Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Command & Conquer: Red Alert: The Aftermath

  • PC 60
První datadisk k Red Alert jsem si vcelku užíval, což se o druhém zas tak říct nedá a nějak kvůli tomu nechápu daleko vyšší hodnocení právě oproti Counterstrike. Stále jsem měl pocit, že hraji spíše arkádovou střílečku v top down pohledu, než typickou realtime strategii C&C.

Ve většině z 18 misí (po 9 za každou stranu) totiž dostanete buď speciální jednotku (Volkov nebo Tanya) nebo pár jednotek a s nimi projdete mapu, ve které musíte splnit zadaný úkol. Někdy se jednalo o vyhození radarové (nebo jiné strategické budovy) do vzduchu, jindy o záchranu rukojmích nebo odstranění důležité nepřátelské osoby. A vždy byl systém nastaven tak, že nebylo možné jiné varianty než té, co zpřístupnila samotná hra, potažmo vývojáři. Což zcela postrádalo radost se strategického plánování, byť třeba úplně toho nejzákladnějšího (jako zda vyrobit tanky a rozdrtit protivníka po zemi nebo jej oťukávat skrz nebe a nechat jej vyhladovět), protože prostě nebyla umožněna výstavba základny ani výcvik (třeba těch jednotek, které si hráč oblíbil z předchozích dílů).

Je sice hezké, že gameplay a "příběh" je rozmanitější (Brothers in arms, Monster Tank Madness, Allies Time Flies a mnoho jiných) a že bylo přidáno daleko více nových jednotek (za mě jednoznačně vede raketová ponorka, chrono tank a tesla voják), ale když je není možné ve více než 3/4 misí stavět, smysl to trochu postrádá. V té zbylé čtvrtině se pak jedná o staré dobré klasické C&C, i když i zde to tak není úplně pravda. V porovnání s prvním přídavkem se mi zdálo, že notně polevila umělá inteligence. Už nebyla schopná reagovat na postupující sílu mé armády a svými činy (útočení na vojáka, zbylého po zničeném tanku nebo posílání stejného množství jednotek stále na stejné místo) spíše umožnila mé drtivé a rychlé vítězství.

Pro: nové jednotky, příběhové pozadí

Proti: AI, u 3/4 misí spíše akční arkáda, téměř žádná výzva

+15

Middle-earth: Shadow of Mordor

  • PC 70
Shadow of Mordor nejdřív vypadal hodně slibně, ale po dohrání shledávám, že hra měla rozhodně na víc. Zaprvé je v ní na open-world hrozně málo obsahu: dvě mapy s nanicovatým prostředím nabízející dokolečka opakované úkoly, při nichž musíte například dvacetkrát osvobodit otroky, abyste se nakonec dozvěděli, že to stejně k ničemu nevedlo. Během třiceti hodin lze splnit úplně všechno, dokonce si odemknout všechny schopnosti a skoupit všechny speciální vlastnosti zbraní.

To mě přivádí k dalšímu neodpustitelnému prohřešku hry, a to sice její primitivnosti. Systém skřetí armády, kde se postupně propracováváte k vybíjení vyšších a nebezpečnějších šarží, je vymyšlený velmi pěkně, ale k čemu vám to je, když po pár hodinách s klidem kosíte hordy skřetů a ani jejich nadřízení vám nedávají příliš zabrat. Ze začátku se vám odhalovat slabiny protivníků vyslýcháním jejich nohsledů hodí, později už je to celkem zbytečné, protože stejně vyhrajete. Největším zklamáním jsou samozřejmě boje s třemi hlavními bossy, z nichž jen jeden je opravdovým bojem. Další je únavnou hrou na schovávanou a poslední, porážka Sauronovy Černé Ruky, se odehraje během několika kliků kláves. I přes tu kritiku ale hře nemůžu upřít, že zabíjení stovek skřetů, z nichž ti namakanější mají dokonce vlastní identitu, přináší, alespoň na chvíli, dobrou zábavu a satisfakci.

Příběh je takový hezky tolkienovsky konzervativní: každý, kdo není skřet, je čestný a spravedlivý, a pokud ne, tak jen proto, že je pod vlivem Mordoru. Během hlavních misí se tak dozvíme něco o původu Prstenu moci a významu nukleární rodiny. Bohužel dvě nejzábavnější postavy jsou použity jen krátce: oportunistický skřet Ratbag a náš starý známý Glum, za jehož písničku o smradlavém Rangerovi automaticky zvedám hře hodnocení o 10%.

Pro: one does not simply walk into Mordor - oh wait

Proti: odbyté, nepropracované, primitivní

+15 +16 −1

Simon the Sorcerer

  • PC 75
Již delší dobu sem se přemáhal zase si pustit nějakou adventuru a to z důvodu že mě hraní her omrzelo zas na nějaký čas a plně sem propadl seriálům,ale řekl sem si že je čas to změnit a zase se vrhnout na nějakou adventurku a tak sem se po roce plánování konečně rozhodl pustit první díl Simona no musím říct že toho rozhodně nelituji.

Tak jak už název napovídá vžijeme se do role čtrnáctiletého chlapce (no dobře za měsíc mu bude patnáct!) který objeví kouzelnou knihu která ho přenese do pohádkového světa kde je možné všechno a věřte že mluvící termiti jsou teprve jen začátek. Simon byl vybrán jedním kouzelníkem aby zachránil svět a jeho před zlým prohnilým čarodějem Sordidem který se bohužel objeví až na samém konci hry takže si k němu žádný vztah bohužel nevytvoříte. No to je celý příběh..ehm asi se vám zdá klišovitý nebo neoriginální ale toho se nebojte díky tomu jak je příběh skvěle a s nadsázkou podaný rychle na klišovitost zapomenete a budete se příběh a postavy užívat.

Další kapitola jsou zmiňované postavy které jsou napsány dobře např: podivný zelený kočičák co vás furt cpe svým bahnovým kompotem nebo velice moudrá sova. Další dobrou věcí sou dialogy které jsou vtipné a nenudí v ruku v ruce s dialogy jde i humor který je skvělý ve stylu Monkey Islandu. V některých místech mi dokonce přišlo jako bych hrál Monkey Island ve fantasy prostředí ať už stejný charakter postavy nebo i vesměs podobný záporák apod.

Grafická stránka ani teď neurazí a v dnešní době vypadá skvěle a na krajinu a zvěř v ní se krásně dívá za zmínku stojí i povedený dabing který sem si ze zajímavosti pustil ve videu jelikož má verze byla bez dabingu.

No Simon the Sorcerer je povedená adventura s příjemným humorem,zábavnými postavami a hezkým grafickým zpracováním..málem bych zapomněl na bloudění lesem které bylo sem tam otravné a skvělý soundrack.

Pro: Humor,vzhled lokací,postavy,podání příběhu,návykový soundrack

Proti: Místy pocit Déjà vu, záporák který měl neskutečně málo prostoru,

+15

Crysis

  • PC 70
Crysis stanovil důležitý milník v historii her a navíc posunul jejich nároky na technickou stránku (a na naše železa) skokově kupředu. Grafika byla tehdy nepřekonatelná, prostředí originální a příběh, který nenaštval. Akce jak má být. Původně se mělo jednat vlastně jen o klasickou vojenskou střílečku z blízké budoucnosti. Tím by ale hra až moc vykřikovala, že je pouhou technologickou přehlídkou, tudíž se autoři rozhodli našroubovat do hry nanooblek. Ano, záměrně říkám našroubovat, jelikož tento koncept byl do hry přidán až v pozdějším vývoji hry. Není to ale tak moc znát, jelikož v první půlce dostanete svobodu taktického rozhodování při neutralizaci nepřítelských osad a naooblek vám nabídne efektní a rozšířené možnosti, jak se k výzvě postavit.

Druhá půlka vám naservíruje emzáky a musím říct, že způsob jejich odhalení byl vážně velmi povedený. Hra dokázala navodit intenzivní atmosféru něčeho neznámého - mimozemská loď schovaná v hoře, která se pomalu probouzí. Vstup do vnitřku mimozemské lodi a následný výpadek signálu a vaše naprostá izolace od vnějšího světa byl zážitek, který nezapomenu.

Hratelnost se ve druhé části změní na jednodušší a surovější střílečku, jelikož AI emzáků je primitivnější a nejsou to zrovna týmoví hráči. Napětí pomalu roste, ale bohužel rychle padá v závěrečné super epické bitvě, kdy se hlavní boss emzáků prostě propadá kamsi pod textury. Nekonečné loadingy v posledním boji mi hodně zkazili celkový zážitek ze hry. O to je horší, že to nikdy nebylo opraveno.

I tak jsem si ale Crysis užil i na druhé rozehrání a díky nanoobleku si mohl vyzkoušet jiné způsoby likvidace nepřátel. Trochu mě zaskočilo výrazné zjednodušení hry při používání stealth stylu, jakkoli složité situace se dali najednou vyřešit až příliš snadno a měl jsem tendence používat stealth neustále.

Crysis ale tak trochu postrádá svou osobitost. Postavy jsou jednoduché a nijak ve mě nevzbudili zájem o jejich osud. Chybí mi tu zkrátka nějaký hlubší charakter, i navzdory originalitě.
+15

Star Trek: The Game

  • PC 50
Neměl jsem v plánu k mému hodnocení ještě dodávat komentář, ale Star Trek je recenzenty ne moc dobře prijatá hra a i od hráčů většinou dostává průměrná až záporná hodnocení. Můžete to vidět i přímo zde, na DH. Nechci brát názory autorům zdejších komentářů, ale překvapilo mě, že se tu nachází pouze dva a ještě k tomu kladné. Chtěl bych tedy říct něco ze strany nespokojeného hráče.

Hra je zaměřená spíše na kooperaci a v tom nastává hned první problém. Vědomí, že vedle sebe mate někoho realneho a ne jen stupidní AI je v podstatě celý coop. Veškera spoluprace spočívá v mačkání E pro otevření dveří, mačkaní E pro vyzvednutí na výšinu a taky u jedné z hackovacich mini her (K těm se později ještě dostanu) musíte být přitomni oba. Jinak krom jedne mise, kde byla spoluprace potřeba pro celkový postup, vůbec nic.

Hackovaci mini hry jsou tři. Jedna na zpusob puzzle či co.. nevím, já ji nepochopil. Druhá jako Fortix nebo tak něco, jednoduše dostat se z jednoho bodu do druheho a nenarazit a třetí vyžaduje právě i partnera. Aby to vypadalo, že velmi spolupracujete, tak musite držet kurzor v kolečku snad dvacetkrat skoro v každe misi. Tolikrát to zábava opravdu není. Vlastně... nebavilo mě to ani poprvé.

Ve většině misí máte volitelné ukoly. Ty se v podstatě opakují celou hru. Jeden je stealth postup částí mise. To je kolikrat maximalně k nasrání, protože když například vlezete do šachty, na na jejím konci automaticky vylezete a nemužete to ovlivnit. Samozřejmě na jejim konci čeká nepřítel a vy o něm nemužete vědět a nejde ani nijak nakouknout nebo něco. Proč tam ta šachta je, když z ni nemužete vylézt. A neustálé mačkání shiftu abyste si odhalili aktivní předměty v mistnosti, nepřátele či oskenovali různé číčoviny kvuli bodíkům na upgrade vaší postavy, je akorat umělé zvyšování herní doby. Jsem si jistý, že kdybych tohle všechno mohl vidět bez přiblbleho pozastavovani se každych pár metrů, tak si ušetřím alespoň dvě hodiny. Druhá je pak projít bez zranění lidí, v tom neni žadny větší problém.

Nepřátelé moc inteligence nepobrali, omráčení je rychlejší způsob "zabití" než zastřelení, protože každý toho vydrží zbytečně moc a zbraní je sice hodně, ale všechny jsou na jedno brdo v podstatě. Boss fighty nebyly nejhorší, ale když se některý rozběhl, tak se nedalo uhnout. Můžu odskakovat kam chci, stejně se na mě v mžiku přesměroval. A nebo mě málem přizabil záhadný větříček který vytvořil.

Prostředí je vcelku nezáživné, většinu času trávíte na lodi. Náplň misi je převážně o dojití z tudma tam, mezitim vystřílíte místnost, hacknete toho tolik, že sám Aiden Pearce by raději spáchal sebevraždu, naskočíte do výtahu a hurá na zopáčko. Jediné zajímavé prostředí bylo u samotných Gornů a taky když jste se mohli proletět vesmírem. Na lodi taky potkáte postavy z filmu. S těmi ovšem neni mimo cutsceny možna interakce, bohužel. Alespoň že dabing je vcelku na úrovni a to nejen Kirka a Spocka.

Samozřejmě něco tak průměrného nemuže zůstat bez bugů. Maličkost je, když postavy v cutscenach různě poskakují nebo mrtví lítají všude jak hadrové panenky i když s nima nemá co hnout, to zas tolik nevadí, ale že mi na obrazovce zůstane něco, co nemá a nemužu tak nic používat už je horší. A restartovat kvuli tomu hru hned několikrát je vcelku vopruz. Stejně tak černá textura místo plamenů není nic pěkného.

Kamera u Assassin's creed pasáži taky není nic úžasného. Reakce postavy jsou nějak divně opožděné když skáčete a šplháte. Vrcholem všeho byl pak souboj mezi Kirkem a Spockem. V podstatě je to souboj klávesa na klávesu a vyhraje ten, kterému neupadne ruka. Kdybych to asi po půl minutě nevzdal, tak mačkám E dodnes.

Jednoduše je to průměrná TPS s ok systémem krytí a spoustou chyb. Kdo by ale taky čekal něco jiného od dnešních her podle filmu, že jo. Pokud jste Star Trek fanboy, tak to možná zabaví a pokud nemáte coop parťáka, tak si strhněte ještě pár procent.
+15

The Binding of Isaac: Rebirth

  • PC 95
Dámy a pánové, představuji Vám moji nejoblíbenější hru, jakou jsem kdy hrál. Proč? V následujících odstavcích vám to rozepíšu.

Pamatuju si na starý The Binding of Isaac. Tehdy jsem ho koupil stylem "náhoda", ze začátku mě to fakt nebavilo, no, nakonec jsem na něm strávil 121 hodin, což je u mě 2. nejhranější hra na Steamu hned po TFku.

Tentokrát jsem už věděl, že to má smysl kupovat, 8€ není moc, tak jsem do toho šel s tím, že mě to nezklame. A nezklamalo...

Při spuštění se mi hned vybavil starý díl. Prostě příběh o tom, jak matka chtěla zabít Isaaca. Menu zůstalo prakticky stejné, jen tam přibyla jedna nová kolonka zvaná "Continue". Ano, v novém Isaacovi se ukládá hra! To co mi chybělo ve starém díle tu je!

A konečně do hry. Nová grafika mě oslnila, je to docela parádní, dává hře retro nádech. A rovnou k tomu hra běží v 60 snímcích za sekundu, krásně plynulé. V Basementu se mi soundtrack nelíbí, ale jinak všude jinde je skvělý, je to zajímavá obměna oproti starému minulému dílu.

Přibylo mnoho přes stovky nových itemů, takže mnoho kombinací, a skoro stovka achievementů (ještě mi chybí ta stovka právě^^), to je naprosto super, větší motivace to dohrát i přesto, že znáte všechny konce. Noví bossové tu jsou taky, některé přímo nenávidím, některé miluju, tak jak kdysi...

Tento remake je povedený remake. Přidáno spoustu nových věcí, vylepšení, všechno jede krásně. Za mě 95%, 5% ubráno za Basement OST.

Lepší jak: The Binding of Isaac (2011)
Horší jak: Nic není

Luxusní seedy:
CWWW CPZ2 - Za Azazela
YNW0 K3Q1 - Znovu Azazel

Pro: grafika, OST, itemy, nové achievementy, miliony kombinací

Proti: Basement OST

+15

Jagged Alliance 2

  • PC 95
Věřím, že vše již bylo řečeno, budu se tedy snažit vyjádřit stručně.

Úkolem je v roli nájemného žoldáka provést státní převrat. Velmi jsem si užil hutnou atmosféru zpustošeného exotického státečku. Nejdříve je třeba získat důvěru místních bojovníků za svobodu, dále pak napadat vesnice, osvobozovat doly, trénovat milice, bránit se protiútokům, najímat další žoldáky, po všech čertech shánět zbraně a střelivo, vyrábět si časované nálože, odpalovat stěny, pečovat o své alter-ego, dopřát svým žoldákům chvilku odpočinku v baru či v bordelu; nebo si zajet na lov tygrů - zkrátka udržovat svou družinu v pohodě a dobré náladě.

Herní model je až chorobně podrobný: opotřebovávání zbraní, tlumiče, několik druhů munice, kouřové clony, zničitelné prostředí, vztahy mezi žoldáky, nepovinné úkoly, skryté fórky, pasti, smrtonosné minomety atd. Jedná se o herní ekvivalent knih Frederica Forsytha, v JA2 je ale vše značně nadsazeno, zkarikaturováno.

Přes obrovskou volnost a rozličné možnosti působí hra kompaktně. Zamlouvají se mi lehké prvky adventury, hudba a kopa dalších věcí, hra jako taková mi zkrátka sedla. U JA2 často platí, že zapamatováníhodné chvíle nejsou dílem skriptařů a animátorů, namísto toho jsou důsledkem fungujících herních pravidel.

Co se mi nelíbí: grafika postaviček není detailní, je velká škoda, že okem nelze rozeznat výbavu. Ovládání je trochu težkopádný (přepínání roof/floor), ale není to nic hroznýho. Oblíbení panáci: Hitman, Blood, Ira.
+15

Serena

  • PC 70
Tahle hra mě překvapila hned třikrát: tím, že byla zadarmo, tím, že na to, že jsem za ní nedala ani jeden eurocent se ukázala jako ucházející, ba na svůj žánr odklikávacího příběhu velmi dobrá, a nakonec tím, že nezklamala a ve skříni opravdu byla mrtvola.

Během té hodinky, co na hře strávíte, neopustíte zpráchnivělou chatrč, ve které jste údajně měli přebývat se svou manželkou a živit se psaním básní. Už tato premisa zní poněkud podezřele, ale jak se zdá, mysleli to s ní autoři vážně, takže vám nezbývá, než na jejich plán přistoupit a pečlivě prozkoumat oněch zaprášených 30 m² a snažit se rozpomenout, co se se Serenou vlastně stalo a jak dlouho už je na těch malinách.

Tím se dostáváme k velmi zajímavému prvku hry, kdy na jeden předmět můžete kliknout několikrát, odkrýt tím několik vzpomínek a nejen to - po chvíli se k němu vrátit a vzpomenout si, že všechno vlastně bylo trochu jinak. Změna rozpoložení protagonisty je zobrazena působivě, vystavění napětí prostřednictvím toho, že se jednomu místu cíleně vyhýbá je také provedeno velmi dobře, takže já dávám Sereně palec nahoru. Klidně bych se obešla bez nejednoznačného konce, ale zkrátka je prostě taková móda, že čím více možných interpretací, tím větší umění, takže jí to odpustím.

Pro: pěkné zpracování změny duševního rozpoložení, je to krátké, je to zdarma

+15

Vampire: The Masquerade - Redemption

  • PC 75
Redemption byl mou druhou návštěvou ve světě World of Darkness a podobně jako Bloodlines jsem si ho užil. Musím ale podotknout, že oproti Bloodlines jsem tento díl neprojel jedním dechem.

Celková grafická stránka Redemption působí zastarale, což také je. V přůběhu hry si ji však zamilujete, zvláště pak všudypřítomnou hutnou atmosféru. Velice povedený je také fakt, že hru začínáte za hrdiného křižáka, který o světě upírů neví vůbec nic. V průběhu celé hry tak stále odhalujete nové informace. Jak optimisticky působí rada od stráží u brány - "Vrať se do večera a pustíme tě dovnitř, jinak budeš muset přečkat noc za hradbami až do rána". A člověk měl i z procházení noční Prahou docela nepříjemný pocit. Vzpomínám na první setkání s ghouly, kdy mě dokonale rozsekali.

V jedné recenzi jsem dokonce četl o názoru, že tato hra je další Diablo klon ,nevím jestli se s tím dá souhlasit. Je ale pravda, že Redemption obsahuje plno Diablovských prvků, v tomto případě to jsou ty slabší stránky hry. Je velice pěkné, že v každé kapitole (Praha, Vídeň.....) je mnoho lokací, bohužel stejně jako v Diablu, je v nich minimum NPC, questů..... . Právě absence vedlejších questů je jednou z nejvýraznějších chyb. Hráč se tak žene pouze hlavní linií, pěkným prostředím se slibným potenciálem, který však nebyl naplňen (hráč mohl aspoň trochu více proniknout do historie a příběhu upírské i lidské komunity). Podobně jako v Diablu, je i tady jen minimum prodejců.

Další věcí, která je trochu naškodu, je ovládání. Postava může disponovat velkým výčtem různorodých schopností, jejich zapínání a celková manipulace je však kostrbatá. Pakliže pak ještě máte ovládat tři další spoludružiníky, hráč jenom ve spěchu přepíná z postavy na postavu. Zvláště naštve, když jedna postava z družiny má akutní nedostatek krve a proto zaútočí na vaši další postavu. Atributů je v Redemption plno ale některé nemůžete samovolně doplňovat a lze o ně snadno přijít. Vlastní AI postav z družiny, popřípadě nastavení jejich scriptu, by hru jen vylepšilo, stejně tak ovládání na klávesnici.

Příběh má docela spád, zdržuje jen velké množství nekonečných dungeonu, plných nepřátel. Což se dá při dobré náladě procházet bezproblémů, často však u toho hráč skřípe zuby a chce mít pokoj. Hra je v těchto bodech zkrátka zdlouhavá a špatně přehledná
Christofův příběh sice působí jako otřepané klišé ale celkem zajímavě a místy dost neočekávaně dokáže překvapit. Zvláště když "přesvatá" Agneska, začne od druhé kapitoly působit spíše jako ďáblova děvka. Dále pak přechod do torporu a probuzení v roce 1999, dost změní očekávání Opět jsou tu ale desítky míst a možností s velkým potenciálem, kterých nebylo využito.

Nakonec bych řekl, že Redemption je dosti slušnou herní záležitostí, ovšem zasloužil by si delší a propracovanější vývoj. Ve hře jsou místa, která jsou hůře průchozí a nevyvážená. Tři alternativní konce jsou pěknou věcí na rok 2000, ale vzhledem k tomu, že jejich dostupnost je omezená pouze lidskostí hlavního hrdiny - atribut, který lze snadno ztratít a téměř ho nelze získat - lehce se stane, že po desítkách herních hodin nemůžete vyzkoušet víc než jeden (což je dost k naštvání).
Za pražského golema, krvavé Přemyslovce a překvapeného Leopolda - 75%
Tuny nevyužitého potenciálu, možný propracovanější remake by však mohl stát zato.

Pro: Atmosféra, příběh, World of Darkness

Proti: Absence většího množství Npc a rpg prvků. Až příliš zdlouhavé, stereotypní lokace. Hodně ztraceného potenciálu.

+15

L.A. Noire

  • PC 95
K této hře rád napíši komentář a podělím se s Vámi o svůj názor a postoj k této hře. Na první pohle jsem si říkal návrat staré dobré hry Mafie v detektivním stylu a jak se zdá hra ze 40. let 20. století se opravdu povedla.

Rád se vracím k noirovým žánrům jak u filmů, tak samozřejmě u her. Hned jsem si představil Barbaru Stanwyck nebo Humpreyho Bogarta, jak vyšetřuje případ Maltézského sokola.

Tato hra byla jak po stránce grafické, hratelné a herecké výborná. Také se mi líbila technika pohledů a otevírání úst tak jako u opravdových lidí v realitě.

Rád se k teto hře vrátím a zkusím mnou špatně vyřešené případy napravit.

Dávám 95%, 5% ubírám kvůli tomu, že mně trošku zlobila optimalizace. ( Nezjistil jsem si informaci zda je to mým PC, nebo Team Bondi to trošku pokazil).

Pro: Norivoý žánr, výborné herecké výkony, technika s grimasy postav úžasná

Proti: Menší problém s optimalizací

+15 +17 −2

Assetto Corsa

  • PC 70
Assetto Corsa se mi nehodnotí snadně, na tento simulátor jsem se velmi těšil, mluvilo se o něm jako o prvním "next-gen" simu, který bude v mnoha věcech revoluční. Výsledek mě ale v některých věcech trochu zklamal. Není to ale tím, že by hra byla špatná, ale spíš kvůli tomu, že se žádná revoluce (jak bylo avizováno) nekoná - a navíc v mnoha věcech tento sim strašně zaostává za konkurencí - tím myslím simy jako rFactor, iRacing nebo Game Stock Car. Je jasné, že pokud člověk zná jen NFS, tak Assetto Corsa pro něj bude asi dost šok.

Assetto Corsa není plnohodnotný hardcore simulátor, ale spíš takový hybrid mezi Gran Turismem a rFactorem. A proč to? Chybí v něm dost zásadní věci, které jsou standardem v simulátorech už nějakých 20 let - v závodech vůbec nejsou vlajky, nejde ulít start, nejde ručně startovat motor, je zde pouze sluníčkové počasí, přestože je ve hře něco jako dynamická denní doba, tak tam chybí noc atd. Naprosto stupidní je, že ovládání ani grafika nejde nastavovat během závodu, ale vždy se musíte vracet do menu, což je strašná otrava. To, co mi trochu připomíná Gran Turmiso, je možnost jet kariéru, kde se postupně propracováváte přes výkonostní třídy. To byl podle mě super nápad, kariérní módy jsem měl vždycky rád a často mi v simech chyběly. Co, ale vůbec nechápu je, proč ve hře není žádná odměna - aspoň klasické odemykání aut a tratí. Od začátku totiž máte zpřístupněné úplně všechno, takže vlastně vůbec nemáte důvod kariéru hrát... WTF?
Další věc "odkoukaná" od Gran Turisma je tzv. "photo mode", ve kterým si můžete při závodě nebo v replayi dělat velice pěkné fotečky, ovšem zatímco v GT photo mód fungoval na stejném principu jako zrcadlovka v reálu (nastavujete clonu, dobu expozice atd), tady se vše řeší přes nějaké nesmyslné hodnoty hloubky ostrosti a rozmazání od 0 do 1000, o něčem jako autofokus si můžete nechat jen zdát a tím pádem se vše musí komplikovaně překlikávat a udělat pěknou fotku tak může být dost otrava.

Fyzika je základ všech simulátorů a ta v Assetto Corsa je velmi dobrá, auto reaguje svižně, přes force feedback cítíte každou nerovnost, jízda je tím pádem velmi zábavná, ovšem autoři jakoby zkoušeli fyziku jen na okruhu, protože jakmile zamíříte na nějaké úzké cesty (Trento Bondone nebo fanouškovský Peyregrosse), tak začnou vylézat na povrch nedostatky. Jednak velmi divně fungují tlumiče po doskoku (auto se po dopadu začne odrážet od země jako nafukovací balon a chvíli trvá, než se vzpamatuje) a chování pneumatik mě často taky zarazilo, naposled když mně s RUFem pískaly gumy při průjezdu pomalou zatáčkou v 30km/h - v tomto případě může být pouze chyba v designu zvuků, ale i tak se mi zdá, že jsou auta často nerealisticky nedotáčivé. Jak jsem ale psal, pokud zůstanete na okruzích, tak si není na co stěžovat.

Čím se nejvíce snaží AC zaujmout je grafika a ta je už podle screenshotů docela líbivá, jednotlivá auta jsou vymodelovaná nádherně do posledních detailů, jen škoda, že se stejné péče nedočkaly tratě, které jsou v mnoha místech dost odfláklé a zbytečně to kazí atmosféru. Tratě jsou ale jinak až na pár výjimek laserově nascanované, takže povrch je velmi detailně vymodelovaný a celkový layout je okruhu je taky velmi přesný. Nejde ovšem nijak nastavit počasí, teď nemyslím déšť, ale aspoň změnu oblohy, nebaví mě pořád jezdit za fanfárového sluníčkového počasí, vypadá to pak stereotypně a máte pocit, že jezdíte jednu a tu samou trať pořád dokola.

Zvuky v AC mají kolísavou kvalitu, FMOD občas dělá fajn efekty (např ozvěna v lesních pasážích), ale občas je to houby platné, když samotné samply za moc nestojí. Některá auta mají velice pěkné zvuky (většina GT3 a Lotusů, formule), některé naopak velmi slabé (Abarth, Alfa Romeo, prakticky všechny BMW...). Trochu jsem měl pocit, že AC má asi nějaký blbý zvukový engine, když tam všechny auta zní tak nějak chemicky, ale fanouškovká Miura mě utvrdila v tom, že je chyba pouze ve zvukařích Kunosu :-) Jako celkově ty zvuky nejsou špatné, ale rozhodně to nejsou zvukové orgie jako v iRacingu.

Co se výběru aut týče, tady je to hodně individuální - mně osobně příjde, že většina aut je na jedno brdo - z 99% jsou to rychlé zadohraby, chybí mi nějaká nadupaná závodní předokolka nebo víc historiků (Cobru a Miuru si museli fanoušci udělat sami). V základu je ve hře snad 20 Lotusů a z toho většina je jen variací na jedno auto, všechny jsou tak na jedno brdo. Svěže naopak působí hybridní LaFerarri, zabijácky rychlý Lotus 98T nebo stará dobrá divoká Shelby Cobra. Další auta budou vycházet formou DLC, část bude i placená.

Co je pro mě na AC naprosto zásadní je, že ta hra jde dobře modifikovat a vytvářet do ní nový obsah. Beru ji tak nějak jako nástupce rFactoru, přestože fyzika zatím nepůsobí líp, tak si velmi rád zahraju své staré oblíbené tratě z rF v nové grafice. Už teď je víc než jasné, že nás čeká spousta skvělých módů a z AC se tak stane hlavní platforma pro moddery. Já osobně doufám, že někoho napadne udělat obdoba RallyWorld z rFactoru, to pak budu chrochtat blahem :-)

AC jsem dost detailně průběžně testoval hned od začátku early access kampaně (což bylo tuším rok a půl před vydáním). Zkoušel jsem ji na třech volantech (Logitech DFGT, Fanatec CSR a Fanatec CSW), na každém fungovala trochu jinak. Hra se za tu dobu v některých směrech dost zlepšila, v něčem možná trošku zhoršila, ale celkově si myslím, že Kunos Simulazioni odvedl dobrou práci. Začínali snad v pěti lidech a v době vydání jich (díky early access) mohlo být už patnáct. Rád jsem jim přispěl, ale rád bych viděl některé jmenované věci dotažené do konce (aspoň ty závody hergot!). AC je kvalitní sim, ale není v ničem revoluční.

Pro: Neskutečně detailní zpracování jednotlivých aut, laserově nascanované okruhy, jízdní model, fanouškovské mody

Proti: Závody potřebují dotáhnout, multiplayer, AI soupěřů, některé zvuky, anomálie ve fyzice, stereotypní výběr vozů

+15

Gabriel Knight: Sins of the Fathers

  • PC 90
Pořád nemůžu uvěřit že já milovník adventur tohle úžasné dílo dlouhé roky přehlížel, no asi bych ho přehlížel ještě další roky kdybych neuviděl trailer na výroční remake který mě uchvátil hudbou a tajemným příběhem který byl nastíněn. Vzápětí sem se rozhodl že hezky začnu od originálu a remake dám někdy pozdějí.

Vžijeme se tu do role spisovatele Gabriela Knighta který vlastní knihkupectví (je nutno podotknout že velice prosperující :D) jeho život zatím ubíhal klidným směrem do doby než ho začali stíhat hrozivé sny možná způsobené tím že se snaží najít inspiraci ve voodo vraždách a voodo serepetičkách pro jeho novou knihu ale kdo ví. Záhy se ale Gabrielovi během deseti dnů začne postupně hroutit jeho klidný pozérský život, a on sám spadne do víru šílených událostí.

Hlavní stránkou hry je tajemný,zajímavý,napínavý a hlavně chytlavý příběh který zapříčiní to že nebudete mít chuť se od hry odtrhnout. Nahrávají k tomu ještě zajímavé postavy ať už váš policejní přítel Mosely nebo vaše dá se říci sekretářka Grace se kterou se Gabriel často popichuje a to vede k vtipným dialogům. Dialogy sami o sobě sou napsány zajímavě že doslova máte chuť všechny postavy vyzpovídat a dozvědět se o nich něco víc, no ale na druhou stranu je vyslýchání potřeba abyste se mohli i posunout dál. Takže doporučuji neukončovat dialogy hned po pár větách.

Grafické zpracování je na dobu vzniku značně povedené a pro mě i nejstravitelnější od Sierry, bohužel musím vytknout poměrně zdlouhavé volení akcí které v momentech co vyžadují rychlou reakci může způsobit menší zmatek. Ale na to si za chvíli zvyknete.

Dabing je na výborné úrovni všechny postavy znějí skvěle až na jednu vypravěčku která byla tak nepříjemná a otravná že bych jí nejradši uškr....

Soundtrack je lahoda pro uši a poslouchám ho i mimo hru a nemůžu se ho nabažit ! Skvělá práce !

Takže a co říci závěrem ? Skvělá atmosferická adventura se silným a dospělým příběhem kterému nechybí humor, zajímavé postavy, vyšší obtížnost, skvělý soundtrack, skvělé dialogy a hlavně sympatický hlavní hrdina !

Pro: Dabing,Příběh,dialogy, že nechybí konverzační humor, Gabriel, postavy, grafika, soundtrack

Proti: Otravný hlas vypravěče !!! ze začátku chaotické volení akcí, pro někoho vyšší obtížnost

+15

Wing Commander

  • PC 80
Wing Commander, legenda a mnohými opěvovaná hra. Ale nepracuje v dnešní době spíše nostalgie? A má vůbec tato hra jež vyšla v roce 1990 co nabídnout dnešnímu hráči? Pojďme se na to podívat zblízka.

V dnešní době je zvykem se dívat hlavně na grafiku takže se i tady podíváme nejdříve na ni. Grafika je samozřejmě dnes beznadějně zastaralá ale osobně se mi zdálo že má své kouzlo. V roce 1990 to ovšem byla nehorázná pecka a samotná hra se chlubila že je ve 3D, což sice nebyla pravda ale iluze 3D prostoru je zde zvládnutá velmi dobře. Nutno podotknout že hry jako Wolfenstein 3D, Doom a Duke byly ještě daleko není tedy divu že v tehdejší době si hra vydobyla značný ohlas. Troufám si říci že grafika má i dnes co říci a pokud nečekáte hyper super duper modernu jako z Crysis tak se na to dá zvyknout.

Když už jsme u grafiky tak hned skočíme k celkové technické stránce hry. WC bohužel trpí několika nedostatky které byly kritizovány i v době vydání. Ten největší je samotný engine hry který zkrátka nedostačoval na hru takovýchto rozměrů. Jeho nedostatky se projevily když se na obrazovce oběvilo mnoho objektů najednou. V takové chvíly hra nestíhá a začne se nepříjemně cukat. Další problém s tím spojený je ten že kromě cukání nemůže hráč střílet! Přesně tak pokud je na obrazovce mnoho věcí tak engine nestíhá zobrazovat vše a nedovolí hráči střílet i když má plnou energii ve zbraních. Jak jistě uhádnete jedná se o velice nepříjemnou věc. Tudíž budete proklínat jakýkoliv souboj v asteroidovém poli. Dalším omezením je to že ve hře se nemohou oběvit více než dva rozdílné druhy stíhaček najednou ( + nějaká velká loď ). Takže vždycky je to tak že letíte proti jednomu druhu nepřátel a po jejich likvidaci se eventualně oběví druhá vlna. Nicméně toto není ani tak zápor jako spíše kuriozita. Tehdejší engine zkrátka více zvládnout nemohl. Nicméně pozor to neznamená že za jednu misi nepotkáte více fruhů lodí, jenom je zkrátka nepotkáte najednou.

Hra samotná nemá žádné namluvení a kdykoli někdo mluví musíte spoléhat jen na titulky. Nicméně o zvuky a hudbu ochuzeni nebudete. Ačkoli mluvit o zvucích a hudbě z dnešního pohledu nelze.

A nyní se dostáváme k tomu nejdůležitějšímu a zároveň velmi diskutovanému. A sice k obtížnosti. Musím říct že pro člověka který je zvyklý na dnešní AAA tvorbu bude WC šok. Pravděpodobně už po první misi bude mít chuť se hrou seknout. Ale to by byla chyba. Hra se s vámi sice nemazlí, nemáte zde žádný tutoriál a obtížnost se také nezvedá postupně ale jde se hned do tuhého. Nicméně WC je hra férová a narovinu vám ukáže své pravidla a ty neporušuje. Obtížnost je dána tím že nepřátelé nejsou másla a tupouni. Taktizují, snaží se vám dostat za zadek a roztřílet vás na cimpr campr, rychle uhýbají a dělají všelijaké výkruty aby vás setřásli. Zároveň vaše stíhačka není žádná neporazitelná obluda a kromě štítů a tenoučkého pancíře vás od smrti dělí jen vaše schopnosti a zkušenosti. Jak už jsem psal hra je férová když tedy vidíte nepřátelský stíhač určitého druhu víte co od něho máte čekat. Hra uměle nanavyšuje odolnost nepřátel, nepřátelé se zničeho nic nezjeví za vaším zadkem atd. Potkáte li tedy v první misi určitý druh nepřátel tak ten zůstane stejný až do konce hry. Výjímkou jsou letecké esa nepřátel kterých je ve hře pár. Tyto esa jsou logicky daleko těžší na sestřelení ale zase ten pocit když ho vymažete z oblohy je k nezaplacení. Ač jsem napsal že hra je v obtížnosti stále stejná tak to musím malinko upřesnit. Např. pokud půjdete proti stíhačce Salthi tak souboj s ní bude stejný ať už v první misi nebo poslední. Ovšem hra svou obtížnost koriguje tím že někdy na vás pošle 3 vlny nepřátel po sobě a jindy se popasujete jen s jednou vlnou ( a to tu mluvím jen o jednom souboji, v jedné misi takových soubojů zažijete několik :) ). Nicméně hra JE těžká to musím říct a nejednou jsem zažíval pocit naprostého zoufalství kdy po třech naprosto obludně těžkých soubojích na mě hra před domovskou základnou poslala další letku. WC má zkrátka laťku obtížnosti proklatě vysoko což pochopily samotní autoři a už druhý datadisk Secret Mission 2 z obtížnosti slevil ( SM 1 je naopak ještě těžší než základní hra :D ). Na druhou stranu pokud se vám podaří nějakou nemožně těžkou misi pokořit tak zažijete nefalšovaný herní orgasmus, což u dnešního mainstreamu nejde.

Obtížnost tedy máme a na konec zbývá poslední vě a sice příběh. Ten je podáván minimalisticky skrze brífingy misí a pokecy v baru s posádkou. Nicméně je poutavý a bude vás zajímat jak to celé dopadne. Za zmínku také stojí že v misích nemusíte uspět pokud ji zvoráte tak hra vás pošle na alternativní cestu než kdyby jste ji vyhráli. Pokud takhle zvořete hodně misí tak hra skončí špatným koncem. Takže hra obsahuje plnohodnotný alternativní průchod hrou na mnoho způsobů a to v roce 1990! Osobně jsem si taky oblíbil mnohé kolegy piloty s kterými můžete pokecat v baru. Každý je jiný a má rozdílnou povahu. Škoda jen že v samotném boji vám noho nepomohou. Přeně tak, v každé misi budete mít k ruce jednoho wingmana jako pomocníka kterému můžete zadat několik příkazů. Bohužel většina z nich je poměrně k ničemu a mnoho nepomohou.

Jsme na konci a osobně téhle hře dávám palec nahoru ačkoli mě mnohdy potrápila. A co vy? Jste dost drsní na to aby jste vykopali Kilrathi ze sektoru Vega?

Pro: Obtížnost, příběh, atmosféra, Kilrathi, propracovanost která v mnoha věcech není dodnes překonána, Maniac :D

Proti: Obtížnost :), některé technické nedostatky

+15

Polda 3

  • PC 80
Pankrác sice opustil řady policie, jako soukromé očko si ale i tak užije spoustu ztřeštěných dobrodružství. A toto všechno započne úplně nevinně.

Oproti předchozím dílům si mě získalo rozdělení příběhu na několik kapitol. Hlavně pak to, že v každé navštívíte jiné, velice pestré prostředí a setkáte se opravdu různorodou paletou postav. Setkání s agentem 007 a jeho likvidace na sibiři. Mexická továrna - hluchý, slepý a němý. Sopečný ostrov s válečnou ponorkou.

Právě už pouhý začátek velice okouzlí, parodií na české prostředí - nerudní důchodci, ignorantský policista, "vejrostek". Nabídne však i první škobrtnutí a to první minihru. Celkově jsou všechny minihry docela zajímavé ale jejich absolvování se často protáhne na několik desítek minut a často kazí požitek ze hry, navozuje agresi při neúspěchu.

Grafické zpracování v kombinaci s hudební stránkou navozuje ten správný požitek. Právě komiksový vzhled a ztřeštěná hudba (s výstřely v pozadí), výborně podtrhuje náturu celé této hry. Zvláště když sestřelíte chuligána ze stromu a důchodci ho začnou mydlit.

Hra a užití jednotlivých předmětů je o něco složitější. Pankrác disponuje i mobilním telefonem, se kterým se může v průběhu hry spojit i s postavami předchozích kapitol. Často tak hráč dlouho přemýšlí co udělat, a nakonec stačí jen zavolat - posunout tak celý děj.

Polda 3 zkrátka nabídne dlouhý a hlavně pestrý příběh, plný vtipu a zajímavých zápletek.
Vzhledem k tomu, že tady se opravdu nudit nebudete - 80%

Pro: Pestrost, vtip, několik odlišných kapitol.

Proti: Minihry to místy docela kazí.

+15

Harvester

  • PC --
Jedna z těch "povinných" her, které by si měl zahrát každý kovaný adventurista. Nejen pro tu zkušenost, že nic úchylně brutálnějšího ještě nehrál, ale taky proto, že adventuření v prvních dvou třetinách je opravdu zábava. Bavilo mě prozkoumávat celý Harvest, rozhovorovat s pokrouceně ujetými charaktery každé nové ráno a sledovat jejich reakce na předešlý den. Navíc je celý postup nelineární s velkou spoustou odboček a slepých uliček, což je na adventuru opravdu netradiční. Smrt čeká na každém kroku a ty hrané videosekvence jsou svým způsobem úžasné. Rohlík mi vydržel až do třetí třetiny, kde to celé začalo nabírat trochu jiný spád a z adventury se stává jakási polo-survival 2D diablovka.

Celý Lodge jsem se snažil prolítnout s návodem, ale vono né, návod nestačí. Poslední 2 obrazovky před koncem jsem musel použít i cheaty (v adventuře... cheaty!), protože na nepřátele byla potřeba střelná zbraň a já měl brokovnici i hřebíkomet, bohužel asi neexistuje způsob, jak je nabít se sebranou municí. V záchvatu nasranosti mě ani to finální rozuzlení vůbec nezajímalo a jen taxem jej přeskočil.

Steam verze navíc trpí i chybou, kde dochází k rychlému přeskakování videosekvencí a chvíli mi trvalo, než jsem našel návod, jak to obejít. Samozřejmě GOG verze nejen že tuhle chybu má ošetřenou, ale dokonce i grafika je mírně vybroušená. Holt, staré hry na Steamu nevermore.
+15

F.E.A.R. 2: Project Origin

  • PC 90
Nečekal jsem, že by se mi dvojka mohla líbit víc, než původní F.E.A.R.. Je tomu tak. Protože tohle pokračování přivedlo do série nové prvky, které mě při hraní jedničky ani nenapadly. Hned jsem si vzpomněl. Takhle má vypadat pořádná akční hra.

Grafika je barevnější. Ač jsem se hodně snažil, šum se mi nepodařilo z obrazu dostat. Je to stejně jen o zvyku. Hororové atmosféry tu není tolik. Hra se zaměřuje víc na akci. O dost víc nepřátel, kteří mají ještě větší inteligenci než minule. Co jim je to ale platné, když díky bullet-time nestačí kolikrát ani zareagovat. Pár lidí tu kritizuje zvukovou stránku. Nevím proč. Zbraně tu znějí mnohem věrohodněji.

Zmizel quicksave. No hurá. Alespoň mě to nutí víc se snažit. Ani to není potřeba. Autosave se zapne každých 5 minut a hra i na nejtěžší má pohodovou obtížnost. Prostředí se mění. Mise ze sniperkou byli super. Vlézt si do pořádného mecha bylo ještě lepší. Honičky z oživovací zombií. Zběsilé střílení do tmy ve škole. Hratelnost se tu proměňuje. Ani na okamžik jsem nezaznamenal nějaký stereotyp. Je to krvavější. Hodně zničitelné prostředí. Pocit ze střelby a z přestřelek je mnohem intenzivnější.

Po příběhové stránce se tu konečně i něco dozvíte. Líbil se mi i ten konec. Vím, že budu asi v menšině. Ale ten pocit neodvratitelnosti. Finálový souboj o to kdo bude otec Almy dítěte vyzní pěkně úchylně. Zvlášť když o tom ani nevíte. Tak mohlo to být delší. Opět mám pocit nepřekonatelného zabijáka, kdy u sebe můžete mít až 4 zbraně 4 druhy granátů.

Pro: pocit ze střelby, akce, velký spád, větší výprava, zábava po celou dobu

Proti: délka

+15

Sanitarium

  • PC 85
Halucinogenní, psychologické, tripózní!
Sanitarium je v překladu léčebna duševně chorých a podle toho celá hra vypadá. Blázni, hlasy, znetvoření lidé ,mrtvoly ,sny ,dýně...
Adventura s ne uplně příjemných ovládáním, ale s intenzivní atmosférou.
Dabing některých postav je božský (př.hlavní postava), jiných zase katastrofický, ale vždy je možné méně zajímavé postavy "odklikat". Hra obsahuje mnoho událostí ,které se dokáží zarýt do paměti (pro mne kapitola 2 secret weapon, mother). V příběhu vás nechá dostatečně dlouho pátrat co je a co není..., což udrží příběh napínavý.
Shánění předmětů, používání předmětů na předmět, vedení rozhovorů... občas nějaký logický puzzlík, klíčovaná nebo akční mezihra. Na adventuru pestrá škála.

(právě jsem dohrál :) )

Pro: trip, umění, dabing, atmosféra, charaktery

Proti: ovládání občas vadí

+15

Dragon Age II

  • PC 75
S novejsimi hrami od Bioware se to ma, alespon u mne, nasledovne: na prvni pohled me odpudi, pak se k danemu titulu po nejake dobe vratim a vezmu jej na milost, aby si mne pak hra postupne ziskala a dokonce i potesila.

U DAII tento postup trval zdaleka nejdele (pokud nepocitam Neverwinter Nights, kde jsem se ani nedostal z druheho aktu). Vicemene namlsan Origins jsem se rozhodl zkusit si i demo dvojky (kdyz uz nic, abych odemkl cosi pro Mass Effect 2). Demo vybira samotny zacatek dvojky, coz je na jedne strane zcela pochopitelne, pokud nechcete ukazat to nejlepsi a predevsim se vmestnat do nejakeho kratkeho casoveho useku; duvod, proc se na RPG (a adventury) dema moc nedelaji. Na strane druhe je to taky ta nejhorsi pasaz z cele hry vizualne i co se herni naplne tyce.

Plna hra nastesti nabizi hned od zacatku moznost snizeni obtiznosti, ktera zredukuje boje na unosnou miru. Nepratele se sice stale objevuji ve vlnach a ano, vynoruji se odnikud, ale prinejmensim netrvaji tak dlouho a je mozno se dostat k zajimavejsim pasazim, jako treba pribehu a dialogum. Prave pribeh a dialogy jsou tim, co mne udrzelo az do konce.

Svet Thedasu nebyl nikdy prilis vesele misto, je ale fascinujici, jak moc prave ted jde s Kirkwallem vsechno do kopru a neda se s tim absolutne nic udelat. Jestli v necem serie Dragon Age prekracuje Baldur’s Gate, je to predevsim v pribehu, jeho vypraveni a ve world buildingu obecne. Naopak selhava ve skoro ve vsem, co cini hru hrou.

Se vsemi DLC jsem v DAII nahral kolem 46 hodin a docela me mrzi, ze posledni planovane DLC, Exalted March, bylo nakonec stopnute. Ale pry pribeh presunuli do Inquisition, tak uvidime (i kdyz asi si dam nejaky ten rok pauzu, aby mezitim cena klesla na ctvrtinu a ja mohl hrat vse pokupe, vsechna DLC).

Postava: Male Hawke, Mage
Oblibeni sidekickove: Varic, Aveline, Anders, Dog (presun z postavy do ability rozhodne kvituji s povdekem)
Romance: Merril
Sided with: Mages

+15

Far Cry 3

  • PC 85
Začal bych tím, že originální Far Cry jsem nikdy nehrál. V roce jeho vydání můj počítač zkomíral u takových kousků jako NOLF, Medal of Honor AA, Call of Duty, RTCW apod. Později jsem se s novým železem dostal až k Far Cry 2, který se mi po grafické i příběhové stránce líbil, ale nedokázal jsem přejít přes fakt, že se na křižovatkách/stanovištích/whatever stále respawnují nepřátele. Hru jsem nikdy nedohrál... A tak plynul čas...

Far Cry 3 se zjevil na Steamu za pár "éček," a tak jsem neváhal a tento, podle všemožných recenzí, klenot zakoupil. A ono to skutečně fungovalo. Od začátku, kdy projdete výukovou misi jste uvedeni do otevřeného světa plného jak dobrodružství z hlavní dějové linky, tak menšího z postranních úkolů, které se hodí na expování.

Čtu zde nějaký výtky, že onen Open World není až zas tak opened. Je to jako série GTA. Pokud jste v misi, je splnitelná jedním, možná dvěma způsoby. Tak je tomu i ve Far Cry 3. Mezi misemi se můžete projíždět, osvobozovat vysílače, stanoviště, hledat jeskyně s poklady, stahovat zvířata a vylepšovat svou výstroj (ty poslední kousky jdou dokončit výhradně díky loveckým misím).

Hlavní dějová linka mě do sebe vtáhla jako zvědavost Alenku do díry za bílým králíčkem. Jedná se o velice povedený příběh plný zvratů a hráč se cítí odměňován jeho vývojem. Z rozmazleného spratka se stáváte bojovníkem kmene, který vás přijme poté, co dokážete totéž, co praví legenda. Vaas, tomu nevěří, Vaas je na drogách, Vass je na Die Antwoord. K příběhu mám jistou výtku: Po zabití Vaase, který se celou dobu tváří jako největší záporák, ikdyž je zpočátku jasné, že je pouhým sidekickem nějakého mocnějšího muže, již hra měla poloviční, ne-li nižší tempo. Ze zabití Hoyta jsem necítil žádné uspokojení, stejně tak z rádoby rozhodnutí hráče popravit své kamarády nebo zůstat se Citrou.

Verdikt: Konečně pořádná akční hra po dlouhé době, kde máte pocit odměnění za odvedenou práci a pocit svobody. Komu se to nelíbí, může si zahrát Assasin's Creed, které ho povede za ručičku jak matka malé děcko do školní lavice.

Pro: Zvraty v příběhu, svoboda pohybu, délka hry

Proti: Příběh graduje, aby nakonec silně upadl

+15

Posel smrti

  • PC 100
Posel Smrti výborná adventura.Jak příběhem, i dabingem,musím říct že nejlepší z téhle trilogie ;)Samuel Gordon hlavní hrdina který přichází do scény,aby zjistil co se stalo dědečkovi a zkoumal historii své rodiny... Děj Posla je vskutku vynikající . Jen mé dost štvalo že 6x sem musela jít tam a zpět abych zjistila důležitou informaci ,která Vás posune v ději dál. Taky musím říct že "hádanky " typu kameny nebo zvěrokruh -byl těžký oříšek.

Ten závěr by mohl bý taky trošku víc vymakaný. Zdá se mi "odfláknutý..." A to je škoda.

Jinak celkově tahle adventura je bezkonkurenční ;)

Pro: Atmosféra,děj i dabing

Proti: Závěr

+15 +18 −3