Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Poly Bridge

CrisBentonCrisBenton
Dohráno
  • PC 70
A do třetice hra, kde jde o stavění mostů, ale na rozdíl od předchozích dvou her jsem se zde rozčiloval asi nejvíce. Ale také jsem se u toho pobavil, což je pro mě rozhodně důležité.

Když jsem hru poprvé zapnul, tak jsem se graficky divil, že to vypadá úplně jinak, než jsem očekával. Nakonec jsem byl překvapením bez sebe a bral to jako skvělý nápad... V této hře jsou ovšem místy i challenge, které v předchozích hrách nebyly. Jedním z takových je postavit skokanský můstek, tak dokonalý, aby určitý dopravní prostředek přeskočil řeku či jámu, což jsem bral jako velkou výzvu. Další věcí je pro mě již prokletá a velmi známá hydraulika. S tou jsem měl neuvěřitelné problémy, pač jsem ji neuměl vůbec ovládat, vždy jsem na most s hydraulikou potřeboval několik pokusů. No a poslední věc jsou mosty zvedací. Za mě skvělý nápad, díky kterému máte za úkol nechat pod mosty proplout lodě, které mají různou výšku a vy podle toho musíte most správně nastavit.

Hra se mi celkově líbí. Mosty, hydraulika, zvedací mosty a lodě, to je pro mě plus a velmi skvělý nápad, co je trošku problém a není to moc novinka, tak je občas nevyvážená obtížnost, kdy jednou uděláte most a máte ho do minuty hotový a pak na dalším se zaseknete na hodinu a máte u toho nervy.

Jinak je to stále povedená hra, která vás zaručeně nebude nudit.

Pro: Stavění mostů, zvedací mosty, hydraulika, lodě

Proti: Nevyvážená obtížnost

+16

The Sims 4

CathanCathan
  • PC 80
The Sims 4 je jako živoucí potvrzení Hegelovi filozofie. The Sims 2 byla teze, The Sims 3 antitéze, a The Sims 4 je syntéza. Snaha spojit ty nejlepší prvky z předchozích dílů do jednoho celku. Výsledek je možná rozpačitý, ale nakonec vůbec ne špatný. 

Hra nabízí mnoho systémů, které jsou možná nejlepší v sérii, ačkoliv je to samozřejmě velmi subjektivní. To je mimochodem jeden z problémů kritiky The Sims 4 – hra nemá vyloženě špatné body, ale spíše množství subjektivně nepříjemných či příjemných věcí. Mně osobně se velmi líbí tvorba postav, zajímavá a rozvětvená zaměstnání, odemykání předmětů, i tvorba domů je poměrně zábavná. The Sims 4 má v zásadě vše, co od The Sims čekáte a dobré mechanismy.

Pro podrobnější popis je dobré srovnání s předchozími díly. Ta syntéza o kterém jsem mluvil je především v podobě Sousedství. Ty jsou nyní pevně daně – v základní hře tři – a další přidávají DLC. Nelze je předělávat a v každé máte jen určitý počet pozemků. Naštěstí lze mezi sousedstvími neomezeně cestovat (z jednoho můžete jet do muzea v druhém atd), takže nejste v pasti. Zároveň opět funguje částečně svobodná vůle simíků, podobně jako v The Sims 3, a tak vaše výtvory i jiné potkáváme v jiných částech města, a nejste omezeni čistě na vaši domácnost. Vše probíhá v reálném časem. Hra nabízí také možnost stárnutí celého sousedství, stejně tak ale možnost vypnutí stárnutí.  Tp je super. Stejně to ale zamrzí. Tvorba světů vždy patřila k zábavě, a tady ta možnost prostě není. V The Sims 2 jsem vytvořil celé supernatural sousedství, s čarodějnicemi, vlkodlaky, dryádami, mimozemšťany, menhiry, magickým lesem atd. Zde má sousedství z magic DLC Realm of Magic pět pozemků, přičemž tři (3) jsou obsazené. Smířil jsem se s tím, ale je to smutné.

Další co zamrzí je fakt, že hra nyní neobsahuje „vzpomínky“ na důležité události v životě – které do jisté míry tvořili zásadní iluzi, že váš simík má život – a dokonce nemá ani cutscény. To mi fakt chybí. První polibek, první sex, svatba, porod atd. To vše chybí. Zároveň s tím hra neobsahuje tunu drobných detailů, kterých si možná ani nevšimnete, přesto hře dávali život. A ačkoliv toho datadisky dost napravují, tohle ne. Příběhy které nyní tvoříte jsou nyní mnohem víc váš headcanon. Hra už nenabízí možnost jak život simíka zaznamenat ingame.  

Je to o dost rychlejší než předchozí tituly. Opět, mě to vyhovuje, protože konečně mohu tvořit příběhy a celé rodiny bez použití cheatů. Zároveň to však znamená, že může přijít ten pověstný stereotyp, o kterém mnozí mluví. Smutná pravda je, že bez DLC nemá hra skoro smysl, aspoň dvou do začátku, a časem je budete potřebovat všechny. Problém vanilla však The Sims 4 není prázdnota, ale ta rychlost, v které se nemáte ani možnost rozkoukat a jste ve finále. Hra nabízí spoustu nastavení jak má hra probíhat, a možná by stálo za to mít i nastavení obtížnosti, což tento problém mohlo částečně eliminovat. 

Celkově vzato mě The Sims 4 baví. Kdyby v sobě měl o malinko víc z The Sims 2, bavil by mě ještě víc. Pokud ale nemáte ke dvojce přístup a nechcete stahovat, je to dobrá náhrada. Zároveň je smutný fakt, že omezení The Sims 2 na jednu domácnost je dnes již skutečně zastaralé, a ačkoliv má čtyřka mnoho chyb, jednotliví símící projevují aspoň trochu svobodné vůle, i když zrovna na jejich pozemku nejste. Toho si cením. Mluví o naprosto šíleném DLC marketingu asi nemá smysl. Hra za to totiž nemůže.
+16

Sherlock Holmes: Crimes & Punishments

RedRed
Dohráno
  • PC 70
Sherlocku Holmesovi jsem kvůli moderním filmovým zpracováním příliš nevěřil a začátek hry, kdy jsem se za Watsona skrýval za nábytek před na slepo střílejícím Holmesem moje obavy potvrzoval. Naštěstí po tomhle úvodu přišel první případ a já jsem si uvědomil, že takovou hru jsem si chtěl vždycky zahrát. Připomenulo mi to, jak dobrý by bylo L.A. Noire, kdyby nebylo ředěno akčními pasážemi a open world balastem. Řešíte tu několik po sobě jdoucích případů, každý s několika menšími lokacemi plnými unikátního obsahu.

Lokace a možná tím i spojená atmosféra místa a doby jsou opravdu perfektní. Je tu spousta detailů a i když interaktivita a grafika nejsou závratné, tak mě bavilo lokaci zkoumat, už jen kvůli nasávávání dobové atmosféry. Je nesmírně osvěžující po delší době vidět historické 3D prostředí, kde je každý stůl jiný. Nemáte tu ani nějaký tísnivý pocit sevřenosti, jednak jsou mnohé lokace velké, druhak můžete většinou svobodně odjet pátrat zase někam jinam. Trochu nepříjemné byly nahrávací časy, kdy sice máte na nahrávací obrazovce v dostavníku možnost si revidovat jednotlivé důkazy, ale stejně byly mnohem delší, než bylo záhodno. Možná i kvůli tomu si ze zvuků a hudby pamatuju jen zvuk kodrcajícího se dostavníku.

Hru jsem si dal do herní výzvy i kvůli minihrám a ty mě nezklamaly. Jsou tu jednoduché puzzly i akčnější experimenty. I jinak je hratelnost je fajn, jsou tu moje oblíbené rutinní postupy typu všechno prošmejděte, všechny prokecejte (rozhovory jsou dobře udělaný, ale LA Noire to není), naberte důkazy a... vaše zjištění se zapisují do jakési myšlenkové mapy. Z ní vlastně spojujete jednotlivá zjištění a indicie odemykají se vám další teorie. Jedná se o mechaniku, ve které jsem zezačátku plaval. Stejně jako s nutností výzkumu doma v Baker Street. Ale jako u nedávno hraného Technobabylon se jedná spíše o to, si si na tu mechaniku a její zákonitosti zvyknout a potom to jde jako po másle a vůbec bych se nezlobil, kdyby to měly i další díly.

K příběhu jednotlivých případů mám takový ambivalentní vztah. Na jedné straně mě už ve hrách unavuje důraz na epická melodramata a tak jsem bral menší komornější případy všemi deseti. Na druhou stranu by to pro mě mnohem víc fungovalo, kdyby případů bylo víc. Vlastně asi by tomu seděla ta seriálová podoba jako má teď Hitman a případy by přibývaly jako DLC... Jauvajs! Kdo po mě hodil tím kamenem?!? JAU! Možná jsem to měl jenom hrát méně intenzivně. Každopádně protagonisté mi moc sympatičtí nebyli a ani mezi podezřelými tu nebylo nic, na co bych po měsících vzpomínal. Případy mají některé zvraty, ale s kombinací množství detektivek, které jsem četl a viděl (tenhle člověk je podezřele nenápadný a sympatický...) a dnešní korektní dobou (aha on je psychicky nemocný, tak to vrah nebude) jsem většinou zůstal v té myšlenkové mapě s tím, jak to dotyčnému dokázat. Je tu i jakýsi nadpříběh související s Holmesovým bratrem, který se projevuje především na začátku a na konci a je tam i nějaká hlubší myšlenka a závěrečná volba, ale můj dojem byl "meh, radši mi dejte další případ".

Pro: Dobře udělané případy a dialogy, minihry, myšlenková mapa, pěkné dobové unikatní lokace

Proti: Dlouhé seance v kodrcajícím se dostavníku, žádný hluboký dojem z příběhu

+16

Space Quest: Chapter I - The Sarien Encounter

Londo MollariLondo Mollari
Dohráno
  • PC 60
První EGA díl jsem dohrál až dnes, tedy po dohrání druhého dílu i jeho VGA klonu. Tento komentář bude tedy hlavně o porovnání EGA a VGA verze. Co se týká porovnání prvního a druhého dílu, druhý díl mi přišel barevnější a parser byl výrazně vylepšený. V prvním díle jsem mnohdy měl problém přesvědčit Rogera, aby udělal to, co chci. Ve dvojce se mi to příliš nestávalo.

Následující text bude pravděpodobně obsahovat spoilery. Předem se za ně omlouvám. Hned úvodní pasáž na Arcadě mi přišla nejtěžší. Smrtící časový limit, všudypřítomné pochodující stráže a opakoval se i problém s tlačítkem, které jsem nemohl nejprve najít v VGA verzi a tento quest jsem neúspěšně zopakoval i v EGA verzi, kde jsem byl při prvním pokusu odměněn videem výbuchu lodi a tedy i Rogerovým předčasným skonem.

Následovala Kerona. V poušti mne sežral Grell, pavouka jsem trefil již na třetí pokus a z římsy jsem nespadl ani jednou. Problém nastal u kyselinových kapek, kde hraje dle mého odhadu jedinou roli náhoda a kapky buď proběhnete, nebo ne. Nevím, zda to má nějaké jiné řešení. Pouštní část mne bavila a pro mne představuje nejlepší kapitolu hry.

Následující akční vložku se skimmerem v EGA verzi bohužel nejde přeskočit, ale projel jsem ji na první pokus s pouhými dvěma karamboly. Pomohlo mi snížení rychlosti hry na SLOW a střídavé klikání na levou a pravou šipku, čímž byl skimmer stále v pohybu a na kameny se dalo včas zareagovat. A navíc se v průběhu jízdy dá ukládat.

Výherní automat v baru na rozdíl od VGA verze není možné podvést magnetem (tento předmět se v původní verzi hry nevyskytuje), přesto se i tento quest část dá relativně rychle vyhrát, ale vzhledem k možné kombinaci losu tří lebek doporučuji po každé výhře ukládat.

Zakončení na Deltauru bylo příjemně hratelné. Nejsložitější pro mne byla pasáž ve které Roger pomocí jetpacku doletí k Deltauru a protáhne se vzduchovým uzávěrem. Věděl jsem, co chci udělat, ale bojoval jsem s parserem.

Sarien encounter EGA mne bavil více než jeho novější remake. Hře bych mohl vytknout krátkost, ale jako pozitiva vidím už jen fakt, že hra vůbec vznikla a že je i po 35 letech od vzniku stále příjemně hratelná, tedy až na výjimky týkající se časových limitů. Za mne palec nahoru.
+16

Mortal Kombat

Han22Han22
Dohráno
  • PC 60
Bojovky nejsou žánrem, který bych příliš komentoval či vůbec znal. V devadesátkách jsem sice proháněl v různých hernách Tekkeny, Street Fightery či Soul Blade, ale protože bojovky byly vždy spíše doména konzolí či předtím arkád, se zánikem heren jsem jako PC hráč ztratil niť.

Mezi všemi byla pro mě vždycky králem série Mortal Kombat. Ať už to bylo ve videoherně, na PC u kamaráda, v různých sega či playstation hernách a samozřejmě později i doma, vždycky jsem se k němu vracel. Na papírcích jsem měl fatality, komba i "kouzla", zapisoval si příběhy postav a skládal si z něj obraz světa, který mě dodnes fascinuje. Milval jsem filmy (ano i ten druhý), po nocích koukal na Nově na seriál, později na youtube shlédnul "story mód" novějších pro mě nedostupných dílů. A není to tak dávno co jsem si užil brutální animovanou řezničinu z tohohle světa a těším se na nový film.

Tak proč jen 60%? Když jsem si tak po sto letech pustil první díl herní série, došlo mi, že moje láska se týkala spíše druhého a především třetího dílu.

Ano díky jedničce to všechno vzniklo a já jsem za ni vděčný jenže.. Příběh je notorický známý - sedmička bojovníků se utkává v turnaji Mortal Kombat o osud Zeměříše, na kterou si dělá zálusk čaroděj z Jinozemě Shang Tsung se čtyřrukou stvůrou Gorem. Představí se ikonické postavy - šaolinský mnich Liu Kang, hollywoodský herec Johnny Cage, vojanda Sonya Blade, kriminálník z organizace Černý drak Kano, nemrtvý ninja Scorpion (alias Hanzo Hasashi) s ikonickým "get over her" hákem, ledový ninja z Lin Kuei Sub-Zero (alias Bi-Han) a bůh blesků a hromů Raiden. A i tady to hapruje - Raiden je vykreslený v outru jako zmetek, Scorpion si sundá masku a má normální tvář!!.

Graficky je to průměr, vyblité nedetailní a nezáživné prostředí, navíc ta digitalizovaná grafika prostě stárne hůř než ručně kreslená. Abych byl fér, animace postav, boj a to všechno kolem je samozřejmě parádní.

Postavy - 7 bojovníků je prostě žalostně málo, navíc každá má jen jeden "střílecí" útok a k tomu jeden-dva další pohyby. Některé jsou k ničemu (Sub-Zerův skluz, Scorpionův teleport, Sonyin let vzduchem, Cagův box do koulí) jiné v žáru bitvy příliš složité na rychlé provedení (Sonyin chyt nohou, Kanův kotoul). Kromě toho má každá postava pouze jedinou fatalitu, což je oproti dalším dílům fakt slabota. Žádná taková originální jako v novějších dílech tu není, jen standartní uražení/utržení hlavy, spálení atd... Vím že to není fér srovnávat hru s pozdějšími díly, ale prostě Mortal Kombat 1 toho příliš nenabízí.

A kulhá i hratelnost. Samozřejmě jsem zkoušel různé kouzlíčka, finty, než jsem zjistil že i na very easy počítač vykryje a nemilosrdně potrestá 95% takových útoků. Obtížnost roste raketově s tím, kolik vyhrajete zápasů, finální mač se Shang Tsungem se stal peklem, na které by 4 kredity rozhodně nestačily (ano použil jsem cheat na neomezeně pokračování). Nakonec jsem objevil, že stačí v určitém rytmu spamovat skok+kop, odstup vzad a pořád dokola a soupeř je většinou bezmocný. Když ne, stačí vykrýt v kleče útoky, a odskákat pryč a znovu. Díky tomu jsem dohrál všech 7 postav a jsem v rozpacích.

Ano Mortal Kombat 1 přinesl start úžasného světa i herní série, přinesl krev, brutalitu a fatality a vytvořil ikonická jména. Ale sám o sobě toho moc nenabízí. Takže 60%.
+16

12 Labours of Hercules IX: A Hero's Moonwalk

leebighleebigh
Dohráno
  • PC 70
Herní výzva 2021 - Kategorie č. 7 - Čas je relativní

Devátý díl Herkulových dobrodružství jsem si zahrál po delší přestávce. Až díky Rikuhahlovi jsem zjistil, že autoři v mezidobí vypustili další díly této zatím nekonečné série. Krom toho taky pod hlavičkou vydavatele vznikly další hry s Herkulovou drahou polovičkou Megarou, ba dokonce s jejich dcerou Alexis, takže evidentně herkulovské produkty pěkně vynáší. Nákupem jsem si obohatil svou Steam knihovničku a hlavně - přibyla mi  vhodná hra do letošní Herní výzvy

Původně jsem ji koncipoval jako neškodnou a nenásilnou casual hru do kategorie Pacifista, ale díky tomu, že se přece jenom někteří protivníci likvidují relativně násilně, tak jsem neriskoval a hru přeřadil do kategorie Čas je relativní. Hra je totiž casual strategií, v němž jednotlivé levely plníte v časovém limitu a podle vaší rychlosti se odvíjí vaše hodnocení a získaný počet hvězdiček. 

Tak jako v celém herním seriálu s Herkulem, i v 9. díle vaši nádeníci pobíhají po cestičkách, sbírají materiál, budují stavby nebo likvidují překážky v podobě kamení či dalšího všemožného haraburdí. Hercules občas zdvihne zadek ze své odpočinkové pozice a milostivě zlikviduje těžší překážky a jeho žena Megara se stará o keříky produkující životodárné ovoce jako cenný zdroj energie. 

Herní mechanismy se neliší od předešlých titulů. Nicméně určité odlišnosti můžeme přece jen nalézt. Především vizuální stylizaci, kdy, a teď se podržte, Herkules a jeho tým vyráží do vesmíru. Takže postavičky mají legrační skafandry a i budovy jsou ukryté pod ochrannou kopulí a okolní dekorace taky mají kosmické motivy. Jednotlivé epizody, a je jich celkem pět, se odehrávají nejprve na Měsíci, ale postupně nakoukneme i na Mars, Venuši, Zemi a Merkur. Vizuál je ale čistě kosmetický a na hratelnost nemá vliv. 

Devátý díl oproti předchozím dílům série zaznamenal novinku v podobě tablet, které vám  poskytnou bonusy, podobné jako máte k dispozici po naplnění bonusové lišty vpravo. Účinek mají instantní, okamžitě po jejich sebrání. Jinak jsem další novoty nezaznamenal. 

Nemění se klasická a relaxační hratelnost. Hemžící se pidižvíci a jednoduché principy poskytují příjemnou zábavu fanouškům “obsluhovaček”. Ale musím podotknout, že autoři opět o kousek přitvrdili. Zatímco dříve nebyl většinou problém dosáhnout na zlatou hvězdu, zde mi podstatná část úrovní zůstala na té stříbrné. 

Mapy jsou totiž komplikovanější a rozsáhlejší, obsahují hojně dlouhých vedlejších odboček a zejména zdržující dřevěné sloupy jakožto zdroj surovin autoři využívají opravdu často. Některé mapy opravdu nejsou splnitelné jen tak a musíte používat takticky třeba směňování surovin v automatech nebo zvolit jedinou optimální cestu ke zdolání levelu. Častým prvkem jsou podzemní lokace, které poslouží jako zdroj surovin, ale na druhou stranu vás mnohdy docela zdrží. Dříve nebo později se dá na správnou taktiku nebo fígl přijít, ale opakované zkoušení mě příliš neuspokojovalo a postačila mi jen stříbrná medaile.

To nic nemění na to, že 12 Labours of Hercules IX: A Hero's Moonwalk je hříčkou pro odpočinek a relax. U které nechcete horečně přemýšlet nebo se stresovat tuhou akcí či arkádou, a jenom si chvíli pohodově zaklikáte. Pokud tedy neprahnete po zlatých hvězdách. Na dlouhé herní seance Herkulova dobrodružství ale pro mě rozhodně nejsou, maximálně tři úrovně a dost.

Pro: Osvědčené herní mechanismy. Nová vizuální stylizace. Obtížnější a větší levely

Proti: Málo inovací

+16

Assassin's Creed: Valhalla

DarnethDarneth
Dohráno
  • PC 75
Když ošleháni severákem dostanete povel drancovat britské ostrovy, nepohrdnete a s plamenným šílenstvím v očích se vydáte vstříc pořádné pohanské sekané. K velký smůle je však tak suchá, že jí musíte neustále přelejvat medovinou, aby vám úplně nevyschlo v hrdle. Když už si jakž takž zvyknete, kocháte se alespoň úchvatnou krajinou, či nějakou dobrou ideou, kousnete rázem do šutráku, až vám nechutně zaskřípou zuby. V čem vidím největší kámen úrazu je slaboučký (skoro mám na jazyku, až prázdný) příběh a špatně vykreslené veškeré postavy. Eivor je vlastně docela fajn, ale jen docela a těch chvil, kdy jsem jí/jemu měla chuť dát kladivem po tlamě, bylo bohužel víc. Nepomohl tomu ani dabing, který z mojí Eivorky dělal nebetyčnou chlapnu. Zbytek nestojí za řeč, až tedy na charismatického Basima, kterého bylo však pomálu. Graficky se Valhalla taky moc nevytáhla. Oproti vyšperkované Odyssey žádný velký posun, naopak...až hnusně vymodelované obličeje bily doslova do očí a je vidět, že tvůrci svou pozornost obrátili jen na hlavní protagonisty a řádění v divočině. Průzkum světa byl vlastně to jediné, co mě u hry fakt přikovalo na nějakých 160 hodin a někdy jsem se vážně nemohla vynadívat a fotila jsem, jak divá. Musím taky ocenit cestovando po Asgardu, skoro avatařím Jotunheimu a člověk se doplavil na kukandu i do Kanady (well...tam jsem se těšila na nějaký překvápko, mno a kýžený wow efekt se úplně nevydařil, ale čož no)..zkrátka lokací požehnaně, jen tak jaksi napůl využity, přitom nápady skvělé.

Valhalla se inspiruje předchozími assassíny a bere si z nich třeba vylepšování osady (III.), hledání "pravdy" (II.), sběr antických masek atd. a přináší i nové mini hry, jako je orlog (na kterém jsem si vybudovala závislost :D), chlastání ze sudu, battle v poezii, stavění věžiček z kamenů (v reálu zábava, tady zlo!, který dokáže pocuchat nervy úplně bravurně a přivodí nemálo bezesných nocí) a skládání obrazců dle strejdy Brendana (hezké irské pomrknutí). Legendární zvířata už se stávají zřejmě klasikou a jejich hlavy vám budou očumovat jídelnu ve velkém domě.

Moc jsem nepochopila, že mi hra předhazovala lascivní Randvi, a to i přesto, že jsem už zadaná byla...ach tyhle romance, to UBI fakt nejde. Podruhý jsem tý lasici zrzavý řekla jo, jen abych měla od ní klid. A pozor, polygamie tu celkem frčí :D Abych si pořád jen nestěžovala....Valhalla hráče nevede za ručičku, chce po něm, aby zapojil mozkový závity a přemýšlel jak se dostat k vytouženému pokladu nebo vyřešil různé záhady a mystéria. Za to vážně velký dík, jelikož nemám ráda tupotiny. Combat systém prošel velkou proměnou, vyždímala jsem ho na max a těšila se z každého střetu, jak nenasytné děcko. Ale...už tu máme zase to ale a opět další mínusy. Dle mého skromného názoru se skill points získávají až moc rychle a nepřátelé jsou tak trubkovití, že mnohdy není problém prosvištět pevností bez sebemenších problémů. Mimochodem ovládání pohybu stále katastrofa. Chyběla mi zde i výroba, nasbírané suroviny využíváte jen na upgrade zbroje a zbraní. Když si je však dostatečně vytuníte na mýtický lvl a okořeníte runami, těžko už se hledá pořádná výzva. Templářští tuláci jsou tu snad jen do počtu, vlastně vás vůbec nepronásledují a stačí pár dobře mířených ran a jedou bradou brázdu v zemi.

Valhalla má dosti pokroucenou pátěř a také obsahuje nemálo zlostných bugů. I když vaří hodně z vody, utváření některých aliancí bylo však celkem zábavné, překvapující, někdy šokující a volby v dialozích měly svůj dopad. Jen závěrečný souboj (vlastně souboje) byl málo epický a za největší osinu v zadnici prohlašuji otce všech havranů. Přesto všechno nového assassína doporučuji a mlaskám blahem i u návratu Jespera Kyda, který spojil síly s frontmanem Wardruny, Selvikem a vytvořili tak nádherný soundtrack, na který se jen tak nezapomíná. Bravo. Jen...ale už radši nic, prostě si to užijte po svém a zapomeňte na to, že se jedná o assassína, o řád tu totiž ani moc nejde a vlastně se od něj i na plná ústa na konci distancuje.

Pro: graficky krásné prostředí, logické hádanky a postupy, milé easter eggy, zábavnější combat systém, orlog, soundtrack, vylepšování osady

Proti: špatně sepsané charaktery, hloupoučký hlavní příběh, tupá AI nepřátel, chybějící výroba, neautentický dabing, zastarale vymodelované obličeje, někdy až zbytečně moc vedlejších questů, skill points skoro zadarmo, pták Synin vlastně skoro k ničemu

+16 +18 −2

FoxTail

ChelemiChelemi
Nehotová verze Dohráno
  • PC 80
Jak tak za okny míjely sychravé, vlezlé dny covidového lockdownu, dostala jsem chuť zahrát si něco laskavého, prosluněného a nenáročného. Proto jsem se vtělila do ryšavého kožíšku liščí slečny Leah a naskočila na vlak, který mě odvezl z hektického města a vyložil v zapadlé vísce, kam mě babička po letech opět pozvala na letní prázdniny. Cestu jsem si z dětství pamatovala, tak jsem její domek bez obtíží našla. Babička mi předala klíč od dědictví po zesnulém dědečkovi a pak mě požádala, abych zaběhla za místním bylinářem pro čaj, abychom si odpoledne mohly vychutnat pár doušků nad jejím lahodným koláčem. Tím začalo mé dobrodružství, ze kterého se vyklubalo o dost víc než přemlouvání nahluchlého lišáka bylináře, aby se laskavě uráčil otevřít mi dveře své nory.

Na krásných ručně malovaných pixelovatých 2D obrazovkách ve stylu starých zlatých adventur devadesátých let jsem poznávala okolní les, hledala užitečné předměty, řešila pochůzky a občas potkala nějaké další zvíře, které mi někdy přiložilo další úkol, někdy naopak poradilo či pomohlo. Zvolila jsem snadnou obtížnost, která mi dopřála inteligentní kurzor, takže jsem poznala interaktivní předměty, aniž bych musela oklikávat každý pixel. I tak se mi dvakrát podařilo něco přehlédnout, ale to bylo opravdu hlavně mou slepotou. Vše důležité je totiž dost na očích a ve hře není co jak pokazit. Celkem jsem prošla všechny tři zatím dostupné kapitoly, z nichž první dvě byly velice klasicky pojaté, zatímco třetí se blížila spíše Loomu, Samorostu 3 nebo jiným hrám zapojujícím do hádanek hudební prvky. Když už zmiňuji hudbu, soundtrack je příjemný a nevtíravý, ale motivy se dost opakují, takže nějaký eargasmus nehrozí. Prozatím je příděl zábavy asi tak na 4 hodiny hraní (mně to trvalo 6), soudě podle průměru na GOGu.

Hra je dílem jakési (myslím) ukrajinské indie skupinky a sklidila několik ocenění. Chlubí se tím, že úkoly mají vícero řešení a že vaše počiny ovlivní ostatní herní postavy. Myslím, že taková tvrzení jsou trochu přehnaná. Hru jsem si dala na dvě playthrough, jednou sama a jednou s partnerem, následně jsem si prošla několik různých návodů a i tak došla k závěru, že pouze některé úkoly umožňují až dvě řešení. Také netuším, co měli na mysli tím ovlivněním životů dalších postav. Pokud mohu soudit, je umožněn jen jeden průběh konverzací a interakcí s vždy stejným výsledkem. Co mě naopak zaujalo a mile překvapilo je, že když jsem si pro procvičení jazyka zahrála jeden průchod v ruštině, trochu se oproti angličtině změnily reálie - místo koláče napekla babička pirohy. Malý detail, ale potěší.

A zdali jsem nakonec našla liščí chvost? Inu, Leah sice jeden má přirostlý vzadu, ale to prý není ten kýžený. Po tom tajuplném tedy stále pátrám a budu si muset počkat, až bude dopracován zbytek hry.

Pro: hezká grafika, pohodová atmosféra, žádné zákeřnosti a nelogické kombinace, retro look&feel, různé možnosti řešení některých problémů, občasné popkulturní odkazy

Proti: nevím, kdy bude vydán zbytek, ani kolik kapitol celkem očekávat

+16

Space Quest V: The Next Mutation

Londo MollariLondo Mollari
Dohráno
  • PC 85
The Next Mutation jsem nikdy nehrál a po spuštění intra a hry jsem nebyl z dění na monitoru nijak nadšen. Dlouho trvalo, než jsem si zvykl na novou grafiku, skvělá hudba z minulého dílu zmizela a ze všech obrazovek na mě křičelo Star Trek! Roger Wilco se přihlásil na Starcon Academy (Akademii hvězdné flotily), vaším nadřízeným je Raems T. Quirk (veškerá podoba s lidmi žijícími, mrtvými či vymyšlenými je čistě náhodná) a po úspěšném absolvování závěrečných zkoušek (včetně zásahu deus ex machina) jste coby Roger Wilco přiděleni jako kapitán na nepříliš prestižní misi popelářskou lodí, kde jako technik pracuje Cliffy (Scotty).

Jako Trekkie tělem i duší jsem na parodování mého dětského idolu celkem háklivý, ale SQ5 mě příjemně překvapil. Zažil jsem opravdový Startrekovský epos bez Star Treku. Roger lítá s lodí po kvadrantu, plní mise na jednotlivých planetách a po počátečním odvozu odpadků se začne rozvíjet zajímavý sci-fi příběh. V této hře opravdu hrajete kapitána hvězdné lodě a ovládání je naprosto intuitivní a zábavné. Kde by člověk očekával nutnost absolvovat jadernou fyziku a 3D orientaci, vystačí si s pár ikonkami a příkazy.

Jako jedna z prvních věcí po spuštění zarazí hráče maximální počet herních bodů 5.000. To (kromě jisté inflace herních bodů, kde žádný úkol není ohodnocen méně než 5 body) naznačuje, že Rogera čeká dlouhá cesta k záchraně (nejen) galaxie.

Oproti minulým dílům došlo k určitým úpravám obtížnosti. Kvituji, že jsem již neumíral každou druhou obrazovku, ale autoři si to zase vybrali na kombinacích předmětů a na herních puzzlech, kde některým nerozumím ani po dohrání a vyčtení řešení z návodu.

Kdo rád dohrává hry na plný počet bodů, čeká ho zde jedna jinak přeskočitelná mezihra, ve které to máte nandat kapitánu Quirkovi v Battle Cruiseru - lodích. Za každou ztracenou loď je ale 25 herních bodů dolů a pro plný počet je nutné vyhrát bez ztráty jediné ze 4 lodí. A jak toho nejlépe docílit? Podváděním. Jste Roger Wilco, tak jak byste také jinak mohli zvítězit, než podvodem? Po prvním kole doporučuji zasejvovat hru a protože polohy lodí se už nemění. můžete vesele posílat sondy (odhalí pole o velikosti 3x3 čtverce) a po odhalení nepřátelské lodě a loadu už útočíte najisto. Možná je to cheat, ale hrát to fér by mě unudilo k smrti. A koneckonců ten náfuka si stejně výprask zasloužil, tak co? =)

Zakončení je opět parádní. Z opovrhovaného kadeta je respektovaný kapitán hvězdné lodi s krásnou blondýnkou Beatrice Wankmeisterovou po boku. Ano, s tou, která se stane matkou Rogera Wilca Juniora z SQ4 (respektive SQ12). Odpalte šapmaňské! Právě jste zachránili vesmír, tak si trochu toho obdivu zasloužíte.

Jelikož se blížím ke konci celé série, přichází čas na první bilancování. Původní trojice měla vzestupnou tendenci. Neprofilovala se jako parodie něčeho existujícího. Mezi původně nekorunovaného krále série SQ3 a (pro mne) nového vládce SQ5 se vklínila podivná čtyřka. Druhá trojice zatím vypadá jako inspirace již zavedenými světy (Terminátor, Star Trek,...). A SQ6? Zatím ani netuším. Poroučím "Energize!" a vyrážím za dalším dobrodružstvím.

Pro: Skvělé zpracování Star Treku (bez Star Treku), dlouhé, atmosférou vcucne a nepustí, neumíráte na každém kroku, opět špičkový manuál.

Proti: Trvá, než si člověk zvykne na hudbu a grafiku, některé nelogické puzzly.

+16

Help Will Come Tomorrow

raisenraisen
Dohráno
  • Switch 70
Survival žánr moc často nehraji, ale tato hra mě zaujala svojí stylizací a zasazením, a tak jsem se pustila do hraní. I když jsem zvolila první obtížnost, tak i přesto se mi podařilo dohrát hru až na potřetí, protože předchozí dva neúspěchy nevypadaly příliš dobře, a tak jsem raději svoje snažení restartovala. Navzdory tutoriálu jsem se na začátku hry cítila zahlcená mechanikami a trvalo mi, než jsem našla dobrou strategii, jak docela v poklidu přežívat v ruské divočině zásobená vodou i jídlem. Každé další nové rozehrání už tak bylo snazší a já věděla, na co se zaměřit při budování svého tábora jako první.

Poté, co jsem přišla na fungující strategii a myslela si, že přežití mých postav bude naprosto bez problému, se objevila nutnost splnit dané úkoly v rámci scénáře, který je možný si vybrat na začátku hry nebo si nechat přiradit scénář náhodně. Byla jsem tak nucena opustit pohodlí svého tábora, vydat se na nebezpečné pochůzky po okolí a také hra přišla se ztíženými podmínkami. Je teda škoda, že těchto scénářů hra nabízí pouze tři. Myslím, že by se dalo naprosto bez problémů jich vymyslet aspoň dvakrát víc.

Co mě opravdu bavilo, tak byly postavy. Každá z nich měla opravdu svoji osobnost a každá z nich táhla ostatní ke dnu jiným způsobem (ovšem stejně tak se společníci dokázali i povzbuzovat) při nočním povídání si u ohniště. Bylo fajn, že jsem v rámci jejich dialogů mohla čas od času určit, jakým směrem se debata bude vyvíjet. Docela reálně působila na jejich vztahy morálka, protože pokud se mi příliš nedařilo obstarat základní potřeby, tak tomu odpovídala i jejich nálada a způsob, jakým se spolu postavy bavily. Naopak v jiné hře, kde jsem měla všeho dost a morálka byla vysoká, tak i jejich vztahy byly přátelské a rády spolupracovaly. Postavy také mohly získat vlastnosti, či rysy osobnosti, ale přišlo mi, že se tohle neprojevovalo tak často, jak mělo a že to až takový velký vliv na hru nemělo.

Ovládání a jeho naprostá neintuitivnost mi trochu zážitek ze hry kazilo. V některých částech menu jsem se pohybovala doleva a doprava analogem, ale něco jiného v tom stejném menu se měnilo křížovým ovladačem, a to se mi samozřejmě neustále pletlo. Také jsem si všimla, že dost často nějaký popis překrýval jiný text nebo ikonu něčeho jiného, což jen znesnadňovalo ovládání. Největší peklo pak byl pohyb mezi inventářem postav a předměty ze země a vybavování jednotlivých postav předměty na výpravy. Věřím, že všechno tohle je na myši snadnější a že se jedná jen o nezkušenost autorů s konzolovými ovladači.

Jen dodatek ke Switch verzi. V handheld módu mi přišly titulky malé a těžko se četly, takže jsem pak hru hrála v dokovacím režimu na velké obrazovce.

Pro: postavy, herní mechaniky, zasazení, hudba

Proti: těžkopádné ovládání, málo scénářů, menší bugy

+16

SimCity 4

MasterStudio_CZMasterStudio_CZ
  • PC 80
Dlouho jsem hledal nějakou dobrou a realistickou hru, kde si může hráč postavit město svých snů. A i když jsem narazil na několik skvělých her, chtěl jsem něco jiného. A tak jsem se rozhodl, že vyzkouším hru SimCity 4 (jakožto hru, která je mnoha weby opěvována jako nejlepší city-building game ever...když nepočítám Skylines). Po této hře jsem sáhnul hlavně kvůli tomu, že na mém PC ("potato pc") nerozjedu Cities:Skylines (Skylines byl první volbou). Koupil jsem si Simcity 4 Deluxe, protože...mě kvůli videům lákalo DLC Rush hour.
Takže...jak zažít?

HRATELNOST
Hratelnost je dobrá. Člověk si může vytvořit (nebo vybrat předpřipravený region) a postavit si tam město. Nráč začíná v režimu boha, aby si mohl vytvořit krajinu, kde bude stavět město. Bohužel zde je první problém. Jak zmínil VMa, nejlepší je hrát na rovné mapě. No nic, takže po vytvoření území vašeho města si město pojmenujete, pojmenujete starostu a pokud máte DLC nebo Deluxe, tak i obtížnost (Škoda že ve hře není sandbox). A pak hurá na stavbu!
Jenže zde je problém, že to není takové hurá, jak jsem si představoval.
Stavba města je doopravdy dobrá, jenže po několika městech začnou všechna vypadat víceméně stejně, protože zóny můžete stavět pouze čtvercové. A je tu ještě jeden problém. Provozní náklady jsou velmi vysoké, a pokud hrajete na malé mapě, tak nemáte naději. To stejné platí, pokud chcete malé městečko / vesnici. A potom je tu ještě jeden problém, a to je ten největší. Jak napsal již zmíněný VMa, hra vás nenechá vybudovat město, které chcete vy. Hra vám pořád podsouvá vlastní návrhy, takže máte úplně jiné rozvržení města, než chcete.
A rostoucí náklady vám výstavbu města snů znemožní.
I tak je ale hratelnost dobrá. Mnoho budov, několik stavebních stylů, atd...

GRAFIKA
Grafika je dobrá.

SOUNDTRACK
Soundtrack se velmi povedl (Zajímavost: 5 písniček nahráli v Olomouci). Ke hře se hodí.

KOMUNITA
U této hry je to jedno. Nemá multiplayer ani podporu módů. A skončil její vývoj.
Edit: Tak podporu módů má. A má velkou komunitu.

VERDIKT
Hratelnost - 68/100
Grafika - 80/100
Soundtrack - 100/100
Komunita - -/-
Celkem - 82/100

Solidní hra, která vás ale nenechá postavit město, které chcete. I tak je ale zábavná.

Pro: Množství budov a stavebních stylů, vytváření terénu, soundtrack, grafika, pěkná hratelnost

Proti: Nenechá vás postavit město, které chcete, vysoké náklady na provoz institucí

+16

F.E.A.R.: Perseus Mandate

miCHALupkamiCHALupka
Dohráno
  • PC 75
Herní výzva 2021 - bod č. 8 Herní nášup (3. část)

Klady:
- Nový pohled na příběh hry, kdy se ujímáme nové hlavní postavy a jeho dvou kámošů z týmu, kteří nás v některých pasážích hry doprovázejí.
- Příběh se odehrává v době základní hry i prvního datadisku.
- Noví nepřátelé v podobě trénovaných žoldáků jsou v některých případech opravdu kvalitními soupeři. Především ti, co mají lepší reflexy a nepůsobí na ně naše speciální schopnost zpomalení času.
- Nový zbraňový arzenál, přináší pár zajímavých kousků, se kterými můžete kosit nepřátele.
- Vyvážený systém lékárniček a nábojů, stalo se mi pouze dvakrát, kdy mi úplně došly náboje.
- Lokace jsou oproti původní hře lépe vytvořené a působí mnohem zajímavěji.

Zápory:
- Větší důraz na akční pasáže hry, kdy je upozaděn hororový prvek, což ubírá na atraktivitě. Místo toho přibyly takové ty bafačky, kdy se otočíte a najednou je za vámi postava.
- Nevysvětlený konec hry, kdy se stejně nedozvíme, co to je ten projekt Perseus.

Pro: Nový pohled na příběh hry, noví nepřátelé, nové zbraně

Proti: Větší důraz na akci, upozadění hororových scén

+16

The Black Cauldron

Londo MollariLondo Mollari
Dohráno
  • PC 65
Další Sierrácká adventura z hloubi 80. let a zde na DH další pole neorané. Tentokrát se jedná o příběh dle (pro mě) neznámé Disneyovky natočené podle (pro mě) neznámé knihy. Ovládáte pomocníka pasáka vepřů Tarana a úkolem je záchrana světa. Jak také jinak. Ovšem ze začátku to tak nevypadá.

Hra vás bez intra vyhodí před vesnickou chalupou. OK tedy, jdu dovnitř a třeba se dozvím víc. A dostávám první quest, "nakrm prase". Je za pět herních bodů. Zde dochází mimoděk k jediné humorné situaci ve hře (jinak je hra naprosto vážná, což není u Sierry standardem), kdy se ukliknu, neb nemám ovládání ještě úplně pod kůží a nebohého Tarana nechám ochutnat prasečí pomyje. Příliš mi asi nepoděkoval. Otevírám dveře od chlívku, čímž je rozbiju. Nakrmím prase a prase zdrhá z výběhu ven. Inu dovedete si představit ideálnější začátek hrdinského eposu? =)

Následně se rozvíjí poměrně zajímavý, byť také nemálo podivný, příběh, ve kterém nebohé prase musí být odklizeno do bezpečí a nakonec se dostane i na onen v názvu zmíněný Černý kotlík.

Dle popisu hry tady na DH se má hra ovládat parserem. Minimálně v mém případě tomu tak nebylo a hra se ovládala funkčními klávesami. F3 - vybrat předmět v inventáři, F4 - použít vybraný předmět z inventáře, F6 - akční klávesa pro rozhovory, zkoumání, braní předmětů. Hudba z PC speakeru zvučí jen na některých obrazovkách a v zájmu zachování sluchu jsem ji musel významně zeslabit. EGA grafika je na rok výroby naprosto nadstandardní, vždy poznáte, na co koukáte a třeba temný les působí opravdu děsivě.

Hra mě bavila hrát, přesto jsem jí dal "jen" 65%. Důvod? Hra je strašně nefér. Třikrát ve hře je odchod z obrazovky schován za zdánlivě pevnými překážkami, z toho jednou odcházíte dírou, před kterou vás hra varuje. V 99% případů by vás v této hře i v jiné Sierrovce podobný pád dírou zabil. Ale zde ne.

A tím nekončím. Hra obsahuje vše, co v ranných Sierrovkách "milujeme" - úzké plošinky, schody (kupodivu ty mne zde nezabily ani po pádu, asi jsem spadl z malé výšky) a zlatý hřeb Black Cauldron - šplhání po laně. Pro představu: Cílem je vyšplhat po laně ze spodního středu obrazovky do levého horního rohu. Toho docílíte tak, že budete střídavě mačkat klávesu "nahoru" a "doleva" v pravidelném rytmu a nebohý Taran pokaždé popoleze o cca 1 pixel. Postavička je stále v pohybu, když vypadnete z rytmu, následuje pád a většinou i smrt a load. Samozřejmým předpokladem úspěchu je snížení hry na rychlost "slow", jinak je tato sekce nehratelná. Po dvojím zmáčknutí stejné klávesy se pohyb postavičky zastaví. V ten okamžik doporučuji save. Tato sekce je dohratelná, ale je o nervy. Navíc mne chytaly křeče do prstů. Když slavnostně vyšplháte nahoru, nebojte se, že jste lano viděli naposledy. Sadističtí autoři vás na něj poženou do stejných míst ještě minimálně dvakrát. Tady by vzteky rozmlátil klávesnici i Maháthmá Gándhí. Já sám v této obrazovce spadl minimálně 50x.

V mém případě jsem si "dopřál" šplhání ještě jednou "navíc". Důvod je následující. Taran musí jíst a pít. Jestliže si tak jako já zapomenete dotankovat vodní měch před šplhem do skalního hradu, budete mít velký problém. V hradu jsem žádný zdroj vody neobjevil a pod vlivem křičící a žízní strádající postavičky jsem se rozhodl loadnout notný kus nazpět, kdy ještě bylo kde dotankovat. Přišel jsem tak o cca 20% postupu ve hře a musel jsem znova absolvovat šplh po laně. Žízeň a hlad jsou logické. Logické je i to, že jsou místa, kde prostě nedotankujete. Ale jen to zvyšuje pekelnou obtížnost hry.

A vrchol frustrace a neférovosti hry? Henchman. Tato postava bloumá po skalním hradě a škodí vám. Před nalezením magického meče vás "jen" strčí do šatlavy a okrade o celý inventář, po nalezení magického meče vás bez milosti zamorduje. Vaše jediná obrana před ním je po nalezení magického meče křísnout ho s ním po hlavě a tím ho omráčit. Z limbu se probírá za pár vteřin a při ideální cestě hradem (když jsem hru dohrál) jsem ho musel omráčit 3x. Chápu, že je hra pro děti, ale tady jdou veškeré ohledy stranou, měl by jít zabít. On si na žádné ohledy také nehraje. Navíc se objevuje vyloženě nefér a po každém předchozím setkání na vás vyleze z místa, kam se za tu dobu nemohl dostat. Jednak tam není žádný průchod, navíc neměl čas se tam dostat, protože jsem šel přímou cestou, takže mi neměl jak nadběhnout.

Je vidět, že jde o dřevní doby počítačového hraní. Pod vší tou nefér obtížností se skrývá hodně dobrá hra. Jen k sobě nepustí každého. Ale kdo jí dobyde, tomu se odmění šťastným koncem. A od toho tu koneckonců pohádky jsou.

Pro: Pod vší tou nefér obtížností je to docela dobrá pohádková adventura.

Proti: Spousta frustrujících pasáží, za všechny jmenuji šplh po laně.

+16

The Settlers II: 10th Anniversary

ripperripper
  • PC --
U druhého dílu jsem si pamatoval, jak jsem jako dítě nadšeně pozoroval animace pidižvíků při výrobě a zpracování surovin. Napadlo mě, že bych tento remake mohl posloužit k tomu, abych v lepší grafice zprostředkoval stejný zážitek zase svým dětem :-) Plus mě zajímalo, jak se tento desetiletý remake vydařil.

Přechod do 3D mě vůbec neurazil. Osadníci neztratili nic ze své roztomilosti, grafika je v podobném duchu, a celkově jsem s ní spokojený. Trochu mě mrzelo (zvlášť kvůli dětem), že ne všechny budovy mají pěknou a detailní animaci práce. Do mlýna není vidět vůbec, studnař už netočí kličkou ale je taktéž schovaný v boudě, u pily nestojí obsluha. Bylo by pěkné, kdyby rybář nebo lovec vykuchali svůj úlovek, atp. Animací je tam dost, ale ocenil bych více. V souvislosti s 3D pohledem mě ale poněkud otrávil omezený výhled (oproti 2D zobrazení originálu), takže neustále musíte posouvat kameru (tip: když si nastavíte rozlišení s poměrem 4:3, tak toho uvidíte více, ale budete mít samozřejmě černé pruhy na monitoru). Proč proboha nejde více oddálit kameru, to nechápu. Kamera skáče ve krocích místo plynule, a ačkoliv se dá pootočit, tak se hned vrátí zpět, takže mi to přijde k ničemu. Posouvání obrazovky je na prostředním tlačítku místo pravého, což na citlivém kolečku, které se nedejbože umí i vyklánět do stran (můj případ) dost špatně funguje a je to k naštvání (změnit to samozřejmě nelze). Kamera je ještě nemotornější na maximální přiblížení, když se chcete pokochat animacemi dělníků.

Uživatelské rozhraní je výrazně příjemnější díky plovoucí nápovědě, která je nyní všude možně, což pomáhá nováčkům. Ikonky jsou pěkné, a po straně obrazovky jsou plovoucí zprávy o důležitých událostech, spokojenost. Co mě nepotěšilo je, že už si nelze samostatně zapnout názvy budov a jejich procentuální výkonost (což mně vždy přišlo jako nezbytnost), ale zobrazuje se to pouze ve stavebním režimu (což zase znepřehledňuje mapu). Takže člověk musí pořád přepínat.

Mechanikami je hra v podstatě stejná jako originál, takže tam lze těžko co kritizovat. Je tam pár drobných zlepšení, jako možnost vylepšovat vojenské budovy. Ze soubojového systému nejsem nadšený, stejně jako v mém komentáři k originální hře, a ocenil bych i jiné cesty vedoucí k vítězství. Při pohledu na 3D grafiku hry mě napadlo, že by se mi líbilo mít možnost jiné národy převálcovat i ekonomicky, místo vojensky - tzn Settlery trochu namixovat s pár pozměněnými koncepty např. z Black & White. To samozřejmě nemohu chtít po remaku, jen mi ta 3D grafika připomněla zmíněný titul a uvědomil jsem si, co mi v původní hře chybělo.

Celkově mi to přijde jako povedený remake, a ačkoliv jsem nebyl nadšený z pár technických aspektů, určitě jsem rád, že zde tento remake máme. Neodehrál jsem ze hry moc, cca 2 mapy, takže vynechám číselné hodnocení. Jo a dceři se samozřejmě miniaturní panďuláci líbili (dětem se člověk zavděčí snadno) :-)
+16

Metamorphoses

ArtranArtran
Dohráno
  • PC 80
Zatím se mi daří volit textové adventury Emily Short tak, že mají vzestupnou kvalitu a nejinak je tomu i s Metamorphoses, kterou bych jako první označil za hru, vůči níž mám výtky jen menšího rázu. Dějově sice kratší, strohé a implementačně ne tak propracované jako Bronze nebo City of Secrets, představují Metamorposes ve své sevřenosti imaginativní svět s krásnou zápletkou o transcendenci. Hra obsahuje 19 místností situovaných do věže, kam poslal vynálezce svoji služku, aby splnila jistý úkol. Renesanční reálie jsou obohacené o prvky magie a mechanika hádanek stojí na dvou technikách, které umožnují jednak měnit velikost předmětu a potom jeho materiální složení. Změnou těchto kvalit je pak možné použít proměněný předmět pro řešení hádanek. Kombinací je vskutku mnoho a proto je i vícero řešení. I díky tomu není hra příliš složitá a lze ji při troše pečlivosti dohrát bez návodu. Postupně se vám také odkrývá minulost hlavní hrdinky - vše je pouze v náznaku, ale dost na to, aby se vytvořil bohatý svět, který je dosti nosný na to, aby si bylo lze představit další příběhy do něj zasazené. V kombinaci s několika možnými zakončeními, kterých je minimálně 12, je právě tato imaginativnost společně se silným tahem na branku prvkem, který řadí Metamorphoses mezi nejlepší novodobé textové adventury.
+16

Space Quest 6: Roger Wilco in the Spinal Frontier

Londo MollariLondo Mollari
Dohráno
  • PC 70
Tuhle hru jsem neskutečně prokrastrinoval. Dva víkendy po sobě jsem ji několikrát za sebou zapnul a brzy zase vypnul. Začátek mi totiž přijde tak nefér, jak jen život vesmírného vlka může být. Na tomto místě potvrzuji vše, co již napsal Han22. Fakt, že byl Roger degradován zpět na uklízeče, mi lidsky vadí a osobně bych poté okamžitě podával výpověď. Jeho vnadná přítelkyně z posledního dílu se kamsi vytratila, a tak osamoceně bloumá chodbami lodi s lopatkou a smetákem. Po jakési předchozí úspěšné akci je posádka za odměnu poslána na rekreaci na planetu Polysorbate LX. Tento fakt je přijat všeobecným nadšením, což nechápu, protože planeta je přitažlivá asi jako noční procházka předměstím Durbanu. Prostředí této planety je hnusné. Ne graficky, ale tak nějak lidsky.

OK, hra začíná a po chybě při transportu končíte po pás zaraženi v asfaltu. Poblíž si jakýsi vágus ohřívá ruce, kolem procházejí různí podivní roboti. Posádka transporteru by měla brzy zjistit, že se transport nevydařil a měli by mě přijít vytáhnout. Ba ne, jsem v adventuře a samo nikdy nic. OK. Otvírám inventář a hledám komunikátor. Komunikátor nikde! Sakra, to přece nedává smysl, jít na výsadek bez komunikátoru (naštěstí je to ve třetině hry vysvětleno, že si jej Roger jen zapomněl vzít). Zjišťuji, že se z místa nehnu a první večer hru vypínám. Druhý večer se Roger stále nachází v díře v asfaltu a po chvíli vzdávám vnitřní boj a nakukuji do návodu. Aha, tak TAKHLE se dostanu ven. Ale to přece nedává smysl! Nevadí, projedu postup Rogerova uvolnění podle návodu a dostávám se ven. Chodím po ulicích odporného zapadáku a nikdo se se mnou moc nechce bavit. Pro první víkend hru balím a instaluji Gobliiins.

Další víkend se ke hře vracím a konečně se hýbu z místa. Ubytování v jediném hotelu (no, možná spíš ubytovně) výrazně převyšuje můj skromný rozpočet a tak přijímám kontrakt na uprchlého androida. Je to jen android, co by se mi tak mohlo stát, že?

Následně Roger zjistí, že po něm kdosi jde. Je zachráněn černovlasou dívkou a to ne jednou, ale hned dvakrát a poločas hry zakončuje pohřeb výše zmíněné černovlásky. Následně od ní dostanete zprávu. Možná to dělá to světlo, ale na mrtvolu vypadá celkem dobře (copyright Dave Lister) a žádá vás o záchranu. Poté, co vás kapitán lodi odmítne podpořit, ukradnete člun a prcháte na záchrannou misi sami.

Po opuštění Polysorbate LX je hra zábavnější, přes krátkou vesmírnou odyseu se projdete originálním kyberprostorem, abyste nakonec nečekaně skončili procházkou v lidském těle. Určitě je to podle nějakého filmu, ale bylo to již tolikrát zparodováno, že se mi vždy vybaví jen mutace z Futuramy respektive Simpsons. A poté, co hru úspěšně dokončíte, čeká vás cliffhanger jako prase.

A jak to celé vypadá? Grafika je samozřejmě řemeslně výborná. Oproti minulému dílu je značně komixová. Hudba neurazí, vypravěč je zábavný asi jako Petr Rychlý v Na-toč-to! a humor je přítomen, ale většinou je to jen o útrpném uchechtnutí. Se dvěma výjimkami: Omámený člen ostrahy hrající coby Elton John na piano melodii z King's Quest 6 a bruslařská etuda na (P)Elvisově ručníku a následný útok statickou elektřinou. Tyto dvě scénky jsou za mě perfektní a výrazně zlepšují můj dojem ze hry.

Ve hře opět ubylo náhodných úmrtí, až na dvě výjimky musíte provést totální hloupost, abyste zemřeli. Ale co se týká adventurní části, značně přituhlo. A to tak, že některé úkoly jsou podle mě bez návodu naprosto neřešitelné.

Poslední Space Quest 6 jsem dlouhou dobu měl chuť vymazat z disku hned po několika úvodních obrazovkách. Nakonec jsem rád, že jsem to neudělal. Nejedná se v sérii o nijak skvělý, ale ani špatný díl. Prostě průměrný SQ. Pár nezapomenutelných momentů hra obsahuje. A alespoň se na konci dozvíme, jak to s tím Rogerem vše dopadne... Moment... Vlastně nedozvíme =)

Pro: Pár humorných momentů, druhá polovina hry.

Proti: Bez návodu nehratelné, odpudivý Polysorbate LX, za konečný cliffhanger bych autorům nejraději... Naštvali mě.

+16

Scott Pilgrim vs. the World: The Game

RonikRonik
Dohráno
  • PC 75
Herní adaptace Scotta Pilgrima si od nečekaného delistování původní verze z prodeje držela skoro až mýtický status jedné z nejlepších licencovaných her vůbec, a z videí a popisů vypadala vskutku lákavě. Deset let je ale i v takovém nepříliš frekventovaně využívaném žánru, jako jsou beat'em upy, docela dlouhá doba, a konkurence nezahálela (nedávno jsme tu měli například vynikající Streets of Rage 4). Nehledě na tunu krásných pixelartových indie titulů všemožných žánrů. Své nesporné kvality si ale Scott Pilgrim drží dodnes.

V roli Scotta, Ramony či jednoho z jejich přátel na hráče čeká sedm úrovní zasazených do pixelartového Toronta. Každý ze sedmi Ramoniných bývalých čeká na konci jedné z úrovní, v nichž od nich Scotta a jeho partu dělí davy řadových nepřátel jako jsou kanadští hipsteři, hudební fanatici, účastníci halloweenské party nebo bojoví roboti.

Jako hlavní zdroj inspirace však nesloužil někým možná očekávaný tradiční model Double Dragon či Streets of Rage, kde jsou úrovně přísně lineární a záleží čistě na hráčově zručnosti. Scott Pilgrim se totiž inspiruje v našich končinách méně známou sérií River City, konkrétně dílem z konzole NES s názvem River City Ransom. O tomto titulu by se s trochou hyperboly dalo říct, že svým způsobem předběhl svoji dobu a jednalo se o jednu z prvních open-world městských akcí. Klasický beat’em’up gameplay v něm byl okořeněný možností volně se pohybovat po městě, vydělávat peníze likvidací nepřátel a nakupovat za ně bonusy ke statistikám či nové chvaty.

Podobný systém využívá právě i Scott Pilgrim. I když je hra rozdělená na lineární úrovně, lze se do nich však kdykoliv libovolně vracet. Každá z postav postupem hrou nabírá na levelech, které odemykají nová komba a chvaty. Za utržené peníze pak lze v obchodech poschovávaných po světě nakupovat předměty, vylepšující jejich statistiky. Hratelnost je tak o kus komplexnější než u klasických beat’em’upů, s čímž jsou svázané jisté výhody i nevýhody.

Pocit z RPG progrese je, jako tomu často bývá, slušným motivátorem pro pokračování v hraní a rozdíly v herních stylech jednotlivých postav fungují i jako mírná vzpruha pro znovuhratelnost. Kde však hra poněkud pokulhává, je vybalancování obtížnosti. Na začátku je hra poměrně těžká a prvních několik úrovní jsem musel opakovat víckrát, ovšem po koupi prvních pořádných upgradů jsem zbytkem projel jako nůž máslem. Svou nízkou náročností vyčnívají i bossfighty s bývalými, ze kterých mi v porovnání se zbytkem úrovně dal zabrat snad jen jeden.

Výtky spojené s obtížností však do značné míry řeší co-op multiplayer až pro čtyři hráče, pro který byla hra stavěná. Ten jsem vyzkoušel pouze krátce, ale pokud máte možnost projít v něm celou hru, i přes mírný chaos způsobený přítomností friendly fire se určitě jedná o preferovanou variantu. Online však není z nejstabilnějších a akce je tak často přerušována výpadky spojení a lagy. 

Ať už ale hrajete sami nebo v partě, se Scottem Pilgrimem se i přes mírné přešlapy týkající se gameplaye i po deseti letech od původního vydání dá užít spoustu zábavy. Hratelnost je na na papíře sice trochu repetitivní, ale tvůrci ji dokáží drobnostmi jako zmiňované levelování, variabilita nepřátel, využívání po úrovních rozházených zbraní či metrická tuna referencí na videoherní klasiky tak akorát oživovat. První průchod hrou zabere zhruba čtyři hodiny hraní, což se možná nezdá jako moc, ale v rámci beat’em’up je podobná délka s důrazem na znovuhratelnost v podstatě standard a jakékoliv natahování herní doby riskuje značný stereotyp.

Pomáhá i naprosto skvělý audiovizuál. Nadčasový pixelartový grafický styl, značně inspirovaný kresbou původního komiksu, neztratil ani kapku ze svého kouzla. Úrovně jsou rozmanité, krásně plynule animované a plné detailů. Neméně vynikající je i chiptune soundtrack od kapely Anamanaguchi, vyvolávající slušnou nostalgii k 8bitovým a 16bitovým herním klasikám, ale bez problémů vhodný i na poslech mimo hru.
+16

Dishonored: Dunwall City Trials

JumasJumas
Dohráno
  • PC 70
První DLC k Dishonored jsem si nechal až nakonec a dobře jsem udělal. Mám totiž rád všechno dokončené, nejlépe i se všemi achievementy, a kdybych se s třemi hvězdami a některými ačívy trápil hned po základní hře, kdo ví, jestli bych se do dalších rozšíření vůbec pouštěl.

Už ačív Akrobat byl vcelku těžký, Hvězdu nicoty (vše na tři hvězdy) se mi podařilo získat s vypětím všech sil a ačív Vlastníma rukama, kdy jsem musel v Potyčce v uličce (legrační překlad) zabít všechny nepřátele až do 13. vlny zcela sám? By My Hand Alone budu mít v paměti ještě hodně dlouho. Nevím, kolik jsem jeho plnění obětoval času, ale byl to fakt očistec a už jsem přemýšlel, že se na něj vykašlu.

Ve všech deseti výzvách (plus šesti expertních) se mi nakonec podařilo překonat skóre 30 000 bodů, čímž došlo k odemčení všech položek v galerii a i ačívy dopadly všechny. K ničemu jinému však Dunwall City Trials ani neslouží. Jen k využití Corvových schopností na maximum a pro někoho i k porovnávání svých výsledků v online žebříčcích.

Určitě si dám od Dishonored na nějaký čas pauzu, ale k základní hře a příběhovým rozšířením se rád vrátím. Minimálně před rozehráním dvojky. Dunwall City Trials ale už nemám potřebu někdy spouštět znovu.

Pro: využití Corvových schopností na maximum, stealth výzvy, galerie

Proti: pouze na vyblbnutí, některé nesmyslné achievementy

+16

Under Leaves

JumasJumas
Dohráno
  • PC 65
Hledačky skoro nehraju a po Criminal Case, Musaic Box a Zulu's Zoo je Under Leaves teprve čtvrtou hrou z tohoto poklidného žánru. Po dohrání Dishonored jsem však hledal něco oddechovějšího, a to jsem našel právě Pod listím.

I přes jednoduchou grafiku bylo občas opravdu obtížné najít hledané kaštany, žížaly nebo třeba ještěrky a nejednou jsem se zapotil, aby se mi to podařilo. Přesto je hra opravdu krátká a i bez nápovědy jsem se na její konec dostal za necelé dvě hodiny, a to beru v potaz i druhou část (po plameňákovi). Ta mi přišla daleko jednodušší, než ta první a je vidět, že byla doplněna později. Nicméně se v ní nachází mé nejoblíbenější zvíře - ptakopysk (hned jsem si vzpomněl na To the Moon) a kivi taky potěšil. Chyběla zde snad jen ježura.

Při hledání mě rušila pohybující se zvířata (hlavně ryby pod vodou), která postupně zaplňovala dříve prázdné oblasti, ale dalo se na to zvyknout. Zato achievementy nesoucí latinské názvy zvířat mě oslovily a za tu chvilku jsem se i něco přiučil. Celou dobu hrála příjemná hudba, která k hledání seděla naprosto perfektně a opravdu mě mrzelo, že úrovní není daleko více.

Pro: pohodová hratelnost, latinské názvy achievementů, ptakopysk

Proti: krátké, pochybující se zvířata

+16

Overcast - Walden and the Werewolf

JumasJumas
Dohráno
  • PC 10
Když jsem se pustil do brazilského dílka Overcast - Walden and the Werewolf, čekal jsem průšvih, ale až takový opravdu ne. Skoro se to nedalo hrát a poslední úroveň mě vytáčela k nepříčetnosti. Všechno ale pěkně popořadě.

Po spuštění se mi zobrazilo zvláštní menu, kde byla jen volba Game a křížek na vypnutí hry, pak jsem se dostal do dalšího menu se startem, nastavením, autory a koncem a následně se mi otevřelo třetí menu s výběrem kapitol. Už po tomhle jsem si o hře neudělal moc dobrý obrázek, ale tušil jsem, že to nejhorší mám ještě před sebou. Rozmazaný obraz bylo něco příšerného a těžko se mi ve hře orientovalo, s čímž mi moc nepomáhala ani mapa, na které nebyly některé oblasti zobrazeny úplně celé a někdy jsem se tak nacházel mimo ni. Navíc občas problikne lekačka a jednou jsem se i otrávil, takže jsem neviděl už skoro nic. Po prvních dvou úrovních se objevili nepřátelé, a to celé čtyři druhy (velký had, vlkodlaci, pavouci a kostry).

Co si budem povídat, Walden a vlkodlak je děs a hrůza, akorát to není způsobeno hororovými prvky, ale příšernou hratelností. Na střelbu hra není moc stavěná, Waldenovi totiž trvá přebíjení strašně dlouho a v podstatě nezbývá nic jiného, než běhat kolem nepřátel a doufat, že je udolám dřív, než se mě některý z nich dotkne. Navíc nejde ani ukládat pozici a spouštět jdou jen jednotlivé kapitoly, a po stisknutí Esc vyskočí jen nabídka doprostřed obrazovky, ale veškeré dění běží dál.

Je opravdu těžké hledat na tomto paskvilu nějaká pozitiva, snad ušla alespoň hudba? Asi ano. A ještě vlastně střelba z děla v nejkratší úrovni se mi líbila, ale to je opravdu vše. Protože tahle hra neobsahuje žádné varování před epilepsií, tak ho zmíním zde. Hraní Overcast - Walden and the Werewolf totiž dle mého odborného názoru může způsobit nejen epileptické záchvaty, ale může také spustit různé psychické poruchy, které se u hráče dříve neprojevily.

Pro: střelba z děla, asi hudba?

Proti: rozmazaný obraz, nepoužitelná mapa, lekačky, střelba a hratelnost jako taková

+16
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • HolyMeatball Dragon Age: The… +37
    Dragon Age: The Veilguard
    Napsal HolyMeatball, 24 dní
    Napříč několika svými posledními komenty opakovaně avizuju, kterak jsem se už naučil…
  • HolyMeatball Arcanum: Of… +27
    Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura
    Napsal HolyMeatball, 1 den
    "Lidské bytosti zřídka žijí dostatečně dlouho na to, aby viděly důsledky svých chyb. A…
  • Adieu Silent Hill 2 +26
    Napsal Adieu, 14 dní
    Remake Silent Hill 2 je pro mě vyslyšenou modlitbou, protože žádnou hru jsem nikdy nechtěl…
  • adam.kulhanek Grand Theft Auto… +25
    Grand Theft Auto III
    Napsal adam.kulhanek, 30 dní
    Kdysi dávno jsem měl možnost si zahrát oba první díly ze série Grand Theft Auto a bohužel…
  • KingNut123 Valiant Hearts:… +25
    Valiant Hearts: The Great War
    Napsal KingNut123, 14 dní
    O druhé světové válce toho bylo napsáno a natočeno tolik, že se postupem času stala…
  • Le0nidas Torment: Tides of… +24
    Torment: Tides of Numenera
    Napsal Le0nidas, 11 dní
    Duchovní nástupce legendárního izometrického RPG Planescape: Torment to už z podstaty věci…
  • adam.kulhanek Sekiro: Shadows… +23
    Sekiro: Shadows Die Twice
    Napsal adam.kulhanek, 5 dní
    Miluji Dark Souls a jako správný fanoušek této série jsem se těšil na další titul od…
  • Syndrom Fallout +23
    Napsala Syndrom, 14 dní
    Až se mě smrad za pár let zeptá tak jakou fotr, dám mu do ruky Fallout. Jako ve strategiích…
  • TenPepa Max Payne +23
    Napsal TenPepa, 29 dní
    Max Payne je prostě klasika, co se nezapomíná. Pamatuju si, jak jsem tu hru zapnul poprvý a…
  • TenPepa Alan Wake +22
    Napsal TenPepa, 21 dní
    Alan Wake je přesně ta hra, co vás vtáhne a už nepustí. Hned od začátku vás hodí do…