Nejlépe hodnocené komentáře

Vezmi kus Arkham City, smíchej to s kýblem Assassin's Creed, přidej hrnec Far Cry 3, špetku Prince of Persia a vraž to do formy na Pána prstenů - takhle nějak by se ve zkratce dalo shrnout Middle-Earth: Shadow of Mordor. Jakkoli vtipně a zjednodušeně by to mohlo působit, hru to vystihuje pozoruhodně trefně - to znamená, že nepřináší nic nového pod sluncem, ale pokud jste se dobře bavili u zmíněných her a máte rádi Tolkienovo univerzum, což třeba já splňuju ve všech bodech, pak si můžete být téměř jistí, že s Shadow of Mordor rozhodně neuděláte chybu.

Jako obvykle začnu vizuální podobou hry, které snad kromě tradičního neduhu, a sice HW nenažranosti, nemám co vytknout. Grafika je tu trochu jiná, než bývá u velkých počinů zvykem, protože netíhne k fotorealističnosti, ale naopak bych řekl, že je mírně říznutá komiksově laděným Princem of Persia 2008, nicméně oku lahodící parametry si dle mého soudu určitě drží. Určitě by se našli hnidopichové, kteří by křičeli, že to nebo ono má lepší vodu, zeleň, budovy a podobně, ale já osobně se spokojím i s málem, dokáže-li to hra vyvážit třeba návykovou hratelností jako třeba Diablo II, které jsem mimochodem ještě před pár měsíci zase hrál.

Příběh, přestože svět Pána prstenů má v tomto směru obrovský potenciál, určitě nebude patřit mezi ty, na které člověk s odstupem času nostalgicky zavzpomíná, a to jednak díky nepříliš atraktivní zápletce, dobře známé ze spousty filmů se Stevenem Seagalem, jednak díky tak trochu roztroušenému příběhu, který má příliš široký záběr a příliš malou hloubku, takže končí dřív, než se stačí pořádně rozvinout. Hlavního hrdinu Taliona, který je hrátkami osudu zároveň spjatý s přízračným pozůstatkem elfské legendy Cerebrimbora, osobně považuju za vizuální klon perského prince, do něhož byly vpraveny geny Altaira a Aragorna, a nemůžu říct, že bych se s ním nějak zvlášť sžil, jako tomu bylo třeba u Assassin's Creed 2 nebo Maxe Paynea. Objevuje se zde samozřejmě i řada postav či artefaktů známých z trilogie, ale připadá mi, že se na ně autoři spíš snaží příběh uměle napasovat, než že by šlo o plnohodnotnou odbočku ze série nebo její obohacení. Na druhou stranu bych ale netvrdil, že je příběhová linie vyloženě na obtíž (jako třeba příběhová linie v současnosti u AC4: Black Flag), jen je to zkrátka případ nevyužitých možností a možná i očekávání, jež jsou v souvislosti s mistrně propracovaným světem Pána prstenů automaticky vysoko.

Ozvučena je celá tahle středozemská legrace solidně, byť asi nepůjde o nějaký kultovní soundtrack, a dabing si rozhodně taky zaslouží pochvalu - od hlavních protagonistů po bezvýznamné skupinky potulujících se skřetů, kteří diskutují o nejen událostech, ke kterým ve vašem herním světe došlo, ale vedou třeba i akademické debaty o tom, jak jakým způsobem je nejlepší někoho mučit. V tomto ohledu to připomíná světy GTA nebo Watch Dogs, a co do kvality a důkladnosti si člověk těžko může stěžovat - v rámci žánru jde bez nadsázky o samou špičku. Jediným rušivým prvkem jsou proslovy skřetích kapitánů při konfrontacích s Talionem, kteří mají bohužel neodbytnou tendenci k různým melodramatickým zvoláním o tom, jak vám nakopou váš hraničářský zadek, což otravuje obzvlášť ve chvílích, kdy se vydáte na lov skřetů a tyto scénky jste nuceni zhlédnout každou chvíli. Na druhou stranu to nepovažuju za kdovíjaký problém, a musím navíc přiznat, že když se v rámci souboje o moc sejdou nějací dva pořádní koumáci, dokáže takový „dialog“ dvou skřetích myslitelů člověka i pobavit.

Nejpovedenějším aspektem hry je ale hratelnost, kterou pokládám za nejpodstatnější prvek, založená na osvědčených principech ze zmiňovaných sérií. Určitě ale nejde o prachobyčejné vykrádání, protože mechanismy jsou zkombinovány velmi dovedně a zábavně a spolu s některými méně okoukanými nápady, jakým je například řetězení komb nejen útoky, ale také správně načasovanými pohyby/skoky, vytvářejí bohatý a chutný koktejl, který si člověk určitě dá rád znova.

Z Assassina/Prince tu máme horolezení a parkourové zdolávání překážek, z Batmana skvělý soubojový systém okořeněný mnoha způsoby, jak omračováním, uskakováním, házením nožů, střílením šípů nebo třeba i teleportací vytvářet kolosální komba, kdy z nepřátel můžete nadělat takovou fašírku, že byste možná udělali dojem i na nejeden paštikářský závod. Vzduchem budou létat hlavy, ruce, nohy i odporná skřetí krev, nepřátele budete bodat, sekat, řezat, shazovat z výšek a vůbec porcovat takovým způsobem, že hře směle konkuruje jen Prince of Persia: Warrior Within (pro mě osobně snad nejlepší díl série) a hrstka dalších brutalitou oplývajících, ne však nutně nezábavných zhovadilostí. Řezničina je to vpravdě taková, že pro rodiče možná bude stát za zvážení, jestli klukovi přece jenom radši nekoupit tu FIFU, a že i leckterý zaměstnanec Kosteleckých uzenin by možná uznale pokývl hlavou. Vzhledem k tomu, že hrajete vlastně za dvě postavy v jedné, je arzenál skutečně obdivuhodný a ve spojení s pestrým výběrem skillů a upgradů máme zaděláno na pár desítek hodin zábavy. Aby toho nebylo málo, z RPG prvků tu kromě získávání zkušeností a odemykání nových vychytávek máme také runy, jež lze vrazit do jednoho z až 5 slotů na každé zbrani (meč, luk, dýka) a získat tak spoustu užitečných vylepšení. Pokud by vám ani tohle nestačilo, naleznete tady i taktické elementy - ať už získávání informací o skřetích velitelích, které hodláte napadnout, nebo pletichaření v jejich hierarchii zla, kde můžete osnovat zrady, přepadení, mařit skřetí popravy nebo oslavy a podobně. Postupem času dokonce získáte schopnost ovládnout mysl těchto velitelů a dávat jim příkazy, což vám právě umožňuje páchat v řadách mordorských smraďochů pravé psí kusy.

O hratelnosti by se vůbec dala napsat samostaná recenze, ale já už dál jen zmíním, že můžete taky osedlávat caragory (jakási mrcha podobná vrrkům) a dokonce i Graugy („domy-bourající“ hovado o rozměrech jeskynního trola), sbírat léčivé byliny (haló, tady Far Cry 3), skákat z libovolné výšky, způsobovat exploze, přilákávat caragory, vyvolávat zmatek sestřelováním vosích hnízd (přesněji řečeno jejich středozemskou obdobou) a nejspíš ještě pěkných pár dalších aktivit, na které jsem si v tom skvěle fungujícím a zábavném herním světě nevzpomněl.

Závěrem tedy můžu hru s čistým svědomím doporučit všem příznivcům akčních open-world her a la Assassin/Batman/Far Cry 3 a konstatovat, že je položen velmi bytelný základ série a že pokud její tvůrci neusnou na vavřínech, máme se v budoucích letech na co těšit. Shadow of Mordor vás pravděpodobně na zadek neposadí, ale pakliže jste si užili kousky, ze kterých čerpá, osedlejte caragory a vzhůru k Černé bráně!