Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Icewind Dale

  • PC 80
Když Nobue vyčerpala jako obvykle své zásoby cigaret, jala se jako obvykle prohledávat všechna zákoutí svého psacího stolu; třeba se jedna někam zatoulala! Po kuřivu nebylo ani stopy, zato však objevila připomínku nepříliš dávné minulosti – tři roky starý rozpis postavy pro hru v systému AD&D. Díky němu si zavzpomínala, kterak se v roli zlodějky se specializací na sněhové koule a se třemi body ve stavění sněhuláků proháněla spolu s několika kamarády po Planině ledového větru. Namísto vypravěčem zamýšleného vymítání zlých sil se však věnovali zimním a hospodským radovánkám, a tak netrvalo dlouho a na hostinec, v němž zrovna přespávali, nešťastnou náhodou šlápl tarrasque.

Libé vzpomínky v Nobue zahnaly chuť na tabák a naopak probudily touhu znovu si zahrát. Třeba jako vypravěč.

Miu se pro onen nápad samozřejmě v mžiku nadchla – ona se ostatně chytí každé ptákoviny –, ovšem s povoláním nindžy útočícím ze zálohy měla smůlu. Nobue jasně prohlásila, že Anime d20 se hrát nebude, a přidělila jí nejpodobnější povolání: bojovnici/zlodějku. Ani z vrhače kompaktních disků nic nebylo, a Miu se tak musela spokojit s krátkým lukem.

Macuri se zalíbilo povolání barda. Zpívá ráda a prý také hezky, jak ji pan učitel jednou pochválil. Nobue zase dodala, že i v roli kočičky si Macurka vedla pěkně (Konničinja!), jistě má tedy i herecké nadání. Že půlčice dle pravidel bardkou být nemůže? To by Nobue Macurčiným rozzářeným očkům rozhodně říct nemohla.

Čika z dalšího sestřina prdlého výmyslu nijak nadšená nebyla, ale když se přidaly Míča a Macurka, také se do pravidel začetla. S cílem vyhnout se čachrování s kouzly a počítání úspěchu ve zlodějských schopnostech si zvolila bojovnici. Nobue jí navrhla, aby byla vůdkyní družiny, jelikož s Miu bude dost problémů už takhle a Macurka a Anka jsou sice roztomilé, do čela se však naprosto nehodí. To Čika popřít nemohla.

Ana se stále nedokázala pro žádné povolání rozhodnout, až přišla Nobue s nápadem: Jednou přeci byla Anka pěknou zdravotní sestřičkou, co kdyby se tedy věnovala ozdravným a posilovacím kouzlům? Anka se začertila při vzpomínce na to, jak jí doktorka Miu nadzdvihla bílou sukýnku, ale role kleričky se chopila. (Ze strany Nobue v tom byla i snaha ulehčit trochu holčinám jejich putování, jelikož se to v jejím příběhu hemžilo nemrtvými.)

Družina je tedy kompletní. Hurá za dobrodružstvím!

(Postavy pocházejí z anime Ičigo mašimaro.)

Pro: družina lolitek

Proti: družina bez lolitek

+18 +21 −3

Alone in the Dark

  • PC 80
Už dlouho jsem nehrál žádnou hororovou hru a Alone in the Dark sliboval skvělý zážitek na který i ve výsledku došlo, ač jsem se u hry bál jen hodně výjimečně. Tento díl hodnotím naprosto samostatně, bez ohledu na předchozí díly, které jsem nikdy nehrál.

AitD je především naprosto filmovým zážitkem a dalo by se i říci béčkem se vším všudy. Scénář je všechno, jen ne originální. Začátek do hry však nesmírně vtáhne díky hodně efektní lokaci – rozpadající se budově na okraji Central Parku, v němž se následně bude odehrávat drtivá většina hry. Velmi silnou stránkou hry jsou výborně zmáknuté cutscény, které jsou však dost shazovány špatným českým dabingem (voice-acting je vyloženě strašný, za což ale hra nemůže a strhávat za to body rozhodně nebudu), který tam český distributor díky absenci jakýchkoli titulků byl „nucen“ implementovat.

První, co praští přes prsty, je hodně prazvláštní ovládání. Nutno podotknout, že se Alone in the Dark ovládá jinak, než ostatní akce z třetí osoby. Například samotné ovládání a rozhlížení hl. postavy neprobíhá za pomocí myši, nýbrž jen za pomocí klávesnice. Zpočátku jsem tedy netušil, jak hru ovládat, protože tutoriál či alespoň vysvětlivky neobsahuje. Myš tedy nakonec použitelná je a funguje jako prostředek při kontaktních soubojích a všemožných hádankách založených na výborném fyzikálním enginu. Celé se to ovládá hodně těžkopádně, ale postupem času se na to dá zvyknout a výsledku bych ho považoval spíš jako klad, nežli jako zápor. Sice není doladěné, ale díky jisté odlišnosti od jiných her, mě opravdu bavilo. Bylo to něco jiného a neokoukaného. Každopádně se tím nedá omluvit nepovedená kamera, jejíž snímání lokace je někdy vyloženě debilní a mnohokrát jsem i na to doplatil svým životem. Naštěstí jsou checkpointy prakticky na každém rohu a není nutno opakovat velké vzdálenosti. Mrzelo mě, že se mi nepodařilo rozjet gamepad, který by určitě ovládání velmi usnadnil.

Tvůrcům ale neodpustím jednu věc a tou je poslední kapitola. Tam se naplno projeví otevřenost prostředí. Nutnost sandboxového ježdění po Central Parku, abych nasbíral určité množství spektrální vize, mě opravdu VELICE nebavilo. Jednak se tu projevují různé neduhy, které v lineárním koridoru nejsou vidět a jednak je to velké hluché místo v jinak dynamickém příběhu, který by měl naopak gradovat do grandiózního finiše. Bohužel ani ten se nedostavil a místo toho je závěr odbyt dvěma větami. Dokonce jsem si chvili nebyl zcela jist, zda jsem nezažil ten nejpitomější bug na světě. Prý nezažil a tímto nominuju Alone in the Dark na hru s nejdementním koncem ve videoherní historii.

Pro: filmové pojetí, velké množství zajímavých nápadů, fyzikální hádanky, místy super grafika, povedená simulace ohně, pro mě ovládání, skvělá hudba

Proti: místy blbá kamera, neodladěnost enginu, ovládání je někdy až moc krkolomné, hodně natahovaná a frustrující poslední kapitola, pitomý závěr

+18

Vessel

  • PC 85
Tuhle hru jsem sledoval již od prvopočátků jejího vývoje. Jelikož mi přišla myšlenka tvůrců o nevyužitosti fyziky ve hrách dost sympatická, obzvlášť s kapalinami mi přišlo, že by se dalo užít docela srandy. Jak vývoj pokračoval, přišel mi celý koncept čím dál tím zajímavější, zejména po představení „živých“ bytostí z vody, které bude řídit umělá inteligence. A jelikož v trailerech hrála hudba od mého oblíbence Jona Hopkinse, po zprávě, že jeho hudba bude použita i ve hře, jsem byl poměrně dost natěšený.

Hra naštěstí naplnila má očekávání, nejvíce jsem se obával, že hrátky s fyzikou a umělými stvořeními budou působit naskriptovaně a tudíž veškerá zábava bude končit u řešení logických puzzlů, které u 2D plošinovek nejsou ničím překvapivým. S postupem času a získávání dalších druhů tekutin, Flurosů (tak se nazývají ona stvoření z vody) a stříkaček (které se dají vylepšovat, je zde tedy i určitý RPG prvek), hraje ve hře i poměrně důležitou roli náhoda a hra vám dává poměrně volnost, takže nikdy nevíte jestli Fluros, kterého jste vytvořili, dojde ke svému cíli nebo se mu po cestě stane nějaká nepředvídatelná nehoda (se kterou třeba ani tvůrci nepočítali), takže hra působí skutečně „živě“. Krom logických puzzlů se budete muset vypořádat i s několika bossy, kteří mi přišly dost nápadití. Tvůrci navíc do hry začlenili i (jednoduchý) příběh, který je podáván formou sympaticky kresleného deníku vědce, takže je rázem o motivaci k dohrání více.

Pro mě rozhodně jedna z nejzajímavějších a nejzábavnějších plošinovek, co jsem kdy hrál.

Pro: Grafický styl, hudba, fyzika tu není jen na efekt

Proti: Při hře jsem narazil na pár bugů, které mi znemožnili pokračovat ve hře

+18

Tom Clancy's Splinter Cell: Pandora Tomorrow

  • PC 85
Když jsem Pandoru dostal jako bonus ke grafické kartě, byl jsem naprosto nadšen. Jupí, nemusím si ji kupovat navíc, kór když mě její předchůdce neskutečně moc bavil. Ale ouha, moje znalost angličtiny trochu pokročila, stejně jako informovanost ve vývoji této hry. Pandora Tomorrow je totiž od jiných vývojářů než původní díl, což se maličko projevilo v hodnocení této hry v recenzích. Ovšem jak se říká - sto lidí, sto chutí a já nejsem výjimkou.

Předně musím říci, že Pandora Tomorrow se dnes asi už nedá hrát. Na Steamu není z důvodu špatné kompatibility s dnešními Windows, což je trochu s podivem vzhledem k tomu, že první díl s tím problém neměl. Nevím jak v případě Valve, ale v mém případě šlo o velice zkreslený pohyb myši, který mi znemožnil si tuto hru zahrát i v roce 2012. Vím, že podobně jsem před pár lety dopadl i s prvním Deus Ex, ale když jsem ho zkoušel před několika měsíci, vše už bylo v pohodě a já ho bez potíží dohrál.

Nicméně to byla jen malinká odbočka, teď zpátky k Samovi. Fisher se musí zase jednou vypořádat se zlem, když Sadono, šéfík indonéských sil (zde se omlouvám za případné mystifikace, jelikož jsem tuto hru hrál naposledy někdy před pěti lety) se odmítne vzdát a uteče před spravedlností.

Mise jsou opět velice různorodé, i když jich je o něco méně než v prvním díle, ovšem asi nikdo nezapomene na třetí misi (pamatuji si dodnes, že byla třetí), odehrávající se na jedoucím vlaku. Fisher se také naučil nové věci (zadržení dechu v ostřelovacím módu je opravdu nedocenitelné), je ještě vtipnější a sarkastičtější než kdy dříve a společně to dává dohromady hru, kterou sfouknete za pár hodin, ale zůstane vám čelist na zemi z výborně řemeslně odvedené práce.

Grafika doznala mírných vylepšeních, stejně tak arzenál k automatické pušce se trochu rozšířil. Takhle má vypadat správné pokračování!

Pro: hrdina, mise ve vlaku, příběh, ozvučení

+18 +19 −1

Dota 2

  • PC 75
S hrou jsem začínal, dá se říct od jejího začátku. Vyšel Warcraft III, pak datadisk Ledový trůn a netrvalo dlouho a začali se díky editoru map objevovat nové, sem tam i pěkné výtvory. Troufnu si říci že právě díky této hře se rozvinul dnes už celosvětově známý žánr MOBA(Multiplayer Online Battle Arena). Začalo to menšími arénami, kde si hráč vybral hrdinu a bojovali všichni proti všem. Postupem času se to začalo slučovat do týmů a nakonec jeden z hráčů, který si říkal Eul přišel s touto mapou. Další vývoj však neplánoval, tak se o něj postaral hráč Guinsoo, který to nakonec předal IceFrogovy. Tento chlapík už se o to stará dodnes pod jménem DotA AllStars a velí Valve týmu při vývoji Doty 2.

Nejsnadnějším přístupem ke hře je zakoupení klíče, který se dá koupit přímo na steamu nebo na různých e-shopech. Po spuštění hry na vás bafne klasická „obrazovka“, kde naleznete nejnovější novinky, seznam přátel, menu s technickým nastavením, nastavením hry a jejím spuštěním. Naleznete zde i místo pro začátečníky, kde si můžete přečíst vše o hrdinech a mechanismech hry. Mapa je zatím jen jedna, ta původní z modu pro Warcraft III, ale jsou v plánu i další. Hru si můžete spustit už s vaším založeným týmem nebo si najít nějakou sám, ale zde je velká šance chytit i začátečníky a hlavně s těmi ruskými se opravdu špatně hraje, jelikož si nenechají poradit a jediné co zvládají je vám tu hru pekelně znepříjemnit.

Můžete si také spustit hru v lobby (čekárně), kde už máte proti sobě domluvený tým, nebo si spustit co-op proti botům(počítačově ovládaným hrdinům).

Systém hry je celkem jednoduché pochopit. Je zde výběr z mnoha různých hrdinů a já si časem osvojil každého z nich. Netvrdím, že jsem profík, nesnažím se hru hrát na nějaké vyšší úrovni ani se nechci cpát do žádných klanů, hraji ji čistě pro zábavu.

No pro začátek je důležité si říct, jak to chci vlastně hrát nebo na co mám momentálně chuť. Jestli budu hned po startu hry schopný zabít nepřítele nebo jestli se potřebuji prvně pořádně vybavit, nebo jestli budu hrát jako podpora pro tým či jako hrdina, který vždy začne útok na protivnický tým. Jsou zde hrdinové specializující se převážně na kouzla, hrdinové, kteří hodně vydrží a jsou schopni upoutat pozornost na tak dlouho, aby mohli jeho spoluhráči nerušeně pozabíjet všechny protihráče, nebo hrdinové, kteří se jak už jsem psal, potřebují prvně vybavit a v pozdější fázi hry mají velké poškození převážně automatickým útokem.

Samozřejmě hra stojí na týmu a na tom, jaké hrdiny si celý tým vybere a jak se k sobě hrdinové hodí. Je důležité mít alespoň jednoho iniciátora ganků(útok na protivnický tým), alespoň jedno carry(hrdina silný v pozdější fázi hry) a alespoň jeden support(hrdina působící jako podpora pro zbytek týmu), to jsou převážně léčitelé či hrdinové s jinými podporujícími kouzli. Určitě není na škodu, aby to byli hrdinové mající disable kouzla(kouzla schopná nepřítele omráčit nebo mu znemožnit použít vlastní kouzlo). Ale jak už jsem psal, záleží na celém týmu jak se domluví a je dobré použít hrdiny, kteří jsou nějakým způsobem použitelní proti nepříteli.

Po mapě se nachází několik obchodníků, kteří prodávají různé pasivní nebo aktivní předměty. Každý z těchto předmětů je danému hrdinovi nějak nápomocný, ať už mu jen zvyšuje charakterové statistiky nebo mu propůjčuje nějaké další kouzlo. Některé předměty se dají pomocí receptů složit na další, mnohem účinnější a nebezpečnější. Každý hráč by si však měl dávat pozor na to, co kupuje. Ne vše se totiž vyplatí na každého hrdinu.

Na dvou daných místech jsou umístěny i runy, které se po nějakém čase sami obnovují po tom, co je nějaký hráč použije. Runy jsou různé a obnovují se náhodně. Je zde runa pro vyšší rychlost pohybu, runa pro dvojnásobné poškození, runa pro vytvoření zrcadlových obrazů, runa pro plnou regeneraci životů a many a runa pro neviditelnost.

V lese najdete nějaká mírumilovná stvoření, která však nemají rády, když jim někdo leze do jejich teritoria. Za ně dostává hráč stejně jako za zabití protihráče nebo za zabití počítačem ovládané jednotky Radiantů či Dirů herní peníze, které pak může následovně u obchodníka vyměnit za předměty.

Pro mě je tato hra nikdy nekončící příběh a strávil jsem u ní už tisíce(ano opravdu jsou to tisíce) hodin. Trochu jsem to protáhl, ale časem toho určitě ještě hodně přibude.
+18 +20 −2

Painkiller: Battle Out of Hell

  • PC 55
Tak to mám za sebou. Nejsem moc nadšen. Především mi vadila absence jakéhokoliv děje. V intru se dozvíte, že první mise se bude odehrávat v sirotčinci. To je fajn. Kde se ale proboha berou ty další mise? A přitom stačilo tak málo, trochu zapracovat, a alespoň před každou misí napsat nějaký briefing. V původním Painkilleru animace s dějem oddělovali epizody. Tady je jen jedna.

Dále mi vadila dost nevyvážená obtížnost, kde jsem například v Leningradu padal na hubu, abych hned nato prošel další misí s prstem v zadku. To, že karty je hodně těžké získat, to mi ani nevadilo. Stejně jsem celou hru používal moje dvě nejoblíbenější ze základní nabídky. Horší bylo všudypřítomné skákání s postavičkou co neumí skákat. Kdyby se nedalo kdekoliv uložit pozici, tak bych asi roztřískal klávesnici a ke hře se už nevracel. Naštěstí jsem se nemusel vracet často, protože hra rychle skončila.

Stará dobrá hratelnost byla ale přeci jenom v některých misích zachována. Nové zbraně jsou fajn. Havok engine pořád vypadá k světu. Do hraní vám hraje metal. Nepřátelé opět nepobrali žádnou inteligenci a nabíhají tupě do hlavně. Je to prostě krátkodobá odpočinková záležitost.

Jo, ještě bych ocenil možnost krčení. V některých situacích v boji by se mi docela hodilo, kdybych se mohl třeba skrčit za překážku. Hlavní boss byl strašný sráč. Stačilo mi na něj takových 5 minut.

Pro: některé mise jsou dobré, grafika, fajn nové zbraně, délka

Proti: nevyvážená obtížnost, otravné skákání, žádný děj, v některých misích je málo nepřátel

+18

Voyage

  • PC 85
K Voyage jsem se dostal úplnou náhodou - vyhrabal jsem DVD Score, které si koupil otec kvůli The Guild 2 a které nakonec vůbec nehrál. Kdybych tušil, že za Voyage stojí Kheops Studio, zkusil bych si ji mnohem dřív... nuže, po třech dnech usilovného hraní můžu říct, že to stálo za to. Hra přináší ty prvky, které jsem si tolik zamiloval u části produkce dávno zesnulého Crya - působivý vizuál, příjemnou hudbu... a přestože příběh trochu ustupuje do pozadí, je pojat takovým způsobem, že se ještě dá mluvit o jeho prožívání.

První část ve vystřeleném náboji je místy značně hektická, ale ještě se zde nedá mluvit o nějaké obtížnosti a puzzly se omezují na kombinaci předmětů. Což ovšem neznamená, že v téhlé části nemůže Michel Ardan pěkně hnusně chcípnout;) Po přistání na Měsíci následuje naprosto kouzelná explorační pasáž (agresivní zpívajíci rostliny, jejich ovoce použitelné na kompot i na semenáčky, je možné vytvářet různé příchutě a různé hybridy, které se poté použijí na pacifikaci vegetace, flusající ufouni...) Zde se už objevují nějaké hádanky v podobě komplikovaných strojů, ale zatím se jimi není třeba zabývat.

Peklo začíná v následující fázi, kdy autoři značně uberou na vizuálu (což není úplně od věci, neboť se nacházíme v podzemních tunelech) a přidají na brutálních hádankách využívajících oblíbené dvacítkové soustavy, hudebních hádanek (dostat se do domku v Neverhoodu bylo peklo? Tam bylo pouze pět jasně odlišených tónů, tady je jich šestnáct), dešifrování starých chemických formulí a v neposlední řadě dojde i na klasickou přelévací hádanku. Povahově nesnesitelní Selenité tomu všemu dodávají korunu. A pokud se Michelovi s vaší pomocí přece jen podaří dostat se zpátky, přivítá vás... Nikdo (kapitán Nemo);)
+18

Garshasp: The Monster Slayer

  • PC 65
Garshasp se dost těžko hodnotí, protože už na první pohled je vidět, že tahle hra prostě nemá moc velké ambice. Počínaje ošklivou grafikou a tak celkově šílenou technickou stránkou, konče krátkou herní dobou a absencí pořádného příběhu. Přesto jsem se těch několik málo hodin hodně solidně bavil.

Začněme ale od začátku. Už hlavní nabídka působí vcelku strohým dojmem a po odklikání několika základních nastavení vás menu hodí přímo do hry za doprovodu kraťoučké animace. Zpočátku mi dost vadila statická kamera a nemožnost výhled jakkoli ovlivnit. Gamepad jsem již tradičně nerozchodil a tak si musel celý gameplay přetrpět na klávesnici. No, „přetrpět“. To je trochu silné slovo. Ono ve výsledku bylo ovládání docela fajn a, i když kamera bývala často hodně pitomě umístěná, málokdy se mi stalo, že bych kvůli tomu někam netrefil. Možná taky proto, že skákací sekvence jsou vcelku jednoduché a hra se mnohem více zaměřuje na samotný boj. K němu nemám výhrad a až na občasné záseky o textury nepřátel jsem si ho velmi užíval. Je totiž funkční a zábavný.

Jak už jsem se zmiňoval v úvodu, technická stránka není na nijak valné úrovni. Ze všeho nejvíc mi Garshasp připomínal rubačky z doby před 10 lety, což nemusí být nutně zápor. Dostal jsem alespoň možnost trochu si zavzpomínat v podobě oldschoolového designu levelů. Každopádně neomluvitelné jsou časté díry v texturách na místech, kde by rozhodně být neměly. Stejně tak časté kolize a záseky. Je jasně vidět, že hra trpěla nedostatečným rozpočtem a byla vydána předčasně. Naštěstí mě žádné fatální bugy nepotkaly a já se dostal až do úplného finále, které přišlo až moc brzy – cca po 4 hodinách hraní.

Pro: hratelnost - souboje, skákání; docela zajímavé prostředí, hudba

Proti: mizerná technická stránka - špatná grafika, otravné poklesy FPS, kolize textur; velmi krátká herní doba, skoro žádný příběh, občas zmatená kamera

+18

The Neverhood

  • PC 90
Tuhle hru jsem poprvé objevil když mi bylo 5 nebo 6 let. Netrvalo dlouho a táta si pořídil originál.
Grafika byla naprosto fascinující a svoje kouzlo si uchovala doteď. Na plastelínovém světě bylo cosi krásného, skoro roztomilého ale i nepříjemně mrazivého. Prázdnost některých lokací jasně říkala, že v tohle je velký a krásný svět, ale je v něm cosi špatně.
Tehdy se mi o dohrání hry mohlo jen zdát. Nedokázal jsem vyřešit mnoho hádanek a někdy vůbec netušil, co mám dělat. Jak hra vypadá v pozdějších částech jsem si mohl představovat jen před usnutím a ve snech.
Nicméně stal jsem se starším a do hry se ponořil naplno. Grafika nezestárla, spíše jsem jí ocenil ještě víc a hádanky začínaly dávat větší smysl. Hru jsem nakonec po dlouhé době dohrál a koncem za to byl adekvátně odměněn.
Na hře je výborná grafika, zdánlivý nonsens hádanek (jen zdánlivý) které jsou ale logické, skvělá a lehounce mrazivá atmosféra, samotný Klayman, Willy, Klogg a jejich mimika, úžasná hudba a hlavně Velký Robot Bil a jeho medvídek.

A k čertu s k nekonečnosti blížící se délkou bílé chodby!

Pro: grafické zpracování, hudba, těžké hádanky, zábavný příběh a postavy

Proti: délka bílé chodby

+18

Fable III

  • PC 40
Byl to jeden z těch časů, kdy noc úpí pod zběsilým rejděním bouře a i krátká cigareta pod přístřeškem na zahradě značí, že tohle nebude med. Další pokračování Opus Molyneux na stole.
Disk však mizí v mechanice, je na čase to rozjet. Další kolotoč nesplněných slibů, zklamání a prdění lidem do ksichtu začíná.

Začneme pozitivy, bude to tak lepší. Člověk totiž musí nejdříve udělat snídani, než si podělá postel. Prostředí je celkem fajn. Atmosféra rané průmyslové revoluce není vůbec špatná a graficky je odvedená slušně. Příběh je pohádkově jednoduchý, ale u Fable tohle nikdy nebylo negativum. Volby v druhé části hry jsou aspoň zajímavé. Tím to asi tak hasne.

První věcí, která je jednou z největších zhovadilostí, jakou jsem kdy viděl, jest inventář. Jen marně se hledají slova jiná, než zločin proti lidskosti. Ne, nelze prostě nahodit inventář nebo obrazovku s popisem postavy jedním tlačítkem. To by bylo strašně jednoduché, logické a funkční. Byl jsem neuvěřitelně naivní, když jsem si myslel, že inventář v druhém díle je jen těžko překonatelná prasárna.
Mýlil jsem se, mávám bílou vlaječkou. Člověk se stiskem tlačítka přesune do jakési komory, která je výchozím bodem pro mapu, informace o postavě, hlavní menu a inventář. Zní to fajn, že? Jenže vy se v téhle místnosti smrti a frustrace musíte pohybovat stejně, jako v herním světě. Pokud chcete zmenit zbraň nebo oblečení, musíte se do téhle komory nejprve dostat, z ní projít do komory další, kde je buď brnění nebo zbraň, přijít k ní, vybrat to co chcete, a vybavit si to. A pak z komory odejít. A to kdykoli, když něco chcete změnit.
Člověk za tohle zodpovědný musí být nalezen a odsouzen. Tohle nelze strpět. Není nic špatného na tom, dostat se do inventáře jedním tlačítkem. A je všechno špatně na nutnosti se v inventáři pohybovat postavou pěšky, jako by to byl kus herního světa. Tohle jsou naprosto neprobádáné hloubky šílenství, vážení.

Další věcí je pitomá navigace. Následování zlaté cestičky za vybraným cílem je často dost matoucí, jakoby hra nevěděla, kam vás vlastně vést a někdy se neukáže vůbec. Když už jsme u toho, mapy jsou zpracovány taky naprosto prasácky. Vůbec neodpovídají tomu, co daná lokace opravdu obsahuje a jak se k něčemu dostat. A když už jsme u těch lokací, jsou rozkouskované jak váza po útoku stáda slonů. Loadingy uvidíte často. Častěji než by jste chtěli.

Zmizela taky brnění, přibyl nový způsob upravitelnost zbraní. Opět prasáckým způsobem, musíte plnit achievementy. Ale upravovat je je z větší části zbytečné, protože zbraně pro boj zblízka jsou k ničemu. Již brzy člověknpozná, že nejjednodušším způsobem jak hru projít je používáním střelných zbraní a hlavně opět nesmírně overpowered magie. Hráči si na tohle stěžovali u dvojky a vývojáři opět všem ukázali, jak si jejich kritiky cení. Magii ještě zesílili.

Co-op možnost nestojí za řeč. Implementovaná beze změny z dvojky.
Interakce s postavami je ještě otravnější než z dvojky. NPC jsou k ničemu, k ničemu se nehodí. Žádné dialogy, jen prdění do ksichtu, objímání vousatých mužů a tančení před dětmi.
Vítejte v hrůzné dystopii, kde se lidé uchýlili jen k neverbální komunikaci.

Největším problémem hry (krom zrůdného inventáře a informacemi o postavě) je ale její jednoduchost. Souboje nejsou žádná challenge (na blízko jsou otravné kvůli magickému bloku nepřátel, ale ne těžké), peníze jsou k ničemu, nikde žádná hrozba. Nelze zemřít.
Fable je hra, kde nelze prohrát. Jen vyhrávat pomaleji. Bude z vás nechutně bohatý pimp, kterého nic neohrozí, i kdyby jste nechtěli.

Všehovšudy je Fable 3 ohromné zklamání. Dumbing down v té nejlepší a nejkrystaličtější podobě. A navíc, ještě v mnoha ohledech odfláknuté. V jádru je to čistě průměrná hra, ale očekávání a sliby byly moc velké, aby vám herní zážitek ještě nepokazily.

Pro: amtosféra, příběh, grafika

Proti: soubojový systém, obtížnost, strašlivý UI, nezáživnost, postavy na jedno brdo

+18

Little Big Adventure 2

  • PC 100
Je třeba doplnit komentář i k pokračování mé nejoblíbenější hry. Mám jí možná ještě raději protože jak uvádí kolega M.a.t.t. dole v komentáři. Je zde vše výborné z prvního dílu plus pár věcí navíc a vypilované některé technické a logické nedostatky (kterých bych ale ani v jedničce moc nenapočítal). Twinsen´s Odyssey jsem dohrál 6x, což nemusí být vysoké číslo pro některé členy databáze her, ale u mě je to číslo opravdu vysoké a napovídá o mém vztahu k této hře. V počtu dohrání u mě LBA 2 předčí jen Mafia (LBA mám ale radši). Přesto, že je to už dávno, dávno (to je v pr*) co jsem se zhostil role Twinsena, tak se ho někdy bude třeba nabažit znovu. Je to stejně jako jednička zážitek i přesto, že hraji po 6 a vím kde co najít. Technicky je dnes znát 3D v plenkách. Přesto je design na výbornou, takže kdo hernímu znalci:) i neznalci:) mohu i tak doporučit. Navštívíte 3 planety a na jedné z nich hned 2 povrchy:). Známená to 4 unikátní prostředí s krásnými pohádkovými nápady a odsýpajícím příběhem s překvapivým (nebo nepřekvapivým) závěrem. Nee příběh dospělého nepřekvapí, ale neměl by IMHO urazit. Projevuje se tu jistě značná dávka nostalgie a zapomnění, ale alespoň tenkrát mě ten svět naprosto pohltil. Lahůdka...

Pro: Svět a příběh, opět vynikající rébusy, hudba, rozmanitost

Proti: já vážně nic nemám, možná jen stárnutí grafiky. Je to ale mínus?

+18

Operation Flashpoint: Dragon Rising

  • PC 70
Na první pohled je nová Operace Flashpoint jasně devadesátková hra. Na ten druhý už ne a je až k neuvěření, kolik nedodělku hra obsahuje. Díky tomu jsem se místy skvěle bavil a celý natěšený se vrhal na další misi, avšak byly tu i pasáže, když jsem měl chuť tvůrce pořádně proplesknout. Nutno dodat, že jsem celou hru (kampaň) hrál v coopu s JackemCZ, což může více či méně ovlivnit celkové hodnocení.

Už úvodní menu se skvělým hudebním doprovodem slibuje mnohé. Po připojení do hry následuje velmi pěkná a filmová animace shrnující veškeré okolnosti vedoucí ke konfliktu, ve kterém je děj Dragon Rising zasazen. Poté však přichází studená sprcha. Kdo očekává strhující příběh plný vojenské hantýrky a šílených zvratu, ten bude zklamán. Dragon Rising totiž nevytěžil z příběhu vůbec nic a to tak, že vlastně žádný příběh neobsahuje. Tvůrci připravili 11 více či méně rozsáhlých misi, kde hráč pomalu dobývá ostrov a tím to hasne. Nulová gradace, žádné vypjaté momenty a zapomenout můžete i na nějaké monstrózní boje. Tahle hra je pomalou taktickou akcí. Ale nutno podotknout, že velice zábavnou. Graficky hra vypadá nádherně a až na občasné nehezké textury se na DR krásně kouká.

Přestřelky jsou dost dobré, přiměřeně tuhé a rozdávání rozkazů také funguje, byť není zrovna šťastně navržené. Slyšel jsem stížnosti na rozložení checkpointů v singlu (nehrál jsem, nehodnotím) a mnohé určitě zarazí fakt, že v kooperaci NEJSOU checkpointy vůbec ŽADNÉ. Hraní naštěstí ulehčuje možnost (omezeného) respawnu, ale i přesto jsou některé mise neskutečně tuhé. Hra často žene hráče vpřed neviditelným časovým limitem (sejmi protiletadlové vozidlo, než přiletí vzdušná podpora apod) anebo rozkazem někoho ochraňovat (sejmi nepřítele v základně, než stačí zničit přijíždějící posily). Díky tomu mě hra místy nehorázně srala a měl jsem chuť ji vypnout a vymazat, protože opakovat celou misi po hodině hraní bylo značně otravné. A nestalo se nám to jednou.

I přesto, že spíše vyjmenovávám zápory, hra to rozhodně špatná není. Hraje se dobře, díky pěknému prostředí, které svou atmosférou vyloženě vtáhne, je střílení velmi zábavné. V coopu se zábava stupňuje, jelikož teprve tehdy jsou to pořádné taktické orgie. Nicméně díky absenci designově výraznějších misí a mnoha hratelnostních nedodělků hra jednoduše kvalit původní Operation Flashpoint nedosahuje. Tahle hra mohla být zatraceně lepší!

Pro: výborné přestřelky, atmosféra boje, krásná grafika (zejména v noci), pár povedených misí, hezké menu, hodně zábavný coop (za něj +10% v konečném hodnocení)

Proti: nevyužitý potenciál, mizerná AI, bez příběhu, absence sejvu v coopu

+18

The Walking Dead - Episode 3: Long Road Ahead

  • PC --
Tahle epizoda se hrála jedním dechem, zároveň je ale nejkratší. Oproti tomu se autoři neupejpaj nechat zemřít sympatické charaktery nebo děti. Některé momenty tak byly vcelku šokové a hodně mě mrzel vývoj - v tom dobrém slova smyslu. Tak to má být, emoce byly vyvolány.

Jedinou výtku bych měl ke klasickému clische, které se objevovalo i v seriálu a u kterého vždy zavírám oči, protože se cítím trapně za autory - zombí se z ničeho nic objeví
a) v místnosti vedle hrdiny
b) na velkém prostranství vedle hrdiny
který to jeho plahočení, mlaskání a chrmlání prostě vůbec neslyšel a najednou je překvapen. V seriálu to zruinovalo celý jeden díl, tady to ruinuje finální část hry.

Jinak asi nejlepší z dosud vydaných epizod.
+18

The Expendables 2: Videogame

  • PC 45
Zoufale stereotypní záležitost, která bohužel nese jméno fenomenálního filmového blockbusteru a tak se pár fanoušků Slye a jeho party nechá snadno nachytat. Taktizovat se zde moc nedá, v podstatě jen držíte levé tlačítko myši a prodíráte se houfy nepřátel, kteří vám nabíhají přímo před plně nabité kvéry. Po čtyřech misích jsem tento nezáživný boj vzdal a radši věnuju čas něčemu zábavnějšímu.

Bohužel i Expendables potvrdili pravidlo, že herní adaptace filmů jsou jen levným merchandisingovým produktem, který nabízí zábavu jen na pár desítek minut, čímž zdaleka nemyslím herní dobu. Samozřejmě nemůžu po tvůrcích chtít, aby využívali pro herní adaptace enginy Call of Duty nebo Mass Effectu. Naštěstí mi ke štěstí stačí kvalitní film a nepotřebuju se vztekat nad jednoduchostí a nezábavností filmových videoher.

Pro: vrtulníková mise, bezproblémová odinstalace :)

Proti: stereotypnost, lineárnost, absence taktiky a Chucka Norrise :)

+18

Kingdoms of Amalur: Reckoning: Teeth of Naros

  • PC 70
Tajemné proroctví, invaze Bolganů, vznášející se město, nová monstra, nový národ, tuna nových úkolů, tuna nových předmětů,… Dává tušit velmi příjemné rozšíření. Byla ovšem naše tušení správná? Do jisté míry ano, avšak je zde několik háčků, s nimiž by si ani Óm nadsamec guru Jára sebezběsilejšími pánevními pohyby neporadil.

Začneme příběhem, ten zjevně nepočítá, že se k němu někdo dostane až po dokončení základní hry, což zjistíte už v samotném intru. Tomuto předpokladu podléhá nejenom příběh, ale i obtížnost. Nové území se nachází v jihozápadní části mapy, kam se hráč s velkou pravděpodobností podívá už v první čtvrtině základní hry a ano, monstra nejsou o mnoho silnější než ty v sousedních oblastech.

Jednou z předností Teeth of Naros by měla být i jeho délka, zvláště při plnění všech vedlejších úkolů, kterých je zde požehnaně a některé z nich jsou skutečně nápadité. Ovšem s postavou na konečné úrovni se jen těžko hledá motivace, aby si je člověk vyzkoušel všechny. Hlavní dějová linka zabere silnější postavě cca 4,5 hodiny. Je možné se dočíst, že vývojáři předpokládali, samozřejmě i s plněním všech vedlejších úkolů, herní dobu okolo 20 hodin.

Z velké časti má hra trochu odlišné výtvarné pojetí, než původní hra, což je vcelku osvěžující. Inspirace byla zřejmě čerpána ve výtvarném umění starého Řecka. Třeba onen nový národ, kterého se týká příběhová linie, vypadá jako rozpohybované antické sochy s modrými plamínky v očích. Avšak ty části rozšíření, které tomuto novému pojetí nepodléhají, jsou… nudné, nenápadité, vyloženě vatové.
+18

Medal of Honor: Allied Assault - Breakthrough

  • PC 70
Rok se s rokem sešel a přišel na svět další datadisk, tentokráte s podtitulem Breakthrough, který nás zavedl do severní Afriky a Itálie do bojů na Sicílii nebo Monte Cassinu. Opět se ocitáme v kůži nového vojáka, seržanta Johna Bakera z americké 34. pěší divize. Stejně jako v datadisku Spearhead si zahrajeme 3 akty, na datadisk akorát dostačující.

Na začátku se ocitáte v severní Africe, kde právě zuří obrovská písečná bouře, ve které vidíte tak sotva na pár metrů, ale náckové jsou na tom stejně. Společně s vašimi přáteli vykopete Němce, a nově také Italy, ze Severní Afriky. Poté se společně přesunete na Sicílii, kde spadnete s letadlem a zase budete za nepřátelskou linií. Po osvobození Sicílie se přesunete do Itálie, kde prožijete bitvu u Monte Cassina a nakonec přispějete k porážce Němců u Monte Battaglia. Závěrečným bombardováním zámečku hra končí a vy si můžete gratulovat k úspěšnému dohraní.

No a když jsem se již zmínil o Italech, tak z toho vyplývá to, že jsem se poprvé v jakékoliv hře setkal s italskými zbraněmi, tanky a letadly. Z prvně jmenovaných třeba samopal Moschetto nebo puška Carcano. K tomu ještě přibylo pár britských zbraní, ze kterých mě nejvíce zaujala puška DeLisle s integrovaným tlumičem.

Tyto všechny věci rozhodně patří ke kladům tohoto datadisku, stejně jako všechny klady, které jsem zmínil u datadisku Spearhead. Ve zkratce zlepšené efekty výbuchů, možnost střílet ze všech stacionárních zbraní, které najdete a také možnost bashovat každou zbraní. K poslednímu kladu patří věc, která byla ve spearheadu spíše zápor. Náplň misí. Na rozdíl od Spearheadu, kde byly mise neoriginální a občas nudné, jsem se v tomto datadisku nenudil ani chvíli a dohrál jsem to prakticky na jeden zátah. Mise byly nápadité, originální a hlavně zábavné. Až teda na poslední misi u Monte Battaglia, která byla velmi těžká a také dost nudná.

No ale bohužel i zde musím zmínit zápory, které byly i u Spearheadu. AI nepřátel je zde opět přehnaná, i s obyčejným samopalem střílí jako s odstřelovací puškou, stejné pády fps se zapnutými komplexními stíny, chybějící ironsighty a hlavně, co je v tomto datadisku ještě markantnější než ve Spearheadu, nedostatek munice a lékárniček, kdy jsem velmi často přežíval s pár procenty hpček a pár náboji. Jednou se mi také stalo, že mi náboje došly úplně a jediné mé štěstí bylo, že už byl konec mise. Navíc se zde ještě více projevil bug ve hře (možná to není bug a je to vývojáři uděláno schválně), kdy po zabitých nepřátelích zbraně prostě mizely.

Tímto jsem vše shrnul, herní doba je oproti Spearheadu asi o hodinu delší, přičemž je zde o 1 misi více. Všehovšudy byl pro mě tento datadisk lepší než Spearhead a jen kvůli stejným chybám jako ve Spearheadu a trošku zmírněné zábavností misí hodnotím 70%.

Délka:
3 akty, 11 misí, herní doba asi 6 hodin na střední obtížnost

HW nároky:
91 fps stabilně, občasné pády fps, nejspíš omezeno. Problém s komplexními stíny jsem již popsal v textu.

Pro: + Nové italské zbraně, tanky a letadla + Nové britské zbraně, hlavně netradiční kousky + Zábavné a originální mise. + Stejné jako ve Spearheadu

Proti: - Extrémní nedostatek munice a lékárniček - Stejné jako ve Spearheadu krom náplně misí

+18

Kreed

  • PC 65
O této hře jsem se dozvěděl díky zmiňované souvislosti s podobou hry Doom3, respektive s mediálně zmiňovanou konkurencí Dooma 3. Recenze této střílečky mi dvakrát touhu po zahrání si této hry nenavodily, nakonec jsem se však pustil do hraní...

Po nainstalování hry vzniknul první problém ohledně rozlišení hry, které je po instalaci automaticky nastaveno na hodnotu 1280*1024, kterou nezvládá spoustu CRT monitorů, což má za následek, že po spuštění hry slyšíte jen zvuk, ale obraz nikoliv, jen černo. Dost velký průser pro mnohé hráče, jelikož tento problém se dá vyřešit prostřednictvím konfiguračního souboru ve složce hry přepsáním daného rozlišení na hodnotu 1024*768, čímž je pak vše v pořádku, ovšem toto není v žádném případě řešení pro naprosté laiky. Další neduh hry je ovládání myší, kde i na nejvyšší nastavenou hodnotu citlivosti myši je myš dostatečně pomalá na to, aby bylo možno schopně a svižně uhýbat střelám nepřátel, kteří v této hře disponují výbornou umělou inteligencí, natož bez potíží zaměřovat a střílet. Problém se dá opět vyřešit pouze v konfiguračním souboru přepsáním hodnoty na vyšší, pak je vše naprosto ok. Ale díky Bohu že je vůbec nějaké řešení. Do třetice mi hra dělala vrásky naprosto neochotným načítáním pozic, kdy mi pravidelně při načítání pozice ve hře hra zamrzala a načetla se jen když se jí chtělo, což se stalo klidně i na desátý pokus. Netuším důvod problému, hře nepomohl ani opakovaný reinstall, zkrátka jsem cítil pocit štěstí, když se hra rozhodla nedělat problémy při načtení pozice.

Co se týče grafiky a vzhledu hry, tak v tomto hra působí rozporuplně, na jednu stranu má na svoji dobu moderní efekty a vymoženosti, na druhou stranu působí nemastně neslaně, bledě a neostře, hru je třeba si zesvětlit v nastavení, nicméně herní engin jako celek vykazuje vysokou laťku kvality a pravdou je, že čím je hra dál, tím víc je na co se dívat, graficky se to zlepšuje s každým novým levelem. Problém však, který doslova neladil mým očím, spočívá v barevně naprosto nesladěné kombinaci zbraní spolu s herním okolím. Ona velká vizuálně oslňující zbraň totiž pohlcuje a přebíjí čitelnost herního okolí a textur, kde právě kvůli hodně svítící zbrani se ztrácí detaily všeho kolem, jenž pro oči rozhodně extáze není a pochopitelně se to projeví v těch tmavších místech ve hře, na druhou stranu je vidět dobrý záměr tvůrců, že se snažili zbraně zobrazit podle toho, jak na ně dopadá světlo, zbraň odráží totiž světlo a mění se i dle barvy dopadajícího světla.

V případě hudby, která doprovází celou hru, se jedná docela o fialsko, neboť namlsaný hráč navyknutý u jiných her na propracovanou stylovou hudbu plnou zvratů vystihujících atmosféru, se zde žádných dynamických smyčcových chuťovek nedočká, hru totiž hudebně obohacuje pouze metalové neustále se dokola přehrávající demo zahuštěné sice kytarovými sóly, ale ke hře se naprosto nehodícími a neladícími si to s ní a po určité době vám asi dojde trpělivost a hudbu zcela vypnete. O nic moc lépe na tom se zvuky nejsou ani samotné zbraně, které zní uboze a suše.

Když přejdeme k hratelnosti Kreeda, tak funkce zbraní vyloženě neexceluje, v případě takové brokovnice je to doslova sebevražda, pač ona brokovnice je nesmírně pomalá při nabíjení a zrovna když hráč nabíjí tuto zbraň, (což je předlouhá doba na to aby ho protivník stihl pořádně zmordovat), tak vás nepřítel dostihne a pěkně si vás vychutná zaživa a než je zbraň připravena znovu vystřelit, tak už jste většinou na onom světě. Zkrátka a dobře, brokovnice je zde k ničemu, což ovšem neplatí na později získanou trojhlavňovou brokovnici, která naopak svůj účel plní na jedničku. Na výběr je zbraní docela dost, zpočátku si hráč musí vystačit s nožem, postupně se dopracuje přes jmenované brokovnice až k plamenometu, rotačnímu kulometu, granátometu či granátům. Léků na uzdravování se po mapách válí taky poměrně dost.

Přestože se zdá, že bych chtěl hru pohřbít, tak tomu tak není a ona hra jako celek mě bavila víc a víc s přibývajícími levely. Bohužel si nejsem jist, jestli na hru budou mít nervy hráči s menší trpělivostí, neboť tato hra disponuje opravdu vypečenými zákysy, se kterými se setkáte hned v první misi ( kupříkladu se nedostanete dále, dokud nenajdete jistou šachtu, do níž musíte vstoupit a jinudy cesta dál nevede a ona šachta zrovna viditelná není, takže když o ní logicky nevíte, můžete hned v prvním levelu zatvrdnout na delší dobu), která je ovšem procházka růžovou zahradou oproti misi druhé. Ale nezoufejte, když se vám podaří prokousat se celou druhou naprosto ublouděnou misí, tak už zvládnete celou hru, jelikož druhá mise je opravdu velká a náročná na orientaci a trpělivost díky rozlehlým lokacím a tunou místností, v kterých jsou dveře do dalších místností atd atd. Pak už je to ale čímdál lepší a zajímavější, přestože podobné zmatky doprovází celou hru. Ve hře najdete i prvky a nápady, které jste mohli zažít už v jiných hrách, namátkou např lejsrové zábrany velmi se podobající těm z Max Payna 2 :-) To ale vůbec nevadí, protože to je docela zpestření, mnohdy vyžadující i taktické a logické myšlení.

Čím Kreed vyniká, je především vysoká inteligence nepřátel, převážně vojáků, které opravdu není lehké přemoct, chovají se chytře a nečekaně, pokaždé jinak a vůbec pohyby veškerých nepřátel ve hře jsou zpracovány tak, že se při zabíjení celkem zapotíte, abyste se sotva trefili. Pozice ve hře se dají naštěstí libovolně ukládat. Při vysoké obtížnosti docela masakr gamesa. Velmi kladná stránka hry je příběh podávaný zápisky zemřelých členů posádky lodi, což mě nečekaně velice zaujalo a bavilo číst. Hra u nás vyšla s českým dabingem, ten nezní špatně, ovšem pokud se vám budou zdát hlášky protivníků při hraní hry povědomé a podobné těm ve hře Far Cry, tak asi nebudete daleko od pravdy, já jsem tam slyšel totiž hlášky naprosto totožné :-)

Závěrem nelze říct nic jiného, než že Kreed není špatná hra, ale má plno technických nedostatků, přesto však překousnutelných. Nenechte se odradit zdánlivě nekonečným blouděním, se kterým se setkáte již v druhé misi a jděte dál, hra rozhodně stojí za dohrátí.

Pro: Český dabing, příběh, umělá inteligence, i přes zákysy touha hrát dál, multiplayer

Proti: Technická stránka hry, zákysy-bloudění, vizuálně nesladěný vzhled zbraní se zbytkem okolí, hudba, zvuk zbraní

+18

Metro 2033

  • PC 85
Něco se pokazilo a v roce 2013 nastala apokalypsa. Svět se zahalil do mrazu a lidstvo z velké části vymřelo. Těm několika šťastlivcům, kteří přežili, se podařilo usídlit v opuštěných stanicích a tunelech metra velkých měst. Třeba v Moskvě....
Teď je rok 2033 a hráč této 1st person střílečky se dostává do role mladíka Arťoma, na kterého brzy čekají velké věci...
Troufám si říci, že tato hra zaujme hned několika atributy. Jednak je to zajímavý příběh postapokalyptické Moskvy (respektive zejména jejího podzemí) a dále zajímavé grafické provedení (hra je z roku 2010) i podařené naskriptované situace. V zásadě se jedná o "tunelovou" střílečku, která ale není stupidně tunelová, tedy nutí hráče tu a tam projít i jinou než naskriptovanou cestou - a pokud zrovna ne, tak se minimálně tváří tak, že daný prostor je vlastně dost obřích rozměrů. Velmi zajímavé je i vybavení, které zcela koresponduje s dobou, kdy se příběh má odehrávat. Neočekávejme tedy nějaké hi-tech zbraně, ale zejména tak trochu podomácku udělané a upravené pistole a samopaly (nechybí obligátní kalach). Nouze je tu zejména o náboje, především pak o ty před katastrofou, neboť zásoby se tenčí a tento vzácný artikl slouží i jako jakési podzemní platidlo.
Za zmínku stojí bezesporu i vynikající atmosféra. Čekat s posledními několika náboji, spolu s hloučkem vyděšených spolubojovníků, v temném tunelu metra a slyšet z prostor před sebou tajemné zvuky přicházejícího nebezpečí, to je okamžik, kdy by se atmosféra dala doslova krájet.
Metro 2033 je bezesporu dobrou hrou, nicméně několikrát jsem se neubránil dojmu, že to celé by mohlo být ještě o něco lepší a nápaditější. Přidat několik RPG prvků, tu a tam více interakcí v rozhovorech, tak by se zcela jistě jednalo o výjimečný zážitek.
Takto to je "jen" dobré...

Pro: atmosféra, zajímavé zbraně, grafické zpracování

Proti: souboje s mutanty, délka, nevyužité prostředí

+18 +19 −1

Lucius

  • PC 55
Když se objevili první zprávy říkal jsem si hurá. Je tu hra se zajímavým nápadem a temnou atmosférou. Doufal jsem že se z toho vyklube takový dětský Hitman s příměsí magických dovedností. Hru jsem s očekáváním nainstaloval a ... a .... ono nic. Všechny naděje zmizely jak mávnutím kouzelného proutku.

Co mě zarazilo jako první byl průběh jednotlivých misí. Doufal jsem že se to časem změní ale nestalo se tak. Každá mise má dáno jak jí dohrát a nelze na tom nic změnit. Není tu žádná volnost ani různé možnosti postupu.
Když si vzpomenu na již zmíněného zabijáka s čárovým kódem tak jen kroutím nad touhle hrou nevěřícně hlavou. V Hitmanovi jste si mohli zvolit vlastní postup a splnit úkol jak jste chtěli. Kdyby se Lucius objevil před několika lety neřekl bych ani popel ale dnes nemá s tímhle postupem šanci uspět.

Příběh je obyčejné klišé jaké jste už mohli vidět v několika filmech. Průběh je docela předvídatelný a konec také.

Mechanismy hry na mě také moc dojem neudělali.
V misi kde se například musíte plýžit aby vás nikdo neviděl jsem se ukryl v malé komoře. A hned nastal problém. Jak zjistit kdy vylézt? Koukat klíčovou dirkou nejde a přez zeď nevidím. Nezbývalo než poslouchat a odhadovat. Stejně tak jsem tímto způsobem několikrát vběhl do náručí dospělých ( kteří vás nesměli chytit). A to se navíc občas některé postavy rozhodly si udělat kolečko a toulat se mimo svou normální trasu.
Hádánky byly jednoduché. Škoda mluvit.
Po celou hru se pohybujete po tom jednom a samém domě a po takových třech nebo čtyřech misích vás nemá už co překvapit.

Hlavní postava malého antikrista je nevýrazná. Vůbec jsem se s ní nesžil ani mě nijak nezaujal. Za celou hru jsem si nevšiml v jeho obličeji jediné emoce. Žádný škodolibý úsměv, ďábelský smích nebo předstíraný strach. Nic. Lucius je jen prázdná loutka.

Úmrtí a "nehody" byly pestré a zajímavé. Není tu nouze o krev a detailní pohled na to vše.
Pokaždé když jsem někoho zabil jsem měl docela dobrý pocit z toho jak jsem to dobře provedl a jenom jsem se kochal tím co jsem způsobil.

Tak závěr je následující. Hra vás na nějaký čas zabaví ale nic zajímavého nenabízí (tedy kromě možnosti hrát za syna ďábla). Hrát se to dá ale je to buď hodně odfláknuté a nebo nedodělané. Ten potenciál tam jinak je. Hra mi na dnešní dobu přijde dost zastaralá.
Po dohrání jsem neměl nejmenší chuť si hru zahrát znovu. A myslím že ani v nejbližší době.

Pro: Vraždění nic netušících lidí

Proti: Přímočarost, občasné chyby, nevyužité možnosti

+18 +19 −1

Fallout 2

  • PC 100
Dvojka sice vypadá stejně jako jednička, ale jen na první pohled. Nejen, že herní svět je o mnoho větší, ale i celkově propracovanější. Mnoho questů, které se postupně otevírají získáváním zkušenostních bodů nutí hráče procházet lokace vícekrát, což není v tomto případě vůbec na škodu.

Nejdrsnější ale byl Žeryk - při kritickém zásahu letí pankáč přes celou obrazovku :)

Jednička dovedená do dokonalosti.

100% !!!

Pro: herní svět, design, znovuhratelnost, dialogy, atmosféra, vývoj postavy, odlišná hra za různé typy postav, Žeryk

Proti: systém na kola není moje parketa, postava stále nemohla jít přímo nahoru (cik-cak)

+18 +20 −2