tom, jak se na hře pracuje, byl jsem natěšený, sedmička mě i přes svůj výrazý odklon a zároveň příklon k děsivější atmosféře neskutečně bavila, ale když se objevily první informace hlásající vystupující vlkodlaky a upíry v hlavní roli, říkal jsem si, co to má jako být? Tady už přece není vůbec nic společného s tou sérií, kterou znám. Nakonec nebylo zas tak moudré usuzovat jen z prvních informací, videí a obrázků, které jen prohlubovaly mou skepsi, místo toho jsem překonal první odsouzení a do hry se opatrně pustil. A jen tak se jí nepustil. Pryč jsou sice mnou tolik milovaná monstra původních 3, v širším měřítku 6 hlavních dílů a mnoha odboček, pryč je komorná a děsivá atmosféra sedmého přírůstku. Místo toho je tady kopa akce, řady nepřátel čekajících na popravu a o něco méně děsivější prostředí. Na druhé straně se mi inspirace čtvrtým dílem neskutečně líbila a je tu znát takřka v každém prvku. Obchodník, vylepšování, vesnice, hrad, dokonce občas i nepřátelé s chlapadly připomínajícími parazitní Las Plagas, ale nezapírá se ani inspirace pátým a šestým akčnějším dílem, která je znatelná hlavně v poslední etapě hry.

Hratelnost jako taková ale kvůli tomu všemu nepokulhává, ba naopak se vývojářům nějakým způsobem povedlo dosáhnout perfektní hratelnosti, byť akční a méně hororové, ale přesto výborně zpracované. Povedlo se jim skvěle nakombinovat akci se "stealthem" a hádankami, aniž by musel člověk běhat pořád dokola stejné kulisy, povedlo se jim vytvořit Resident Evil nové generace, kde už člověk nemusí být frustrovaný, protože něco přehlédl nebo zapomněl, nebo protože má malý inventář a nedostatek nábojů. Je otázkou, nakolik se to hráčům vlastně líbí? Já osobně většinu prvků ocenil, krom dostatku nábojů, které hře významně ubíraly na atmosféričnosti a náročnosti.

Hratelností nás provází, v rámci série, možná nejlepší příběh, byť jsem si v určitých momentech Ethanových zranění říkal, jestli už to přece jen není moc, ale na konci hry jsem to přijal, byť ne zrovna příznivě, protože zase mi "zranitelnější" Ethan ze 7 přišel lepší (i tam však utrpěl zranění neslučitelná se životem v jeho podmínkách). Ale co už, to je spíše detail, důležitější jsou styčné body příběhu, které fungují na výbornou. Bossové jsou zajímaví, je jich akorát, ale proč nemají více rozpletenou dějovou linku, to mi hlava nebere, a je to škoda. Ve výsledku by se pak člověk za prodloužení některých pasáží vůbec nezlobil. A ano, koukám jak na Lady Dimitrescu, tak veskrze i všechny ostatní záporáky, kteří si zasloužili větší prostor a možná mohli být i větší hrozbou. Zato jejich zmutované podoby jsou většinou zajímavé, jen ty souboje s nimi jsou tak nějak na jedno brďo. A co teprve souboje s řadovými protivníky? Budete se divit, ale neokoukají se, je to dáno hlavně neustálou změnou prostředí a tedy i nepřátel, kteří se tam vyskytují.

Co se týče grafického a zvukového zpracování, tady není o čem diskutovat, je prostě luxusně zpracované, stejně tak další "náhodné" postavy, které ve hře potkáte a s jejichž osudem se ve zdánlivě prázdné vesnici plné vlkodlaků a jiných monster setkáte. Obchodník je prostě frajer a příjemně i převyšuje obchodníka ze 4. dílu, Ethan i Mia jsou sympatičtější, Chris i přes málo sdílený prostor je taky zajímavě podaný, konečné propojení s předchozími díly je perfektně zpracované, systém střelby je konečně vyvážený, Mercenaries je hodně povedený, technický stav je výborný a takhle bych mohl i nadále pokračovat.

Jak už jsem naznačil na začátku, tuhle hru je pro mne těžké hodnotit, užíval jsem si jí od začátku do konce, bral bych okamžitý nášup dalšího obsahu, je perfektně zpracovaná, takřka ve svém tématu bezchybná, jen někomu může dělat problém ten název Resident Evil, protože to se značkou až na pár popisků (co se týče starších dílů) a postavu Chrise nic společného nemá a je vidět, že si vývojáři spíše jedou svou novou ?trilogii?. Ale když tohle překousnete, myslím si, že se u hry budete královsky bavit, a to ani nemluvě o hromadě bonusů, které za dokončení hry získáte, ať už Mercenaries, různé koncepty, videa a informace. Jen jsem popravdě zvědavý, kam se série posune s dalším dílem, a trochu se toho obávám - od roztodivnou plísní posedlých "bláznivých Bakerových" přes vlkodlaky, upíry a jiná monstra až k čemu vlastně? No, asi nezbývá než se nechat překvapit, ale už teď vím, že rozhodně nebudu dávat na své předsudky a že se na to pokračování neskutečně těším.

Pro: Grafika, lokace, postavy, příběh, atmosféra, inspirace 4. dílem, technický stav, vylepšování, UI, obchodník, střelba, návrat hádanek, Ethan, Mia a Chris, Mercenaries, bonusy, je to zase něco jiného, zajímavě zpracované téma

Proti: Až příliš akční, ztráta atmosféry z předchozího dílu (hlavně v poslední části příběhu), krátká délka

+13

Alone in the Dark

  • PC 40
Ok, dal jsem tomu přes tři hodiny svého života. Nemusím dohrát všechno.
To je opravdu neuvěřitelný kus videoherního neumětelství spojeného s nejvyššími ambicemi, jež kdy měl francouzský vývojář na mozku.

Tolik herních mechanik - jedná se o filmovou lineární akční adventuru, a přitom je tu možnost detailně prohledávat auta, přesedávat si na libovolné místo, damage model co umožnuje ze sedanu udělat kabriolet, možnost kombinovat všemožné předměty všelijak, melee souboják jak z Die by the Sword, dynamický oheň, dynamické black goo co zabíjí na dotek, dynamicky zničitelné dveře/brány/kdesicosi, mechanika pro...*gasp*...mrkání..

A to všechno ve hře kde sotva fungují základní fundamenty jako ovládání, kolize, načítání objektů..a k tomu nabízí občas vyložené otravné momenty, kdy jen kroutím hlavu a říkám si, "mám já tohle zapotřebí?" 
No, nemám.

O příběhu raději nemluvě, i když James McCaffrey (Max Payne) tomu dodává šťávu a jeho "I don't have your stone, and FUCK YOU ANYWAY" patří do análů legendárních videoherních hlášek.

Ty ambice se mi líbí. To množství mechanik a přítomnost fyziky, která překonává leckterý immersive sim. Bohužel samotné provedení je po všech stránkách hrozné. Ale chtěl bych podobně ambiciózní akční adventuru třeba od Naughty Dog.
+27

Old Man's Journey

  • PC 75
Starý vousatý děda dostává dopis, ve kterém dostává ne příliš dobré zprávy, a tak ani chvíli neváhá, balí batoh a vyráží na cestu. Cesta to pro něj nebude krátká, a tak se bude neustále na různých místech zastavovat a odpočívat na lavičce. Při té chvilce oddychu zavzpomíná na svůj život, jak se měnili krásné chvíle s těmi méně krásnými a naopak.

Hra sází na poklidnou atmosféru, kdy převážnou část svítí slunce a svět je plný barev. Občas potkáte i pár lidí, kteří provádějí nějakou jednoduchou činnost (hra na kytaru, hrabání listí). Jelikož děda je pomalý a nemůže obcházet každý kopeček, musíte mu pomoci přesouváním právě těch kopců, tak aby se dostal do svého cíle.

Hra není nijak dlouhá, což je na jednu stranu škoda, protože ta atmosféra je úžasná, ale na druhou stranu začne být po delší době trochu repetitivní a posouvání kopců začne nudit.

25/31 - Po několika trochu náročnějších hrách jsem si chtěl zase zahrát něco, u čeho trochu budu odpočívat a užívat si. Tato hra mi mé malé přání splnila, a já se skvěle pobavil a odpočinul zároveň. Pokud hledáte nějakou pěknou hru, u které se nebudete stresovat, tak mohu s klidným srdcem doporučit.

Pro: Poklidná atmosféra, příběh, zajímavá mechanika posouvání kopců

Proti: Krátké, později začne být repetitivní

+14

Machinarium

  • PC 80
Příjemná jednohubka s krásným grafickým vizuálem. Hra do nepohody, pokud si chcete odpočinout, oddechnout si od stresu a jen se kochat příjemným prostředí, hezkou hudbou a jednoduchým gameplayem.

Hra se jednoduše ovládá, většinou věcí zvládnete na myši, ale tím nechci říct, že by byla přespříliš jednoduchá. Dostane se na spoustu zapeklitých hádanek, hledání klasických adventurních řešení (povětšinou logických), ale i zajímavých miniher. Na hře je velmi fajn, že ačkoliv vás může lehce potrápit, tak autoři implementovali nápovědu v podobě jednoduché minihry, takže méně zdatní hádankáři se nemusí zase tolik trápit. Je to na každém, jak dlouho vydrží bloudit a hledat řešení.

Machinarium mi zabralo 7,5 hodiny, což mi přijde adekvátní délka. Ostřílenější hádankáři se nejspíš mohu dostat na nějakých 5 hodin. Beru to jako takovou jednohubku, čili za mě odpovídající délka a pokud by hra nepřidala na variabilitě v rámci miniher a neubrala velké množství rébusů, tak by se nejspíš již nejednalo o takovou zábavu.

Hra mě dostala především svým vizuálem, ale i velmi zábavnými hádankami. Příběhově je to velmi prosté, ale ta pohádková nota ani víc nepotřebuje. Tady ta hra dokazuje, že ke kvalitní hře nepotřebujete obří kapitál, překombinovaný gameplay, mraky filmečku či dokonce dabing. Pokud máte rádi hlavolamy a klasické adventury, tak si určitě pošmáknete, pokud ne, tak nejspíš taky.

Pro: vizuál, hlavolamy, pohádkovost

Proti: jednoduchý přístup k nápovědě, soundtrack mohl být pestřejší

+26

Resident Evil 7: Biohazard

  • PC 95
Co to bylo? Člověk si žije naprosto mirumilovny život, odjede mu přítelkyně, takže další body plus, ale přítelkyně se dlouho nevrací.. hlavní hrdina je teda tak odvážný, že ji jede hledat do naprosto opuštěný lokace, která je jak vytazena z prd**e Blair witch. Ale ty se ničeho nebojíš, že Ethane? Hlavní postava je dá se říct v klidu, jako kdyby touhle trasou chodila každý ráno do školy a radostně si skáče do domu hrůzy. Já kdybych viděl v ledničce to co viděl on, tak bych pakoval šunky někam hodně daleko a řekl bych si, hele Mio bylo to krásný, ale tohle prostě ne.. sešlehejte mě klidně kopřivou, vyhoďte do žumpy, ale tady nebudu už ani minutu. No Ethan je kliďas, ale není se čemu divit, když pracuje s kompama a na nějaký sluneční světlo moc nedá. No po pár minutách nachází Miu a přichází na to, že ji naprosto praštilo v palici. Prostě ty jedeš hledat svoji milovanou do největší prdele, porovnal bych to s Ustím nad Labem, a ona se ti odvděčí tim, že ti probodne ruku a následně ti ji odřeže motorovkou? A kde tu motorovku doprd**e vůbec vzala? To Bakerovic rodina jen tak válí sekery a motorovky na zemi? Pak Ethanovi není vůbec divný, že musí střelit Miu do palice asi 25x aby konečně pošla. Normálně by z hlavy měla cedník na špagety, ale tohle je resident evil kamarádi. To je asi ten nejmenší problém. Po Mie potkáme místní obyvatelstvo skládající se ze 3 naprosto sympatických členů. Dají vám najíst, posedite, pokecate a pak berete roha. S tím má velký problém Táta Baker, který váš odchod vidí nerad asi jako poslanecká sněmovna, když se má rozhodnout, kdy si dá přestávku na oběd za dvacku. No na úvod pořádnýho psycho dílu resident evil dobrý ne? Celý je to o to strašidelnejsi, že hrajete z pohledu první osoby v naprosto stisnenem prostoru. První enemaci vypadají jako kdyby vylezly že záchodové mísy. Pro mě jako pro naprostého laika v sérii resident evilu, tohle byla nezapomenutelna jízda, kterou určitě zopakuju. Ze zmateného úvodu se vzpamatujete a začněte chápat příběh mnohem více, stezejni je poslouchat nahrávky a dávat pozor, kdo vám co říká, pak ten příběh pochopí i revizor z tramvaje. Možná ovládání je trošku krkolomne,ale dá se zvyknout, rozhodně nedoporučuju hrát na ovládači. To by asi rychle letěl z okna někomu na hlavu. Když člověk ví co a jak, tak to není tak těžký, ale když je to váš první titul resident evilu, jako ten můj, tak se divíte, proč musíte hledat nějaké klíče? Kde je máte hledat?, Prostor se zdá tak malý, ale když něco hledáte, tak je to jak jehla v kupce sena. No prostě nightmare pro Basic hráče.Grafika je velice pěkná a na rok 2017 velice pokročilá.Atmosféra by se dala krájet.No prostě masterpiece,který musíš mít ve své knihovně.Doporučuju hrát na nejtěžší obtížnost pro ještě větší posra*i v trenkach :)
+13

Days Gone

  • PC 90
Na PS4 jsem tuto hru nehrál.. jednoduše jsem ji přeskočil s vidinou, že se jedná o Basic hru o zombie, jako každá druhá.. no a vlastně jsem udělal dobře, protože jsem si tenhle mistrovský kousek mohl zahrát na nejlepší platformě a to PC.
Ve 1440p tato hra vypadá naprosto famózně. Opravdu každý kout této hry jsem si užíval, že jsem nevěděl, kam dřív skočit, co dříve obhlédnout.. jít co nejvýše a koukat ze shora? Nebo přímo do akce? Pastva pro oči..Postavy vypadají fajn, člověk viděl i lepší řeč těla ve hrách, ale byl jsem určitě spokojen.

Atmosféra tohoto místa by se dala krájet. Strach jsem vyloženě neměl jako při sérii resident evil, ovšem k této hře se takto ani nedá přistupovat, to prostě nejde.. naprosto dvě odlišné hry, ale ze začátku s pistolkou a brokovnicí určitě byl strach o náboje a přežití.. postupně se strach vytrácel a možná až moc.. ale tu rubačku s tisíci náboji ve všech zbraních jsem si také užíval.. pak už to možná bylo trošku přitaženy za vlasy, ale tak od toho hry hrajeme.. abychom se odreagovali :D
Hudba je nepopsatelně kur*a dobrá! Intro song poslouchám i jen tak v autě a mám pocit, jako kdybych jel na nějaké daleké dobrodružství. Ke každé scéně se hodila a sedla jak *l na hrnec.
Příběh netřeba rozebírat, na každý příběh si člověk musí udelat svůj názor, co mu sedí..Možná někomu přijde jako klišé, ale já si myslím, že si zde každý přišel na své.. romantika, láska, akce, bratrství, věrnost. Co tomu chybí? Nic! Ze začátku je člověk zmatený, neví, kdo je kdo, co se děje, proč se to děje.. postupně se vše vysvětluje jak příběhem, tak i dobrovolnými záznamníky, ale pro mě to bylo povinnost, jelikož doplňovat si příběh je velice důležité, když se chcete do toho pořádně vžít.
Hlavní postava mi byla ze začátku těžce nesympatická. Boreček motorkář hrající si na tvrďáka s potetovaným napícháním kamarádem, který má bicak větší než obvod mojí hlavy. Duo pro mě těžce nesnesitelné.. ovšem postupem času to člověk chápal.. je to prostě vesničan, který si prošel ztrátou milované osoby a v minulosti patřil do gangu super motorkářů, které tak trochu opustil kvůli milované osobě, kterou už nemá, takže kromě boozera neměl už nikoho na koho se spolehnout. Hodně smutný příběh života a já bych byl asi ještě horší a náladovejsi.
Co se týče zbraní tak pro rubačku s tisíci náboji tomu opravdu nic nechybí. Každý si vybere, jestli to vezme stealth stylem, nebo naběhne jak největší magor s kulometem a rozsračk*je všechny na hov*a.. no zkráceně můj styl :D
Druhů enemy bylo celkem dost, s ostatními hrami toho typu asi porovnatelné a nic moc nového se v této branži vymyslet neda, ale za to vývojáře netřeba trestat.
Jste fanda open world her a máte rádi nekončící akcí a hordy zombie drapajici se k vám?Tak na co kur*a čekáš? Kup to hned teď? Za tuhle cenu úžasný!
90/100
Příběh 9Akce 9Hudba 9Znovu hratelnost 8Grafika 9,5Nepřátele 8Ostatní postavy 9Doporučuju? 10
+10

Democracy 4

  • PC 75
Tento diel je v porovnaní s predošlými prepracovanejší, čo sa možností voľby týka. Napr už v úvode máme na výber viac politických strán (ja som mal na výber až z piatich rôznych environmentálnych strán), doteraz som však nikde nevedel zistiť, do akej miery má názov strany, ktorú si vyberieme, vplyv na voličov. 

Hra je v porovnaní s predošlými dielmi zároveň aj ťažšia, pretože sú v nej zakomponované aj aktuálne problematiky dneška, ako imigrácia, preľudnenie a klimatická zmena, a riešenie týchto problematík vždy poriadne naštve určité časti obyvateľstva. Zatiaľ, čo v trojke som s jasným volebným náskokom viedol svoju stranu pod ideológiou zelenej ľavice, tuto mali moje rozhodnutia výraznejšiu podporu, z neznámych dôvodov, od pravicových voličov. Jedno sa ale nezmenilo - stále ma najviac nenávideli kapitalisti a motoristi.

Vyhral som v niekoľkých krajinách s jasným náskokom a so všetkými ekologickými a vegánskymi oceneniami v podobe achievementov (Ecotopia, No Salad Left Behind, Healthy Living). Celkovo mám ale z hry rozporuplné pocity, a na tomto stave nepridáva ani poriadne odfláknutý soundtrack. Z celej série mi asi najviac sedela tá trojka.
+7

Jungle Town

  • Android 80
Jungle Town je perfektní hra pro malé caparty. Na rozdíl od tuny odpadu, který se na vás vyvalí, když hledáte dětský obsah na mobilních platformách, mi Jungle Town přijde kvalitně zpracovaný a zejména vytvořený lidmi, co se opravdu zamysleli nad tím, co je do dětské hry vhodné dát. Hra tak má roztomilou grafiku, zvířátka, a zároveň i poměrně inteligentní obsah. Slon pořádá narozeninovou párty, kamarádi mu vymýšlejí a vytvářejí dárky.

Během hry za 6 různých zvířátek si děti ozkoušejí běžné lidské činnosti, jako je zdobení dortu, uklízení odpadků či poházeného oblečení, stříhání a šití, stavění kola, zalévání kytek či sbírání ovoce. Super je, že spoustu činností dělají opravdu fyzicky, tzn jen neklikají na ikonky, ale opravdu při stříhání vedou nůžky, při zalévání pohybují konvicí sem a tam, prstem přesouvají ovoce do košíku, atd. Jsou tam i odlehčené situace, třeba tvorba pneumatik kola z nacucaných housenek je luxusní.

Dcera ve 3 letech hru milovala, ale ještě měla problém všechno vymyslet a ovládat. Ve 4 letech už zvládala všechno. Doporučuji hrát na tabletu (u nás 7"), na mobilu je to příliš malé.

Pár technických problémů by se asi našlo. U stříhání se občas zasekávaly v některých místech nůžky a člověk s tím musel chvíli zápasit. A obecně by bylo fajn, kdyby byla hra tolerantnější k přerušovaným dotekům, protože děti mají často problém přesunout objekt z jedné strany displeje na druhý a celou dobu se dokonale dotýkat obrazovky. Ale to může být technicky komplikované.

Byl bych moc rád, kdyby dané studio vytvořilo nějaké další obdobné hry.

Celkové hodnocení: Výborná
+7

Disco Elysium

  • PS4 100
K Disco Elysiu jsem první dvě hodiny přistupovala nedůvěřivě a opatrně, hra se mi zdála taková moc přechytralá, něco jako vysokoškolák, který si přečetl tři knížky a teď rozumí všemu, zvláště pak marxismu, Nietzschemu, Evropské unii a těmhle blbostem, taky mě odrazovala těžkopádným ovládáním na PS4 (ten neuvěřitelný zážitek, kdy se z Evrartova kontejneru dostáváte deset minut) a iritovala nesnesitelným hlasem Cunoesse a vybzučením nadávky faggot (proč to do textu tedy vůbec dávají...). Jaký to omyl! Zpětně si uvědomuji, že mě hra vlastně bavila od samého začátku, že mě tím, jak krok po kroku odkrýváte tu zvláštní podobnost mezi světem hry a tím naším, kdy to všechno tak nějak sedí, ale ne docela (staletí přece nemají čísla), začala tak nenápadně pohlcovat, až z toho nakonec bylo snad čtyřicet hodin  naprostého ponoření „musím přečíst a projít a vyzkoušet naprosto všechno, the pale a třídní konflikt a francouzský revacholský přízvuk mě nakonec fakt baví a chci toho co nejvíc a co nejdéle, a pro jistotu si to pak dám ještě jednou (a tentokrát s drogami a alkoholem)".

Ukázalo se, že Disco Elysium je něco, co mi strašně dlouho chybělo – konečně možnost vybrat skutečné odpovědi místo kolečka srdíčko-kladívko-neutrál, konečně opravdový role-playing, kdy vlastnosti, do kterých investujete, opravdu vytvarují váš herní zážitek. Rozhodnutím, do čeho investovat fakt zásadně ovlivníte, jaký bude Harry detektiv, jak na něj budou ostatní reagovat,co se mu podaří zjistit, jaké situace odemknete a jaké doplňkové komentáře k tomu, co se děje kolem něj, dostanete.

Hlavní dějová linka je pokaždé víceméně stejná (i když v konfrontaci se žoldáky přijdete o Kima, dostanete náhradu, i když zatknete Klaasje, trajektorii kulky si stejně nakonec nějak odvodíte, dokonce i když ani nesundáte oběšence ze stromu, tak pořád „vyhrajete“). Váš přístup může ale být zásadně odlišný: Harry může být neustále se všem omlouvající uzlíček lítosti a dobrých úmyslů, ale i totální debil na drogách, který se neptá, ale rovnou vyráží dveře. Hra je i přes svůj někdy dosti temný tón i povedeně, tak nějak trpce a lidsky vtipná, za celou herní dobu a dlouhé řádky textu mě nudila snad jen v několika místech při bourání čtvrté zdi s vedlejším questem o vývojářích nejlepšího RPG všech dob. Má řadu naprosto neskutečných hlášek a momentů, které se těžko vytahují mimo hru, protože se prostě musí zažít a slyšet v tom kontextu (karaoke, telefonát expřítelkyni, setkání s kryptidem), a po těch několik váhavých hodinách na začátku si mě naprosto omotala kolem prstu, že v podstatě nepřicházím na žádný důvod, proč by neměla mít 100%. Hrála jsem už tu upgradovanou verzi s plným dabingem, který si myslím byl až na tu Cunoesse též hodně slušný.

Co bylo pro mě RDR2 v roce 2019, je Disco Elysium ve 2021. Jediný problém je v tom, že u mě po dohrání tohoto typu hry nastává zas to období limba, kdy mi připadá, že nic prostě už není tak dobré a že mě žádná hra tak nebaví.

Pro: skvělý příběh, skvělé RPG, skvělý zážitek

+27

My Brother Rabbit

  • PC 85
Tak tohle byla opravdu parádní záležitost. Krásné grafické zpracování, solidní příběh a dobrý mix hádanek a hledání. Hodně mi to připomnělo The Tiny Bang Story. Kouzelný imaginární svět je propojen krátkými scénami z reality, která není tak veselá a barevná. Příběh mě opravdu překvapil tím, jak depresivní to vlastně všechno bylo, protože jsem před začátkem hraní neměla vůbec ponětí o čem hra je. Takže imaginární cesta králíka, který doprovází nemocnou květinku skrz snový svět je vlastně příběhem o bratru, který se snaží povzbudit svojí mladší sestru v tom nejhorším. Pokud tenhle smutný podtón hry někoho znervózňuje, tak tady je spoiler, jak to dopadne: samozřejmě to končí dobře ;). Osobně bych se bez těch scén z reality obešla, protože i v tom kouzelném světě je jasné o co jde. Trochu to tím drama tlačilo na pilu, ale to je jen můj osobní názor, že.

Samotné hraní bylo opravdu fajn, ve hře není k dispozici žádná nápověda ani možnost přeskočit logickou hádanku. To beru oboje jako pozitivum i negativum, plus je to pro mě tím, že mě to fakt donutilo hledat a neusnadňovat si průchod hrou jen proto, že hledám nějakou breberu už přes deset minut. Mínusem je to, že v některých situacích může stoupat frustrace. V půlce hry mi došlo (protože nečtu tutoriály samozřejmě), že hledání je usnadněno tím, že pokud je hledaný předmět na dané obrazovce, rámeček okolo je zabarven modře. Náplní hry je z většiny hledání x počtu daného předmětu - kabely, květiny, motýli atd. Takže styl již zmiňovaného The Tiny Bang Story. Hledání je proloženo pár logickými hádankami, nebo sestavováním mechanismů podle nakresleného plánku.

Celkově můžu hru opravdu doporučit. Jen bych asi zmínila, že přesto, že hra vypadá jak pro děti, spíš bych řekla pro starší děti nebo děti hrající s rodiči. Ten depkařský příběh není ani problém, spíš si myslím, že s některými logickými hádankami to fakt chce pomoc dospělého (protože se prostě nijak přeskočit nedají). Ale jinak doporučuji pro všechny ostatní, děti neděti :D.
+14

Fait – The Machine

  • Android 40
Hra mně příjemně připomněla Gish. Ale bohužel jsem se nedokázal donutit si Fait oblíbit. Zaprvé, je příliš tmavá. Jste černá koule pohybující se přes černé objekty s temnými stíny v pozadí. Pár objektů nebo linií je ostře nasvíceno, což ještě více znesnadňuje rozlišování černých objektů od sebe. Docela mi to unavovalo oči. Také se těžko odlišuje, po kterém objektu lze přejít, a co je jen v pozadí, když je všechno tmavé. Barevnou paletu jsem si jednoznačně neoblíbil.

Zadruhé a mnohem zásadněji, ovládání je velmi nepřesné. Nemluvím teď o setrvačnosti, kterou vaše postava má, ale o ovládání, které jednoduše v polovině případů nereaguje. Postava často nejde do směru, do kterého jezdíte prstem (a na vertikálních površích to ještě komplikuje, že stále musíte máchat doleva/doprava, místo do opravdového směru pohybu, ale ani když na to pamatujete, tak to nereaguje správně), skrčení funguje tak na desátý pokus, výskok na každý druhý. Kulička vybíhá příliš rychle, takže pomalé opatrné pohyby nelze provést. Na některých površích zůstane přilepení, i když visíte zcela horizontálně, na některých površích kloužete, i když jste jen nepatrně nakloněni - ale od sebe je nerozeznáte. Fyzika je totálně zblázněná a často reaguje přesně naopak, než čekáte, např. páky co ignorují váhu vašeho těla, nebo co se chovají jako byste byli plní hélia.

Celkově je to škoda, po prvních pár úrovních jsem byl velmi pozitivně naladěn. Pak již bohužel ne.

Celkové hodnocení: Nic moc

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2020 v angličtině na Google Play).
+6

Wacky Wheels

  • PC 100
Tuhle hru jsem jedním slovem zbožňoval. Hrál jsem jí nejméně několikrát za měsíc a bylo mi tehdy jedno, zda se jednalo o to zvítězit v šampionátu nebo si jen tak zajezdit.

Začnu tím nejdůležitějším, co musí závodní hra nabízet a to je zábavný gameplay. Ten zde funguje výtečně a je zábavný, tak jak má být. Volit můžete ze tří obtížností, kdy soupeři opravdu umí pěkně zatopit. I když se dostanete na první místo, tak si nemůžete být jistí svým vítězstvím, protože jsou vaši sokové stále hladoví a stačí jedno zaváhání a jste najednou mimo stupně vítězů.

K zábavnému závodění musí patřit i zajímavý a dlouhý výpis tratí, které člověka musí zaujmout a bavit. To hra rovněž splňuje, jelikož jsou zde tři základní šampionáty + tři bonusové šampionáty a pro každý šampionát je pět odlišných tratí. Ke všemu si můžete zahrát i vedlejší lovecké závody, ve kterých lovíte kachny pomocí sesbíraných ježků.

Zábavu přináší i multiplayer, který jsem si v dětství užil se svým starším bratrem. Ten ještě zábavu zvedá, protože se vždy chcete vytáhnout nad svým soupeřem. Ale zároveň díky tomu mohou vznikat i skvělé a unikátní nevyzpytatelné situace.

Podle mě hra splňuje všechno, co závodní hra splňovat má, aby byla zábavná. Autoři zde rozhodně nešlápli vedle, ale trefili se na správné místo.

24/31 - Hodně veliký návrat do dětství pro mě znamenala tato hra. Doufal jsem, že mě paměť nebude u této hry šálit a že to nebude poté dlouhé době špatná hra. V tomto případě ovšem fungovala dobře a hned jak jsem si ke hře sednul, připadal jsem si jako doma. Sice jsem si trochu musel zvykat na grafiku, která mi chvíli dělala potíže, ale po chvíli už bylo vše jak při starém.

Pro: Veliké množství tratí, zábavné, multiplayer

Proti: Nic

+13

The Chronicles of Riddick: Assault on Dark Athena

  • PC 75
Není běžné, aby herní pokračování obsahovalo rovnou i remake předchozího dílu. Riddick se tím možná chtěl vykoupit za svoji kratší „stopáž“ obou dílů a nutno podotknout, že se mu to povedlo. Grafický kabátek má kromě povinně ostřejších textur, o něco detailnějších modelů i přirozenější stíny, což je pro oba díly určitě to nejpřínosnější. Na druhou stranu tehdejšího důrazu na nápadné blur efekty nejsem tolik fanda.

Dark Athena vypadá jako hrozivá kosmická loď, která si co do husté atmosféry a pocitu beznaděje příliš nezadá s nedobytným vězením Butcher Bay. A je fakt, že hra se takřka do poloviny vašemu předchozímu hledání únikové cesty z nápravného zařízení podobná. Stealth prvky jsou spíše arkádové, k tichému postupu vás vybízí převážně to, že s vaší „nepřátelskou“ DNA nemůžete vzít bouchačku do vlastních rukou. Na druhou stranu se mi líbí nápad, kdy můžete dočasně střílet ze zbraně, kterou v rukách třímá mrtvý dron. Hra stejně jako v minulém díle klade důraz na vaši zranitelnost, je super, že při operaci s tlačítky, nebo při šplhání se přepne do pohledu z třetí osoby bez možnosti se bránit. Přesto vnímám atmosféru jako o něco slabší než v Butcher Bay. Ačkoli je vesmírná stanice ideální místo pro pořádný (survival) horor, nemůže se Dark Athena rovnat např. s některým z dílů System Shock. Zčásti je to dáno tím, že nyní už je možná pouze jedna cesta vpřed, a tedy chybí jistý pocit ztracenosti „uvnitř“, či očekávání nebezpečí „odkudkoli“. Zčásti je to dáno také triviálními úkoly, které na celkové dění uvnitř lodi vrhají takový zjednodušený pohled. Hra opět nabízí několik vedlejších postav a dialogů, ale ty někdy působí trošičku průhledně. Věřím, že jsou ve hře primárně z toho důvodu, abyste si mohli vyslechnout drsného Vina Diesela. :)

Dle mého názoru se právě na Dark Atheně ukazuje, že koncept, idea, nebo chcete-li potenciál celé série Chronicles of Riddick relativně rychle vyčpí. Escape From Butcher Bay je nabušená, hutná (a krátká) hra, ale myslím, že hrát to samé dvakrát delší dobu – tedy např. po Butcher Bay ihned plynule navázat na Dark Athenu zvýrazní právě ty nedostatky jako jsou zmiňované jednoduché úkoly, zjednodušený stealth, anebo umělou inteligenci. Ta stále nereaguje na vaše prozrazení moc dobře. Někdy se stačí na chvíli schovat, nebo přejít do vedlejší místnosti a je po problému. Nicméně nemůžu říct, že by to nějak významně snižovalo můj prožitek ze hry. Ten byl většinu času velmi dobrý, a to zejména díky koukatelné vesmírné stanici. Stejně jako ostatní jsem nepochopil závěrečnou čtvrtinu hry, která se po všech stránkách podobala více Unrealu II, než všemu, co jste doposud s Riddickem prožili…

Takže tvými slovy, Riddicku: „If it’s any consolation, you were better than average. So that’s something.“ 
+16

The Evil Within

  • PC 80
Já stále nenapsal komentář k The Evil Within. Zvláštní. Vlastně ani k jednomu. Ještě zvláštnější. A protože se nudím, a tak vůbec, proč nenapsat pár řádek. Implicitní neskryté spoilery.

O technickém gameplayi hry bylo napsáno už víc než dost. Hra jako střílečka není špatná, ale ani není vyloženě nejlepší pod sluncem.  Z toho důvodu má hra zde oranžové hodnocení, a je to zřejmě poměrně zasloužené z pohledu primárního žánru. Tento komentář bude tedy spíše o tom, proč je hra pro mě blízká mému hráčskému srdíčku.

V první řadě je třeba žít, že The Evil Within je noční můra. A to v žádném přeneseném smyslu. Ona to prostě je noční můra, přičemž hra se neobtěžuje vás o tomto faktu informovat. To je požehnání i prokletí. Když jsem hru prvně hrál, byl jsem tím neskutečně unesen, protože sem prostě nevěděl, co se děje a bylo to skvělé. Nebylo to jako hrát hororovou kde tak nějak tušíte, o co jde. Tady jste ztracení v temnotě a nic nedává smysl. Tohle je mimochodem důvod, proč to tolik lidí s hrou vzdalo a ve skutečnosti je to celé tak zamotané, že mnoho hráčů do konce hry nepochopilo, o co jde – a upřímně i já jsem byl v mnoha bodech zmaten a možná stále jsem.

Primární však je, že je to oživlá noční můra. Takové, v které víte, co se děje, ale nemůžete nic dělat. Jde to o úroveň dál než Alan Wake, v kterém taky pracujete s určitými symboly, konkrétně světlem. I zde je vše, co vidíte spíše symbolem. To není skutečná zbraň, ale palebná síla, čistý symbol síly, který můžete použít k útoku jako k obraně. A tak nějak je to se vším. Gel také není gel, je to spíše duševní síla, odhodlání. A tak je to víceméně se vším, co ve hře je. Vše je nějaký symbol pro něco, stačí najít význam s pomocí všech indicií.

Miloval jsem, a stejně ta ve dvojce, zrcadla a Safe Haven. Vážně, v obou hrách jsem pro to žil. Pro mou sestru Tatianu a „Clair de Lune“. Je úžasné, že ve světě čisté temnoty může být prostě něco, co ve vás vzbuzuje naději. Musí být, protože jakou má jinak cenu pokračovat? A zde vlastně žijete pro ty okamžiky praskající zrcadla a Debussyho.  Tatiana je mimochodem další nádherný symbol, zcela nevysvětlený až do druhého dílu.

The Evil Within má ve skutečnosti naprosto brilantní příběh. Bohužel ukrytý, jak jsem už trochu naznačil. Tak moc ukrytý, že většina hráčů nebude mít chuť ho luštit. Vše ale dává smysl. Věřte mi. Vše do poslední molekuly této hry dává smysl, a co nedává, tak dávat nemusí. Chaos a mind blow je součástí té hry, nikoliv chyba. Noční můra. Horečnatý sen. Krev, vnitřnosti, temnota. Zlo. Zlo uvnitř.

Na konec se přikláním k závěru SilentWolfa. Je to kvalitní horror, a ostatní je pro mě spíše podružné. Ano, technický gameplay je horší, grafická optimalizace je horror sám o sobě, a občas máte chuť rozbít zrcadlo (hehe, rozbít zrcadlo, chápeš? Ehm…). Ale z toho atmosférického hlediska je bomba.

Nejlepší je, že The Evil Within 2 většinu chyb odstranil a díky tomu je to ještě lepší hra. K dalšímu komentáři se snad ještě dostanu.
+13

Halo 3: ODST

  • PC 70
Rozšíření ODST mě zasáhlo příjemně nepřipraveného. Očekával jsem čistě jen další mission pack, ale tvůrci se poprvé nebáli trochu zaexperimentovat a využili relativně bohatého lore pro vedlejší příběh umístěný někde mezi druhý a třetí díl. První procházka městem ve mě vyvolávala nadšení. Trocha Deus Ex (HUD), mírný Mass Effect vibe (ambientní hudba), ale především barevná paleta, která se posunula do různých odstínů hnědé a neonové rudé a která ve mě vyvolávala pocit, že jsem naskočil zpátky do série Killzone. V rámci série je tohle rozšíření atmosférou někde úplně jinde, méně cartoonovité a více ponuré válečné military sci-fi. A rozhodně to osvěžilo zajeté pořádky.

Hráč se vtělí do role obyčejného vesmírného mariňáka. Žádný charakter jako Master Chief, ale obyčejný generický vojcl, který trpí ztrátou řeči a charakteru. Je však součástí většího týmu mariňáků a tam už to začíná být zajímavější, protože se jedná o sympatickou partičku s Nathanem Fillionem v čele.

Velkou změnou je zasazení do polo-otevřeného prostředí keňského města New Mombasa, které tvoří jakýsi ústřední hub. První krůčky rozbořenými a mrtvolami pokrytými ulicemi za tónu jazzově-klavírní hudby jsou fajn a hra na mě uhodila zajímavě melancholicko-depresivní atmosférou probíhajícího konfliktu. Po chvíli však nadšení trochu opadlo, protože tvůrci stále trpí jakousi potřebou recyklovat a leckdy vyloženě copy-pastovat lokace (přitom u trojky se tomu už docela pěkně vyvarovali). Po pár hodinách město vlivem stále stejných vzorců vizuálně omrzí. A hratelnostně omrzí ještě dřív, protože je to v podstatě jen zcela prázdná statická kulisa se spawnujícími se skupinkami nepřátel a 30 audio logy. Lokace reálně sloužící jen k tomu, aby v ní hráč chodil za ukazatelem, tam zmáčkl E a to ho hodilo v podobě flashbacku do opravdové lineární mise.

Docela příjemně mě překvapil příběh, který přináší pěkný twist a vtipně zákeřné si i rýpne do hráče. Zároveň doporučuju poctivě vysbírat všech 30 audio logů. Obohatí příběh o další dějovou vrstvu a ve finále s ním pěkně splynou v jedno. Umístění collectiblů je však často dost nešťastné, v ingame mapě vyznačené nijak nejsou a ani neexistují žádné hinty, které by hráči dopomohly k jejich nalezení. Osobně jsem to vyřešil tak, že jsem si vytiskl mapku a fyzicky si je odškrtával... hezky po staru. I tak dalo jejich nalezení v té spleti nevýrazných koridorů občas docela zabrat.

Rozšíření sice jako celek fajn, ale upřímně? Otevřené prostředí v tomhle podání za mě ne-e. Osobně si více cením koridoru, kde se aspoň něco děje.

Pro: výrazně odlišný mood hry, hudba, Nathan Fillion a jeho tým, gunplay; oproti trojce o fous tužší, ale nikoli přehnaná obtížnost, finále

Proti: trochu zbytečná a tempo hry brzdící snaha o mírně otevřený svět, level design s prvky copy-paste tradičně neohromí, tichý protagonista, xichty

+16