Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Final Fight

jvempirejvempire
Dohráno
  • PC 85
  • Arcade 85
Final Fight je prvním dílem jedné z nejznámějších beat 'em up sérií. Na úvod musím přiznat, že je to také jediný díl který jsem dosud hrál, ale zase několikrát. Hru pamatuji jak z automatů tak ZX Spectra a v roce 2018 jsem dohrál originál při návštěvě muzea v Červeném újezdu. Tentokrát došlo na PC verzi vydané v rámci Capcom Beat 'Em Up Bundle, což je emulovaný originál, dostupný jak v anglické tak japonské verzi. Hrál jsem obě a žádné zásadní rozdíly nezpozoroval, jen drobnosti v úvodní animaci.

Hra je klasickou pouliční bitkou za záchranu dívky. Na výběr je ze tří hrdinů, kteří se liší silou a rychlostí. Šest částí hry je zasazeno do prostředí typického pro americké město s protivníky v podobě pouličního gangu. Po druhé a čtvrté části následuje demoliční minihra - jednou je cílem auto, podruhé zavěšená skla. Jde primárně o způsob jak získat více bodů a tím bonusové životy. Hlavním plusem hry je skvělá ovladatelnost a s tím související souboje. Ovládání směru, útok a skok, plus samozřejmě různé kombinace dávají slušné možnosti a vše navíc skvěle poslouchá. Postavy reagují rychle a přesně. K boji lze občas využít i nějaké zbraně jako nůž, meč nebo kus trubky. Na každého protivníka něco platí a hra by se určitě dala naučit na jedno-kreditový průchod. V dnešní době, když do automatu nemizí jedna mince za druhou, už to ale není tak motivující.

Zamrzí, že se lze dostat do situace, ze které se nedá rychle dostat a stojí to velkou část života. Přitom stačí jeden nepovedený úhyb a jste v problémech. Jinak obtížnost odpovídá době a platformě. Verze pro konzole a handheldy mají kvůli omezením méně protivníků a i tak vypadají hůře. Naopak originál je graficky stále pěkný. Hru tak rozhodně doporučuji a určitě nevynechám ani další díly. Final Fight je k dispozici i v rámci Capcom Arcade Stadium, také v emulované verzi. Navíc ale obsahuje režim výzev a možnost přetáčení. Hrál jsem obě verze a volba záleží jen na tom, zda oceníte opakování hry kvůli výzvám.
+14

Emily Is Away

OndrejVasicek.czOndrejVasicek.cz
Dohráno
  • PC 70
Pro samotný příběh nebo možnosti ho větvit hru určitě nehrajte. Není to tragédie, ale nestojí to za to. Emily Is Away si zahrajte, pokud máte slabost pro neuspokojené romantické linky a především pocházíte a chcete nasát atmosféru pradávného chatování pomocí ICQ.
Sám jsem jedním z nich. Na uživatele ICQ se váže takový fenomém, že i po spoustě letech jeho nepoužívání, si stále pamatují svoje číslo. A hádejte co .... z paty - 343391902. Nechápu, že si něco takového pamatuju, když ani neznám číslo na svou ženu a se zapamatováním jejich narozenin jsem taky často na štíru.

Pro: zdařilé oživení atmosféry ICQ doby; easter eggy; "herně" zajímavě udělaný konec, který dobře prodává myšlenku, proč "to nikdy nedopadlo"

Proti: meh příběh i konverzace

+4

Assassin's Creed II

NixNix
Dohráno
  • PC 80
Ezio, stěžejní díl, nejlepší z celé série atd atd... Tak tohle na vás vyskočí, když si zadáte tuhle hru do vyhledávače nebo se jen někoho zeptáte. A je tomu skutečně tak? Tak to nevím, neodehrál jsem všechny díly a nemohu soudit. Ale hra je to dobrá.

Jenže víc ani ťuk. Alespoň pro mne a je mi jasný, že spoustu lidí to tak vidět nebude. Ale jsme různí a sto lidí sto chutí. A mé chutě jsou dycky jiné. Ale co hru táhne tak je opravdu postava. Ezio je sympaťák a takový trochu floutek, který má velké charizma a hlas dabéra je natolik skvělý, že vám ani nepřijde, že jste ten hlas nikdy neslyšeli.

Ale celkem mi vadil jeho vývoj a více mne bavil na začátku než v pozdější části hry, protože už na mne nepůsobil tak přirozeně a přišlo mi, že je vážný až moc. Ale asi to k tomu patří. Nejsem Assasin tak nevím.

No a teď se dostáváme k hratelnosti. A s tou jsem ani tak neměl problém, ale co jsem měl problém, tak s misemi. Ne, že by nebyly různorodé, ale v některých vleklých částech se na mne dostával pocit nudy. Některé mise, zvláště ty, kde máte odstranit x různých osobností atd jsou prostě nudný. Takový to klasický z bodu a do bodu b. Sice plus je, že postavy se vyskytují v jiných situacích a nepřipadá vám to tak stejný, ale i tak mne to celkem nudilo.

Ale jakmile pak přišli cutscény, tak mne to zase uhranulo. Ano, jde vidět, že tohle je opravdu doménou týhle série. Protože další díl a zase ty herecké výkony, cutscény kor na tuhle dobu byly opravdu super. Tohle Ubisoft umí.

Jinak hratelnost je na hru z tyhle doby standartní dle očekávání. Žádný průlom se nekonal, ale parkour je fajn. Ten se mi líbil a na klávesnici se to hrálo dobře.

Ale to je právě ten problém, když mám hodnotit takovou hru s takovými superlativy. Kor po takový době. Ale tím netvrdím, že je to špatná hra, jen mne úplně tolik neoslnila, jako by měla. Ale jsem rád, že jsem udělal výlet do historie téhle značky a okusil další kousek jiné země tentokrát Itálie. No a kam se podíváme dál. Snad jen stačí dodat.

Viva la France....

Pro: Ezio, cutscény, hra na svou dobu vypadá pořád dobře, vedlejší postavy, různorodost misí, příběh v pozdější části hry

Proti: Pozdější vývoj Ezia, hra je občas zbytečně dlouhá a v některých pasážích nudí, vysoká cena pokud není ve slevě, Desmond, výlety do normální světa

+11 +12 −1

BMX Simulator

zxretrosoftzxretrosoft
  • Amiga 90
  • Spectrum 80
  • C64 --
BMX Simulator je jedna z nejlepších závodních her půdorysového druhu. Ideální je ve dvou hráčích proti sobě, protože počítač brzy překonáte, neboť pochopíte, kde dělá chyby a kde je naopak lepší.

Nejsilnější stránkou není ani tak grafické zpracování nebo nějaké efekty, ale pocit ze hry a atmosféra. Jakmile se člověk naučí trať jezdit tak dobře, že je pro něho samozřejmá, pak si to už jen užívá a vylepšuje desetinky sekund. Tenhle pocit je nicméně dvojsečný a není vždycky pozitivní. S tím, jak jede na limit, zvyšuje se automaticky riziko pádu a vzhledem k tomu, že hra stojí na výsledném čase, resp. skóre, pak dokáže pocuchat nervy jako málokterá jiná. Pád je totiž krkolomný a stává se, že jste-li někde uvízlí ve špatném místě, vede to k opakovanému pádu, někdy i ke srážce se soupeřem.

Uvítal bych větší rozmanitost tratí a hlavně větší počet. Je jich tam 7 a jsou si relativně podobné.

Hru jsem hrál na ZX, C64, Amize. Nejde porovnat mezi platformami, protože je na každé z nich specifická a dá se říct, že stejně dobrá. Zvuk je na každé vydařený, i když úplně jiný. Graficky nejlépe vyjde určitě na Amize, ale i verze pro ZX Spectrum je strašně pěkná a kvalitní.

Pro: hratelnost, zvuk, atmosféra

Proti: nervové kolapsy z pádů, malá rozmanitost tratí

+4

Wargroove

TainaruTainaru
Dohráno
  • Switch 75
Advance Wars ve fantasy světě. Touto větou by se dal shrnout celý princip hry, ale ono se tam toho stejně skrývá víc. Letos mám nějaký tahovkový rok, takže moje (tuším) šestá tahová strategie byla právě Wargroove, která mi přišla v kolekci s druhým dílem od Super Rare Games v krabičce.  

Nejvíce mě zaujal jednoduchý, leč funkční pixel art. Bojové mapy i svět jsou vyvedeny ve vesele barevných pixelech, do toho hraje celkem vyhovující hudba a na poměry indie hry je v ní kupodivu celkem hodně variabilního obsahu.  

Ústřední příběh samozřejmě tvoří osu hlavní kampaně, která ani není moc dlouhá. Marcia, dcera zavražděného krále, se vydává na cestu odplaty do nepřátelského království porazit zlého nekromancera Valdera a jeho přisluhovače. A musí projít přes další země, se kterými normálně neválčí, ale pro potřeby hry se obě protistrany vždycky nějak semelou a pobijí. Každá mise je uvedena i zakončena jednoduchou cut scénou a i během boje postavy komunikují skrze dialogová okna.
Boje mi nepřišly nijak moc těžké, ale občas pořádně přituhlo a já musel misi opakovat. V poslední třetině hry jsem si všiml, že hraju na hard obtížnost, a snížil jsem proto na normál, kdy už to šlo jako po másle. Mimochodem, hráč se může pohybovat po mapě volně a hrát jakoukoliv misi kdykoliv (tedy kromě té úplně finální). Za každou misi lze získat až 3 hvězdičky podle úspěšnosti. Ty se sbírají a za jejich dosahovaný počet se odemyká obsah do dalších bonusů.  

Bitvy probíhají na pomyslných čtverečkovaných mapách spíše drobnější rozlohy a převálcovat protivníka v klasických soubojích není (až na pár výjimek) moc velký problém. Velkou roli v úspěšnosti plní i osobní speciální ability (groove) každé hlavní postavy vojevůdce. Zrovna Marcia má v poli velkou výhodu díky svému AoE healu; ability se nabíjejí postupnou likvidací nepřátel. Docela mě bavilo hrát i za Sigrid, Kojiho a Errola & Orlu.  

Kromě hlavní kampaně je tu ještě vedlejší kampaň určená pro dva hráče, kdy se přepínají tahy jedné a druhé armády na stejné obrazovce, oba hráči tedy musí být fyzicky vedle sebe a spolupracovat proti nepříteli. Taťka s dvěma nadanými dětmi musejí dobývat armády světa, aby shromáždili bohatství určené jako výkupné za jejich člena rodiny. Kampaň jsem odehrál sám se sebou, takže si děkuji za úspěšnou spolupráci.  

Další zajímavou částí hry jsou puzzle mapy, kde hráč v podstatě řeší hádanku. Každá taková mapa má jeden jediný tah, kdy je potřeba splnit podmínku mise. Je to opravdu nápadité a mnohdy dost těžké, v podstatě jen pro ty největší stratégy. Jakmile začalo přibývat nepřátel a já se už kompletně ztrácel ve změti možností, sahal jsem po návodu. Bohužel na toto nemám dostatečně analytickou mysl, ale bavilo mě každopádně tyto puzzly řešit. Za odměnu jsem poté dostal souhrnně mnoho hvězdiček.  

Arcade mód nabízí řadu minipříběhů, každá postava ve hře má nějaký svůj vlastní (i když vždy jde o to samé – získat speciální ničivou zbraň). Je tu celkem 18 postav, každá postava musí svést celkem pět jednoduchých bitev na náhodně zvolených mapách. Po čase už se mapy opakují, takže jsem se postupně naučil, jak je rychle a efektivně odehrát. Ale za odměnu jsou zase hvězdičky a jejich počet se sčítá ze všech obtížností.  

Hra má ještě lokální a online multiplayer, a pak také vlastní editor map a scénářů. Uložené mapy hráč může pověsit na net ostatním ke stažení a naopak stahovat mapy ostatních hráčů, což mi přijde super. Osobně jsem si zahrál asi tři různé mapky odlišné kvality, i jednu kooperativní s počtem pro až 4 hráče. Celkem sranda.  

A na co jsou vlastně všechny ty hvězdičky? Jednak se za ně odkrývá bonusový obsah (artworky), jednak se za ně odemkne finální mise (100 hvězdiček). Plněním misí se rovněž odemykají postavy do arcade režimu, jejich lore a také melodie do jukeboxu. A pak je tu speciální postava do arcade, která vyžaduje nasbírat aspoň 151 hvězdiček (hehe, kdepak na to číslo asi přišli?) a pak splnit řadu skrytých podmínek. No, trošku to trvalo, ale povedlo se. Myslím, že jsem ze hry vytěžil opravdu hodně, ačkoliv k úplné kompletaci hry mi stále chybí něco přes 90 hvězdiček (mám 153/245).

Jako tahovka patří Wargroove určitě mezi zábavné hry, i když příběhově ani mechanikami nenabízí nic, co by tu už nebylo předtím. Zajímavější na hře mi nakonec přišly všechny ty věci mimo hlavní kampaň, zejména puzzly, které jsou opravdu originální. A musím pochválit i mise na moři, kde jsem mohl vybudovat skvělou želví armádu, kterou jsem pak smetl nepřátele na vodě.
Jinak jsem rád za tyto tahovky. Zejména během cestování se dobře hrají v buse nebo ve vlaku, takže cením. Jsem zvědavý i na letošní Metal Slug Tactics nebo blížící se Warside.

Poznámky k mým osobním achievementům:
Herní doba: 85 hodin
Hlavní kampaň komplet
Vedlejší co-op kampaň komplet
Puzzle komplet
Arcade režim komplet 18/18
Jukebox komplet 30/30
Hvězdičky: 153/245 

Pro: Příjemná tahovka; jednoduché ovládání; různé módy a bonusy; není příliš dlouhá; puzzly a arcade

Proti: Trochu kopírka Advance Wars, po čase lehce repetitivní

+10

The Happies - Amber Falcon

ripperripper
  • PC 45
Z této hry mám rozpačité pocity. Na jednu stranu je krásné, jak se autoři snažili udělat titul pro děti. Má to příjemnou grafiku, jednoduché ovládání, minipříběh a dokonce český dabing. Na straně druhé, mé děti (4 a 7 let) bohužel nezaujala (skončili jsme tak ve 3/4 příběhu), a přijde mi, že je to spíše problém hry.

Principem hry je, že bloudíte po úrovních a hledáte hepíky, a následně východ z úrovně. Jakýkoliv dotek s překážkou vám ubere srdíčko (těch máte jen pár, dle obtížnosti), a pak musíte jet znovu. K tomu vám ubývá palivo, které lze omezeně doplňovat nalezenými minerály (problém je backtracking, když už jsou vytěžené). Minimálně pro mé děti nebyla šance nenarážet do překážek, takže jsem zvolil dětskou obtížnost, která vypíná jak ztrátu životů u kolizí, tak palivo. Fajn. Problém ale je, že hra se stane velmi rychle nudná, protože tam prostě nic dalšího není, jen bloudění po spletitých úrovních a hledání hepíků. Žádná další interakce s prostředím není, průzkum a průlet úrovní není ničím ozvláštněný. Moje děti velmi rychle ztratily zájem.

Pokud bych si to já, jako dospělák, pustil na normální obtížnost, tak bych se sice zvládal vyhýbat překážkám, ale nic moc by to nezlepšilo, protože tam chybí nějaká další zábava. Navigace by byla pomalejší, opatrnější, a tím více by mě nebavilo, kdybych musel opakovaně bloudit po úrovni a hledat zbývající hepíky. Nehledě na risk nedostatku paliva.

Ideálně bych si představoval interaktivnější prostředí, občas nějakou malou hádanku, a méně bloudění. Snad příště.

Těžko se mi rozhoduje, zda hru doporučit vyzkoušet či ne, protože děti jsou různé a dovedu si představit, že některé budou spokojené, možná i nadšené. Na mé to nefungovalo, a já tam z pohledu dospěláka vidím příliš mnoho problémů (které ale děti možná nebudou vůbec trápit). Na druhou stranu je mi velmi sympatická snaha autorů o český dětský titul, a doufám, že budou v tvorbě pokračovat.

Celkové hodnocení: Nic moc / Dobrá (jak to konkrétnímu dítěti sedne)
+6

Prince of Persia

Peter.MelonPeter.Melon
  • PC 80
Tak tuto PC hru jsem docela hodně hrállv 90.letech.Třeba s mým bráchou.Mám i sestru,ale tu baví jiné hry(Sims).Mně tato hra docela bavila a hraji ji dodnes.

Pro: Uvodní znělka,souboje a dobrá grafika

Proti: Stará,místy větší obtížnost

+3 +6 −3

Returnal

jvempirejvempire
Dohráno
  • PC 85
Returnal byla jedna z mále PlayStation exkluzivit na jejíž vydání pro PC jsem se těšil. A po dohrání musím říct, že mě nezklamala. Prvním velkým kladem hry je atmosféra tajuplného světa. Ačkoliv samotný příběh je řekl bych slušný, jeho podání skrze svět a flashbacky umí u hry udržet. Mysteriózní charakter je velmi výrazný, zvláště z počátku vyskakuje záhada za každým rohem. Hutné atmosféře napomáhá i velmi dobrá grafika, temná a zároveň plná barev.

Druhým kladem je hratelnost, respektive responzivita akce. Postava dělá přesně co chcete a každá ztráta života a úmrtí jde za hráčem. Nikdy jsme neměl pocit, že by hra nezareagovala na mé povely. To je pro takto rychlou a zároveň celkem náročnou akci velmi důležité. Rouge-lite prvek neustálého opakování, učení se a postupného zlepšování postavy je také zpracován dobře. Z počátku jsem měl pocit, že je vývoj zbytečně pomalý, ale v určitou chvíli se vše přehouplo do příjemnějšího tempa. Akce je podpořena množstvím zbraní, kterým ještě odemykáte schopnosti. Dobře použitelná je většina z nich, ale měl jsem samozřejmě své oblíbené. Mému stylu hraní navíc více svědčí zbraně s rychlejší palbou.

Returnal nabízí šest biomů, které je nutné projít několikrát. Nejen kvůli umírání, ale i pro dokončení příběhu. Díky různorodosti jednotlivých prostředí se hra neomrzí, i když ve třetím aktu už to bylo jen tak tak. Naštěstí jsem potřebné fragmenty našel dost rychle. Na vyzobání všeho už ale nemám moc náladu, tomu náhodně generovaný obsah moc nepomáhá a procházet stejné místnosti po třicáté už není úplně zábava.

Součástí PC verze je rovnou i DLC Ascension. To je v podstatě nekonečná věž plná protivníků. Po dokončení základní hry jsem v ní už nechtěl trávit moc času, ale šikovně prohlubuje i příběh. Navíc nejen nové prostředí, ale i schopnosti. Jde tak o příjemné prohloubení hry. Dokončení příběhu je naštěstí už ve třetí fázi, ale pro posbírání potřebných předmětů je nutné první dvě opakovat několikrát.

Technická stránka je naprosto bez problémová. Hra běží plynule a nabízí dostatek možností nastavení. Ovládání na klávesnici s myší je také super. Palba protivníků a její hustota připomíná Ikarugu nebo Drakengard. Celkově je Returnal velmi povedená záležitost a unikátní obohacení žánru. Druhý díl není nutný, ale další hru v tomto stylu bych si ujít nenechal.
+17

Milk Inside a Bag of Milk Inside a Bag of Milk

AvatharAvathar
Dohráno
  • PC 75
Každý, kto je zoznámený s tvorbou bratov Coenovcov, dobre vie, že keď si vybehne kúpiť mlieko, môže sa mu stať veľa nemilých vecí. A hra s podivným názvom Milk Inside a Bag of Milk Inside a Bag of Milk toto pravidlo ctí. K tejto drobnosti som sa dostal náhodným prezeraním Steamu. Nevedel som o nej nič, ale zaujal ma názov, navyše bola v akcii za nejakých 70 centov. S vizuálnymi novelami síce skúsenosti nemám, ale tak prečo to neskúsiť?

A rozhodne ide o zaujímavý zážitok. Slovo zážitok treba podčiarknuť, pretože hra naozaj pozostáva hlavne z čítania hrdinkiných myšlienok. Nejaké voľby hráč síce urobiť môže, ale vo výsledku nemajú príliš veľký vplyv (hoci je možné dopracovať sa aj k bad endingu). Vadí to, nevadí to? Vlastne ani neviem, ale môžem povedať, že som si túto hru užil. A to hlavne vďaka jej znepokojivej a hororovej atmosfére, ktorá je naozaj veľmi hustá. Páčilo sa mi tiež, ako citlivo a nenútene sa Kryukovi podarilo zobraziť vnútro psychicky rozorvanej hrdinky.

Hra je kratučká (cca 15 minút), takže skôr by jej pristalo označenie vizuálna poviedka, resp. mikro-poviedka. A rozhodne je zaujímavé, aké nepríjemné pocity dokázal autor vydolovať z úplne banálnej situácie (návšteva obchodu, kúpa mlieka a návrat domov).

Takže za mňa spokojnosť, hoci chápem, že mnohí hráči na konci len pozdvihnú obočie a povedia si: „A to bolo akože všetko?!“ Mne to stačilo a celkom ma to nabudilo kúpiť si nielen sequel, ale porozhliadnuť sa aj po ďalších vizuálnych novelách (kto by to bol povedal!). Čo je rozhodne úspech.

Pro: nápad, atmosféra

Proti: je to predsa len až príliš krátke

+11

Returnal

KejteeKejtee
  • PS5 90
Retournal som si zaradila do hernej výzvy, keďže som ju hrala v nemčine. Audio stránku hodnotím na výbornú. S dabingom hlavnej postavy som bola viac než spokojná a mala som pocit, že aj vďaka nemu mala hra ešte strašidelnejší nádych. Strach a beznádej hlavnej postavy takto enormne vynikol. Čo sa týka samotného prekladu hry, ten mi vyhovoval tiež, aj keď mi bolo povedané ( od rodeného Nemca), že kvalita tu a tam ,,pokulháva" a niektoré výrazy pôsobia nie úplne pasujúco. Ako vravím, mne to tak neprišlo. Zo zvedavosti som si pozrela pár videí aj v angličtine ale bola som oveľa spokojnešia s mojím výberom.


Returnal je rogue like hra. Človek prechádza levelom a ak zomrie začína znova. Po nejakom čase si sprístupní nové prvky, ktoré uľhčujú prechod hry.Ten začiatok bol pre mňa veľmi frustrujúci a bola som veľmi blízko toho aby som s hraním skončila. Prvý biom, ( celkovo ich je 6) predstavoval pre mňa kruté hodenie do studenej vody. Ja som celkom nešikovný hráč, hlavne čo sa týka strieľania- mierenia a k tomu ešte pohybu do toho. Takže pokiaľ som si zvykla na ovládanie nastávalo neustále umieranie.No a hlavne som mala pocit, že prvého bossa nikdy nedám. Ale podarilo sa. Prechod ďalšími dvoma biomami mi už nerobil až taký problém. Po týchto 3 leveloch nastáva predel a dostávame sa do ďalšieho aktu a hra sa ,,uloží". Druhý akt mi prišiel vo všeobecnosti príjemnejší ale zimný level mi dal totálne zabrať. To bolo peklo na zemi. To som si myslela, pokial som nenarazila na špeciálneho nepriateľa v 6tom biome a pri ktorom som nakoniec umrela viackrát ako pri poslednom bossovi. Toto bol môj druhý a aj posledný krízový okamih. Nasťastie som to ale prebojovala až do konca a nakoniec som si hru prešla ešte párkrát, kvoli ďalšiemu koncu.


Hra ponúka aj svojský multiplayer. Hráč sa môže pripojit do iného sveta a pomôcť spoluhráčovi alebo naopak. No a čuduj sa svet, aj po toľkom čase čo je hra vonku, sa mi podarilo, a nie len raz, zahrať si takto v iných svetoch.


Okrem tohto módu má hra aj challenge mode alebo skôr tower. Mýslím,že nemá koniec alebo ak má,tak je riadne vysoko. Hráč začína s ničím a postupne sa prebojováva levelmi vo veži. Skúsila som si ho aj ja a okrem smrti som si sprístupnila trochu z príbehu ale neviem koľko z toho príbehu sa človek dozvie, keď pokročí ďalej. Tento mód je hlavne pre ľudí, ktorí hľadajú výzvy.


Myslím ale, že to nie je hra pre každého, neustále umieranie môže byť veľkou stopkou a princíp uchovávania si nových schopností neuľahčuje hru až tak ako by si človek mohol myslieť.

Z Retournal som ale ostala milo prekvapená a aj napriek vyššej obtiažnosti ma hra neskutočne bavila a bola strašne návyková. Koľkokrát som si povedala: ,,Ešte jeden run. Teraz to dám."
+12

Marvel's Spider-Man: Silver Lining

YokolobunaYokolobuna
Dohráno
  • PS4 75
Poslední DLC mi přišlo slabší paradoxně kvůli příběhu (za který jej zde ostatní spíše chválí) a původně jsem u něj měl hodnocení i o něco nižší. Přišlo mi, že se tu nestoudně recykluje. To, že se na scénu vrátila Silver Sable, je ok. Autoři vývoj vztahu se Spider-Manem v původní hře úplně vyhodili z okna a poté prakticky do puntíku zopakovali (opět tak začínají jako nepřátelé a přes pozvolné oťukávání se vztah vyvine v křehké spojenectví až na konci OPĚT Silver Sable prohlásí, že se od pavoučího muže hodně naučila, WTF).

Příběhová část mi tentokrát přišla kratší, než v předchozích dílech. Možná jsem však příběhové mise jen méně prokládal vedlejšími aktivitami. Celková délka DLC je tak v konečném součtu zcela srovnatelná s předchozími, tedy slušných 5-6 hodin (při plnění všech aktivit). Tentokrát jsem byl už vyloženě rozčarovaný, když jsem zjistil, že budu opět muset vybíjet nepřátelské základny. Pokusů si to pár vyžádalo a když mě v jedné z nich zabil regulérně poslední bojeschopný bambula poslední vlny nepřátel, utrousil jsem i nejedno sprosté slovo na adresu autorů. Od minula jsou základny navíc vizuálně nezajímavé a snad poprvé v nich nepřátelé nevedou žádné dialogy. Naštěstí jsou tentokrát jenom tři. Zpět jsou i moje "oblíbené" stop crime události. Zrovna tady se autoři uchýlili snad k těm nejotravnějším typům, takže jsem jich měl opět plné zuby.

O přihození "ztracených" pěti procent mě nakonec přesvědčily zbylé vedlejší aktivity. Screwball výzvy byly opět celkem zábava, tentokrát si to s ní navíc můžete i vyřídit, byť hodně jemně a v rukavičkách. Holt ženu neuhodíš, že Spidey... Poslední aktivitu tvoří nové sběratelské předměty, které poodkrývají vývoj jedné z postav ústřední hry. Yuri Watanabe začala být konečně zajímavá.

Přídavky v rámci CTNS mne tak jako celek spíše potěšily. V New Yorku jsem strávil všehovšudy slušných 60 hodin a za tak dlouhou dobu mlácení obrovského množství grázlů už prostě začala být cítit "únava materiálu" i přes to, že soubojový systém a pohyb samotný jsou ve hře jinak skutečně prvotřídní.

Hodnocení na DH v době dohrání: 73 %; 72. hodnotící; digitální verze PSN

Pro: Klady základní hry (opět); některé vedlejší aktivity; Screwball jde konečně za katr

Proti: Recyklace vývoje vztahu Spider-Man/Silver Sable; minimum novinek; další stop crime události a nepřátelské základny už mi lezly krkem

+5

Final Fantasy XV: Episode Prompto

PeachPeach
Dohráno
  • PS4 70
DLCčka k Final Fantasy XV se naprosto očividně snaží experimentovat s různými žánry a nabídnout tak nejen zcela odlišný herní zážitek u každého z nich, ale také ukázat, že i v hlavní sérii Final Fantasy her je prostor pro inovace. Gladiolova epizoda je akční hack and slash mlátička, Ignis zase ukázal výrazný adventurní prvek v podobě traverzování na laně po městě. Episode Prompto už v mých očích úplně opustila hranice RPG žánru a představuje čistou 3rd person střílečku.

Střílečky běžně nejen nevyhledávám, doslova se jim vyhýbám. A když už hraji nějaký ARPG shooter hybrid, tak stejně preferuji zbraně na blízko, stealth či alespoň klidné vzdálené místečko se sniperovkou v ruce před zběsilým střílením uprostřed bitevní vřavy. Ale tady se jedná jen o dvouhodinové rozšíření, což beru jako zajímavé zpestření. Navíc stealth a zabíjení ze zálohy tu je situačně možné a se sniperkou se taky můžete vyřádit. Vlastně jsem i trochu čekala, že větší problém budu mít se samotnou hlavní postavou, ale netušila jsem, jak velký.

Prompto je charakter, který je v základní hře nejméně výrazný. Navenek nedospěle rozverný, uvnitř plný mindráků, věčně ve stínu svých vyzrálejších kolegů. Fyzicky nejslabší a raději schovaný za objektivem svého foťáku než před ním. Autoři tak u něj měli nejtěžší práci mě přesvědčit o jeho kvalitách. Vyvolat ve mně touhu za něj vůbec hrát. A vůbec se jim to nepovedlo.

Hned od začátku se ve vás naopak pokusí vyvolat dojem, že být Promptem je naprosté utrpení. Budete umírat nudou při plahočení ledovou pustinou až do padnutí. Budete nechápavě kroutit hlavou nad volbou se fyzicky sebepoškozovat. Budete otráveně sledovat prapodivné halucinování a propadání do deprese, která je nesnesitelná nejen pro vás, ale i pro ostatní NPCčka. A to mám obecně videoherní charaktery svádějící vnitřní boj s depresí, osamělostí a dalšími psychickými problémy většinou dost ráda. Ale musí mě aspoň něčím okouzlit a tady žádná jiskra nepřeskočila. Navíc hrozný level design, gunplay mi taky nepřišel jako nějaká hitparáda a nesmyslné vedlejší questy. Celkově nejhorší DLC k FFXV. Silný Dirge of Cerberus vibe. Nevím, jestli se budu střílečkám vyhýbat věčně, ale těm ve Final Fantasy sérii bych určitě měla.

Ale nakonec i tady najdete světlé stránky. Kámoška Aranea je fajn, akční finále je povedené a příběh je velmi zajímavý. Vlastně bych až řekla, že nechápu, jak mohli tak důležité příběhové momenty nacpat do DLC a vynechat je z hlavní hry. Než byla vydána DLC, tak to muselo působit hrozně nedokončeně.

Pro: Ardyn, Aranea, příběh, sněžný skútr

Proti: Prompto, špatný level design, zbytečně natahované

+10

Call of Duty: Advanced Warfare

Wettek98Wettek98
Dohráno
  • PC 80
Herní výzva 2024 – 5. Nikdy se nevzdávej! (Hardcore)
První díl pro  „novou generaci konzolí“ v roce 2014 již od prvních ukázek působil jako výrazný grafický pokrok. To se tehdy dle mého také celkem potvrdilo. Byl to také první díl, kdy se Call of Duty pustilo zábran a vrhlo se do daleké budoucnosti. Povedl se tento poměrně revoluční krok?

Zmíněná grafická stránka věci byla tehdy opravdu patrná. Bohužel, nyní po takřka 10 letech, se paradoxně jedná a jeden z hlavní nedostatků. Hra dnes již zkrátka moc dobře nevypadá a dokonce dle mého vyadají lépe některé starší díly série. Ačkoliv hra stínů a světla působí stále na úrovni, textury již tak nevypadají a někdy jsou až opravdu ošklivé. Co však působí i dnes poměrně povedeně jsou obličeje a animace postav.

Co se týče zasazení a světa, to působí v sérii i dnes originálně. Příběh nenadchne, ale hlavní záporak s tváří herce Kevina Speceyho je opravdu uvěřitelný a dokonce snad poprvné v sérii je jeho motivace lepších zítřků i alespoň částečně pochopitelná. Kroky k jejímu dosažení již však nikoliv.

S budoucností přichází také vychytávky, v tomto případě především v podobě exo-skeletu propůjčující lepší schopnosti v podobě superskoků, zpomalení času a dalších. Zbraně jsou taktéž futuristické, ale zároveň stále uvěřitelné. Co se dle mého příliš nepovedlo jsou však určité lokace, které až na pár vyjímek nejsou moc originální a jsou často naporsto zapomenutelné.

Celé se to i dnes hraje poměrně obstojně. Příběh na poměry Call of Duty série není špatný, hratelnost taktéž. Bohužel právě ta grafická stránka zestárla paradoxně nejvíce, ačkoliv to v době vydání bylo největší lákadlo. Záporák Kevin Spacey, futuristické zbraně a hratelnost alá Call of Duty jsou však prvky, které i dnes hru dokáží udržet v poměrně zajímavé kondici a hra tak stále má co nabídnout.

Hodnocení: 80 %

Pro: Zpracování budoucnosti, Kevin Spacey, zbraně, příběh (na poměry série).

Proti: Dnes již zastaralá grafika, zapomenutelné lokace.

+13

Original War

John MirraJohn Mirra
Dohráno
  • PC 90
Páni... ani se mi nechce věřit, že jsem tento polozapomenutý český klenot nehrál tak hrozně dlouho!

Original war je opravdu originální (pun intended!) hra. Co se RTS týče, moc nevím, k jaké jiné bych ji připodobnil, i když, pravda, moc velký znalec RTSek nejsem. 

Kdo to náhodou neví, ne bedny z budoucnosti, ne siberit/alaskit, ne ropa, ale lidé jsou ve hře váš nejcennější zdroj. Nemůžete je "vyrábět", na začátku každé mise jich dostanete určitý počet (a většinou jich je samozřejmě zoufalý nedostatek) a pokud o nějakou postavu přijdete, už ji víckrát neuvidíte.

Sympatické je, že se s vedlejšími postavami setkáváte v průběhu kampaně pořád dokola, takže není problém si k nějakým výraznějším vytvořit vztah. To pak jejich případná ztráta zabolí dvojnásob. Toto ještě umocňuje dnes již legendární český dabing a hlášky. První dvě mise za USA jsem hrál v anglickém dabingu a prostě to nebylo ono. Navíc třeba Powell (kterému v poslední misi za USA hrábne) v angličtině vyzní úplně jinak, jakoby ho situace na konci moc nevzrušovala, což vzhledem k tomu, co udělá, působí dvojnásob absurdně. Kdepak, poctivým českým hláškám se nic nevyrovná (centimetry, pokračujte severovýchodně, Macmillane, zpochybňovat, já-když-vyměním-prasklou-žárovku, pro armádu...) 

Lidem můžete kdykoliv v průběhu mise měnit povolání (voják, dělník, mechanik a věděc), a to v k tomu určených budovách. Využíváním schopností daného povolání se pak postavě zvyšuje její dovednost v této profesi, takže voják na úrovni nula nemá proti svému kolegovi na úrovni 10 moc šanci. Obdobně např. lepší mechanik mnohem rychleji opravuje vozidla, vědec rychleji léčí a zkoumá atd. A třeba dělník automaticky vylepšuje budovy a dává jim vyšší odolnost vůči poškození, což je hodně užitečné. Na konci každé mise pak ještě můžete lidem rozdělit (výše se liší dle počtu splněných nepovinných úkolů) zkušenostní body do jednotlivých profesí.

Mise jsou taky občas lehce provázané, takže se sem tam stane, že si danou mapu pamatujete z hraní za předchozí stranu.

Vozidel, staveb a technologií je tu opravdu mrtě moc a každá strana (Američané, Rusové, Arabové) se navíc v některých zásadnějších věcech dost liší. Američané např. spoléhají na solární energii (alespoň ze začátku), zatímco Rusové jedou výhradně na starou dobrou naftu. Američané mají speciální povolání snipera, který dokáže zastřelit vojáka v tanku (a vozidlo přitom nepoškodí), kdežto Arabové mají speciální jednotku minometčíka, který dostřelí dál, než vidí. Rusové si zase můžou hrát s časoprostorem, mají různé zpomalovače a rakety, které dokážou promíchat nepřátelskou formaci... A ještě k tomu přičtěte možnost hrát za Alianci (mix Američanů a Rusů), kteří mají zase jiné speciální vychytávky. Těch rozdílů mezi stranami je opravdu požehnaně a chvíli potrvá, než se v těch všech možnostech a strategiích zorientujete.

Četba manuálu se proto velmi vyplatí a je mi záhadou, proč verze z GOG neobsahuje in-game příručku. V ní bylo možné přečíst si přesné údaje o povoláních, stavbách, vozidlech, technologiích... když jsem tedy chtěl vidět, co vylepšuje Optoelektrický výzkum II, musel jsem hledat na webu, což moc pohodlné nebylo.

A to mi věřte, že se vám orientace v povoláních/technologicích/vozidlech bude sakra hodit, protože v této hře můžete většinou zapomenout na to, že byste protivníky převálcovali hrubou silou - ve smyslu, že si postavíte víc jednotek než on, uděláte jeden velký chumel a pošlete to na něj s tím, že ono to nějak dopadne. S takovým přístupem moc nepochodíte, protože má nepřítel často brutální převahu a na to, že byste měli někdy víc surovin než on, můžete taky rovnou zapomenout.

Proto hodně zamrzí, že je AI poměrně slabá a pokud můžu soudit, vůbec nereaguje na to, co děláte, ale má zkrátka naskriptované útoky, které provádí stůj co stůj. V praxi to vypadá tak, že zapnete misi a dostanete brutálně "po křížoch" (teda aspoň v mém případě), protože začínáte na strategicky špatně bránitelné pozici a netušíte, odkud bude počítač útočit a zda se k vám nedostane nějakou překvapivou cestou. Navíc nevíte, čím na vás zaútočí, takže netušíte, co máte vyzkoumat a postavit. Tak misi po neúspěchu dáte znovu a tentokrát už *víte*, takže se podle toho zařídíte a... v pohodě vyhrajete. Je to horší o to víc, že v základní hře ani není žádný skirmish. Ačkoliv i kdyby v ní byl, stejně mám za to, že by počítač útočil stejně šablonovitě.

Další výtka pro mě je také to, že je málo misí, ve kterých máte čas na vybudování obrany, výzkum a postavení silné armády. Takové mise jsou v celé hře snad jen dvě - tři. Většinou závodíte s neúprosnými časovými limity, neskutečnou přesilou (takže nezbývá nic jiného než s několika jednotkami postupně upižlávat nepřátelskou základnu kousek po kousku) a velmi specifickými cíli mise. Což není vyloženě špatně, ale vzhledem k zmíněné absenci skirmishe by se víc takových "obyčejných" destrukčních misí dost hodilo.

I přesto mě hra hodně bavila, byť mě svou obtížností častokrát frustrovala (vyznamenání za splněnou misi bez načtené pozice jsem nezískal snad ani jednou).

Autorům se taky dle mého soudu krásně podařilo vystihnout rozdíl mezi americkou a ruskou armádou: McMillan dostane na výběr, zda se chce akce v minulosti bez možnosti návratu zúčastnit / Burlaka prostě do stroje času naženou. John si ve volných chvílích píše a maluje do deníčku, Burlak se musí spokojit s propagandistickými filmečky. A když pak dostane možnost připojit se k Alianci, převzít vedení nad Rudou armádou, nebo zůstat věrný Platonovovi, tak za svou případnou loajalitu dostane za odměnu vykonstruovaný soudní proces, mučení a kulku do hlavy :) 

Kolem a kolem teď nezbývá nic jiného než hru zase nějakou dobu nehrát, zapomenout na všechny mise a co v nich správně dělat a následně si to celé zahrát znovu. Tak zas příště naviděnou, Johne a Yuri!

Herní výzva 2024 - Cesta do pravěku (HC)
+21

The Mammoth: A Cave Painting

RomcaTRomcaT
Dohráno
  • PC 65
Jedna z nejkratší her co jsem kdy hrála. Jako mamutice jsem našla tři děti a jako špatná matka jsem si všechny nechala zabít. Hra je sice kraťoučká, ale příběh je poměrně dost silný. Ovládání velmi jednoduché, ale i tak zabít všechny lidičky s oštěpy dá zabrat. Teda není těžké je zabít, ale zabít je dostatečně rychle je horší úkol.

Pro: příběh

Proti: krátké

+10

The Crush House

VivaldiVivaldi
Dohráno
  • PC 60
Tak Crush House sa nakoniec ukázal ako celkom slušné sklamanie. Prešiel som si kompletne všetky sezóny a dúfal v záver, v ktorom sa dozviem odpovede na otázky, ktoré hra veľmi šikovne buduje, no následne hru absolútne bez akéhokoľvek vysvetlenia ukončí scénkou, po ktorej sa priam pýta, aby ste sa dozvedeli niečo viac. K dispozícii sú síce dva rozdielne konce, no oba dospejú k úplne rovnakému výsledku, takže v princípe je to absolútne jedno. V jednom prípade sa aspoň dozviete časť pravdy a v druhom zachránite aspoň finálnych štyroch účastníkov. Otázkou už len je, ktorá možnosť sa vám páči viac. Ja som však očakával viac.

Tam však bohužiaľ moje problémy nekončia. Je veľmi smutné, ak máte k dispozícii 12 rozličných postáv s úplne inými povahovými črtami, inými záujmami a životnými hodnotami, no všetci tu pôsobia absolútne identicky. Je úplne jedno, koho si vyberiete. Je tu pár momentiek, kde sa môžu ukázať ich charakterové črty, no vo väčšine prípadov budete mať počas každej sezóny pocit, že ste si vybrali úplne rovnaké postavy, ktoré si prejdú úplne rovnakými debatami s úplne rovnakým výsledkom. Budete mať pocit, že sa celú dobu točíte v jednom začarovnom kruhu. Navyše, keď budete mať každú sezónu rovnaké monológy od vašej nadriadenej a vždy sa na konci dočkáte rovnako zničenej pizzy, ako ste mali naposledy. Tá repetetívnosť je tu neprehliadnuteľná.

Je to vskutku škoda, nakoľko koncept je celkom neopozeraný a musím uznať, že keď som začal svoju prvú sezónu, hra ma celkom bavila. Bolo zaujímavé snažiť sa uspokojiť divácke základne a sledovať ako sa vzťahy medzi postavami vyvíjajú. Mali ste aspoň trochu pocit, že ste oko veľkého brata. V momente ako ale zistíte, že nič nové v hre dokopy nikdy neuvidíte, záujem začne upadať. V podstate to ani nie je problém s hrateľnosťou ako takou, skôr so skutočnosťou, že to nikdy nepotiahnu niekam ďalej.

Pozitívne však okrem konceptu vnímam aj skvelý letný soundtrack, ktorý si ešte nejaký čas budem púšťať a veľmi pekný farebný vizuál. Na hru sa skutočne dobre pozerá a tá vila na vrchole skaly priam láka, aby ste si užili jej výhody. Napriek tomu, že v podstate budete každý deň robiť úplne to isté (natáčať barák a púšťať reklamy) ma hrať hru celkom bavilo. V niečom pomohli aj úlohy od účastníkov, ktoré počas hry budete môcť splniť. Popravde len vďaka nim občas budete môcť aj reálne vidieť charakterové črty niektorých postáv priamo v akcii. Keby len týmto spôsobom bola sprogramovaná celá hra.

Śtve ma, že tá sľubovaná záhada je relatívne zaujímavá, no nie je nič horšie, ak hru skončíte v momente ako príbeh vrcholí. V podstate sme boli o koniec ukrátení. Uvidíme, či príde časom nejaké DLC, ktoré naviaže na tie udalosti a dočkáme sa odpovedí na otázky, ktoré hra otvorí. Pretože bez toho to celé pôsobí ako slušná strata času. A je to škoda.
+10

Open Roads

JohnCZJohnCZ
Dohráno
  • PC 75
Je hodně fajn si jednou za čas dopřát ryze odpočinkovou hru, ve které se nebojuje a ve které se nestřílí. A ještě větší vzácností jsou tituly, kde se nedějí žádné velké věci a nejsou v nich žádné fantastické prvky. Open Roads se mezi hrstku takových titulů může směle řadit. Vypráví totiž naprosto obyčejný slice of life příběh o sbližování se matky s dcerou na pozadí úmrtí v blízké rodině. Nic víc, nic míň. A přesto je to hodně fajn.

Hra sice běží na Unity enginu a tak nelze očekávat nějaké velké technické zázraky, ale vypadá jako celek velmi pěkně. Tvůrci ošulili na budget drahý motion-capture jednoduchými, ale velmi osobitými kreslenými animacemi, které i navzdory svým omezením umí vykreslit ve tvářích postav slušnou řádku emocí. Co tvůrci ovšem neošulili je parádní voice-acting obou hlavních postav, který v podstatě dělá celou hru. Ještě aby ne, když si do hlavních rolí přizvali Keri Russel a Kaitlyn Dever, což jsou hollywoodská herecká jména, která by se blejskla v lecjaké tříáčkové hře. I proto jejich účast na tomto jinak po všech stránkách velice skromném indie titulu byla pro mě velice příjemným překvapením.

Z hlediska hratelnosti je to obyčejný walking sim, kde hráč chodí po lokacích, prohlíží si itemy a poslouchá rozhovory. Nic víc, nic míň. Žádné hádanky nečekejte. Jestli bych Open Roads k něčemu přirovnal, tak by to byly tituly jako Gone Home nebo Marie's Room. Kdo má tenhle subžánr a jeho melancholicky rozjímavé pomalé tempo rád, bude se mu líbit i tohle. Ostatní ale raději ruce pryč neb Open Roads je skutečně dialogový slow-burn od začátku až do konce.

Jediné, co mě osobně zklamalo, bylo zpracování právě oněch on-the-road sekvencí, na které jsem se dost těšil. Ve hře nakonec hrají minoritní roli a kraťoučká stále stejná smyčka běžící za okny jedoucího auta nepůsobí příliš dobře. Na druhou stranu bych si dovolil oponovat Vivaldiho názoru na to, že by byl příběh hry neuspokojivý. Z hlediska výstavby slice of life příběhu za mě naprosto dostačuje. A to jak délkou, tak i tím, co nakonec řekl (nebo neřekl). To důležité utvářející zápletku hry (onen pomyslný slice) bylo zodpovězeno a to ostatní prostě jen dokresluje postavy, jejich radosti, strasti a motivace.

Pro: obyčejný slice of life příběh, Keri Russel/Kaitlyn Dever v hlavních rolích

Proti: scény v autě, emocionálně by to mohlo být silnější a postavy ještě osobnější

+13

Black Mirror III

KingNut123KingNut123
Dohráno
  • PC 85
V roce 2012 se mi do rukou dostalo 216. číslo časopisu Score. Samotný časopis mě v mém útlém věku nezajímal. Párkrát jsem ho sice prolistoval, ale nejevil jsem o něj zájem. Mou pozornost ukojilo to, co bylo součástí časopisu; tenká plastová krabička, v níž se skrývala dvě DVD, která obsahovala plné verze několika her; většina z nich byla plná bugů a nešla spustit. Jedna z her, která z celého balení vyčnívala, bylo pokračování úspěšné české adventury, Posel Smrti 3. I přesto, že jsem předchozí hry v té době neznal, mi má neznalost nebránila v tom si pokračování užít na plné pecky.

Oproti druhému dílu je třetí pokračování příjemnou změnou. Lokace jsou opět překrásné a dle mého názoru mnohem lepší, než když jsme je viděli ve druhém díle. Atmosféra hřbitova a místního lesa by se dala krájet; po celou hru vás doprovází nepříjemný pocit, že jste někým sledováni. Kostel Warmhill a zámek Black Mirror (i když vyhořelý) vypadají nádherně.
Posel Smrti 3 je v mnoha ohledech propracovanější než díl druhý. Hlavním zlepšením je příběh, který je vyváženější. Hráč od začátku ví, o čem hra pojednává, jaké postavy v ní vystupují a jaké mezi sebou mají vztahy. Druhý díl byl v tomto ohledu poněkud nevyvážený a hráč někdy tápal, o čem hra vlastně je. Závěr celé trilogie není špatný, ale rozhodně by se na něm dalo zapracovat. Celá záležitost ohledně „Strážců“, Vatikánu a exorcismu mi připadá směšná. Vývojáři z prokletí rodu Gordonů udělali komerční „značku“. Kletba rodu Gordonů je svým způsobem zesměšněna a některé postavy si na ní zkoušejí vydělat. Princip kletby tudíž nepůsobí až tak hrozivě a tajemně. Ovládání Darrena/Adriana a Valentiny v šesté kapitole bylo příjemným ozvláštněním. Nejsem sice příznivce toho, když ve hrách ovládáte více postav naráz, ale tady mi to vyhovovalo. Hra si také zaslouží pochvalu za propracovanější a zábavnější minihry, ale hádankám z prvního dílu se to nevyrovná.

Obrovskou poklonu skládám Zdeňku Houbovi, který měl na starosti režii českého dabingu. Amatérský dabing z druhého dílu byl vyměněn za dabing profesionální. Většinu postav si zamilujete už jen kvůli jejich hlasům. Pokud se vám v druhém díle protivila postava Darrena Michaelse/Adriana Gordona, tak tady si ji zamilujete. Darren/Adrian sází jednu hlášku za druhou a nepůsobí tolik infantilně, jako ve druhém díle, kdy jste se nad některými jeho hláškami museli chytat za hlavu. Arogantní a cynický inspektor Spooner je třešničkou na dortu. Perfektně nadabovaná postava, které máte chuť jednu vrazit do zubů.

Posel Smrti 3 mi otevřel oči do světa point & click adventur. Této hře vděčím za to, že jsem poznal svůj milovaný žánr videoher. Třetí díl je úctyhodným zakončením trilogie, který rozšiřuje příběh prvního dílu. Pokud se vám druhý díl nelíbil, zkuste závěrečnému dílu dát šanci. Dle mého názoru je to plnohodnotné pokračování a skvělý přírůstek do série Posel Smrti.

Pro: děsivá atmosféra, propracovanější příběh, postavy, výborný český dabing, překrásné lokace, hudba, minihry

Proti: druhá polovina hry je uspěchaná, závěr hry je neuspokojující

+17

Dynasty Wars

jvempirejvempire
Dohráno
  • Arcade 75
Dynasty Wars může na první pohled působit jako další klasická beat 'em up od Capcomu, ale přináší několik specifik. Na začátku mě zaujalo zasazení do období tří říší známé z románu Romance of the Three Kingdoms (stejnojmenné herní série a řady dalších titulů), konkrétněji mangy Tenchi wo Kurau, kterou ovšem neznám. Zasazení je tak dostatečně známé, ale stále neokoukané. U tohoto žánru jde ale hlavně o hratelnost a akci.

Po spuštění hry a volbě hlavního hrdiny potěší jízda na koni. Skrz všechny úrovně projíždíte a probojováváte se ze hřbetu tohoto věrného společníka. K boji používáte zbraň, pro každého hrdinu jinou i když rozdíly se mi nezdály moc zásadní. Větší různorodost je ve speciálním útoku. Samotný systém a jeho ovládání je fajn. Útok na každou stranu má samostatné tlačítko a délka stisku určuje sílu. Zpočátku trochu nezvyk, ale rychle to přejde do krve. Hrdina i jeho zbraň se navíc časem zlepšují. Díky kombinaci těchto prvků není hra jen další z řady, ale stojí za vyzkoušení. Grafika, jednotlivé lokace i protivníci jsou navíc tradičně kvalitně zpracování jak to Capcom umí. Celkově tak šlo o velmi příjemný titul a jsem moc zvědav jak se autorům povedlo pokračování.
+13

Pillars of Eternity

karadumkaradum
Dohráno
  • PC 85
Když vyšel Baldur's Gate (BG), pohltil mě na dny a od té doby se RPG a fantasy stalo součástí mých chvil volna.
Baldurovské hlášky (Go for the eyes Boo!) občas hodíme i dneska.
Pillars of Eternity (PoE) mě přenesl magicky o těch víc jak dvacet let zpět.

Celkově bych PoE shrnul jako vypiplanou a doladěnou verzi isometrických RPG z Baldurovské doby.
Kdybych měl PoE s něčím porovnat z původní trojice (Baldur's Gate, Icewind Dale a Planescape Tornment), je to vskutku nejblíže k Baldur's Gate, ale obsahuje to hodně dialogů a rozhodování jako Planescape Tornment, avšak také mnoho kobek a podzemí plné bojů jako Icewind Dale.

Řemeslně je to výborná hra, která některé nepříjemnosti z původních her (např. za mě omezenost inventáře, organizaci úkolů a poznámek) vylepšila, přidala nějaké nové prvky (správa vlastní tvrze, možnost nastavit detailní bojovou AI pro postavy, možnost vylepšovat a vyrábět předměty) a zabrnkala na notu nostalgie (zaslechnout opět "You must gather your party before venturing forth" mě až dojalo).
Graficky se původním hrám také hodně podobá (včetně ikonky myši), akorát je již lépe laděna na moderní rozlišení a stroje i s možností přibližování nebo oddalování jak známe z vylepšených klasik.

I když můžete mít družinu tvořenou jen vámi vytvořenými postavami (což ostatně šlo i v BG), hra představuje jasného hlavního protagonistu s vedlejšími postavami, kterých příběh se však s tím jeho proplétá.
Přišlo mi, že máte možnost ostatní postavy z družiny pěkně poznat i díky tomu, že každá z nich má vlastní vedlejší quest, který můžete splnit.

Na rozdíl od BG mi přišlo, že zde není tolik pamětihodných hlášek nebo dialogů, bohužel.
Avšak základní zápletka celého příběhu a mnohé vedlejší příběhy mají často nejasné strany a dávají vám možnost vskutku definovat postavu pomocí jejích rozhodnutí.

PoE staví na vlastním RPG systému, tedy žádné Dungeons and Dragons, a také světě.
To přivádí mnoho novinek a osobně jsem si ten svět hodně užíval a přišel mi zajímavý a přitom srozumitelný a blízký.
Pro mě trefil svět přesně tu správnou hranici, že ala fantasy to působí srozumitelně, ale je odlišný a láká k prozkoumávání.
Stejně tak možnosti rozvoje postav.
Jednotlivá povolání jsou vlastně klasickou sbírkou (bojovník, paladin, druid, ...), ale každé povolání má svůj vlastní styl hraní a není to o tom, že by válečník měl "válečnická kouzla".
Např. válečník není jen o tom, že dostane víc životů, ale dostane i bojové dovednosti.
Naštěstí i na vyšších úrovních přibývají zajímavé dovednosti a schopnosti u všech postav.

Obecně RPG systém a svět mě bavil i svou promyšleností.
Ve světě nemáme jasné černobílé postoje a postavy, ale většina ze stran má jen jiný, ale validní, náhled na problematiku.
A v RPG systému mě fascinovalo jak je komplexní a provázaný, kdy třeba vlastnosti mágů určovali jak velký dosah bude mít kouzlo, trvání a také zda s ním nezasáhne své spojence.

Ostatně, snad všechna vylepšení oproti klasikám jsem si užíval.
Pravda, moc lektvarů jsem nevyráběl, ale hodilo se.
Stejně tak bylo příjemné mít svou tvrz a vidět i na ní pokrok jak postava roste a tím měla i víc věhlasu ve světě.
Ale krásné je, že se také na tvrz můžete vybodnout a vlastně by se nic nemělo stát.

Na co se musíte připravit je vskutku hodně dialogů a bojů.
Nemusíte projít všechno a zejména některé texty jsou úplně dobrovolné (náhrobky jsem třeba přestal úplně číst snad po první lokaci).
Mrzí mě, že nebyla nějaké možnost kontrastnějšího vykreslení textů (nebo jsem ji nenašel v nastavení).
Protože přečíst to množství textu byl solidní nápor na oči.

Horší je to s možností vyhnout se bojům.
I na nejvyšší úrovni plížení budete muset mnoha místy projít pomocí vyvraždění původního obyvatelstva.
Ale pokud by vám hra přišla zdlouhavá, potom (kromě toho, že asi isometrické RPG ze staré školy není pro vás ideální), hlavní dějová linka se dá odehrát myslím docela rychle.

Bohužel souboje mi někdy přišly hodně nepřehledné.
Ale pouze pokud jde o vizuál.
Díky pauzovacímu stylu soubojů (souboj v reálném čase, ale můžete kdykoliv dát pauzu a rozdat příkazy) a také díky oknu, kde se vypisují veškeré efekty a útoky, je hráč schopen se vyznat v tom, zda jeho kouzla a útoky dopadají na správnou adresu.
Avšak najít cíl ve změti postav může někdy být už problém.
Hlavně pokud je tam sesláno vícero kouzel.

Hru mohu doporučit všem fanouškům původní trojice a snad zaujme i nějaké jimi nepolíbené.
Osobně jsem tam viděl tolik zajímavých možností, že se do toho ponořím zas a už se těším až spustím PoE 2.

Herni vyzva 2024 -   Volání Cthulhu

Pro: klasické rpg, dungeony, stavba tvrze, RPG systém a svět

Proti: nepřehlednost souboje, nekontrastní text

+21
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • HolyMeatball Dragon Age: The… +37
    Dragon Age: The Veilguard
    Napsal HolyMeatball, 21 dní
    Napříč několika svými posledními komenty opakovaně avizuju, kterak jsem se už naučil…
  • Adieu Silent Hill 2 +26
    Napsal Adieu, 11 dní
    Remake Silent Hill 2 je pro mě vyslyšenou modlitbou, protože žádnou hru jsem nikdy nechtěl…
  • KingNut123 Valiant Hearts:… +25
    Valiant Hearts: The Great War
    Napsal KingNut123, 11 dní
    O druhé světové válce toho bylo napsáno a natočeno tolik, že se postupem času stala…
  • Han22 Memento Mori +25
    Napsal Han22, 29 dní
    Tak jsem se nakonec z roku 2008 pustil do adventury, která tu má nejvíce hodnocení a je tudíž…
  • adam.kulhanek Grand Theft Auto… +25
    Grand Theft Auto III
    Napsal adam.kulhanek, 28 dní
    Kdysi dávno jsem měl možnost si zahrát oba první díly ze série Grand Theft Auto a bohužel…
  • Le0nidas Torment: Tides of… +24
    Torment: Tides of Numenera
    Napsal Le0nidas, 9 dní
    Duchovní nástupce legendárního izometrického RPG Planescape: Torment to už z podstaty věci…
  • TenPepa Max Payne +23
    Napsal TenPepa, 27 dní
    Max Payne je prostě klasika, co se nezapomíná. Pamatuju si, jak jsem tu hru zapnul poprvý a…
  • Syndrom Fallout +23
    Napsala Syndrom, 12 dní
    Až se mě smrad za pár let zeptá tak jakou fotr, dám mu do ruky Fallout. Jako ve strategiích…
  • adam.kulhanek Sekiro: Shadows… +23
    Sekiro: Shadows Die Twice
    Napsal adam.kulhanek, 3 dny
    Miluji Dark Souls a jako správný fanoušek této série jsem se těšil na další titul od…
  • TenPepa Alan Wake +22
    Napsal TenPepa, 18 dní
    Alan Wake je přesně ta hra, co vás vtáhne a už nepustí. Hned od začátku vás hodí do…