Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Secret Files: Tunguska

  • PC 90
Hláškujúca hrdinka vyzerajúca ako Miss Venezuela sa vydáva na vcelku odvážne dobrodružstvá. Pozoruhodná postava. Musím vysloviť vážne a odôvodnené podozrenie, že je v hĺbke duše veľmi ľahká deva, ak nie priam štetka (prezradí ju nechtiac pár komentárov typu "aha, hadica z vysávača... dlhá, mäkká a... nudná"). Ovšem psychoanalýzu samotnej Niny nechajme tak, k ničomu to nevedie...
Tentoraz vskutku košatá štruktúra príbehu obhospodári fakticky celý svet. To, že niekde sa logika cestovania poriadne zadrháva, je vedľajšie. Podstatné je, že sa do vskutku atraktívnych lokácií nakoniec bez problémov dostaneme. Človek by neveril, na aké vzdialenosti a ako rýchlo dokáže zaletieť hydroplán.
Dosť dlho som nevedel, aký postoj zaujať ku hrám, ktoré ponúkajú stlačením či už tabulátora alebo príslušnej pridelenej ikonky možnosť prehľadania celej obrazovky. Na jednej strane je to vskutku vítaná pomoc, vďaka ktorej sa človek zbaví pixelhuntingu, na strane druhej veľmi významné až neférové uľahčenie hrania. V podstate neželaný doping. A ak už raz výrobca možnosť zobrazenia všetkých aktívnych predmetov ponúka, hráč ako ja ju chtiac-nechtiac nakoniec aj vždy použije. Hľadať kdesi v prachu na zemi zapadnutý predmet veľkosti zapaľovača už nie je pre rokmi zničené oči...
Takisto viaceré minihry sa dajú vyriešiť s možnosťou nápovedy. Tvorcovia nezašli našťastie tak ďaleko, že by dali možnosť ich úplne preskočiť. Celkovo minihry ako úhlavný nepriateľ každého netrpezlivého adventuristu opäť "nesklamali" a spoľahlivo sa postarali o nervový tik v obočí a tlak 200/100.
Záver mohol ponúknuť trošku obsiahlejšie vysvetlenie, o čo vlastne všetkým tým postavám nestriedmo dlhého príbehu vlastne celý čas išlo. Ale no čo už, nejedná sa o literárnu klasiku, len o hru, musíme si vystačiť aj s týmto.
Počas záverečných titulkov potešili nevydarené scény z natáčania :) Tí digitálni herci fakt nestoja za veľa, uvažoval by som o tom, či im vôbec vyplatiť honorár.

Pro: výrazná hlavná postava a jej komentáre, prijateľná obtiažnosť, v drvivej väčšine prípadov postup dáva úplne dokonalý zmysel

Proti: mierne odfláknutý záver

+14

Gomo

  • PC 55
Gomo je herní jednohubka od slovenského studina Fishcow Studio (jak si můžete přečíst z profilu), o které se toho ale nedá mnoho napsat (protože rikuhahl to popsal naprosto přesně a výstižně a nevím, jak to nekopírovat). :-D

Gomo je hadrový panáček, kterému zlý a zákeřný mimozemštan unese je psího přítele a za jeho navrácení požaduje červený krystal. Gomovi tak nezbývá nic jiného, než se vydat na dobrodružnou výpravy za nalezením krystalu a záchranou svého psa.

Hra je inspirována sérií Samorost, což je vidět na ovládání a grafice. Odehrává se na několika obrazovkách, přičemž v každé obrazovce je překážka, kterou musí hlavní hrdina obejít, aby mohl pokračovat dále. Řešení hádanek je jednoduché a logické. Všechny předměty potřebné pro jejich se nacházejí na dané obrazovce a mohou být až tři (ale to bylo snad jenom jednou za celou hru). Po použití je daný nástroj zahozen do pryč.

Osobně mi přijde, že je hra nejen jednoduchá, ale i krátká tak akorát, aby nezačala nudit. Její dohrání zabere cca 2 hodiny. Bohužel, hudební doprovod je nevýrazný a hlavní hrdina působí jako apatický elektrikář. Chtělo by to okořenit alespoň trochou humoru.

Pro: Milá příjemná grafika.

Proti: Krátká. Absence humoru. Promarněný potenciál.

+14

NightSky

  • PC 80
Kwoky mě dobře odhadl, když mi v lednu poslal doporučení na NightSky, aniž bych dopředu nějak specifikoval své představy pro kategorii Herní výzvy 2017 "Kamarád doporučuje". NightSky mi sedlo od první minuty, je to milá logická plošinovka, která postupně odkrývá své herní mechaniky. Není nijak frustrující, ale ani úplně primitivní. Prostě hratelnosti a level designu nemám co vytknout.

Užíval jsem si hlavně ty pozdější levely, kdy se vámi ovládaná kulička přemění na motor různých mechanických strojů. Tam mě i trochu mrzelo, že se autoři nevyřádili ještě více, ale možná že se třeba vyřádili v alternativním herním módu, který jsem zatím nezkoušel. Každopádně má hra za tento způsob, vybízející k opakovanému a přesto odlišnému hraní, u mě další malé plus. Grafický styl se mi hodně líbil, stejně tak hudební i zvukový doprovod. A závěrečné "hratelné" titulky jsou už jen pověstnou třešničkou na dortu.

Abych našel na hře nějakou kaňku musím si vzít mikroskop a naladit se do stavu hnidopišství. Trochu mě mrzelo, že v intru je naznačen i jakýsi příběh, na který je pak ale totálně rezignováno, a už o něm do konce hry neuslyšíte. Možná by bylo lepší s ním vůbec nezačínat. A podobně jako RomcaT jsem měl problém s hvězdami, o kterých jsem neměl ani páru do chvíle, než byly potřeba. A chvíli jsem i nechápal, kde je mám vlastně hledat.

Ale huš, na tyto výtky honem rychle zapomeňte a mazejte si to zahrát, protože NightSky mě dokázala bavit po celou i když krátkou dobu. A to se povede málokteré AAA hře.
+14

Hero of the Kingdom II

  • PC 65
Zhruba 15 měsíců po prvním dílu přišlo pokračování. A dvojka jako by z oka svému předchůdci vypadla. Grafika, zvuky a samozřejmě herní principy jednoduché klikačky zůstaly beze změny. Autoři se neuchýlili k žádným experimentům a v překopaných starých kulisách připravili nové představení.

Děj se už netočí kolem hrdiny z prvního dílu, začíná nové dobrodružství pro nového hrdinu v jiném království. Příběh se totiž přesunul z luhů a hájů kamsi k moři, což přineslo jisté personální změny. Místo vlků tu máme krokodýly, místo lupičů piráty a tak dále. A přes všechnu podobnost s jedničkou mi tahle změna prostředí úplně nevyhovovala. Geografický patriotismus mi jasně našeptával, že jít na lov vlka je zajímavější než se na pláži potýkat s krokoušem. Pořád jde o zábavné klikání v příjemném kabátku, ale ani přes větší propracovanost jsem si z dvojky neodnesl tak příjemný zážitek jako z prvního dílu.
+14

Gomo

  • PC 40
Gomo mi přijde jako účelovka. Snaha prosadit se tam kde uspěli jiný a lepší, jako zde hodněkrát zmiňovaná Amanita. Jenže, té se Gomo leda tak otře o jméno. Příběh o záchraně psa, je jen vlastně smysl proč donutit hráče projít zdlouhavě všechny ty obrazovky a řešit rádoby puzzle.

Humor se mi netrefil do vkusu a jejich narážky mě moc nebavili. Hudbu jsem musel po chvíli úplně vypnout, protože mi taky lezla na nervy. Grafické zpracovaní jak na styl nějaké flashovky, ale to už byl jen poslední hřebíček do rakve.

Zakončení výzvy bylo opravdu výzvou pro nervy a po dohrání je mi líto těch 50 centů co to stálo a času.
+14

Layers of Fear

  • PC 80
Příjemné překvapení. Poctivě udělaná horrorovka, u které sice nevyplivnete srdce při nějaké lekačce nebo nepropotíte pyžamo nějakou extra vypsychlou atmosférou, ale rozhodně si po dohrání řeknete "jo to stálo za to". Pozitiv je celá řada - kvalitní vizuál, hudba, námět a lokace, především skvělá práce při jejich neustálých a neočekávaných (ale funkčních) změnách. Ano ten fakt, že nevíte, co se bude dít doslova jen otočením pohledu je na této hře možná tím nejlepším. Hra si udržuje po celou dobu Vaši pozornost a rozhodně se nebudete nudit. Navíc po krátkém začátku se hra celkem rychle rozjede a udržuje zajeté tempo až do konce. Negativa se také najdou, především v tom, že to tempo není až tak vražedné. Hrou tak nějak procházíte, sice se nenudíte, ale pořád jsem přece jenom čekal nějakou bombu, která by mě zvedla ze židle, a ta nepřišla. Hra je rozhodně komornější, klidnější, což nemusí sednout každému, stejně jako, že se za celou hru opravdu příliš nevylekáte. Zmínil bych ještě také kratší herní dobu a především slabší průnik do podstaty příběhu, která zůstal jaksi na povrchu, složený z jednotlivých střípků, které cestou sbíráte. Tato absence hlubšího ponoření do jinak zajímavého psychologického námětu dle mého trochu ubírá na možném zážitku ze hry. Každopádně jak říkám na začátku, stálo to za to. Některé nedostatky, jsou dány spíše úhlem pohledu, délka hry je sice krátká, ale možná odpovídající a její zbytečné natahování by už samotná atmosféra nemusela utáhnout. Takže jde vlastně o dobře vybalancovanou hru pro hráče, kteří nechtějí jen zběsile pobíhat a střílet zombíky, ale kteří se chtějí spíše kochat a nechat překvapovat fantazií autorů, která rozhodně není chudá...
+14

Tag: The Power of Paint

  • PC 75
Tahle hra je přesně jeden z důvodů proč miluju databázi-her. Dostal jsem se totiž díky ní (vám) ke spoustě skvělých kousků na které bych jinak neměl šanci narazit.

Tentokrát mě zaujal především název který odkazuje na fenomén graffiti a rozhodně jsem v tomto směru nebyl zklamán. Vsadil bych se že někdo z vývojářů byl writer a to i proto že se celou vizuální stránkou hry nese jedno z nejdůležitějších poselství graffiti a sice vytvářet z unylých, ošklivých městských zdí pestrobarevná umělecká díla. Čímž mimochodem myslím třeba tohle a rozhodně ne takovéhle hrůzy.

Na to že hru vytvořily studenti jako školní práci je hratelnost skoro až na profesionální úrovni a tak není divu že s ní vyhráli cenu na herním festivalu a vybralo si je studio Valve Corporation pro práci na Portal 2. Ten jsem také hned po TAGu dohrál a doteď se z něj v dobrém slova smyslu nevzpamatoval ale o tom jindy a jinde.

Zápory jsou pro freeware tituly typické. Krátká herní doba, respektive málo levelů, a občas nějaké to padání do oken ale upřímně vychází i horší a zabugovanější hry a ještě za ně chtějí peníze :) Překvapila mě i nutnost dohrát hru na jeden zátah ale to je věc názoru. Suma sumárum další velmi povedený kousek do kategorie freeware/oddechové.
+14 +15 −1

Expeditions: Viking

  • PC 85
Tak jsem přišel k tomuto solidnímu kousku a mojí premiéře od těchto vývojařů. Solidní investice za mohutnou nálož hodin. Ke hře prozatim neni čeština a já nejsem nejlepší angličtinář. Přesto mě hra tak chytla, že jsem se jí za podpory translatoru prokousal.

Hra je klasické družinové RPG bez příměsi fantasy prvků a s tahovými souboji, která se odehrává v časech ranného středověku. Zhostíte se role dědice jednoho z dánských klanů po smrti svého otce, a jelikož váš otec tíhl spíš k válčení a nájezdům, váš klan neni zrovna prosperující, luxusem přetékající država. K tomu všemu ještě zemřel v Anglii s drtivou většinou nejlepších válečníku, takže jste k tomu všemu slabí. Váše vláda, i život vašeho protagonisty, se tak hned od samého začátku ocitá v nebezpečí. To je prakticky celý příběh. Nic moc že? Milovníci tohoto druhu RPG a severské mytologie si i přesto budou chrochtat blahem. Stěžejním tahounem hry jsou dialogy a bitvy, vedlejší questy a pohyb po mapě kampaně. Všechny tyto aspekty mají své nedodělky a chybky, nebo ze subjektivního hlediska z některých nápadů nevytěžili maximum (ale nejsem programátora a neznam hranice a možnosti).

Hlavní dějiště a možnosti se vám otevřou až za mořem v Anglii, nicméně ani v Dánsku, které je bráno za takový prolog kde si máte osahat všemožné mechaniky se nudit nebudete. Už od samého začátku hra dává najevo, že je ukecaná až až a proto říkám, kdo nemá aspoň nějaké základy angličtiny, počkejte si na češtinu. Rozhovory vám zde většinou otevírají nepřebernou škálu možností, jak situace řešit. Následek vašeho rozhodnutí v některých klíčových věcech zde ale může sahat mnohem dál za situaci, kterou právě řešíte. Vaše družina( hird) a její členové totiž disponují sadou klasických charakterových vlastností a morálkou, která může klesnout i stoupnout v rozmezí od -10 do +10. Jak budete cestovat po světě, budete odhalovat i ,,nová'' království, které zde účinkují jako frakce. Frakce sami od sebe nijak nejednají, ale vaše rozhodnutí a jednání s nimi bude hýbat s vaši reputací od -100 do +100. Za následek to může mít i to, že pokud to budete přehánět s agresivitou v některém z království, nemusí s vámi NPC dané frakce vůbec chtít jednat a tím si můžete zavřít i hromadu side questů a bohužel(k tomu se dostanu později) i skill pointů. Na stranu druhou, hra nabízí několik způsobů zakončení, takže pokud si kvůli roleplayingu zavřete některé možnosti předčasně, zoufat nemusíte. Ba naopak hra svádí k opakovanému hrání.

Při svých cestách budete putovat po mapě kampaně. Jsou rozdělené na dvě části. Prologová úvodní část se odehrává v Dánsku, kde vašim hl. úkolem je postavit loď na cestu do Anglie. Musíte nabrat schopnou posádku a získat zásoby. Po připlutí do Anglie se vám otevře nový svět, s jakoustakous dávkou svobody pohybu a jednání. Mapa Dánska se poté uzamkne a je možné pouze plout zpět do vašeho hl. města klanu. Ale zpět k meritu věci. Na mapě kampaně budete putovat vždy z bodu A do bodu B. Celá kampaň je časově omezená a vy musíte zavčasu získat podporu tady či támhle, jinak prohrajete tzv. kontumačně. Čas je zde ale spíš proto, aby dal smysl některým dalším mechanikám, ke kterým se ještě dostanu a i při prvním runu jsem neměl strach, že bych hru kvůli němu prohrál. Jak budete putovat po mapě z hlavních lokací do dalších velkých lokací, budete zároveň v určitém dosahu objevovat kampy a některé jiné minoritní lokace. Jiné lokace vám prozradí NPC když s nimi jednáte určitým způsobem. Při tom všem bude ubíhat čas, vaše družina ohladoví, unaví se a dokonce se může při putování i zranit. Při cestování na vás totiž občas vykouknou náhodně se spouštějící eventy. Některé mohou být i příjemné a můžete něco získat. Jiné vedou ke zranění automaticky, ale jsou i takové, u kterých dobrou volbou můžete nepříjemnostem zabránit. Vše je ve formě již výše zmíněných dialogů, takže je dobré číst, zpomalit a popřemýšlet. Víc se asi k cestování říct nedá a tak navážu na kempování.

Jak už jsem psal, na mapě budete objevovat camp sity. Některé jsou opuštěné, jiné si budete muset vybojovat, ale stačí jen jednou. Kampy mají své vlastní atributy. Třeba kolik jídla se dá okolo něj sehnat, jak dobře je chráněný od povětrnostních podmínek a jestli se dá dobře bránit. To může vést k tomu, že se vaše družina může dobře vyspat a najíst a dostane bonusy k atributům. Bezpečnost mi nikdy nepřinesla nic kladného a v opačném případě mi pouze krysy sežraly jen nějaké zásoby jídla. Kampování samotné je rozdělené na 4 tzv. shifty. Na rozdíl od mapy konkrétních lokací, kde si můžete vybrat nanejvýš 5 followerů, zde budou muset přiložit ruku k dílu všichni členové hirdu. Již při tvorbě postavy si všimnete, že se mezi skillovými větvemi nachází samostatná větev nazvaná utility, která obsahu po většinou právě skilly využitelné při kempování. Od lepšího lovu, úpravy uloveného masa do trvanlivější podoby, skautění po okolí, strážení kempu, vaření pro lepší šanci se lépe najíst až po opravu výbavy, craftění nových itemů a výroby předmětů na jednorázové použití v bitvě. A samozřejmě nesmim zapomenout na výrobu medicíny z nasbíraných bylinek a léčení zraněných postav. Každá postava přitom musí alespoň dva ,,shifty'' spát , jeden pokud zainvestujete skillpointy do jedné z pasivek. Zbytek je na vás jak to rozvrhnete. Při každém kempování uplyne 12 hodin a můžou se vyskytnout různé eventy, dokonce i v podobě romance vaši postavy s členem vaši družiny. Je nutné podotknout, že kamp je jediné místo, kde se můžete vyspat a nakrmit svou družinu.

Lokality a jejich obyvatelé, do kterých v Británii přivandrujete, k vám z počátku nebudou nijak vstřícné. Jejich důvěru si budete i nebudete(dle vašich záměrů) muset zasloužit. Vaše pověst s danou frakcí rozhodne o tom, jaké ceny u NPC obchodníku dostanete, kdo s vámi bude ochoten mluvit a tím i jaké questy budete moct dělat.
Mapy nejsou nikterak bohaté na interaktivní prvky a drtivá většina postav je tam jen pro zaplnění prostoru. Některé se vám mohou časem zpřístupnit k rozhovoru. Drtivá většina interaktivních prvků bude v podobě různých sudů, pytlů atp. , které budete moci volně prohrabat a získat z nich suroviny ke craftění. Jiné budete moct vykrást, což v případě neúspěchu povede ke snížení pověsti. Lokace nejsou graficky žádnej top, ale jsou příjemné a vypadají realisticky. Co je horší je, že se na nich špatně orientuje bez použití mapy, k čemuž přispívá i nedostatečný zoomout. Lokace jsou ale především živnou půdou pro další neodmyslitelnou část hry a to jsou BOJEEE aaaaa wggtt :D .

Jelikož je hra oproštěna od fantasy prvků, museli tvůrci přijít s něčím, co vykompenzuje vizuelně chudší skilly a itemy bez unikátních vlastností. První z věcí už jsem zmínil, jsou jimi dialogy bohaté na promyšlené texty a zápletky. Druhou jsou boje. Boje se zde odehrávají v tahovém režimu na hexových polích a zde naopak s větším množstvím naturálních prvků, se kterými můžete ,,spolupracovat''. Bojiště spolupracuje i s denní dobou,takže si vychutnáte i noční souboje. Nebudu se nikterak rozepisovat o jednotlivých classech bojovníků, protože to má tahle hra společné se všemi hrami tohoto typu. Důležitější je třeba zmínit, v čem se boje tady chovají jinak. Postavy zde nemají žádnou iniciativu a tak s nimi můžete hrát v libovolném pořadí, nemusíte ani dokončovat s danou postavou akci a překliknout na jinou. To vám dává možnost bohatě využívat tzv. flankingu, neboli obklíčení. Vaše postavy mohou využívat vzájemných synergií. Další z věcí jsou akční body postavy. Ty jsou rozděleny na pohybové a ,,útočné''. Některé akce vyžadují veškeré dostupné body, a tak se nesmité s postavou ani hnout abyste jich mohli využít. Většina z nich vyžaduje půlku a některé, jsou free. Můžete tedy při dobrém rozestavění využít full movement ultimátku, můžete použít útok za půl bodů, dodělat nepřítele a pak se dál pohnout kam potřebujete, nebo můžete oželet jakýkoliv útok a zběsile se rozběhnout za plný počet bodů proti nepřátelským ranged charakterům. Taktik je nepřeberné množství. Můžete klást pasti vyrobené při kempování, do kterých se nepřítel chytí a po 2 kola bude nehybný. Můžete házet různé nádoby, které znepříjemní soupeřům život. Od molotovu až po kyselinu která částečně rozežere nepříteli štít, nebo tuk, na kterém může nepřítel uklouznout. Můžete se léčit elixíry a nebo vypít nabuzovák, kterej z vás udělá nezastavitelnou lokomotivu. Při tom všem plánování strategií a možných manévrů hned po vstupu na bitevní pole ovšem nesmíte zapomínat na jednu věc. Nepřítel není bezbranný hňup a v mnoha případech, kdy vypustíte obezřetnost, se můžete i vy chytit do pastí nebo padnout do naturálních nástrah. Ano, po mapě budou různé objekty, budovy, vozy, stromy atp. , které budou tvořit neprostupný terén a poskytnou vám buďto plné krytí( z daného úhlu neni možné vás jakkoliv trefit, ale ani vy z něj nemůžete střílet) nebo poloviční- vy vidíte nepřítele ale on vás ne. Narozdíl od plného krytu, z polovičního existují způsoby, jak campera vystrnadit. Mapa skýtá i nástrahy, které vám i soupeři mohou uškodit. V zimě můžete uklouznout na ledu, můžete projít ohništěm, které vás zapálí, můžete sestřelit vosí hnízdo ze stromu, můžete projít hustým porostem, do kterého se zaseknete tak, že vám sežere hodně akčních bodu. Boje jsou zkrátka velmi živé a zábavné a jako kompenzace absence fantasy funguje skvěle.

Poslední součástí o které bych se jen letmo zmínil, je vylepšování vaší ,,pověsti'' ve světě. Váš klan se hodnotí podle dvou kritérií, obojí vám při dosažení určité hranice(pokud ji budete upřednostňovat) odemkne speciální typ vítězství. Jsou to Síla a Prosperita. Tyto atributy vašeho klanu budete vylepšovat převážně sběrem dřeva po mapě a využívat ho k vylepšování budov ve vaši vesnici. Zatímco budovy zvyšující sílu jsou jen na okrasu, market zvyšující prosperitu vám naproti tomu přivede do města nové merchanty. Všechna tato vylepšení vyžadují kromě dřeva hlavně čas, takže neváhejte vylepšujte co se dá, dřevo nemá jiného využití. Občas narazíte v určitých situacích na lidi, které budete moci ,,naverbovat'' do svého klanu a tím zvýšíte jedno nebo druhé.

Nebyl bych to já, abych něco nevytkl. Výtky jsou z celého spektra, co jsem tu popisoval. Začal bych asi dialogama. V drtivé většině rozhodování, které uděláte, vám to pohne s morálkou některých, členů hirdu, pověstí v království atp. To je ok. Vše si musíte logicky dedukovat a ve většině případů logika zvítězí. Co už se mi ale nelíbí je, když přijde zlom, který vám bez ohlášení uzavře jednu z možných cest k vítezství. Některé reakce v klíčových dialozích by klidně mohli mít tooltip(pop up), že pokud takto odpovíte stane se to či ono.

Další věcí je Power a prosperity u vylepšování vaší vesnice. Vývojaři se brání tím, že jejich funkce je vysvětlena na začátku hry v jednom odstavci. Po tom už se žádného tooltipu a vysvětlení, k čemu to vlastně je, nedočkáte. Nepomáhá ani fakt, že se v celé hře nedozvíte, že na určitý tip vítězství potřebujete rovnou alespoň 100 Power nebo prosperity, čehož nelze dosáhnout ani plně vyupgradovanou vesnicí a tak se vám může stát, že uplně nevědomky zabijete někoho, koho jste mohli naverbovat, ale neprokousali jste se potřebnými odpovědmi.
Musim trochu zklamaně říct, že pokud bych se nevydal brouzdat diskusemi na steam, nikdy bych se ani nedozvěděl, kolik cest k vítězství vede a jak jich lze dosáhnout.

Skillpointy- jsou stavebním kamenem vašich postav. Zde je převážně dostáváte za plnění questů. Někdy, pokud se rozhodnete řešit situaci agresivně a neděláte dílčí questy vícero postav, vykompenzuje vám to hra jednou velkou náloží skillpointů. V jiných případech ale o skillpointy přijdete uplně. Fakt, že alespoň nějaké body nedostáváte i za boj samotný, mi přijde nefér a pokud chcete vymaxovat postavy jak to jde, budete plnit co se dá. Zabíjí to atmosféru hry a ukrajuje to i z toho mála svobody, kterou se snaží hra nabídnout.

Tou poslední a nejhorší výtkou, jsou boje a s nimi spojené věci. Boje jako takové jsou velice zábavné, hraje u nich většinou svižná hudba a z každého zabitého soupeře máte dobrý pocit zadostiučinění. Jsou tu ale věci, které prožitek z bitev kazí. Především jsou to dezinterpretace nebo přímo špatné popisky skillů. Hra prošla evidentně několika updaty, patchy, rebalancy atp. a v nemálo případech se tvůrci ani neobtěžovali přepsat popisky u skillů. Vzalo mi to u několika konkrétních případů nemálo nervů a ukradlo požitek ze hry, než jsem přišel na to, jak vlastně fungují. U některých je to sporné doteď. U některých skillů prostě nevíte jestli se vám nepodařilo hodit úspěšný hod na efekt, nebo jestli je to prostě bug. Přesně tak, jak jsem kritizoval přehuštěné informační okénko v pillars of Eternity, kde údajů o hodech, damage atp. lítalo desítky během pár vteřin a přišly mi nepřehledná. Zde, kde je boj tahový a kde by to sedlo jak prdle na hrnec, se nic takového nekoná. Jediné, čím vás hra poctí a to ne vždy, je nápisek ,, Resisted'' , který problikne tak na jednu vteřinu. Plýtváte svými tahy a nechápete, proč to či ono nemělo efekt, který má mít.
O nic míň mě začala dráždit skutečnost, že nemáte v bitvách přístup k hernímu času. Vaši střelci mají ve večerních hodinách sníženou přesnost a vy nemáte prostředek, jak zjistit, v jaké fázi dne se vlastně nacházite. Někdy je den a ,,podvečer'' jak vejce vejci a vy to nezjistíte, dokud nehodíte( někdy zbytečně) nepříteli pod nohy pochodeň. Naopak kolikrát bojujete v zamlžených lesích, které se tváří jak půlnoc při úplňku a přitom to tak neni.
Další věcí je loot z nepřátel. Ten se jednoduše řečeno téměř nekoná. Já chápu, že se suroviny na kraftění výbavy zase nesmí válet na každym rohu, zvlášť když zde nepoužitelné zbraně můžete zrecyklovat zpět na craft materiál, ale takhle vám po bitvě nezbude nic jinýho, než se maximálně radovat z toho, jak dobře jste to provedli a pokračovat dál v questu. Opravdu, mnohem radší bych uvítal, kdybych craft materiál získaval z mrtvol ve formě zbraní, než je sbíral po koutech ve městě. Na vyšší obtížnosti se vám může stát, že narazíte na skupinu nepřátel, která bude fakt tuhá a nepadne z nich nic, ikdyž se na ně během fightu můžete podívat a vidíte, že mají výbavu srovnatelnou i lepší než vy. Je to smutný, když vám z nich vypadne zbraň, kterou byste nepoužívali ani na začátku a víte, že na vás útočillate game zbraní.

Největším zklamáním je snad fakt, že se tvůrci k těmto nedodělkům obrátili zády, a i přesto, že stále reagují a komunikují s lidmi na steamu, jasně deklarovali, že kromě těch nejpalčivějších bugů se již hře nadále nehodlají věnovat a že jdou na další projekt.

Pro: Návyková hratelnost, znovuhratelné, dobová muzika, boje, DIALOGY- MOŽNOSTI

Proti: Nedodělky všeho druhu, hra by mohla být sdílnější. příjem skillpointů

+14

Hero of the Kingdom II

  • PC 80
Pohodová adventura s pohádkovým příběhem, příjemnou grafikou a hudbou. Hra je opravdu návyková, pět hodin uběhlo jak nic a na obrazovce vyplul nápis KONEC. Hero of the Kingdom je oddychovka, u které se člověk nemusí vztekat, ani si lámat hlavu nad tím jak dál.

Jednoduchý systém získej předměty, co jsou zrovna potřeba, sem tam něco kup, něco prodej. Pomož tomu a tomuhle, získej slávu a tudíž i důvěru dalších lidí atd. Líbilo se mi získávání a následné používání různých dovedností, až mě pak celkem mrzelo, že celá hra není delší a hlavně složitější. Potěšil mě krátký úkol po konci příběhu a množství achievementů. Rozhodně si nenechám ujít další díl.

Pro: grafika, hudba, achievementy

Proti: nesložitost :)

+14

Call of Duty: Advanced Warfare

  • PC 95
Série Call of Duty poslední par let teda alespoň pro mě zažívala menší krizi poslední díl, co jsem hrál tak byl Modern Warfare 3 protože mě díly Black Ops a Ghost moc nezajímali tak jsem se těmto hrám snažil vyhnout. Ale ty Ghost se sice chystám koupit ale tak trochu se bojím, že po Advanced Warfare budu zklamán, protože a teď mě asi budete, nenávidět mi právě tento díl přijde nejlepší a proč tak to si povíme.
Jednou z prvních věcí, které si asi většina všimne, je pěkná grafika sice to není žádná špička, ale pro tak rychlou hru by to nemělo cenu protože tady když dojde na střílení tak je to zběsilá akční jízda která vypadá jako by to režíroval můj velmi oblíbený režisér Michal Bay. Jako další je pro mě fungující příběh a velmi dobrý záporak kterého si zahrál slavný herec Kevin Spacey a tady to prostě funguje no a co že to je předvídatelný mě to bavilo a dostal jsem poctivou 7 hodinovou akční jízdu. Jedna z novinek oproti předchozím dílu tak to je to že dostáváte za různé úkoly, jako zabij v této misi 200 nepřátel a je toho víc ale nechce se mi to rozepisovat a právě za tyto úkoly když je splníte dostáváte bodíky, za které si vylepšujete svoje Exo obleky jako například zvýšená rychlost běhu, a nebo, rychlejší přebíjení zbraní ta takových vylepšení je tam 11 ale každé má dva stupně vylepšení. Když jsem na začátku zmínil grafiku tak nejde nezmínit ozvučení zbraní a výbuchů, které je také špičkové k tomu si přidejte rozsáhlejší bojiště a právě tu grafiku tak tu máte audiovizuální orgie.
Asi jako zápor bych dal trochu slabší soundtrack, který je tak trochu nevýrazný ale jinak je to velmi dobrá střílečka hra ve které je Dobrý příběh, postavy které si zapamatujete velká škála zbraní a mnoho dalšího já nemůžu, jinak než že dám 95%.

Pro: Příbeh, grafika a ozvučení zbraní, postavy a jejich dabing, prostředí, vylepšování Exo obleku, mnoho zbraní, je to poctívá akční jízda.

Proti: Slabší soundtrack.

+14

Persona 2: Innocent Sin

  • PS1 80
Innocent Sin mě zaujala na první pohled tím, že šlo o oficiálně nepřeložený titul a tedy do jisté míry obskurní a na západě neznámé jRPG. Druhá Persona byla také mým prvním setkáním se sérií Shin Megami Tensei a její odnoží Persona (která vzešla ze stále nepřeložené SNESové Shin Megami Tensei If…), a nutno dodat, že jen kladným.

Moderní Japonsko a středoškolské prostředí, pozornost na hlavní postavy a partu kolem Tatsuyiho a překvapivě kontroverzní obsah jsou některé z důvodů, proč Innocent Sin vyzkoušet. Zvláště, když se na střední škole Seven Sisters začínají dít podivné věci, a studenti skrze mobilní telefony vyvolávají Jokera, který jim má splnit veškerá přání. Samozřejmě ne ale zadarmo.

Jak je Persona 4 se všemi „social linky“ a denním režimem pro mě trýznivou zkušeností, tak o to raději mám druhou Personu. Ponurá atmosféra, která svůj specifický nádech těží z nedokonalé estetiky PSX her, tuhá obtížnost a až fyzicky nepříjemný počet náhodných soubojů a také častá dezorientace v labyrintech pod městem a ve škole. To vše ale k sobě zapadá, a opravdu vše působí jako by parta středoškoláků objevila ve svém malém městě nějaké tajemství. A oldschoolová obtížnost a často zastaralé pojetí devadesátkových jRPG tomu jen pomáhá. Není se co divit, že je Persona 2: Innocent Sin daleko méne populární než líbivá čtyřka a pětka. Nicméně ten, kdo přistoupí na pravidla Innocent Sin a od videohry čeká především osobitější přístup, měl by být spokojen.

V kontextu slavné PSX éry jRPG (reprezentované Final Fantasy VII a IX, Chrono Cross, Suikoden II, Vagrant Story nebo Xenogears) jde o velmi nadprůměrný titul stojící za vyzkoušení. Nicméně proti negativům ze strany GameSpotu také nelze nic namítnout:

Extremely frequent random encounters hurt the pacing
Story takes too long to pick up
Bland, outdated visual design
Combat mechanics are dull and repetitive


Ale já jen radím, překonat to snadno jde a právě tyto chyby dělají pro mě z P2 přitažlivější hru, než jsou pozdější Persony.

Pro: atmosféra, estetika, obtížnost, délka, bojový systém, dialogy, příběh, hudba

Proti: obtížnost, repetivnost

+14

Descent³

  • PC 75
Na začátku hry mě čekal docela šok. Hned u prvního souboje jsem poznal, že tohle nebude žádný med. Tím pomalým laserem jsem vůbec nemohl toho uhíbajícího robota trefit. Je fajn, že tvůrci vylepšili umělou inteligenci. Roboti se nedají tak snadno zastřelit. Uhýbají a jsou dost přesný. Odhadují vaší dráhu letu. Nějakým plynulým uhýbáním doprava/doleva si tady neškrtnete. Pokud tedy nehrajete na nejlehčí obtížnost.

Tvůrci se snažili zbraně udělat varaibilnější. Například zmizela ultimátní zbraň z předchozího dílu gauss cannon. Po zásahu rotačákem nepřítel odskočí. Takže to taky není nic, čím by jste to kosili po desítkách. Plamenomet je jen zbraní nouze. Jste víc závislí na raketách a energii. Na dálku se ale laserem těžko trefíte. Je snad ještě pomalejší, než v minulých dílech. Úspěch závisí na dokonalém zvládnutí ovládání a postupem formou save/load. Zvlášť ke konci, kdy se ve hře objeví víc respawnujících hnízdišt, dokáže být hra dost frustrující. Díky občas nekonečným přestřelkám je to i dost dlouhé. Vylepšení naváděcího robůtka jsou zajímavý nápad. Nenašel jsem ale pro to pořádné využití.

Grafika a architektura interiérů je parádní Na tu dobu to muselo být něco. Naopak exteriéry mi přišly zbytečně velké. Celkově chudé a zbytečné. Jako celek je ale design postavený skvěle. Bohužel nová grafika postrádá atmosféru starých dílu. Už jsem z toho necítil to, co dřív. 3D polygonová minimapa taky stojí úplně za prd. Zbytečně zdlouhavě se do ní přepíná a orientace v ní je na bodu ledu. Naopak se mi docela vryli podkůži některé melodie ze hry. A to nejsem moc příznivcem herní hudby, kdy se často jen donekonečna opakuje jedna zvuková smyčka.

Pro mě je třetí Descent docela rozporuplný. Má to opravdu pěkný, komplexní level design. Naopak vyváženost zbraní s UI nepřátel je někdy dost frustrující. Za mě nejhorší díl. Dokážu si představit, co od toho mohlo hráče ve své době odradit. Bossové asi ne. Ti byli jako vždy opravdu těžkotonážní.

Zkuste si to na obtížnost hotshot dohrát bez jediné smrti a budete mít můj obdiv. I s použitím loadu.

Pro: level design, UI nepřátel, dlouho vydrží

Proti: pomalé zbraně, občas slušná frustrace, pryč je atmosféra předchozích dílů

+14

Pong

  • Arcade 80
Moje první videohra vůbec. Táta ji jednou přinesl půjčenou od kamaráda, mohla být tak polovina 80. let. Po napojení na televizi mohli hrát až čtyři hráči - okamžitě jsem vytvořil soutěžní tabulky a vyzval celou rodinu na zápas o "mistra". Ano, ne každý byl nadšený jako já - mámu to nezajímalo a sourozenci byli ještě malí. I tak - přesto, že se jednalo o naprostou triviálnost, které by se současná mládež asi smála - to byla pro mě bomba a nadchla mě do budoucna pro počítačové hry.

Pro: jeden se základních stavebních kamenů pro budoucí počítačové hry, možnost zvyšování obtížnosti (zrychlení nebo zmenšení odpalovací plochy)

Proti: z dnešního pohledu asi naprostá triviálnost, tenkrát to však byla originální, nová věc

+14

Roberta Williams' Laura Bow in: The Dagger of Amon Ra

  • PC 70
Herní výzva 2018: "Krize identity"

Na této hře mě nejvíc lákalo zasazení hry - New York roku 1926. Dnes vychází mnoho titulů se zasazením do minulosti, ale jsou často politicky korektní a svým způsobem tak i bezpohlavní a nezajímavé. Ale Sierra svobodných 80. a 90. let slibovala daleko větší hody...

Stereotypy, rasismus a sexismus se na vás valí už od začátku a hrát za ženu zde bylo dvojnásobné potěšení. Nedokážu spočítat kolikrát rozhovor skončil opovržlivým "you silly female" a každý se diví že reportérkou solidních novin může být i žena. Máme tu fyzicky pracujícího Ira a černocha, promiskuitní lehkou Francouzku, žvatlavého Číňana, snobské Angličany i militantního Němce v holinkách:) Jednotlivé postavy prostě nepřestávají bavit a jejich dabing s daným přízvukem je dalším potěšením hry.

Co mě trošku zklamalo je, že New Yorkem cestujete jen v prvním aktu. V dalších aktech, tedy v téměř celé hře, už jste zavření v muzeu s dalšími podezřelými. Budova muzea je však řádně využita, nechybí kanceláře jednotlivých zaměstnanců, tajné chodby i bizarní technické prostory. Až vyčerpávající je popis exponátů, občas okořeněný nějakým skrytým vtípkem.

Vedle zasazení a typicky nadčasové grafiky mě potěšil i detektivní postup hrou. Velkou části hry je konverzačka s postavami a naslouchání jejich rozhovorů, prozkoumávání místa činu lupou. Tento pomalejší, ležérnější typ detektivní adventury mi sedl. Bohužel o to víc se však ke konci nahustily akční pasáže, nutící využívat rychle a správně sesbírané předměty. Dalo to sice hře adrenalin, ale také mě to přinutilo se podívat do návodu.

Vůbec se jedná o Sierra adventuru své doby se všemi plusy a minusy. Mezi minusy jsou nepohodlné přechody kurzorů, nijak signalizovaná úmrtí, splývající či zmatečné přechody mezi lokacemi, nelogické postupy, nošení dinosauřích kostí v kabelce, pixelhunting či nemožnost v některých lokacích ukládat a tak občas i zdlouhavá opakování některých pasáží. Zajímavý je princip času a že se postavy po muzeu pohybují, díky tomu však dochází i k bizarním situacím, kdy se postavy volně procházejí mezi mrtvolami aniž by na to nějak reagovaly.

Rozsáhlé rozhovory jsou velkým plusem ale i minusem hry, z velké části kvůli ovládání. Nejdřív je třeba navolit ikonku s otazníkem, kliknout na postavu(často pohybující se nebo ukrytou za vámi), listovat ve svém zápisníku mezi tématy, vybrat dalším stisknutím a když se chcete zeptat na další téma tak toto absolvovat znovu. Zkrátka máte na půlhodinu o zábavu postaráno, mnohdy jsem po vyčerpání všech témat byl už tak unavený, že jsem hru vypnul s tím že další rozhovor dám zítra. Na 95% témat jsou banální odpovědi.

I přes řadu sierráckých "lahůdek" mě hra nezklamala. I hlavní hrdinka mi přes telecí intro a dabing, několik podivných animací a vyloženě telenovelový románek přirostla k srdci. Samotný příběh je rozhodně napínavý a má správnou atmosféru. Pokud máte rádi detektivky, stereotypy a trochu šarádový přístup, je Laura Bow pro vás.

Pro: Atmosféra, dobové zasazení, zábavný dabing, postavy, detektivní příběh

Proti: Zastaralé ovládání, zdlouhavé rozhovory a popisky exponátů, frustrující akční část hry

+14

Alicia Quatermain: Secrets Of The Lost Treasures

  • PC 75
HERNÍ VÝZVA 2018 - Kategorie č. 8 - V zemi nikoho

Alicia Quatermain: Secrets Of The Lost Treasures je “obsluhovačka” z produkce Jetdogs Studios, kteří se i zde na Databázi úspěšně zapsali do povědomí osazenstva svou sérií 12 Labours of Hercules, kterou hraje docela dost uživatelů. A to i těch, u kterých bych nečekal, že je pobaví tento zběsilý klikfest pro nenáročné publikum. Mám nicméně dojem, že si i vydavatelská firma uvědomuje, že se potenciál série díky již sedmi pokračováním poněkud vyčerpává, a tak přišli s novou značkou, v níž se nám představuje nová hrdinka - cestovatelka s poněkud krkolomným jménem pro českého hráče - Alicia Quatermain. V naší lokalizované verzi naštěstí nese půvabné jméno Emilka Holubová.

Vývoje se tentokrát chopili jiní autoři, ruské studio Whalebox. Vývojáři se zuby nehty drží osvědčené formule z Herkulů a tak herní principy zůstávají v podstatě identické. Jen zaobalené do jiného příběhového podkresu a grafického zpracování. Takže neočekávejte žádné výrazné inovace.

Hlavní roli příběhu hraje Alicia, vnučka slavného cestovatele. který na svých cestách záhadně zmizí a hrdinka se vydává po jeho stopách. Na jednotlivých úrovních, které vždy tvoří jediná obrazovka, musíte splnit zadané úkoly. S pomocí svých asistentů, daších cestovatelů, sbíráte suroviny, dřevo, potraviny a zlato, stavíte a vylepšujete budovy a klikáním si krůček po krůčku zpřístupňujete cestičky po levelu. Některé postavy se speciálními schopnostmi vám pomohou realizovat specifické úkoly.

Jak vidíte, Herkulova dobrodružství se ve hře nezapřou a podobnost není jistě náhodná. Pojďme se proto mrknout Alicii alias Emilce na zoubek a prozkoumáme, co je ve hře odlišného. V první řadě vás potěší mnohem lepší a detailnější grafika, dle propozic dokonce HD. Přesně to však nelze určit, jelikož ve hře nejsou specifikovány přesné hodnoty rozlišení. Prostředí je pestré a střídají se přírodní scenérie s písčitým, zasněženým terénem i lokacemi plnými zeleně. Ve finále prozkoumáme historické chrámy plné artefaktů. Takže žádný stereotyp. Mapky oplývají různými drobnými detaily, které však přinášejí určité úskalí v podobě horší přehlednosti díky titěrnosti objektů. Což mi zejména zpočátku udělalo určité potíže, než jsem si navykl na vzhled používaných předmětů.

Hra nabízí celkem 50 levelů rozdělených na jednotlivé epizody po 10 úrovních, přičemž jako bonus jsou k dispozici další mapy, jež se zpřístupní po nalezení všech dílků puzzle v epizodě. Hratelnost je tedy naprosto identická jako u seriálu her s Herkulem. Odlišnost je v navýšení obtížnosti, kdy na tu nejvyšší jsem neměl šanci na zlaté 3 hvězdičky a spokojil jsem tak s klidnějším hraním na tu střední. A i zde jsem musel mnoho levelů hrát na více pokusů. Určitá nepřehlednost při sledování surovinových zdrojů je daná i herním designem, kdy jednotlivé budovy neukazují, jakmile jsou zdroje připraveny a ty se do vašeho majetku přičítají samostatně. V Herkulech je to vyřešeno lépe a pohodlně vidíte, jakmile jsou suroviny připraveny.

Hra má nicméně podobně jako dobrodružství s řeckým rekem jakousi magickou přitažlivost, která vás jako magnetem přiková k monitoru a u hry udržuje tak dlouho, než všechny levely úspěšně neprojdete. Ačkoliv je opravdu obtížnost vyšší, na druhou stranu sbírání achievementů je pro změnu snazší a naštěstí až na jednu výjimku absentuje komplikovaná nutnost překonávání vývojářských rekordů.

Pokud se vám Herkulovy úkoly omrzely, Alicia (Emilka) je pro vás dostatečná náhrada a vítané osvěžení v podobě nové příběhové i vizuální značky a také poněkud vyšší obtížnosti. I když s sebou přináší menší přehlednost prostředí, tato obsluhovačka vás docela dlouho zabaví a ukrátí váš čas jednoduchou a relaxační hratelností.

Pro: Zábavná hratelnost, solidní herní doba, pěkná grafika, chytlavost, snadné achievementy

Proti: Horší přehlednost map, titěrné objekty. Špatná kontrola příjmu surovin

+14

Turmoil

  • PC 90
Seriál Dallas se vrací!! Největším tahákem děje je: Jear svede Pamelu a narodí se jim syn Jear junior Strady, který se snaží stát největší ropový magnátem nejen z rodu Ewingů!! Proto opouští Dallas a jde si vydobýt své jméno sám!

Jear junior Strady se tady pouští do svého vlastního dobrodružství. Vybral si jedno menší městečko Severní Americe, kde je obrovské naleziště ropy a postupem času zjistí že i plynu, plus sem tam se dá najít i diamant. Bohužel v městě J.R jr Strady není sám, má zde další všivý ropou mazaný těžaře. Proto začíná boj, jak o nejlepší pozemky z ropou, o spolupráci s prodejci ropy za nejlepší cenu za barel, tak i s bankéři o co nejlepší úvěr. Dále ve městě žije spousta šikovných lidí, kteří J.R jr Strady ulehčují práci, svými vynálezy a zlepšováky pro těžení ropy i plynu. Bohužel J.R jr Strady je hodně na peníze a lidé ve městě si říkají velké částky za jakékoliv vylepšení. Většinou dochází i k průpovídkám. "Ty starý dědku jak můžeš chtít za scan 30.000$ a za další jeho vylepšení 15.000$" prostě J.R. jr Strady je stejně horká hlava jako jeho otec Velký J.R., tedy jablko nepadlo daleko od stromu. To není vše co na juniora čeká, starosta se rozhodne že postupně v aukcích prodá celé město a první kdo získá 50% bude starosta. Jenže chtivost J.R. jr Stradyho je tak velká, že se neuspokojí z 50% on chce všechny, on chce být 100% starostou!! Proto v aukcích všechny své protivníky pošpiní, nadává jim do lehký holek a všelijak intrikuje, jen aby získal to co chce!!
Jestli se to vše slavnému J.R. jr Stradymu povede se dovíte v nových dílech Dallasu J.R. se vrací nebo na Steam účtě Stradyho či DH profilu.

Verdikt: Děkuji Zoltanovi za objevení této hry!! 90%

Pro: Snaha co nejvíc vydělat, Znovu hratelnost, Těžký achievementy.

Proti: Času je někdy opravdu málo, Aukce.

+14 +15 −1

Turmoil

  • PC 80
Máte rádi seriál Dallas? Trávíte prázdniny v Saúdské Arábii? Je vaší oblíbenou historickou postavou John Davison Rockefeller? Pak je Turmoil hra přímo pro vás!

Turmoil je neskutečně zábavná hra, která nás zavede do 19 století v americe. V jednom těžebním městečku svedou boj o černé zlato čtyři začínající ropní magnáti. Hráč si vybere jednoho z nich (další tři ovládá počítač), na začátku každého kola si v aukci koupí pozemek (nejvyšší nabídka vyhrává) a
dá se do těžení. V městečku si pak může u řemeslníků koupit za těžce vydělané peníze zlepšováky, vylepšení a nástroje, které mu těžbu ulehčí a urychlí. Některé z nich jsou přímo nutností (např. vrták skrz kameny), jiné naopak ulehčí práci, ale jde to i bez nich (počítadlo koní).

Během hry se pak přidá i aukce o akcie, první kdo získá 50% nahradí stávajícího starostu, což zároveň znamená vítězství ve hře.

Turmoil je hra, kterou si budete chtít zahrát dvakrát. Normální obtížnost je totiž dost lehká i v případě, že hráč dělá chyby. Nicméně se díky ní člověk naučí základy a je tak připraven na větší výzvu - expert mode!

Na normální obtížnosti není problém koupit jak většinu akcií, tak i všechny dostupná vylepšení od řemeslníků. I průměrný hráč své konkurenty drtí a výdělky na bohatém pozemku jsou i třikrát vyšší než u nich. Expertní mód je pravý opak. Už od počátku drží konkurenti krok a v půlce hry už se hráči vzdalují a tentokrát jsou jejich výdělky dvakrát i třikrát vyšší než vaše. Je tedy dobré se zamyslet a koupit jen ty vylepšení, které jsou nutné a být maximálně efektivní při těžbě ropy. A nezapomenout, že klíčem k vítězství je získat 50% akcií.

Na experta je tedy hra daleko zábavnější a náročnější, ne však přehnaně těžká. Nicméně i tak mám pocit, že protivníci jsou lehce nacheatovaní, jen aby byla hra trochu těžší.

Celkově se moc Turmoilu vytkout nedá, je to taková ta s láskou udělaná indie hříčka na nějakých 10-13 hodin, pokud si hráč projde obě obtížnosti. Zábavné a pohodové, nemohu než doporučit.

Pro: Zábava, hratelnost, expertní obtížnost

Proti: normální obtížnost je moc lehká, pokud nestíháte a vystříkne vám ropa z těžební věže, je za to pokuta jak kráva :)

+14

Second Place is for Losers

  • PC 45
Second Place is for Losers jsem si zvolila v rámci herní výzvy 2018 v kategorii Nervy z oceli. Měla jsem za úkol dostat modrou spermii (zřejmě královské krve :D) dostat jako první do vajíčka a tím ho oplodnit. Musela jsem porazit své 3 sokyně – bílé spermie. Ovládání je velmi jednoduché, spermie pluje orgány sama, já jsem ji musela pouze levým nebo pravým tlačítkem na klávesnici určovat směr pohybu.

Při cestě za vítězstvím jsem potkala 8 kuliček, kterým je třeba se vyhnout. Měla jsem k dispozici 3 srdíčka, takže jsem se mohla kuliček dotknout celkem dvakrát, ale to mě zdrželo, a pak jsem nedostala spermii k vajíčku jako první. Kuličky lítají v různých úsecích ze strany na stranu a představují asi viry, které spermii na krátký čas oslabí.

Při lehké obtížnosti není nijak složité dojet k vajíčku jako první. Stačilo mi si trochu natrénovat terén a dojela jsem s přehledem jako vítěz. Ovšem obtížnost Hard pro mě byla opravdu výzva. Přiznám se, že jsem kolo opakovala minimálně stokrát. Naštěstí je to velmi rychlé, ale i tak mě to na pár dní potrápilo. Možná, že ten kdo běžně hraje závodní hry, tak si řekne, že nechápe co na tom je tak složitého, ale já tento styl her nemám nahraný vůbec, takže pro mě to bylo velmi těžké.

Pro: rychlá oddechovka, na hard opravdu potrápí

Proti: dlouhé úvodní načítání

+14

Need for Speed: Hot Pursuit 2

  • PC 80
Hot Pursuit 2 žeru, je to návrat ke kořenům série. Nadupané supersporty, policajti, zkratky, perfektní tratě, skvělá hratelnost, ovlivněná tím, že jde o stoprocentní arkádu. To vše i po šestnácti letech dokáže udržet hráčovu pozornost, mou tedy určitě. Nepochybně k tomu přispívá i modifikovaný vzhled, odlesky na autech, projasnění barev, využití dnešních rozlišení i operačních systémů. Ale tím hlavním důvodem, proč se ke hře stále vracím, je prostě její jedinečná atmosféra, doplněná o dávnou nostalgii i o fakt, že hra pořád funguje, přestože to už chce trochu umu a trpělivosti.

Možností se vyřádit je tu dost. Dvojice hlavních režimů pro jednoho hráče, v Championship se plní závody rozličných typů, vyhrávají medaile, které dobře označují již absolvované závody, zatímco v Hot Pursuit lze okusit práci Policie, když stíhá ujíždějící vozidla. Tyto dvě kategorie disponují stromem soutěží a postupně zpřístupňují další, jak hráč dělá, co má. Quick Race je okamžitý nástup do hry, v němž se opakuje několikero tratí, pokaždé s náhodně vybraným autem. A Single Race umožňuje svobodně si nakonfigurovat všechny tratě, od okolního provozu, po počty kol až otočený směr či zrcadlové otočení.

V mých herních začátcích jsem hrával jen některé položky z nabídky a považoval tím hru za dohranou, ale později již preferoval i ty ostatní a snažil se jich splnit více. Nejinak tomu bylo i u této závodní hry, ačkoli v rámci výzvy odjeta akorát položka Champiosnhip. V roce 2014 Hot Pursuit završen pochopitelně byl. Zprvu mi dalo zabrat, přijít na to, jakým způsobem za tu Policii hrát. Při neznalosti může hráč tápat, je předem daný čas, kolik řidičů má dostihnout, pakliže je splněn vyžadovaný počet, je to úspěšně splněné. Podstatné je především zahájit houkání policejní sirény, posléze ťuknout do ujíždějícího automobilu. Myslím, že to byla klávesa H.

Do hry si jde vložit ENBSeries, zmíněné odlesky aut, ale i nový herní obsah, nebo komplikovaně nastavit widescreen rozlišení a poměr stran. Dnes ale stačí to spouštět přes program dgVoodoo 2, jelikož v základu mi hra ani nešla spustit, načež je funkčnost a použitelnost již bezproblémová. I přesto mi vypadává záznam o nainstalované hře, nějaká cesta k registrům, že to musím donekonečna instalovat a překopírovávat znovu, neboť se ani NfS: HP2 nedokáže nainstalovat úplně celý. Jako rozlišení zvoleno 2560x1440, ale fachá jen u některých her. Jakmile nejde o nativní podporu, může to rozhodit obrazovku, kdy je to celé posunuté a nepoužitelné.

Krátce po vydání vydal jeden Němec rozšiřující modifikaci, která mění hlavní schémata hry. Hot Pursuit a Championship. Stačí jednoduše přepsat v adresáři hry, začít s novým profilem a již se oddat radostným pocitům z jízdy. V nově koncipovaných závodech. Změna je hned patrná, jiné uspořádání tratí, jiné fáro, odlišnější úkol, časový limit na zlatou medaili a podobně. Probíhá to stylem, že vidím odpočet času do konce. Pokud nestihnu projet cílem, před jeho vypršením, včetně nějaké rezervy vteřin, přijdu o zisk zlaté medaile. Pro tyto úkony je dobré mít zálohovány uložené pozice, zastrčené kdesi na disku mimo kořenový adresář. Onu neoficiální herní úpravu, s Championship variantou, jsem poctivě odjezdil komplet.
+14

Wolfenstein: The New Order

  • PC 90
Vraždil jsem nácky na zemi, vraždil jsem nácky ve vzduchu, opakovaně jsem prováděl vraždění nacistů na vodě i pod vodou, pronásledoval jsem nácky do hor, kde jsem je samozřejmě vraždil také a kde vraždění probíhalo obzvlástě krutým a nemilosrdným způsobem - zejména ve starých a vlhkých hradech. Náckové se mi pokusili ulítnout vzducholodí. Nepomohlo jim to a zavraždil jsem je i tam. Pak se pokusili skrýt pod zemí v zatuchlých katakombách. I tam jsem je nakonec vypátral a následně zavraždil. Vraždil jsem nácky za války v letech 42-46 a vraždil jsem nacisty i po válce, v letech 60tých. Náckové se mi dokonce pokusili skrýt na měsíci, ale i to jim bylo platný jak mrtvýmu skafandr a i tam jsem se dostal a i tam - na samotném měsíci - jsem nakonec byl schopen nácky lokalizovat, demaskovat a zavraždit. (Úryvek z interview s B.J. Blaskowitzem pro nejmenovaný pánský časopis)

Wolfenstein. Říct to nestačí, co to zkusit vykřiknout: WOLFENSTEIN !!! Co to je Wolfenstein ? Wolfenstein je v první řadě vysoce realistický simulátor vraždění nácků. Vysoká realističnost je patrná na mnoha elementech hry. Např. dokonalá AI, která věrně simuluje úroveň inteligence nacistů (zlí jazykové tvrdí, že AI by měla být spíše AS - artificial stupidity), dokonalé a bohaté možnosti jak je zamordovat, kdy máte k dispozici jeden samopal, dva samopaly, jednu laserovou pušku, dvě laserové pušky, jeden nožík, dva nožíky, a takhle by se dalo pokračovat velmi dlouho. Můžete je třeba zabíjet jejich vlastníma robotama a když už není nic jiného k dispozici, tak je alespoň možné zavraždit je holejma rukama.

Tady Bethseda, ač jsem k ní často velmi kritický, vydala skrze ID studio naprosto výbornou hru, se kterou se vývojáři popasovali zcela jedinečným způsobem. A to před nima byl velmi nelehký úkol, kdy museli navázat na předchozí díly, které nastavily laťku velice vysoko, a kdy se museli vyrovnat s morálním, lidským, citovým, karmickým, vesmírným, (a)historickým a v neposlední řadě také realismus vyžadujícím požadavkem, aby umožnili následovatelům B.J. Blaskowitze pokračovat ve vraždění nácků přiměřeně jednoduchým a zároveň realistickým způsobem, bez zbytečného přidávání nerealistckých hloupostí, jako je například zvyšování AI nacistům a bez přidávání zbytečných herních mechanismů, jako je třeba kraftění (lektvarů) a dalších věcí jako je únava a potřeba jídla a pití (BJ samozřejmě v zápalu vraždění nacistické selanky únavu necítí a na doplnění kalorií bohatě stačí sežrat ohyzdným a neposlušným nacistickým čoklům jejich granule a konzervy) a nebo nesmyslné omezování inventáře, které by naprosto neodpovídalo schopnostem svalnatého a z posilky vypracovaného těla B.J. Blaskowitze.

Musím říct, že koridorová střílečka v podání Wolfa je naprosto adekvátní. Nač otevřenej svět ? S otevřeným světem a nacisty v něm totiž přichází jeden velikej problém. Na otevřené mapě by se totiž mohlo stát, že by se vám nacisté schovali někde v nějakém koutě a BJ by je nenašel a nebyl by je schopen všechny zamordovat, což by mělo samozřejmě naprosto drtivé následky na immersion a vůbec celou realističnost (Někdo si myslí že to je vtip, ale vtip to opravdu není: víte kolik BJ zavraždí nácků ? Všechny!). Variací nepřátel je přiměřeně dost. Krom wermachtích vojáků záklaďáků narazíte také na elitní síly, různé roboty, jak lidské, tak čistě robotické (sbohem v křemíkovém pekle stvůry), tak samozřejmě i na nacismem posedlá zvířátka, jako např. pejsci (kočičky byly v předchozích dílech - teď už snad chybí do dalšího dílu jen nacismem posedlej křeček), na nacíčky malé i velké, silné i slabé. Co s nimi BJ udělá je jasné - jistě nikoho nepřekvapí, že je všechny nemilosrdne zavraždí.

Hrou jsem se extrémně bavil a tady nutno připomenout další důležitou věc, kterou vývojáři udělali velmi dobře a citlivě. Naštěstí nevotravujou BJe nějakým hloupým příběhem. Někde jsem sice četl, že hra příběh má, ale já na něj prostě neměl čas - sorry jako - měl jsem fakt dost jinejch věcí na práci (ehm, na zahlušení chtěl jsem říct). Takže sice teoreticky abychom si to ujasnili: například na měsíci jsem byl, protože jsem tam cosi skrze BJe hledal, ale v první řadě byl důvod mé navštěvy zcela prostý a sice ten, že se tam pokusili skrýt před mým hněvem nacisté, a tam kde jsou nacisté, tam jsem byl já (potažmo BJ). Wolf mě bavil od začátku do konce. Obtížnost byla poměrně přiměřená, tolik zmiňovaná repetitivnost nemohla ani teoreticky nastat - vraždění nácků prostě není a nemůže být repetitivní. Bossové byli bezvadní, škoda, že se jich neukázalo víc.

Těch 5% jsem hře ubral za jedinou chybu a sice: nácků bylo v průběhu wolfa nerealisticky málo. Lapidárně řečeno: šlo jich zamordovat mnohem, mnohem víc. Protože pokud jsou v jedné místnosti 3 nacisté, proč jich tam není třeba 5? Nebo na dvoře ? Když jich po dvoře pochoduje 6, proč jich tam není 10 nebo rovnou 12 ? Toť jediné, co bych vývojářům vytkl.

Pro: Všechno

Proti: Nic

+14 +18 −4