Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Paper Sorcerer

  • PC 70
Všichni jeskyňáři instalujou MaM 10, jen Psyx musí na poslední chvíli místo letité značky sáhnout po neznámém indie titulu. Ale že bych litoval, se říct nedá. Paper Sorcerer mě ihned čapnul a přes mírnou monotónost, mě taktické souboje nepustily až do závěrečných titulků. Grafika zajímavá, avšak vzhledem k téměř neměnícímu se prostředí, není ani zdaleka využitá, jak bych si představoval.

Bavilo, ale zároveň musím varovat, hra není pro každého, v náročných soubojích hráč stráví 90% času plus je znát, že ji tvořil pouze jeden člověk. Současná verze obsahuje množství menších bugů, tuhle nejde otevřít truhla, tady se nepřidá předmět do inventáře. A nejde vypnout hudba. Nezbývá doufat, že to pořeší záplaty.
+13

Spear of Destiny

  • PC 90
Tak tohle byl podle mě nejlepší Wolf co kdy byl, jako malej capard jsem u toho proseděl dost času a otočil jsem to jako dítě již ve druhé třídě. Byl jsem na sebe náležitě hrdý a zároveň zklamaný, protože nástupce Doom jsem považoval za sračku(do dnes), bavilo mě střílet vojáky ve Wolfu a ne humus z reklam na chemické prostředky do hajzlu.
Pamatuji se jak jsme u toho sedávali a drtili to třeba v pěti lidech, dva hráli(střelba, chůze) a zbytek co by diváci dávali podnětné návrhy a rady kam se vydat dřív a pak samozřejmě propukla tradiční bitka(většinou slovní) o to, kdo je na řadě.
Soundtrack k této hře, hraje živě v mojí hlavě dodnes, mám to fakt naposlouchané a jako malý capart jsem si to i pobrukoval, ke zděšení okolí,....
V podstatě chci jen říct, že k této hře se váže dost mých vzpomínek, a pochybuji, že v nějaké době narazím na nějakou hrou, jejíž soundtrack si budu pamatovat 20 let(je pravdou že je rozkošně minimalistickej), nebo nějaké levely. Když jsem si to zahrál před rokem, byl jsem překvapen jak moc jsem si jednotlivé levely pamatoval.
+13 +16 −3

Batman: Arkham City

  • PC 80
Rocksteady se nechalo pohltit vlastní megalomanií. S cílem trumfnout Arkham Asylum se vývojaří rozhodli naházet do pokračování všeho co nejvíce a až potom začali přemýšlet, jak by to teda mohlo dohromady fungovat.

Nejbolestněji to lze vidět na strašlivě roztříštěném ději obsahující dvě hlavní linky, které se ale navzájem nijak neovlivňují a technicky vzato by mohly být základem pro dvě různé hry. První se toči okolo samotného vězení Arkham City a jeho strůjce Huga Strange. Úvodní část děju spočívá v tom, že Batman plachtí z bodu A do bodu B, aby mohl spolu s jinou postavou krčit ramenama, protože ani jeden z nich neví, co se vlastně děje. Do Batmanova zmateného poletování zničehonic zasáhne druhá linie točící se kolem Jokera. Principielně je ale totožná s první linií s tím rozdílem, že Batman s postavama vymete podlahu a ty z posledních sil zkřehlým prstem ukážou nový cíl poutě. Až v poslední třetině začne mít Wayne úspěch a neodchází vždy s prázdnýma rukama. Jen ta šablona misí zůstane stále stejná. Vlastně poslední čtvrthodina je příběhově celkem zajímavá, ale tou dobou už mi to bylo dost u prdele.

Vedlejší mise musely na papíře znít skvěle. Jen teda většina z nich zmutovala do konceptu - „Poď sem – Drž X – Profit!“ Za zmínku stojí pouze krátká bojová epizodka s netradičním prostředí (Mad Hatter je sice jenom náhražka za Scarecrowa, ale i tak fajn) a Riddlerovy místnosti, které se ale otevírají postupně až po sesbírání určitého počtu Riddlerových trofejí. Jenže jich je takový extrémní množství, že je posbírají jen opravdoví vytrvalci.

Ještě že ta hratelnost zůstala stejná. Souboje sice jsou celkem jednoduché, ale konečně aspoň útočí i více lidí zároveň. Síla soubojů se nejvíce projevuje až v challengích, kde je nutné údery řetězit. Stealthová část podobně jak soubojová neprošla žádnou razantní změnou. Ale ta kombinace obou stylů je naprosto famózní a málokdy jsem zažil, aby byla hratelnost tolik návyková jako v případě prvních dvou Batmanů.
+13

Duke it out in D.C.

  • PC --
Jo, tak tohle jsem zvalil jak malinu.

Na rozdíl od Life's A Beach si tenhle addon drží svou laťku kvality vysoko celou dobu. Úrovně jsou obrovské a v jejich humpoláctví se člověk často může ztratit. Osobně jsem ale ani ve "vyhlášeném" Smithsonian Terroru nemusel mrkat na yt walkthrough a s celkovým level-designem jsem byl hodně spokojen.

Líbily se mi odkazy na reálie, naopak nepotěší častá nutnost použít výbušniny k dalšímu průchodu, protože hráč výbušniny u sebe vůbec nemusí mít a je tak v pasti.

Měl bych jen malou výtku k bossovi. Stejně jako v případě Life's A Beach se jedná o dost masakrální maras, který probíhá tak, že vlítnu do místnosti a začnu to kolem sebe kropit Devastatorem, zatímco se snažím úkrokovat jak zběsilý. Celý tenhle totální chaos skončí většinou po patnácti vteřinách a já z toho prakticky nic nemám. Kdyby se na mě někdo v tu chvíli díval, asi by neměl šajn, co se to vlastně na obrazovce odehrává a často jsem šajn neměl ani já - prostě jen zavřít oči a čekat, jestli mě při kroužení rozetře nějaká zbloudilá raketa po zdech...
+13

The Abbey

  • PC 70
Ještě než se rozepíšu o hře The Abbey, chci předeslat, že Jméno růže jsem nikdy nečetl a film se Seanem Conerym jsem viděl kdysi jako malý s rodiči a můj nedospělý mozeček z něho pochopil prd. Takže můj komentář bude z tohoto pohledu zcela nezaujatý.

Krásné tematické úvodní menu hry vám už tak trochu napoví, kde se bude hra odehrávat. Intro je jako úvod do hry dostačující a jako rozjezd postačí, aby hlavní postavu adekvátně vtáhlo do děje.

Na začátku je vaším a Leonardovým úkolem vyšetřit úmrtí knihovníka opatství. Už od první chvíle vám bude jasné, že vyšetřování nebude tak lehké, jak se vám ho pokouší mniši vnutit a že viník se stále „ukrývá“ někde uvnitř. Začátek byl pro mě osobně velmi nudný a nezajímavý a musel jsem se i chvílemi přemáhat abych hrál dál. Naopak poslední část hry, která je ze všech nejdelší a podle mého příběhově i atmosférou nejlepší.

Dějství je rozděleno na akty celkem čtyři. Akt jedna je jedna velká seznamovací nuda, ale už od Aktu 2 se vše začíná obracet k lepšímu. Intriky, temná tajemství, kacířství, zrada, smrt, čarodějnictví a dokonce i sám Lucifer. Toho všeho se nám ve hře dostane. Hra ovšem dávkuje tyto aspekty dost podivně a ne v zrovna ideálním množství.

Bratr Leonardo, tedy postava, kterou ovládáte a je i hlavním hrdinou celé hry. Není od pohledu zrovna sympaťák, ale inteligenci má na úrovní Sherlocka Holmese. S jeho brilantní dedukcí se budete setkávat po celou dobu vyšetřování. Konečně jsem se taky dostal k adventuře s nesarkastickou hlavní postavou, což bylo osvěžující. Pobočník Bruno je trochu přitroublý pomocníček a Leonardo ho ve svém komentáři celkem trefně popíše jako „svou osobní třísku v patě“... Přesto se Bruno bude několikrát hodit. :)

Charaktery jsou napsané spíše účelně, aby žádný potřebný nechyběl. Ten kdo vám nemá být sympatický, tak opravdu není, ten kdo vám má připadat hloupý vám i hloupý připadá. Postavy také neprocházejí žádným vývojem, tak jak jsme je poznaly na začátku tak se budou chovat i na konci.

Atmosféra samotného vyšetřování je taková jaká má být. Pocit, že před vámi mniši něco schovávají a naštvanost, že nemůžete přijít na to proč a co je to. Hra se neubránila tomu nepoužít humor, ačkoli to nebylo vůbec nutné. Čistě vážnější formu bych si dal radši. Možná bych skousl, kdyby působil inteligentně a ne jako stokrát recyklovaný humor jako v estrádách na Nově.

Opatství je poměrně rozlehlé a hned ze začátku můžete jít až na jedno místo kam chcete. Jeho jednotlivé lokace mě příliš nenadchly, ale je to prosté opatství ve skalách a tak asi nemůžu čekat krásu v podobě Sixtinské kaple. Díky prostředí ve kterém se The Abbey odehrává, mi hodně připomíná druhý díl Still Life.

Ovládání je adventurní, vystačíte si s myší (L tlačítko informace, P tlačítko úkon). Ve hře je taky mapa, díky které budete rychle překonávat vzdálenosti po opatství. V Aktu 3 se ale bez ní budete muset záhadně obejít, nechápu doteď proč?

Něco k inventáři. Jeho ovládání mě na začátku trochu pozlobilo, ale později jsem si zvykl na to, že abych ho zapnul, musím najet myší nahoru a vypnul myší dolů. Inventář si můžete natrvalo prásknout na obrazovku vpravo, ale kvůli jeho velikosti vypadá pak celý obraz nepřirozeně.

Ke konci hry mě zaskočila první mini hra. Byla to příšerná posunovačka (příšerná, protože mi nikdy nešli a nemám je rád) u ní jsem se dost natrápil.

Hudba čistě kostelní prošpikovaná chorály a varhanami. Skvěle pomáhá dotvářet potřebnou atmosféru a sílu okamžiku. Taková hudba se do Abbey víc než hodí a autorům za ní patří pochvala. Hudba mi postupem času doslova učarovala. Je z ní cítit přirozený klid, jaký by na svaté půdě měl být, ale i svatá půda nemá vždy svaté obyvatele a proto hudba i občas přitemní. Ozvučení je už horší, zvuky často znějí podivně a ploše.

Dabing není zrovna šťastný a zní povětšinou dost amatérsky. Třeba dabing Bruna je přímo otřesný. A i ostatní karikaturní hlasy mnichů mi k srdci nepřirostly.

Rozhovory jsou vedeny tak, jak je běžná praxe, prostě přes pár nabídnutých možností konverzace. Postavy při nich používají jen jedno gesto, ať říkají cokoliv, snad jen kromě Leonarda, který občas gesta okoření i mimikou obličeje. Vyčerpaná témata ovšem z rozhovorů nemizí, u novějších adventur by to ale měla být samozřejmost.

Grafika ujde, chápu, že někomu se tento druh kreslené animovanosti nemusí líbit, ale mně to osobně nevadilo.

Herní doba se pohybuje okolo 10 hodin.

The Abbey se mi nakonec docela líbilo hrát a nudil jsem se jen občas. Ovšem jak ve mně vzbudil Indiana Jones and the Fate of Atlantis zájem o archeologii, nebo Machinarium o tom jak lidstvo pokročilo v robotice. The Abbey ve mě zájem o víru v boha nevzbudilo.

Pro: Hudba, atmosféra, Leonardo, konec

Proti: Začátek, dabing, ozvučení, humor, jednoduchost

+13

Fallout 3 - Broken Steel

  • PC 55
Je sice chvályhodný, že tento přídavek přidal 10 nových úrovní. Jen kdyby nebylo tak snadné se na ně dostat. Hratelnost nepřináší nic nového. Nakoupit si hromadu stimpacků, vlítnout tam a všechno vyrubat. Akční hra. O RPG nemůže být řeč, protože se už nelze na maximální úrovni vyvíjet dál.

Nic moc už je jenom naprosto tragická návaznost. Pokud se obětujete, zbude po vás v outru jen plasma prášek. Aby jste se o pár hodin později probudili zdrávi na lůžku. Proboha proč? Na vysvlečeného otroka z hadrů, kde má pod špinavými hadrami čisté a luxusní spodní prádlo i s tričkem jsem si zvykl. Ale tohle už je podle mě moc.

Trochu přituhlo. Potom, co jsem dostal suverénně na prdel od plenitelů, stáhl jsem obtížnost na těžkou. Začne to dobře. Scéna se zničením velkého robota je výborná.. Pak už se bohužel jen pochoduje vpřed a střílí. Za jasně daným cílem bez šance na zvrat.

Co mi ale dostatečně zvedlo náladu, je přítomnost Alien Blasteru. Kanón jak hovado. Gaussova puška se může jít zahrabat. Na vedlejší questy jsem se vykašlal. Už na ně nemám motivaci.

Pro: alien blaster, 10 nových úrovní, nejobjemnější ze všech přídavků

Proti: max. 30 úroveň, ztráta motivace, definitvní přerod v akční hru, návaznost příběhu

+13

Fallout 3 - Point Lookout

  • PC 60
Budu vám vyprávět příběh. Že už jsem z hrou Fallout 3 strávil celkem dost času. Že jsem postoupil na maximální úroveň, takže motivace k dalšímu hraní se mi těžko hledala. Že mě zvědavost stejně nakonec přemohla. Že jsem nelitoval, protože to vůbec nebylo špatný. Že se mi zdejší halucinogenní močály i docela zamlouvaly.

Že obtížnost pro moji nabouchanou postavu nebyla tak vysoká. Že spotřeba stimpacků byla sice vyšší, ale na obtížnost těžká jsem v pohodě zvládal. Že, ať se mi zdejší grafická stylizace a atmosféra líbily, neměl jsem už náladu prohledávat a držel jsem se jenom hlavní dějový linky. Že mě i děj někdy překvapil. Že pointa má vpravdě až filozofický nádech a je spjata se samotnými příčinami války.

Že nové zbraně a nepřátelé byly fajn. Že zvláštní psychedelicky hororová atmosféra byla super. Že ale tvůrci mohli přidat pár úrovní. Že by mě to tu možná udrželo déle než jeden večer, protože místa k objevování tu jsou. Že proto mé dobrodružství rychle skončilo, protože spousta míst k objevování je pořád i v původní pustině.

Pro: atmosféra, zajímavý děj, super stylizace, nový nepřátelé, fajn nové zbraně

Proti: nebyla zvýšena maximální úroveň

+13

Medal of Honor: Allied Assault - Breakthrough

  • PC 80
Breakthrough je druhý a poslední datadisk k MoH: AA. Tentokrát je dějiště bojů zasazeno do Afriky a Itálie. Díky tomu přichází řada novinek včetně Italských vojáků, nových zbraní (převážně Britských a Italských) a samozřejmé nové prostředí. Ten největší rozdíl v rámci hratelnosti však přináší navýšení obtížnosti vinou omezení munice i léčiv. Zatímco v minulých dílech bylo nábojů možná až příliš, teď jich je tak akorát a protože po nepřátelích zbývá jen minimum munice, často budete čelit hrozícímu nedostatku střeliva. Podobně jsou na tom lékárničky – jen zlomek nepřátel po sobě nějaké zanechá. Čím více postupujete hrou, tím méně zbývá munice i léčiva po nepřátelích.

Od svého základu (AA) prodělal B změny i v dějovosti a celkovém pojetí války. Vše je akčnější, našlapané výbuchy i střelbou a výsledek působí filmověji. Jenomže pokus o dějové zvraty skřípe a to hodně. Když už jsem asi potřetí unikl takřka jisté smrti, bylo to trapné, tím spíše, že nějakou tu havárii, či nepřátelský přepad přežije pokaždé jen hlavní hrdina a nikdo jiný. Provázanost mezi úrovněmi se také kamsi vytratila. Asi jen polovina úrovní v misích na sebe přímo navazuje a navíc prakticky na každou novou úroveň dostanete do začátku jiné vybavení. Je tudíž celkem zbytečné šetřit si munici do těch nejlepších zbraní, protože o ně stejně brzy přijdete. Na druhou stranu jsou úrovně oproti základu větší a jedna zabere cca 20 – 40 minut.

Dojmy z misí:

1 - Tunisia (4 úrovně)
Na drsňácké proamerické žvatlání jsem už skoro alergický a své si odbyl i B v podobě důstojníka na samém počátku. Brzy jsem byl vyhozen uprostřed nepřehledné vřavy, navíc s celkem zdařile provedenou písečnou bouří. To, že jsem nedostal masku, mě ale naštvalo – vždyť úsek s maskou byl v AA jeden z nejlepších! Vím, že B je datadisk, takže se očekává, že hráč odehrál základní hru a je připraven na vysokou obtížnost již od začátku, ale stejně mi to přišlo přehnané. Tím spíše, že spojenci během minuty pomřeli a já zůstal v zákopech sám. A protože přes písek není nic vidět, nezbývalo než se hnát vpřed. Ta vynucená hektičnost provází celou misi. Ať už jde o ochranu tanků, o útěk po střechách, o ničení děl nad průsmykem, či o dobývání věznice – stále jsem měl pocit, že mě hra tlačí vpřed a dělá to dvěma základními způsoby – buď nucenou ochranou spojenců, či neustálým respawnem nepřátel. Nelíbí se mi to, ale Tunisko má i světlejší momenty, jako například infiltraci v přístavu, jízdu tankem, či přestřelky na potápějící se lodi. Krom spousty stacionárních děl, které však posloužily jen na zabití hrstky vojáků, se zde objevují nové zbraně, a i když zatím nejde o žádný zázrak, taková pistole s patnácti náboji v zásobníku, je pěkná hračka.

Dojmy z mise byly jako na houpačce. Světlé momenty střídaly ty tmavé a já proto uděluji pomyslnou stříbrnou hvězdu.

2 - Sicily (3 úrovně)
Tohle je zlatý hřeb datadisku. Hlavní myšlenka mise byla častokrát využitá i v AA – sám anebo skoro sám na nepřátelském území. Navíc jsou nepřáteli výhradně Italští vojáci a tudíž je na obzoru celá sada jejich zbraní – pistole Beretta, puška Carcano, poloautomat Moschetto a prapodivné bíločervené granáty s velkou účinností. Britové taky nejsou pozadu a tak nechybí lehký kulomet Vickers ani puška s tlumičem DeLisle. Skoro všechno jsou lahůdkové kousky, které řádně oživí hru. Tu zpestří i stealth akce na letišti, či opravdu působivé přestřelky na vinicích. Dále je v poslední úrovni spousta spojenců, přičemž většina klidně může zemřít – takové mám nejraději, protože jejich AI je stále mizerná a udržet je naživu by vyžadovalo řadu loadingů. Takhle, když se je povede uchránit, je to fajn a když ne, nic závažného se neděje. Snad jediné, co mi výrazněji kazilo zážitek, byl závěr, kdy je třeba se pomocí minometů ubránit tankům. Je to jeden z nejnáročnějších momentů celé hry a zmáknout to na první pokus je snad nemožné. Mě to dalo hodně zabrat, až jsem si říkal, jestli v tom není nějaká finta a jestli není snazší ničit tanky bazukou.

Jak už jsem zmínil – jde o nejlepší misi hry, takže jednoznačně zlatá hvězda.

3 - Italy (4 úrovně)
První polovina závěrečné mise patří městským bojům. Místy to připomíná městečko odstřelovačů z AA, ale i když je to zlé, tak hrozné to zase není. První půlka mise se též odehrává v duchu záchranné operace, takže nechybí mnoho spojenců, i když jen zajatců, či zraněných. Druhá poloviny mise nastavuje laťku obtížnosti opravdu hodně vysoko a to díky dvěma důvodům – za prvé akutní nedostatek munice a za druhé bránění se proti hordám nepřátel. Je to úsek, kdy jsem pomalu počítal každý zásobník a jak jen to šlo, využíval jsem stacionární zbraně či ty méně univerzální (pistoli a brokovnici). Už takhle to bylo na hraně a kvůli vysoké obtížnosti jsem nejednou opakoval daný úsek znova a znova. Vzpomínám například na šílenou obranu rozbořené budovy. Byl tam kulomet s nekonečným počtem munice, ale jakmile jeden jediný nepřítel zmizel z dosahu kulometu, musel jsem kulomet nechat a jít ho zastřelit, zatímco se dovnitř valili další vojáci a kulomet ztratil význam. No a výsledek – hromada nábojů zmizela, aniž by to bylo nezbytné. Říkal jsem si, že to nevadí, jenže ke konci to začalo být znát. Samotný závěr pak patří podobně jako v AA nutnosti rychlého postupu, či spíše rychlé střelby na cíl, kterým jsou vojáci snažící se odpálit vysílač. Do toho neustálé přívaly střelců a ještě tanků… Myslím, že útěk z pevnosti v AA je oproti tomuhle pohodička.

Bohužel tahle mise mě dokázala spíše otrávit. Ta obtížnost je místy úděsná a neumím si představit hru na Hard. Těch opravdu zábavných úseků je minimum – pocit frustrace z přílišné obtížnosti, navíc ještě umocněné nedostatkem munice, prostě převládá a tak dávám pomyslný bronz, čímž nechci říct, že je mise vyloženě špatná, ale z těch tří mi přijde zkrátka nejslabší.


Abych to shrnul – B je rozhodně zdařilý datadisk, čítající slušných 11 úrovní (zdánlivě třetina původního AA, ve skutečnosti díky větší délce úrovní je datadisk minimálně poloviční). Navíc se datadisk nebojí přinést řadu novinek a dokonce částečně pozměnit hratelnost – nutnost šetřit munici. Má řadu skvělých momentů, které naneštěstí ušlapávají momenty špatné. Přesto jako celek působí nadmíru dobře, byť za sebe můžu bez váhání říct, že na svého staršího kolegu (Spearhead) nemá.

Pro: Atmosféra, rozmanitost prostředí, dobrá AI nepřátel, stylová orchestrální hudba, nové zbraně (Italské a Britské)

Proti: Místy přehnaná obtížnost, slabá AI spojenců, velmi málo munice ke konci hry

+13

Teen Agent

  • PC 75
Jedna z prvních adventur, co jsem kdy hrál a strávil u ní opravdu hodně času. V těchto dobách jsem si užíval každý postup hrou. Co na tom, že byl třeba jen jedenkrát za dva dny. Krásný příklad toho, jak se kdysi hrálo, si můžete přečíst na jednom známém sk webu:

...Až som prišiel asi ku najtvrdšiemu zaseku, s ktorým som si celý vikend nevedel rady...Ked ste sa potopili do jazera, jasne ste videli na dne kotvu.klikal som na nu ako sialeny, ale nic. Mlíčnak to mal na haku, preplaval nad nou, kotva nebude. Po dvoch dnoch skoro nonstop bludenia a skusania vsetko na vsetko som sa odhodlal ku jedinemu rieseniu ktore ma napadlo. Otvoril som časopis Riki a medzi inzeratmi som nasiel niekoho, kto Agenta mlíčnaka mal ako originalku a predával ju. Bol som z KE, on z BA (a vtedy sa tusim medzimesto uctovalo vyssie) no aj tak som mu zavolal. Vysvetlil som mu, že som našiel jeho inzerat v časaku a aj keď bohuzial nemam zaujem hru od neho kupit, z toho ze ju mal som usudil, ze ju aj hral. A teda ze by si nevedel spomenut ako sakra tu kotvu z dna dostal.Viete si predstavit nieco take dnes?? Mozno tak by ste mu poslali spravu na fb :). Ale co bol uplne neuveritelne, po chvilke uvazovania mi povedal ze kotvu zoberie ak sa na nu klikne HNED po tom co sa obrazovka prepne na podvodny pohlad a mlicnak je uplne na zaciatku obrazovky... Myslite že to fungovalo? Jasne že ano. Takze do pošty pre teba ho síce nepozvem, ale aspon tuna slusne dakujem aj ked netusim vlastne komu :). A sakra...bola to krajšia doba, howgh

Pro: Humor, Grafika, "Česká" atmosféra

Proti: Obtížnost, občas Nelogičnost

+13 +14 −1

Alan Wake's American Nightmare

  • PC 75
Pokračování či spíše doplněk původního Alana Wakea uzavírá příběh původní hry. Rozsahově se s ní samozřejmě nemůže srovnávat. Alan zde má již image ostříleného "bojovníka světla", který nedbale, vším co je zrovna po ruce, rozpráší kdejakou temnou havěť a ani se u toho příliš nezapotí. Je zde patrná větší nadsázka až ležérnost než u původní hry, která je mimo jiné reprezentována vystřídáním Alanova kvádra za kostkovanou košili a rifle (kde k nim přišel, ví asi jen Mr. Scratch).

Já o vlku a vlk v další větě... Záporák Mr. Scratch je dokonalý padouch a slizoun par excellence, který příběh zpestřuje občasnými televizními vstupy plnými zběsilého řádění prokládanými demotivačními promluvami do duše ke své (doslova) lepší polovičce.

Co se týče hratelnosti, ta dostala výrazně arkádovější ráz a prvky. Opět budeme sbírat stránky z Alanovy knihy, které doplňují a vysvětlují příběh, navíc nově slouží k odemykání beden s bonusovými zbraněmi, těch poněkud přibylo. za zmínku stojí především nýtovačka, která ještě více podtrhává nadhled celé hry.

Přibyl rovněž nový mód, ve kterém musíte (no, vlastně nemusíte, že) zůstat naživu po určitou dobu, kdy na vás ve vlnách útočí všechny možné druhy nemrtvých. Těch je podstatně více druhů než v původní hře, např. frajer, který se na světle efektně rozskočí na dvě menší kopie a ty na další dvě atd. Kromě toho se setkáme s jakýmsi ptakotýpkem, který se tu a tam promění na hejno ptáků, jen aby následně opět fúzoval a zákeřně se Vám zezadu zakousl do krku.

Celkově hodnotím pozitivně, i přes kratší rozsah, méně hutnou atmosféru. Jako doplnění příběhů je to ovšem zcela dostačující, prostě pěkná třešnička na dortu jménem Alan Wake. Doufejme, že se dočkáme druhého chodu.

Pro: doplnění příběhu, nové druhy nepřátel, více zbraní, Mr. ...wait for it... Scraaaaatch!

Proti: Slabší atmosféra, krátký rozsah

+13

Silent Hill 3

  • PC 85
úvodem citát ze hry... Heather: Is every person here a mental case? - Naivní to otázka. Jistě, že ano, jsme přeci v Silent Hillu.

SH3 je zcela jasně moje druhá neojblíbenější hra série (hned po SH2). Jedničku jsem bohužel nehrál (takže jsem asi barbar :D), dostala se ke mně totiž jen dost mizerná emulovaná verze, a to mi zkazilo dojem. Příběh a soundtrack atd. ale znám, takže si přece jen troufnu srovnávat. Pokud s něčím nesouhlasíte, neváhejte komentovat.

Co mě ze začátku docela zarazilo byl fakt, že se podstatná část hry odehrává mimo Silent Hill (narušilo mi to původní myšlenku, že se jedná o jakési unikátní a magické místo na místě prolínání dvou světů). Později se tam ale podíváme, takže jsem se dočkal své oblíbené romantické procházky v mlze (malé bezvýznamné plus). Dále bych zmínil bizarní zábavní park, kolem kterého se hra vlastně točí. Samotná úvodní sekvence hry je prostě dokonalá!

Radost mi dále trochu kazila některá dost pofidérní monstra. Co měla proboha být taková ta fialová kuřata v nákupním centru (po vygooglení zjištuji, že se poeticky nazývají Numb body) anebo vypasený drahoušek z metra zvaný Insane cancer (milé, není liž pravda)? Většina monster je ale vážně povedená a děsivá. Roztomilí dvojhlaví pejsci, Střihoruký Edward ze střechy apod. No radost pohledět.

Nižší hodnocení dávám částečně proto, že mi moc nesedí téma kultů, démonů apod. Ne, že by to bylo vyloženě špatné, ale více mi vyhovovala abstraktnější forma SH2. Každopádně příběh má i tak dost povedenou atmosféru, snad jen dialogy mi občas připadaly trochu prkenné.

Na celé sérii mě fascinuje fakt, jak se jednotlivé hry liší co se týče atmosféry (temná a ještě temnější, ale pokaždé trochu jinak). SH3 získává ještě šílenější a ujetější nádech, což je asi do značné míry zásluha hned úvodní skladby You´re not here od zpěvačky Mary Elizabeth McGlynn, která doprovází i trailer. Zatímco SH2 byla melancholická a zádumčivá záležitost, třetí pokračování od začátku nabere podstatně rychlejší tempo. Ačkoliv možná hra nedosahuje takové psychologické propracovanosti (teď možná kecám) jako mnou tolik opěvovaný SH2, je zde jistě spousta symbolů a podivností, které by se daly dlouhosáhle rozebírat (a že se taky rozebírají).

K soundtracku už jsem se vlastně vyjádřil, má trochu podobný odstín jako hudba z dvojky, ale je poněkud temnější a hlavně výše zmíněná úvodní skladba jej posouvá dost jinam. Po psycho úvodu následuje uvolnění ve formě skladby End of Small Sanctuary. Dále je to pak již povědomě temné, no prostě jedna báseň! :D

...Happy Birthday to You, Heather...

Pro: grafika, méně těžkopádné ovládání než ve dvojce, příběh, soundtrack

Proti: některá monstra, málo Silent Hillu

+13

Silent Hill 4: The Room

  • PC 65
Dvěma slovy: Velké zklamání. Začátek vypadal opravdu slibně, probudíte se v ošuntělém hotelovém pokoji a ke svému nemilému překvapení se nemůžete dostat ven. Tato část hry je zpracovaná opravdu působivě. Navíc z pohledu první osoby vše dostává zcela jiný ráz.

Kéž by zbytek hry byl podobně vydařený... jenže není. Jako by se jednalo o dvě samostatné hry. Jakmile skrze díru v koupelně projdete do snového světa (či jak to nazvat), vše začne být jaksi fádní. Uznávám, že ještě první část má něco do sebe, ale později to pro mě ztratilo půvab a hru jsem nakonec nedohrál (možná je to škoda). Následně jsem alespoň na youtube zkouknul všechny animačky. K příběhu se tudíž vyjadřovat nebudu, protože jsem jej asi ne zcela pochopil.

Napadá mě, že kdyby jen autoři udělali onen odvážný krok a celou hru převedli do první osoby, mohlo se alespoň jednat o zajímavou inovaci či experiment.

Situaci částečně zachraňuje (jak jinak) brilantní Yamaokův soundtrack doplněný skladbami od Mary Elizabeth McGlynn (skladba The Room of Angels). Především díky hudbě má hra charakteristickou atmosféru, opět s podstatně odlišným odstínem než ostatní hry série, takže výsledek není zase tak špatný. Jen kdyby grafická stránka a celkově hra nebyla tak odbytá (můj názor).

Pro: The Room, soundtrack

Proti: odbyté zpracování, nezajímavé lokace

+13

ArmA III

  • PC 75
Arma3 je pro mě největší překvapení za posledních pár let. Přestože původní Flashpoint a Resistance jsou pro mě srdcovky, tak první dvě Army mě vůbec nechytly. Bral jsem je jen jako Flashpoint s lepšími 3d modely, ale se stejnými nedostatky a dost mě to štvalo, čekal jsem větší pokrok a proto jsem od Army3 čekal stejné zklamání - proto jsem před vydáním natočil i tuto parodii odkaz První videa a screenshoty mě také nenadchly, říkal jsem si, že zasazení do budoucnosti na řecký ostrov nemají šanci zaujmout a o to víc jsem byl překvapený, až jsem hru jednoho dne náhodou vyzkoušel.

Hned jako první mě do očí praštila skvělá grafika, která exceluje především ve zpracování ostrova Altis. Za ten bych dal grafikům metál, protože mě fakt baví se po něm jen tak procházet. Vegetace je jako živá, města jsou velmi detailně postavené a všechny budovy (kromě kostelů) jsou pro hráče otevřené! Při hraní si připadám si jak na dovolené, jen mě mrzí, že ve hře není žádný civilní život - ani v kampani. Ostrovy jsou prakticky vylidněné a pohybují se na něm jen vojáci a partyzáni.

Zvuky taky doznaly jistého vylepšení, samopaly zní konečně trochu jako zbraně, jen rotačáky mají pořád extrémně debilní zvuk (nechápu, jak to mohlo v BI projít) a proto doporučuji mod SpeedOfSound, který posune zvuky do úplně jiné dimenze. Ze hry zmizel i otravný zvuk "houpání" výstroje, který mě ve dvojce doháněl k šílenství a udýchaná postava už nezní tak debilně jako v původním Flashpointu...

Další velký pokrok je vidět v animacích vojáků, kteří konečně působí trochu jako živí. Bohemce trvalo jen nějakých 12 let, aby se naučili správně používat Motion Capture... Jedinou připomínku bych měl k animaci pomalé chůze se sklopenou zbraní, ta totiž vypadá, jakoby ji snímali z Robocopa a pokud takhle jde několik vojáků za sebou, tak to vypadá vážně komicky. S animacemi souvisí i ovládání, které je konečně zase trochu zábavné a řekl bych, že i trochu zjednodušené - za účelem lepší hratelnosti.

Co mě ale trochu zklamalo je umělá inteligence a to především spolubojovníkům, kterým velíte. V původním Flashpointu jsem s nimi problémy neměl, pouze mě štvalo, jak pevně pořád drží formaci. Tady se ale všichni chovají prostě jako kreténi a nejde s tím nic dělat - např. musíte rychle utéct z města zpátky do tábora, během útěku jste pod palbou a vaši svěřenci místo aby vzali nohy na ramena a upalovali tam, kam jim zavelíte, tak se plouží nejpomalejší možnou chůzí a trvá jim to třeba o 10 minut déle, než vám. Chybí mi v příkazech něco, čím bych je popohnal. Chápu, že se snaží být jakože opatrní, ale ve chvíli, kdy mají za prdelí skupinu tanků se to prostě nedělá! Zpočátku jsem se snažil hrát mise v kampani tak, aby mi nikdo ve skupine neumřel, pak jsem ale zjistil, že jsou ostatní jen na obtíž a často jsem je nechával "na spawnu"... Dále mě zarazilo, jak nepředvídatelná je umělá inteligence nepřátel - i když jim dáte skill na minimum, tak vás občas nepříjmeně zaskočí svou nechutně přesnou střelbou.

Další zklamání bych viděl v chudém obsahu, který dostanete za (podle mě) dost vysokou cenu. Vůbec mi nejde o kampaň, ale o zbraně a jednotky, které mi příjdou nudné ve srovnání s tím, co nabízela Arma2. Budoucnost mě fakt nebaví, takže ty hranaté hrůzy, které hra obsahuje jdou úplně mimo mě. Stýská se mi po starém dobrém UAZu a Mi-17. Navíc mně příjde fakt ujeté, aby v roce 2035 byla hlavní stíhačkou L 159 Alca :-)) Jo a když už jsem u těch vehiklů, tak musím vyzdvyhnout fyziku, která má sice pořád daleko k dokonalosti, ale od Army2 je to velký krok vpřed. Vozidla konečně zatáčí podle toho, kudy jim směřují kola a jízdu si tak můžete občas i vychutnávat... Asi tak do momentu, než pojedete s civilním pickupem 200km/h po rozoraném poli :-))

Co se kampaně (která vyšla až po vydání jako DLC a je rozdělaná na tři samostatné části) týče, není to nic geniálního, ale taky tady není nic moc co vytknout. Zpočátku jsem měl trochu problém zvyknout si na jiný styl vyprávění (žádné cutscény, pouze sledujete dění a briefingy), ale časem jsem si zvykl. Pár misí mě dokonce bavilo natolik, že je občas hrávám znovu pro zábavu. Občas jsem měl dokonce pocit, jakoby mi bylo zase patnáct, kdy jsem poprvé hrál Operaci Flashpoint a byl jsem ztracen v misi "Po Montignacu" :-) Jo, pořád to má stejné kouzlo, je to prostě paráda, když vás hra nevodí za ručičku a vy sami si můžete vybrat, ze které strany, a jakým způsobem zaútočíte...

Hodnotím pouze single-player. Slyšel jsem, že v MP je strašný net code a videa s lagujícími pajduláky to jen potvrzují, proto jsem si nechtěl kazit chuť a zůstal pouze u kampaně a editoru...

Good Job Bohemko, napotřetí se to povedlo. Teď chci nějaký pořádný addon, ve kterém budou UAZy a Gazíky a ne ty futuristiciké hrůzy! :)

Pro: grafika, zpracování ostrovů, atmosféra, volnost, lepší ovládání všeho, kampaň

Proti: nespolehliví spolubojovníci, některé zvuky, zasazení do budoucnosti, žádný civilní život

+13

Wasteland

  • PC --
Byl bych pokrytec, kdybych tvrdil, že ta hra je boží, né není!
Zub času je prostě pěkná svině, co se nemaže ani,svého času, s pohlednou kráskou Pamela Anderson a tady to není jinak.
Dějovka je samozřejmě zajímavá, ale ovládání je natolik zastaralé, že se to prostě nedá, ale jako mobilovku na androidu bych to i z dlouhé chvíle otočil.
Grafika je naslušné úrovni i dnes, protože pixelová grafika prostě nestárne, je to prostě výtvarný styl. Takže po grafické stránce stěží něco vytknout,prostě se mi to líbilo.

Souboje jsou fajn, ale jsou tak časté, že to člověka pěkně sere. Kupodivu jsem u toho vydržel celkem dlouho, ale jen stěží jsem si mohl vychutnat kouzlo, kterého jsem se v 90. letech neúčastnil. Každopádně doporučuji alespoň prvních pět minut! Protože stále je to historický kousek a hrát to, je jako listovat originálem Dalimilovy kroniky(obrazně řečeno).
Z toho důvodu nemůžu hru jakkoliv hodnotit, protože by to bylo jako z dnešního nazírání světa, psát recenzi na biblihttp://www.youtube.com/watch?v=KZ7KubM-R4E.
+13 +17 −4

Fruit Ninja

  • PC 0
Fruit Ninja je jednou z nejpopulárnějších „krájecích“ her pohybujících se po všech mobilních platformách.Já o tom slyšel prvně v životě a viděl u jednoho kluka.

Prej vás hra neomrzí..No mě to přestalo bavit po pát minutách.
Kdo je sadista tak si může vychutnat sekání.I když lepší je sekat do živého, což je teda větší sranda bohužel cenově dražší.

Jinak V menu se nachází DOJO, NEW GAME, EXTRAS a GAME CENTER. V DOJO si vybíráte pozadí a nůž, které se vám otevírají za různé úkoly. Mezi vylepšení patří Bomb deflects (odráží bomby), Berry blast (při přeseknutí speciální jahody vše exploduje a získáte pět bodů navíc) a Peachy times (při každém přeseknutí přidá dvě vteřiny v Arcade a Zen módu. Hra je samozřejmě propojena s Game centrem a při splnění všech úkolů získáte achievmenty v hodnotě 1000b.

Zajímavá je cena hry na mobil na všechny systemy ( 20-30 kc.)Krom WINDOWS PHONE, který mimochodem stoji asi 60 kč.
Xbox 360 180,-

Pro: Ovoce, sekání,procvičování prstů.

Proti: Nuda, cena.

+13 +14 −1

Moebius: Empire Rising

  • PC 40
Jane Jensen. Jediný důvod, proč jsem se rozhodl dát šanci Moebius: Empire Rising je právě jméno scénáristky, která má v adventurním kruhu své nadšené fanoušky. Moje první setkání s její prací jenže nedopadlo příliš dobře.

Pro začátek to lepší: analyzování. Během hraní je potřeba několikrát prozkoumat a ověřit pravost artefaktů pomocí jejich detailů. Nejedná se o nic složitého ani světoborného, ale právě v jednoduchosti tkví síla. Podobně je na tom i zjišťování informací o lidech a jejich spojitostech s historickými osobnostmi, na kterých stojí celý příběh. Jedná o zajímavý prvek nenarušující, ba právě velmi oživující, jinak klasickou hratelnost.

Všechno ostatní je už špatně. I když se jedná o nezávislý projekt celá hra se jeví značně amatérsky. Směšné animace postav, nevýrazná hudba a v mém případě i občas vypadávající zvuk znemožňují hlubší ponoření do děje. S mírnou výjimkou Rectora jsou všechny postavy nudné a nesympatické. Celý příběh je povrchní, jakoby se bál o něco složitějších, aby nad ním hráč náhodou nemusel přemýšlet. Korunku hře nasazují hnusné cutscény, za které by se styděl už první Playstation.

Suma sumárum není důvod Moebius zkoušet. Jistě lze najít hromadu, ve všech ohledech, lepších adventur.

Pro: analyzování

Proti: animace, cutscény, nudné postavy a děj

+13

Mafia II: Joeova dobrodružství

  • PC 75
Tak konečně mám hotové všechny DLC. Jednoznačně vyhrává Joe's Adventures. Jsou tam postavy, které znáte z hlavního příběhu, takže se dozvídáte něco víc o tom, co se odehrálo během Vitova pobytu v chládku.

Škoda, že cut scénami se stále šetřilo. Bylo jich sice o fous více než v obou Jimmyho DLC dohromady, ale i tak to bylo pořád málo. Číst si obrazovku s bífinkem je přece jenom nudnější než kouknout na nějakou hranou scénku.

Čeho jsem si všiml bylo také to, že DLC je obtížnostně o pár levelů výše než ty s Jimmym. Nepřátelé jsou přesnější, dávají lepší damage, reagují o fous rychleji a policajti mnohem dřív vytahují pistole a mašinkvéry. Taky se mi zdálo, že rychlá auta se neobjevují tak často jako v ostatních přídavcích.

Jenže hlavní mínus vídím v tom, že pořád je to koncipováno tak, že jedete celou misi na jeden zátah a honite se za lepším score, tzn. pořád se musíte přesunout na místo startu mise, pak už během mise k místu, kde začíná samotný úkol a nakonec na místo, kde to celé končí. Což znamená, že se nekonají žádné checkpointy v průběhu měřených úkolů a vy to celé musíte opakovat stále dokola.

Pro: Vyplňuje částečně mezery z hlavního příběhu; různorodější mise; obtížnější

Proti: Pořád ty otravné obrazovky s brífinkem; absence checkpointů v průběhu měřených misí

+13

Game Dev Tycoon

  • PC 80
No tak, přiznejte se, určitě se mezi vámi najde někdo, kdo si vždycky toužil zkusit práci herního vývojáře, ale nikdy se k tomu nedostal, nebo to pro něj bylo příliš obtížné. Pokud se takový snílek najde, určitě by neměl minout prvotinu studia s názvem Greenheart Games, které vzniklo teprve v roce 2012 a už teď má mnoho úspěchů s touto velmi kvalitní leč jednoduchou hrou. Zahrát si ji můžete na PC (Windows, Linix) či na Macu OS X. Sehnat ji pak můžete na Steamu za pár dolarů.

Tato hra si říká simulátor byznysu a já k tomu dodám, že i herního vývoje jako takového. Vašim cílem není nic jednoduššího než si založit firmu, dát ji příhodné jméno a začít v podkroví vaši garáže pracovat na prvním herním kódu. Předtím se však ujistětě, že jste si vybrali pohlaví a vzhled panáčka, který k vám sice bude celou hru sedět zády, ale například barva vlasů či svetru je velmi příjemným zpestřením. Jakmile doladíte detaily, hra vás vykopne se spoustou rad do herního dějství.

Na začátku nemáte moc věcí na výběr a také můžete velmi rychle zkrachovat, což se v moji firmě naštěstí nestalo a v červených číslech jsem se ocitl pouze jednou a na velmi krátkou dobu. Vyberete si tedy z dostupných druhů jako je FPS, strategie, adventura, atd. Následně zvolíte typ hry, já začínal hororovou adventůrou. Dále vyberete engine, možnosti ozvučení, design úrovní, zvuky a další podobné serepetičky na které jste zvyklí, kliknete na vytvořit hru a už to jede.

Z hlavy se vám pak začnou linout různě barevné bublinky a ty budou létat do patřičných kulatých chlívečků v horním rohu obrazovky. Jeden je červený a nese název chyby(bugy), další je oranžový, ten náleží designu, potom je tu světle modrý který se věnuje použité technologii a tmavě modrý, kde svítí název výzkum. První hry máte hotové v řádu několika sekund a pak už jen se zatajeným dechem očekáváte první hodnocení recenzentů, které má velký vliv na prodej a tak je třeba se snažit.

Svého vedoucího firmy musíte počas hraní vylepšovat tak, že ho pošlete na školení, kde se naučí lépe ovládat barvičky, o kterých jsem psal výše. Čím větší číslo, tím lépe danou oblast ovládá. Naučit se však můžete i rychlost s jakou tyto dovednosti bude vykonávat. Tohle všechno neplatí jen pro vás, ale i pro zaměstnance, které tam budete muset posílat taky i když si více budou přát dovolenou. Po každé vydané hře je tedy dobré trošku zlepšit statisktiky všech ve firmě a věnovat se dalšímu titulu.

Hra se snaží čerpat z minulosti, kterou jsme si všichni prošli. Pokud jste tedy herní dějiny bedlivě sledovali, víte, na které konzole či platformy se nevyplatí vytvářet hry, protože je čeká zánik. Jediné, čím se toto liší od reality jsou názvy. Například místo herní výstavy E3 je tady G3, Playstation je Playsystem, Xbox je Mbox, to samé pak platí pro ostatní herní vývojáře. Dejte tedy velký pozor, na které platformy vyvýjíte, je to velmi důležité. Mě se vždy vyplatilo PC a PS či Mbox.

Při hraní vás bude čekat mnoho výstav, novinářů, vývoje nových technologií, vytváření vlastních enginů a jejich následný prodej, nabírání zaměstnanců, druhotných zakázek - jako je například web design, nacházení vydavatelů, vytváření her a jejich pokračování a mnoho dobrých a špatných rozhodnutí, které buď přivedou firmu ke krachu, nebo k rozkvětu. Toto a mnoho dalšího ve velmi obyčejné ale sakra zábavné hříčce, která nemá dohromady ani 200 MB.

Co tedy říci závěrem? Dbejte na to, jaké hry tvoříte a pro koho je děláte, vyvarujte se sázení všeho na jednu divokou kartu a raději se snažte jít pomalu ale jistě směrem k úspěchu. Na začátku hraní je třeba si zvolit za jak dlouho hru chcete dohrát, já zvolil 35 let dlouhou éru, která je doporučená a dostal jsem se na vrchol během šesti hodin dlouhé kampaně, kde jsem vydělal kolem sedmi set milionů dolarů.

Nejvýdělečnější hrou potom byl simulátor letadel, kterého jsem prodal více jak 25 milionů kopií a utržil jsem skoro 350 milionů a to už, přátelé, firmu postaví na nohy. Přeji vám mnoho úspěchů při vývoji a pozor na piráty, protože na ty se tam také nezapomnělo. Dokonce když hra vyšla, tak ukradená kopie nešla dohrát a pořád to hlásilo, že díky míře pirátství studio zkrachovalo. A to už je na zamyšlení, co říkáte? Jo a abych nezapomněl, titul obsahuje i češtinu, sice je ve stádiu beta, ale anglicky nemluvící populaci to bude dozajista stačit. A to už je ode mě vše!

Pro: - Výtečná hratelnost - Zábavné prvky - Cena

Proti: - Herní kampaň příliš rychle uteče - Občasné bugy - Časem stereotypní

+13 +14 −1

Avadon: The Black Fortress

  • PC 75
Výborné rpg s poutavým příběhem, tunou textu i soubojů, bez zbytečných statistik a s jasným rpg systémem, které ale plyne svižným tempem a vydrží opravdu na dlouho.
Moc hezky napsaný příběh. Průchod hrou barvitě doplňuje množství textu a opravdu krásně dokresluje atmosféru a zastřešuje jednoduchý vizuál hry. Souboje jsou obtížné hlavně v první půlce hry, zato všechny bossfighty jsou vážně tuhé a představují opravdovou výzvu. Obtížnost lze ale měnit i v průběhu hry. Postup hrou je jasně daný, avšak v závislosti na vašich morálních volbách má hra více konců.

Největší problém hry vidím v tom, že příběh vás defaultně staví do určité pozice v prohubijícím se morálním rozkolu, ze které plyne jedno logické východisko. Tato možnost se však ale stává pro většinu hráčů nepřekonatelnou, protože k jejímu zdolání vám hází klacky pod nohy samotný gamedesign hry. Jediná vada na kráse v jinak opravdu skvěle nadesignované hře. Naštěstí autor hry ve finále nechává rozhodnutí na samotném hráči, a tak žádný zákys nehrozí.

Avadon určitě není hra pro povrchní rpg hráče. Tohle je hra spíše pro rpg nadšence. Pokud jimi jste, nebudete zklamaní.

Pro: příběh, gamedesign, obtížnost

Proti: nedostatky v soubojovém systému, příběhová linearita, chybí soundtrack (jen ambient)

+13

James Cameron’s Avatar: The Game

  • PC 95
Po hodine a pol nezmyselného vybíjania pandorskej fauny nastal ten dlho očakávaný zlom – zastrelil som svojho generála a pridal som sa k domorodým Na'viom. Nasledujúcich osem hodín som behal po prekrásnej prírode, likvidoval ľudských parazitov, ničil obrie buldozéry v baniach, ale aj lietajúce lode. Vadil mi nezmyselne rýchly respawn vojakov. Nie že by ma ich nebavilo zabíjať, ale mám rád robotu, po ktorej vidno výsledok. Hra má inšpiratívnu spiritualistickú atmosféru, kde pandorská Eywa je ekvivalent zemskej Gaie. Môj prekliaty druh som z Pandory vyhnal, no ja som neodišiel, stal som sa Na'viom. Kievame!

Pro: Možnosť hrať za Na'viov. Vlastne, keby nebola možnosť hrať za ľudí, tak by mi to nevadilo.

Proti: Nezmyselne rýchly respawn nepriateľov.

+13