Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Mafia: Definitive Edition

DaymondeuXDaymondeuX
Dohráno
  • PC 65
Nazor na remake Mafie se bude asi hodne lisit podle toho, zda jste kdysi hrali original a neubranite se tedy casto nostalgickemu srovnavani, nebo ne. Ja ho sice hral v dobe vydani, ale uz jsem stacil mnoho veci zapomenout. Mnoho, ale ne vsechny.

Hlavni prednosti definitivni edice je samozrejme grafika a celkove podpora modernich systemu a tedy moznost zahrat si klasiku na aktualnich strojich jednoduse, bez nutnosti modovat nebo pristoupit na nektere kompromisy. Co do obsahu neni remake svemu originalu verny stoprocentne; autori se nebali strihat, pridavat a predelavat, a to dostatecne na to, abyste si toho vsimli, ale zaroven ne tak necitlive, aby to pametnikum vyrazne vadilo. Pod krasnym vizualem a stylovou dobovou hudbou vsak hra nezapre, ze jde fundamelne o temer dve desitky let starou (a dost mozna i prvni) 3D mestskou akci, se vsemi neduhy, ktere z toho plynou. Predne - mesto je jen kulisa. Zapomente na jakekoliv aktivity, interaktivitu vetsi nez srazeni hydrantu, navstevu obchodu nebo radost z free ride - ve meste neni co delat. Pokud vim, nelze se po nem pohybovat ani pomoci taxiku nebo MHD.

Fyzikalni model a znicitelnost prostredi a vozoveho parku s tim koresponduje. Hraci zvykli na detailnost a nejruznejsi hratky a experimenty zde vyziti nenajdou. Pribeh je servirovan naprosto linearne misi za misi, pricemz asi ve dvou tretinach se hra pribehove a herne zlomi a posledni mise nabidnou premiru akce zhruba podle scenare 1. Klidna cesta na misto, 2. Zbesily cover shooter, 3. Utek z mista pred policii.

Hru jsem hral na gamepadu na klasickou obtiznost s vypnutymi pomocnymi features jako zobrazovani trasy na mape a subjektivne mi prisla vyrazne jednodussi nez original. Zejmena to vypnuti navigace na mape doporucuji. I v puvodni verzi se hrac musel orientovat ciste podle mapy a diky tomu si vic uzil a navnimal samotne mesto. Dokonce se po nejakem case da orientovat podle navigacnich ceduli a landmarks, coz herni zazitek nepochybne prohloubi.

Ale jakkoliv umi byt hra krasna, nemuze zaprit, ze je z trochu jine doby a v mnoha ohledech jiz pusobi zastarale, staticky a tak nejak jako pouha kulisa. Myslim, ze pro nove hrace bude definitivni edice malo ambiciozni a moderni a ja osobne vzdy radeji sahnu po jemne vymodovanem originalu, ktery ma neco, co jeho remake ne - autenticke kouzlo doby a atmosferu pravem obdivovane legendy ceskeho herniho vyvoje.
+16

Innocent Until Caught

Londo MollariLondo Mollari
Dohráno
  • PC 60
Innocent until caught jsem kdysi rozehrál a nakonec rozehraný odložil, abych se k němu vrátil až v letošním roce. Innocent je nevybroušený drahokam. Je to celkem dobrá hra, která ale bohužel nepěkně zestárla. Přesto mne hra bavila, jen je třeba k jejím technickým nedokonalostem přistupovat s velkou trpělivostí.

Innocent kdysi ohodnotil ICE ve Score 77% a hře přidělil nehratelnou obtížnost. S nehratelnou obtížností souhlasím a je způsobena nefunkčními herními mechanikami. Prostě je to VGA hra od začínajícího týmu z doby, kdy firmy ještě hledaly optimální ovládání a postupy v point and click adventurách a u některých her je to vymetání slepých uliček hodně vidět.

Hlavním "hrdinou" hry je Jack T. Ladd. Jeho příběh je skvěle popsán v manuálu. Toto dlouhé úvodní slovo nás spolu s intrem navnadí k převtělení se do Jackovy kůže. A jaký ten příběh je? Jack je intergalaktický zloděj. Při cestě z poslední nepříliš povedené fušky je odchycen nejhorším možným nepřítelem - vesmírným berňákem. Tak jako byl Al Capone potrestán nikoliv za své mafiánské zločiny, ale byl odsouzen za daňové delikty, podobně se vedlo i Jackovi, který dostal daňový doměrek ve výši HDP menší galaxie se splatností 28 dní, jinak... Jack přistál na planetě Tayte a zapadl do nejbližšího baru.

První polovinu hry se hráč plácá na planetě připomínající Polysorbate LX ze Space Quest 6 - špinavé zaplivané ghetto. Přesto se v něm hrálo docela příjemně. Cílem je přijít k nějaké té koruně, abychom mohli uhradit astronomický daňový dluh. Následně je Jack po několika dějových kličkách kontaktován federálními agenty, že na planetě XY je fašistický diktátor YZ (zíííííííííííf), který vlastní doomsday device ZX (megazííííííííííííífffffff) a právě Jack proti němu musí zasáhnout (zzz, #omgiamsobored). Dobrá, příběh je originální asi jako předvolební politická debata, nicméně podán je celkem příjemně a příliš mne neiritoval. Ke konci do něj zasáhne i další očekávaný (avšak sympatický) prvek - tajemná dáma v červeném.

Graficky hra není nijak oslňující, ale ani mi nepřišla vyloženě hnusná. Je fakt, že se nejednalo o vrcholné grafické veledílo v rámci roku 1993, ale není to nic, kvůli čemu by měl člověk chuť vyškrábat si oči. Hra se pokouší o perspektivu, tedy při oddálení Jacka od kamery se postavička zmenší. Graficky to vypadá divně, ale připišme autorům k dobru, že se o to aspoň pokusili.

Přestože hra není rozdělena do aktů, jednotlivé ucelenější úseky hry jsou odděleny povedenými animacemi. Zde nemám výhrad. Jackovo dobrodružství doprovází povedená hudba, s jejímž přehráváním jsem pod DosBoxem žádné potíže neměl. Hra dokonce zahrnuje několik originálních prvků. Na statusové obrazovce nám hra ukazuje status report, což je procento dokončení hry. Jedná se o velice originální záležitost. Taktéž se nám zde zobrazuje Jackův rating (tj. něco jako jeho respekt v rámci podsvětí). Posledním originálním prvkem je minimapa každé lokace, kde se šipkami zobrazují východy z obrazovky. Halelujá, jaký skvostný nápad. Tohle se opravdu povedlo!

Zatím to vypadá jako povedená hra na pomezí 70-80%, od které není důvod odcházet, aniž bychom viděli závěrečnou animaci, kdyby ovšem...

Kdyby ovšem. Řešení metro bugu jsem uvedl v zajímavostech. Navíc nejde ani tak o chybu autorů jako spíš o nekompatibilitu s moderními PC, se kterou autoři v roce 1993 nemohli počítat. Co mi ale vadí, a to tak, že strašně, je pixelhunting. Každá dobová adventura má jeden dva miniaturní předměty, u kterých se hráč zasekne a následně nadává - jak jsem toto měl najít? Hratelnost Innocentu je na pixelhuntingu založena. Za všechny podobné zhůvěřilosti zmíním již notoricky známou vyžvýkanou žvýkačku. Pixelhunting je okořeněn špatně reagujícím ovládáním. Předměty nelze sebrat nebo použít proto, že klikáte o 1,5 pixelu vedle, než autoři zamýšleli. V modernějších adventurách měly sbírací ikony červenou tečku, která označovala aktivní místo ikony. Toto by Innocent potřeboval jako koza drbání. Nicméně máme rok 1993, takže sněme dál. O logice některých kombinací předmětů snad ani nemá smysl se zmiňovat. Jen naznačím, že logika odjela na dovolenou do Uzbekistánu, kde následně v důsledku těžké deprese spáchala sebevraždu (odstranění zvířátka v zoo, psa v zahradě a další podobné zhůvěřilosti).

Některé operace jsou kvůli neohrabanému ovládání takřka nerealizovatelné. Do toho hra obsahuje dvě používací ikony místo jedné. Proč? A hráč trpí. Použít šroubovák? Takřka nemožné. Máte uniformu a chcete si ji obléct? No jen si lámejte hlavu. Originální ale otravný je způsob získání mouky na policejní stanici. Přidejte k tomu špatně reagující východy z obrazovek (zejména jedny dveře ve SkyCity mne doháněly k šílenství) a dostanete dobrou adventuru s množstvím iritujících prvků. Takže tentokrát za 60% a ani % navíc.

Pro: Občas humor, některé krádeže (institucím), pár originálních prvků, pod nátěrem frustrace je to docela dobrá adventura.

Proti: Nesympatický hlavní "hrdina", kapesní krádeže, nejhorší inventář všech dob!, bludiště (naštěstí jen jedno), pixelhunting a 10 000 dalších nepřátelských herních mechanismů.

+16

Deus Ex: Mankind Divided - Desperate Measures

H34DH34D
Dohráno
  • PC 65
Jak praví známé staročeské přísloví: „darovanému DLC na zuby nehleď.“ Přesto i tento koncept – dát hráči něco zdarma – musí podléhat nějaké základní kritice a splňovat určité standardy kvality při nejmenším proto, aby nedehonestoval původní hru. Jako všichni ostatní, i já budu smutně kroutit hlavou nad tím, proč není toto DLC zakomponováno do hry stejně ladně, jako byl Explosive mission pack do Deus Ex: Human Revolution. Leč pokud se oprostíme od formalit, není samotné hraní vůbec špatné

Level designu v Mankind Divided já fandím a ani toto DLC se propracovanému a příjemně plnému hernímu prostředí nevyhýbá. Komplex Tarvos působí, ehm, komplexně a velmi hezky, bohužel za použití augmentací, zejména neviditelnosti, není cesta k cílí žádná velká výzva. Vlastně ideální by bylo hrát úplně bez nich. Celých 10+ praxis pointů na začátek vnímám jako spíše neobratný krok. Délku mise vzhledem k nulové ceně nehodnotím negativně, kratší jednohubka je vítána, ale jistá uspěchanost se projeví v závěrečné interakci s vašim cílem. Z takto přímočarého dialogu jsem cítil závan Invisible War, brr.
+16

Deus Ex: Mankind Divided - Criminal Past

H34DH34D
Dohráno
  • PC 85
Názory na koncept dodatečného, placeného obsahu, tedy DLC, bývají obvykle mezi hráči při nejlepším vlažné, avšak jak pravil jeden senilní, alkoholický dědek: „jen idiot nemění názory“ a Criminal Past je tady proto, aby Váš názor změnil. Podaří se mu to?

Série Deus Ex umí chytit již prvním okamžikem a toto rozšíření není výjimkou. Přelet nad spektakulární věznicí ve filmovém stylu (The Rock, Con Air) v kombinaci s retrospektivním vyprávěním představuje instantní zaháčkování hráče a střemhlavý ponor do atmosféry. Jste hozeni do cely jako prašivý pes, hlava vám třeští ze speciálního čipu, který neguje vaše augmentace, všude patrolují ozbrojené stráže, roboti i drony, co teď? Obtížnost je příjemně vysoká, konečně budete donuceni k častému využívání krytí a pečlivému ukládání hry. Nejdříve se vydáte na dvůr na menší seznamovačku, třeba budete moct někomu píchnout a on vám za to sežene biočlánek, který nějaký dobrák propašoval do věznice hluboko zasunutý v řitním otvoru… Lehce adventurní část připomíná legendární Chronicles of Riddick: Escape From Butcher Bay.

Rozlehlost věznice je úctyhodná, projdete ji několikrát, ale vůbec to nepůsobí jako natahování herní doby (viz The Missing Link), protože prostředí po splnění několika úkolů projde razantní změnou. Design je jako obvykle fantastický, jen se samozřejmě nabízí otázka, zda i v takto přísně střeženém prostoru je třeba mít „human size“ větrací šachty příhodně spojující řadu klíčových oblastí. :) Dialogů je na poměry DLC více než dost, velmi pěkně vykreslují dění ve věznici, dostatečně představí několik charakterů a připraví půdu pro několik zásadních rozhodnutí, které budete muset učinit. Třešničkou na dortu je pak ono retrospektivní vyprávění – určité instrukce při hře zazní formou krátké vsuvky dialogu mezi vámi a psycholožkou, které celý svůj zážitek z věznice vyprávíte formou debriefingu. Hrajete svůj vlastní flashback.

Potěšilo mě, že hra vás vyloženě nevodí za ručičku, např. (pozor, těžké spoilery!) v určité fázi hry, vám kápo jménem Flossy svěří do rukou speciální biočlánek, který dostanete za úkol odnést týpkovi s přezdívkou Red Shoes na samotce ve vedlejším bloku A. Hra vám však ani s navigační šipkou neprozradí, že byste si nejdřív měli vyměnit mundúr vašeho bloku B, jinak vás totiž v bloku A bude každý považovat za uprchlíka a ani samotný Red Shoes na vás nepromluví. Než jsem tohle zjistil, vydal jsem se po hlavní dějové lince do sprch, bohužel hra mi neoznámila, že poté už nebudu moct zpět, takže mi nakonec nezbylo nic než sám biočlánek užít (což byla jedna z prezentovaných možností od počátku). Nebyl by to však imerzivní simulátor, aby mě to na konci hry nekouslo do prdele, když jsem potřeboval k počítači, který čirou náhodu střežil Flossy a samozřejmě byl pekelně nasranej, že Red Shoes neobdržel svoji baterku! Paráda… Nicméně s příchodem augmentací se obtížnost obrací takřka o 180 stupňů, proto doporučuji je používat jen výjimečně. Přesto úžasná atmosféra zůstává a vůbec nevadí, že se nedočkáme ani žádné inovace herních mechanik typu „heat signature“ kamery ze System Riftu. Přídavek Criminal Past působí perfektně uceleně, pro mě je to nejlepší mise celého Mankind Divided a z rodiny DLC bych nad něj nadřadil pouze The Brigmore Witches z prvního Dishonored.
+16

Black Mirror

adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 30
Vždycky jsem si myslel, že se jedná o kompletní remake prvního dílu. Myslím tím, že tvůrci vezmou původní příběh nebo alespoň jeho základní kostru a zpracují jej znovu. Po pár minutách hraní zjišťuji, že tomu tak není, protože se zde z příběhu jedničky pouze vychází. Je tu kletba mužských potomků rodu Gordonů, hrad Black Mirror a to je vlastně všechno. Hra se odehrává v jiné době, jsou zde logicky jiné postavy, hrad se nachází u  jezera a samotná kletba rodu Gordonů mi přijde taky trošku jiná.

Příběh mě moc nenadchnul, je tu na můj vkus jen několik málo postav, takže následné odhalení jejich jiných úmyslů není zase tak moc překvapivé a nečekané (obzvláště u komorníka). Ale musím přiznat, že jsem jako vraha čekal spíše Leah než advokáta. Dialogy jsou oproti původní trilogii strohé a nudné. Úplný závěr hry je pak všechno, jen ne napínavý nebo nepředvídatelný.

Hratelnostně mě zamrzel odklon od klasických adventurních prvků. Konkrétně mám na mysli používání inventáře, respektive jeho nepoužívání. Předmětů je málo a i ty stačí ve výsledku mít jen v inventáři a už se automaticky nabízí v akční nabídce. Nad logičností řešení některých věcí pak zůstává rozum stát (pálení pavučin, odrážení loďky autem). Naopak asi nejzajímavější věcí je univerzální klíč, který je potřeba vhodně nastavit. Jeho úprava podle tvaru zámku mě bavila, i když ovládání bylo na gamepadu příšerné. Pochválit pak musím ještě pár logických puzzlu ve formě jednoduchého skládání dopisu nebo hádání šifry. To bylo celkem fajn, ale chtělo by toho víc, hlavně v pozdější fázi hry.

Lokace hradu jsou dost tmavé a nepřehledné. 3D pohled na hru mi obecně nevadí, musí k tomu ale být dobře vyřešená kamera a právě to se zde bohužel neděje. Často se mi stávalo, že jsem někam šel, nastal střih kamery a následně jsem nevěděl, jakým směrem vlastně chci jít. Celkově mi tak docela dost dlouho trvalo, než jsem se v těch několika místnostech pořádně zorientoval. Pomalá chůze bez možnosti běhat (na hradě) a dlouhé načítání při přecházení mezi lokacemi tomu bohužel taky moc nepřidají. Třešničkou na dortu je potom situace v pozdějších kapitolách, kdy Davida doprovází Leah, která nese světlo. Bez světla totiž není skoro vůbec nic vidět a Leah se docela často někde zasekává, takže jsem ve výsledku často čekal, než se konečně dobelhá na místo, které si chci prohlédnout.

Lokací mimo hrad je jen velmi málo (zapomeňte na Willow Creek, Farnost Warmhill, apod.), ale naštěstí jsou trochu přehlednější a David dokonce běhá, takže se jejich prozkoumávání netáhne tolik jako na hradě. Vývojáři pak ještě nezvládli přechody mezi lokacemi, složitě se to popisuje, ale zkusím to. Středobod je skleník/dům zahradníka. Vydám se cestou vpravo a dům tedy obcházím z jeho pravé strany. Dorazím na pláž, kde pokračuji dál doleva, až se vrátím na středobod jakoby zespodu. Ale to nedává smysl, protože nalevo od skleníku je kostel, kolem kterého bych musel při své obchůzce jít. Ledaže bych šel někde pod útesem po pláži, ale je to prostě celé divné.

A aby toho nebylo málo, tak jsem narazil na další nedostatky. Asi nejvíc mi vadil vzhled postav respektive jejich nulové emoce. Postavy se občas dostanou do situací, kdy jsou hodně naštvané, ale jejich vzhled a emoce vypadají, jako by se normálně bavily (nejvíc se tomu tak děje u Lady Margaret). Působí tak velmi prkenně. Pokud postava není pro postup příběhu potřebná, není obvykle na hradě nikde k nalezení. Občas se mi stalo, že postavy říkaly trochu něco jiného, než co ukazoval text a sem tam ujel i lip sync. Ale asi nejhorším nedostatkem byla situace, kdy jsem v pozdější fázi hry při záseku zavítal do lokace kostela, ze které se už ale nedalo nijak dostat pryč. Naštěstí má hra autosave, takže jsem nemusel opakovat příliš velkou část hry.

Co říci na závěr? Hra je docela krátká, naštěstí. Celkem zamrzí, že vzhledem k původu prvního dílu hry a vlastně celého příběhu neobsahuje ani české titulky, ale to se naštěstí dá překousnout. Každopádně hraní je jedna velká katastrofa, která kvalitou nesahá předchozím dílům ani po kotníky. Vrcholem všeho je fakt, že se i dnes, 4 roky po vydání, prodává za plnou cenu 30 €. Přitom mi přijde, že jsem se bavil u některých hidden object adventur mnohem víc a ty se dají koupit za pár desítek korun. Prostě od tohoto doporučuji dát ruce pryč.
+16

Starless: Nymphomaniac's Paradise

pajmičpajmič
  • PC 55
Je vskutku povznášející, a do jisté míry obdivuhodné vidět, že na této webové stránce jsou lidé, kulturně obohacení a erudovaní jedinci, jenž dovolí profil tak velmi galantnímu, srdci uklidňujícímu, duši naplňujícímu dílu, jakým jest tato japonská čunárna, velký dík, drazí kolegové.

Leč i tak kultivovaný a zkušený renesanční člověk, který viděl mnohé, šel do této vizuální novely s jistým očekáváním a po mnohahodinové trýznivé zkušenosti nemohu tento umělecký akt doporučit s klidným svědomím všem zoufalým panicům, sexuálně frustrovaným či s úchylkami v mysli žijícím jedincům doporučit. Pokud jste měli tu smůlu a uzřeli na vlastní bulvy film 120 dnů sodomy, tak nemusíte ztrácet čas s čtením starless. Je to v zásadě totéž, až na absenci nácků. Jednoduchý koncept "Pro jednoho ráj, pro druhého peklo"

Jeden kokot, hlavní protagonista, si řekne, že ho nebaví být chudý, tak si přečte jeden inzerát, který nevyžaduje žádné reference či zkušenosti a slibuje fůru peněz a málo práce. Dostane se do zámku, kteří osidlují extrémně bohatí a extrémně znudění lidé. Japonští psychologové opět mysleli na obecné blaho svého lidu, tudíž se snažili pokrýt všechny možné více či méně běžné úchylky i pár mentálních poruch. Od bondáže, koprofilie, čůrání, incestu, po zneužívání drog, fyzické či sexuální násilí, dokonce dojde na zvířátka (nutno podotknout, že verze vypuštšná v Japonsku zahrnuje i delikátnější věcičky jako guro). Ač je nabídka vysoká, jedná se o nudný balast, který vyplňuje většinu celého dění, což je škoda. Neb vězte, že pod onou vrstvou močůvky, tekutých dětí, fekálu a dalších tělesných produktů se ukrývají interesantní a velice odlišná individua a témata. Ano, kdyby bylo méně šoustání a více hovoření, byla by Starless novela hodná pozornosti i ne tak kultivovaného člověka jako Pajmič.

Kresby jsou kvalitní, kreslené dámy atraktivní, leč mírně hyper-vyvinuté, a dabing je vynikající. Nutno přiznat, že se našly díky těmto třem aspektům chvíle, kdy byl můj malý přítel zvědav a chtěl si počíst se mnou. To nic nemění na faktu, že jsem byl v oblasti posledních kapitol tuze znuděný a žádal jsem konec. Což je něco, co by jste z popisu asi nečekali, ale tak to je, i extrém může být nuda a Starless je megalomanská nuda, tady Japonští psychologové selhali. Apropo, anime adaptace je ještě větší výkal, než všechna hovýnka, která byla vyrobena zde, fuj, nekoukat!
+16

Star Wars Jedi: Fallen Order

Thrawn89Thrawn89
  • PC 70
Jako fanoušek SW a současně nepřítel toho, kam SW vede Disney, jsem se na tuto hru těšil a obával se zároveň. Moje rozporuplnost pokračovala po vydání, kdy celkem dobré recenze v herních médiích nekorespondovaly s častými pomluvami SW fanoušků. A teď po dohrání musím říci, že rozporuplnost pokračuje, tentokrát ve vlastním hodnocení.

Začnu příběhem, který mě zajímal asi nejvíce. Bohužel jsem se dočkal furdokolové Disney šablony. Sympatický hrdina bez bázně a hany s roztomilým robůtkem po svém boku, zlá antihrdinka propadnuvší temné straně kvůli selhání své mistryně, divný ftipálkovský emzák (tentokrát v roli pilota)... no prostě osvědčený již stokrát recyklovaný základ, na který se nepodařilo navléknout nic zajímavého, originálního a zapamatovatelného. Slabý příběh zachránilo od úplného propadáku dobré odvyprávění, především díky povedeným cut scénám a pár silných momentům především poslední třetině hry. Celkově však byl příběh zklamáním.

Podstatně lepší to bylo s atmosférou. Ta se hře podařila velmi dobře a i díky povedenému grafickému kabátku hra dýchla opravdovou SW atmoškou. Osvědčený hudební podkres a super SW zvuky (zahžnutí meče, blasterová střelba...) byly na filmové úrovni a určitě hře přidaly pár procent hodnocení navíc. Podařilo se i ztvárnění několika světů, na které Vás příběh postupně zavede. Jednotlivé světy jsou charakterově rozdílné, tudíž mají svoji jedinečnou atmosféru a jsou velmi detailně zpracované a vypadají vizuálně hezky. Trochu mě mrzí, že se neobjevil žádný svět s městským prostředím typu Coruscantu. Tyto urbánní typy světů jako např. Taris v KOTORu mě vždy nejvíce baví a zde zcela chybí.

Třetím vrcholem trojúhelníku vedle příběhu a atmosféry je hratelnost. Ovládání postavy, kamera a základní mechaniky se mi zdály celkem v pohodě. Samozřejmě jako PC hráč musím strpět fakt, že byla hra modelována primárně na konzole, ale i tak se mi ovládala bez větších problémů. Je také výhoda, že jsem hru hrál poměrně dlouho po jejím vydání, takže řada problémů se již vyřešila patchy. Soubojový systém, postavený na soulslike principu mi do SW hry sedl velmi dobře. Ocenil jsem celkem dobře balancované obtížnosti, kdy na vysokou obtížnost již byla hra opravdu slušnou výzvou, naopak na ty nižší celkem pohodovou záležitostí. Hru si tak užije jak casual hráč, tak ostřílený veterán. Je pravda, že postupem hry začal být soubojový systém celkem monotónní a oproti hrám jako Dark Souls, Sekiro a podobně nebyl tak propracován do detailu. Problém pro mě nebyl ani tak ve faktu, že celou hru jedete jen se světelným mečem, ale především v omezeném a celkem nezajímavém spektru nepřátel. Co mě také zklamalo byl RPG systém rozvoje postavy, který byl poměrně chudý, v zásadě bez většího problému bylo možné během hry získat všechny možné dovednosti, takže snaha o nějakou specializaci neměla valného smyslu. To, že v bednách sbíráte vlastně jen zbytečný bordel ani raději nezmiňuji. Docela mě bavily bossfighty, i když opět zůstali daleko za svými herními vzory.

Co tedy říci závěrem. Fallen order určitě není špatná hra. Má tu pravou SW atmosféru a ačkoliv hratelnost není špičková, je v zásadě chvalitebná. Mrzí mě mdlý a šablonovitý příběh, který byl přitom u hry z tohoto univerza pro mě velmi důležitý. Přes to všechno si hra zaslouží, aby jste ji vyzkoušeli.

Pro: Atmosféra SW, audiovizuální zpracování, hratelnost sice nenadchne ale ani neurazí

Proti: Příběh, šablonovité postavy, chyběl mi urbánní svět, nelze se specializovat a obecně jsou RPG mechaniky dost o ničem

+16

Enclave

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 60
Enclave představuje přímočarou bojovku, jejíž hlavní devízou je na svou dobu krásné vizuální zpracování a taky hrou tolik proklamovaná zničitelnost prostředí, což vám hra neváhá servírovat v nejrůznějších zákeřných podobách, např. pádem stropu na hlavu nebo rozbořením mostu přímo pod vaší nebohou postavou. Příběh a charaktery zde vystupující jsou spíše směšné a hrají zde druhou notu.

Hlavní náplní hry je postupné prolézání nejrůznějších prostředí, ve kterém se vždy nachází spousta nepřátel a vašim úkolem není nic jiného, než je všechny pobít a posbírat přitom pokud možno co nejvíce zlaťáků ukrytých různě po mapě, abyste si do dalšího levelu mohli koupit lepší vybavení. Hra dle mého názoru dost zvýhodňuje kouzelnická povolání a nesouhlasím zde s komentářem, že na 80% misí je nejlepší válečník, možná tak za světlou stranu má své využití.

Za temnou stranu je však rozhodně nejsilnější čarodějka a byť jsem zkoušel hrát některé levely i za válečníka, nebylo to ani zdaleka tak efektivní jako vrhání ohnivých koulí, nemluvě o tom, že samotný soubojový systém v boji zblízka zde není moc dobře vyveden vzhledem k divným hit boxům a bezhlavé klikání myší, které je zde sice často efektivní, nepřináší patřičnou satisfakci.

Asi bych úplně nedoporučoval hrát hru na Hard, což jsem samozřejmě zjistil, až někdy ve třetině hry, kdy jsem se dočetl, že jsou ve hře checkpointy. Na Hard žádné checkpointy nejsou, což představuje výzvu ani ne tak z důvodu složitosti boje, ale spíše vzhledem k občasným pádům hry a výše zmíněným zákeřnostem, kdy někdy nezbývá než využít metodu pokus-omyl, což často vede k opakování celého levelu. Naštěstí levely nejsou nějak dlouhé. Na druhou stranu volba nejtěžší obtížnosti vede nepochybně k umocnění herního zážitku, pozor však na to, že obtížnost již pak nelze změnit.

Při hraní na Win 10 doporučuji nastavit na myši polling rate na 125 Hz (hra se nekamarádí s vyšší frekvencí a při pohybu myší nastavené na vyšší frekvenci se nepřirozeně zrychluje) a nastavení spřažení procesoru přes správce úloh pouze na jedno jádro, což u mě vedlo k větší stabilitě hry.

Dohráno na Hard.
Herní doba: 15 hodin

Pro: vizuální zpracování, změny prostředí

Proti: příběh a jeho podání, generická hudba, špatné hit boxy, technické problémy

+16

Yoomurjak's Ring

RedRed
Dohráno
  • PC 70
Musím poděkovat Artranovi, Fingonovi a především prvotnímu hybateli Drolinovi, bez jejichž zdejší aktivity bych tuto hru zřejmě nikdy nekoupil a neinstaloval. Prvním dojmem jsem se octl v jakoby street view v Google maps a cítil se poněkud ztracen. Nafocena je opravdu obrovská část historického centra a mnoho interiérů historických budov a muzeí. Naštěstí mě ale příběh vzal za ručičku a důležité lokace se začaly objevovat v nabídce rychlého cestování. Tato pohodová část, kdy se ještě seznamujete s místními obyvateli a víte přesně co dělat je asi nejlepší. Kvalita kamery, ozvučení, a hlavně hereckých výkonů je o řád lepší než u ostatních FMV, který jsem hrál. Hlavní hrdina je roztomile sympatický. Hudba a dabing byly příjemné.

Pokud by byla hra jen takovou virtuální dobrodružnou prohlídkou z jednoho místa na místo, asi bych s tím neměl problém. Hra však není jen walking simulátorem a začíná přibývat puzzlů. A většina z nich je obtížná. Některé by byly obhajitelné, kdyby se odehrávaly v rámci jedné lokace, ale běhat po celém městě a porovnávat latinské nápisy na budovách jestli tam nechybí písmenko na mě už bylo trochu moc. Také mi vadilo, že důležitý posun je nanejvýš zaznamenaný zamručením hlavního hrdiny, hra by byla mnohem intuitivnější s odškrtávacím deníkem nebo aspoň bodovým systémem. Vlastní poznámkový blok je zde nezbytný.

Příběh, jak mám rád, se inspiruje místními reáliemi. Hlavní zápletka s cestováním v čase byla však na mě až moc ulítlá a pátrání je plně nelogičností a nesmyslů. Přesto jsem si hru užíval. Roli hrála i nostalgie. Maďarské město před patnácti lety nebylo až tak odlišné českým městům v mém mládí.

Pro: herecké výkony, grafika, prostředí, zvuky

Proti: náročné puzzle, šílená zápletka

+16

Pilgrims

ripperripper
Dohráno
  • PC 70
Příjemná jednohubka na zabití trochy volného času, anebo (spíše) ideální adventura pro malé děti. Nakreslené a nazvučené je to moc pěkně, klasická Amanita. Ve hře se není kde ztratit, jen tam jen pár míst, a pár předmětů s logickým použitím. Mírná variabilita příběhu potěší, ale na můj vkus se autoři mohli výrazně více vyřádit. Až na pár výjimek je to jen o tom, jestli postava A provede takovou animaci, nebo postava B makovou animaci, ale výsledek je totožný. Tady se autoři mohli rozšoupnout více. Zároveň je občas nutné v daném místě zkoušet všechny postavy, která zafunguje, ale dětem to prostě vadit nebude. Celkově "ok" hra perspektivou dospělého a zábavná hra perspektivou dítěte.

Celkové hodnocení: Výborná (pro děti) / Dobrá (pro dospělé)
+16

Mortal Kombat II

adam.kulhanekadam.kulhanek
Dohráno
  • PC 70
Ke druhému dílu série Mortal Kombat jsem se bohužel dostal mnohem později a oproti jedničce i trojce jsem měl v dětství odehráno až po hříchu málo. I proto mám k tomuto dílu mnohem méně nostalgických vzpomínek a při dnešním hraní je to hodně znát.

Výběr bojovníků je oproti jedničce rozsáhlejší, nejvíce mě bavilo hrát za Raidena, Jaxe a Shang Tsunga, tedy end bosse z jedničky. Trošku mě zamrzeli chybějící Kano a Sonya, jsou alespoň vidět přivázaní v jedné aréně.

Co se hratelnosti týče, tak mi to přijde podobné jako v jedničce. AI začne po pár vítězstvích zase slušně podvádět, to jsem ale tak nějak očekával. Trošku zamrzí chybějící "Test your might" minihra, na druhou stranu jsem rád, že tu tentokrát nejsou handicapy. Nová nálož fatalit je povedená, přibyly speciální stage fatality, friendshipy a babality. Babality jsem celkově tak nějak nepochopil, stejně jako fakt, proč se pro friendship nebo babalitu nesmí v průběhu souboje použít punch.

Finále je pak docela o hubu. Porazit Shang Tsunga je celkem snadné, ale na následujícím Kintarovi jsem slušně narazil a to samé se vlastně dá říct i o Shao Khanovi. I na very easy jsem měl problémy, protože mi většinu speciálních útoků vždy buď vykryjí nebo rovnou udělají devastující kontra útok. Jako bonus na ně některé útoky vůbec nepůsobí, např. ledová kaluž Sub Zera. Zkoušel jsem na ně i různé taktiky, co jsem našel na youtube, ale povedlo se mi pouze jednou porazit Kintara. Shao Khana jsem už potom ale nedal, takže jsem nakonec s ostudou přistoupil k cheatům.

Hra je i dnes zábavná, ostatně jako jednička. Je zde více postav, více pohybů a zakončováků, ale ta obtížnost v závěru mi fakt pila krev.

Pro: Více postav, více zakončováků

Proti: Obtížnost v závěru

+16

L.A. Noire: The Naked City

rikuhahlrikuhahl
Dohráno
  • PC 90
Hru jako celek jsem zhodnotil v komentáři, ale rád se podívám na zoubek i DLC. Tohle byl další velmi zajímavý případ z mravnostního oddělení a opět tu hrálo velkou roli ukradené morfium. Na místě činu jsem se setkal s bývalými kolegy, což je vždycky při hraní fajn si trochu zavzpomínat. Celý případ mi svou tragičností trochu připomínal známou knihu Velký Gatsby, protože i zde šlo o velké milostné hrátky.

Vše navíc mělo i další kriminální podkres a zločinů se tu dělo hned několik. Dobré bylo sledování podezřelého, které sice hra neumí podat úplně uvěřitelně, ale i tak je to příjemná herní mechanika. A závěrečné finále po sebevraždě zamilovaného doktora, je majestátní jak z dobového hollywoodského filmu. Tenhle případ je z celé hry jeden z nejlepších.

Pro: Více zločinů najednou, setkání, sledování, finále

Proti: Sledování by šlo udělat lépe

+16

Chernobylite

Marcia M.Marcia M.
Dohráno
  • PC 85
GET EVEN postavilo laťku velmi vysoko. Zajímavá kombinace herních prvků, našlápnutí k fotorealismu, audio na vysoké úrovni a nakonec závěr, který mě posadil na zadek. Logicky jsem tak to samé očekávala od Chernobylitu, který jsem si do posledního dne zdárně nespoilerovala. 28.7.2021 tak hra přechází do plné verze a já poprvé vstupuju do alternativních "30 let po Černobylské havárii".

Zhruba po sedmi hodinách hraní jsem na pochybách. Gunplay je takový nemasný neslaný, ale to byl i v Get Even, čili jde vidět posun, ale ne tak velký, jak bych chtěla. Audio opět nezklamalo, k fotorealismu si našlápli ještě o kus víc, a dál  si vlastně nejsem jistá, co si o hře myslet. Je to opět prapodivný miš maš mechanik, které utváří originální kousek. Ale stačí to? V tuto chvíli nevím, dokonce několikrát prohlašuji (s řádně otráveným výrazem ve tváři), že nevím, zda "to dohraju". Ale pak se mi podařilo jednou umřít, což konečně ze hry odhalilo trochu víc. Ono to tady totiž vůbec nevadí, ba naopak to odkrývá nový rozměr a možnosti. Začínám si uvědomovat, že tato mechanika je asi dostatečným tahákem k pokračování.

Po dalších sedmi hodinách hraní tomu pomalu začínám přicházet na chuť. Pořád si sice nejsem jistá, jestli je hra průměrná nebo něco víc, ale už tak nějak vím co od ní čekat, do čeho všeho můžu zasahovat, tuším následky a zároveň jsem zvědavá na každou další informaci, která mě dělí od kompletní simulace. A velmi mě zajímá, kam až to může zajít. Mám spoustu otázek, třeba proč to Igor nehodil už dávno za hlavu a musí se k tomu i po 30 letech vracet. Však to snad ani není fyzicky možné?! Lidská paměť by měla už po 7 letech spoustu věcí vytěsnit a zkreslovat a určitě to za tu dobu všechno nějak zpracoval a musel se přece někam posunout. Taky přemýšlím, zda je dobře, že mám pod střechou takovou partu magorů. A jakto že mají kluci a holky z The Farm 51 tak dobrý smysl pro humor i jeho načasování?

Do třetice, po dalších sedmi hodinách a s necelými 4 hodinami do konce se už nemůžu dočkat vysvětlení. V některých věcech mám jasno, v jiných vůbec ne a některé mě nakonec ani jedinkrát za celý průchod nenapadly. Je to tam! A jsem si ochotná přiznat, že mě hra skutečně chytla, baví mě a můžu ji s klidným svědomím doporučit. Přece jen byla naprostá většina okolí oskenována přímo na místě, nahrána do hry a to je pro mě něco neuvěřitelného. Jsem nadšená z toho, jak moc jsou oblasti věrné realitě. Audio jsem sice už chválila, ale opravdu nezaostává a to včetně hereckých výkonů. Tedy nevím jak je na tom anglické namluvení, ale ruština je zmáknutá perfektně. Líbila se mi zápletka, zpracování nového materiálu a pojetí rozhovorů.

Uzavřela bych to tím, že Chernobylite je jedna z těch her, která Vás může za začátku odrazovat, nudit, zkrátka nenadchnout. Ale dát ji šanci se vyplatí a nakonec dojdete do bodu, kdy vše krásně zaklapne do sebe, začne Vám to dávat větší smysl a s každou hodinou blížící se ke konci to bude už jen lepší a lepší. Alespoň já mám ze hry takový dojem a zpětně si uvědomuju, že stejný jsem měla i u Get Even, takže nakonec naprostá spokojenost.

P.S.: Přijde mi úsměvné, jak po prvotních rozporuplných pocitech, ještě dva týdny po dohrání, rozebíráme s kolegyní nehráčkou o pracovní pauze děj hry, detaily a zvraty.

Pro: Audio, délka hry, grafika, hudební podkres, John Lennon, postavy a rozhovory, smysl pro humor, technologie snímání "předlohy" a její zpracování

Proti: Může odradit, nedotažený gunplay, repetitivnost, umělá inteligence

+16

Plachý trpaslík

JumasJumas
Dohráno
  • Browser 60
S Járou Plachým je to jako na houpačce. V Machinariu hrál jen druhé housle, v Botanicule se jako grafik a designér vyřádil naplno, Chuchel se moc nepovedl a Happy Game naopak vypadá velmi slibně, ale ještě jsem neměl tu čest. Plachý trpaslík je jeho prvním projektem, a i když se jedná o jednohubku na pár minut, ukazuje potenciál, který v Járovi byl již v roce 2009.

Dojít s trpaslíkem, vypadajícím jako nějaký koncept Chuchla, až na konec, aby se uložil ke spánku na načechraném mráčku, sice netrvá moc dlouho, ale i za tu krátkou chvilku jsem jednou nevěděl, jak dál, jednou jsem se ztratil ve změti dalších trpaslíků a párkrát se zasmál. Plachý trpaslík určitě stojí za vyzkoušení.

Pro: animace, trpaslík, hratelnost

Proti: krátké

+16

Shadow Tactics: Blades of the Shogun - Aiko's Choice

DaymondeuXDaymondeuX
Dohráno
  • PC 80
Samostatně hratelné rozšíření japonských Commandos je naroubováno před poslední misi původní hry a jejího příběhu a rozvíjí story jedné z pětice hratelných postav - Aiko. Prizmatem původního příběhu jde o klasické vyřizování unfinished business před velkým finále a prizmatem hráče o vítaný -leč velmi krátký- návrat k podle mě nejlepší moderní adaptaci klasiky od španělských Pyro Studios, tedy Commandos z roku 1998. Hra nabídne tři plnohodnotné mise na nepříliš velkých ale rozmanitých mapách, dvě v podstatě mezihry a jeden hratelný epilog, což průměrnému hráči vystačí na jedno delší herní odpoledne. Gameplay nebo dovednosti pětice vašich hrdinů se nezměnily, stejný zůstal i celkový koncept se všemi nevýhodami z něj plynoucími. Například poměrně mechanická repetice stále stejných postupů a způsobů likvidace nepřátel; fakt, že jakmile naleznete díru v systému hlídkování, celý zpočátku zdánlivě neprolomitelný blok se rozpadne a hra ani umělá inteligence na to adaptivně nereaguje nebo velmi nízká základní obtížnost. To je logický důsledek toho, že mise lze ve skutečnosti dohrát i bez některých postav či dovedností, tudíž hra musí nabízet více způsobů řešení a mezer, které může hráč využít. Skutečná výzva tak přichází až při plnění bonusových "badges," je však otázka, kolik hráčů se do toho pustí. Negativně mě také překvapil příšerný pathfinding (který navíc nefunguje, je-li v cestě skok, šplhání nebo žebřík) a občas zlobivá kamera, respektive práce s kurzorem, kdy například kvůli úhlu kamery jsem klikal na vyšší vrstvu (střecha) než se zdálo opticky (země). Pokud vás tento koncept taktických strategií baví, hra rozhodně stojí za zahrání a vyjdou-li v budoucnu další rozšíření v podobě Mugen' Choice nebo Yuki's Choice, rád se do feudálního Japonska na těch pár hodin opět vrátím.
+16

Bug Fables: The Everlasting Sapling

KunickKunick
Dohráno
  • Switch 95
Hodně pěkný kousek!

Ukázkový přiklad, že dobré hře člověk odpustí mnohé. Nevadí mi trochu toporné ovládání, nevadí často matoucí design úrovní, kdy vítězí forma nad přehledností. Nevadí občas monotónní souboje. Bug Fables totiž mají kouzlo a mají duši. Mají živoucí svět, který dává smysl. Svět, který je naplněný spoustou postav, které si vás můžou získat, které můžete nenávidět, ale které vám jen málokdy budou volné. A to mluvím jen o vedlejších postavách, které potkáte na své cestě za záchranou (hmyzího) světa. Interakce uvnitř vašeho týmu, to, jak se postavy vyvíjí a jak objevují (možná lépe řečeno odhalují svá tajemství) patří k tomu nej, co jsem kdy ve hrách viděl.  

Ano, je to pohádka a už z názvu je jasné, že přiznaná…ale spousta momentů je dospělejších, než na první pohled vypadá. A silná inspirace sérií Paper Mario? …  Osobně jsem nic ze série nehrál, ale z názorů, které jsem přečetl, by se za Bug Fables ani Nintendo stydět nemuselo. O to cennější je, že jde o prvotinu dvoučlenného studia. Týmu a jeho podporovatelů, kteří si jako správní nadšenci doslova vydupali ze země hru. Hru, jakou by oni sami chtěli hrát.



Nalákal jsem vás? To jsem rád. Tak jděte a zkuste demo!

Pro: Krásná stylizace a dobře napsaný příběh.

Proti: Pro někoho soubojový systém.

+16

Control: AWE

ZephyrCZZephyrCZ
Dohráno
  • PC 65
Druhé a dle všeho poslední DLC k Control. A tak jak jsem u DLC The Foundation chválil nové prostředí a žehral nad neustále stejnou hratelností, zde je to víceméně přesně naopak. Vlastně, spíše méně, než více…

DLC AWE propojuje univerzum her Alan Wake a Control a vypadá to, že oba tituly toho mají společného více, než se na první pohled zdá. Zapojení Alana Wakea pro mě byl hlavní tahák tohoto DLC a těšil jsem se, jak se s tím tvůrci poperou. 

Bohužel, zapojení / propojení s univerzem hry Alan Wake je podáváno velmi povrchně a pro hráče, kteří předchozí titul nehráli v nedávné době, je také nepříliš dobře uchopitelné, natož pro kohokoliv, kdo hru Alan Wake nehrál vůbec. Autoři se toho příliš vysvětlit nesnaží a sám spisovatel Alan Wake se v DLC mihne vlastně pouze na začátku a na konci a to navíc jenom formou určitých vidin, propojení s hlavní hrdinkou Jess. 

Největší sblížení obou zmiňovaných her tedy tkví především ve změně hratelnosti Controlu - nutnosti používání svítilny a neustále bloudění ve tmě. AWE přináší celé nové patro, ale vzhledem k tomu, že se jedná o patro identického domu jako v původní hře Control, prostředí se nijak nemění svou strukturou a designem, mění se vlastně pouze tím, že na spoustě míst jednoduše nesvítí světla. A tam kde Alan Wake používal svítilnu, musí Jess používat pracovní lampu, kterou s sebou “nosí” pomocí levitace. A stejně jako v Alan Wake, i zde jsou místa, kde se tvůrci rozhodli lampu hráči odebrat a tím pádem, jakmile přejdete určitý bod, žárovka v lampě jednoduše praskne a je po světle. Pokud si přinesete jinou, praskne na daném místě také. Je to laciné, je to předvídatelné, není to zábavné. 

Téměř celé DLC se tak hráč motá v tu větší, v tu menší tmě v téměř identických prostorách jako v původní hře a nahání jednu z vedlejších postav ze hry Alan Wake, která zde figuruje jako hlavní boss. Jedná se vlastně o jedinou zábavnou složku AWE DLC. S doktorem Hartmanem tak své síly bude muset Jess měřit několikrát. Vždy, když ho porazí, jednoduše Hartman uteče a Jess ho musí najít v další části nového patra, kde opět proběhne další boj. A tam kde temnota hlavního záporáka léčí, tam Jess vysává energii nutnou k používání svých paranormálních schopností. Světlo naopak Jess tuto energii nabíjí a Hartmana zraňuje. Toto jsou pravidla každého souboje. Na druhou stranu, každý z nich se odehrává v jiné místnosti a vždy je nutné přijít na to, jakým způsobem rozsvítit v daném místě všechny světla a do té doby se snažit přežít nastálou temnotu. Souboje jsou vlastně velmi jednoduchými prostorovými hádankami, kde co zapojit a zapnout, aby Jess získala dostatek světla. A tak jak zbytek AWE DLC je neustále opakování toho samého z původní hry Control, což už přestává být zábavné, tyto souboje naopak zábavné jsou. Dynamické a mají nápad. Bohužel, celé DLC neutáhnou.


AWE je tak ideální jednohubka pro všechny, kterým učaroval jak původní Control, tak předchozí titul finských Remedy - Alan Wake. Kromě jedné zbraně navíc, granátometu, a zábavných soubojů s bossem, AWE bohužel přináší pouze více toho samého, co nám naservíroval již původní Control. Pouze ve tmě.  A to je málo.

Pro: Zábavné souboje s bossem, zcela "nové" patro

Proti: Kromě soubojů podobně repetitivní jako originální hra, skriptované odebírání světla hráči

+16

Sniper: Ghost Warrior Contracts 2

veselykralicekveselykralicek
Dohráno
  • PC 90
Střílečky z pohledu vlastních očí nikdy nebyly hry, o které bych se zajímal a které bych preferoval. Za celou svoji herní kariéru jsem tak hrál jen původního Unreal Tournamenta a novýho Wolfensteina včetně datadisku. Byly to fajn hry, ale myslím, že z tohoto žánru u mě stačilo. A asi i to byl důvod, proč jsem se sérii Sniper Ghost Warrior záměrně vyhýbal, přestože např. konkurenční série Sniper Elite je mojí srdcovkou už od prvního dílu. Nikdy jsem tyto série neporovnával jako konkurenční snipovací hry, ale jako souboj 1st a 3rd akční hry. Původní koncept Sniper Ghost Warrior mě nechával zcela chladným a o hru jsem se začal zajímat až s přídomkem Contracts. Jelikož je ale zabíjení Sovětů (byť bývalých) proti mému přesvědčení (ostatně všechny ty Red Alerty, Blitzkriegy, Original War jsem hrál vždycky výhradně hlavně za Sověty), šla i původní hra dost mimo mě. O sérii jsem se začal zajímat až s druhým dílem Contracts, kde mě nadchlo zasazení. Když jsem pak viděl, jakou má hra sběratelskou edici, která navíc ani není nějak extra drahá a co si budem, obsahuje české titulky, rozhodl jsem se jí dát šanci.

A udělal jsem dobře. Chytlavá atmosféra pouště, anonymního hrdiny Ravena, tichého postupu a především pak odstřelování na opravdu velké vzdálenosti, si mě omotaly kolem prstu a já ve hře začal ztrácet hodiny a hodiny svého volného času.

Koncept hry je vymyšlen tak, že celý příběh se skládá ze šesti samostatně oddělených misí, tzv. kontraktů, ve kterých vždy plníte specifické úkoly. Kontrakty jsou rozděleny spravedlivě na ty klasické a pak ty s extrémní vzdáleností. Klasické kontrakty fungují tak, že máte k dispozici jednu obrovskou mapu, často nějaký komplex, ve kterém musíte nejlépe nenápadně plnit různé úkoly, které zahrnují především sabotáže zařízení, hackování systémů, deaktivování rušiček, kontrolních věží atd. V těchto kontraktech se osvědčí nejlépe tichý postup a pokud vyloženě nechcete používat sniperku, není to ani vhodné. Naopak kontrakty na extrémní vzdálenost jsou daleko zajímavější a zábavnější. Vždy se musíte proplížit / probít někam na vyhlídku na okraji mapy, kde např. přes záliv, řeku nebo skály odstřelujete cíle odstřelovací puškou. Hratelnost se zde poměrně rychle úplně mění a to je dobře. Nechybí ani detailní a zpomalovací záběry na trajektorii letící střely včetně jejího účinku na cíl. Tam, kde se série Sniper Elite soustředí na X-Ray záběry, Contracts na to jdou jinak a podle mě lépe. Sice nevidíte účinek střely na kosti nebo poškození vnitřních orgánů, hra ale poměrně zobrazuje rozstřelení obličeje apod. Pro citlivější povahy lze toto v nastavení hry vypnout.

Kromě samotného zasazení, atmosféry, postupu a pocitu ze střelby mi vyhovoval i systém vylepšování postavy, kde si za vydělané peníze, zkušenosti a jakési body za splnění některých výzev odemykáte další vybavení, další zbraně a jejich modifikace, ale i perky. Systém to je do značné míry motivující a máte radost z toho, že jste si něco vydělali a můžete si dovolit další věc do další mise.

Co mě naopak dost zarazilo, že hra neobsahuje manuální save ani quick save. Sice nehraju hry na nejnižší obtížnost, ale už od dob Commandos a Desperados jsem zvyklý si každý postup ve hře, úspěšný kill atd. hned ukládat a v případě vyvolání poplachu naloadovat, což tady bohužel nejde. Věřím, že každá hra nemusí mít manuální save systém a někde mi checkpointy nevadí, ale pokud se snažíte základnu vyčistit bez vyvolání poplachu a ten se spustí i ve Vašem pátém pokusu, už byste do toho nejradši kopli. Vím, že pak hraju víc opatrně, ale přesto mi možnost save prostě chyběla. Což byla asi největší věc, která mi na celé hře vadila. Občasné glitche jsou někdy úsměvné, smyšlené názvy zbraní jsou zvláštní, ale nic, co by Vám zkazilo zážitek. A pokud netrpíte touhou mít koupenou každou bonusovou zbraň jako speciální DLC, kterých je na Steamu snad 20, užijete si fajn snipovací hru. Pro mě určitě nejlepší hra, kterou jsem letos hrál.

I když se stejně jaksi nemůžu zbavit pocitu, že kdyby byla hra z pohledu třetí osoby, seděla by mi víc.

Pro: Čeština, anonymní hrdina Raven, pocit ze střelby, zasazení, systém vylepšování postavy

Proti: Občasné glitche, chybí manuální save systém, smyšlené názvy zbraní, DLC peklo, kdy si každou další zbraň / skin musíte kupovat zvlášť

+16

Marvel's Guardians of the Galaxy

KattKatt
Dohráno
  • PC 90
Gardeners of the Galaxy je neustále hláškující banda za doprovodu fláků od Blondie nebo Iron Maiden, prožívají jedno zábavný dobrodružství za druhým a ani chvíli mě to nenudilo, což se u podobných her běžně děje.
Celý se to dobře hraje, krásně to vypadá, soundtrack je jedna pecka za druhou, dabing je skvělej, ale hlavně příběh a postavy jsou úžasně napsaný. Drax je můj novej miláček.
Většina mých smrtí ve hře byla způsobená tím, že se mi nepovedl quick-time event, protože jsou, mírně řečeno, zvláštní. Druhým mínusem jsou bugy, několikrát jsem musela hru shodit a znovu zapnout, protože se Quill zasekl v rozhovoru, v textuře a jednou mu dokonce zmizela hlava spolu s celým UI.

Pro: příběh, postavy a jejich interakce, správnej cheesy humor, vizuál, soundtrack, exkluzivní mulet

Proti: bugy, zvláštní qte

+16

Commandos: Behind Enemy Lines

AlbydeeereAlbydeeere
Dohráno
  • PC 100
V garáži jsem našel starý intel pentium II, na kterém byla tato hra (mimo jiných her) nainstalována. Hned jsem se vrátil do dětských let :-D

Commandos Behind enemy line, byla a mohu s klidným srdcem říci jedna z nejlepších her, které jsem hrál. Hra je posazena do doby 2. sv. války, vyžaduje představivost, rozvážnost, kombinatoriku řešení problémů,....... Je to jedna z mála her, kde hráč musí používat mozkové závity a naučit se trpělivosti.

Škoda, že není žádný remake.

Pro: obtížnost, různé možnosti řešení misí

Proti: špatná kompatibilita s novými verzemi WINDOWS

+16
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • Flowerpot Silent Hill 2 +28
    Napsal Flowerpot, 25 dní
    Remake. Silent. Hillu. Dvojky. Sa. Podaril. Nejak tomu stále nemôžem veriť, pretože som…
  • HolyMeatball Dragon Age: The… +26
    Dragon Age: The Veilguard
    Napsal HolyMeatball, 9 hodin
    Napříč několika svými posledními komenty opakovaně avizuju, kterak jsem se už naučil…
  • Bursoft Astro Bot +24
    Napsal Bursoft, 29 dní
    Každý, kdo dohrál Astro's Playroom tak nějak tušil, že tu existuje potenciál na něco mnohem…
  • LaughingMan Silent Hill 2 +23
    Napsal LaughingMan, 13 dní
    Začínat s hororovým žánrem Silent hillem má jednu nevýhodu, žádná jiná hra vám poté…
  • Han22 Memento Mori +23
    Napsal Han22, 7 dní
    Tak jsem se nakonec z roku 2008 pustil do adventury, která tu má nejvíce hodnocení a je tudíž…
  • Adieu Alan Wake II +23
    Napsal Adieu, 19 dní
    Jestli bylo Disco Elysium postmoderní hrou, Alan Wake 2 představuje tak bytostně čisté…
  • Vivaldi Beyond Good &… +23
    Beyond Good & Evil
    Napsal Vivaldi, 15 dní
    Na úvod by som mal asi povedať, že v čase, keď Beyond Good & Evil vyšlo prvýkrát, nemal…
  • adam.kulhanek Grand Theft Auto… +23
    Grand Theft Auto III
    Napsal adam.kulhanek, 7 dní
    Kdysi dávno jsem měl možnost si zahrát oba první díly ze série Grand Theft Auto a bohužel…
  • CrisBenton Syberia +21
    Napsal CrisBenton, 17 dní
    Tak jsem se k tomu konečně dopracoval, ne po několika letech, ale kupodivu poprvé a musím…
  • Bursoft The Invincible +21
    Napsal Bursoft, 14 dní
    Pro stárnoucí fotry je toto gamifikované vyprávění, kde stačí držet jedno tlačítko a…