Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Darkstar One

  • PC 50
Darkstar One vypadá jako každý jiný obyčejnější vesmírný simulátor. Solidní zábava na prvních pár hodin, ale pak jsem začínal nesouhlasit se zdejším hodnocením a to z mnoha důvodů. Ovšem sto lidí, sto chutí. Zde jsou mé pocity ze hry.

Jmenujete se Keyron a dostává se vám lodi jménem Darkstar One a to je bohužel taky jediná loď, kterou budete moci ovládat. Jde sice vybavit vším možným a vylepšit za pomoci artefaktů rozesetými po celém vesmíru, ale tak nějak to u mě zničilo potřebu vydělávat kredity, ke kterým se dostanete velmi snadno a tak nějak nejsou za co utrácet, a taky to samozřejmě začne časem nudit koukat pořád na stejnou loď. K lodi ještě přibyde i holčina jménem Eona a vydáváte se na "epickou" cestu. Na to, jakou spoustu času spolu dvojice tráví, to mezi nimi navzdory očekávání moc nejiskří, což je škoda.

Klasicky je zde několik ras, se kterými spolupracujete. Také je na vás, zda-li budete obchodník, pirát nebo třeba naopak lovcem pirátů. Bohužel obchodovat je zdlouhavé a řekl bych i zbytečné, protože za sestřelení pirátů je tak nehorázně velká odměna, že nemusíte dělat nic jiného a stejně držíte krok s nejnovějším vybavením. Kór když na vás útočí pomalu v každém sektoru, což je vcelku problém. Nejenže je za ně vysoká odměna, ale taky útočí pouze na vás a další lodě jakoby tam nebyly. Vždyť i v J2ME hře Galaxy on Fire 2 piráti běžně útočili na jiné. Ne že by bylo těžké je zabít, ale je to docela otrava každých pět minut s nimi bojovat. Kvůli nim nepotřebujete dělat ani vedlejší úkoly. Ty jsou nejen stereotypní (To je pochopitelné když jich je nekonečno), ale ty kredity z nich jednoduše nepotřebujete.

Dalším problémem je obtížnost. Většinu hry prostřílíte s prstem v nose, ale někdy dokáže být i frustrující. Například při obraně stanice jsem se po několika marných pokusech o splnění rozhodl googlit a dočetl jsem se, že čím větší máte level, tím těžší (Nejen tahle) mise je. Nuže jaký význam má na sobě pracovat a levelovat si loď, když nepřátelé škálují s vámi tak nesnesitelným způsobem? Já teda ve hrách expím rád proto, abych byl lepší než ostatní a ne jen tak pro nic za nic.

Graficky žádná pecka, což by ani u staré hry tak nevadilo, jenže planety jsou povětšinou jak přes kopírák, takže pohled na ně tak nějak nudí stejně jako nevýrazný soundtrack. Plusem ale je, že se k nim lze přiblížit a shořet v jejich atmosféře. Přesto ale chybí něco, co by člověku utkvělo v hlavě při hraní. Dabing je vcelku ok, cutsceny ovšem na trochu nižší úrovni.

Shrnu to tedy tak, že se najde spousta zábavnějších simulátorů s větším důrazem na politiku ras nebo na vyšší hodnotu kreditů a možnosti za co je utratit. Darkstar One pro mě tedy zůstává jako průměrná hra do rodiny a její vyšší hodnocení si vysvětlím tak, že dnes je moderní dávat průměrným hrám 7/10. Nenajdu na hře totiž nic, co bych zařadil do "Pro". Všechno jednoduše funguje na hratelné úrovni, nic víc.

Pro: Dá se to hrát...

Proti: Stereotyp, nevyvážená obtížnost, malý důraz na rasy, hodnota kreditů

+15

The Plan

  • PC 75
"Malý krok pro člověka, ale velké mávnutí křidýlek pro mouchu."

The Plan by místo hry mohl velice snadno být krátkometrážním animákem a vyznění by bylo (skoro) stejné. Já ale u podobných krátkých výtvorů prvek interaktivity oceňuji. Vžít se na pár minut do role mouchy sedící si na mechu a odvážně se vydat tam, kam se jiná moucha zatím nevydala, je jaksi podivně inspirující. Možná je to pouze o nepatrný odstín odlišný zážitek než koukání na video, ale pokud jste podobně jako já morousové, kteří se rádi zamýšlejí nad životem (brouka, mouchy a jiné havěti) a tak vůbec, možná to dokážete ocenit. Pokud si člověk dá tu práci a zamyslí se, možná zde najde netušenou hloubku... anebo taky ne. Koneckonců je to jen otázka úhlu pohledu.

Hratelnost je na překvapivě vysoké úrovni, stejně tak vizuální a zvuková stránka je nadmíru působivá. Potenciál by nepochybně bylo možné využít více, The Plan by jistě vydal i na plnohodnotnou hru. Na druhou stranu respektuji rozhodnutí autorů vyjádřit touto formou určitou myšlenku a nejít dál, než je třeba.

Tak se mi zase jednou úspěšně podařilo strávit psaním komentáře delší dobu, než samotným hraním, takže dost řečí.

Pro: Hratelnost, umělecké ztvárnění, myšlenka, zvuky a hudba

Proti: Nulová obtížnost, nevyužitý potenciál

+15

Mafia II: Jimmyho Vendeta

  • PC 65
Původně jsem byl k tomuto DLC hodně kritický. Ale po zahrání Mafia II: Joeova dobrodružství jsem trochu změnil názor. Pocit z JA jsem si převedl i do tohoto DLC.

Hned na začátku Jimmy uteče z vězení. Skoro mě až mrzí, že jsme se téhle scény nedočkali už v základní hře, kdy si Vito poseděl v chládku, ale z vězení ho dostal Leo. Dávalo by to smysl. Proto jsme tak moc trénovali útoky na blízko... ale to je jen taková chvilka uvažování.
Hra samotná funguje na principu přijeď na místo, splň úkol a zase zmiz. Tentokrát mi tolik nevadily obrazovky s úkolem. Jimmy si je většinou "zadává" sám. Po celou dobu se snaží rozmetat dva gangy a pomstít se jim. Opět to celé funguje více jako jízda, která v základní hře chyběla. Úkoly jsou většinou hodně podobné. Je třeba je splnit v určitém časovém limitu, což většinou není problém, ale právě bez tohoto času by se to hrálo daleko jinak. Člověk by tolik nespěchal a nestal by se z toho prostý závod.

Když si toto DLC vemete jako náhradu za jízdu, nebudete litovat. Představte si, že bychom v jízdě v Mafia: The City of Lost Heaven dostali možnost plnit právě takovéhle mise, jako jsou v Jimmyho Vendettě. Zlobil by se někdo? Určitě ne. Navíc Jimmy působí jako člověk, který to má fakt na háku a já osobně bych si za něj nějakou plnohodnotnou hru, podobnou Mafii, rád střihnul. Co se mi ale vážně nelíbí, je třeba to, že Jimmy bydlí v domech, ve kterých bydlel Vito. Proč? Proč nemohli udělat jeden byteček navíc pro Jimmyho? Navíc když Jimmyho obléknete do košile, je možné si všimnout, že Jimmyho hlava je nasazená na Vitovo tělo. Tady to smrdí rychlokvaškou.

Pro: Jimmy; jízda; poslední mise

Proti: někdo tu chtěl po hráčích peníze

+15

Metro: Last Light - Faction Pack

  • PC --
RED LINE SNIPER
- trocha taktického odstřelování a něco málo plížení. nic extra, ale lepší jak drátem do oka. žádný zapamatovatelný moment. herní doba - půl hodiny.

REICH HEAVY
- ve stylu finále z Last Light hráč jen stojí, mění zbraně a střílí nabíhající ruďáky. je to nuda, těžké jak hovado i na normal. jedná se o jednoznačně nejkratší a nejhorší část, ze všech vydaných packů DLC. finální tank je slušná osina v zadku a oni oba spolufajtři se moc nepředvedou, když neustále lezou před laufy. blbost na 10 minut.

Kshatriya
- nabízí odlišný styl hraní. hráč, jakožto zelenáč v řadách rangerů Polisu, musí cestovat na povrch, hledat artefakty a za nastřádané peníze si kupovat vybavení. level končí s nalezením tajné mapy metra. tenhle nášup se mi líbil z daleka nejvíce, ačkoli může být trochu frustrující z důvodu chybějících savepointů - je potřeba se vždy vrátit na základnu a uložit. samozřejmě to není žádný open-world, spíše komornější open-space, hráč se ale podívá znovu do míst Knihovny a trochu si zalaškuje s Knihovníky a jiným mutantstvem. herní doba může být až tři hodiny a rozhodně <název levelu> stojí za to i bez obou dalších levelů.
+15

Unreal

  • PC 85
Unreal byl jedna z prvních 3D fps se kterou jsem se setkal, ovšem tehdy jen na chvíli, na neskutečně zasekané grafice, a s více než půlhodinovými loadingy misí. Byl jsem uchvácen, ale hrát se to nedalo. Proto je docela s podivem že jsem se znovu a pořádně k Unrealu dostal až teď... když už dávno jsem strávil stovky hodin v jeho následovnících, Unreal Tournamentu, AvP, a v System Shock 2.

A byla to chyba, velká, se mu vyhýbat. Protože i dnes je to těžká pecka, která už má v sobě zárodek všech výše zmíněných her, a ve své době to zcela jednoznačně byla nejlepší střílečka jakou před Half Lifem svět viděl (Quake 2 na něj jen smutně kouká zdálky, v světle Unrealu je zcela evidentní jak hloupý průměr to už tehdy byl).

Atmosféra a grafika jsou jedna věc, ale zásadní tu je zábavná akce, ať už jde o pogromy desítek minionů, nebo těžké souboje i jeden na jednoho se Skaarji. Přitom trik s jejich vychytanou AI je úplně jednoduchý, oni se prostě ve hře po setkání s hráčem chovají jako úplně normální agilní boti. A nahánět se s nimi po chodbách ztroskotané lodi i v relativně otevřené krajině kolem je zábava královská.
Navíc i ty mapy dávaly výborný smysl a fungovaly i v rámci příběhu, v té době věc v level designu nevídaná, i ten samotný System Shock 2 a AvP tohle jen rozvedly o kousek dál. Není to úplně stoprocentní, nějaká slabší pasáž či trocha bloudění se najde, ale při délce hry je to vyloženě minoritní.

+15

Delta Force

  • PC 70
40 dohraných misí. 1218 mrtvých. Hotovo. Od téhle hry jsem nečekal žádné grafické hody. Bohužel je to ale ještě ošklivější, než bylo očekávání. Ani malý display na notebooku nepomohl. Tahle hra je prostě ošklivá. Bohužel to zasahuje i do samotné hratelnosti. Kolikrát nevíte, jestli střílíte po stromu, nebo do vzdáleného vojáčka. Tolikrát jsem kvůli tomu chcípl.

Herní náplň je vzít M16 a pomalu to všechno postřílet zdálky. Z té čtyřicítky misí vybočují tak 5. Jako, zničit konvoj, ochránit konvoj nebo ochránit piloty. Náplň misí se zoufale opakuje a ke konci hry už nastupuje mírný stereotyp. Zbraní je málo a pořádně použitelná a univerzální je ta M16 s hledím. Ostatní zbraně jsou celkem zbytečné. Zajímavé je nabíjení. Když přebijete ze zbytkem nábojů, přijdete o ně. Pěkný realistický prvek.

Nejzábavnější na téhle hře je určitě volnost. Takový předchůdce Project IGI. Mohlo by se zdát, že se bude dát taktizovat. Stealth tady ale nefunguje. Je to potřeba vystřílet. AI někdy čeká na odstřel. Někdy se trefí až z neuvěřitelné dálky. Nedá se ukládat v průběhu misí. Rozhodně plus, protože takhle hra dokáže občas navodit i trochu adrenalinu.

Nezklamalo ozvučení. Je na výborné úrovni. Bohužel, co chybí, je nějaký ucelený příběh. Mise můžete přeskakovat skoro dle libosti. Trochu to ztrácí atmosféru. Sestřelení vrtulníku dávkou ze samopalu taky není moc atmosferické.

Mohlo by se zdát, že hra je k ničemu. Mě ale překvapivě bavila až do konce. Někdy jsem si říkal, jestli tohle nebyla hlavní inspirace pro Operaci Flashpoint. Jen škoda, že grafika nedovolí nějakou větší interakci s okolím. No, výbuchy docela ujdou.

Pro: volnost, ozvučení, zábavné ostřelování

Proti: grafika, málo zbraní, žádný ucelený děj, malá rozmanitost misí, zbyteční a debilní spolubojovníci

+15

Jotun

  • PC 70
Jotun je veľmi zaujímavá indie hra. Vďaka Kickstarteru sa dostala na svetlo sveta a ja som len rád. Grafickým štýlom sa veľmi podobá na krásnu Banner Sagu a inšpiráciu cítiť aj zo série Dark Souls.

Najskôr spomeniem to, čo sa mi páčilo. Grafický štýl je krásny, nepriatelia a prostredia sú namaľované naozaj kvalitne. Veľmi sa mi páčili nápady, vďaka ktorým bola každá herná lokácia jedinečná. Raz som putoval po tenkom ľade, pod ktorým na mňa číhal obrovský vodný had a robil do ľadu obrovské otvory. Potom som zasa putoval v korunách stromov kde sa ma snažil zabiť obrovský vták, ktorý si chránil svoje hniezdo. V ďalšom prípade som zasa bol v oblakoch, kde som musel spájať body podľa hviezdnych znamení a podobných nápaditých situácií je na tak krátkej (okolo 5 až 6 hodín) hernej dobe veľa. Páčili sa mi nepriatelia a hlavne bossovia boli veľmi podarení a každý z nich bojoval úplne iným štýlom. Podarila sa aj hudba.

Čo bolo vydarené menej? Rozhodne pomalý pohyb hlavnej postavy. Naozaj mi už ide na nervy, keď si tvorcovia predlžujú hernú dobu vo svojich hrách týmto spôsobom. Chodiť ako šnek je proste pre mňa úmorné. Ďalej ma mrzelo, že hra ponúka niekoľko zbytočne veľkých, prázdnych lokácií a málo druhov nepriateľov. V neposlednom rade ma sklamala aj krátka herná doba.

Jotun odporúčam všetkým, ktorí majú radi krásne ručne maľované hry, ťažkých bossov, severskú mytológiu a malé, ale nápadité hry. Má to svoje chyby, ale tým, že hre dáte šancu, rozhodne chybu nespravíte.

Pro: Krásna ručne maľovaná grafika, každé herné prostredie je niečím špecifické, dobré a ťažké súboje s bossmi, hudba

Proti: Pomalý pohyb postavy, krátkosť hry, niektoré zbytočne veľké a prázdne lokácie

+15

Delta Force: Black Hawk Down

  • PC 60
Ne, nejsem z toho vůbec 'vodvařenej'. Faktem je, že Novalogic tu udělal dost práce v grafice, resp. upravenému engine z Comanche 4, značně se upravila AI, takže nepřátelé jdou po vás (sic bezhlavě, ale k tomu prostředí to pasovat může), parťáci skutečně pomáhají a nejsou ani úplně nesmrtelní a ani chcípací, co pojdou na šok z okolo letící kulky. Jenže když mě to přišlo, že to je tak všechno.

Hra staví na konfliktu v Mogadišu L.P. 1993 a taky dost neskrývaně na filmu Black Hawk Down, na kterém jsou postaveny tak tři čtyři poslední mise. To by nevadilo, ani v nejmenším. Problém je, že DF4:BHD už není Delta Force. Je to nějaká jiná hra, střílečka v nijak oslňujícím šedohnědém prostředí, která rozvážnost v postupu a otevřenost řešení i prostředí nahrazuje zbrklou akcí a koridory a mnoha dalšími frenetičnost a jakousi naléhavost konání podtrhující prvky. Mezi ně lze zařadit absenci titulků, takže musíte poslouchat, co na vás do interkomu řvou vaši velitelé a parťáci, přičemž se počítá s tím, že jim rozumíte. Ne, nerozuměl jsem jim takřka ani prd. Na pár sekund se vám sice vlevo dole zobrazí váš další úkol, který si také můžete zobrazit v bublině, ale to jaksi nemá moc smysl, protože se na vás většinu času valí hordy snědých Ahmedů, Mahmudů a Aididů, z kulometů, samopalů a RPG bezhlavě střílejících všude kolem a vy během toho musíte chránit sebe, kolegy, parťáky, průvodce, kolonu, vrtulníky na které se útočí zprava zleva shora i zdola. Mise se díky situaci neustále mění a aktualizuje a vy tak můžete naprosto zapomenout na nějaké obcházení kopečků na rozlehlé mapě a řešení, zda pevně daný cíl vyřešíte z dálky nebo s M60 proklatě nízko u pasu či dokonce potichu jen nožem, kradouc se tmou. No a aby toho rozptylování nebylo málo, máte tu pro každou misi jiný počet maximálních uložení, takže si musíte dávat i pozor, jestli akce, kterou jste zrovna provedli, byla natolik důležitá, abyste pro ní použili uložení pozice, které vám pak může dost dobře chybět v pozdější fázi mise. A to nemluvím o tom, že panďuláci se vám objevují za zády z poza rohů všelijakých budov i z míst, která jste před pár vteřinami vyčistili - možná je to tak všechno autentičtější, adrenalinovější a více akčnější, ale neustálé chcípání poté, co vás sundá RPG, vyletivší z protější budovy ulice, která je naprosto v mlze,m protože je fakt daleko od vás, nebo ukončení neúspěšné mise poté, co vám vozidlo zničí někdo, koho máte díky naprosté nekontrastnosti oproti okolí a budovám možnost zmerčit jen tak, že se dvakrát mise podělá a teprve napotřetí víte v jakou správnou chvíli a na jakém správném místě být, není zábavné, ale pěknej vopruz. Jo, a zmiňoval jsem se o tom, že při střelbě z primárních zbraní nemáte žádný pocit nebo detekci střelby, protože je tak ladná a mírně jemná (nevím, jak jinak to popsat), že v tom hlasitém bordelu kolem vás jsem v prvních misích ani nevěděl, jestli vůbec střílím nebo jsem si špatně přemapoval tlačítka myší? Nebo že ve hře je skvělá mise, kdy prolézáte podzemní chodby, ve kterých se krásně ztrácíte, protože je to bludiště, sice jednoduché ale bludiště? A že tenhle blbý nehezký a nijak zajímavý nápad je i finální mise?

Nedělám to často a vlastně se tomu v naprosté většině případů vyhýbám jak čert kříži, ale skutečně někdy přijde chvíle, kdy musím díky aktuálnímu prožitku měnit hodnocení. Dříve jsem tomu udělil 80%, protože jsem si tak nějak skoro živě pamatoval, jak jsem to kdysi hrál a bavilo mě to, ačkoliv jsem u toho furt chcípal - zřejmě to bylo krátce potom, co jsem viděl film a to ovlivnilo i můj prožitek (není divu, když si krátce po filmu ve hře připadáte jako hrdinný Hoot, který ví, že doma nikdo nechápe, proč tohle dělá :), ale v tuhle chvíli si z toho pamatuji jen to, že jsem se musel do dohrání nutit a vzpomínal u toho, jak jsem se v DF2 snášel na voxelově kostičkový pahorek padákem, abych sundal vrtulník, eliminoval posádku základny a sebral kufřík s informacemi, a bylo při tom jedno jakým způsobem a jak dlouho mi to potrvá. A to při těch 60% zůstávám ještě stále dost shovívavý.

All units, Irene! I say again, Irene!

Pro: Oproti předchozím dílům grafika a AI všech panďuláků; nemusíte se moc starat o parťáky, to oni se většinou a dobře starají o vás; inspirace filmovým Black Hawk Down

Proti: Frenetičnost akce a nutnost sledovat... všechno a všechny furt a všude, 2x; omezené ukládání pozice; dost nekontrastní postavy vůči okolí; nijak nápadité koridory a podzemní minilabyrinty; ta tam je duch předchozích Delta Force

+15

Resident Evil 4

  • PC 100
Tak a je to!!! Jeden z mých největších herních restů konečně spatřil světlo závěrečných titulek. Čtyřce jsem se z určitých důvodů vyhýbal, nevím proč jsem udělal takovou obrovskou chybu, ale prostě to tak bylo. Měl jsem dohrané skoro všechny díly co doposud vyšly, tak proč čtyřku ne? Sám nevím, nejspíše kvůli tomu nepovedenému portu. To ovšem změnila HD edice, který vyblýskla grafiku plus do hry zapojila hlodavce. Hru jsem samozřejmě ihned na steamu zakoupil, ovšem k hraní jsem se pořád neměl, měl jsem ji spíše jako okrasu v knihovničce. Ovšem s nástupem na univerzitu, jsem začal mít nějak více času a tak tedy proběhla instalace. Ale...prvotní dojmy byly fakt strašné. Hra běžela v bulletime a co víc, to adventurní ovládání mi vážně nesedlo. Hru jsem vypl a dál ji měl jako ozdobu. Poté jsem se začal více zajímat o technickou stránku hry a zjistil jsem, že stačí dát framerate lock na 30 fps a hle...šlapalo to v poho a měl jsem tedy větší šanci zvyknout si na to adventurní ovládání. Začalo se dařit a hra mě začínala až ukrutně chytat.

To samozřejmě měla na svědomí možnost ovládat nejspíše nejsympatičtější postavu z celého universa a sice Leona Kennedyho, kterého si prostě ve dvojce musel zamilovat každý. Leon dostal od čtvrtého dílu svůj jedinečný vzhled naprostého pohodáře obšťastnit hráče hláškami i v těch nejméně vhodných situacích. Díky tomu se do mě vryl přesně jako parazit Las Plagas. Příběh hry rozhodně nastavil nejvyšší laťku v celé RE sérii a Capcom se bude muset hodně snažit aby vytvořil ještě lepší díl. Doslova jsem ho hltal a kolikrát už na mě vytáhl ty své známé zvraty u kterých mi emoce tekly proudem. Konec hry se rozhodně povedl a byl vytvořen jak jinak zase zvratem.

O ovládání jsem se již zmínil a nakonec jsem usoudil, že to byl vlastně výborný tah, protože to z hry nedělá obyčejnou tpsku, kterou si proběhnete s prstem v nose. To ani náhodou. V určitých pasážích jsem doslova promýšlel každý krok, který jsem udělal. Vracel se na již prošlá místa a prolejzal každou skulinku, abych náhodou někde nenechal nějaký lejstra či drahocennou munici, kterou člověk neochotný se zvyknout na ovládání bude hooodně moc potřebovat. Mimo likvidace hru zpestří pár hádanek, které alespoň trošku donutí hráče zachovat chladnou hlavu. Rozhodně potěšil starý dobrý inventář s klasickou combine položkou. Tudíž o mixování kytek jsem připraveni nebyli a dokonce máme tu možnost si prodloužit HP pomocí žluté kytky. Další věc co se mi na inventáři líbí je možnost si věci pěkně naskládat (tak trochu tetris), což je ke konci vážně potřeba, protože jej zabírají z 80% zbraně.

Když už zmiňuji zbraně, tak musím zmínit jejich velice povedený upgrade, který mi jistě kolikrát už zachránil zadek. Větší zásobník, rychlost přebíjení a další věcičky jistě stojí za útratu u velice povedeného obchodníka, který pro mě měl velice příjemný hlas. Ale zpátky ke zbraním, rozhodně tu najdeme velice zajímavé kousky z nichž rozhodně zmíním známého thompsona a brokovnici striker, která se ve hrách moc nevidí. Za další zmiňuji velice známé capcomácké Unlockables, které dají Leonovi např velice stylový mafia kostým.

Klasické zombie byly nahrazeny posedlými vesničany s parazitem uvnitř. Ubralo to tedy na strašidelnosti? Já říkám že ne. I když již nemají ten svůj děsivý vzhled, stále umí velice nepříjemně překvapit. A co víc, umí také nepředvídatelní. To si třeba v klidu namiřujete na hlavičku a ten sráč k vám začne sprintovat což rozhodně hodí do ruky velké klepance. Tuhle zas mohou uhýbat, tudíž vaše kulka míří do skály. Ostatní potvůrky ale již nějaký ten odporný vzhled schytaly. Nadosmrti již nezapomenu na první setkání s renegados. Z této části jsem měl velice nepříjemné mrazení v zádech, které probíhalo pokaždé, co jsem zaslechl jejich chraptění. A opět mě zde dostala ta nepředvídatelnost. To si takhle procházím nějakou chodbou a najednou uslyším opět to odporné chraptění, okamžitě beru do ruky odstřelovačku a připravuji se na nejhorší. Ale ono nic, renekaďák mě asi čeká někde dál. Tak si hodím odbočku do místnosti kvůli zásobám, poctivě tam vše vybrakuju a chystám se k odchodu. Ale než stihnu vzít za kliku, tak se dveře rozrazí a rené se už na mě sápe. Horší přepadovku jsem fakt nezažil, ještě teď mi pulzuje krev. No nic, odbočím. Bossfighty jsou zde velice kvalitním zpestřením, protože všichni až na jednoho se nedá ustřílet, mají určité slabiny k odhalení následující k jejich okamžité likvidaci.

Grafika hry je parádní, moc se mi líbí. Postavy a monstra pěkně vypadají. Rozhodně nejlepší pokoukání je, jak Leonovi vlaje ofinka při běhu nebo jak při míření dýchá. Interiéry budov jsou taktéž supr zpracované a okolí si rozhodně pochvalu zaslouží.

Zvuková stránka hry je zde na té nejvyšší úrovni na jaké vůbec může být. Dá se říci že polovinu atmosféry způsobuje právě hudba a zvukové efekty. Rozhodně škoda, že po vyvraždění nepřátel se hudba opět změní na poklidnou. Takhle by hráč byl alespoň neustále ve střehu a v nejistotě. Děsivé zvuky nepřátel vážně způsobují zimotrenkocvrnk. Dabing by si rozhodně zasloužil cenu Františka Filipovského, protože hlasy dabérů ty postavy dokonale oživují. Rozhodně neuškodí zkouknout Resiho 4 jako filmík pro (ne)klidné spaní.

RE 4 je určitě jedna z těch nejlepších her, co jsem hrál a je pro mě čest jí mít v knihovničce. Neb tam zůstane navždy a nechť její soubory jsou připraveny na další návštěvu ponurého Španělska.

Pro: Naprosto vše

Proti: Nechám prázdné. (Ta věta se nepočítá), (Dobře, ta první věta a věty v závorce se nepočítají).

+15

12 is Better Than 6

  • PC 75
Líbí se vám Hotline Miami? Je libo pořádný westernovej masakr? Tak tohle je hra pro vás!

Ze začátku chvíli trvalo, než jsem si zvykl na nabíjení a střelbu, ale není to nic těžkého a rychle se mi to dostalo do krve. Podobně jak v Hotline Miami, i zde jsem umíral hodně. Jedna přesná střela znamená smrt jak pro hráče, tak pro nepřítele a je to sranda! Dá se to hrát stealth stylem a podřezávat pěkně tiše jednoho gringa po druhém, ale ta winchestrovka, dynamit a kolty byly moc lákavé a tak jsem za každým rozproudil pořádný randál.

Grafickej styl je jednoduchý a vypadá dobře. Musel jsem se však dívat velice pozorně, hra má ty barvy jenom bílo-fialové a někdy to vypadá nepřehledně. Hudba je spíš průměr, ale někteřé songy byly velice vydařené.

Hra má více jak 6 hodin krvavé zábavy a dobrou znovuhratelnost. Já jsem spokojený.
+15

Jagged Alliance 2

  • PC 100
Jagged Alliance 2 byla pro mně velice zajímavou zkušeností. Ta zkušenost plyne z toho, že se ke mně dostala v době kdy mi bylo sedm let. Dokážete si asi představit, jak s touto hrou naloží sedmiletý špunt.

Akce nám začíná a vidím pětičlenné komando. Samozřejmě vše hodnotím podle toho, kdo má lépe vypadající zbraň (podle schwarzeneggerovského stylu), tudíž Gasket s jednou "45tkou" nevypadá moc valně.

Hmm..vnikáme na vrátnici objektu a vidíme civilistu (z předchozích her vím, že je to hajzl)....tak ho prošijeme, jak se sluší.....jé..on má u sebe brokovnici....sorry Gaskete, tu dostane Vicky....ona je další v pořádí, ale už máš "45tky" dvě :D .

A tak pronikáme dál.....pěkné zbraně z těl protivníků...a hele tyto zásobníky pasují i do zbraní Dr. Q. A sluneční brýle, tak ty vyměním za přilbu u Ivana......Schwarzenegger měl taky sluneční brýle a nikdo ho netrefil....

A tak jsem komando ukryl za překážky, Dr. Q (podle názvu to asi bude lékař ?) se snaží zachránit, už modrého Gasketa. S elitní ráží žoldáka Ivana, se snažím vyřídit zbytek "oponentů", nedochází mi, že se zbraní nastavenou na blízko, těžko trefím toho zmetka s "odstřelovačkou" na střeše, přes půl mapy.

....zachráním situaci...hodím granát......... - zde poslední informace o komandu končí :D

Co tedy řict?

Tato hra je opravdu propracovanou záležitostí, která akčnímu žánru přinesla možnost taktizovat, budovat postavy, zlepšovat postupy a u toho se pekelně bavit.

Z pohledu sedmiletého špunta, šlo o sebevražedné akce, kdy jsem zjistil že špatné počty přivedly jednotku, před nepřítele ale už jim nezanechaly dost bodů pro střelbu.

Z pohledu staršího a zkušenějšího hráče (pár let to potřebovalo), jsem vytvořil smrtonosné komando, které propracovanými postupy suvereně rozdrtilo nepřítele.

A proto tato hra stojí zato.....
+15

Assassin's Creed IV: Black Flag

  • PC 100
Ezio? Ezio! Kde je sakra Ezio?! Tohle jsou první myšlenky, které mě napadli, když se mi hra poprvé pustila. Z předchozího dílů jsem měla velké obavy, že BF bude jenom na lodi a šmitec. Odsouzení ještě dřív, než jsem hře dala šanci. A jak jsem si tu hru zamilovala! Ale nepředbíhejme....

...Poprvé se objevujete na pláži a honíte prvního assasína v životě mladého Edwarda. Působí na Vás hromada barev v podobě listí, palm a pláže. Zkrátka máte pocit, jako byste jeli na dovolenou do Karibiku. Ale pořád jsem cítila skepsi a dál se nutila do hraní (pořád mě odrazovala myšlenka - být nonstop na lodi). Poprvé se mi hra pomaloučku zarývala pod kůži při plavbě lodí (ironie) a kolem mě pluli nádherní mořští tvorové doplněné jejím lovením.
Při úmrtí piráta Kidda a jeho následovného odhalení jsem příběh už natolik prožívala, že jsem to i oplakala. A to je přesně důvod, proč tuhle hru miluju!

Pro: Piráti, Karibik, navazující příběh, hudba, zvířata ve volné přírodě, zpívající piráti

Proti: Blokované zóny, nepropracovaná součastnost, multiplayer

+15

Broforce

  • PC 80
Hrál jsem jen hru jednoho hráče.

Vynikající 2D střílečka viděná z boku, v níž lze hrát za mnoho hrdinů filmového plátna, přičemž každá postava má svá vlastní specifika (Rambo střílí ze samopalu a háže granáty, Leon střílí pistolí z tlumičem a záda mu kryje odstřelovačské děvče, Terminátor střílí z rotačního kulometu, Blade rychle utíká a šermuje mečem, atd. atd.). Postav je obrovské množství a každá postava je vždy uvedena kratičkou stylovou animací, a je zábava už jen rozpoznávat jednotlivé hrdiny (ve hře jsou jména zkomolena Rambo = Rambro, apod.) a zkoušet jejich dovednosti.

Hra je zábavným mixem Terrarie, Contra, Worms, Liera, Soldat, Hotline Miami a Boulder Dash. Každou mapu lze efektně rozstřílet na kusy (zůstávají jen políčka v blízkosti checkpointů a žebříky), prostředí jsou plná výbušných barelů, které lze chytře využívat v boji. Hra je vcelku variabilní, častým cílem je dostat se jen na druhý konec mapy (naskočit do vrtulníku a za mohutných explozí odletět do bezpečí) či zlikvidovat bosse. Jsou zde ale i mise speciální: útěk před helikoptérou apod.

Grafika: pixelovatá, efektní, plynulá, plná explozí, ohňů. Fajn.

Líbí se mi, že hra obsahuje velké množství drobností. Prostředí je velmi živé. Oheň se šíří a spaluje dřevěné bedny, výbušné barely lze tlačit před sebou (skulit je na protivníky), přes část mapy se lze podkopat, apod. Protivníci nejsou zcela hloupí - utíkají např. před granáty. V některých mapách lze ovládat bojové stroje či lze bojovat po boku počítačem řízených spojenců.

Potěšilo mne, že většinu misí lze hrát téměř jakkoliv - pomalu a skoro až takticky; či zběsile a s prstem na spoušti.

Hra obsahuje humor a editor úrovní.

Pro: hratelnost, fyzika, hrdinové

Proti: poslední levely jsou slabé

+15

SteamWorld Dig

  • PC 75
Uf, teda řeknu vám, ufff. Nejsem dělaný na tyhlety plošinovky, protože mě prostě vytáčí to hopsání, kdy když nestihnu něco během hopsnutí stisknout v pravou chvíli, stane se něco au au. A tady v mém případě hodně au :)

75% proto, že mě to bavilo, bavilo mě si přijít domů a na chvilku si sem tam kopnout, vyřešit nějakou drobnou hádanku, vykutat sem tam šutér, na povrchu ho prodat a směnit chechtáčky za nějaký ten upgrade, ačkoliv mě příběh nějak nezajímal a ty psané dialogy jsem prostě proklikával - kam jít mi ukazovala šipka a více vědět netřeba. Dokonce i smrt tu není nic vážného, páčto obživnete a můžete pokračovat - jen vás to bude stát polovinu aktuálního obsahu měšce, což, pokud chrtíte na upgrade, může bolet víc než právě prodělané skonání. Je to taková casual hříčka pro ty, co si sem tam kutnou a hru ukončí a po chvíli se k ní můžou vrátit, žádné checkpointy - stačí se dostat na povrch, vejít do obchodního styku a odejít, tím se hra uloží a lze ukončit hru - po startu jste zase na povrchu, kde jste končili.

Grafika jednoduchá a nenáročná, takže na pozadí lze mít klidně nadále otevřenou práci i prohlížeč žeroucí stovky a tisíce MB paměti a hře to nijak nevadí. Ozvučení je taky dobré, nic násilného a není tak nutné hudbu vypínat. Chytáky, pasti, nepřátelé i puzzly jsou celkem chytré a to někdy až natolik, že se mi k některým tajným místům, kde jsem viděl, že mě čeká odměna, prostě cestu nenašel.

75% také ale za to, že už to začínalo být trochu zdlouhavé a pokud jste zrovinka neměli po ruce telefoport, trvalo zbytečně dlouho dostávat se k poslední dostupné možnosti se dostat na povrch, toho hopsání už bylo moc a moc a po čase bych uvítal jedinou ve hře chybějící proprietu - lano. Ukotvit lano a pak jen dělat hodně dlouhou díru pod nim a prostě slanit, případně se nechat vytáhnout či vylézt někam výš, namísto stálého hopsání a double-hopsání. Někteří nepřátelé jsou tuzí, u některých robotických jsem plně nepochopil kdy se aktivují, protože na mě někdy nabíhali s výbuchem, jindy jsem stál u nich a jim to bylo jedno. Někdy jsem moc nechápal (dědkové házející flašky), co dělají v podzemí (ty trilobity a roboty bych možná ještě bral, ale tohle mi unikalo). A fakt tuhý byl finální boss, kdy mi fakt trvalo projít ten poslední třetí akt. U něj bych také uvítal mít možnost používat své propriety i během skákání (vyskočit a vystřelit).

Byl jsem celkem spokojený, ale taky jsem už rád, že to mám za sebou a nemyslím si, že to budu kdy znovu hrát. Po skončení hry jsem znovu spustil začátek a nemohouc využívat už naučené pohyby a získanou výbavu, neumím si představit, že bych to začínal celé odznovu, fakt ne.

Pro: Poměrně nenáročná hříčka s možností skoro kdykoliv skončit a po chvíli se vrátit; puzzly a upgrady; ještě ucházející délka

Proti: Občas zlouhavé řešení dostávání se na povrch; některé úrovně (hloubky) jsou fakt dlouhé a přichází zbytečná repetetivnost; někteří tuzí a nevypočitatelní nepřátelé; pramalá znovuhratelnost

+15

Outlast

  • PC 85
Hry, které dokáží pořádně vyděsit jsou tu s námi už přes 20 let, ostatně už slavný Doom měl potenciál řádně napínat hráče a strašit ho temným prostředím i monstry. Dnes je Doom spíše k smíchu, nakonec doba pokročila a tehdejší grafické zpracování a herní náplň stěží někoho poleká. Od dob Doomu se objevila řada her, více či méně útočících na jeden ze základních pocitů člověka. Byla tu série Resident Evil, Silent Hill, F.E.A.R., Alien vs. Predator a další tituly. Některé dnes postraší více, jiné méně, ale označit je za opravdu děsivou hru je trochu příliš. Jenomže pak přišel rok 2007 a světlo světa spatřila Penumbra od tehdy neznámého vývojářského týmu Frictional Games. Tvůrci skloubili tři základní věci, které jsou dnes zcela typické pro hororovou hru – tma, vražedná monstra a především, doposud téměř nevídaná, absence palných zbraní (popř. absence jakýchkoli zbraní). Když totiž není možné mostrum ukryté kdesi ve tmě zastřelit, najednou má hráč pořádný důvod bát se o život svého hrdiny. A tak si dovoluji říct, že právě Penumbra nastolila novou éru strašidelných her, které nikdy dříve nebyly tak děsivé.

Ten největší boom ale přinesla až Amnesia. Teprve tehdy se hororové hry staly víceméně samostatnou odnoží 3D adventurních her. Řada tvůrců se dnes ve svých hrách snaží Amnesii napodobit, protože právě tahle hra přinesla téměř dokonalý recept na strach. A Outlast je jednou z mála her, které nejen svým zpracováním, ale i atmosférou a mírou děsu šlapou Amnesii na paty.

Důležité je vybrat vhodné místo, kam bude děj zasazen a tím je v případě Outlast ústav pro psychicky nemocné. Ideální místo, kam by se řada z nás nerada podívala i v reálném životě. Asi nikoho nepřekvapí, že příběh se točí okolo klasického tématu – pokusy na pacientech. I tak je příběh poutavý a táhne vpřed. Samosebou nechybí tma, monstra a bezbranný hrdina, který se jako správný investigativní reportér chystá ústav prozkoumat a odhalit jeho tajemství. Po vzoru Amnesie hráč nalézá dokumenty, které pomáhají odhalit pozadí děje a také sbírá baterie pro zdroj světla, nicméně klasické logické úkony tu chybí, maximálně je nutné něco sebrat, něco aktivovat atd. Pokud bych měl Outlast z hlediska náplně hry co nejlépe připodobnit, přirovnám ho někde na pomezí prvního a druhého dílu Amnesie.

Hra sama vypadá velmi propracovaně – zajímavé a graficky dobře zpracované prostředí, několik druhů monster, zdařilé animace, povedené zvuky i hudba, řada scriptů a samozřejmě atmosféra. Hra se nebojí vytáhnout značné množství krve, vnitřností, znetvořených těl a dalších nechutností, na které člověk narazí nejčastěji v klasických Japonských „Gore“ hororech. Aby toho nebylo málo, náš hrdina jménem Miles není tak úplně sám a kolikrát potká jiné lidi, kteří sice povětšinou velmi rychle zemřou, ale to neplatí pro všechny. Dalším bodem k dobru je pokročilý způsob pohybu a sledování hlavního hrdiny. Miles může skákat a zachytávat se překážek, může přeskakovat zátarasy, prolézat mezi barikádami, nebo vyhlížet zpoza rohů. Když se přiblížíte ke stěně, hrdina se o ní opře rukou, když se podíváte pod sebe, uvidíte si na nohy atd… Je tak daleko snazší se s hrdinou sžít. Kdo zná originální 3D akci Mirror’s Edge, má už teď alespoň přibližnou představu o tom, jak pohyb a snímaní hrdiny Outlastu vypadá, byť rozhodně nejde říci, že by se Miles svými pohybovými schopnostmi mohl hrdince Mirror’s Edge vyrovnat.

Mluvil jsem o sžívání se s hlavní postavou, což ale nejde tak snadno. Miles je totiž prototypem blba. Po charakterové stránce se Miles skutečně blíží více namyšlenému vzteklému pitomci než vynervovanému chlapíkovi odhodlaně bojujícím o přežití, který by se do daného prostředí hodil víc. Zatímco Miles v jednu chvíli vyděšeně skučí a přerývaně dýchá, o pár chvil později si zapisuje poznámky ve kterých se odráží pohrdání, zloba i posměch, ale v praxi žádného násilného chování schopen není. Působí to nevěrohodně a nevhodně. Být na Milesově místě žena, daleko snáz bych věřil strachu, neustálému zděšení a neschopnosti postavit se jakýmkoli monstrům i lidem čelem. Kdepak, Miles mi jako hrdina opravdu nesedl.

To, co Outlast nejvíce kazí je větší důraz na monstra, než na budování atmosféry. Tady na tomto místě hra bohužel neudržela správnou míru, neboť málo i hodně monster značí jediné – hráč se přestane monster obávat a to je něco, co by se hororovým hrám stávat nemělo. Zhruba od šesté úrovně (po překonání dvorků) jsem navzdory vlastní snaze nedokázal monstra vnímat jinak než jako naprogramované entity na které platí určitý postup, určitá taktika, a nemá smysl se jich obávat. Znovu se vtáhnout do hry se mi podařilo až v úrovni poslední, ovšem ne díky atmosféře, ale díky příběhu a gradaci finále.

Jinak je ale Outlast poctivou moderní hororovkou, která rozhodně má, co nabídnout. Navíc je Outlast na svůj herní žánr poměrně dlouhou záležitostí (což může být i na škodu). 8 úrovní v mém případě zabralo skoro 10 hodin a to rozhodně není málo.

Pro: Prostředí, audiovizuál, atmosféra, pohyb hrdiny, zajímavá monstra

Proti: Nesympatický hrdina, zbytečně moc monster, místy stereotyp

+15

Game of Thrones: A Telltale Games Series – Episode Six: The Ice Dragon

  • PC 40
Předem upozorňuji, že se takto vyjadřuji k celé první sezóně. Může to být mírně spoileroidní, ovšem nejmenuji žádný určitý charakter.

Připadá mi neuvěřitelné, jakou drzost Telltale mají, roky opakovat stejnou, předvídatelnou šablonu, v odporné grafice, se stále totožnou, předvídatelnou iluzí voleb a scenáristickými kiksy. S každým frenetickým zmáčknutím klávesy Q - kterak bravurně Telltale simulují přetahování a veškerá lopotná snažení - jsem si představoval jednu pěst tomu chytrákovi, co to tam měl potřebu po x-té prosadit.

Podstatnější ovšem je, že GoT příběhově nefunguje. Člověk se celou dobu o něco snaží, aby v závěru zjistil, že to nikdy nemělo žádný impakt, protože když jde do tuhého, postavy nakráčí jak lemmings do identické hromady sraček (a dostanou přes piču, protože o to přece jde, ne, je to ASoIaF, což znamená pořádnou tragédii, a navíc setting seriálového GoT, za kterým stojí dvě misogynní sadistické homoklády).

Když už se zdálo, že autoři možná pracují s něčím, co by rozšiřovalo náhled do universa ASoIaF, ukázalo se, že vědí prd, tudíž není žádným spoilerem, pokud prozradím, že North Grove je hrozně úžasné, zcela nevysvětlené místo s nevysvětlitelnou, ale jistě hrozně úžasnou mocí.

Velkou chybu také vidím v tom, jak Telltale naprosto serou na jakékoli detaily a nic nedopracovávají; nevím, jestli je to tím, kolik projektů si ukousli či jestli mají hráče za blbce, jsou neschopní anebo je to pouze nebaví... Ale dopadá to tak, že ničemu není věnován prostor, čas. Jdeš popravit zrádce? Nač ho odsoudit, nač přidávat scénu navíc, modelovat špalek a další kokotiny. Prostě ho přes jeho zbroj na místě beze slova probodneš (?!), whoo, to je gradace! A jsi-li snad z něčeho obviněn? Hohohó, také neočekávej, že se z toho vykecáš, chytráku, protože tě brzičko popravíme, potom, co jeden člověk v davu vykřikne, že jsi to fakt udělal. Přesvědčivé, velice přesvědčivé.

Občas jsem i prskal smíchy, například, když zombíkovi v hrudním koši uvízl po jílec meč a ten celým ostřím napřed dopadl na zem. Asi nemusím dodávat, že meč prostě zajel do textury půdy jak do snězeného másla, proč se s tím víc animovat. Je to taková pěkná ilustrace, jak se s tím tvůrci nepářou. Inu, ani já se s nimi už párat nebudu.
+15 +16 −1

Hard West

  • PC 80
Ta atmosféra! Kovbojové a démoni jsou od teď moje oblíbena kombinace. A diky ní jsem hře asi i hodně odpustil a byl jen nadšený.

Několik vzájemně různými postavami (v jedné například vaše postava a v další hlavní záporák) propojených kapitol a každá z nich se odehrává chvilku na velké mapě pro textem řešené události a putování a chvilku v malých lokacích pro přestřelky. Hrozně moc jsem si užíval textovou část, kde jsem byl zase jednou pěkná svině. Vraždy domorodců, vykrádání hrobů, vraždění co nejvíc lidí, protože mi za to ďábel slíbil odměnu a ve scénáři s inkvizitorem třeba vypalování celých vesnic, jen abych dostal jednu hledanou postavu.

Tahové souboje jsou na normal tak akorát lehke. Ukládat se v nich nedá, byl jsem rád za jejich střídmou délku, kdy mě nevytáčelo je v případě mission failed občas zopakovat. Úplně perfektní nápad jsou specialní schopnosti v podobě postupne ziskavanych karet pro postavy, které se pak dají poskládat do komb mapu čistící od poloviny nepřátel během prvního kola. Další zajimavá vychytavka jsou permanentní zránění, které se při zásahu kulkou dají občas utržit. Chvilku je z nich jen negativní bonus, ale ten se časem přemění i na nějáké plusové bodíky do schopností, ale taky charakterům přidáva na osobnosti. Bylo fajn v mít v partě čtyřprsťáka, nebo přeživšího průstřelu hlavy.

A ta atmosféra! Tak krásně temná a tajemná. Předměty v podobě náhrdelníků z uši a zubů nepřátel. Scénář, kde se vědec snaží vyléčit šílenství postihující jednu oblast a sám se do něj propadá. Démoni hlídající banku. Kde jen ten weird west byl tak dlouho schovanej?
+15

Outlaws

  • PC 75
Outlaws jsem dlouhou dobu opomíjel, ostatně divoký západ mě nechává chladným a od stařičké střílečky se sprity jsem čekal slabotu. O to příjemněji mě výsledek překvapil, ačkoli stále dost dobře nevím, jak Outlaws pojmout. Ve výsledku se totiž mísí hodně pozitiv i negativ. Zkusím to rozebrat…

Příběh vypraví klasickou westernovou báchorku o bývalém šerifovi, co musí oprášit své kolty, aby se pomstil neřádům za zprasený život a zachránil svoji dcerku. Hlavní hrdina, drsňák James Anderson, je typický nemluvný kořen, za kterého mluví zbraně. Chladnokrevnost vůči protivníkům z něj stříká na všechny strany, zdálky připomíná Slendermana, ale dá se mu fandit, což je hlavní. Zprostředkování animací pomocí komiksového stylu je výtečný tah vzhledem k době vydání. Tenhle komiks vypadá pořád stejně, má styl a moc nestárne. Je jedno, jestli budete Outlaws hrát dnes nebo za deset let – animace budou pořád solidní.

Zato grafika přímo v terénu vypadá mizerně. Nemluvím tu o designu úrovní, ten se až na výjimky povedl, ale textury, nepřátelé i zbraně… je to všechno takové hnusné. Atmosféru nijak nepozvedne ani přehršel ošklivých easter eggů, které se tvůrci kolikrát ani nesnaží moc skrývat. Naopak výtečným tahem je hudba. Soundtrack je opravdu zdařilý a dokáže příjemně vtáhnout do děje.

Co si zaslouží ocenit, jsou bezpochyby zbraně. Je jich dostatek, druhů munice je také dostatek a dostatek je i dodatečných předmětů (ať už přenosných, či nepřenosných). Nechybí různé klíče, brnění, přenosné lékárny, lampa na osvětlení, bonusové šerifské hvězdy… Zkrátka rozhodně je co nacházet a to dokonce i v tajných oblastech, kterých ve hře sice není mnoho (v kampani asi jen 12), ale potěší. Řada zbraní se vyznačuje alternativním módem střelby, přičemž vrcholu v tomhle odvětví dosahuje puška. Jde o první FPS se sniperkou, tedy s optikou pro pušku. Ale i takový dynamit, který lze buď zapálit anebo ve vhodný čas odpálit střelbou je parádní věc. Stejně tak kulomet, který je k sehnání až na samém konci kampaně, je zajímavý kousek. Zbraně jsou zkrátka i na dané (omezující) prostředí divokého západu velice nápadité.

Průšvih přichází s nepřáteli. Banditů je asi 9 druhů a prakticky všichni se představí už v první úrovni. Navíc těch 9 druhů v sobě skrývá akorát banditu s jednou pistolí, banditu se dvěma pistolemi, banditu s brokovnicí a… tím to končí. Občas se ještě objeví štír, výjimečně agresivní easter egg, ale víc nic. Já vím, že v dnešních hrách to není jiné – 20 různých skinů a 5 odlišných nepřátel, jenže Outlaws je stále ještě hra, kde je střílení zmetků naprosto zásadním herním prvkem. Aspoň, že každá úroveň je zakončena jedinečným bossem.

Je třeba zmínit se o obtížnosti hry. Rozehrál jsem dvě úrovně - nejlehčí (Good) a nejtěžší (Ugly), no a dojmy mám rozporuplné z obou. Na nejlehčí obtížnost jen málokterá situace představuje výzvu. Hrou si projdete tak nějak v klidu, absence Quick save ani vypínání hudby při přechodu do menu (mluvím o GoG verzi) vás nemusí nijak trápit a bohužel vás nepotrápí ani bossové, protože je složíte na směšných 3-8 ran z revolveru.
Zato na nejtěžší obtížnost přichází peklo. Stane se z vás lovec pixelů. Nepřátel je sice méně, ale v podstatě každý vás na 1-3 rány složí a protože kulky létají okamžitě, moc nepomůže ani uhýbání, kroužení a podobné radovánky. Souboje jsou napínavé, leč velice těžké. Bossové snesou spoustu ran, ale jediným výstřelem vás pošlou do věčných lovišť. Dále pozice některých důležitých předmětů je jiná a úroveň číslo 6 je na tuto obtížnost rozšířena o pár místností. Nemůžu říct, že bych při hraní na nejvyšší obtížnost cítil nějak extrémní pocit frustrace, jenže jsem vinou neustálého vyhlížení zpoza rohů a hledání kousků spritu nepřítele necítil ani žádnou zábavu. A protože se mi nechtělo rozehrávat kampaň potřetí na (snad) zlatou střední obtížnost, nakonec jsem se vrátil k té snadné a alespoň si vypnul zaměřovací křížek. Žádná výzva se sice nekonala, ale hru jsem si užil a to je hlavní.

Kampaň čítá pouze 9 úrovní. V zásadě se úrovně dělí na dvě skupiny – tuhé kratší přestřelky (1,2,3,6,9) nebo dlouhá zamotaná bludiště (4,5,7,8). Protože se prostředí neustále mění, žádný stereotyp se nekoná. Maximálně se může stát, že přehlédnete nějakou cestičku a z úrovně o délce 20min je hodinové bloudění. Myslím ale, že design úrovní není zase tak zákeřný, abyste si místo „já nepozorný vůl“ museli říct: „ten level je prostě špatně navržený.“ Výsledná herní doba kampaně je i tak cca 4-5 hodin. Zdá se to být málo, ale Outlaws nabízí ještě další obsah!


Marshal Training
Vedlejší kampaň, čítá celých 9 úrovní, tedy tolik jako základní hra. Ovšem klasických bojových úrovní je jen pět, přičemž je lze hrát v libovolném pořadí. Mise většinou využívají již známá prostředí, ale na jiných mapách. A tak se opět prostřílíte nějakým tím městečkem, vyčistíte pevnost atd. Na každou misi dostanete základní výbavu + pár různých předmětů (lékárny, munice, optika…) a vaším úkolem je najít a porazit bosse, přičemž tentokrát se hraje na body…

Skóre lze navýšit sbíráním pokladů, zabíjením nepřátel anebo tím, že bosse porazíte nožem, či pěstí, čímž ho pouze zajmete. Za získané skóre se v úrovni, která rámcuje všechny ostatní a představuje vaši šerifskou základnu, odemykají tři bonusové úrovně. Bohužel ze svého pohledu mohu říct, že není o co stát. Bonusové úrovně jsou opravdu slabé, krátké a ošklivé. Veverky, zajíčci, Indiana Jones… je to pořád ještě Outlaws nebo tvůrcům definitivně hráblo?

Oproti kampani je novinkou jeden řadový nepřítel a jeden nový boss (a hromada hnusných easter eggů). Ač nemá Marshal Training žádný příběh, nové herní prvky jej pěkně oživují. Pokud vám kampaň nestačila, určitě jej zkuste. Když nepočítám bonusové úrovně, bavil jsem se tak jako u klasické kampaně.


Handful of Missions
Tohle je set čtyř samostatných misí, které nebyly součástí původně vydané hry. Jde o příjemné rozšíření herní doby, takový menší datadisk, který byl tuším později vydán zdarma jako patch. Mise neobsahují žádné výrazné novinky, pouze pár textur, pár úkolových předmětů a nových bossů.

Civil War - mise skládající se jako jediná ze dvou úrovní. Prostředí zákopů a pevností je nové a neokoukané. Velice pěkná, i když dosti dlouhá mise.
Wharf Town - Další městská přestřelka, tentokrát však ve městě, kterým protéká řeka. Pěkné prostředí ale oranžové tónování obrazu působí ošklivě.
Villa - Velká usedlost s dvorky a podzemím. Krátká mise a bohužel ne moc záživná.
Ice Caves - Úroveň zasazená do zdánlivě nezáživných jeskynních oblastí. Ovšem klouzající led dělá z průchodu úrovní pěkně drsnou záležitost.

Pro: Příběh + animace, hudba, zbraně, design úrovní, hodně dodatečného obsahu, bossové

Proti: Málo druhů nepřátel, grafika, easter eggy, občasné bugy

+15

BioShock Infinite: Burial at Sea - Episode Two

  • PC 70
Atmosférický začátek je přímo fenomenální, srovnatelný s první návštěvou Columbie, aneb zlepšení oproti nudné první epizodě o 500%. A navíc ještě hrajete za ELIZABETH! Osvěžení soubojového systému také příjemně překvapilo. Elizabeth není bijec Booker, takže stealth dává smysl i z tohoto hlediska. Musím se přiznat, že mi nervozitou kolikrát bušilo srdce jako zvon, obzvlášť když jsem nedopatřením šlápla na kus skla nebo do kaluže vody a všichni nepřátelé, kterým jsem se předtím zdařile vyhnula, se na mě začali sbíhat jako mouchy na med (o velkém souboji na konci bez jediného náboje a s prázdným ukazatelem salts radši nemluvě, opravdu nemám šajna jak jsem ho mohla přežít :D). Po nějaké době plížení ale u mě vznikly lehké obavy, že celá hra zase upadne do klasického stereotypu - probojuj se tam, vezmi to, probojuj se na druhou stranu, vezmi to, probojuj se... - což se mi v Rapture stalo už třikrát předtím. Tentokrát se tomu hra ale naštěstí vyhnula, protože je na to jednoduše moc krátká. No a pak samotný konec ... Nemůžu si pomoct, ale i když do sebe dějově všechno víceméně zapadá, přišlo mi, že tam tvůrci prostě jenom na sílu nacpali další komplikace, jenom aby se mohli poplácat po rameni jak zase jednou všechny přechytračili strašným mindfuckem aniž to bylo vůbec potřeba, protože všechny díly byly zdárně ukončeny a nebylo nutné je znovu rozpitvávat.

Pro: ELIZABETH, atmosféra, stealth, obtížnost, grafika

Proti: většina soubojů opět naprosto zbytečná

+15

Alone in the Dark: Illumination

  • PC 20
Alone in the Dark, Alone in The Dark, táto herná séria je často označovaná za otca survival Horroru a inšpirovala iné úspešné série ako Resident Evil a Silent Hill, za to si táto séria rozhodne zaslúži rešpekt a prvé 3 diely sú klasiky žánru a pokračovanie A New Nightmare bolo dosť slušné, ale posledný Alone in the Dark z roka 2008 bola dosť mizerná hra s bugmi a nedopracovanými mechanikamu, ale oproti tejto novej ohavnosti je to nič.

Alone in the Dark, ALONE in The DARK, čo si hráč predstavuje od názvu tejto hry? že bude SÁM a V TEMNOTE, nie že bude hrať debilnú KOOPERATÍVNU strieľačku ktorá je mizernou kópiou Left 4 Dead a Alan Wake kde sa snažíte zabíjať blbé príšery pomocou SVETLA. O 4 triedach sa a ni nemá zmysel rozpisovať, ani jedna nestojí za nič a ich zbrane sú úplne mizerné a nudné a upgrady sú tiež zbytočné. Keďže túto hru ani nikto nehrá, tak ju ale pravdepodobne budete hrať sám. Príbeh v singleplayeri ani nestojí za zmienku.

A prečo má sakra hra Alone in the DARK podtitul ILLUMINATION?
A aby toho nebolo málo, tak táto hra he Third person strieľačka od vývojára s názvom PURE FPS!

Po katastrofálnom reboote Haunted House z minulého roka a tomto je jasné že Atari absolútne kašlú na meno svojich značiek a len pľujú jeden odpad za druhým aby rýchlo zarobili od pár blbcov ktorí kúpia hocičo kvôli menu.

Pro: Je to o trochu lepšie ako filmy od Uwe Bolla

Proti: Hrôza a špina na mene kedysi legendárnej značky

+15