Libé vzpomínky v Nobue zahnaly chuť na tabák a naopak probudily touhu znovu si zahrát. Třeba jako vypravěč.
Miu se pro onen nápad samozřejmě v mžiku nadchla – ona se ostatně chytí každé ptákoviny –, ovšem s povoláním nindžy útočícím ze zálohy měla smůlu. Nobue jasně prohlásila, že Anime d20 se hrát nebude, a přidělila jí nejpodobnější povolání: bojovnici/zlodějku. Ani z vrhače kompaktních disků nic nebylo, a Miu se tak musela spokojit s krátkým lukem.
Macuri se zalíbilo povolání barda. Zpívá ráda a prý také hezky, jak ji pan učitel jednou pochválil. Nobue zase dodala, že i v roli kočičky si Macurka vedla pěkně (Konničinja!), jistě má tedy i herecké nadání. Že půlčice dle pravidel bardkou být nemůže? To by Nobue Macurčiným rozzářeným očkům rozhodně říct nemohla.
Čika z dalšího sestřina prdlého výmyslu nijak nadšená nebyla, ale když se přidaly Míča a Macurka, také se do pravidel začetla. S cílem vyhnout se čachrování s kouzly a počítání úspěchu ve zlodějských schopnostech si zvolila bojovnici. Nobue jí navrhla, aby byla vůdkyní družiny, jelikož s Miu bude dost problémů už takhle a Macurka a Anka jsou sice roztomilé, do čela se však naprosto nehodí. To Čika popřít nemohla.
Ana se stále nedokázala pro žádné povolání rozhodnout, až přišla Nobue s nápadem: Jednou přeci byla Anka pěknou zdravotní sestřičkou, co kdyby se tedy věnovala ozdravným a posilovacím kouzlům? Anka se začertila při vzpomínce na to, jak jí doktorka Miu nadzdvihla bílou sukýnku, ale role kleričky se chopila. (Ze strany Nobue v tom byla i snaha ulehčit trochu holčinám jejich putování, jelikož se to v jejím příběhu hemžilo nemrtvými.)
Družina je tedy kompletní. Hurá za dobrodružstvím!
(Postavy pocházejí z anime Ičigo mašimaro.)
Pro: družina lolitek
Proti: družina bez lolitek