Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Bully

  • PC 90
Bully je hodně zajímavý titul. Označení GTA ze školních lavic je výstižné. Hráč zde má otevřený herní svět s celou řadou možností. Tentokrát jsou přítomna omezení vyplývající ze školní povinnosti. To však není skutečný zápor. Je to občas prča utíkat prefektům a policajtům. Kromě toho můžete šikanovat ostatní, v čemž je tu celá škála možností. Nechybí tu ani minihry, v podobě her na automatech nebo školních předmětů. Některé jsou zábavné jiné méně (hlavně chemii jsem nesnášel, ale tak to bylo i v reálu :) ). Celkově mohu doporučit. Je to taková méně násilná alternativa k GTA, která je však minimálně stejně zábavná.

Pro: Možnosti, herní svět, školní prostředí, jedinečnost

Proti: Občas některé úkoly

+13 +14 −1

Need for Speed: Most Wanted

  • PC 40
Služba PS+ je výborná věc. Díky ní se člověk dostane ke hrám, které by nikdy jindy nezkusil. Ale když vám někdo nabídne NFS, řikáte si "jo, super, občas si dám nějakej ten závod, vytuním autíčko, zahraju s kámošem split screen"... WRONG.

Zapnu hru... hned mě to hodí do závodu. A ačkoli jsem na tom stejně jako Sinister a rád si před začátkem hraní projedu nastavení, u PS verze je to tak trošku šumák :) takže úvod byl ok.
Nějakej ženskej hlas mi říká "welcome in bla bla city" a vysvětluje pravidla hry. Připomíná mi to nového Hitmana. Faajn, chci si zazávodit, ale monolog vydržím. Dozvím se, že za setřesení poldů a za překročení speed limitu dostanu MOST WANTED body. Už ani nevím k čemu jsou dobré.

Dokončím závod a... jedu dál. Oukej. Zajímavé... a až pak mi dojde, že je to sandbox. Tedy, sandbox je silné slovo. Je to otevřený město. Ve kterým musíte dojet na určité místo, abyste mohli jet závod. PROOOČ? Koho to napadlo? Koho napad tak ultra debilní herní systém? Připomíná mi to Assassin´s Creed, kde snad nikoho nebavila druhá projížďka na koni mezi městy. A bylo to z toho důvodu, že hra nebyla o tom jezdit na koni. A tohle není hra o ježdění po městě, tohle jsou závody, sakra!

Sinister popsal všechny další zápory téhle hry a já s nimi souhlasím, ale nějvětší otravou je samotný herní systém. A potom také nejrůznější pop up texty jako jak rychle jedu, kolikátý sem, když jdu do menu je tam tisíc položek (některé neinteraktivní), všechno to bliká... jestli se k nějaké hře hodí varování před epileptickým záchvatem, je to tahle (a Max Payne 3).

Jestli jsem to správně pochopil, tak se celá hra odehrává v tomhle jednom městě, které je sice pěkné, ale pořád stejné... samozřejmě až na některé úseky (příroda apod.). Takže to je trochu nuda i v tomto směru. A co se splitscreenu týče - neměl jsem sílu to zjišťovat, ale vzhledem k hernímu systému se mi o něm asi může jen zdát.

No prostě představa, že si hru koupím třeba ve Steam slevě... ano, mohl bych si před koupí o hře něco zjistit, ale koho by kurva napadlo, že ve hře ze série NFS nebude doménou závodění???

Těch 40% dávám proto, protože samotný ježdění je docela ok a někoho to může bavit.

Pro: grafika

Proti: otevřený svět, nemožnost závodit kdy a kde se mi zlíbí, pop upy

+13

Metal Dead

  • PC 65
Docela zklamání. Ne, že by hra postrádala proklamovanou stylizaci, ne že by v ní nebyl slibovaný humor a ne že by to nebyla krvavá kruťárna. Jen je to všechno jak Pigi čaj z druhého nálevu. Hlavně ty vtipy a gore efekty většinou postrádají originalitu, moment překvapení a spolu s tím pochopitelně také patřičnou gradaci. Až na pár výjimek tu nejsou vyloženě blbé nebo trapné momenty, jen jsou skoro všechny předvídatelné a málokdy se dostanou nad žánrová klišé - funkční, ale ohraná. MetalDead je fajn a hraje se mile: to ale asi nejsou přívlastky, o které by zrovna tahle hra chtěla a měla usilovat. Možná za to může i fakt, že tvrdé hudby při hře zase tak moc neuslišíme. A možná to, že jsem už trochu moc otrnulý metloš a hororoš, takže mě do kolen už jen tak něco nesrazí. Bohužel.

Pro: grafika, zombie, gore, černokekel humor

Proti: málo gore, málo humor, málo dubbing, málo metal... I NEED MORRREEEeee!

+13

Call of Juarez: Gunslinger

  • PC 80
Série Call of Juarez vždy patřila mezi hry, které v sobě měly perfektní příběh, postavy a především se jednalo o jedny z mála cest na Divoký západ v herním podání. U čtvrtého pokračování jde vidět, že se tvůrci museli vydat méně mainstreamovou cestou. Podle mého názoru za to může fakt, že ... Cartel. Třetí pokračování se prostě nepovedlo a možná díky tomu vychází ... rychlá, oldschoolová a neuvěřitelně zábavná, jednoduchá, prostě návyková záležitost jako prase s podtitulem Gunslinger.

Gunslinger v sobě opět spojuje prvky série Call of Juarez. Hlavní postava Silas Greaves přichází do saloonu a začíná místním štamgastům vyprávět své příhody z mládí a že jich nemá málo! Od parťákování s Billy Kidem, přes štaci s Jessem Jamesem, až po duely s Butchem Cassidym a Sundance Kidem. To vše doplňuje návyková hratelnost v čele s jakýmsi bullet-timem, kdy nepřátelé zčervenají a zkušeností body se násobí. Strašná paráda je vykopnout dveře, hra vás automaticky zpomalí a mrtvoly na zemi jsou už jen otázkou rychlosti.

Hratelnost je u Gunslinger pravděpodobně tím nejvetším kladem. Je možno využívat jak jednotlivé revolvery, tak si je vzít obouruč. K dispozici jsou také klasické brokovnice, pušky a především pomyslná druhá metla lidstva, kulomet Gatling (hned po legendárním MG42). Variabilita misí je opět hodně široká, od klasického westernového městečka, přes saloony, močály, doly, až po jízdu na vlaku.

Gunslinger je za svou cenu překvapením, které udělá radost všem, kteří hledají nenáročnou akci s příjemnou grafikou,, tahle záležitost je navíc zábavná, motivuje ke znovuzahrání a nabízí i po pěti hodinovém příběhu další vyžití, jehož největší výzvou jsou duely na životy. Potěší i arkádové mise zrecyklované z kampaně, kdy jde jednoduše o to vystřílet parchanty, v co nejzajímavějším pořadí.

PS: Jsem rád, že je série Call of Juarez zpět, díky Techlande!

Pro: grafika, bullet-time, nenáročnost, návyková hratelnost, jednoduchost

Proti: poměrně složité duely, poněkud kratší příběh

+13

Papo & Yo

  • PC 40
Během hraní Papo & Yo jsem si nejednou vzpomněl na jednu z nejimpozantnějších her všech dob, adventuru Ico. V obou hrajete za chlapce, který se svým společníkem překonává překážky zvláštního světa. Jenže tam, kde Ico vzbuzuje emoce, Papo & Yo nevzbuzuje nic.

Místo křehké dívky tu hrdinu doprovází růžové monstrum a průzkum také není nutný, protože většinou stačí jeden pohled na svítivé malby po zdech a řešení hádanek je na světě. Jednoduchost ze hry dělá asi čtyřhodinovou procházku, při níž nějaký příběh nemá nikde místo. Hojné využívání symbolismu způsobuje nutnost si „děj“ domýšlet z velmi mála nabídnutých náznaků a informací.

Za zmínku nepochybně stojí, ve hrách téměř nevídané, jihoamerické prostředí, zde navíc ještě spojené s fantastickými prvky. Spolu s líbivou grafikou vytváří zvláštní atmosféru a level design poslední části bych vyzdvihl obzvláště. Příliš mi nesedla použitá hudba, nicméně za to můžou spíše mé preference a pro mnohé bude jistě naopak velkým kladem.

Asi není úplně spravedlivé označit Papo & Yo za vyloženě špatnou hru. Nenabízí však nic světoborného a hledat v ní hlubší smysl je ztrátou času.

Pro: prostředí, level design

Proti: nepříběh, jednoduchost hádanek, hudba

+13 +14 −1

Dragon Age: Origins - Leliana's Song

  • PC 85
Lelianina píseň nabízí hru za samotnou Lelianu a to ještě dlouho předtím, než odešla do Lotheringu. V této době je Leliana jednak úplně jiná než jak ji známe a také je stále v područí své mentorky Marjolaine. Společně se svými dvěma kumpány - elfím čarodějem a trpasličím válečníkem hraje po Orlesiánsku svoji 'Hru'. Ta ji zavádí do Denerimu, kde přichází důležitý zvrat, který Leliana v hlavní hře zmíní (a rovněž zmíní, že se vše odehrálo v Orlais a nikoli zde...)

Jedno z těch nejlepších DLC řekl bych, a dost tomu nahrává skutečnost, že se vše točí okolo jedné z mých nejoblíbenějších postav. Na první pohled má DLC všechno, co bych od něj očekával - noví společníci, přičemž každý má svůj charakter, staronový a zajímavý příběh, nové předměty, obchodníci a tedy systém financí a dokonce 'nová' hlavní hrdinka, která umí i mluvit :) Bohužel se vše odehrává ve starých kulisách (Denerimské tržiště, arlův palác a pobřeží) a navíc je dopředu zřejmé jak to asi může celé dopadnout.

Lelianina píseň dokáže zajistit příjemný zážitek rozšiřující původní hru. I na poměry DLC (krátkost, lineárnost) se může směle zařadit vedle základní hry jakožto důstojný doplněk. Z DLC nekouká lacinost a jednoduchost, na rozdíl od některých jiných přídavků. Pokud chcete investovat do samostatného DLC, je Lelianina píseň patrně nejlepší volbou.

Doporučení ohledně hraní: Postavy mohou postupovat na vyšší úrovně a to s sebou přináší investice do stromů dovedností. Většina je však úplně k ničemu. V DLC nejsou recepty, tudíž pasti, bylinkářství a jedy jsou zbytečné. To samé přesvědčování a kradení (je asi jen 5 osob, jež lze okrást). Význam má tedy jen taktika, bojová dovednost a přežívání.

Moje čistá herní doba: 3 h a 10 min

Pro: Kvalitní příběh + to, co k němu má patřit, hra za Lelianu

Proti: Staré lokace, zbytečnost některých dovedností

+13

Darksiders II

  • PC 75
Představte si, že revivaly Queen, Enya, Michaela Jacksona, Green Day, Adele, Bon Jovi a třeba Rytmuse udělají 1-2 cover verze písní svých vzorů a dají to všechno na jedno album. Pojmenují ho třeba Best Hits. No a přesně tohle album je Darksiders 2.

Minulý díl se nestyděl krást ze všeho možného a nejspíš si řekli, že v tom budou pokračovat. Doufal jsem, že se toho tvůrci vyvarují nebo aspoň dají malý průchod vlastním myšlenkám. Ano, nestalo se tak a je to bohužel zrecyklované dílo, které vsází na jistotu a mixuje do sebe všechny možné úspěšné tituly v domnění, že dosáhnou zaručeného úspěchu. Oni totiž k tomu celému seznamu her ještě museli přidat další a hlavně WoW!

Příběh je prostě hrozný, tvůrci měli volnou ruku, když se odtrhli od Země, tak proč to tak dopadlo? Smrt - Robin Watson se snaží zachránit hrdinu minulého dílu Válku - Batmana Holmese a při tom musí zničit všemocnou ZKÁZU, která nás všechny sežere! Tak to se na mě ale nezlobte, ale to bych dokázal i já vymyslet něco lepšího. Jo prvním cca 20 minut bylo úžasných - úplně ve všem a pak to šlo všechno do prdele. Hlavní linie úkolů byla ve stylu, který mě dokázal vždycky naštvat:

A: Řeknu ti za kým máš zajít, abys našel cestu tam kam chceš, ale nejdřív mi přines čerstvě upečený dort ze Satanovy zadnice...
A: Hmm, není to špatný... zajdi tedy za panem X...
X: Řeknu ti co chceš vědět, až když zabiješ jednoho mého nespokojeného zákazníka...
X: A má to šmejd, doufám, že trpěl! Jooo, ta cesta...víš, já ji vlastně neznám, ale zná ji pan B...

Herní principy zůstaly skoro stejné, takže jsem se rychle adaptoval. Přibyl nový WoW invenář a z nepřátel nám začaly padat věci - WoW, i když to není nic nového, tak jsem měl radost z každého super předmětu, který jsem dostal a některé byly opravdu krásné. Chodíte po světě a taky do určitých komplexů (dungeonů), které jsou hezky propracované a kde se téměř vždy nachází boss. Ehm... WoW? Přibyly nám i schopnosti - kouzla, která jsem ale téměř nepoužíval, až na úplný konec v aréně. A potěšilo mě, že zde už není takový důraz na puzzly, sice jich je tu víc, ale většinou to jsou rychlovky. Grafika, se moc nezměnila, ale proč ji nešlo nastavit? Celou dobu jsem měl ze stínů kostky. No a ty rozhovory typu Mass Effect si mohli odpustit, protože to tam bylo zbytečné.

Když už vás, stejně jako mě, občas přestane bavit hlavní dějová linie, tak můžete plnit vedlejší mise (Questy), které byly někdy i zábavnější. S nimi se objevil, ale další problém a to neskutečné umělé natahování hry, kdy máte za úkoly sbírat všude po světe vyloženě kraviny, ve stylu šutrů nebo papírů, abyste dostali dáreček, v lepším případě musíte jít a zabít nějakého toho bosse. Ale na to sbírání jsem už neměl nervy. Další žrout času byl určitě labyrint a aréna. Ale aréna na rozdíl od všeho ostatního byla jedinou pořádnou výzvou ve hře, ono taky celá obtížnost hry byla tak nějak nedořešená, klasicky hlavní boss je skoro o ničem a daleko větší problém dělají normální "pěšáci", obzvláště ti co dokážou levitovat, protože je šlo blbě zasáhnout.

To že hl. hrdina ví vždicky co dělat, kam běžet, kam skákat nebo za co zatáhnout, mi pilo krev v jedničce, zde už jsem tomu neměl vůli vzdorovat a prostě jsem se tomu poddal. Smrt je jinak takový divný hrdina, který si mě nijak nezískal, choval se jak robot a občas ze sebe vydal věty, které působili docela směšně Ale ten jeho výrok na konci, že už došel k té studni a že neví co dál, mě dostal - kdyby se choval tak nějak víc lidštěji.... Válka byl jiný frajer, sice na hranici mezi trapností a drsňáctvím, ale aspoň to byl nějaký sympatický hrdina.

Co je teda na té hře vlastně dobré? Jasně že souboje, na kterých to vlastně stojí. Smrt dokáže ovládat krom hlavní zbraně i sekundární - těch je snad 8 typů, takže jsem se nemohl nabažit všech komb co hra nabízela a likvidace nepřátel s novou zbraní byla paráda. Taky je zde možnost si upravit postavu podle vašeho stylu boje, ať už těžkotonážní berserk, rychlý zabiják nebo smrticí mág atp.

Pokud jste natolik duševně vyrovnaní nebo dokážete úplně vypnout mozek a ignorovat všechno kromě akce, tak budete nejspíše spokojeni.

Pro: Souboje, Vedlejší mise, RPG prvky

Proti: Větší vykrádačka než první díl, Příběh, Hl. hrdina, Natahování, Nevyvážená obtížnost

+13 +15 −2

Red Faction: Guerrilla - Demons of the Badlands

  • PC 55
Obsahují Demons of the Badlands nějaké zajímavé mise z historie, které předcházely třetímu dílu nebo popisují jací Maraudeři opravdu jsou? Ani jedno. Cílem DLC je pouze osvětlit proč Sam Maraudery opustila a jak si našla cestu k odboji.

Jako první zaujme nový vzhled základny, obyvatel, vozidel a zbraní. Poslední dvě jmenované nejsou pouze přemalované, ale najdou se mezi nimi i nové zajímavé kousky. Jako např. vylepšená Gaussova puška, kterou obdržíte tak pozdě, že už vám k ničemu nebude. Salvage obsažený v základní hře skoro všude a sloužící k výzkumu nového vybavení není ve hře vůbec. Nové zbraně a jejich upgrady jsou udělovány za plnění hlavních i vedlejších misí.

Z vedlejších misí se do rozšíření dostalo zničení budovy, zavezení automobilu, zničení co nejvíce vojáků a vozidel EDF pomocí robota a záchrana rukojmích. Ale i ty doznaly nějakých změn. Třetina misí ničení objektů závisí pouze na štěstí nebo využití bugu. Při odvážení auta na dané místo se nepřátelé nepotulují po oblasti náhodně, ale jsou vždy na stejných místech podél vaší trasy. A zachraňování rukojmích se změnilo v utrpení, když jsem zjistil, že mě nenásledují k autu, ale pronásledují nepřátelské vojáky. Mise hlavní linie jsou sice dosti podobné, ale jejich obtížnost je oproti základní hře spíše nižší.

Zeleno-žluto-oranžovo-červený indikátor , který původně označoval kolik nepřátelských vojáků mě chce zabít a jestli je už bezpečné zahájit další misi je zde také, ale ztratil svou funkci. Ať už bude svítit libovolná barva, tak je možné zahájit jakoukoliv misi. A také při kterékoliv barvě budou na Sam útočit všichni vojáci v dohledu.

Herní doba při splnění všech misí nepřesáhne tři a půl hodiny.

Pro: Netřeba shánět salvage, mise je možno zahájit kdykoliv

Proti: Maraudeři jsou stále neznámou frakcí, některé mise jsou pouze o štěstí

+13

America: No Peace Beyond the Line

  • PC 60
Soudě podle malého počtu hodnocení, tuhle hru asi moc lidí nedohrálo :-) Soudě podle neobsáhlé diskuse, hra vzbudila spíše rozpaky než cokoliv jiného... Já ji dohrál, potkal se se všemi neduhy, popsanými v diskusi, ale ve výsledku bych to vůbec neviděl tak tragicky.

Hra je opravdu z ranku AoE a připodobňovat hru právě k této legendě RTS má své jasné souvislosti - jednak je hra ve skvělém izometrickém rozpoložení a potom nabízí jisté historické souvislosti a totožný herní systém. AoE a Americu dělí sice propast 4 let (v herním odvětví a grafickém ztvárnění asi tak eon), neodpustím si ovšem poznámku, že vypadá prostě líp (tady nečerpám ze vzpomínek, obě hry mám čerstvě dohrané) - America vypadá dokonce líp, než žánrově podobná licenční hra ze stejného roku (Star Wars: Galactic Battlegrounds), je v některých principech lépe opatřena (jednotkám netrvá tak dlouho ničení budov nebo těžba) není tu tak tuhý pathfinding a hra má jeden automatický plus nahoru - téma divokého západu. Modrokabátníci proti indiánům, to je dobrodružně - romantická esence jak vyšitá. Výčet hratelných stran tím navíc nekončí, kromě původních obyvatel a amerických jednotek tu máte ještě stranu Mexika a banditů - Kromě indiánů, kteří mají ve své kampani 8 misí, jsou zbývající tři strany opatřeny 6 levely. 26 kol (+4 z tutorialu), to myslím celkem jde.

Jako jinde, i zde se těží. Těžíte zlato, dřevo, farmaříte nebo vyrábíte pálenku ("potrava" za bandity - s tímto stavením se pojí nejvtipnější zvuk ohlášení stavby nebo jednotky ve hře, když na destilku kliknete, ozve se škytnutí doprovázené protaženým brknutím... jako by vám do ouška šeptal skutečný norek nebo hýkal ožralý osel). Je tu i nějaká zvířena, takže indiáni loví bizony, ke kovbojům patří krávy (buď sesbíráte ty volně se pasoucí nebo je "vyrábíte" na rančích - dobré při nedostatku zlata, když necháte kravku trochu se popást, pří následné "skartaci" na jatkách můžete pobrat až 25 jednotek zlata), krávy mají i Mexičani a bandité si vystačí s chlastem. Každá strana má to své, dá se říct, že jednotky mají svou původní formu (žádné dublování jednotek skrze všechny strany), stavby jsou pěkně vyvedeny a potěší i některé detaily (třeba u banditů, u hlavní budovy se na zápraží houpají oběšenci). Ozvučení je v naprostém souladu s výtvarnou stránkou, tedy povedené.

Je tu dokonce pár zajímavostí, které se běžně v mainstreamu RTS nevyskytují. Tak třeba indiáni se mohou naučit plavat (zajímavá strategická výhoda). Některá týpí mohou být sbalena a pomocí tažených saní přemístěna. Jízdní jednotky neumírají včetně koní, koně tak může osedlat libovolná jednotka a stát se tak silnější (ne každá ale na koni umí jezdit). Převozy vodních ploch naložené děly se automatický stávají děly vyzbrojené. Zlato, těžené do speciálních skladišť, není apriory připočítáno na vaše konto, nýbrž musí být převezeno, takže je tu prostor pro vykradení skladu nebo jeho zničení...

...ale, umělá inteligence je příliš hloupá, takže z těchto výhod používá jen plavání u indiánů, ti navíc útočí vždy stejným směrem, takže není nic lehčího, než si pěkně počíhat. Tupost nepřítele zrcadlí se také v nakládaní se surovinami - po vyčerpání zlatého dolu, který vždy bývá u základního rozestavení, tento není schopen přesunout se dál (nepřítel dokáže vychrlit dobrou řádku jednotek, nicméně brzy se vyčerpá a nemá odkud brát).

Tímto se dostávám k vůbec nejhorší stránce hry - špatné optimalizaci. Šikování jednotek do útvarů je podivné, jejich ovládání někdy obtížné (nejvíce jednotek v jedné sestavě je dvacet - když takové tlupě dáte povel, ta je schopna trousit se po jedné na místo určení), dost otupující je také apatie nepřítele (nereaguje na plenění vlastní základny). Kvůli neposlouchání jednotek jsem byl nucen dokonce jedno kolo přeskočit cheatem. To vše i po důsledném opatchování.

Výhrady ke hře chápu, neposlouchající jednotky jsou na palicu, statické briefingy uspávají spolehlivěji než ukolébavka a i když nebyla hra žádnou pekelnou výzvou a některé fáze hry daly by se s klidným svědomím označit jako nenáročný tycoon, jsem rád, že jsem si hru zahrál.

Pro: prostředí, pěkné ztvárnění budov a jednotek, některé prvky (plavání, propustnost lesa!)

Proti: optimalizace, chorobně slabá AI

+13

Outlast

  • PC 80
Po sérii hororů je tu Outlast - Penumbra a Amnesia stály opravdu za to a na Outlast od ex-vývojářů Assassina či Splinter Cell jsem se těšil, navíc první trailery ukazovali, že to bude kvalitní laskomina.

Hned při spuštění na mě vybafne děsivé menu, dlouhý úvodní loading mě zezačátku docela odradil, pak se to rozjelo. První co mě rozveselilo byla grafika, na mém už celkem zastaralém počítači jsem byl tak rád, že jsem měl 30 snímků za sekundu - no co, občas se to seklo. Nicméně jsem si grafiku vyloženě užíval, ačkoliv není úplně profesionální.

Poté co vstoupím do blázince(snad tohle nemusím spoilerovat, jelikož správný hráč ví, že se tahle hra odehrává v blázinci) už mi naskakovala husí kůže jen z toho, že jsem tam byl sám. Měl jsem pocit při hraní(a to jsem byl sám doma a v noci!) jako by se něco pohybovalo i v místnosti kde hraju, právě proto si nezapomeňte nachystat aspoň obyčejný pepřový sprej.

V blázinci začalo pořádné drama hned při začátku tři lekačky jsou na infarkt - ba jsem ho málem dostal, tudíž si zavolejte i soukromého doktora. Lekl jsem se při otevření prvních dveří, člověk to holt nečekal, ta počáteční a finální atmosféra je boží.

V polovině hry jsem už byl tolik pokaděný(slušnější výraz jsem nenašel), že jsem si dal dva dny herní pauzu. Poté jsem to znovu rozehrál. Vývojáři se se hrou pomazlili jak to jen šlo(musím jim napsat věnované poděkování). Záporné frustrace se naskytly taky...a výrazné!!!

Hlavní postava neumí bojovat, hra je sice primárně dělaná tak, aby se šlo jen schovávat(a že to byl pocit, když mě zombík(mutant-říkejte si tomu jak chcete) našel ve skříni- naštěstí je naskriptovaný pokaždé jinak, tudíž si při novém loadingu vybere jinou skříň), ale proč ho třeba nekopne a pak neuteče(respektive hráč). Argggh, možností je opravdu mnoho, nejlepší pocit bylo hledat baterky do kamery v náležitě velké tmě a najednou na mě vyskočil jeden parchant(mohl bych se živit metalovým zpěvem - až tak dobře umím řvát), nestačil jsem se divit toho, čeho jsou vývojáři schopní. Pracovat v Red Barells jedna radost!

Nicméně kamera je moje oblíbená hračka(nebudu popisovat co má za funkce, ti co to hráli ví a ti co ne si to zahrají a zjistí to sami), jelikož s ní trávím nejvíc času ve tmě, ale natáčel jsem v podstatě každou kravinu. Termovize mě fakt bavila.

Nejvíc ze všeho se mi líbili zvuky hry. Song, když mě(postavu ve hře) někdo honil(naháněl, chytal),(=) šilený doktor ušmikl nůžkama prsty a skvěle znázorněné slzy tomu dávali šou jako z amerického filmu, ale zpackané ztvárnění ostatního a ta doktorova smrt byla ulevující. ---> vlastně atmosféra je skvělá, na konci už to nemá ten hororový smysl, spíš jen hledáte taktiku jak se vyhnout "nepříteli" (mě se to tak jevilo). Nebo vystrašený hluboký dech hlavní postavy(nevzpomenu si na jméno) - prostě boží, dodává to atmosféře ještě větší důraz a zajímavost.

Finálně tomu musím dát průměrné hodnocení, je to dobrý kousek u kterého jsem měl zajímavý pocit nebezpečnosti a zároveň velkého adrenalinu,ale docela podělali příběh a smysl celé hry.
80%

Pro: grafika,atmosféra, hudba-zvuky celkově, šílený doktor, kamera(termovize na baterky), více možností schovávání, útěky, strach, neusnete!

Proti: celkový strach, hlavní postava neumí bojovat, schovávání, doktor.

+13 +14 −1

Duke Nukem 3D: Plutonium Pak

  • PC 75
Plutoniově atomický pek je tak trochu zvláštní. Je plný vtipných narážek a reálií, ale, jak už bylo mj. v diskuzi řečeno, ne úplně se podařilo vyřešit něco jako level design. V těch misích a úrovních jsem se poněkud ztrácel a nevěděl kam teď vlastně jít a co tam dělat. Prostě zákysy. Ty sice dělaly hru těžší a tedy možná i delší, ale zábavnost díky tomu mizela. A bohužel mi nějak hratelnostně nesedla ani poslední mise/level s královnou - sice těžké a už ne tak složité a zákisoidní, ale... takhle vypadá finální level? Grc.. (neinspirovali se tu náhodou chlapci z tehdejšího Epic MegaGames se svým finálem Unrealu, což? :)

Pro: 'Další Duke'; vtipné odkazy a nápady

Proti: Oproti samotnému Duke 3D složitější, těžší a zákysovější; místy složité levely, kdy nevíte kudy kam

+13

NHL 2002

  • PC 85
Najlepšie NHL na PC. Hrával som to svojho času takmer stále. Hrateľnosť je na vysokej úrovni, o dosť sa to vtedy posunulo od NHL 2001. Všetko je spojené perfektnou hudbou a naviac tie zberateľské kartičky ma tam bavili asi najviac.

Pro: - hrateľnosť, zberateľské kartičky, hudba

Proti: - niekedy primitívna AI

+13

Alien Rage

  • PC 80
Po polském znovuoživení legendárního Shadow Warrior, který se mi hodně líbil, tu máme další polskou střílečku, která se snaží prosadit na trhu. Ještě že ty Poláky máme - no není-liž pravda? Faktem je, že Alien Rage jsem hrál ještě před novým Lo Wangem, ale až teď jsem se dostal k napsání komentáře. Vezmu to tentokrát jen krátce, ať to zbytečně neprotahuji a nesepisuji tu další román jako minule…

Hned na začátku je nutné si říci, že tahle hra si prostě na nic nehraje. Ještě před vydáním autoři všude rozhlašovali, že půjde o čistě arkádovou, lineární střílečku, která je jen o střílení – nic víc. A nutno podotknout, že jak slibovali, tak tomu i doopravdy je. Ale právě proto je to mnohem sympatičtější a hře to spíše lichotí – na rozdíl od většiny současných her, které se na oko tváří jako bůhví co a ve výsledku je to ještě horší kravina.

Příběh hry se odehrává v daleké budoucnosti na jednom z bezejmenných asteroidů, kde lidstvo po mnoho let těžilo vzácný nerost, který je velmi žádaným zdrojem energie. Problém je však v tom, že tento nerost chtějí ze stejného důvodu i mimozemšťané, a tak než se nadějete, rozpoutá se mezi lidmi a mimozemšťany řádná bitka. A do toho vstupujete vy v parádní kovové zbroji a s ultra těžkými zbraněmi, jak se na správného drsňáka sluší a patří.

Hra nabízí celkem 14 poměrně rozlehlých levelů, kde je povětšinou vaším úkolem prostřílet se z jednoho konce na druhý. To vám samozřejmě komplikují vaši nepřátelé, kterých je tu hned několik různých typů. A bylo by namístě poznamenat, že se jim to i vcelku daří. Hra totiž dost cílí na hardcore hráče, co hledají výzvy, a tak je docela náročná. A i když to přiznávám nerad, i já musel zhruba na konci první třetiny změnit obtížnost ze střední na tu nejnižší, protože být každou minutu mrtvý pro mě zkrátka není ta pravá zábava.

Zabíjením nepřátel a způsobem, jakým toho docílíte, získáváte body, kterými vás hra za vaši snahu odměňuje. Ty následně odemykají nějaká ta vylepšení, z nichž si můžete vybírat. Není toho tady mnoho a navíc můžete mít současně aktivovaných jen několik z nich, ale aspoň něco. O to více potěší, že každé takové vylepšení je opravdu znát. A to se pak obzvláště hodí při soubojích s bossy, kterých je tu taky celkem dost a jsou i vcelku originální. Na každého platí trochu jiná taktika, což oceňuji.

Zbraně můžete vždy nést jen tři, takže se často nevyhnete tomu, že budete po vyčerpání nábojů muset vzít za vděk nějakou tou mimozemskou hračkou. Všechny zbraně ale svůj účel plní obstojně a vypadají správně futuristicky. To se týká taktéž celého okolního prostředí, které je prostě neuvěřitelně krásné a detailní. I když je design úrovní lineární, nic to neubírá na faktu, že vše okolo nádherně září a vyvolává tu správnou atmosféru vzdálené budoucnosti.

Rozmanitost prostředí je přirozeně omezena zasazením do důlního komplexu na asteroidu, takže nějaké razantní změny nečekejte. Přesto je svět kolem vás od začátku až do konce dostatečně pestrý na to, aby se tak rychle neokoukal. Občas přijde ke slovu i nějaká ta specialitka v podobě jízdy závěsným dopravníkem nebo přesun v bojovém mechovi. Jde sice jen o krátké pasáže a povětšinou budete muset stejně po svých, ale i tak je to příjemná změna.

Alien Rage rozhodně není špatná hra, i když na první pohled může koncept téhle polské střílečky působit jakkoliv lacině. Ano, žádný trhák to není – ale to ani být neměl. Je to velmi příjemná, oddychová záležitost, kterou by mohli ocenit zejména ti z vás, kdo hledají něco nezávazného ke zkrácení dlouhých večerů. Zabere vám to celé sice asi jen 8 hodin hraní, ale i tak si docela užijete řádnou porci zábavy. Já se slušně bavil, taky asi proto, že jsem od toho moc nečekal. Někdy je zkrátka méně více, a jelikož si to na nic jiného nehraje, nemohu jinak než snahu autorů ocenit – 80 ze sta.

Pro: Na nic si to nahreje, čistokrevná střílečka, parádní grafika, celkem výzva

Proti: Vlastně ani nevím, snad jen by to mohlo být trochu delší

+13

Test Drive Unlimited

  • PC 100
TDU je velice chytlavá (nejen) závodní hra.
Nejvíc mě fascinuje svou rozlohou spolu s volností. Za zmínku stojí také perfektní zpracování aut i motorek, ale nejradši mám závody na čas. Např.200km závod v lehce interaktivním prostředí, kde musíte udržet průměrnou rychlost 200km/h. Čas honíte hlavně po dálnicích a pak dost riskujete po okreskách nebo v městech, abyste nakonec dosáhl času 59:51.
Unlimited nabízí daleko víc zábavy a u mě je to závodní hra no.1
+13

NHL 2002

  • PC 85
Super hra,pro mne snad nejlepší s edice NHL.Na to že je to z roku 2001 se mi velice líbí grafika a také hudba je dobrá.
"Sběratelské karty " jsou taky super i když spíše mě bavily dělat achievmenty než zbírat karty :) , "Tvorba vlastních hráčů" - další super věc,vždycky sem si první vytvořil sebe a pak hromadu známých:D. Turnaje taky nejsou špatné.
Na pár bugů a občas trošku nedomyšlenou AI,která je spíš na zasmaní než na to aby Vás nějak naštvala je hra úžasná.Nemám co dodat.

Celková hratelnost = Velmi dobrá.
***85%***

Pro: Grafika,hudba,bodyčky,"rvačky" a snad všechno ostatní :D

+13

A Virus Named TOM

  • PC 65
Aktuálně přidaná hra, kterou jsem před týdnem dohrál. Jedná se o velmi zábavnou logickou hru. Princip je úplně jednoduchý, spojit elektrické obvody, tak aby všechny byly spárované. Hra obsahuje 6 hlavních úrovní, které mají své pod úrovně.
Dva hlavní body, co hru zvedají od průměru je multiplayer a povedené animace mezi jednotlivými levely. Multiplayer může hrát až 4 hráči a to jak proti sobě tak i co-op story mód.

Verdikt: Tom je velmi milé překvapení. Sice závěrečné levely jsem opakoval tolikrát až jsem vzteky nevěděl jestli mám řvát nebo se smát. Ale po úspěšném dohrání levelu jsem byl odměněn vtipnou animací. 65%

Pro: Multiplayer, animace, hudba.

Proti: Závěrečné levely jsou na palici.

+13

Operation Flashpoint: Red River

  • PC 75
"Its gonna be like Jack O'Neill versus the Replicators up in that bitch!"
- Sgt. Damien Knox


Codemasters se v pokračování své odnože flashpoint série rozhodli zareagovat na kritiku Dragon Rising a ukročit trochu jiným směrem. Místo kvalitní, leč poněkud kostrbaté a sterilní taktické akce zde tedy máme pokus o cool road movie s hláškujícími charaktery a spoustou žvanění. Bohužel kromě několika vtipných hlášek se jedná především o nesnesitelné a nikdy nekončící blábolení testosteronových prosťáčků o tom, jak jsou strašně drsní, a jaká je zábava střílet rejžožrouty. Pokud bylo záměrem naznačit, že průměrný americký mariňák má IQ okolo sedmdesátky a ego velikosti mrakodrapu, tak se jedná o úspěch, pokud však měla tato charakterizace vzbudit sympatie a souznění s virtuálními spolubojovníky, britští Codemasters vsadili na špatnou kartu.

Po stránce gameplaye došlo k posunu na několika frontách. Hráčem ovládaný čtyřčlený tým nyní operuje jako součást většího družstva, což dělá zážitek trochu autentičtějším, přibyla i volba výzbroje spojená s lehkými RPG prvky. Rovněž mise jsou nyní výrazně delší, s mnoha nepovinnými odbočkami pro menší podpůrné úkoly v rámci družstva.

Bohužel za každý krok vpřed udělala hra dva kroky zpět. Nepřátel je víc, často nabíhají pod hlaveň jako zombie a hra se tak ve své hektičnosti blíží svým arkádovým bratránkům ze známějších herních sérií. Tomu odpovídá i neomezené léčení aktivované jedním tlačítkem a větší nalinkovanost misí. Red River si stále uchovává střípky taktické hratelnosti a vyšší obtížnost, ale posun k arkádové hratelnosti je bohužel znatelný.

Technicky nemám moc co vytknout, kouká se na to pěkně a zvuky jsou taky pořád slušné.
+13

F1 2013

  • PC 60
I přesto, že jsem od mala velký fanoušek motorsportu a zejména F1, první F1 závody jsem vyzkoušel až s F1 2010. Hrálo se to fajn, ale ten pocit z jízdy a celková atmosféra nebyly nic moc. Držel jsem se tedy NFS: Shift a proháněl obstarožní MOMO Racing Wheel pěkně v bezpečí za čelním sklem. F1 2011 a 2012 mě nijak nelákaly, ale classic mod v F1 2013 mě přesvědčil alespoň k vyzkoušení.

Zatím mam za sebou test nováčků a první závod v Austrálii. V testu v Abu Dhabi doporučuji strávit co nejvíce času, dokud si nebudete opravdu jistí, že tak nějak dokážete objet pár kol bez bouračky a než se trošku sžijete s autem. První dojmy jsou veskrze pozitivní, i když ten rukopis Codemasters je ve hře pořád dost silný. Grafika je trošku mdlá, hudba nic moc a ta atmosféra ze mě neždíme ten pocit brutálních rychlostí a Géček v zatáčkách. Jízdní model a AI zatím nemůžu hodnotit, ale oproti F1 2010 cítím některé změny poměrně výrazně (obrubníky, brždění, pneu, splitstream).

Trochu zvláštní mi přijde akcelerování při výjezdu ze zatáčky. Zatím jsem se to buď nenaučil anebo to Codies prostě trošku odflákli. Buď se kola hodně protočí (oni se tedy skoro vždy trochu protočí, ale ne tak aby motor drhl na omezovači), anebo se rozjíždíte jako šneci. Porovnával jsem si různé výjezdy s různými onboard videi a ukazateli telemetrie, a i když se rozjíždim opravdu stejně jako na skutečných záběrech, auto se zkrátka nezachová jako ve skutečnosti. Dodávám, že jezdím s vypnutými veškerými asistenty.

Jedna věc mě ale docela nepříjemně praštila do očí, a to očekávané výsledky od vašeho týmu. Podepsal jsem se Sauberem, a v prvním závodě si přáli abych dojel kvaldu i závod na osmém místě nebo líp. Kvalifikoval jsem se jako 14. a závod dojel 9., i přesto mi hra přehrála cutscénu jak se pilot a jeho závodní inženýr hrozně rozčilují, kroutí hlavami a jsou z výsledku zklamaní. Tohle si podle mě Codemasters mohli odpustit, vždyť máte pět týmů co jsou relativně na špici a můžou reálně bojovat o přední příčky, čili do první desítky je celkem těžké dostat se s týmem ze středu pole. Alespoň tu animaci si tedy mohli tvůrci odpustit, působí to na mě tak trochu nejapně.

Toliko první dojmy, hodnotit tedy zatím nebudu a časem komentář doplním.

EDIT 18.11.13
Jak jsem slíbil, tak taky plním a po delší odmlce doplňuji komentář. Sice jsem kariéru zatím nedokončil, ale hra si mě docela chytla a věřím, že při nejhorším začnu i druhou sezonu =) Codemasters vydali pár drobnějších updatů a některé opravili a upravili i dosti zásadní věci. Hra mi na mém obstarožním HW běží o poznání plynuleji, což považuji za velké plus. Zmiňovaný prokluz kol se mi podařilo o něco snížit, jen to chce opravdu rozumět nastavení a správně zvolit a nakombinovat jednotlivé položky. Nastavení vozu na 25% závodu je dost odlišné od toho s plnou délkou, a pokud bych chtěl 100% závod odjet s nastavením vozu pouze pro čtvrtinovou délku závodu, po půlce bych jezdil na ráfcích. U AI jsem zatim neobjevil nijak velké nedostatky, snad jen jednou nebo dvakrát jsem byl penalizován hned po startu, když jsem si bránil pozici (nepovolené blokování - nesmysl).

Hra je ideální pro fanoušky F1, které zrovna moc netáhně např. rFactor. V F1 mě to zkrátka baví mnohem víc, je tu kariéra a tím pádem i nějaké "imaginární" vyšší cíle stát se tím nejlepším pilotem světa. Nepotřebuji nejreálnější fyziku, protože moje křeslo stejně neumí simulovat přetížení, a ruce i nohy se v reálu a při 100% simulaci chovají zkrátka jinak. Odhaduji realističnost cca na 80-85%, platí tu stejné zákonitosti, jako kdybyste skutečně řídili F1 - musíte být konzistentní, hlídat pneu, šetřit palivo a nastavovat poměr směsi, kontrolovat co se děje za vámi, plánovat strategii, být opatrný na plyn a na manévry na trati, přesně a precizně brzdit a držet ideální stopu. Závody F1 nejsou jen o super akčních bitvách na trati a závratných rychlostech, ale o konzistenci, o odhadu okamžiku a využití správné chvíle, musíte přemýšlet dopředu, ale zároveň se soustředit na tu jednu konkrétní zatáčku před vámi. F1 má (dle mého názoru) mnohem blíž k vytrvalostem, než ke krátkým sprintům nižších formulových sérií. Tohle vše F1 2013 dokáže hráči ukázat. Bohužel ale může chvíli trvat, než si na to člověk přivykne, hra zkrátka neumí tak rychle zaujmout... Což je škoda, dalo by se to určitě zvládnout lépe.

Rád bych v budoucnu viděl možnost zajet si první předstartovní kolo (po výjezdu z boxů), zahřívací kolo a i vítězné kolo. Chci vidět víc drobných karambolů v první zatáčce, lepší animace pohybu auta v boxech při zajíždění pro pneu nebo zatlačování auta do garáže (upřímně, to je pro zkušeného grafika/animátora záležitost jednoho nebo dvou dní), lepší hudbu, surovější a hmatatelnější atmosféru.

Pokud neprahnete po nejaktuálnější sezóně a nejste F1 magoři, rozhodně se vám hru nevyplatí kupovat, tolik vám toho za ty prachy zase nedá. Nicméně na "vyblbnutí" jsou tu i další módy a některé jsou i nové, takže kdo rád míchá skutečnou F1 s různýma arkádovějšíma výzvama, ten se tu určitě najde. I tak bych byl ale spokojenější, kdyby další sezony F1 vycházely jen jako update. Člověk by si za cca 800Kč koupil F1 základ, a každý rok si za 250Kč dokoupil aktuální sezonu, auta, tratě, trošku vyladěný engine, a drobné vychytávky a za stovku třeba nějaký ten mód.

EDIT 11.12.2013
Komentář už sice nabobtnal do ohromných rozměrů, ale přesto bych ještě rád dodal pár drobností a postřehů co se závodů a AI týče.
Doporučuji volit opatrný styl jízdy při těsných soubojích, tzn. včas najíždět do defenzivní stopy. Zpočátku jsem byl dost agresivní, a AI, i přesto že je spíš opatrnější, sice včas uhla ale několik dalších metrů se chovala dost nevyzpytatelně. Hra si podle mě moc neumí poradit s tím, že někdo jezdí trošku jako magor. Ve výsledku pak sbíráte penalizace vlastně za příliš agresivní styl jízdy, což by mohli Codies do příště trošku poladit.
Poté, co jsem si jízdní styl vypiloval a výrazně zlepšil konzistentní výkony v závodech, dokázala hra naservírovat skutečně vynikající a těsné souboje trvající několik kol, ale nebyl to nereálný extrém. AI na vás tlačí, ale když to nejde, trošku zvolní (jako když v reálu pilot sleduje toho před sebou, čte jeho stopu), a pak zase několik kol přitlačí, a občas to vyzkouší i na techničtějších částech trati, kde se předjíždí hůř a dělá se více chyb. To se mi velmi líbí, a dokáže to přidat opravdu hodně, musíte být ale trpěliví a naučit se jezdit víceméně stejná kola po delší dobu.
Hra se podle mého hraje daleko obtížněji na volantu, než na gamepadu. Klávesnici neberu vůbec v potaz, jednak jsem to vůbec nezkoušel, a údajně se to opravdu skoro vůbec nedá. Ono točit rukama a do toho sehrát i nohy, a bojovat s feedbackem je zkrátka náročnější, přesto ale lepší zážitek, samozřejmě. Gamepad vám ale dovoluje být k autu stejně citliví, jenomže přes malé páčky a ovládání plynu a brzdy na tlačítkách se do toho dostanete daleko rychleji. S volantem umí být F1 2013 vcelku slušný simulátor, i když samozřejmě pořád to není "sim-racing first class". Osobně bych ale už ve fyzice moc zásadnějších změn nedělal, do dalších let by stačilo jen trošku dolaďovat drobné nedostatky, a zaměřil bych se spíš na animace v boxech, celkovou atmosféru, a nějaké ty serepetičky okolo (různé věci v kariéře, a další "balast"). I když, rok 2014 přináší novou éru F1, takže jsem dost natěšenej nejen na závody skutečné, ale i jak se Codies popasují s přenesením úplně nových vlastností aut a motorů na virtuální dráhu.
+13

Alien Earth

  • PC 50
Alien Earth je svěže působící kombinací tří žánrů (akce, adventura, RPG). Děj začíná tím, že si po jaderné válce zdecimované zbytky lidstva podrobila mimozemská rasa Raksha. Hlavní hrdina je vyhnán ze své rodné vesnice, zpočátku se musí snažit hlavně přežít, postupem času se zapojí do odboje proti mimozemšťanům. Hra má výbornou survival atmosféru a velmi hezkou "isometrickou" grafiku.

Zpočátku je hodně adventurní. Z nalezené tyče a nože je možné vyrobit kopí (nazvané "halbert", ale vem to čert), kombinací několika předmětů vznikne molotov, použitelný proti některým silnějším monstrům. V úvodní džungli nejsou boje nijak složité a není jich příliš mnoho, s výjimkou jednoho nepřítele jsou veškeré boje kontaktní, takže není zase takový problém se jim vyhnout. Předměty, potřebné na výrobu molotovu nebo protijedu, se v lokacích objevují stále dokola, tototéž bohužel platí i pro nepřátele. Dojde také na setkání s několika NCP (postupnou komunikací přibývají ve speciálním okénku další a další klíčová slova). Jakmile se hrdina dostane do města (či do toho, co z něj zbylo), začnou hrát prim střelné zbraně, obtížnost se skokově zvýší a adventurní složka je upozaděna. Po získání prvních psionických sil, přidání se k rebelům a nakoupení lepšího vybavení obtížnost zase klesne, jen aby ve finále vystřelila (zejména díky souhře několika nešťastných designérských rozhodnutí) do nadoblačných výšin.

Ve hře je implementován velmi zajímavý (byť jednoduchý) vývoj postavy. Za splněné adventurní úkoly (nikoli za boje) hlavnímu hrdinovi přibývají životy (z úvodních 50 jsem se dostal na 200, ale netuším, jestli je to maximum). Používáním zbraní roste jejich účinnost a při častém používání psionických sil je možné se učit další a další u dvou různých učitelů. Nepřátelé se objevují stále dokola, což je ve městě kompenzováno tím, že při prohledání z nich vypadávají předměty, které je možné prodat a koupit například lepší zbraně, brnění či doplnit zásobu nábojů. Problém stran RPG systému vidím v tom, že není naprosto jasné, co jak funguje. V manuálu není ani čárka o tom, že používáním se zbraně zlepšují (při získání nové zbraně je ukazatel pokaždé někde jinde a člověk to celkem logicky považuje za sílu, nikoli "natrénovanou" účinnost zbraně). Opakovaným používáním psionických sil se sice člověk může učit další, ale ať jsem použil obranné psionické síly kolikrát jsem chtěl, vždy mi bylo zamítnuto naučení nových. Ve hře chybí ukazatel toho, jak moc se člověk s danou psionickou silou vytrénoval, u některých klesá počet bodů, nutných na jejich použití, u jiných pro změnu ne. Na konci hry jsem měl tři obranné, zato osm útočných, reálné užití mají s bídou dvě (léčení a zlepšení útoku).

Kámen úrazu jsou ovšem samotné boje. Nepřátelé se neustále respawnují bez ohledu na to, že jste z dané obrazovky před pár vteřinami odešli (při grindování peněz výborná vlastnost, na konci budete autory proklínat). Není pro ně problém střílet mimo hranici viditelnosti, zato je občas problém je rozumně zaměřit. V bojích není moc co vymyslet, člověk kliká a předpokládá, že to tak nějak přežije (na léčení v bojích až na výjimky zapomeňte, většina psionických sil moc k ničemu není, protože jsou drahé a slabé). Ve střední části hry se situace díky nakoupení lepší výbavy srovná a nebude problém nepřátele kosit jak na běžícím pásu, ale na konci i s nejlepším vybavením nastane opět peklo. Situaci příliš nepomáhá ani to, že občas člověk sejme stejného panáčka na dvě rány a jindy vystřelí desetkrát a nic (dá se tomu trochu pomoci trénováním zbraní, ale pořád je to hodně otázka náhody).

Samotný konec je jedno velké peklo, které autoři nemohli vůbec myslet vážně. Projeví se v něm všechny špatné vlastnosti hry v celé kráse. Včetně nemožnosti rozumného ukládání (v celé hře je možné ukládat, byť neomezeně, na pouhých čtyřech místech) a toho, že hlavní hrdina tvrdošíjně odmítá běhat, takže na útěky z bojů rovnou zapomeňte. Jedná se pouze o boje s velmi silnými dokola se respawnujícími nepřáteli, zatímco je nutné běhat po stejných lokacích čtyřikrát tam a zpátky, protože to někomu přišlo vtipné. Když přesně víte, co máte dělat, tak tato legrace zabere asi hodinu (znovu podotýkám bez možnosti uložení hry). Nehrát ve VirtualBoxu s možností savestate, tak se na to po prvním marném pokusu vykašlu.

Alien Earth je velká škoda. Obrovský potenciál kombinace několika různých žánrů spolu s krásnou grafikou a ukázkovou atmosférou je téměř zlikvidována nejasným vývojem postavy, velmi špatným zpracovnáním bojů a fatální kombinací masívního příklonu k akci spolu s nemožností rozumného ukládání.

Pro: atmosféra, kombinace žánrů, vývoj postavy, nakupování výbavy

Proti: nemožnost běhat a ukládat hru kdekoli, nejasný vývoj postavy, špatně zpracované boje, otřesný konec

+13

Battlefield 4

  • PC 80
Tak jsem se zase vrátil z bitevního pole a abych pravdu řek, nevim co si o tom myslet. Pokud si mnozí stěžují na singl kampaň předchozího dílu, asi nebude moc velikej důvod opěvovat tohle. Především pak proto, že je to v podstatě totéž v bledě modrym a ještě ke všemu s tim, že se s váma hra nesere a jede se tu vpřed bez zbytečnejch skopičin okolo (možná proto mě naštval závěr, kdy bez toho, aniž by hra byla nějak důstojně uzavřená, vyjedou rovnou finální titulky).

Jenomže já si nemůžu pomoct, protože trojka se mi hodně líbila a prezentovala po většinu hry dynamickou jízdu v parádnim grafickym kabátu, která v mnohých aspektech zadupávala takový CoD do země. Pokud bych se tedy měl zaměřit na technický zpracování, asi bych pravil, že ačkoliv konkurence teprve přijde, momentálně nemá adekvátního soupeře. Všechno totiž krásně vypadá. Když se zakoukáte na hlavní postavy, na to jak mluví, jak se hýbou a využívají mimiku, přijdou vám jako živý. Grafika sama o sobě není žádnou revolucí, zato nasvícení scény je o stupeň lepší, než v BF3 (a že už tam to byla pecka), taky částicový efekty jsou super (kamínky, jiskry, tady lítá tohle a tam zas to), do toho započítejte momenty typu "kde je kurva ten dům, kterej tu před chvílí stál" a už jenom na základě tohohle musíte říct, že se to povedlo.

Bohužel, pokud si mnozí stěžují na zabugovanost trojky, ve který já osobně chyby vůbec nevnímal, budou si stěžovat tady dvakrát tolik (jednou jsem se propad do textury, jindy mi zabitý nepřítel zůstal vyset ve vzduchu po explozi granátu, atd atd).

Všechny neduhy jsou ale kompenzovaný hutnou kulervoucí akcí s tradičně fantastickym zvukem (i soundtrackem). A protože se jede na filmovost, je veškerá ta řež prokládaná dialogy (tu rozstřílíte tohle, doběhnete sem, příběhově trochu pokecáte a jede se dál), což hře hodně pomáhá, protože takovej Garrisonův proslov během toho, co se připravujete na výjezd do války, dokáže s přehledem vyvolat husí kůži (takový momenty jsou ve hře asi tři).

Takže asi takhle: BF4 je v moha věcech lepší než předchůdce, aniž by se dalo říct, že je v něčem vyloženě horší (příběh je sice lepší, ale zase příliš zkratkovitej). Jenom pocit ohromení trochu uvadnul, protože všechno jsme už mohli někde vidět.

Herní doba cca 5 hodin.

Pro: grafika, zvuk, soundtrack, destrukce, řada velkých výjevů, rozlehlost bojišť, vcelku dobře vystižený charektery hlavních postav, rozjel jsem to na ultra

Proti: chyby, konec hry a celkově jistá odbytost příběhu, jedna nudnější mise

+13