Na její předchozí hře Analogue: A Hate Story jsem nejvíc oceňovala, samozřejmě kromě toho skvělého příběhu, to, jaký pocit ve mně zanechala - ačkoliv je o dost vážných temných věcech, vyvažuje to milými, až trochu "cheesy" momenty, a ve výsledku působí strašně příjemně a nadějeplně.
A to je přesně to samé co mě tak dostalo i na Ladykiller in a Bind.
Jinak si ty hry podobné vážně nejsou - ať už herním systémem (v Ladykiller nejsou žádné texty k odkrývání ale jednoduchý systém s větvícímí se dialogy), tématem, vizuály... Ladykiller je taky výrazně komplexnější a obsáhlejší. Je to navíc i spousta dost explicitních, ale rozhodně ne laciných a samoúčelných sexuálních scén.
Zatímco Analogue se zaobírá tématy feminismu, osobní svobody a individuality, Ladykiller si hodně hraje s, v dnešní společnosti hodně zneužívanými a špatně chápanými, věcmi jako genderová identita, sexuální orientace a s nimi svázané stereotypy, a v neposlední řadě důvěra, konsenzualita a principy BDSM vztahů. A přesně stejně jako v Analogue, i tady hrdinové zaujímají k těmto tématům strašně sympatický, správný postoj, je to hra naplněná respektem a tolerancí k jnakosti a jako taková dokáže doslova zahřát u srdce.
Pro: originální zápletka, rozsáhlé dialogy, spousta možností jak ovlivnit příběh, zajímavé barvité postavy, celkové vyznění hry, atraktivní téma
Proti: občas až MOC rozsáhlé dialogy, osobně mi zas až tolik neseděl výtvarný styl