Ria Kon
Budu-li toto DLC hodnotit ve stylu "jak moc se BioWare povedlo napravit,c o zkonili?", pak musím zamířit hodně vysoko. Nepatřím mezi hatery, kteří nenávidí vše kolem ME3 už z principu, právě kvůli konci. Popravdě sem z konce byla jen zmatená a částečně zklamaná. Extended Cut byl proto pro mě jako stvořený - odpověděl na všechny zásadní otázky, ukázal nám, co se v důsledku našich rozhodnutí stane v budoucnu a nechal nás se rozloučit s našemi LI. To vše podáno natolik emotivně s tak dokonalou hudbou, že dodnes u konce vždy bulím jak želva. Vzhledem k tomu, že BioWare uvolnilo EC zcela zdarma pro všechny majitele ME3, jsem schopna jim odpustit - chybovat je lidské.
Nejlépe hodnocené komentáře
Všechny
PC
PS1
PS2
PS3
PS4
PS5
PSP
Vita
Xbox
X360
XOne
XboxX/S
NES
SNES
N64
NGC
Wii
WiiU
Switch
GB
GBC
GBA
DS
3DS
VBoy
SegaMS
SegaMD
Saturn
Dreamcast
SegaGG
At2600
At5200
At7800
At8bit
AtST
Jaguar
Lynx
Odyssey2
Intelli
Coleco
TG16
CDi
3DO
NeoGeo
WSwan
Amiga
ZX81
Spectrum
C64
C16
AmstCPC
AmstPCW
Apple II
TRS80
BBCMicro
PC88
PC98
MSX
MZ800
FMT
SAMC
PMD85
IQ151
Ondra
Maťo
Mainframe
Arcade
Quest
iOS
Android
J2ME
Symbian
NGage
WMobile
WPhone
BBerry
Playdate
Browser
Stadia
Dangerous Dave in the Haunted Mansion
playerDave 2 skvělá stará hra, která ve své době byla populární mezi hráči. Prostě procházíte s brokovnicí barákem plných zombií,pavouků, slizu, vlkodlaků a duchů a máte se dostat vždy ke dveřím do dalšího levelu. Cestou musíte vystřílet nepřátele. Kromě dvou vyjímek. A tou je 4 a posledního level. Tam jste v jedné místnosti s velkým monstrem, které máte zabít. Některé příšery jsou záludné tak třeba duchové. Těma musíte proběhnout a pak do nich střelit jinak je nezabijete. V jednom levelu hned na začátku vás bude pronásledovat nesmrtelná ohnivá lebka. Slizové skáčou jen šikmo a pavouci se spouštějí jen dolů. Prostě to je hra která na určitou dobu hráče zcela pohltí.
Pro: Stará klasika,animace smrti.
Barbarian
TRIAn29Hohoho! Pro pamětníky a fajnšmekry dozajista jedna z prvních hraných her vůbec. Plošinkovka povětšinou dungeon charakteru má za cíl pouze jediné, dostat se do konce a tam zdolat finálního záporáka.
Hra je poměrně jednoduchá na možnosti, mínusem jest poměrně dost složité a komplikované ovládání (a to sakra komplikované), odměnou na druhou stranu může být zdolání každé další části, za kterou se nachází nové a vesměs originální prostředí. Proti Vám stojí různí vesměs humanoidní nepřátelé s různými zbraněmi (meče, sekery, sekáčky), zpestřením může být i velká prehistorická potvora, kterou já dodnes nazývám dinosaurus, která fluše takové ty zajímavé svítící kosočtverce. Co hru dělá záživnou jsou skryté pasti a různá nepovinná místa, kam se můžete odebrat například za účelem nasbírání šípů a luku. Hra je vůbec skoro celá napěchovaná originálními (a i vtipnými momenty), které se vyskytují za celé hraní pouze jednou, o to spíš ale hráč má motivaci hru dohrát a tudíž se pouze slepě neopakují jinak postavené plošinky.
I když se to na první pohled nemusí zdát, hra určitě nepatří mezi ty jednoduché co do obtížnosti (kterou si nelze zvolit). Nicméně, při troše vytrvalosti a cviku se dá solidně pokračovat až do finální části hry, kde se hráč setká se závěrečným bossem.
Barbarian je silně pamětnický zážitek, který by si určitě zasloužil nějaký ten retro letsplay. V době, kdy lepší hry v podstatě neexistovaly, i tohle býval typ hry, kterou člověk zabíjel čas. Dodnes když někde uslyším slovo Barbarian, tak hned vidím toho červeného panáčka s dlouhými blond vlasy a tím zuřivým pohledem ve tváři.
Hra je poměrně jednoduchá na možnosti, mínusem jest poměrně dost složité a komplikované ovládání (a to sakra komplikované), odměnou na druhou stranu může být zdolání každé další části, za kterou se nachází nové a vesměs originální prostředí. Proti Vám stojí různí vesměs humanoidní nepřátelé s různými zbraněmi (meče, sekery, sekáčky), zpestřením může být i velká prehistorická potvora, kterou já dodnes nazývám dinosaurus, která fluše takové ty zajímavé svítící kosočtverce. Co hru dělá záživnou jsou skryté pasti a různá nepovinná místa, kam se můžete odebrat například za účelem nasbírání šípů a luku. Hra je vůbec skoro celá napěchovaná originálními (a i vtipnými momenty), které se vyskytují za celé hraní pouze jednou, o to spíš ale hráč má motivaci hru dohrát a tudíž se pouze slepě neopakují jinak postavené plošinky.
I když se to na první pohled nemusí zdát, hra určitě nepatří mezi ty jednoduché co do obtížnosti (kterou si nelze zvolit). Nicméně, při troše vytrvalosti a cviku se dá solidně pokračovat až do finální části hry, kde se hráč setká se závěrečným bossem.
Barbarian je silně pamětnický zážitek, který by si určitě zasloužil nějaký ten retro letsplay. V době, kdy lepší hry v podstatě neexistovaly, i tohle býval typ hry, kterou člověk zabíjel čas. Dodnes když někde uslyším slovo Barbarian, tak hned vidím toho červeného panáčka s dlouhými blond vlasy a tím zuřivým pohledem ve tváři.
Pro: Originalita a propracovanost, pasti, motivační prvky hrát dál
Proti: Ovládání
Orcs Must Die!
Marty McFly
3478 Ze všeho nejdřív chci říct, že jsem rád za absenci multiplayeru, protože jsem vlk samotář a hry hraju sám. Proto pro mě singleplayer only mód byl ideální.
Příběh základní (aby se neřeklo), grafická stránka co mi silně připomínala Torchlight, WoW+Diablo3 (zabijte mě), nebo i Dungeonland. Z toho se poslední dobou stává oblíbený styl a nakonec mi, jako na spoustu jiných trendů ve hrách, nezbývá než zvyknout. Nebo bejt věčně nasranej, což je horší alternativa. Hudba super, ale po mnoha hodinách hraní (a znovuhraní na víc lebek) se ohraje a raději jsem jí vypnul. Mňo a hra samotná ? Fajn Tower Defense hra s potřebným twistem navíc - TPS rubačka. To hru dělá daleko těžší než normální TD hry viděné zezhora, protože hráč nejen že může sám zasahovat do děje, ale design map a počet nepřátel je nastaven tak, aby musel. Takže ruční rubání je nutnost a o to je hra těžší, ale také zajímavější.
Občas jsem nestíhal, musel opakovat level několikrát a nebo dodělávat lebky u prvních úrovní abych měl na pozdější upgrady. All in all, jsem spokojen.
P.S - průměrně jsem měl všude 4 lebky, někde víc, někde méně. Zas OCD abych vše dával na 5 nejsem. Cena pastí byla přiměřená a vybalancovaná tak aby jich hráč nemohl použít zas tak moc a měl jich ideální množství (vždy trochu méně než je třeba). Některé však byly totálně k ničemu, což naštve.
Příběh základní (aby se neřeklo), grafická stránka co mi silně připomínala Torchlight, WoW+Diablo3 (zabijte mě), nebo i Dungeonland. Z toho se poslední dobou stává oblíbený styl a nakonec mi, jako na spoustu jiných trendů ve hrách, nezbývá než zvyknout. Nebo bejt věčně nasranej, což je horší alternativa. Hudba super, ale po mnoha hodinách hraní (a znovuhraní na víc lebek) se ohraje a raději jsem jí vypnul. Mňo a hra samotná ? Fajn Tower Defense hra s potřebným twistem navíc - TPS rubačka. To hru dělá daleko těžší než normální TD hry viděné zezhora, protože hráč nejen že může sám zasahovat do děje, ale design map a počet nepřátel je nastaven tak, aby musel. Takže ruční rubání je nutnost a o to je hra těžší, ale také zajímavější.
Občas jsem nestíhal, musel opakovat level několikrát a nebo dodělávat lebky u prvních úrovní abych měl na pozdější upgrady. All in all, jsem spokojen.
P.S - průměrně jsem měl všude 4 lebky, někde víc, někde méně. Zas OCD abych vše dával na 5 nejsem. Cena pastí byla přiměřená a vybalancovaná tak aby jich hráč nemohl použít zas tak moc a měl jich ideální množství (vždy trochu méně než je třeba). Některé však byly totálně k ničemu, což naštve.
Slender
Daemon
8664 Slender je nepochybně nejstrašidelnější hra, kterou jsem kdy hrál. Už dávno mě třeba jen trochu postrašit dokáže málokterá hra nebo film, ale u Slendera mi přeběhne mráz po celém těle jen při zahlédnutí stromu, když se mi během zlomku vteřiny zdálo, že jde o postavu. Tohle není žádná trapná lekačka, tady se opravdu obrazem a zvukem buduje silná děsivá atmosféry, která přitvrzuje, čím déle hrajete. Chytře vymyšlená pravidla, že bezpečnější je být ve tmě a zády k Slender Manovi, tomu ještě dopomáhají. Ale není potřeba na něj ani narazit, aby byl člověk nervní jen z očekávání.
Jestli se chcete pořádně postrašit, tohle je ono, v tom hra exceluje. Každopádně stojí za vyzkoušejí, jde o extra zážitek. Jenže to je asi tak všechno. Chybí tomu nějaký zajímavý cíl nebo něco, co bych chtěl dělat, abych překonával děs. Hledat ve velké rozloze 8 kusů papíru není zábavné, velice rychle naprosto omrzí. Je to jen bloudění naslepo (většinou doslova) ve velkém prostoru, ve kterém se vzhledem k okolnostem ani nedá pořádně udržet jasný směr, takže je to spíš o štěstí, že narazíte na správné místo a ne po několikáté na to samé. Před Slenderem jsem netušil, že dokážu být vystrašený a znuděný zároveň.
Jestli se chcete pořádně postrašit, tohle je ono, v tom hra exceluje. Každopádně stojí za vyzkoušejí, jde o extra zážitek. Jenže to je asi tak všechno. Chybí tomu nějaký zajímavý cíl nebo něco, co bych chtěl dělat, abych překonával děs. Hledat ve velké rozloze 8 kusů papíru není zábavné, velice rychle naprosto omrzí. Je to jen bloudění naslepo (většinou doslova) ve velkém prostoru, ve kterém se vzhledem k okolnostem ani nedá pořádně udržet jasný směr, takže je to spíš o štěstí, že narazíte na správné místo a ne po několikáté na to samé. Před Slenderem jsem netušil, že dokážu být vystrašený a znuděný zároveň.
Pro: Silná atmosféra
Proti: Slabá hratelnost
Mafia II
ThundeusHRÁNO NA PC
Po stoprocentním prvním dílu Mafiána jsem se dočkal i druhého(stoprocentního) dílu.
Už trailery a všelijaké upoutávky mě lákaly. Očekával jsem nějakou návaznost na první díl, ačkoliv vše bylo zakončeno! No, přeci jen jsem se dočkal zabití Tomáše Anděla
Bohužel mě tentokrát mrzelo jediné, už to nebyla čistá česká tvorba, takže se nemáme už moc čím chlubit. To mě ale neodradilo si to zahrát, a hrál jsem!
První spuštění bylo veselé, eufórní, nádherné, zážitkové. Když ale na mě vybafla úvodní scéna, chvílemi jsem si připadal jako v kině. Nicméně dojmy z hraní mám skvělé a rád bych o tom něco napsal.
Začnu postavami..Nejvíc se mi líbil Joe a jeho dialogy jsou nezapomenutelné, jeho hlášky si budu pamatovat ze všech nejvíc(škoda jeho osudu, můžeme se dohadovat dodnes, co se s ním stalo!) - nezapomenutelné jsou i dialogy Vita, jeho nádavky mě bavily po celou hru. Mafia 2 je plná humoru a netváří se až moc vážně.
Nelíbil se mi Luca Gurino, naivní bastard! Alespoň zemřel dříve než Albert Clemente..
Mise jsou překvapivě skvělé a atmosferické - rozstřílení boudy v 8.kapitole anebo v 10.kapitole hotel. Vitova vila je pěkná a interiér se povedl na jedničku. V kapitole 7 zazní skvělé hlášky, ve vězení taky!. První polovina hry(tedy zimní období) je bohužel trošku mírně kratší, ale o poznání zábavnější. Přičemž hodně kapitol mě bavilo.
Při hraní se nestalo že bych se nudil, ačkoliv to nemá na GTA a možnosti jsou omezenější, už aspoň můžu vykrádat obchody, čímž jsem se bavil po celou dobu hraní a ujíždění policii je nádhera.. nebo jen tak se potulovat po městě a hledat plakáty ať už Playboye nebo zatykačů je taky fajn, prodlouží to herní dobu.
Období hry mi sedlo. Zima by mohla být delší(to jsem ovšem zmiňoval), léto je už moc přeplácané, ale neuškodí. Takže jsem s dosavadním počasím spokojen, ale rok 1945 je atmosféričtější!
Soundtrack a vozidla tvoří elitní dvojku. V autě neexistuje moment v rádiu, co bych neposlechl a hudba krásně splynula s dobou. Auta se mi zdají na rok 1951 až moc moderní,ale i tak jsou parádní(hlavně jejich ovladatelnost).
Hru dohrajete bez nějakého zdržování za 7-9 hodin. Není to moc, ale jestliže se budu zdržovat, vykrádat obchody atd.. herní doba se klidně vyšplhá na neuvěřitelných 21 hodin.
Já jsem hru dohrál za 23 hodin a to jsem několikrát opakoval ty samé mise(zabíjeli mě, střelba není mé hobby).
Verdikt:
Hra má prostě přehršel humoru, možností, misí a všeho, ne, nenudil jsem se. Klidně mi nadávejte jak chcete, ale opravdu jsem nenašel ve hře žádnou chybu! Líbí se mi ve všech směrech, příběhově je dle mého lepší než jednička, více akčnější a rozumnější(zabijte mě, ale každý má jiný vkus), ba jsem hru dohrál 12x - je to moc, ale vyjádřilo to aspoň 100% hodnocení. Více pocitů tady nevyjádřím, protože jsou nepopsatelné!
Samá chvála, tisíce pozitivních slov("krása, nádhera, boží, skvělé") - nelze než tuhle hru vychválit, je to můj názor na to, stejně jako nechápu uživatele, co tomu dávají 55%..
Snad tohle bude jeden z těch lepších komentářů.
Po stoprocentním prvním dílu Mafiána jsem se dočkal i druhého(stoprocentního) dílu.
Už trailery a všelijaké upoutávky mě lákaly. Očekával jsem nějakou návaznost na první díl, ačkoliv vše bylo zakončeno! No, přeci jen jsem se dočkal zabití Tomáše Anděla
Bohužel mě tentokrát mrzelo jediné, už to nebyla čistá česká tvorba, takže se nemáme už moc čím chlubit. To mě ale neodradilo si to zahrát, a hrál jsem!
První spuštění bylo veselé, eufórní, nádherné, zážitkové. Když ale na mě vybafla úvodní scéna, chvílemi jsem si připadal jako v kině. Nicméně dojmy z hraní mám skvělé a rád bych o tom něco napsal.
Začnu postavami..Nejvíc se mi líbil Joe a jeho dialogy jsou nezapomenutelné, jeho hlášky si budu pamatovat ze všech nejvíc(škoda jeho osudu, můžeme se dohadovat dodnes, co se s ním stalo!) - nezapomenutelné jsou i dialogy Vita, jeho nádavky mě bavily po celou hru. Mafia 2 je plná humoru a netváří se až moc vážně.
Nelíbil se mi Luca Gurino, naivní bastard! Alespoň zemřel dříve než Albert Clemente..
Mise jsou překvapivě skvělé a atmosferické - rozstřílení boudy v 8.kapitole anebo v 10.kapitole hotel. Vitova vila je pěkná a interiér se povedl na jedničku. V kapitole 7 zazní skvělé hlášky, ve vězení taky!. První polovina hry(tedy zimní období) je bohužel trošku mírně kratší, ale o poznání zábavnější. Přičemž hodně kapitol mě bavilo.
Při hraní se nestalo že bych se nudil, ačkoliv to nemá na GTA a možnosti jsou omezenější, už aspoň můžu vykrádat obchody, čímž jsem se bavil po celou dobu hraní a ujíždění policii je nádhera.. nebo jen tak se potulovat po městě a hledat plakáty ať už Playboye nebo zatykačů je taky fajn, prodlouží to herní dobu.
Období hry mi sedlo. Zima by mohla být delší(to jsem ovšem zmiňoval), léto je už moc přeplácané, ale neuškodí. Takže jsem s dosavadním počasím spokojen, ale rok 1945 je atmosféričtější!
Soundtrack a vozidla tvoří elitní dvojku. V autě neexistuje moment v rádiu, co bych neposlechl a hudba krásně splynula s dobou. Auta se mi zdají na rok 1951 až moc moderní,ale i tak jsou parádní(hlavně jejich ovladatelnost).
Hru dohrajete bez nějakého zdržování za 7-9 hodin. Není to moc, ale jestliže se budu zdržovat, vykrádat obchody atd.. herní doba se klidně vyšplhá na neuvěřitelných 21 hodin.
Já jsem hru dohrál za 23 hodin a to jsem několikrát opakoval ty samé mise(zabíjeli mě, střelba není mé hobby).
Verdikt:
Hra má prostě přehršel humoru, možností, misí a všeho, ne, nenudil jsem se. Klidně mi nadávejte jak chcete, ale opravdu jsem nenašel ve hře žádnou chybu! Líbí se mi ve všech směrech, příběhově je dle mého lepší než jednička, více akčnější a rozumnější(zabijte mě, ale každý má jiný vkus), ba jsem hru dohrál 12x - je to moc, ale vyjádřilo to aspoň 100% hodnocení. Více pocitů tady nevyjádřím, protože jsou nepopsatelné!
Samá chvála, tisíce pozitivních slov("krása, nádhera, boží, skvělé") - nelze než tuhle hru vychválit, je to můj názor na to, stejně jako nechápu uživatele, co tomu dávají 55%..
Snad tohle bude jeden z těch lepších komentářů.
Pro: dialogy, postavy, příběh, mise, Joe, Vito, auta, období.
Proti: zakončení příběhu, Luca Gurino, žádné zmínky o Mafii 3.
Etherlords II
GohanEtherlords 1 si mě naprosto získali, nemohl jsem tedy vynechat pokračování a dopadlo to celkem slušně.
Etherlords II na mě působí spíše jako datadisk k předešlému dílu, než jako samostatné pokračování, to ale nemyslím špatně. Téměř vše zůstalo při starém, souboje, příšery, svět. Děj jedničky se ignoruje, máme tady staronovou zápletku s Bílým vládcem a trochu roztříštěným dějem, ale je to celkem jedno, tady tomu dominují souboje. Přibyla nám nová rasa - Bledí, která mi přišla až moc překombinovaná a nějak mě to nelákalo za ně hrát, i když měli pár spešl kouzel.
Největší změnou je bezesporu přechod z HOMAM módu do čistě RPG. Už tady nemáme několik hrdinů, kteří se snaží zničit soupeřův hrad, ale jednoho vyvoleného se kterým putujeme a postupně ho vylepšujeme. Bohužel jsou většinou k smíchu - Arogantní Vital, krvežíznivý Chaot, šprt Kinet, systematický Synthet a na konci loutka - dokonce jsem podezíral autory, že to byl úmysl.
Musím pochválit tvůrce, jak se skvěle vypořádali se stereotypem jedničky, kde se často opakovaly souboje, tady člověk po celou dobu hry potkává nové a nové soupeře a z nich má nové a nové kouzla, na druhou stranu nastává první problém - Ty nejlepší kouzla, na které jsem se těšil celou hru, jsem dostal až 2 souboje před koncem. A to nemluvím o ultrasuper jednotce lovkyni, která se tu objeví jenom na straně protivníka. Tohle chtělo domyslet. Takže nějaké super souboje přicházejí až někdy ke konci. Ještě větší vopruz, byl u poslední kampaně, kdy se mi splnil sen a mohl jsem používat kouzla všech ras - a tady ty kouzla padaly naprosto náhodně, takže jsem měl jakoby pětinového hrdinu.
Další problém jsem viděl v neskutečné lineárnosti kampaně, kdy hrdina prostě jenom jde po cestě a likviduje, co stojí před ním. Malé vysvobození přichází s lodičkou nebo pár více otevřenými lokacemi. V minulém díle bylo možno se probojovat k nějakému obchodu s kouzly úplně mimo mapu nebo obejít nepřítele, ale tady si člověk připadá jako svázaný.
Třešničkou na dortu bylo vytváření si vlastních artefaktů, na což jsem byl hodně zvědavý. No a bylo to tak, že po mě hra chtěla naprosto nesmyslné požadavky při souboji a z toho vzešel artefakt, který jsem ani nepoužíval.
Etherlords 2 se může hrdě postavit vedle svého předchůdce a určitě se bude líbit lidem jedničkou nedotčených, já jsem čekal trochu víc, ale to bych neměl srdce, kdybych ji dal nižší hodnocení.
Etherlords II na mě působí spíše jako datadisk k předešlému dílu, než jako samostatné pokračování, to ale nemyslím špatně. Téměř vše zůstalo při starém, souboje, příšery, svět. Děj jedničky se ignoruje, máme tady staronovou zápletku s Bílým vládcem a trochu roztříštěným dějem, ale je to celkem jedno, tady tomu dominují souboje. Přibyla nám nová rasa - Bledí, která mi přišla až moc překombinovaná a nějak mě to nelákalo za ně hrát, i když měli pár spešl kouzel.
Největší změnou je bezesporu přechod z HOMAM módu do čistě RPG. Už tady nemáme několik hrdinů, kteří se snaží zničit soupeřův hrad, ale jednoho vyvoleného se kterým putujeme a postupně ho vylepšujeme. Bohužel jsou většinou k smíchu - Arogantní Vital, krvežíznivý Chaot, šprt Kinet, systematický Synthet a na konci loutka - dokonce jsem podezíral autory, že to byl úmysl.
Musím pochválit tvůrce, jak se skvěle vypořádali se stereotypem jedničky, kde se často opakovaly souboje, tady člověk po celou dobu hry potkává nové a nové soupeře a z nich má nové a nové kouzla, na druhou stranu nastává první problém - Ty nejlepší kouzla, na které jsem se těšil celou hru, jsem dostal až 2 souboje před koncem. A to nemluvím o ultrasuper jednotce lovkyni, která se tu objeví jenom na straně protivníka. Tohle chtělo domyslet. Takže nějaké super souboje přicházejí až někdy ke konci. Ještě větší vopruz, byl u poslední kampaně, kdy se mi splnil sen a mohl jsem používat kouzla všech ras - a tady ty kouzla padaly naprosto náhodně, takže jsem měl jakoby pětinového hrdinu.
Další problém jsem viděl v neskutečné lineárnosti kampaně, kdy hrdina prostě jenom jde po cestě a likviduje, co stojí před ním. Malé vysvobození přichází s lodičkou nebo pár více otevřenými lokacemi. V minulém díle bylo možno se probojovat k nějakému obchodu s kouzly úplně mimo mapu nebo obejít nepřítele, ale tady si člověk připadá jako svázaný.
Třešničkou na dortu bylo vytváření si vlastních artefaktů, na což jsem byl hodně zvědavý. No a bylo to tak, že po mě hra chtěla naprosto nesmyslné požadavky při souboji a z toho vzešel artefakt, který jsem ani nepoužíval.
Etherlords 2 se může hrdě postavit vedle svého předchůdce a určitě se bude líbit lidem jedničkou nedotčených, já jsem čekal trochu víc, ale to bych neměl srdce, kdybych ji dal nižší hodnocení.
Pro: Skoro vše při starém
Proti: Lineárnost, Nejlepší souboje na konci
Big Rigs: Over the Road Racing
pajmič
7143 Tato hra je opravdu revoluční. Super grafika kterou pravděpodobně tankuje cry endžin 4. Hra je extréMNĚ Náročná!!! Protože, a jelikož a poněvadž je samozřejmě skvěle vypadající. Hra je tak rafinovaná, že mi sama vypnula PC. Vozidla jsou absolutně mega UBER božská, protože je nezastaví nic. Domy, kopce, ani samotný časoprostor a základní fyzikální zákony v něm. OzVUČení je naprosto profesionální, orchestrální hudba je božská, ale moc jsem si ji neužil protože jsem se hodně nahlas smál.......smál jsem se protože jen pár lidí v tomto VESMÍRU mělo čest tuto hru hrát. Hra vám vysoce pravděpodobně odpaří PC, protože byla vytvořena v dimenzi kde 1+1=3. Je ZCELA mimo naše ubohé chápaní. Proto ona mrzká hodnocení zde jsou zcela nepodstatná, patetická a bezpředmětnááá. A teď mě omluvte jdu meditovat abych se zotavil z této nadpozemské nirvány.
Pro: vruuuum..........
Proti: vruuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuuumm.
Kingdoms of Amalur: Reckoning
SocratesFantasy RPGéčka jsou mým nejoblíbenějším žánrem mimo jiné proto, že se rád kochám - přírodou, stavbami, rozmanitými městy a třeba jeskyněmi, prostě prostředím. Kolikrát i po zničení úhlavního nepřítele rád ve hře pokračuju a prolejzám to, co jsem během cesty k vyhlazení největšího zla danýho fantasy světa prolézt nestačil ...
U Reckoningu tomu tak nebylo. Na dnešní poměry příšerná grafika na úrovni her kolem roku 2005 mě od toho odpuzovala a nenašel jsem si během prvních pár hodin nic jinýho, co by mi přirostlo k srdci tak, abych se snažil s hrou žít co nejdýl. Naopak, má snaha směřovala k tomu, abych Amalurem prostě co nejrychleji prolítnul, měl to za sebou a pustil se do něčeho jinýho.
Abych ale vypsal i nějaký klady, musím zmínit pestrou škálu schopností a kouzel, který se můžete naučit a zrovna tak bojovej systém se spoustou druhů útoků a pohybů. To bylo prakticky jediný, co mě drželo při životě a dalo se s tím fakt hodně vyblbnout, protože zábavu tady nehledejte, a to ani třeba u vedlejších questů, který jsou většinou "sběračský" nebo "zabijácký", taková stará otřepaná klasika a nuda, nic novýho.
Takže ... mažu asi pro Skyrim, abych se mohl konečně zase něčím kochat a Reckoning zřejmě daruju třeba malejm synovcům, protože já se k němu určitě už nikdy nevrátím.
U Reckoningu tomu tak nebylo. Na dnešní poměry příšerná grafika na úrovni her kolem roku 2005 mě od toho odpuzovala a nenašel jsem si během prvních pár hodin nic jinýho, co by mi přirostlo k srdci tak, abych se snažil s hrou žít co nejdýl. Naopak, má snaha směřovala k tomu, abych Amalurem prostě co nejrychleji prolítnul, měl to za sebou a pustil se do něčeho jinýho.
Abych ale vypsal i nějaký klady, musím zmínit pestrou škálu schopností a kouzel, který se můžete naučit a zrovna tak bojovej systém se spoustou druhů útoků a pohybů. To bylo prakticky jediný, co mě drželo při životě a dalo se s tím fakt hodně vyblbnout, protože zábavu tady nehledejte, a to ani třeba u vedlejších questů, který jsou většinou "sběračský" nebo "zabijácký", taková stará otřepaná klasika a nuda, nic novýho.
Takže ... mažu asi pro Skyrim, abych se mohl konečně zase něčím kochat a Reckoning zřejmě daruju třeba malejm synovcům, protože já se k němu určitě už nikdy nevrátím.
Pro: Bojový systém, pestrá škála schopností a kouzel
Proti: Grafika, poměrně složitě řešený a tím pádem nepřehledný inventář, questy (hlavně ty vedlejší)
Devil May Cry 3: Dante's Awakening
BINGMANJednoduše řečeno: Hustodémonskokrutopřísné!
Devil may cry se mi válel na poličce delší čas. Nakonec sem ho jednou rozehrál a opravdu špatné ovládání mě od hry odradilo. Po roce jsem tomu ale dal zase šanci... a dobře jsem udělal.
Ovládání bylo pořád příšerné, ale nakonec jsem si ho upravil tak, aby se to dalo přežít. (I když jsou se změnami značné problémy.) A mohl jsem se konečně ponořit do hlubin této, na první pohled v Japonsku tvořené, hry. To, že je hra původem z Japonska, na vás křičí úplně všude. Není zde nouze o zvraty, rodinné vendety, emocionální chvilky plné slz, krev stříká snad i ze zdí a hlavní hrdina je ten nejdrsnější hláškující týpek na světě, který vás doslova dokáže zmlátit i tunovou motorkou. A já ani nevím proč mám tenhle styl tak rád. Je to prostě adrenalinová jízda.
Hra je prošpikovaná umě vypadajícími filmečky a příběh tak velmi dobře odsýpá. Pravda, příběh není žádný majstrštych, ale jak jsem řekl, tak plno zvratů vás neustále poutají k židli a až do úplného konce jsem se nepřestal nudit. A to i přesto, že hratelnost spočívá jen na kombinaci skoku, střelných zbraní, máchání meče a zvláštní schopnosti. Ale ve hře je dostatečné množství zbraní, kdy každá umí něco jiného, takže se komba opravdu dlouho neomrzí.
Hra má problémy tam, kde je mají hry určené pro konzole. Špatná kamera a ovládání, ale není to zas tak horké. Na ovládání se dá zvyknout a kamera mě štvala jen na pár místech. Nejhorší je to při skákání, kdy kvůli úhlu kamery nevíte, zda je tam ještě plošinka, nebo skočíte do prázdna. Jako další problém vnímám velké množství bossů. Osobně proti nim nic nemám, ale tady byli skoro na konci každého levelu (je jich 20) a zdálo se mi, že značně zpomalují plynulost hry. K tomu jste je na konci museli postupně zlikvidovat ještě jednou... bomba! A některým trvalo opravdu dlouho, než se nakonec uráčeli padnout a neotravovat mě.
Shrnutí: Velmi zábavná hra na zkrácení dlouhých večerů. Ti, co mají zkušenosti s anime nebo japonskou kinematografií nebudou zklamáni.
Devil may cry se mi válel na poličce delší čas. Nakonec sem ho jednou rozehrál a opravdu špatné ovládání mě od hry odradilo. Po roce jsem tomu ale dal zase šanci... a dobře jsem udělal.
Ovládání bylo pořád příšerné, ale nakonec jsem si ho upravil tak, aby se to dalo přežít. (I když jsou se změnami značné problémy.) A mohl jsem se konečně ponořit do hlubin této, na první pohled v Japonsku tvořené, hry. To, že je hra původem z Japonska, na vás křičí úplně všude. Není zde nouze o zvraty, rodinné vendety, emocionální chvilky plné slz, krev stříká snad i ze zdí a hlavní hrdina je ten nejdrsnější hláškující týpek na světě, který vás doslova dokáže zmlátit i tunovou motorkou. A já ani nevím proč mám tenhle styl tak rád. Je to prostě adrenalinová jízda.
Hra je prošpikovaná umě vypadajícími filmečky a příběh tak velmi dobře odsýpá. Pravda, příběh není žádný majstrštych, ale jak jsem řekl, tak plno zvratů vás neustále poutají k židli a až do úplného konce jsem se nepřestal nudit. A to i přesto, že hratelnost spočívá jen na kombinaci skoku, střelných zbraní, máchání meče a zvláštní schopnosti. Ale ve hře je dostatečné množství zbraní, kdy každá umí něco jiného, takže se komba opravdu dlouho neomrzí.
Hra má problémy tam, kde je mají hry určené pro konzole. Špatná kamera a ovládání, ale není to zas tak horké. Na ovládání se dá zvyknout a kamera mě štvala jen na pár místech. Nejhorší je to při skákání, kdy kvůli úhlu kamery nevíte, zda je tam ještě plošinka, nebo skočíte do prázdna. Jako další problém vnímám velké množství bossů. Osobně proti nim nic nemám, ale tady byli skoro na konci každého levelu (je jich 20) a zdálo se mi, že značně zpomalují plynulost hry. K tomu jste je na konci museli postupně zlikvidovat ještě jednou... bomba! A některým trvalo opravdu dlouho, než se nakonec uráčeli padnout a neotravovat mě.
Shrnutí: Velmi zábavná hra na zkrácení dlouhých večerů. Ti, co mají zkušenosti s anime nebo japonskou kinematografií nebudou zklamáni.
Pro: Hlavní hrdina, spousta zbraní, příběh alá Japonsko
Proti: Ovládání, kamera, neužitečnost některých schopností, nepřeberné množství bossů
Organ Trail: Director's Cut
ShoggotDen 1
Dnes jsme vyrazili na cestu. Říká se, že někde na západním pobřeží je opevněné útočiště. Opevněné útočiště se spousty lidí a zásobami. Tady nemáme šanci přežít a tak si to právě teď šineme v starém kombíku směrem na západ. Mámě nějaké zásoby jídla, munice a pár kanystrů benzínu (jeho cena je šílenější než kdykoli jindy). Vojta přinesl i nějaké lékárničky, tak to snad zvládneme v pohodě.
Den 7
Rupnula nám pneumatika. Nikoho nenapadlo vzít náhradní. Po chvíli vzájemného obviňování nám nezbývá, než si sednout na zadky a čekat, dokud kolem nepůjde nějaká dobrá duše, co by svolila k obchodu. Hned první člověk co jde okolo nám nabízí lékárničku za naše jídlo. Pepa je zatraceně nenažrané prase, vzal ho na začátku cesty hodně (stejně jako munice), takže s radostí uzavíráme obchod. Lékárničky se vždy hodí. S dalším člověkem vyměňujeme jeho náhradní pneumatiku za pár krabiček munice. Můžeme jet dál!
Po cestě do města si Vojta v autě zlomil ruku. Tomáš má úplavici.
Den 15
Dneska jsem procházel trosky městečka pro zásoby. Munice mám pořád dost, takže to byla pohoda. Našel jsem docela dost jídla, nějaké peníze a dokonce i náhradní výfuk, přičemž jsem sejmul 12 zombíků. U jednoho stanoviště jsme se dohodli, že prodáme všechny zbývající lékárničky a koupíme si do auta přístroj na zmrzlinu. Ušetříme tím prý dost jídla. Zdá se mi to jako dobrý nápad. Ještě než ze stanoviště odjedeme, splníme pro místních dva úkoly. Odměnou nám jsou cenné peníze, za které nakoupíme další jídlo, protože to nenažrané prase Pepa má pořád hlad. Nezbylo nám na náhradní tlumič ke kombíku, ale snad se nic neděje. Pepa je přesvědčený, že s tlumičem se nemůže nic stát.
Tomáš má spalničky. Honza ztratil v sedačkách kombíku nějaké peníze. Jsou nenávratně ztracené.
Den 16
Vysral se nám tlumič. Začínám být na Pepu dost nasraný. Beru kvér a jdu zas oddělat pár mrtváků. Výfuk naštěstí za chvíli najdu. Varuju Pepu, že jestli mě bude srát, tak končí veškerá legrace. Honza zase ztratil v sedačkách nějaké prachy a zlomil si žebro. Vojta si zlomil druhou ruku. Jsou snad mentálně zaostalí nebo co. Jedeme kurva v kombíku, všichni připoutaný a oni se mrzačej.
Tomáš má zas úplavici.
Den 24
Pepa držel mapu obráceně, takže jsme hodinu bloudili. Říkám Pepovi, že mě fakt točí do vysokejch otáček a že jestli nepřestane dělat tyhle obludnosti, tak se mi splašej kladiva.
Potkali jsme po cestě nějakého muže, stál vedle svého SUVčka a volal na nás. Zastavil jsem u něj a hned jsem viděl, že je zle. Byl k smrti vyděšený. Křičel že jeho dcery šly do školy u cesty pro zásoby a teď tam jsou obklíčení nemrtvými. Neváhám, beru svou věrnou pušku a běžím za ním. Chvíli ho následuji, až vtrhne dveřmi do jedné ze tříd.
Je to hrozný pohled. Jednu dceru okamžitě střílím do hlavy, je z ní mrtvák. Muž na mě začne řvát, že jí mohl vyléčit. Jeho druhá (a už nemrtvá) dcera ho však přepadne zezadu. Běžím zpátky ke kombíku a okamžitě vyrážíme na cestu.
Ten duševní mrzák Honza zas ztratil v sedačkách prachy. Tomáš má zas spalničky.
Den 27
To blbé hovado Pepa si sednul na kanystry s benzínem a tak tři zničil. Nemohu tomu uvěřit. Nevím jak je to možné. Zase držel mapu obráceně, takže jsme zas zabloudili. Přitom jsme narazili na hrob. Někdo, kdo jel na západ před námi. U hrobu byla nějaká munice, tak jsme si jí vzali.
Tomáš má zas úplavici. Vojta si zlomil během poklidné jízdy nohu. Přepadá nás písečná bouře, jedeme pomalu. Mám čas přemýšlet. Hodně přemýšlím. Pepa se evidentně nudí, takže si začal velice nahlas pobrukovat nesmírně otravnou písničku a dělat odporné zvuky.
Honza ztratil v sedačce poslední peníze.
Den 30
Potkal jsem nějaké otrokáře či co. Řekli, že když jim vydám jednoho z nás, dají mi benzín. Hodně benzínu. Jakože fakt hodně. Bez rozmýšlení jim dávám Pepu. Konec sraní se s ním, kreténem pitomým. Doufám že chcípne na úplavici. Když jsme u ní, už jsem střelil do hlavy Tomáše. Ten smrad v kombíku se už nedal vydržet, jedna rána do hlavy a byl konec. Jelikož mám už nervy v hajzlu, tak jsem se aspoň od trenéra ve městě naučil rychleji přebíjet. Moje projektily jsou teď taky rychlejší. Neptejte se proč a jak. Při posledním shánění zásob mě přepadl obří nemrtvý medvěd. Jel jsem do něj dobrý palby a nakonec padl. Našel jsem tak hodně peněz a za ně nakoupil na auto solární panel. Už se nemusíme tolik starat o benzín.
Den 33
Vojta si dneska zlomil znova nohu. Už na toho dementa nemám nervy, tak ho jednoduše popravím jednou ranou do hlavy. Celou cestu nic nedělal, seděl v autě a dokázal si zlomit snad každou kost v těle. Vlastně jsem mu ulehčil. Honza má ze mě asi strach, protože už prachy neztrácí. Včera mě v lese zranili zombíci, ale naštěstí mám dost lékaren. I dost paliva. Jídla je taky dost od té doby, co jsem prodal tu svini Pepu.
Vypadá to dobře. Za chvíli už budeme na západním pobřeží. Jen co se ale znova vydáváme na cestu, vyráží za námi gang motorkářů. Takže vlastně nevypadá dobře.
Ale tak co, sakra.
Odpravil jsem své "přátelé", postřílel stovky zombie, zabil zombie medvěda, umím střílet a nabíjet rychleji než kdokoli jiný, dokážu se kombíkem proplížit skrz hordu zombie...
Jsem legenda.
Dnes jsme vyrazili na cestu. Říká se, že někde na západním pobřeží je opevněné útočiště. Opevněné útočiště se spousty lidí a zásobami. Tady nemáme šanci přežít a tak si to právě teď šineme v starém kombíku směrem na západ. Mámě nějaké zásoby jídla, munice a pár kanystrů benzínu (jeho cena je šílenější než kdykoli jindy). Vojta přinesl i nějaké lékárničky, tak to snad zvládneme v pohodě.
Den 7
Rupnula nám pneumatika. Nikoho nenapadlo vzít náhradní. Po chvíli vzájemného obviňování nám nezbývá, než si sednout na zadky a čekat, dokud kolem nepůjde nějaká dobrá duše, co by svolila k obchodu. Hned první člověk co jde okolo nám nabízí lékárničku za naše jídlo. Pepa je zatraceně nenažrané prase, vzal ho na začátku cesty hodně (stejně jako munice), takže s radostí uzavíráme obchod. Lékárničky se vždy hodí. S dalším člověkem vyměňujeme jeho náhradní pneumatiku za pár krabiček munice. Můžeme jet dál!
Po cestě do města si Vojta v autě zlomil ruku. Tomáš má úplavici.
Den 15
Dneska jsem procházel trosky městečka pro zásoby. Munice mám pořád dost, takže to byla pohoda. Našel jsem docela dost jídla, nějaké peníze a dokonce i náhradní výfuk, přičemž jsem sejmul 12 zombíků. U jednoho stanoviště jsme se dohodli, že prodáme všechny zbývající lékárničky a koupíme si do auta přístroj na zmrzlinu. Ušetříme tím prý dost jídla. Zdá se mi to jako dobrý nápad. Ještě než ze stanoviště odjedeme, splníme pro místních dva úkoly. Odměnou nám jsou cenné peníze, za které nakoupíme další jídlo, protože to nenažrané prase Pepa má pořád hlad. Nezbylo nám na náhradní tlumič ke kombíku, ale snad se nic neděje. Pepa je přesvědčený, že s tlumičem se nemůže nic stát.
Tomáš má spalničky. Honza ztratil v sedačkách kombíku nějaké peníze. Jsou nenávratně ztracené.
Den 16
Vysral se nám tlumič. Začínám být na Pepu dost nasraný. Beru kvér a jdu zas oddělat pár mrtváků. Výfuk naštěstí za chvíli najdu. Varuju Pepu, že jestli mě bude srát, tak končí veškerá legrace. Honza zase ztratil v sedačkách nějaké prachy a zlomil si žebro. Vojta si zlomil druhou ruku. Jsou snad mentálně zaostalí nebo co. Jedeme kurva v kombíku, všichni připoutaný a oni se mrzačej.
Tomáš má zas úplavici.
Den 24
Pepa držel mapu obráceně, takže jsme hodinu bloudili. Říkám Pepovi, že mě fakt točí do vysokejch otáček a že jestli nepřestane dělat tyhle obludnosti, tak se mi splašej kladiva.
Potkali jsme po cestě nějakého muže, stál vedle svého SUVčka a volal na nás. Zastavil jsem u něj a hned jsem viděl, že je zle. Byl k smrti vyděšený. Křičel že jeho dcery šly do školy u cesty pro zásoby a teď tam jsou obklíčení nemrtvými. Neváhám, beru svou věrnou pušku a běžím za ním. Chvíli ho následuji, až vtrhne dveřmi do jedné ze tříd.
Je to hrozný pohled. Jednu dceru okamžitě střílím do hlavy, je z ní mrtvák. Muž na mě začne řvát, že jí mohl vyléčit. Jeho druhá (a už nemrtvá) dcera ho však přepadne zezadu. Běžím zpátky ke kombíku a okamžitě vyrážíme na cestu.
Ten duševní mrzák Honza zas ztratil v sedačkách prachy. Tomáš má zas spalničky.
Den 27
To blbé hovado Pepa si sednul na kanystry s benzínem a tak tři zničil. Nemohu tomu uvěřit. Nevím jak je to možné. Zase držel mapu obráceně, takže jsme zas zabloudili. Přitom jsme narazili na hrob. Někdo, kdo jel na západ před námi. U hrobu byla nějaká munice, tak jsme si jí vzali.
Tomáš má zas úplavici. Vojta si zlomil během poklidné jízdy nohu. Přepadá nás písečná bouře, jedeme pomalu. Mám čas přemýšlet. Hodně přemýšlím. Pepa se evidentně nudí, takže si začal velice nahlas pobrukovat nesmírně otravnou písničku a dělat odporné zvuky.
Honza ztratil v sedačce poslední peníze.
Den 30
Potkal jsem nějaké otrokáře či co. Řekli, že když jim vydám jednoho z nás, dají mi benzín. Hodně benzínu. Jakože fakt hodně. Bez rozmýšlení jim dávám Pepu. Konec sraní se s ním, kreténem pitomým. Doufám že chcípne na úplavici. Když jsme u ní, už jsem střelil do hlavy Tomáše. Ten smrad v kombíku se už nedal vydržet, jedna rána do hlavy a byl konec. Jelikož mám už nervy v hajzlu, tak jsem se aspoň od trenéra ve městě naučil rychleji přebíjet. Moje projektily jsou teď taky rychlejší. Neptejte se proč a jak. Při posledním shánění zásob mě přepadl obří nemrtvý medvěd. Jel jsem do něj dobrý palby a nakonec padl. Našel jsem tak hodně peněz a za ně nakoupil na auto solární panel. Už se nemusíme tolik starat o benzín.
Den 33
Vojta si dneska zlomil znova nohu. Už na toho dementa nemám nervy, tak ho jednoduše popravím jednou ranou do hlavy. Celou cestu nic nedělal, seděl v autě a dokázal si zlomit snad každou kost v těle. Vlastně jsem mu ulehčil. Honza má ze mě asi strach, protože už prachy neztrácí. Včera mě v lese zranili zombíci, ale naštěstí mám dost lékaren. I dost paliva. Jídla je taky dost od té doby, co jsem prodal tu svini Pepu.
Vypadá to dobře. Za chvíli už budeme na západním pobřeží. Jen co se ale znova vydáváme na cestu, vyráží za námi gang motorkářů. Takže vlastně nevypadá dobře.
Ale tak co, sakra.
Odpravil jsem své "přátelé", postřílel stovky zombie, zabil zombie medvěda, umím střílet a nabíjet rychleji než kdokoli jiný, dokážu se kombíkem proplížit skrz hordu zombie...
Jsem legenda.
Pro: humor, retro grafika, hudba, hratelnost, různorodost, znovuhratelnost, atmosféra
Proti: parťáci nemají jinou funkci než vás srát a na konci hry přidávat body, scavenging a questy ve městě by mohli být různorodější
Tomb Raider
Mount
636 Musím uznat, že této hře by nejlépe slušel podtitulek "Reborn", protože tím skutečně (svým způsobem) Tomb Raider je.
Předem musím upozornit, že nejsem dobrým znalcem celé série, tak se předem omlouvám, jestli se v něčem budu mýlit.
Předpokládám, že minimálně pro podporu mého tvrzení existuje malý test. Stačí si jen položit prostou otázku:
"Kdybyste jsi si měli vsadit na to, čím bude nový Tomb Raider, vsadili byste na survive, Thriller-hororovou akci s prvky rpg?"
Já osobně ne a proto je pro mě TR největším překvapením roku. Do jisté míry odpadá předešlá arkádovost Tomb Raiderů, čímž nabývá jakési autentičnosti a reálnějšího zjevu. Charakter Lary Croft je nejpropracovanější z celé série a grafika je kapitolou sama pro sebe.
Když už jsem to nakousl, tak se do toho rovnou pustím. Grafika je velmi zdařilá a určitě není na škodu upozornit na to, že na jejím vývoji a s implementací technologie TressX(propracované chování vlasů) se podílelo AMD. Pro simulaci fyziky hra využívá technologie DirectCompute(využívá se pro simulaci bokehu u technologie Depth of Field). S užitím technologie HDOA(high definition ambient occlusion) opravdu stínování a jas ploch a objektů vypadají velmi reálně a rozhodně lépe, než předcházejících sériích. Celkový výsledek je oku více než uspokojivý ale nutnou daní jsou hardwarové nároky na pamět (kvůli anti-alisingu SSAA, který obraz nejprve renderuje ve vyšším rozlišení a pak jej zmenšuje na rozlišení hry) a grafickou kartu, z kterých se u toho zapotí i současné jedničky. Což je pro mě v tomto případě jediné mínus.
Předem musím upozornit, že nejsem dobrým znalcem celé série, tak se předem omlouvám, jestli se v něčem budu mýlit.
Předpokládám, že minimálně pro podporu mého tvrzení existuje malý test. Stačí si jen položit prostou otázku:
"Kdybyste jsi si měli vsadit na to, čím bude nový Tomb Raider, vsadili byste na survive, Thriller-hororovou akci s prvky rpg?"
Já osobně ne a proto je pro mě TR největším překvapením roku. Do jisté míry odpadá předešlá arkádovost Tomb Raiderů, čímž nabývá jakési autentičnosti a reálnějšího zjevu. Charakter Lary Croft je nejpropracovanější z celé série a grafika je kapitolou sama pro sebe.
Když už jsem to nakousl, tak se do toho rovnou pustím. Grafika je velmi zdařilá a určitě není na škodu upozornit na to, že na jejím vývoji a s implementací technologie TressX(propracované chování vlasů) se podílelo AMD. Pro simulaci fyziky hra využívá technologie DirectCompute(využívá se pro simulaci bokehu u technologie Depth of Field). S užitím technologie HDOA(high definition ambient occlusion) opravdu stínování a jas ploch a objektů vypadají velmi reálně a rozhodně lépe, než předcházejících sériích. Celkový výsledek je oku více než uspokojivý ale nutnou daní jsou hardwarové nároky na pamět (kvůli anti-alisingu SSAA, který obraz nejprve renderuje ve vyšším rozlišení a pak jej zmenšuje na rozlišení hry) a grafickou kartu, z kterých se u toho zapotí i současné jedničky. Což je pro mě v tomto případě jediné mínus.
Pro: obrat v sérii, grafika, hratelnost, prvky rpg
Proti: vysoké hadwarové nároky, při nejvyšších grafických detialech)
Warhammer: Mark of Chaos
WolfTaková hra a nemá žádný komentář? Hamba vám, já to právě dohrál a tak se podělím o své dojmy a průjmy :)
Na výběr zde máme dvě kampaně, za stranu chaosu a impéria. Já jako správný zvrhlík jsem si samozřejmě zvolil ze začátku ty zlé a pustil se do toho.Celkem na mne čekaly 4 kapitoly po cca 10-12 misích s lineárním postupem a s možností splnit pár volitelných questů.
Na svém tažení si postupně budujeme svou vlastní armádu, do které můžeme investovat získáné zlaťáky formou lepších zbraní, brnění, výbavy, případně si ve městech nakupovat jednotky zcela nové. Vzhledem k tomu že je ve hře použit i RPG prvek, tak se vyplatí si piplat své jednotky a nenechat si je pobít, vyvíjí se i naši hrdinové,kteří mohou své zkušenosti investovat do tří stromů dovedností. Tyto prvky zde nejsou jen na okrasu a v bitvě jde opravdu poznat elitní jednotka od obyčejného plebsu.Své svěřence můžeme také vybavovat nalezenými artefakty, což jim opět přidává body ve statistikách.
Výborným zpestřením v pozdější fázi hry je to, že dostaneme pod kontrolu krysí národ (v případě impéria elfy), se kterým se úplně mění taktika boje a je s něma docela prdel, takto se role prohodí ještě několikrát.
Zatím to vypadá na jasnou stovku co? Ale né vše je zlato, co mi vadilo je obtížnost, v případě legií chaosu jsem zvolil normal, což byla chyba, od půlky byla hra velice jednoduchá a defacto se nedalo prohrát (byl dostatek peněz na všechno).V případě impéria jsem zvolil obtížnost hard, peněz sice bylo méně ale i tak to až na poslední misi nebyla žádná velká výzva.
Když už jsme u toho impéria, kampaň za chaos byla ohodně lepší a propracovanější, objevovaly se zde speciální úkoly jako např. že hlavní hrdina musel splnit božskou zkoušku aby prokázal svou schopnost vést legie chaosu, o kapitolu později se pak musel transformovat do pekelného prince aby přemohl impérium a také krysí národ byl oproti nesympatickým elfům ohodně zábavnější. Za stranu impéria se nic takového nekonalo a ovládaný hrdina vypadal jak by do pěti neuměl napočítat a vůbec jsem se s ním nesžil.
AI také není tak úplně na výši spíše sází na přesilu, kouzelníci a hrdinové neumí pořádně využívat svých speciálních vlastností či kouzel.Dojem také kazí zbytečné duely hrdinů, je to jen stupidní klikačka a ani jednou se mi nestalo že bych prohrál, jen mne to zdržovalo, naštěstí se jim dá vyhnout tím, že nepřijmeme výzvu nepřátelského hrdiny, za mě tu tohle vůbec nemuselo být.
Co musím vyzdvihnout je výborné grafické zpracování, na to že to je hra roku 2006 nedělá ostudu ani dnes, zvuky a hudba výborně sekundují grafice.
Díky tomu že pokaždé čelíme řádné přesile, je to i se slabší AI hodně o taktice a to se počítá, odkaz na dědu WH:DARK OMEN je zde zcela jasný, jen to není tak hardcore, což je možná trochu škoda.
I přes výtky výše nemohu jinak než doporučit!
Na výběr zde máme dvě kampaně, za stranu chaosu a impéria. Já jako správný zvrhlík jsem si samozřejmě zvolil ze začátku ty zlé a pustil se do toho.Celkem na mne čekaly 4 kapitoly po cca 10-12 misích s lineárním postupem a s možností splnit pár volitelných questů.
Na svém tažení si postupně budujeme svou vlastní armádu, do které můžeme investovat získáné zlaťáky formou lepších zbraní, brnění, výbavy, případně si ve městech nakupovat jednotky zcela nové. Vzhledem k tomu že je ve hře použit i RPG prvek, tak se vyplatí si piplat své jednotky a nenechat si je pobít, vyvíjí se i naši hrdinové,kteří mohou své zkušenosti investovat do tří stromů dovedností. Tyto prvky zde nejsou jen na okrasu a v bitvě jde opravdu poznat elitní jednotka od obyčejného plebsu.Své svěřence můžeme také vybavovat nalezenými artefakty, což jim opět přidává body ve statistikách.
Výborným zpestřením v pozdější fázi hry je to, že dostaneme pod kontrolu krysí národ (v případě impéria elfy), se kterým se úplně mění taktika boje a je s něma docela prdel, takto se role prohodí ještě několikrát.
Zatím to vypadá na jasnou stovku co? Ale né vše je zlato, co mi vadilo je obtížnost, v případě legií chaosu jsem zvolil normal, což byla chyba, od půlky byla hra velice jednoduchá a defacto se nedalo prohrát (byl dostatek peněz na všechno).V případě impéria jsem zvolil obtížnost hard, peněz sice bylo méně ale i tak to až na poslední misi nebyla žádná velká výzva.
Když už jsme u toho impéria, kampaň za chaos byla ohodně lepší a propracovanější, objevovaly se zde speciální úkoly jako např. že hlavní hrdina musel splnit božskou zkoušku aby prokázal svou schopnost vést legie chaosu, o kapitolu později se pak musel transformovat do pekelného prince aby přemohl impérium a také krysí národ byl oproti nesympatickým elfům ohodně zábavnější. Za stranu impéria se nic takového nekonalo a ovládaný hrdina vypadal jak by do pěti neuměl napočítat a vůbec jsem se s ním nesžil.
AI také není tak úplně na výši spíše sází na přesilu, kouzelníci a hrdinové neumí pořádně využívat svých speciálních vlastností či kouzel.Dojem také kazí zbytečné duely hrdinů, je to jen stupidní klikačka a ani jednou se mi nestalo že bych prohrál, jen mne to zdržovalo, naštěstí se jim dá vyhnout tím, že nepřijmeme výzvu nepřátelského hrdiny, za mě tu tohle vůbec nemuselo být.
Co musím vyzdvihnout je výborné grafické zpracování, na to že to je hra roku 2006 nedělá ostudu ani dnes, zvuky a hudba výborně sekundují grafice.
Díky tomu že pokaždé čelíme řádné přesile, je to i se slabší AI hodně o taktice a to se počítá, odkaz na dědu WH:DARK OMEN je zde zcela jasný, jen to není tak hardcore, což je možná trochu škoda.
I přes výtky výše nemohu jinak než doporučit!
Pro: Kampaň za chaos, grafika, taktika, krysí národ, hratelnost, RPG prvky, fantastické intro.
Proti: Kampaň za impérium, i na HARD docela lehké, nesympatičtí elfové.
Adam's Venture: Episode 3 - Revelations
JohnCZAni finální díl trilogie Adam's Venture nijak zvlášť nepřekvapil, ale ani vyloženě nezklamal. Design úrovní je opět o něco vymakanější - měl jsem pocit, že se vývojáři postupně učili, jak designovat hru - oproti jedničce je vidět slušný pokrok. Ale i přesto jsem měl tak trochu pocit, že je hra množinou rozličných puzzlů, které tvůrci měli snahu umístit do uvěřitelného prostředí a jako bonus hra obsahuje dialogy a nějaký ten příběh. No, dialogy nejsou opět nic moc, stejně tak je na tom příběh. Ale co se týče puzzlů a jejich řešení, nemůžu si stěžovat. Bavilo mě to, nebylo to ani moc těžké a šlo to pěkně od ruky. Bohužel opět nastává konec po slabých dvou hodinách hry. Klidně bych i pokračoval dál...
Pro: zábavné hádanky a průzkum prostředí, graficky to vypadá na adventuru moc pěkně
Proti: příběh, slabší voiceacting
Dragon Age: Origins - The Darkspawn Chronicles
LukaskonJe fajn, když DLC přijde s neotřepaným prvkem a přinese trochu té inovace. Hráč má možnost projít si zplozenecký útok na Denerim očima průzkumníka zplozenců. O dost méně fajn je skutečnost, že navzdory potenciálu není výsledek víc než prachobyčejná řež bez příběhu, bez dialogů a bez jakýchkoli možností volby.
DLC představuje svět, kde žádný Šedý strážce (hráč) známý ze základní hry neexistuje a vše bylo od Ostagaru čistě v rukou Alistaira, který to, zdá se, poněkud zvoral. Sice to dotáhl až na krále, ale to je asi tak vše, co se mu povedlo. Hráčův úkol je tedy vcelku zřejmý - dobýt Denerim a zlikvidovat všechny Šedé strážce. Jelikož válečná vřava je na každém kroku, nebude hráč nikdy sám a právě z okolních zplozeneckých spolubojovníku verbuje členy do party. Je příjemné, že zplozenců je hodně druhů a hráč má možnost získat nejen vířivce či svíječe, ale i zlobry a křiklouny, přičemž každý druh má své vybavení a schopnosti. Aby měl hráč motivaci se o své členy týmu starat, zvyšuje se jim za zabíjení nepřátel nebo za dárky míra oblíbenosti a s tím přichází zlepšení vlastností.
Zajímavou skutečností je, že při likvidaci Denerimu se do cesty často postaví staří známí z původní hry. Hráč má tedy možnost zabojovat si proti všem členům základní party, vyjma Loghaina a na řadu přijdou i další postavy - například zrádce Howe, bann Teagan, velitelka Loghainových vojáku Cautherin, a další a další.
Nemůžu si pomoci, ale tohle DLC není nic, co bych alespoň částečně uvítal. Hořkou pachuť této dvouhodinové jednohubky způsobuje stereotypní rubání a navzdory krátké délce se nabízí otázka - kdy už to konečně skončí? Tuto otázku jsem si ještě u žádného DLC nepokládal...
Nic nezachrání ani trocha koření v podobě zabíjení známých hrdinů - motivace hrát dál se kamsi vytrácí, protože vaše zplozenecké řádění na úkor oblíbených postav nemá žádný rozumný důvod. Zabíjím, protože jsem zplozenec a arcidémonův otrok... to je trochu málo, ne? Místo jakéhosi alternativního světa bych byl mnohem raději za příběh rozvíjející základní hru. Ač Kronika zplozenců vypadá na první pohled lákavě, chybí jí vše, co dělá Dragon Age zábavnou hrou.
DLC představuje svět, kde žádný Šedý strážce (hráč) známý ze základní hry neexistuje a vše bylo od Ostagaru čistě v rukou Alistaira, který to, zdá se, poněkud zvoral. Sice to dotáhl až na krále, ale to je asi tak vše, co se mu povedlo. Hráčův úkol je tedy vcelku zřejmý - dobýt Denerim a zlikvidovat všechny Šedé strážce. Jelikož válečná vřava je na každém kroku, nebude hráč nikdy sám a právě z okolních zplozeneckých spolubojovníku verbuje členy do party. Je příjemné, že zplozenců je hodně druhů a hráč má možnost získat nejen vířivce či svíječe, ale i zlobry a křiklouny, přičemž každý druh má své vybavení a schopnosti. Aby měl hráč motivaci se o své členy týmu starat, zvyšuje se jim za zabíjení nepřátel nebo za dárky míra oblíbenosti a s tím přichází zlepšení vlastností.
Zajímavou skutečností je, že při likvidaci Denerimu se do cesty často postaví staří známí z původní hry. Hráč má tedy možnost zabojovat si proti všem členům základní party, vyjma Loghaina a na řadu přijdou i další postavy - například zrádce Howe, bann Teagan, velitelka Loghainových vojáku Cautherin, a další a další.
Nemůžu si pomoci, ale tohle DLC není nic, co bych alespoň částečně uvítal. Hořkou pachuť této dvouhodinové jednohubky způsobuje stereotypní rubání a navzdory krátké délce se nabízí otázka - kdy už to konečně skončí? Tuto otázku jsem si ještě u žádného DLC nepokládal...
Nic nezachrání ani trocha koření v podobě zabíjení známých hrdinů - motivace hrát dál se kamsi vytrácí, protože vaše zplozenecké řádění na úkor oblíbených postav nemá žádný rozumný důvod. Zabíjím, protože jsem zplozenec a arcidémonův otrok... to je trochu málo, ne? Místo jakéhosi alternativního světa bych byl mnohem raději za příběh rozvíjející základní hru. Ač Kronika zplozenců vypadá na první pohled lákavě, chybí jí vše, co dělá Dragon Age zábavnou hrou.
Pro: hra za zplozence
Proti: jen tupá řež bez příběhu
Instinct
ViRusInstinct skýtá hráči promyšlenou akci z pohledu vlastních očí, s mistrně vykonstruovaným příběhem plným neočekávaných zvratů a dech beroucí technické zpracování, kde každá byť jen sebe menší částečka je vymodelována téměř k nerozeznání od skutečné předlohy, tráva v exteriérech se vlní pod náporem vánku a pod virtuální vahou vaší postavy jsou v ní zanechávány dočasné stopy. Zvuky a hudební doprovod jsou rajskou melodii, materiály po kterých ve hře kráčíte vydávají svůj reálně specifický zvuk. Každý vystřel jde identifikovat a přiřadit ke správné zbrani. Umělá inteligence uvažuje chytrostí delfína, dokáže komunikovat, taktizovat, obejít hráče, jeden na sebe naváže vaši pozornost a jeho kolegové vám, v obrovsky rozsáhlém vojenském komplexu laboratoří, kde žádné dveře neznamenají překážku, vpadnou do zad a boků...
A teď to všechno zapomeňte!
Vypadalo to jako fantazie? Ano, je to totální pohádka, ani jedno z výše uvedeného se ve hře totiž nenachází. Pří vší té zbytečné herní onanii jsem ale musel trochu zabloudit, jinak by mi mrdlo. Zápletka hry, sic(k) dle skutečných událostí, je plytká, že ani plytký talíř není plytčejší. Bla bla bla pokus, bla bla bla zase se to pokazilo, bla bla bla všichni zmutovali, bla bla bla vyšleme tajné komando s rádoby zajímavými charakterovými backgroundy, bla bla bla... Level design: tunel -> místnost -> tunel -> místnost s pákou. V nich tu tlupa zombies, jinde jakože speciální jednotka, která vás má zastavit. Auditivní aspekty: zvuky občas vypadávaly, zbraně zněly snad stejně ale spíše podobně a hudební podkres se ve většině případů nehodil na danou situaci. A konečně AI, ta je občas hodně k smíchu, u zombíků se to dalo i čekat (už z povahy tohoto hororového potvorstva), ale u speciálů? Jisté náznaky vychcanosti sice mají, ale ve většině případů jen čekají až jsou picnuti a to ještě tak, že půlka jejich těla trčí zpoza zdi a vy do ní vesele střílíte, dokud dotyčný nepadne k zemi mrtev. Sorry, ale tohle fakt ne...
A teď to všechno zapomeňte!
Vypadalo to jako fantazie? Ano, je to totální pohádka, ani jedno z výše uvedeného se ve hře totiž nenachází. Pří vší té zbytečné herní onanii jsem ale musel trochu zabloudit, jinak by mi mrdlo. Zápletka hry, sic(k) dle skutečných událostí, je plytká, že ani plytký talíř není plytčejší. Bla bla bla pokus, bla bla bla zase se to pokazilo, bla bla bla všichni zmutovali, bla bla bla vyšleme tajné komando s rádoby zajímavými charakterovými backgroundy, bla bla bla... Level design: tunel -> místnost -> tunel -> místnost s pákou. V nich tu tlupa zombies, jinde jakože speciální jednotka, která vás má zastavit. Auditivní aspekty: zvuky občas vypadávaly, zbraně zněly snad stejně ale spíše podobně a hudební podkres se ve většině případů nehodil na danou situaci. A konečně AI, ta je občas hodně k smíchu, u zombíků se to dalo i čekat (už z povahy tohoto hororového potvorstva), ale u speciálů? Jisté náznaky vychcanosti sice mají, ale ve většině případů jen čekají až jsou picnuti a to ještě tak, že půlka jejich těla trčí zpoza zdi a vy do ní vesele střílíte, dokud dotyčný nepadne k zemi mrtev. Sorry, ale tohle fakt ne...
Pro: Jedna jediná venkovní lokace za ženský charakter
Proti: AI, grafika, zvuky, level design, příběh, postavy
Neverwinter Nights 2: Mask of the Betrayer
JabOproti původní hře nabízí MotB podstatně mystičtější a netradičnější děj. Družníků je méně, jsou však propracovanější a mají častěji co říci k událostem ve hře. Hlavně s Kaelyn jsem sympatizoval.
Nejde celkově o datadisk z nejdelších, byť zde častěji potkáte rozsáhlejší lokace. Souboje obtížností také nestouply, možná spíše naopak. Budete se tak častěji kochat takřka božskými schopnostmi vaší družiny.
Ocenil jsem velmi stínovou verzi Mulsantiru, jež má vlastní logiku a specifické odlišnosti. Během děje mě spíše než trable hlavního hrdiny (kdy jsem nadto s "hladem" přestal mít problémy před polovinou hry - holt LG paladin...) zaujal celý koncept Wall of the Faithless a musím říci, že jsem rád bohy Faerunu trochu "pozlobil".
Asi ale budu celkově spíše kritičtější a to ač jsem se při hraní bavil. Vámi vypěstovaný hrdina bude pravděpodobně působit jako pěst na oko. Celá ta sféra stínu (Shadow Plane) a v partě poloviční andělé, hagspawni... Do tradičního Forgotten Realms se to moc nehodí a upřímně autoři mohli určitě zvolit jiný svět z portfolia DnD.
Citelně mě naštvalo craftování. Trochu jsem jej použil, ale střádal jsem si krystaly a těšil se, až se Safia dostane na třicátou úroveň (kdy může craftovat s nejlepšími vylepšeními) a já to rozjedu ve velkém. Ono se to i povedlo. Bohužel ale až po závěrečném souboji. :) Což naštve, jelikož mám pocit, že mi žádný subquest (a tedy ani zkušenost) neutekl. Bohužel také velká většina magických předmětů craftovat ani nejde. Ono samozřejmě vlastně ani není třeba craftovat. Ovšem když už to ve hře možné je, tak by to mělo fungovat lépe.
Pokud jsem také u základní hry oceňoval, že společníci se umí ozvat sami a nemusíte je neustále prokecávat, tak zde se bohužel vrátilo ono "kolečko". Naštěstí vzhledem k omezeným počtům v družině se to dá zvládnout. Také se přiznám, že mi chyběli malinko více "oduševnělí" parťáci. V základní hře měl člověk Sanda či Bishopa. V MotB už moc nečekejte nějaké vzájemné špičkování, viditelné charakterové vady a už vůbec nepočítejte s tím, že by vás nějaký dialog rozesmál. Ve zkratce mi tak (až na Kaelyn) družníci moc k srdci nepřirostli. Byť mají často co zajímavého říci.
Jo a mimochodem v lokaci Wells of Lurue žije farmář za rohem od chatrčí lidojedů. :)
Celkově datadisk hodný původní hry a zahrání tak mohu bez problémů doporučit. Jen to mohlo být celé tak nějak lépe sladěné.
P. S. Takto nakonec vypadal můj udatný rek. Na jeho naplánování jsem velmi hrdý a celý průběh hry jsem si díky tomu více užil. ;-)
Nejde celkově o datadisk z nejdelších, byť zde častěji potkáte rozsáhlejší lokace. Souboje obtížností také nestouply, možná spíše naopak. Budete se tak častěji kochat takřka božskými schopnostmi vaší družiny.
Ocenil jsem velmi stínovou verzi Mulsantiru, jež má vlastní logiku a specifické odlišnosti. Během děje mě spíše než trable hlavního hrdiny (kdy jsem nadto s "hladem" přestal mít problémy před polovinou hry - holt LG paladin...) zaujal celý koncept Wall of the Faithless a musím říci, že jsem rád bohy Faerunu trochu "pozlobil".
Asi ale budu celkově spíše kritičtější a to ač jsem se při hraní bavil. Vámi vypěstovaný hrdina bude pravděpodobně působit jako pěst na oko. Celá ta sféra stínu (Shadow Plane) a v partě poloviční andělé, hagspawni... Do tradičního Forgotten Realms se to moc nehodí a upřímně autoři mohli určitě zvolit jiný svět z portfolia DnD.
Citelně mě naštvalo craftování. Trochu jsem jej použil, ale střádal jsem si krystaly a těšil se, až se Safia dostane na třicátou úroveň (kdy může craftovat s nejlepšími vylepšeními) a já to rozjedu ve velkém. Ono se to i povedlo. Bohužel ale až po závěrečném souboji. :) Což naštve, jelikož mám pocit, že mi žádný subquest (a tedy ani zkušenost) neutekl. Bohužel také velká většina magických předmětů craftovat ani nejde. Ono samozřejmě vlastně ani není třeba craftovat. Ovšem když už to ve hře možné je, tak by to mělo fungovat lépe.
Pokud jsem také u základní hry oceňoval, že společníci se umí ozvat sami a nemusíte je neustále prokecávat, tak zde se bohužel vrátilo ono "kolečko". Naštěstí vzhledem k omezeným počtům v družině se to dá zvládnout. Také se přiznám, že mi chyběli malinko více "oduševnělí" parťáci. V základní hře měl člověk Sanda či Bishopa. V MotB už moc nečekejte nějaké vzájemné špičkování, viditelné charakterové vady a už vůbec nepočítejte s tím, že by vás nějaký dialog rozesmál. Ve zkratce mi tak (až na Kaelyn) družníci moc k srdci nepřirostli. Byť mají často co zajímavého říci.
Jo a mimochodem v lokaci Wells of Lurue žije farmář za rohem od chatrčí lidojedů. :)
Celkově datadisk hodný původní hry a zahrání tak mohu bez problémů doporučit. Jen to mohlo být celé tak nějak lépe sladěné.
P. S. Takto nakonec vypadal můj udatný rek. Na jeho naplánování jsem velmi hrdý a celý průběh hry jsem si díky tomu více užil. ;-)
S.T.A.L.K.E.R.: Clear Sky
Kosi..Zóna je zpátky! Prvního stalkera jsem si nemálo oblíbil a přiřadil jsem tento titul k mejm TOP20 kouskům - pokračování tedy byla jasná volba.
Příjemně byla vylepšena grafika - na první pohled zóna vypadá o něco líp. Ovšem u hudby jsem se hned ze startu dočkal opravdu nemilé podpásovky v podobě rytmické elektronické rádobymoderní muziky, která sama o sobě možná není až tak špatná, nicméně k zóně se vůbec nehodila. Hru jsem tak byl nucen dohrát bez ní, což je obrovská škoda, neboť atmosférický neakční zvukový podkreslení jsem velmi chválil.
Další změnou jsou průvodci (vlastně teleporty). Já mám pobíhání po zóně tuze rád (narozdíl od některých, kterým naopak zdouhavé cestování vadilo) a tak jsem se je rozhodl zcela nevyužívat. Bohužel se do některých lokací bez těchto dostat snad ani nedalo (základna CS). Proč?
Nových lokací není mnoho (3) a tak se je autoři rozhodli doplnit těmi staršími. Bohužel však padla volba na ty méně atraktivní a nejvíce v prvním díle propchozené – například starej rudej les nebo uchvacující Pripjať autoři do hry nezařadili, přestože přes tyto oblasti hráč přešel v SOCH jen jednou. Jaká škoda! Rudej les sice kompletně přepracovali, ale přesto se mi ten z prvního dílu zdál hororovější a atmosferičtější.
Velmi kontroverzní novinkou jsou války frakcí. Na jednu stranu to umožňuje zcela vymítit nepřátelskou přítomnost na dané lokaci, což je rozhodně plus. Na stranu druhou je zóna díky tomu přelidněná a na každym kroku probíhají přestřelky, operace. Pocit prozkoumávání opuštěné zóny, kde lidská noha nebyla několik let se tak vytrácí, spíš to tady vypadá jako na vojenskym cvičišti. To, že se jde k frakcím přidat, je zajímavé a já toho dokonce nakonec využil a přidal se ke sympaticky idelogicky smýšlející skupině FREEDOM. Obstojně jsem si tak ztížil rudej les, kterej obývali vojáci z DUTY. Přidání se ke kterékoli frakci podle mě hru jen ztíží a těch pár cetek, co jsem dostal od velitele jako výbavu za to nestojí.
Téměř všudypřítomní obchodníci prodávají až nemístně draze. Pomalu mi nevymění obvaz ani za vymazlenou brokovnici a to působí směšně.
Příběh je potom taktéž nepříliš povedenej a recyklovanej. Honíme se za někým v podstatě bezdůvodně (dobře, tak kvůli emisím) a bohužel víme kdo to je, víme kde má skrýš a víme, že se mu to podaří a víme i jak to nakonec dopadne.
Na úplnej závěr v elektrárně jsem jen vykulil nechápavě oči. Prostě člověka teleportovali do elektrárny, do inventáře přidali 3 kvéry a já měl pálit pořád na stejnej cíl, bez toho aniž by mě někdo výrazněji ohrožoval, nebo cíl kamkoli unikal (Strelok se schovával za bednou a za celou dobu se jednou přesunul o překážku dál.
Zóna je zpátky, ale už to není ono. Ačkoli jsem hře vyčetl hromadu prvků / změn, tak pořád se to hraje skvěle – inteligentní nepřátlelé, obstojná obtížnost, výbornej design herního světa, otevřenost a volnost. 3Dčko je to pořád vynikající, ale prvnímu dílu se zkrátka rovnat nemůže.
Za mě 85%
(že bych zaslechnul volání Pripjati?)
Příjemně byla vylepšena grafika - na první pohled zóna vypadá o něco líp. Ovšem u hudby jsem se hned ze startu dočkal opravdu nemilé podpásovky v podobě rytmické elektronické rádobymoderní muziky, která sama o sobě možná není až tak špatná, nicméně k zóně se vůbec nehodila. Hru jsem tak byl nucen dohrát bez ní, což je obrovská škoda, neboť atmosférický neakční zvukový podkreslení jsem velmi chválil.
Další změnou jsou průvodci (vlastně teleporty). Já mám pobíhání po zóně tuze rád (narozdíl od některých, kterým naopak zdouhavé cestování vadilo) a tak jsem se je rozhodl zcela nevyužívat. Bohužel se do některých lokací bez těchto dostat snad ani nedalo (základna CS). Proč?
Nových lokací není mnoho (3) a tak se je autoři rozhodli doplnit těmi staršími. Bohužel však padla volba na ty méně atraktivní a nejvíce v prvním díle propchozené – například starej rudej les nebo uchvacující Pripjať autoři do hry nezařadili, přestože přes tyto oblasti hráč přešel v SOCH jen jednou. Jaká škoda! Rudej les sice kompletně přepracovali, ale přesto se mi ten z prvního dílu zdál hororovější a atmosferičtější.
Velmi kontroverzní novinkou jsou války frakcí. Na jednu stranu to umožňuje zcela vymítit nepřátelskou přítomnost na dané lokaci, což je rozhodně plus. Na stranu druhou je zóna díky tomu přelidněná a na každym kroku probíhají přestřelky, operace. Pocit prozkoumávání opuštěné zóny, kde lidská noha nebyla několik let se tak vytrácí, spíš to tady vypadá jako na vojenskym cvičišti. To, že se jde k frakcím přidat, je zajímavé a já toho dokonce nakonec využil a přidal se ke sympaticky idelogicky smýšlející skupině FREEDOM. Obstojně jsem si tak ztížil rudej les, kterej obývali vojáci z DUTY. Přidání se ke kterékoli frakci podle mě hru jen ztíží a těch pár cetek, co jsem dostal od velitele jako výbavu za to nestojí.
Téměř všudypřítomní obchodníci prodávají až nemístně draze. Pomalu mi nevymění obvaz ani za vymazlenou brokovnici a to působí směšně.
Příběh je potom taktéž nepříliš povedenej a recyklovanej. Honíme se za někým v podstatě bezdůvodně (dobře, tak kvůli emisím) a bohužel víme kdo to je, víme kde má skrýš a víme, že se mu to podaří a víme i jak to nakonec dopadne.
Na úplnej závěr v elektrárně jsem jen vykulil nechápavě oči. Prostě člověka teleportovali do elektrárny, do inventáře přidali 3 kvéry a já měl pálit pořád na stejnej cíl, bez toho aniž by mě někdo výrazněji ohrožoval, nebo cíl kamkoli unikal (Strelok se schovával za bednou a za celou dobu se jednou přesunul o překážku dál.
Zóna je zpátky, ale už to není ono. Ačkoli jsem hře vyčetl hromadu prvků / změn, tak pořád se to hraje skvěle – inteligentní nepřátlelé, obstojná obtížnost, výbornej design herního světa, otevřenost a volnost. 3Dčko je to pořád vynikající, ale prvnímu dílu se zkrátka rovnat nemůže.
Za mě 85%
(že bych zaslechnul volání Pripjati?)
Pro: Volnost, optika bez zaměřovacího kříže + balistické klesání střely, atmosféra, design lokací, zóna
Proti: HUDBA, příběh, konec, přelidněnost, málo nových lokací
The Forgotten: It Begins
DrolinThe Forgotten: It Begins je pravděpodobně, pokud nepočítám čistě parodický Pyst, nejkratší takzvanou mystovkou z 90. let. A také jde o jednu z prvních epizodně koncipovaných adventurních sérii, ač u tohoto bodu nedošlo k naplnění. Ze sedmi epizod vyšla pouze ta první, což je o to větší škoda, když kvalita je poměrně vysoko.
Ta však musela dozrát. Ve své době šlo o velmi špatně hodnocený titul, a není divu – konceptem se blíží dnešní produkci, a v době mezi Rivenem a Mystem III, nebo snad v konkurenci adventur roku 1999 jako Gabriel Knight 3 či Discworld Noir šlo opravdu za špatný vtip. Pokud jste zaplatili plnou cenu.
„There is almost no game here at all; picking up a key and inserting it into a lock does not qualify as “gameplay.“ (Adventure Classic Gaming)
"Overall, the game feels about three years old - probably because it is. It seems like the creators had a really elaborate idea that just falls to pieces under a laboriously told, convoluted story, and poor game mechanics." (CGM)
Samotnou krátkost jde dnes, při nepřeberných možnostech jaký titul zvolit, možno brát jako pozitivum. Stejně jako nízko nastavenou obtížnost a tedy kontinuitu zážitku. The Forgotten jsem dokončil na dvě zapnutí okolo 30 minut, a výsledný dojem byl možná lepší, než kdyby byl titul vyplněn větším počtem puzzlů – což ostatně designově platí pro kladně přijaté Kentucky a Gone Home z tohoto roku. Obsah hry se nijak výrazně neliší od běžných postupů v daném žánru. Tedy je zde mysteriózní příběh (či spíše jeho nástin, koneckonců jde o epizodní prolog) o zmizelém Richardu Halliburtonovi (a jakýchsi kolektorech, aztézích, ruském bohatýrovi, tarotu, okultních praktikách.... klasický mix všeho, co autora v danou chvíli napadne) a lokace obsahují opuštěný hotel, kanalizaci a jednu uličku.
Pokud chcete rychle dokončit adventuru z prvního pohledu 90. let, tak je The Forgotten: It Begins ideální volbou. V jiném případě jde však jen a pouze o zajímavost pro ty, kteří se více zajímají o žánr.
Ta však musela dozrát. Ve své době šlo o velmi špatně hodnocený titul, a není divu – konceptem se blíží dnešní produkci, a v době mezi Rivenem a Mystem III, nebo snad v konkurenci adventur roku 1999 jako Gabriel Knight 3 či Discworld Noir šlo opravdu za špatný vtip. Pokud jste zaplatili plnou cenu.
„There is almost no game here at all; picking up a key and inserting it into a lock does not qualify as “gameplay.“ (Adventure Classic Gaming)
"Overall, the game feels about three years old - probably because it is. It seems like the creators had a really elaborate idea that just falls to pieces under a laboriously told, convoluted story, and poor game mechanics." (CGM)
Samotnou krátkost jde dnes, při nepřeberných možnostech jaký titul zvolit, možno brát jako pozitivum. Stejně jako nízko nastavenou obtížnost a tedy kontinuitu zážitku. The Forgotten jsem dokončil na dvě zapnutí okolo 30 minut, a výsledný dojem byl možná lepší, než kdyby byl titul vyplněn větším počtem puzzlů – což ostatně designově platí pro kladně přijaté Kentucky a Gone Home z tohoto roku. Obsah hry se nijak výrazně neliší od běžných postupů v daném žánru. Tedy je zde mysteriózní příběh (či spíše jeho nástin, koneckonců jde o epizodní prolog) o zmizelém Richardu Halliburtonovi (a jakýchsi kolektorech, aztézích, ruském bohatýrovi, tarotu, okultních praktikách.... klasický mix všeho, co autora v danou chvíli napadne) a lokace obsahují opuštěný hotel, kanalizaci a jednu uličku.
Pokud chcete rychle dokončit adventuru z prvního pohledu 90. let, tak je The Forgotten: It Begins ideální volbou. V jiném případě jde však jen a pouze o zajímavost pro ty, kteří se více zajímají o žánr.
Pro: technické zpracování, design
Proti: příběh
The Neverhood
MiLaCzechVite jak poznate VELICE KVALITNI HERNI TITUL?
Zaujme vas i po 17 letech a donuti vas hrat ;)
A toto primo sedne na "The Neverhood"
Pred 17ti lety udelali hru s plasteliny na PC,
hru vtipnou, s hadankami, ktera vas rozesmeje.
V te dobe jsme o Neverhoodu neslysel, dostal jsem
se ke hrani az ted. A i v dnesni dobe mne hra bavila.
Priznam se, ac mi je hanba, ze jsem musel sahnout po navodu,
protoze nektere hadanky byly pro mne opravovym oriskem. :/
Odmenou za dohrani hry je velice krasny pribeh s dvemi moznymi konci hry.
Zaujme vas i po 17 letech a donuti vas hrat ;)
A toto primo sedne na "The Neverhood"
Pred 17ti lety udelali hru s plasteliny na PC,
hru vtipnou, s hadankami, ktera vas rozesmeje.
V te dobe jsme o Neverhoodu neslysel, dostal jsem
se ke hrani az ted. A i v dnesni dobe mne hra bavila.
Priznam se, ac mi je hanba, ze jsem musel sahnout po navodu,
protoze nektere hadanky byly pro mne opravovym oriskem. :/
Odmenou za dohrani hry je velice krasny pribeh s dvemi moznymi konci hry.
Pro: Uzasne zpracovani, silena ale prijemna hudba, rozmanite hadanky, vtipnost
Proti: muze byt problem hru rozjet na novych systemech (ikdyz mne to pod Win.7 slo)
Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)
-
Syberia
+32
Napsal berry1009, 29 dní
V této adventuře ze začátku roku 2002 se v kůži mladé právničky Kate Walkerové vydáte do… -
Mass Effect 3
+30
Napsal H34D, 27 dní
Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku… -
Silent Hill 2
+28
Napsal Flowerpot, 14 dní
Remake. Silent. Hillu. Dvojky. Sa. Podaril. Nejak tomu stále nemôžem veriť, pretože som… -
DOOM + DOOM II
+25
Napsal H34D, 22 dní
Remasterovat původní Doom určitě byla jedna z největších výzev, které doposud masteři… -
Dishonored 2
+24
Napsal Jumas, 20 dní
Dishonored bylo zjevení. Když jsem se k němu a k jeho rozšířením dlouho po vydání… -
Alan Wake II
+23
Napsal Adieu, 8 dní
Jestli bylo Disco Elysium postmoderní hrou, Alan Wake 2 představuje tak bytostně čisté… -
Beyond Good &…
+23
Beyond Good & Evil
Napsal Vivaldi, 4 dny
Na úvod by som mal asi povedať, že v čase, keď Beyond Good & Evil vyšlo prvýkrát, nemal… -
Silent Hill 2
+23
Napsal LaughingMan, 2 dny
Začínat s hororovým žánrem Silent hillem má jednu nevýhodu, žádná jiná hra vám poté… -
Final Fantasy IV
+22
Napsal Tainaru, 26 dní
Po dlouhém, opravdu dlouhém uvažování, rozmýšlení a rozvažování jsem se pustil do… -
Astro Bot
+22
Napsal Bursoft, 18 dní
Každý, kdo dohrál Astro's Playroom tak nějak tušil, že tu existuje potenciál na něco mnohem…
Pro: odpovědi na zásadní otázky, epilog, emotivnost, hudba
Proti: potřeba vzniku tohoto DLC