Nejlépe hodnocené komentáře

Tenhle komentář má být spíše kritikou, než obecným zhodnocením, takže za emoce kdyžtak neručím. Snad to nebude moc dlouhé.

Tuhle hru jsem během let (či spíše před lety) rozehrál už asi dvakrát, ale když jsem jí tuhle poprvé napotřetí dohrál, mé zklamání a rozčarovaní bylo větší, než jsem předpokládal. Abych to smetl ze stolu - předpokládal jsem ho proto, že jsem mírně zaujatý proti generickému fantasy a o něco více zaujatý proti DnD pravidlům. To mi však ale překousnot problémy obvykle nedělá (zvyk, že). Můžu být také zaujatý tím, že jsem již okusil dvojku, ale i tak jako kontext stejně beru spíše to, že hra vyšla rok po Falloutu.

Co mě v průběhu hraní mrzelo nejvíce byla nehorázná odbytost dialogů. Velká část všech pokeců, i těch příběhových, jsou buď prakticky neinteraktivní narativní monology (výběr z "pokračuj 1", " pokračuj 2" a "mlč, odcházím" fakt neberu), nebo jde o triviální výběry typu udělám/neudělám, popřípadě zabojujem/nezabojujem (někdy taky zabojujem/zabojujem). Vyjímky existují, ale tahle špína jí množstvím naprosto přebíjí. Do pytle, tohle je nenadabovaná hra, takže nemusí řešit nějaké studiové hodiny. Může si dělat rozhovory jaké chce. Takovéhle odfláknutí imo nemá omluvu. S trochou nadsázky bych skoro i mohl říct, že zlatý Mass Effect.

Třetí a nejhorší skupinou "dialogů" pak je cosi, čemu jsem si pracovně říkal Příkaz. Jde o situace, kdy mi postava po iniciaci rozhovoru na pár řádcích sdělila co pro ní mám udělat a dole se na mne usmálo velké tlačítko pro ukončení rozhovoru (splnění questu pak vypadá stejně). U RPG je běžné, že si z hráče cizí postavy dělají děvku, ale tohle už je na můj vkus trochu moc bez obalu. Když mi takhle na začátku hry zadala nějaká ženská quest, abych jí ze seníku donesl knížku, tak jsem to bral, ale pokud by to u seníků skončilo, byl bych mnohem spokojenější. Tohle se táááhne cééélou hrou. Leckdy i v případech, kdy se po mne chce zamordovat něco velkého v nějaké jiné lokaci.

Když jsem u toho, tak questy. Já chápu, že u RPG není snadné vymýšlet něco, co v základě nebude a) jdi a zabij ; b) jdi a dones ; nebo c) jdi, zabij a dones skalp. Většina (dobrých) her se to ale aspoň pokouší kreativně maskovat, nebo hodit hráčovi přes oči nějaký příběhový závoj. Nikoliv však upřímné Baldurs Gate 1. V baráku mám pavouky - jdi, zabij. Utekl mi bazilišek a schoval se do tamtoho skladiště - jdi, zabij. Nějaké humanoidní potvory mi vzaly plášť - jdi, zabij, dones. Vopruz! Jasně, že najdou se vyjímky, co se mi líbily (Třeba ten umělec v Nashkelu - To je imo "jdi, zabij, dones" jak má správně vypadat), ale většina prostě smrdí generičností toho nejhrubšího zrna. Žádná hra se tomuhle samozřejmě neubrání. Možná ani nemusí - pokud to však není dominantní motiv, ale jen občasný úlet. Příběhové questy jsou tedy o něco důstojnější (ještě aby ne), hlavně přímo v Baldurs Gate, ale popravdě, vyloženě na prdel se pády nekonaly.

K potulným lokacím se asi nemá smysl moc rozsáhle vyjadřovat. Jistě, moc mne nebraly, na to má hodně lidí názor opačný a já ho neberu, ale mne tedy nezaujalo ani to "nacházení". Skoro vše, co jsem krom monster vždy našel, byly buď postavy se zabojujem/zabojujem pokecem, nebo postavy, co mi daly Příkaz, abych poblíž něco zamordoval. Prostě monstra s lepším lootem. Paráda.

Z části mi to znepříjemnila i celá ta záležitost s příběhem. Příznávám, že mi časem byly vyspoilovány i střípky částí, co jsem neprošel (ne že bych si toho tolik pamatoval), a pak jsem tedy taky hrál část dvojky (ehm), ale když jsem to viděl celé pohromadě, tak jsem smutnil. Dále raději do spoileru.

Potíž je, že se mi příběh i z většiny zamlouval (samozřejmě i s přihlédnutím k tomu, že jde o hru). V širém kraji je nedostatek železa, hráč zjistí že jde o sabotáž a začne stopovat rozsáhlý komplot, který ho dovede k v Baldurs Gate sídlíci merkantilistické guildě, která chce monopol na trhu. Aby to nebylo málo, tak kontrolu nad ní vyštípe týpek, co zneužije získané prostředky k ovládnutí města a uspěje (dle mého názoru velice nepraktickou strategií stavějící na miliardě dvojníků, ale kdo já jsem, abych soudil způsoby megalomanského maniaka). Podsud dobré, to je podle mne kvalitní zápletka i vyústění a klidně by se na tom i dalo trochu stavět do šířky (nebo kolem toho stavět?).

Problém ale je, že když už je člověk těměř v závěru hry, tak to na něj najednou z čistého nebe vybalí, že celé to je vlastně kvůli tomu, že chce Sarevok vyvolat a nahradit mrtvého boha, kterého je zároveň synem, jo a ty vlastně taky. Jako WTF? Co to má být za zvrhlou telenovelu? Tohle je přesně to, co na fantasy příbězích tak nesnáším - že i když má člověk v ruce skvělý válečný, politický, nebo jakýkoliv jiný smrtelnický materiál, tak na konci musí figurovat strašlivý černokněžník, co chce pošlapat kytičky na celém světě. A to samozřejmě bez ohledu na to, jak to může být neuměle naroubované, jako třeba v tomto případě. Jistě, jistě, během hry jsou sny a řeči o osudu a já nevimco, ale to je všechno jen pro obhájení tohohle vyústění. Já myslím, že by se našel i jiný důvod, proč musí mladý sirotek odejít z elitářské učeňské osady, než že je potomkem boha vraždy a chce ho sejmout jeho brácha...

No nic, to asi stačí. Ta hra podle mne není úplně špatná, nějaké světlé body jsou a jako zabiják času posloužit umí. Pověsti ale u mě fakt nedostála.