Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Din's Curse: Demon War

BodkinBodkin
Dohráno
  • PC 80
Din's vypadá jako diablovka a částečně se tak i hraje, ale v žádném případě to diablovka není. Zabijí se, leveluje se a sbírají se magické předměty, ale není to hlavní věc na celé hře.

Hlavní věc je zachránit město z Tisíciměstí, kam vás Din zrovna hodí. Což nemusí být zrovna dvakrát snadné, protože questy poslušně nečekají, až se k nim dostanete, ale vyprchávají. Někdy díky lokálnímu souboji povstane ještě horší Boss, než který vládl několika patrům do toho času. Jindy dokončí earthquake machine a začne ihned pracovat na na jiném doomsday zařízení.

Nepokoje se rozšíří až do města a nějaký přivolaný elitní vrah vám zabije quest givera, pro kterého máte splněné 3 questy, ale ještě nevybrali žádnou odměnu. Když je město chudé, lidé nemají ani na jídlo, takže pomalu umírají hlady, pokud jim nehodíte pár měďáků. A když umřou, tak se vám strhne pár bodů z renown, protože jste je nedokázali zachránit. A za renown vám padají legendární předměty.

Na výběr je šest klasických povolání, plus DW přidal sedmé. Jako osmé povolání je možnost složit si postavu ze dvou specializací ostatních povolání (a každé povolání má 3 specializace), takže je možnost naprosto se vyblbnout. Každá specializace má vlastní omezení co se vybavení týče a skill list, kde si body vražené do nezajímavých skillů můžete vykoupit na zpět.

Inventář je také zajímavě zpracován, hrdina začíná s 16-ti místným batohem a má další 3 sloty na jiné taštičky, které nalézá/kupuje.
Možností a voleb(mutátorů) je značné množství, jak pro samotnou postavu tak pro vytvářené město.

Tudíž, pokud si myslíte, že Diablo 2 s jeho nekonečným grindem a hledáním legendárních zbraní je to nejlepší na světě, Din's Curse můžete klidně ignorovat, tahle hra vám totiž chce vykopnout zuby a protáhnout vaši strachy sevřenou prdel.

#Upozornění: Hrál jsem Din's Curse pouze s tímto datadiskem, takže netuším, jak rozmanité je vše v základní hře. DW přidává spoustu questů a zajímavých vylepšeníček (prý)

Pro: Ne-diablovka, značný roguelike feel, dynamický svět

Proti: Slabší grafika, místy strašlivě hektické, nulový příběh

+13

Mass Effect 3

AugustynAugustyn
Dohráno
  • PC 70
Hned zkraje ze sebe musím vybrečet strašnej žal, totiž že trojka mě zklamala a nudila. Jedničku jsem dohrál vcelku rychle a s nadšením, dvojka mě už tolik nerajcovala, za to u posledního dílu jsem se natrápil strašlivě dlouho a hrál vlastně jen proto, abych celou trilogii konečně uzavřel. Nakonec se zadařilo, ale je mi z toho pěkně divně po těle.

Co se příběhu týče, měl jsem třičtvrtiny hry dojem, jako kdybych sledoval VKVéčka v nejlepší formě, aby se to ke konci všechno zvrtlo do jakéhosi nadčasově filozofického eposu o věčném koloběhu vesmíru a kdesi cosi. Přesto je pro mě příběh a divácký zážitek vůbec, povedenější než samotné herní mechanismy.

U jedničky musel člověk alespoň občas trošičku pošpekulovat co udělat, jak udělat, smysluplně rozdělit nějaké ty zkušenostní bodíky. Trojka přeje všem stádovejm ovcím, prostě běžet koridorem a vše okolo rozstřílet a no... hotovo. Naštěstí je mezi touto “duchapovznášející” činností mnoho kvalitní vaty v podobě cutscének. Každej to ví, každej o tom mluví, stejně to musím zopakovat: "Lépe vypadající příběhový scénky, jsem v jiné hře prostě neviděl!”

Závěr trilogie chce mít všechna nej, ale v honbě za epičností zapomíná na obyčejnou herní duši.
+13 +16 −3

Tom Clancy's Rainbow Six 3: Raven Shield

BINGMANBINGMAN
Dohráno
  • PC 80
Toto je ta nejpropracovanější, akční, taktická hra, kterou jsem viděl. Máte zde tuny možností. Můžete si vybrat kolik chcete týmu, jaké chcete členy, jaké chcete zbraně(a že jich je) a jaký bude váš plán(nejlepší věc na celé hře). Vše naprosto do detailu, včetně statistik.

Pokud jste stejné hračičky jako já, tak právě samotné plánování vám zabere půlku herního času. Týmům určíte jakou trasou mají jít, kde použít granát, kde počkat na druhý tým, kde se plížit atd. Pokud ale na tohle moc nejste, tak není problém si načíst autory vymyšlený plán, nebo dávat rozkazy přímo v akci.

UI spojenců je obstojné. Svůj předem daný plán plní do puntíku(někdy až moc) a často pomohou. S UI nepřátel je to horší. Ano, umí se schovat, umí utíkat, umí střílet, ale stane se, že vám naběhnou na mušku a stojí. Taky mi příjde divné, že když jednu místnost čistím kulometem, tak to ostatním teroristům v ostatních místnostech nepříjde ani moc divné a klidně si kouří dál. Ale zas tak hrozné to není.

Nejhorší na celé hře je stereotyp. Ten vás chytne už tak v 4.-5. misi, protože všechny vaše úkoly vždy zní: Zabij všechno, co se hýbe a občas někoho zachraň. A nepomůže tomu ani ta jediná stealth mise z 12. Příběh vás taky neudrží u židle. Ten je tady jen proto, abyste měli záminku k vystřílení všeho. Zvraty nečekejte. Osobně jsem se několikrát do hry nutil.

Shrnutí: Hra, kterou musí vyzkoušet každý milovník taktiky a strategie. Ovšem po dohraní si 2x rozmyslíte, zda se do ní ještě někdy v budoucnu dáte.

Pro: Plánování, variabilita míst, velký výběr skoro všeho

Proti: stereotyp, nemožnost ukládání, příběh, UI nepřátel

+13

Assassin's Creed: Revelations

ThellwinThellwin
Dohráno
  • PC 80
K Revelations jsem se dostal skoro rok po vydání a spíš tak nějak ze zvědavosti, co nového mohli autoři ještě k Eziovu příběhu vymyslet. AC:R je pořád Assasin jak se patří, ale už to trochu drhlo. Jel jsem v podstatě jen po příběhu, vedlejší úkoly (nakupovní zbraní, dobývání území atd.) jsem plnil minimálně. Běhání po městě je pořád fajn, ale souboje mi nepřišly tak zábavné jako předtím. Za prvé - rádobyefektní zpomalovačky při likvidaci protivníků mě rušily a za druhé bych ocenil, kdyby šli Janičáři likvidovat i jinak, než buď vhodně načasovaným klikem myší a nebo několikaminutovou klikanou, kdy mi skoro každou ránu vykryli. Možná jsem jen nepřišel na nějaký další trik jak na ně. Stejně tak dost protěžovaná novinka a to ruční bomby zůstala úplně nevyužita.

Kladně hodnotím fakt, že výletů do "přítomné budoucnosti" bylo minimum a celkem to odsýpalo, takže odhadem tak 10 až 15 hodin hraní a byl jsem na konci. Konstantinopol byla celkem fajn, ale nějak jsem se s tím městem nesžil a nenaučil se v něm pohybovat bez pomoci mapy. Ještě musím zmínit návštěvu toho jeskynního sídla, chvílemi jsem si připadal jak v nějakém Gothicu :)

Grafika splnila AC standard, náročnost stejná jako minule, zvuky klasicky ok. ACR není nic objevného a myslím, že už bylo Ezia dost, ale jako závěr jeho příběhu hra obstála. Speciálně pak přímo závěr A:CR přinesl některé hezké situace, které objasnily některé události z minula.

Pro: Grafika, běhání po městě, příběh

Proti: Souboje mi nepřišly tak zábavné a variabilní jako dříve

+13

Saints Row: The Third

kaslikjochanankaslikjochanan
Dohráno
  • PC 95
S třetím dílem se Saints Row přeneslo konečně i na PC a hned jak se objevilo, tak se celým světem ozvala ozvěna, která říkala, že tohle je šílenost nad šílenosti.

Znám několik lidí, včetně mě, kteří jen počáteční, úvodní misi, hráli zas a znova dokola, protože je to bavilo. Musím říct, že do té doby jsem se ve hrách opakoval jen z toho důvodu, že jsem byl levej. A snad není jiná hra, kterou bych doporučil úplně všem. Ve hře neudělali tvůrci jedinou chybu. (Snad jen na začátku hry, kdy po seskoku padákem si jdete vybrat peníze do bankomatu, když potom si celou hru vybíráte peníze skrze mobil.) Svatí jsou snad trošku cáklí, protože se do všeho vrhají po hlavě, což s sebou obvykle přináší komplikace. On kmen příběhu je celkem logický, ale to co s sebou přináší,...

Co se týče nějakého toho soubojového systému, tak kromě rukou a nohou, kdy jste schopni někoho opravdu pěkně nakopat do řiti, se mi líbí i rozmanitost zbraní a to nejen množství, které je víc než dostačující, ale i jejich účinky a vylepšování. To se samozřejmě neomezuje jen na zbraně, ale také na váš gang, na vaši pevnost a vaše schopnosti. Tohle “vylepšování” provádíte skze mobil, přes který toho provádíte ještě mnohem víc. Je v něm GPS, přijímáte přes něj mise, vybíráte peníze.

Po grafické stránce je hra výborná, hýří barvami a přesto to není přehnané. Fyzikální efekty jsou místy až oslnivé.

Hrát tuhle hru je jako dívat se na dobrou komedii. Já jsem se bavil a u her jde především o to bavit se. Bavil jsem se tolik, že jsem si koupil i všechna DLC. A kdo mě zná, tak ví, že tohle teda musí být něco. Jestli jste tuhle hru hráli, tak víte o čem mluvím a jestli ne, tak se podívejte na nějaké to videjko ze hry. Možná ani tak nejde o to, co všechno ve hře je, ale o to, jak to tvůrci zkombinovali. Tahle hra se nejen povedla, ale je to jedna z těch, které píší dějiny.
+13

Lemmings

playerplayer
Dohráno
  • PC 85
Klasika a jedna moje oblíbená hra. Pravda hodně jsem se při tom i navstekal, protože některé levely byly velmi težké. Prostě hra s totálně blbými skřitky co ti klidně spadnou ze srázu jen proto že jsi je nezastavil :) Při dlouhodobém hraní Lemmingsů vám hrozí, že budete jak oni a půjdete po chodníku spadnete do kanálu s nadávkama jakto, že vás nezastavili nebo nepostavili schody :)

Pro: Jednoduchá a dobře vymyšlená hra

Proti: Některé levely jsou obtížné

+13 +14 −1

Mass Effect 2: Lair of the Shadow Broker

SinisterSinister
Dohráno
  • PC 80
Nemám ponětí, jak vlastně hodnotit DLC, což jde to ruku v ruce s tím, že příběhová DLC příliš nevybočují svou délkou hraní z jednoho běžného příběhového questu v Mass Effectu 2. A proč bych měl hodnotit jednotlivý quest? No, do toho.

Na rozdíl od ostatních DLC pro Mass Effect 2 není Lair of the Shadow Broker tupou střelnicí, je vynikajícím příběhovým dodatkem, který se točí kolem vaší bývalé parťačky z jedničky, Liary T'Soni.
Co mě osobně potěšilo, že autoři konečně použili fantazii na trochu větší obrátky, než kolik bylo nutné, aby se splnily požadavky manažerů. Jinak si totiž nedovedu vysvětlit, že LotSB je tak daleko před ostatními DLC. Vlastně dovedu, je očividné, že koncept questu s Liarou jako takový je ze hry buď násilně vyrván nebo Liara do ní vecpána - každopádně se s ním počítalo od počátku vývoje a není tak jen ubohým nastavovákem kaše.
Těšit se můžete na jednu příběhovou postavu (včetně dvou questů k ní - v podstatě jí získat a následně splnit v podstatě její quest loajality), ačkoli jí nemůžete zapojit do jakékoli jiné mise, dále teoreticky novou loď/základnu, modýlek lodi na stůl, zarámované psí známky u postele, fajn pocit shlédání se starou kamarádkou (v tomto se autoři zejména vyznamenali!), setkání s novou emzáckou rasou, několik zábavných složek o vašich parťácích k přečtení, nějaké nové planety k vytěžení a možnost zadat quest (což v zásadě znamená, že vy investujete do questu, ten buď vyjde nebo nevyjde a vy získáte nebo tratíte; probíhá samozřejmě pouze textově).
Hraje se to velice příjemně a atmosféra dýchá béčkovými akčními sci-fi. Musím zmínit i lehkou vytuhlost situací, díky níž jsem si zhebnul osmkrát v průběhu hraní (pro srovnání - za původní Mass Effect 2 bez poslední mise jsem zhebnul čtyřikrát na vysokou úroveň obtížnosti). Pokud tedy nějaké DLC skutečně má smysl, je to LotSB. Nicméně právě výskyt Liary ve hře a tedy lákání na LotSB ve mně vyvolal nepřekonatelný odpor k DLC politice a tehdy jsem si řekl, že legálně žádné z nich nezaplatím, pokud to nebude formou GOTY.

Pro: Skvělá atmosféra, setkání se starou kamarádkou, feeling akčních sci-fi, vytuhlejší, bonusy navíc, ideální délka.

Proti: Koncept questu je vyškubnutý ze hry (aneb moje morální 'proti').

+13

Urban Runner

9021090210
Dohráno
  • PC 60
Coktel Vision byla zajímavá vývojářská společnost zaměřená na adventury, která se k žánru pokoušela přistupovat originálně a nekopírovala pouze zaběhnuté postupy adventur od Sierra a LucasArts tak, jako třeba Revolution Software. To však, společně se skutečností, že nikdy nevydali opravdový hit, znamenalo jejich konec a Urban Runner je jejich poslední hrou. Po pokusech s kombinací adventury a vesmírného simulátoru (oba díly Incy, The Last Dynasty) se tedy vrátili ke koncepci rozpracované v jejich asi nejznámější hře Lost in Time, tedy k full motion videu s tím, že UR je tentokrát již typickým představitelem žánru interaktivních filmu, který byl sice tehdy ještě docela v módě. Coktel Vision ale hru vydali o něco později, než by bylo záhodno v situaci, kdy už těžko mohli někoho ohromit technickým zpracováním, FMV se stávalo normou a na pomalu skomírající adventurní trh se vracely poctivě kreslené adventury.

Větším problémem je ale fakt, že příběh UR je podprůměrný i na poměry počítačových her, myšleno samozřejmě her, které se o nějaký příběh seriózně pokouší. Proti rádobyfilmové ultrabéčkové stóry UR je jakýkoliv noname půlnoční videofilm s Dannym Baldwinem a Madchen Amick hotový Občan Kane. Story se točí kolem amerického novináře, který vpravdě investigativně shání info od drogového barona (autoři měli trochu přehnané představy o práci novináře), toho však najde mrtvého a rázem je mu v patách tajná organizace čítající dohromady asi 5 členů včetně negramotné gorily, plánující ovládnutí světa a vyvinutí nové, dokonalejší formy člověka. Nádhera. Vše vypadá jako nechtěná parodie, kterou dále korunují výkony některých "herců" s hlavním padouchem v čele. Příběh je evidentně směřovaný s cílem oslovit amerického hráče (patrně díky vlivu vydavatele Sierry), Francouzi tohle ale už tradičně vůbec neumí, tedy pokud se zrovna nejmenují Luc Besson.

I přes velmi slabý příběh jsem nicméně UR dohrál do konce a při hraní se docela slušně bavil, hra se dobře ovládá (ovládání je prakticky celé přejato z Lost in Time) a má ideální obtížnost, není ani úplně jednoduchá, ani frustrující a hráč si navíc může vypomoci použitím "jokera", tedy počtem omezených rad k určité části hry - opět stejný princip jako v Lost in Time. Hra navíc velmi slušně odsýpá, delší premýšlecí pasáže jsou střídány s momenty, kde je třeba v časovém limitu zareagovat pouze na několik podnětů a jsou tu i delší pasáže omezené časovým limitem, UR tak až do konce, který přijde bohužel nečekaně brzy, není nikdy stereotypní. Nebýt poloamatérského scénáře a stokrát ohraného a nedomyšleného příběhu by se mohlo jednat o opravdu solidní adventuru, takhle je UR jen poměrně zajímavou dobovou záležitostí, kterou by si neměl nechat ujít ten, kdo by si chtěl vyzkoušet opravdový interaktivní film - dnes již mrtvý žánr a slepou odbočku ve vývoji her v polovině 90. let.

Pro: hratelnost, spád, ovládáni, 90s feel

Proti: amatérský scénář, ohraný a nedomyšlený příběh, dialogy

+13

Spirits

ArtranArtran
  • PC 50
Spirits jsem hrál relativně krátce (dostal jsem se nicméně do nějakého 25. kola z celkových 46), ale s ohledem na jiné hry, které se mi momentálně povalují na disku, mne nic nenutí v nich pokračovat. Shrnuto: hráč je nejprve okouzlen grafickým podáním, které však nikterak nevariuje a nadto má blízko ke kýči, takže po určité době začne lézt na nervy. S hudbou je to obdobné; obecně je cítit, že hře schází určitá hloubka, což je do jisté míry dáno tím, že Spirits vyšli nejprve na tablety (jednalo by se, nebýt obtížnosti, v zásadě o casual). Je tomu podřízeno i ovládání, ze kterého je patrná dotykovost, a ovládání myší je poněkud neohrabané (resp. příliš precizní). To, co mi ale vadilo nejvíce, je nedokonalé uchopení myšlenky vzdušných proudů. Ono to na první pohled vypadá zajímavě (a také to není špatný nápad), jenže v reálu stačí u těch pokročilých kol, kde je proudů mnoho a různě se kříží, nepatrná odchylka a duchové vám letí jinam, než předpokládáte. Chybí tu nějaká grafická simulace toho, co se stane se vzdušnou trasou po přidání dalšího větrného proudu nebo překážky (a kam se vám překážka z daného místa dokutálí). Tak, jak je to ale nastaveno, se hratelnost překlápí v pokus/omyl, což zábavnosti nepřispívá a vede k frustraci. Lemmingové sice také byli o milimetrech, ale obvykle jste věděli, co povede ke zlepšení. Ve Spirits se leckdy spíše jedná o směs intuice a náhody (platí o těch pozdějších úrovních). Dokážu si představit, že bych Spirits v dobách herního sucha na pc dohrál, nicméně jinak jsou vskutku spíše vhodní pro tablet a nudné proluky v MHD. Za vyzkoušení však stojí, atmosféra prvních pár kol je povedená (v nějakém Bundlu ideální).
+13

Resident Evil 5

SolidorSolidor
Dohráno
  • PS3 20
Resident Evil, pořád ještě jedna z mých nejoblíbenějších sérií, i když po pátém dílu se musím hodně snažit, aby jí zůstala. Uznávám, že hra je zábava, ale nemůžu se zbavit zvláštního pocitu v žaludku.

V RE5 se vrací Chris Redfield, nabušený steroidy a pořád stejně nesympatický a nudný. Přidá se k němu chodící inventář jménem Sheva Alomar. Jinou roli jsem ji přes všechnu snahu nenašel. Po většinu času se akorát pletla pod nohy a plýtvala municí. Ashley ve čtyřce aspoň mohla někam zalézt a jít z cesty. Chápu, že v coopu je partner vítanou pomocí, jenže u RE na něj kašlu. Zpět je ještě Albert Wesker, který se pro změnu po RE4 zakoukal do Matrixu. Ostatní charaktery nestojí za zmínku. Charisma Luise nebo Salazara scénárista nejspíš zapálil, počůral a někde zahrabal.

Grafika je jednoduše hnusná. Zaostalé a tmavé Španělsko nahradila prosluněná a zářivá Afrika. Postavy se lesknou, jak z reklamy na Taft a atmosféra je v tahu. Připočtěme si ještě otřesný interface, který slovní spojení user friendly nepotkal ani cestou ve vlaku. Do konce hry jsem nepochopil, jak funguje. Příběh je patlanina plná jmen, postav a názvů z předchozích dílů a bez jejich znalosti se dá těžko pochopit.

Nutno ovšem uznat, že akce je zábava a střílení nepřátel hned tak neomrzí. Po dokončení příběhu se otevře známá minihra Mercenaries, která je lepší, než celý zbytek hry. Soustředí se právě a pouze na akci a nemusíte se starat o zbytečné parťáky. Smutné, ale je to pravda. Těžko říci, komu RE5 doporučit. Snad těm, kteří chtějí hrát akční hru v coopu a dokážou ignorovat vše ostatní.

I po všem, co lze číst výše Residentu věřím a šestému dílu dám v budoucnu šanci. Jenom doufám v lepší atmosféru, příběh, postavy a trochu logiky do toho všeho.

Pro: akce, minihra Mercenaries

Proti: příběh, postavy, grafika, interface

+13 +14 −1

X3: Terran Conflict

ArcArc
Dohráno
  • PC 85
X3:TC se mi na první pohled jevilo jako příliš těžké, nakonec jsem dostal rozum, hru si koupil a začal hrát. Velmi jsem si oblíbil možnost (nutnost) stavět komplexy továren, které jsem si koupil, ne jenom pro to, že nemusíte pak čekat na ostatní továrny až vyrobí potřebnou zbraň/štít/výbavu a pak vám ji nějaký obchodník vyfoukne před nosem, prostě si je vyrobíte sami a máte jistotu že je vám nikdo nevezme (pokud si to nastavíte).

Hra mě naprosto pohltila, i přes to, že vlastně z půlky nefunguje (některé herní mechanismy jsem do teď nepochopil, některé fungují stylem buď a nebo, jiné stylem jeden pokus ze sta), dále jsou tu faktické nelogičnosti v úkolech (zvláště je to patrné na okrajových Terranských sektorech), další nelogičnosti jsou například typu Valhalla (loď která je přítomna v adresáři se hrou ale ve hře samotné ji nepotkáte protože je tak obří, že se nevleze do brány a tudíž by byla k ničemu), k mínusům přičítám i cheaterskou AI, kdy nepřátelské lodě mají nekonečno energie a mají silnější zbraně než kterákoliv jiná loď stejné třídy (například Xenon Q je M7, ale zbraně má ze silnější M2, je hodně mrštné a na blízko proti jiným M7 je to zabiják, neboť má opravdu nekonečno energie a vy na něj akorát flusáte, protože vám energie došla). Většina nefunkčních systémů se dá napravit stáhnutím komunitních modů/skriptů, kterých je opravdu nepřeberné množství.

Místy vás bude hra neskutečně sr.át, například když plníte úkoly v Terranských sektorech, tím nemyslím jen to, že jsou prakticky největší, ale také zde nemůžete skákat, jelikož tam nejsou brány, ale TOA. Také je zde neskutečně velký provoz (slabší sestavy budou trpět nízkýma FPS) a často se mi stávalo, že jsem se rozmáz o nějakou větší loď nebo jsem rozmáz menší loď. V prvním případě jsem končil a musel loadovat pozici, ve druhém případě jsem přišel o reputaci (která je u Terranů celkem těžká na získání a navíc ji potřebujete ke koupi Terranských lodí, které sou nejsilnější ze všech :D), a musel loadovat pozici také.

I přes všechny nedostatky je to jedna z nejlepších her, jakou sem kdy hrál. A to říkám, aniž bych prošel předchozí díly, které jsou důležité pro úplné pochopení X Univerza).

Zaměřím se teď na grafiku: Použitý Engine vychází (nebo se shoduje) s tím co byl v X3: Reunion, ale graficky je o dost lepší. Bohužel to s sebou nese neduh v podobě singlethread hry, která nedokáže využít moderní vícejádrové CPU, což s ohledem na herní systémy (plně funkční ekonomický systém, obchodní lodě přesouvající se ze sektoru do sektoru,... ) je brutální nevýhoda, která způsobuje vysokou zátěž jednoho jádra (proto je lepší mít vysoko taktované CPU klidně i 2 jádrové, než quad-core s nízkým taktem, hra se tak výborně hodí na testování výkonu CPU na jedno jádro). Abych vám přiblížil náročnost, povím vám, že mám v boji proti hromadě nepřátel (běžná situace) klidně i 10FPS s procesorem Intel Core i5-3570K@4GHz.

Zatím mám nahráno zhruba 600 hodin a stále mě to baví, i když je to Singleplayer only. Tak dobrá tahle hra je.

Pro: Grafika se nemá za co stydět, rozsáhlost příběhu, sandbox hra - stovky hodin zábavy, souboje, komunita - mody/skripty

Proti: Singlethread hra, nedořešená se spoustou nefunkčních herních systémů (řeší komunita, viz článek), místy vás dokonce nase.re

+13

007: Quantum of Solace

SasakrSasakr
Dohráno
  • PC 85
Tak si říkám, jestli lidé tuhle hru vůbec pochopili. Předně je potřeba, abyste zhlédli oba filmy, díky čemuž budete zasvěceni do děje. Ten vám totiž hra neservíruje zrovna zkousnutelně. Nicméně pokud jste filmy viděli, museli jste si zákonitě všimnout, že nový Bond už zkrátka není jako starý. Netuším tedy, proč od hry dle nového Bonda čekáte Bonda starého...

Hry na motivy filmů, jsou-li udělané dobře (rozuměj: drží se filmu a zabaví), mám hodně rád. Tuhle hru jsem hrál už kdysi, i když jsem měl za sebou pouze filmové Casino Royale. Nyní mám za sebou oba filmy, kterých se tato hra týká, a tak budu hodnotit na základě tohoto druhého zahrání (ve skutečnosti jsem to kdysi dohrál na všechny obtížnosti, takže ono druhé rozhodně není). Jistý problém jsem měl při sledování filmu Quantum of Solace, protože některé lokace a zvraty jsem již znal z hry. Má chyba :-)

Hru jsem hrál na třetí obtížnost ze čtyř a s vypnutým zaměřovačem. K čemu taky, když RMB slouží ke starému dobrému přiblížení. Vypnutí křížku vás navíc připraví o téměř trapnou výhodu při střílení z krytu. Ono totiž nastavit křížek na něčí hlavu bez rizika zasažení a pak stisknout čudlík, to není žádný umění. Ale vystřílet třeba celý zásobník a za boha nestrefit toho chlápka, co mu kouká jen kousek hlavy, to je zábava. Ano, to je zábava. Je to střelba z krytu, při které je šance na strefení malá, přesně jako v reálu. Navíc na třetí obtížnost postava nevydrží víc než nějaké tři kulky, takže ani rambo styl nepřipadá v úvahu. Rozhodně mě potěšilo, že tři kulky (nebo samozřejmě jedna do hlavy) spolehlivě usmrtí každého, včetně "bossů". Ano, ve hře se párkrát objeví něco jako boss, ale vydrží stejně jako každá jiná postava ve hře. Toto velmi oceňuji, takřka nesmrtelní bossové v hrách, kde nedávali žádný smysl, mi vždycky lezli na nervy. Hrajete-li na vyšší obtížnost, určitě si rozmyslíte, jestli jít na každého s kulometem, nebo raději nevyužít možnosti tiché likvidace nepřátel. Ano, ačkoliv si toho mnozí nejspíš nevšimli, tak velkou část hry jde projít potichu bez střílení. Není to sranda, ale jde to. Vypínání bezpečnostních kamer je tak na denním pořádku, tichá likvidace řešená pomocí minihry, která mi kupodivu nevadila, jakbysmet.

Přejděme k technologickým aspektům. Ke zvukům nemám výhrad, hudba je samozřejmě perfektní a James Bond Theme v pravý okamžik vždy zapříčinilo více než blažený pocit. Graficky mi to také přijde slušné. Sice žádná špička, ale nic, z čeho by se zvedal pajšl. V tomto odstavci ale budu nucen uvést bezkonkurenčně největší nedostatek této hry. Je jím omezovač na 30 snímků za sekundu. Boha jeho, který hovado to vymyslelo. Grafická karta zívá na 20% zatížení a já čumím na neplynulý pohyb jak u hry na mobilu. Můžete dělat psí kusy, hrát si s Vsyncem, prostě se toho nezbavíte. Opravdu by mě zajímalo, jaký pro to měli autoři důvod, protože tím velmi výrazně domršili jinak vynikající hru.

Takže co je vlastně QoS? Výprava do jednotlivých částí posledních dvou filmů, kde zažijete (samozřejmě trochu upraveně, aby bylo vůbec co hrát) Bondův příběh a dost příjemně si při tom zastřílíte. K tomu si připočtěte atmosféru prakticky identickou s filmem a máme před sebou filmovou hru, jak má být. Ne, nejsou tam různé vynálezy a blbinky, tak jako nebyly ve filmu. Ani tam není erotika a vtípky. Tak už zkrátka nový Bond nevypadá. Chtělo by se to s tím smířit. Nebýt omezovače FPS, bylo by to 90 %.

A ještě něco. Hrál jsem hru podle Srdečných pozdravů z Ruska, podle Goldeneye, podle Zítřek nikdy neumírá i podle Jeden svět nestačí. Žádná ale QoS nesahala ani po kotníky (i když pravda, Srdečně pozdravy z Ruska možná dosáhly po pás :-)

Galerii obrázků s maximální nastavením detailů naleznete zde http://steamcommunity.com/id/SasakrCZ/sc ... files&view=imagewall

Pro: Prožijete film, atmosféra identická s filmovou, pěkně zpracovaná akce, hudba, zábava

Proti: Omezovač FPS, trochu bordel v posloupnosti misí

+13 +14 −1

Neverwinter Nights 2: Mask of the Betrayer

USER47USER47
Dohráno
  • PC 90
Brilantní RPG, které se se vztyčenou hlavou může postavit i vedle takových kousků jako je Planescape: Torment či KotOR 2. S oběma hrami koneckonců sdílí nejenom skvěle napsané postavy, ale i hlavní téma obdarovaného/prokletého hrdiny, jehož stav ovlivňuje nejen jeho samotného, nýbrž i postavy, které mu na jeho cestě za vyléčením přijdou do cesty.

Oproti základnímu NWN 2 je MotB trochu skromnější v oblasti obsahu, ubylo voice actingu i lokací, ale vynikající příběh válcuje nejen původní hru, nýbrž i valnou většinu ostatních RPG.

Pro: Výborně napsaný příběh a postavy

Proti: Debilní kamera ze základní hry, Obsidian tématicky opět vykrádá sám sebe

+13

Euro Truck Simulator 2

RossRoss
  • PC 80
Hra je velmi pěkná a od svých přechůdců je to velký krok vpřed. Hra je postavená na novém Engine, znamý z Scania Truck Driving Simulator. Jen je ještě o něco vylepšený.

Hra má svojí vlastní ekonomiku, ziskaváte peníze i zkušenosti. Díky určitým zkušenostem lze získat dovednosti. Jako například vozit větší, těžší náklady. Delší trasy, nebo křehké, nebo nebezpečné náklady. Samozřejmě, že za převoz takových nákladů máte body i penízky navíc.

Modely vozidel jsou skvělé. Sice trošku zamrzí, že chybí licence na některých vozech, ale to se přežije :) Existují jisté mody na netu. Navíc SCS prý jedná na dalších licencích pro kamiony. Modely ostatních vozů jsou na dobré úrovni. Potěší aji SPZ. Když jede v anglii, většina lidí má anglickou SPZ a volant napravo. Když jedete v Česku, mají vozy českou SPZ, atp.

Mapa je celkem rozlehlá, sice chybí pár státu a dokonce moje Ostravěnka, ale rozsah ve Velké Britanii je zajimavý, to mě překvapilo.

Co mě u hry mrzí je, že se objevuje časem stereotyp. Ale co by ste u takové hry chtěli?

Vše ostatní zmínil Gumeny :)

PS: V té krásné grafice by bylo super se projet takový Petterbitem (americký tahač) a přes čumák sledovat tu kvalitu stínů, odrazů, odlesků a světel :) Doufám, že jej nějaký modelář udělá. Není nadto se po Evropě vozit v americkém tahači s nejlépe českou spz, no ne? :)

Pro: Tahače, spz, grafika, zvuky, velikost světa. Světelné efekty, nasvícení i stíny. Živá města. Ekonomické zpracovaní hry.

Proti: Divn zpracovaná železnice, po čase stereotyp.

+13 +14 −1

Q.U.B.E.

hvezdosvithvezdosvit
Dohráno
  • PC 85
Kdysi jsem na demo Qube narazil někde na freehrách a okamžitě jsem si hru zapsal do deníčku pod kolonku Chci si zahrát. To tehdá ještě nebylo DH 2.0, takže jsem deníček samozřejmě ztratil a mou mysl obestřelo zapomnění. Po celkem přijatelném rozehrání Rush jsem dostal časem chuť na další kostičky, proto jsem po letmém obhledu titulu ve slevě neváhal a přikůpil. Jaké bylo mé překvapení ze shledání s dávno ztracenou hrou.

Autoři vám servírují v každé místnosti urovně rébusy s mírně rostoucí obtížností. Každá úroveň má puzzlíky sestavené pomocí prvků ze starých úrovní, ale do skládačky vždy přibude taky něco nového. Občas se jedná o úplný reset použitých prvků a vy se tak učíte úplně od znova. Prvky jsou vzájemně možná trošku nesourodé, ale nic co by vyloženě vadilo.

Pár procent do mého hodnocení přidala má ulítlost na Řád (v kontrastu k Chaosu). Jestli jste podobně chorobně pořádkumilovní, radost z téměř bezproblémového objevování Portálovských hádanek mezi ortogonálními tvary máte zaručenu.

Hra, alespoň ta moje, neměla 9 úrovní jak by se dalo z náznaků čekat, ale 7 + možná nějaké skryté.

Pro: Nezranitelnost a nezabitelnost čehokoliv. Čistě působící geometrie kostek. Vhodně zvolená délka hry.

Proti: Hladký průbeh narušen dvěma třemi záseky, ale vydržel jsem :). Nemastné outro.

+13

Tlon

ArtranArtran
Dohráno
  • PC 70
Tlon - toť dobrodružství jako stvořené pro podzimní čas. A vedle informace, že má mít cosi společného s Borgesovým literárním géniem, mne tento příslib melancholických nálad nalákal, abych si jej zahrál. Nelituji toho, byť s Borgesovou povídkou Tlön, Uqbar, Orbis Tertius má nakonec společný jen svůj název a na rafinované hry s narativem je dobré rychle zapomenout. Příběh, který Tlon vypráví, je totiž z rodu běžné fantasy a není nikterak výjimečný. Navíc navzdory tomu, že Tlon obsahuje přes 90 ručně kreslených obrazovek, je jeho fabule velmi prostá. Obrazovky totiž mnohdy představují pouhá tableux, náladotvorné obrazy, jimiž Biatek putuje za odhalením tajemství části symbolu, který nalezne v bažinách blízko své vesnice, a nedochází k dějovým zvratům, jež by bylo lze očekávat. Toto "plýtvání" se však podílí na výjimečné atmosféře, která má blíže k impresi než dynamickému rytmu. Hlavním nositelem je totiž hudba a výtvarný styl se svými červenohnědými tóny. Ve hře jsou navíc díky podpoře DX6 realtime efekty jako kouř z komínů, téměř všudypřítomný déšť, poletující ptáci nad mořem a listí v lese nebo hopsající žáby na blatech a dochází tak k příjemnému oživení jinak statických obrazovek.

Co se inspirace herního designu týče, nelze nevzpomenout na Quest for Glory, neboť Tlon je mix adventury a rpg. V průběhu hry Biatek nalézá lepší zbraně, zbroj a za souboje je možno získat zkušenostní bod. Ve hře je vedle zdraví dokonce implementován hlad a žízeň, což vás pohání do objevování nových lokací, kde byste mohli doplnit zásoby. Hlavně v první části hry je však díky tomuto na hráče vyvíjen poměrně frustrující tlak, neboť žíznivost stoupá velmi rychle a k další vodě se dostanete až tehdy, když už vám žízeň začne téměř ubírat zdraví. Po překonání této počáteční fáze však potíže s pitím nejsou již tak kritické.

Souboje se mohou zdát nejprve těžkopádné, ale lze si na ně zvyknout a na konci hry jsem dokonce litoval, že jich nebylo více. A tím se dostávám k nejzásadnější výtce - na hře je totiž znát, že plně nedostála plánu svých vývojářů. Je cítit, že ambice byly větší, než je výsledná podoba. V jeden moment naleznete mapu země - a ta je rozlehlá. Zápletka slibuje dlouhé putování - ale závěr je neuspokojivý a potenciál zůstane nevyužit. Hra obsahuje rpg systém - bez kterého by se však obešla. Aby byl funkční, muselo by být více soubojů, více role-play, více volnosti. Pro tohle všechno je v Tlonu jistě prostor, nicméně hrací doba jsou dva pohodové dny. Je to však něco, co mne sice může mrzet, ale neumenší to ony okamžiky, kdy jsem s Biatekem kráčel posmutnělou keltskou krajinou, obdivoval osamělá lesní zákoutí, čelil nebezpečným příšerám a nasával čpavou vůni středověce působícího městyse s rynkem i popravištěm. A právě pro tyhle momenty stojí za to si Tlona zahrát. Je to na vás...
+13

Spellcross: Poslední bitva

DromedDromed
Dohráno
  • PC 95
Určitě nejlepší slovenská hra. Obrovská atmosféra, velké množství jednotek. Originální zkombinování reálného a fantazy světa. Výborná hudba, zvuky i dabing. "Problémy?, příjem" :-) Strategické fantazy žně!

Pro: Atmosféra, dabing, zvuk, hudba, rozmanitost jednotek

Proti: Není to zrovna procházka růžovým sadem

+13

Master Levels for Doom II

PavelUPavelU
Dohráno
  • PC 75
Tento add-on se mi nedařilo dlouho rozjet, jelikož nedisponuji původní verzí, která se dala spustit přes DOSovské menu. Díky tomu obecně spuštění jakékoli mapy z této sady není dnes tak snadné, alespoň pro mě ne. Ale leebigh mi kdysi poradil jak na to, tudíž lze Master Levels for Doom II hrát se všemi současnými vymoženostmi z osvědčených Doom portů. Já po základním modu na přehledné menu dvacítky úrovní, zvolil i kombinaci dalších vylepšení. Předně jsem použil GZDoom, Pal Plus Wad, detailnější modely nepřátel, dynamická světla a Particle Fire Enhancer Mod. Zlepšil jsem si tak o hodně zážitek ze hry, neboť defaultní GZDoom nic takového pod OpenGL nenabízí. Je tedy nutné si vše potřebné samostatně postahovat a nastavit, aby vám s tím zmíněný datadisk ke druhému dílu běžel, stejně jako řada neoficiálních počinů od moderské komunity.

Na Master Levels for Doom II mě fascinuje to spouštěcí modré menu, v němž se vždy po dokončení mapy označí ty přešlé, takže hned vidím, které jsem si doposud zkompletoval. Rovněž tam nechybí ani info o stylu levelu, jeho názvu a hlavně statistikách. V uvedeném menu je příležitost spustit mapu tehdy, dá-li hráč novou hru, nebo pokud dovrší nějakou z dostupných misí. Kdy se vždy nabízí opětovná šance, jak se do této modra laděné nabídky dostat a pokračovat následujícím kolem. Tato vymoženost spouštění Doom WADů tímto způsobem je poznávacím znakem převážně této sady úrovní z roku 1995. Nikde jinde něco podobného snad ani není, každopádně to považuji za neodmyslitelnou součást hry.

Rád bych také doplnil přehled o ostatních mapách od jednoho z autorů těchto mistrovských úrovní, konkrétně Johna „Dr. Sleep“ Andersona. Jehož úrovně spadají do balíku levelů nazvaných The Inferno Series, k němuž náleží také Dante's Gate a Crossing Acheron. Obojí vydané jen v rámci moderské scény, nejdříve pro Doom 1 a později i pro Doom 2. Dodnes jsou ke stažení na Doomworldu. Posledním počinem tohoto autora je mapa s názvem Chiron, jenž je přítomna jako sedmá ve čtvrté epizodě hry The Ultimate DOOM. Tím je pack The Inferno Series kompletní. Dalším kreativním tvůrcem byl i Christen Klie, od nějž si lze zahrát The Lost Episodes of Doom a tento mod pro druhý díl Doomu.

Samotný herní obsah nedělá původní hře ostudu, byť jsou mapy povětšinou velmi malé a jednoduché. Nicméně pár výjimek se najde, zejména Black Tower, The Garrison, Titan Manor a Trapped on Titan, byly dost hardcore a přišel jsem si v nich na své. Naproti tomu Mephisto's Maosoleum, Nessus a The Expres Elevator to Hell mě vůbec nezaujaly. Našlo by se i několik poměrně pěkných a originálních úrovní, které přes svou krátkost oplývaly zajímavě zpracovanými pasážemi, jako třeba The Catwalk. V níž to bylo patrné hned na začátku. Když jsem pak v jejím závěru procházel místností s kyselinou a kochal se potemnělými prostory za doprovodu dotírajících Impů, došlo mi, jak výrazně přispívá zlepšená grafika k zážitku ze hry. Celkově nedostál tento přídavek mým původním očekáváním, díky výše zmíněnému, za krok vedle jej ale nepovažuji.

Pro: Šestice nadprůměrných map, přičemž ta nejlepší je Trapped on Titan.

Proti: Desítka průměrných map a čtveřice podprůměrných, které bych znovu fakt hrát nechtěl.

+13

Operation Flashpoint: Cold War Crisis

DromedDromed
Dohráno
  • PC 90
Kdo nehrál v roce 2001, dnes již jen těžko pochopí revolučnost hry, nad kterou respektivně pokývala hlavou i slavná U.S. Army (to jsem někde četl). Dodnes si pamatuji, jak jsem na svém Duronu 600 s překvapením pronesl: "Ty vole to s tím džípem můžu jet kam chci!". Něco takového jsem předtím nezažil. Nejen, že jsem mohl jed nebo letět kamkoli na rozlehlé mapě, ale taky nastoupit do čehokoliv. Navíc ve 3D, s tím jsem se setkal úplně poprvé. Na Duronu 600, na mapách, kterým by mnohdy záviděl i dnešní Battlefield, se stovkami objektů, v poměrně slušné grafice! Zlaté české ručičky. Dnes na 16x silnější mašině těžko hledám hry kde by byl můj herní zážitek stejně silný jak tehdy. Mise byly různorodé. Od epických bitev po steal akce. Příběh nebyl taky zrovna vycucaný z prstu. Spolu s pokusem o co největší realitu považuji OF za jednu z nejlepších českých her společně z Vietkongem a Mafií.
Pro objektivnost přiznám i negativa. A.I. nepřátel bylo opravdu hodno Duronu a velikosti hry odpovídalo také množství chyb ve hře. I o té grafice by se dalo DNES polemizovat, objekty celkem ujdou ale už ne tak efekty. Ovládání bylo náročné, dalo se naučit, ale dneska bych se na to asi vykašlal. Zvuk i dabing byl takový...ale i to mělo své kouzlo.
Verdikt: Stovky hodin hraní!

Pro: revolučnost, originalita, řemeslné zpracování, mise, arzenál, realita, editor

Proti: slabé A.I. ,grafické efekty, bugy,

+13

DiRT: Showdown

StradyStrady
Dohráno
  • PC 80
Dirt Showdown se vydal úplně jiným směrem než zbytek série. Rallye mu odzvonil konec, nastupuje kombinace Destruction Derby s party jízdou.

První zapnutí dema mě hned ujistilo, že tento Dirt bude víc pro mě než starší díly. Jelikož na PS1 jsem miloval Destruction Derby s kterých si Dirt Showdown půjčuje pár podobností.
Po přečtení pár recenzi, které nemohou odpustit Dirtu odstup od rallye jsem trochu váhal s koupí. Ale pro člověka co nemá co do činění se zbytkem série, jsem pořídil.

Hra dává důraz na destrukci jak v aréně tak na oválech. Dále jsou tu klasické závody, časovky a party mód, kdy je Vaším úkole dělat s autem triky (drifty, skoky atd). Samozřejmě že jízdní model je ve stylu arkáda a pravě to dělá hru jednoduší ale za to zábavnější.
Single kampaň je dost krátká a lehká. To co nezvládá singl, tak to dohání multiplayer kde Vám nikdo nic nedaruje. I v poslední zatáčce před cílem se může neskutečně zamíchat pořadím. (Kolikrát jsem si myslel, že si jedu pro vítěství a ono ejhle :-) ).

Grafika hry je dost nemastná neslaná. Důraz na barvy a turbo efekt alá rozmazání není nic extra. Destruktivní model ujde ale mohl by být lepší, když hra na to staví.
Co mě potěšilo je soundtrack který je nabitý 47 peckami od rocku přes hip hop až po drum bass či beak beat. (Stanton Warriors, Freestylers). Takhle by mě vypadat soundtrack!!
Co s týče zvuku motoru či zvuků okolí jsou trochu pozadu s pestrostí oproti soundtracku.

Verdikt: Asi tato hra bude mít mnoho odpůrců, já mezi ně nepatřím. Hra baví, hodně herních módu, drcení proti hráčů v aréně, pohodové ovládání, soundtrack, splitscreen (to je vzácnost), hodně aut.
Rád uvítám i další díl. 80%

Pro: Návykovost, mnoho herních módu, soundtrack, ovládání.

Proti: Lehká single kampaň, grafika.

+13
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • berry1009 Syberia +31
    Napsal berry1009, 22 dní
    V této adventuře ze začátku roku 2002 se v kůži mladé právničky Kate Walkerové vydáte do…
  • Katt Mass Effect 3 +29
    Napsala Katt, 28 dní
    Hodnocená verze - Legendary Edition  Roky jsem nezažila u hry pocit, že si jí tak moc…
  • H34D Mass Effect 3 +28
    Napsal H34D, 20 dní
    Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku…
  • Flowerpot Silent Hill 2 +26
    Napsal Flowerpot, 7 dní
    Remake. Silent. Hillu. Dvojky. Sa. Podaril. Nejak tomu stále nemôžem veriť, pretože som…
  • H34D DOOM + DOOM II +24
    Napsal H34D, 15 dní
    Remasterovat původní Doom určitě byla jedna z největších výzev, které doposud masteři…
  • Jumas Dishonored 2 +23
    Napsal Jumas, 13 dní
    Dishonored bylo zjevení. Když jsem se k němu a k jeho rozšířením dlouho po vydání…
  • Tainaru Final Fantasy IV +22
    Napsal Tainaru, 19 dní
    Po dlouhém, opravdu dlouhém uvažování, rozmýšlení a rozvažování jsem se pustil do…
  • CrisBenton Ve stínu havrana +22
    Napsal CrisBenton, 26 dní
    No dobrá, jdu pokračovat ve své spanilé jízdě českými adventurami. Následoval Stín…
  • GameEs Kingdom Come:… +21
    Kingdom Come: Deliverance
    Napsal GameEs, 17 dní
    Hned na začátek musím říct, že Kingdom Come (dále KCD) u mě v hodnocení v průběhu…
  • Bursoft Astro Bot +21
    Napsal Bursoft, 11 dní
    Každý, kdo dohrál Astro's Playroom tak nějak tušil, že tu existuje potenciál na něco mnohem…