Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

StarCraft II: Wings of Liberty

  • PC 85
Je málo věcí, po kterých dychtilo tolik fanoušků, zvlášť málo produktů, které opravdu stojí zato.
Starcraft díky BroodWarru přinesl něco velkolepého. Zbývala jen otázka, co naváže.

A po více jak deseti letech tu máme pokračování.

Wings of Liberty přinese opravdu epickou podívanou, plnou sympatických prvků. Hra je mnohem impulzivnější, gameplay intuitivnější a ve všem je slyšet tu nádhernou předzvěst mnohých hlasů, které slibují odvetu vůči událostem Broodwarru.

Hra se rozjíždí a nutí hráče volit, rozhodovat se o svých investicích a také uvažovat o tom, jak se příběh bude vyvijet dál. A na poprvé je to zažítek, rovnající se orgasmu. Hráč nadopován adrenalinem odhaluje každou novinku a dočká se opravdu líbivé kampaně.

No jo, ale kde jsou ty opravdové postavy?

Původní starcraft disponoval realistickými charaktery. Žádní "slaďáčtí" záporáci, které lze kdykoli spasit. Žádní super dokonalí hrdinové (s vyjímkou Raynora), kteří jsou téměř svatí. Ale normální bytosti, které se řídí pudem sebezáchovy, kteří neřeší morálku ale přežití. Konklává likvidující celé světy, jen aby zastavila zergskou invazi. Mengsk popravující miliony na Tarsonisu...atd. A v tom je ta chyba. Záměrně hodnotím jen Singleplayer. Je to z důvodu, že první Starcraft nabídl opravdu dospělý děj, né jen komerčně líbivé zápletky.
A v tom Wings zkrátka pokulhává. Ano je to velice líbivá hra, zaslouží si stovky odehraných hodin v mulťáku, ale zároveň postrádá tu surovost světa, právě ve které exceloval první díl.
+16

Forza Horizon 4

  • XOne 100
Forza Horizon 4 ma dostala už na E3 v roku 2018. Nikdy som nebol fanúšikom závodných hier a ani ma nikdy nebavili, ale keď som videl video na túto hru, tak som vedel, že si ju chcem zahrať. Dočkal som sa. Hra vyšla pred niečo viac ako dvomi mesiacmi a ja už mám v týchto arkádových závodoch nahraných viac ako 50 hodín. Som vďačný za Game Pass, lebo som si túto hru mohol zahrať už v deň vydania bez toho, aby som musel vyhodiť ďalšie peniaze naviac.

Najväčšia obava z pokračovania Horizon série bola, že po naozaj super treťom diely sa hra už skoro ani nemá kam posunúť. Playground Games dokázali, že vedia posúvať latku stále vyššie a vyššie. Ak niekto hral predchádzajúci diel, tak zistí, že 4. časť je ešte o veľký kus ďalej. Lepšia grafika, väčšia mapa, viac možností. V hre je naozaj veľa možností a aktivít. Ani neviem, ako to napísať, aby som na nič nezabudol.

Forza Horizon 4 sa odohráva vo Veľkej Británii. Na prvý pohľad by sa mohlo zdať, že tento výber nie je najlepší, ale akonáhle sadnete za volant a začnete spoznávať mapu, tak prídete na to, že tvorcovia urobili dobre. Máte tu Edinburgh, malé dedinky, pláže, kopce, lesy, lúky, pamiatky, jazerá, rieky a veľa iných zaujímavých miest. Najväčšou novinkou novej Forzy je pre mňa jednoznačne striedanie všetkých 4 ročných období. Vďaka tomuto si niekedy ani nevšimnete, že cestou, po ktorej idete, ste už niekedy išli. Hral som 2 rôzne závody, kde asi 90% trate bolo na rovnakých cestách, ale keďže som každý závod išiel v inom ročnom období, tak som si to ani nevšimol. Zmena ročného obdobia prináša naozaj veľkú zmenu v hratelnosti. Okolie pôsobí inak a samozrejme aj autá sa správajú inak. Keď k tomu prirátam nádhernú grafiku, tak zážitok z jazdy je naozaj perfektný. Mapa by síce mohľa byť väčšia, pokiaľ to budeme porovnávať s podobnou hrou The Crew, ale tvorcovia to zachránili spomínanou zmenou ročných období.

Vo Forze Horizon 4 sa môžete voľne pohybovať po mape a jazdiť od závodu k závodu. Okrem toho je tu veľa iných aktivít. Kupujete tu domy, ktoré Vám dávajú odmeny. V domoch si môžete nakupovať a upravovať autá. Mne osobne sa páči funkcia, kde si môžete Vaše auto obzerať zo všetkých strán, zapnúť svetlá otvoriť kufor alebo nastúpiť do neho a naštartovať. Na mape sa môžete baviť hľadaním a rozbíjaním tabuliek rýchleho cestovania a vplyvu, navštevovaním pamiatok, skákaním na skokoch, prekonavaním rýchlostí na radaroch, zbieraním bodov za šmykovanie a búranie okolia, objavovaním ciest, hľadaním skrytých stodôl so špeciálnymi autami. Aktivít je v tomto svete naozaj veľa. Nemusíte ani závodiť a dokážete prejazdiť v tejto hre stovky kilometrov.

Čo sa týka samotných závodov, tak ich máte na výber niekoľko. Sú tu bežné závody ako jazda po asfaltkách, závody na poľných cestách, šprint atď. Ďalej tu nájdete špeciálne závody, kde sa snažíte predbehnúť vlak alebo vznášadlo. Mne, ako fanúšika série HALO, učarovala misia, kde sadnete za volant Warthoga a prostredie sa úplne zmení. Naozaj máte pocit, ako by ste boli v hre HALO, a to najlepšie je, že budete počuť vo vysielačke Cortanu, ktorá Vám zahlási pár super hlášok. Parádny zážitok. Potom sa tu nachádzajú aj príbehové misie. Každý príbeh má 10 misií a svoju tému. V jednom príbehu sa snažíte robiť kaskadérske kúsky s rôznymi autami, v ďalšom sadnete do ikonických áut zo starých závodných hier (Ridge Racer, Crazy Taxi, Test Drive a iné). Tvorcovia sa pri vymýšľaní závodov naozaj vyšantili.

Toto všetko samozrejme dopĺňa multiplayer, ktorý je podľa môjho názoru parádne zvládnutý. Na mape sa môže pohybovať až 72 hráčov, ktorými môžete závodiť v co-op režime, pvp režime, vyzvať ich na rýchly súboj, alebo sa pripojiť do špeciálnych hier. V špeciálnych hrách hrajú proti sebe 2 týmy v rôznych režimoch. Je tu klasický capture the flag, naháňanie kráľa alebo zombie režim. Najväčšia zaujímavosť celého multiplayeru je možnosť zapauzovať hru alebo použiť vrátenie času. A to naozaj aj vtedy, keď závodíte online s inými hráčmi. Na nich to nebude mať samozrejme vplyv.

Áut nájdete v hre naozaj veľa. Malo by ich byť cez 450. Okrem toho, že si autá môžete kupovať v obchode, tak si ich môžete vydražit v aukcii, vytočit v kolese "šťastia" alebo nájsť v stodole. Narozdiel od iných hier, kde pomaly celú hru jazdíte na jednom alebo dvoch autách, ich v tejto hre môžete mať, koľko chcete. Na každý závod sa Vám hodí iné auto. Autá sa dajú upravovať ako Vám len napadne. Okrem vylepšovania motora, brźd, kolies, tlmičov a veľa iného, si môžete aj vytvárať vlastné polepy a dizajny. Dizajny si viete stiahnuť aj od iných hráčov, takže sa Vám kľudne môže stať, že budete závodiť v dodávke s logom UPS alebo ikonickým mini autíčkom, na ktorom jazdil Mr. Bean. Jediná škoda pre nás na Slovensku a v Čechách je, že sa do tejto hry ešte nepodarilo dať značku Škoda. Noazaj by som uvítal zajazdiť si na autách od tejto značky. Či už na nových alebo veteránoch.

O Forze Horizon 4 by sa dalo písať toho naozaj veľa. Je obrovská a možností v hre je neúrekom. Okrem možností zaujme samozrejme aj grafikou a hernou dobou. V hre môžete stráviť desiatky hodín a stále budete mať čo robiť. Pre mňa to bola jedna z najočakávanejších hier tohto roka a aj napriek faktu, že nehrávam automobilové hry, ma Forza chytila a už nepustila. Microsoft momentálne ťahá v exluzivitách asi za kratší koniec, ale na Forzu Horizon môžu byť naozaj hrdí. Spolu s Gears of War a HALO je toto hra, pre ktorú sa nájdu ľudia, ktorí si kúpia Xbox One. Za mňa je to jednoznačne najlepšia závodná hra, aká tu doteraz bola.

Forzu Horizon 4 si zahráte na Xboxe a na PC s Windowsom 10. Patrí do skupiny Play Anywhere hier, takže pokiaľ si ju zakúpite na Microsoft Store, môžete ju hrať aj na PC aj na Xboxe. Hra sa od vydania nachádza aj v službe Game Pass a je to jedna z hier, ktorá ukazuje, ako má naozaj dobrá herná platená služba vyzerať.

TIP: Kto ešte neskúšal Game Pass, tak si ho môže na Xboxe alebo na Windowse 10 aktivovať na 14 dní zadarmo, a to Vám dáva dostatočne veľa času na vyskúšanie aj práve tejto hry. Neoľutujete.

Pro: naozaj veľa možností, herná doba, grafika, prostredie, zmena ročných obdobií, autopark,

Proti: veľkosť mapy (trošku väčšia by neuškodila), chýbajú vozidlá značky Škoda

+16

Rex Nebular and the Cosmic Gender Bender

  • PC 70
Rex Nebular je jedna z mnoha adventur, která kdysi kolovala po pirátských CDčkách a docela mě kdysi bavila. Bohužel díky bugu jsem se nikdy nedostal z první části a dohrál jsem ji teprve před pár lety.

Rex Nebular je i titulní hrdina, totálně vypatlané hovado, které myslí jen na ženský, většině věcí nerozumí a tak se u většiny přístrojů dočkáme popisku ve stylu že by to hrdina nepochopil. Něco jako Dave Lister z Červenýho trpaslíka. Živí se jako vesmírný pašerák a jeho cílem je dovézt sběrateli z jedné planetky vzácnou vázu. A to je celé, žádná záchrana vesmíru, jen prachy. V parádním vesmírném intru je sestřelen jakými amazonkami a začíná boj o přežití. V jeho kůži projdete zajímavou planetou, ve které ženy vyvraždili muže, k rozmnožování používají přeměňovač (kterým si projde i hrdina) a vůbec se s chlapama neserou. Projdete se amazonskou vesnicí i základnou i pustým městem mužů, ve kterém všechno funguje včetně automatické autodopravy, jen tu nikdo nežije.

Nečekejte ale nějaký hutný sci-fi, je to spíše komediální a to takovým tím vulgárně-erotickým způsobem. Kozy, sexistické řeči, obrovská amazonka, spousta brutality. Autoři se s tím nepárali a tak hrdina může zařvat mnoha způsoby, umírají tu zvířátka a zatímco celou základnu amazon vykydlí nasraný vězeň, opuštěné město chlapů hrdina rovnou zatopí. Konec je lamerský až to bolí pracně získanou vázu hrdina shodí ze stolu při divoké gestikulaci.

Grafika je zajímavě nakreslená, připomněla mi právě včera dohraný Beneath a Steel Sky, jen ta (ne)detailnost je holt na úrovni roku 1992.

A jak se to hraje? Inu tradičně. Je tu spousta příkazů z nichž většinu použijete jednou za celou hru (a překvapivě chybí nějaké USE). Volitelná obtížnost i interface, které určují, zda se aktivní místa budou hlásit a stupeň obtížností puzzlů. Většina hádanek se moc neliší, jen ve městě si na easy ušetříte pár zbytečných kroků. Předměty mají hezké animované ikonky, většina činností je kupodivu logických, nebo jsem si je ještě pamatoval z předchozího hraní, občas je nutno si něco zapamatovat (kódy k teleportům, postup výroby třaskaviny). Co mě vytáčí je pixelhunting spojený s tunou aktivních míst na každé obrazovce, ze kterých 99% je naprosto k ničemu. Ale už si pomalu zvykám u starých her.

Celkově to není špatné. Žádná klasika, ale pohodové adventurní béčko, které být filmem, tak v roce 1992 jde nejspíše rovnou na video, ale dobře bych se u něj pobavil.

Pro: Zajímavá planeta, parádní intro i outro, celkem logická hratelnost, brutalita.

Proti: Zbytečně moc příkazů, aktivních míst, pixelhunting, béčkové ladění

+16

A Way Out

  • PC 85
Hru A Way Out jsem měl s kamarádem vyhlídnutou již delší dobu, naprosto nás totiž uchvátila možnost kooperace a tématika útěku z vězení. Tak moc jsme se na hru těšili, že jsme ji zvládli dohrát za jediné sobotní odpoledne. Mohu s klidem za nás za oba říct, že se jedná o velice vydařenou akční adventůru s velkým, až filmovým příběhem.

Na začátku máte možnost si zvolit mezi dvěmi postavami, přičemž každá má své charakteristické rysy a rozdílné chování i dialogy. Co je ovšem zásadní, obě postavy se ve hře neznají a musíte si k sobě najít cestu a důvěru. Nutno podotknout, že hru lze hrát pouze v kooperaci a přesto, že podporuje jak gaučový multiplayer tak i online, tak je hra ve split screenu téměř po celou dobu. Ale ničemu to v zásadě nevadí.

Po úvodní sekvenci hra vtáhne velice rychle do děje sotva se ve hře rozkoukáte. A že je zde na co se dívat. Hra má velice působivé grafické ztvárnění a obsahuje desítky postav a předmětů, s nimiž lze interagovat. Příběh je poměrně různorodý, skýtá řadu rozhodnutí, pro které se musíte s parťákem dohodnout a často se i při pohybu v prostředí rozdělíte. Celková atmosféra je velice akční, ale zároveň je zde i dostatek klidnějších a vtipnějších pasáží, které prohlubují charaktery obou postav. Příběhově však hra grandiózně vyvrcholí až ve finále, které připomíná filmy od Martina Scorsese plné zvratů.

Celkově je hra velmi podařená, zanechala ve mně i v kamarádovi velké dojmy, které podtrhuje podařený soundtrack. Navíc je zde taková zvláštnost, že stačí, když hru koupí pouze jeden z dvojice a pošle druhému pozvánku, díky které si může hru zdarma zahrát. Hře bych přesto vytkl pár věcí. Je poměrně lehká a v některých akčních pasážích připomíná neohroženého Ramba, na kterého se valí hordy nepřátel. Ve hře je několik rádoby klíčových rozhodnutí, ale prakticky nemají žádnou váhu. Je to asi jako kdybyste se rozhodovali, jestli do domu vlézt dveřmi nebo oknem. Posléze neplní ani funkci si hru zahrát znovu.

Vyplatí se tak investovat pár stovek do této hry v podobě víkendového dobrodružství s vašim parťákem? Za mě určitě ano, vřele doporučuji.
+16

L.A. Noire

  • PC 30
Každý z nás má určitě nějakou všemi vychvalovanou hru, která ho ale absolutně nebaví. Toto je muj případ. Líbí se mi kdejaká céčková hra, ale tady sem to vydržel asi do pulky. Možná to je tou monotónností hry: dojedete na místo činu, prohledáte lokaci pro nalezení stop, potom nějaký ten výslech a pak přesun na další odkrytou lokaci kde děláte to samý. Ani ta jízda autem mně nebavila, musel řídit parťák. Daleko vic se mi libila hra Murdered: Soul Suspect, kterou sem prošel těsně před touto.

Pro: Možná ta údajná mimika postav

Proti: Nuda, nuda, nuda

+16 +18 −2

Ephemerid: A Musical Adventure

  • PC 85
Ephemerid: A Musical Adventure je dle autorů Rocková pohádka o papírové jepici. A mají pravdu.

Hlavně je to ale nádherná hra. Je to směsice emocí, dobrodružství, lásky, sebeobětování, naděje, smutku i štěstí, je to hudební jízda od začátku až do konce. Každá lokace ve hře je nádherně podaná, plná nápadů a barev a tu a tam problesknou i epické momenty.

Hra se odehrává ve hmyzím světe, ale má přesah doslova vesmírných rozměrů. Hratelnost je jednoduchá, někdy musíte zopakovat pár tónů tak, že ve správném pořadí kliknete na mraky, jindy musíte rozdělit hvězdy dle barev, prostě jde o hříčky tohoto typu. Ale celé si to tu hodinku tak krásně užije, nechá se při hraní unést takovým způsobem, že hodina připadá člověku málo a chtěl by víc a hru si zopakuje.

Je to nádherné dobrodružství a jeden z mých nejpřekvapivějších objevů na poli videoher. Prostě taková příjemná, krásná rocková pohádka :)
+16

Shadow Warrior 2

  • PC 80
Ačkoliv neznám předchozí díl, tento kousek jsem si rozhodně užila, i přes to, že mě moje neznalost občas trochu zamotala v hlavním příběhu.

V podstatě jde jen o no-brain zabíjení hord nepřátel, co se vám skoro až poslušně staví do cesty. Hlavní příběh rozhodně není žádným velkým plusem, je zajímavý, ale nic, co by vás u hry drželo. To už vás spíše nepustí skvěle zvládnutý styl boje (aneb máte ohromný arzenál zbraní a chodit mano mano je také zábava po celou hru).
Kromě ne tak zajímavého hlavního příběhu máte k dispozici i spoustu bounties (loveckých úkolů), klasických vedlejších úkolů a pár výzev k tomu, ačkoliv většina z těchto věcí se vám odemkne skoro až po polovině hry, což mě docela zmátlo a nepřišlo ideální.

Mínusy: Na hře mi jinak vadily šíleně dlouhé loadingy při načítání nových lokací a bídný level design, probíháte asi 4 mapami pořád dokola a to se omrzí docela rychle. Přesto je snad největší mínus zpracování inventáře - během hraní nasbíráte hotovou tunu vylepšení a v obchodě pak klikáte na tlačítko "prodej" dokud vám neupadnou prsty. Nemluvě o tom, že se v inventáři samotném vlastně nejde moc vyznat.

Grafika a vizuální zpracování spolu se stabilitou hry jsou už jen takové malé třešničky na dort, který může zkazit maximálně tak pubertální humor, co by mohl někoho odradit.

Pro: Akce, velký výběr zbraní, spousta vedlejších aktivit, kvalitní grafika a hudba

Proti: Dlouhé loadingy, nijaký leveldesign, zmatený inventář, pěkný ale ne úžasný příběh,

+16

Retro Game Challenge

  • DS 70
Retro Game Challenge je návratem do 80. let se vším všudy. Nostalgické vzpomínání je zde zaštítěno japonským seriálem stejného jména, kde jistý mistr Arino hraje hry minulosti a podrobuje je důkladnému zhodnocení. Retro Game Challenge je sbírkou (sedmi) titulů, ale ne tak ledajakou. Kolekce zde obsahuje původní tvorbu, a jde ve všech případech o pomrknutí ke svým slavným předlohám. Autíčka viděná z vrchu, shoot em up s vesmírnou lodí nebo klasické jRPG, tedy žánry, co pomohly tvořit budoucnost média.

Nejde ovšem pouze o samotné hry, celkově je rámec hry zasazen do dětských let, kdy se dva kamarádi setkávají u zmíněných her a skrze plnění "překážek" je dohrávají. Jednou jde o to nasbírat 1000 dukátů, podruhé porazit bosse ve 4. levelu kobky, jindy zase úspěšně provést "drift". Výzev je celá řada, a jde o hlavní motivaci, proč se postupně dostávat dále. S každým rokem se také zvyšuje i kvalita her, takže v praxi hráč začne na spartánsky působící arkádě s jednoduchým mechanismem, a naopak skončí s komplexní plošinovkou podobnou Metroidu a Castlevanii. Jako exkurze do historie tedy Retro Game Challenge slouží znamenitě. Zvláště, když jsou ve hře přítomné i dobové časopisy, kde jde najít preview, recenze ale i návody i cheaty. Nechybí ani nepříjemné a časté zprávy o odkladu chystaného jRPG Guadia Quest. Fanoušci videoher tedy budou jako doma.

Podobně jako rytmické Rhythm Tengoku nebo WarioWare: Twisted! jde o další vhodnou hru na přenosné systémy, a zabaví při libovolné časové investici v danouch chvilku. Nicméně Retro Game Challenge jde asi nejdále, a vzhledem k velkému důrazu na detaily i kvalitu nabízených her lze jen doporučit. V podobném duchu pak vyšel i ještě propracovanější druhý díl.

Pro: hratelnost, detaily, výzva, zpracování, humor

Proti: někdy repetivní, klasické neduhy her 80. let (které jsou zde schválně)

+16

Dishonored: Death of the Outsider

  • PC 70
Zmiešané pocity. Death of the Outsider je veľmi dobrá hra, v kontexte celej série Dishonored však ide o najslabší kúsok. Stále tu nájdeme klasickú objavovateľskú hrateľnosť s niekoľkými možnými cestami vedúcimi do cieľa, mám však pocit, že autori sa snažili uľahčiť si situáciu niektorými nie úplne šťastnými rozhodnutiami.

V prvom rade nečakajte na žiadne nachádzanie a vylepšovanie schopností. Hlavná hrdinka Billie Lurk má k dispozícii tri fixné, that´s it. Sú veľmi fajn a striedavo som ich využíval všetky (schopnosť scoutovania lokácie je skvelá pomôcka pri taktizovaní a plánovaní ďalšieho postupu), o tom žiadna, chýbala však trochu väčšia variabilita, na ktorú sme boli zvyknutí z predchádzajúcich dielov.

Myslím si, že príbehová myšlienka zaoberať sa Outsiderom je vynikajúci nápad, ktorý je však zrealizovaný celkom odfláknuto. Úprimne, za tých osem hodín, čo mi DLC zabralo, mám pocit, že príbeh ubehol až príliš rýchlo a akoby sa nič nestalo. V podstate ste šli z bodu A (tutoriálová prvá misia) do bodu B (druhá misia), kde ste ukradli niekoľko vecí, aby ste jednu ďalšiu mohli ukradnúť v bode B/C (tretia misia), ešte jednu v bode D (štvrtá misia) a nakoniec ste sa postarali o osud Outsidera (piata misia). Je fajn, že sa postavy, ktoré hráčov sprevádzali od jednotky, dočkali záveru, ktorý zároveň nebol zlý, ale prišlo mi to také „uspěchané". Nehovoriac o poslednej úrovni, ktorá ma jednoducho nebavila, hoci jej premisa nebola zlá. Bolo to však príliš lineárne.

Aby som iba nekritizoval, keďže mi tu predsa len svieti hodnotenie 70%, hra ma aj napriek všetkým výčitkám bavila. Druhá a tretia misia by sa napríklad svojim rozsahom a kvalitou nestratili ani v Dishonored 2. Bočné misie, ktoré autori nazvali kontraktami, sú fajn spôsob, ako si ozvláštniť hlavnú linku a okrem toho, že som sa počas nich cítil ako Hitman, mi občas aj dali zabrať. Teší ma, že vývojári opäť dbali na detail a z množstva kníh, listov či vypočutých rozhovor ste si mohli vychutnávať skvelý lore sveta Dishonored.

A tak. Death of the Outsider je dôstojné zakončenie súčasného príbehu. Škoda však - mohlo totiž byť zakončením veľkolepým, ako boli napríklad DLC pre prvý diel.

Pro: Je to Dishonored, hrateľnosť, kontrakty, druhá a tretia misia

Proti: Príbeh, zjednodušenie, posledná misia

+16

Unreal Tournament

  • PC 80
Myslím, že v hodnocení, jestli je lepší Unreal Tournament nebo Quake III Arena je asi málokdo úplně objektivní. Já tedy rozhodně ne, protože Quakea jsem hrál v době vzniku a Unreal až teď, takže je asi jasné, co mám radši. I když výchozí pozici by měl mít lepší Unreal, protože předchůdce Tournamentu považuji za mnohem lepší hru, než předchůdce Quakea III.

Jako ruku na srdce, je to v podstatě to samé a liší se jen v drobných detailech. Ten nejpodstatnější je pro mě fakt, že nepřátelé v Unrealu jsou panáci, kdežto v Quakeovi měli "duši". Představení protivníků mě namotivovalo, tady je jen text s obrázkem.

Na druhou stranu je Unreal mnohem variabilnější v hratelnosti, i když jsem přeci jen hlavně deathmatchový typ, tak Assault byl nakonec velmi fajn.

Graficky jsou na tom obě hry skvěle, a to i dnes.

Krom protivníků u mě vede Quake i ve zbraních. Tam jsem měl rád všechny a všechny jsem zhusta využíval. Tady některé opravdu nemám rád (především plivátko, první dvě zbraně a kulomet) a vyváženost měla být asi lepší. Zejména se mi nelíbí, že zbraně vyžadující naprostou přesnost, jsou příliš slabé a takový raketomet či brokovnice přesnost nevyžadující, jsou příliš silné.

Level design je v obou hrách skvělý a nápaditý, v Areně je podle mě lepší a dynamičtější.

V hudbě asi vede o něco Unreal, ale úplnou chválu tedy ještě nepěji, asi bych to musel hrát déle, než těch 12 hodin. Ale je ji aspoň hodně.

Je tu taky příšerný rozdíl v obtížnosti mezi celou hrou a posledním soubojem s Xanem, asi tak o tři třídy a předpokládám, že je jedno, jakou obtížnost si člověk zvolí na začátku, ten rozdíl tam asi bude vždycky.

Každopádně je to výborná hra a jdu zkusit ještě ten internet mulťák, ale asi to nemá smysl, jelikož se tam potkám s magory, co to hrají dvacet let, ale tak třeba jeden kill dám.
+16

Orwell: Ignorance Is Strength

  • PC 70
Nebudem to obkecávať - druhá séria pátracej textovej adventúry Orwell je v podstate to isté, čo tá prvá, iba tochu vyladenejšia. Opäť sa v uhladenom interface systému Orwell preklikávate haldou informácií, kde nachádzate stopy a snažíte sa zabrániť destabilizácii režimu, ktorú tentoraz predstavuje protivládny blogger Raban Vhart. Príbeh je veľmi fajn, motivácie hlavného "záporáka" uveriteľné a znovu sa dočkáme aj niekoľkých dejových twistov.

Noviniek je však v hre minimum. Tá najvýraznejšia v podaní tzv. Influenceru, kde môžete vytvárať fake news, je... trestuhodne nevyužitá, hoci zaujímavá. Dostanete sa k nej totiž dosť neskoro, ani si ju nestihnete užiť a je tu koniec. Človek si navyše opäť uvedomuje, že v podstate robí iba to, čo mu hra káže (čo je celkom vtipná paralela s dystopiou). Rôzne vychytávky používate vtedy, keď autori chcú, aby ste to urobili, a na nejaké výrazné detektívne dedukcie, ktoré sa od vyšetrovateľa čakajú, môžete zabudnúť.

Prečo teda také relatívne vysoké hodnotenie? Nuž, dystopia má pre mňa stále svoje čaro, reálie sú pekne prepracované (a niektoré detaily sa začínajú nebezpečne podobať na reálny svet) a celé to vynikajúco odsýpa bez veľkých zásekov. Takže ak ste hrali jednotku a bavila vás, nemusíte váhať. Do tretice to však už autorom vyjsť nemusí...

Pro: príbeh, atmosféra, rýchlo to odsýpa

Proti: málo noviniek, kratučké, hra sa niekedy akoby hrá sama

+16

Botanicula

  • PC 45
Po dohrání třetího Samorosta a zejména Machinaria pro mě byla Botanicula zklamáním. Graficky je pěkná, to ano (ačkoliv vytvořená v nízkém rozlišení, a ani se neumí roztáhnout na celou obrazovku), ale nesedly mi ani mechaniky ani herní svět.

Zajímalo by mě, pro koho byla hra zamýšlena. První třetina hry působí jako hra pro předškolní děti, oříšky a kaštánky pochodují po lese a všechny problémy se vyřeší jedním kliknutím na cokoliv podezřelého. Což samo o sobě není problém, pokud by taková byla celá hra, tak to s nadšením dohraji s dítětem, kterému by se to líbilo, a ohodnotím to jako dětskou hru. Jenže postupně přibudou logické hádanky, některé složitější, a pár poměrně zákysových míst. A zejména svět se promění do naprosto haluzoidního prostředí, kde se míchá páté přes deváté, a člověk si říká, že v Amanitě jedou na nějakém opravdu kvalitním materiálu. Poslední část by potom děti spolehlivě donutila mít noční můry a počurávat se ještě hodně dlouho. Takže z mého pohledu to míjí všechny, jak děti, tak dospělé (alespoň mě osobně infantilní styl dost odrazuje).

Mechanicky mě to opět přijde jako krok zpět oproti předchozím hrám, které byly více adventury. Tady je to o proklikání všeho, ve všech kombinacích, a pak vyřešení občasné logické minihry (která ovšem často opět spoléhá na prozkoumání všech možností). Celkově mě to přijde jako návrat někam k druhému Samorostu. Což je škoda, doufám, že budoucí hry od Amanity to zase zlepší.

Celkové hodnocení: Nic moc / Dobrá
+16

Metal Gear Solid V: Ground Zeroes

  • PC 65
Od této hry jsem měl na základě různých doporučení od známých, velké očekávání.

Po projití první mise jsem byl hrou mile překvapen. Zaujalo mě pěkně udělané prostředí vojenského tábora, ve kterém jsem musel infiltrovat posádku a zachránit zajatkyni. Buď jsem si mohl klasicky zvolit styl nenápadně se plížit, anebo nechat spustit poplach a všechny nepřátele pozabíjet.

Bohužel v rámci zbylých misí ve mně narůstalo zklamání z této hry. Neboť i když byl jiný hlavní úkol následující mise, prostředí zůstalo stejné. Jediné zpestření misí byly nově zpřístupněné lokace ( např. budovy, jeskyně atd.), které se postupem ve hře následně odemykaly. Bohužel to vše se odehrávalo stále ve stejném táboře.

Když celou hru shrnu, tak z pohledu střílečky jsem si ji užil. Ale jednotlivé mise se mohli odehrávat v jiných lokacích. Nevím, jestli si z této série budu chtít zahrát ještě nějaké další pokračování.
+16

RiME

  • PS4 75
Kratická adventurka Rime je poměrně zajímavým uměleckým dílem. Pomocí barevných kontrastů v grafice a jednoduchých melodií utváří vtahující atmosféru. Příběh je vyprávěn téměř beze slov jen skrze jemné náznaky a prostředí jako takové. Postupně vše graduje a směřuje k jakémusi vyvrcholení, které však nakonec není tak uspokojivé, jak bych si přála.

Hádanky jsou až na vyjímky poměrně přimitivní, ale jelikož je řeší ve hře malý chlapec, hře to příliš na šarmu neubírá. Záměrně při nich také hra prakticky nenapovídá, což může být někdy poměrně frustrující, zejména v rozsáhlejších oblastech, kde se člověk snadno zamotá a neví kudy kam, i to však přidává právě na oné atmosféře a obtížné pouti, kterou má chlapec před sebou.

Celkově se jedná o vcelku oddychovou zábavu, která sice neurazí, ale velkou část publika ani nijak zvlášť nenadchne.

Pro: Roztomilé grafické zpracování, zajímavá hudba, silná atmosféra

Proti: Krátký děj, bez smyslu znovuhratelnosti, nijak originální příběh, poměrně předvídatelné, jednodušší hádanky

+16

Final Fantasy XV

  • PC 80
Jeden z nejkontroverznějších dílů série Final Fantasy, přesto se rozhodně řadí k těm lepším. PC Port je snad poprvé v historii FF sice stabilní a funkční, ale stejně je cítit, že tam to kontrolerové ovládání prostě sedí více, zejména si člověk někdy ťuká na čelo, kdo sakra vymýšlel mapování tlačítek.

Hned po spuštění hra upozorní, že není jen pro zaryté fandy, ale i úplné nováčky. To je sice pravda, ale na jednu věc zapomněli - aby měl člověk šanci se trochu lépe orientovat v trochu zašmodrchaném příběhu, je předchozí znalost filmu Kingsglaive: Final Fantasy XV téměř nutností. Z přívalu nových tváří jde jinak opravdu hlava kolem a to ještě umocňuje fakt, že hra disponuje jednou z největších herních map, které kdy spatřily světlo (herního) světa. Na(ne)štěstí je větší část mapy nepřístupná, vyplněná mořem a pohořími, přesto je ta velikost znát, hlavně u načítacích obrazovek, kterých je lepší se vyvarovat jak jen to jde.

Přestože některé nedokonalosti už by se asi v nových hrách objevovat neměly, není většina z nich tak otravných, aby pokazily jinak dost zábavný gameplay doplněný úžasným grafickým zpracováním, včetně nápaditého designu monster i některých oblastí. Hudba na druhou stranu asi tolik nezaujme, i když ony country odrhovačky dodávají příběhu na té správné roadtripové náladě. Nejvíce hra zakopává na relativně nudných charakterech, které se za hru příliš nevyvinou, to ale zase napraví příběhová DLC, která jsou v PC verzi rovnou obsažena - každé se věnuje jednomu členovi party a dodávají dost stěžejní informace i do hlavního příběhu, nemluvě o jejich zábavnosti a naprosto jinému stylu gameplaye.

Dalším kazíkem je pak klasicky asijský styl levelování - grindování, který chvílemi působí opravdu nekonečně a nutí se prokousávat více či méně nudnými vedlejšáky, jelikož rozdíl mezi hráčovou a nepřítelovou úrovní rychle roste. Vytouženou odměnou je pak alespoň obstojný příběh pro ty, kteří s ním dokáží držet tempo.

Tahle hra si určitě zaslouží pozornost, a to i od těch, kteří k této sérii ještě vůbec nepřičichli. Jen kdyby se Square Enix rozhodl jít příště ještě o kousíček dál a odstranil několik dalších nešvarů přetrvávajících z předchozích dílů. Jistě nebylo možné se s takovými změnami poprat najednou, jelikož již s těmi stávajícími nebyli někteří fandové úplně spokojeni. Tento díl však ukázal, že modernizace nejznámějšího JRPG má rozhodně smysl a do budoucna můžeme čekat tatáž rozhodnutí i v dalších dílech.

Pro: propracované grafické zpracování, téměř bezchybný port, mnoho možností hratelnosti, přidání alternativního konce, věrohodné vztahy mezi postavami

Proti: Místy otavná hudba, nepřeberné množství nudných side-questů, dlouhé nepřeskočitelné animace, místy přítomná klišé

+16

Downfall: Redux

  • PC 85
Herní výzva 2018 - 10. "Válka periferií"

The Cat Lady je jednou z mých nejoblíbenějších adventur vůbec. A jelikož jsem Downfall ve své době minula, počkala jsem si na redux verzi s už namlouvanými postavami. Je to technicky zmáknutá hra na jedničku? Ne. Má nízké rozlišení, se kterým nelze hnout? Ano. Lze hrát něčím jiným, než pouze na klávesnici? Ne. A jsem za to ráda, protože jsem ji tím pádem mohla zařadit do Herní výzvy 2018 do kategorie "Válka periferií" a spojit tak příjemné s užitečným. A ta atmosféra! Ta je opět skvělá. Ba ne, je jednou z nejlepších, co jsem ve hrách zažila. Hudební podkres i herní výkony hlasových herců skvělé. A příběh opět velmi poutavý.

Díky tomu, že už jsem si "prošla" The Cat Lady jsem potkala pár známých postav, a některé jsem viděla velmi ráda. Možná i proto jsem byla ze hry o něco nadšenější. A jestli vás napadá otázka, co tedy zahrát dřív, tak upřímně nevím. Oba příběhy mají to své, oba můžou zaujmout něčím jiným. U mě je to právě úvod kočičí lady, co mě na hře prvotně zaujalo a dostalo k dílům Harvester Games. A pozor, chystá se Lorelai, další podobně laděná temná adventura. Tu si taky nenechám ujít!

Ale zpátky k Downfallu. Je to komplikované. Dali by si na Facebooku do informací o vztahu Joe s Ivy. Ale ne, žertuju. Komplikované to přes to je. Joe se se svou manželkou snaží udobřit. Něco se v jejich vztahu změnilo, není s ní řeč a Joe, jako asi každý muž v tiché domácnosti netuší, co zase tak hrozného provedl. Jenže tady to bude všechno trochu jinak. Temnější, depresivnější.. a dál to rozvádět nehodlám. Protože tohle si musí člověk zahrát sám.

Pro: Atmosféra, herecké výkony, hudba, grafický styl, příběh, svět, zážitek ze hraní

Proti: Rozlišení, technické problémy

+16

Moonlighter

  • PC 70
„Každé dobrodružství se musí vyplatit.“, tak zní hlavní motto akčního rogue-lite RPG s prvky obchodního simulátoru. A ne, to není omyl. Tvůrci z mladičkého studia Digital Sun se skutečně rozhodli pro takto netradiční spojení žánrů. V roli Willa, kurážného obchodníka, se budete ve dne starat o svůj zpočátku skromný obchůdek a v noci brázdit náhodně generované dungeony v honbě za novým zbožím.

Samotný prodej však také není procházka růžovou zahradou. Nejprve je nutno odhadnout, na kolik si vaši zákazníci vašich archeologických nálezů vůbec metodou pokus-omyl, kde podle reakce zákazníka poznáte, jak moc je s cenou spokojen. Párkrát jistě zapláčete, když prodáte blyštivý kousek kovu za cenu suchého listí, a jindy zase namíchnete nejednoho zákazníka těmi šíleně přestřelenými cenami za kus ztrouchnivělého provazu. Stačí však pár (herních) dnů a správné ceny každého typu zboží máte v malíku, takže se o ně až do konce hry nemusíte vůbec starat. Ačkoliv hra samotná tvrdí, že v pozadí stojí ještě jakási neviditelná ruka trhu, která dle poptávky a nabídky s cenami různě manipuluje, ve skutečnosti si za celou dobu hraní ničeho takového ani nepovšimnete.

Za utržené peníze pak budete rozšiřovat pole působnosti svého byznysu – obohatíte své vetešnictví o další prodejní plochy, nalákáte více zákazníků a pozvete do vesnice nové obchodníky. S každým dalším podzemním světem se odemkne možnost nákupu silnějšího vybavení a k lepšímu se bez pokročení do dalšího jednoduše nedostanete.

Postupně si tak v noci projdete čtyřmi různými typy dungeonů, které se kromě finálního bosse liší i pobíhajícími monstry a lootem. Časově nejste nijak omezeni a dokud vás netíží nedostatek místa v inventáři, nemusíte se vůbec ohlížet nazpátek. V případě „smrti“ vás dokonce milosrdný dungeon pouze vyplivne zpět v nově vygenerovaném prvním patře, dokonce i bez ztráty jakéhokoliv vybavení a s ponecháním první řádky předmětů v inventáři.

Hlavním tíživým aspektem je tak nedostatek místa v inventáři, po jehož naplnění už vám motivace pro delší pobyt schází. Ani takové sbírání předmětů se ale neobejde bez zvláštností. Některé předměty totiž disponují speciálními schopnostmi a kletbami závislými především na jejich umístění v inventáři, některé jsou ke škodě, jiné zase k užitku. Prokousat se vždy až k bossovi daného dungeonu pár nocí zabere, ale porazit ho pak i na první pokus není nijak zvlášť složité. Vroubkem především pro achievement huntery je pak fakt, že bossové se po poražení již znovu neobjevují, a tak dosáhnout některých úspěchů souvisejících s jejich poražením může být velmi náročné.

Za celým Willovo putováním se překvapivě neskrývá honba za titulem nejbohatšího muže planety, nýbrž odemknutí poslední (páté) brány, za níž se skrývá rozuzlení celého příběhu. Ten sice není nijak srdcervoucí, nicméně vcelku bravurně vysvětluje některé herní aspekty, jež se žádná jiná hra ještě neobtěžovala opodstatnit. Některé otázky stále zůstávají nezodpovězeny, ale jelikož vývojáři stále vydávají nové herní updaty, je dozajista možné, že se ještě něco zajímavého dozvíme.

Moonlighter se také bezesporu ovládá mnohem lépe na ovladači, na což hra již při startu upozorní. S tím jistě souvisí i fakt, že se tato hra nyní nachází již na všech hlavních herních platformách. O to více zamrzí, že zde chybí prakticky jakýkoliv obsah po dokončení přibližně desetihodinové příběhové kampaně, přitom k tomu tento typ hry přímo vybízí. Hra dokonce dovolí po dohrání hlavní linie ve hře nadále pokračovat, jenže kromě lovení některých splnitelných achievementů zde již žádná zábava nezbývá.

Pro: propracovaná pixelová grafika, zajímavé spojení různých žánrů, velké množství předmětů

Proti: kratší herní doba, absence smysluplného endgame, nižší obtížnost pro zkušené hráče

+16

The Room

  • PC 55
Na mobily je to asi super, ale na PC mi to přijde málo. A to i přesto, že mě to nutně muselo pohltit více při obrazu o několika metrech, než na malém displeji mobilního telefonu.

Asi jsem už příliš otrlý, ale bylo to až moc jednoduché. Více jsem se zapotil u některých rébusů v hidden object hrách. Vlastně až poslední kapitola nabere příjemněji na obtížnosti a tam se také vyskytoval jediný rébus, jehož řešení mi přišlo vynalézavé. Ona tam není pak taková radost z toho, že člověk něco otevře, když to jde úplně samo. Mám rád, když dané věci porozumím, pořádně ji prozkoumám. Tady jsem na něco víceméně náhodně kliknul a už se otevíralo něco jiného.

Na druhou stranu je to nádherně minimalistické a soustředí se to na jednu věc, na stranu druhou to prostě nemá nic jiného. Je tu osm kusů papíru s příběhem, který nemá žádný smysl. O co by bylo zajímavější, kdyby se člověk dopátrával nějakého mystéria formou záhadných historických fotek, nebo nevím čeho.

Všechno se ovládá levým tlačítkem myši, což je občas nepříjemné, líbí se mi spíš systém, kdy je možno zaseknout obrazovku a mít tak klid na ovládání jednotlivých páček.

Délka hry je nastavena tak akorát, abyste si nemohli od Steamu nechat vrátit peníze.

Bavilo mě to, protože je to pěkné a podobné hry mě prostě baví, ale nejsem si jistý, proč je zrovna tohle takový fenomén.
+16

Shadow of the Colossus

  • PS4 60
Na Shadow of the Colossus jsem se poměrně dost těšil. Přeci jen bitvy s obřími dávnými kamennými kolosy znějí dost zajímavě a neokoukaně. A taky že jo. Nejprve se hráč musí na svém koni vydat za světlem svého magického meče, aby kolos vůbec našel. Až poté může hráč začít hledat jeho slabiny a způsob, jak ho zdolat. Boj s kolosy působí dostatečně epicky za doprovodu výrazné hudby v překrásném mýtickém světě.

Po celou dobu hraní na mě však hra působila dost neohrabaným dojmem, pokud jde o ovládání. Tato nepříjemnost mě doprovázela bohužel na každém kroku. Jízda na koni není zrovna nejpříjemnější. Podivně uhýbá, občas jakoby se mu ani vůbec nechtělo běžet, tu a tam se zasekne o překážku. Nedělá mu problém v plné rychlosti zarazit se o strom. Ale hlavně jsem měl pocit, že ho nikdy nemám plně pod svou kontrolou. V pustém osamoceném světě, kde jsem se měl na svého jediného společníka spoléhat, jsme se kamarádi bohužel tedy nestali.

Když jsem kolos našel a mohl jsem konečně z koně seskočit a jít po svých, nastala etapa lezení na mnohonásobně vyšší pohybující se sochu. Ani zde jsem se na svůj úkol nemohl plně soustředit. Věděl jsem nebo jsem tušil, na jaké místo se musím dostat, ale škrábání se po zádech obra v jeho srsti bylo za trest. Nesčetněkrát opakující se pády z výšky na zem, kde jsem se mohl jen modlit, aby mě zrovna obr svou mohutnou nohou nezašlápl ve stejnou chvíli do země jako nějakého mravence. Lezení po obrovi není vůbec nic příjemného. Po mnohých pádech a pokusů opakování si člověk najde cestičku, jak se správně na toužené místo vyškrábat, ale z nepochopitelného důvodu se jednou k cíli dostanu, podruhé ne. Hráč se v srsti obra všelijak zasekává, pohybuje se jiným směrem, než by čekal, častokrát dokonce zcela opačným směrem, než přikazuji.

Přesto všechno jsem ochotný připustit, že z části za mé problémy může má neohrabanost a že mám za sebou teprve dva kolosy a nemám tak ovládání zatím zcela v rukou a že trénink a zkušenosti postupně přinesou časem své ovoce. Jsem tedy připravený vydat se za třetím kolosem, protože má zvědavost je velká, neboť každý obr je specifický a něčím zajímavý. Ke třetí výzvě však vede krkolomná cesta po úzkém ochozu kdesi uprostřed jezera a hráč z něj musí přeskočit na druhou stranu. Ani na patnáctý pokus však nejsem schopný provést tak triviální skok z jednoho okraje stavby na druhý, který jsem tak zvyklý dělat roky snad již milionkrát ve stovkách jiných her. Z nepochopitelného důvodu se postava na protější stěně po skoku prostě nezachytí nebo skočí o kus vedle nebo ne dost daleko.

Neúspěšným skokem však noční můra nekončí. Heroická postava zdolávající jeden obří kolos za druhým však zřejmě nedostala zrovna diplom s obrázkem velryby za plavání a tak musí k začátku ochozu neuvěřitelně vleklým tempem znovu doplavat. Tento pro mě neproveditelný skok mi dal zabrat snad víc, než oba předchozí kolosy. Podle diskusí na internetu stejný problém řeší hodně hráčů. Na další pokus už jsem ale opravdu neměl chuť. Ne, tohle není zabavné. Rozumím, že jde o remaster hry, jejíž kořeny sahají až k roku 2005 do dob PS2, ale kvalitní remaster není přeci jen o líbivém grafickém kabátu. V konkurenci dnešních vymazlených her je ztráta času 20x opakovat nevyladěné úkony jako triviální přeskok přes překážku. Přitom stačilo tak málo a zážitek i hodnocení mohlo být úplně jinde. Velká škoda. Snad třeba v příští generaci PS5.

Pro: Bájný svět se zajímavými kolosy, na který je radost pohledět

Proti: Těžkopádné a haprující ovládání

+16 +18 −2

The Room Two

  • PC 75
Řekl bych, že brát The Room jako hru s nějakým kdovíjakým příběhem je zbytečné. Pro mě jde v každém případě o logickou hru, kde člověk v jedné místnosti za druhou řeší různé rébusy, hledá předměty. Tak to bylo u prvního dílu a tak je to i ve dvojce.

Náročnost není kdovíjaká, když veškeré předměty můžete najít na omezeném místě, ale celkově jde o graficky příjemnou odreagovačku na 3-4 hodinky. Co je mi zde však sympatické je to, že k aktivaci nebo otevření té které součástky je potřeba naznačit pohyb a nestačí pouze poklepání. Jde možná o kravinku, ale celkově to působí vše tak nějak dynamičtěji.

Když jsem říkal, že The Room nemá být brána jako příběhová hra, neznamená to, že tam "něco" v pozadí není. Postupně si pročítáte dopisy a psaní, která najdete jednu tu a druhé onde. Když se navíc přidá temná a místy až hororová atmosféra, hned mi je tento titul sympatičtější.

Prostě a jednoduše - nečekejte kdoví co, ale vakuum to občas potrápí.

Pro: hádanky, atmosféra, grafika

Proti: kratší herní doba

+16