Nejlépe hodnocené komentáře

K Land Warriroru mě nepojí takové nostalgické pouto jako k DF1 a DF2, byť se jednalo o jednu z prvních her, které jsem si za svoje penízky pořídil a jejichž velká papírová krabice mi zabírala místo na poličce a lapala prach. Není to ale špatná hra a jakmile se objevila akční příležitost získat tuhle herní sérii na Steamu s podporou nových systémů (Win7 64bit) nebylo o čem přemýšlet :)

Po spuštění hry se musíte smířit s hlášením o nedostatku virtuální paměti, které je třeba alespoň "140 Mb" a pak hurá do prostředí rozšlápnutého menu, nechápající poměr obrazovky 16:10 :) Novalogic pro své třetí písíčkové deltaforcování připravilo několik zajímavých novinek, které stojí za to si připomenou a které nemají vůbec žádný smysl:

1) Smrt softwarovým voxelům, sláva akcelerované 3D grafice. Ano, třetí Delta Force už opustily voxelově kostičkovou a nedetailní grafiku a prsí se hrdě s nijak zvlášť detailnější grafikou s naprosto holým povrchem. Tam, kde jste v DF2 lezli trávou a neviděli na krok, tady se plazíte po naprosto hladkém povrchu na planetě, která nezná trávu. Jsou tu stromy a keříky, ale to je všechno. Alespoň už ale poznáte zimu, které sice je jen změnou textury, ale rozpoznatelné. A to i zvukem, sníh pod nohami křoupá a křustí, až by to stálo nahrát si pro poslech "relaxační procházky sněhem".

2) Doposud jste vždy byli určeným členem a prostě jste plnili rozkazy. Nyní si můžete vybrat charakter, za který budete hrát. Na výběr je pětice specialistů jako, odstřelovač, specialista na boj v uzavřených prostorách, specialista na výbušniny atd. A každá profese má nějaké speciální schopnosti odpovídající jejímu zaměření. To vypadá dobře, co? Nabízí se možnosti jako nesení více munice specialistu na boj s těžkými zbraněmi, nebo schopnost udržet zbraň v klidu či lépe mířit na delší vzdálenosti pro odstřelovače... Význam ale nemá výběr postavy vůbec žádný. Jediné, čeho se dočkáte, je oslovení v briefincích vaším kódovým jménem. Všichni ale plní stejné rozkazy a chování zbraní je také pro všechny stejné - vůbec žádné rozdíly ani v cílech ani startovní pozici v případě "kooperačních" misí.
// Tohle beru částečně zpět: Byl jsem upozorněn, že např. Medik s sebou tahá navíc lékárničku, oproti ostatním profesím, nějaké dobré výhody tak postavy zřejmě mít budou, jen jsem si jich prostě díky jejich nevýraznosti absolutně nikde a nijak nevšiml.

3) Všichni jsou trénovaní specialisté a tak když se snaží zamířit, jsou natolik udýchaní, že trvá nějakou chvíli, než muška přestane zběsile skákat. Nějak jsem moc nepochopil tuhle fíčuru, kdy buď musíte zariskovat a pálit i se zaměřovačem takřka od boku, vyčkat chvíli na příhodném místě nebo rovnou zalehnout, protože potom je kolíbání maximálně eliminováno ihned, ale tak jako tak to prostě zdržuje.

4) 3 volné pozice na ukládání... pozice. A každou lze libovolně stále dokola přeukládat, takže hra má v podstatě neomezený save. Nicméně využít lze snad jen na nejtěžší obtížnost, protože AI :)

Nu, takže prozatím máme nijak pěknou grafiku od DF2 zrovna nijak nádhernou a několik zbytečných inovací. Přihodíme typickou DF AI, kdy ti volové stojí a čumí na vás a nic nedělají, případně naopak střílí skrze mlhu ze vzdálenosti, kdy ani vy s nejlepší sniperkou a maximálním zoomem 4x nevidíte naprosto vůbec echt nic + vaši parťáci nabíhají do jam lvových na odstřel, a typický příběh magorovi z východního Německa, který po pádu zdi a hrozícímu stíhání za mnohé nedobré věci vybuduje teroristickou organizaci a jeho nohsledové samozřejmě kolem sebe plivou nukleární hrozby. To prozatím nezní kdovíjak vodvazově, což?

Nicméně furt je to ona zábavná tupá likvidační střílečka, která vás za těch 21 misí kampaně nutí jen jednou v časovém limitu najít bombu. Stále totiž platí, že je to odpočinkový "Moorhuhn" zlých panďuláků s ruskými průpovídkami a povětšinou fuseklemi na kebulích v prostředí,m které vám dá jen za cíl jejích kompletní eliminaci, ale jak to uděláte, kdy, odkud a s jakým kvérem je naprosto a zcela na vás - naběhnout s UMP do budovy a kropit nebo vzít sniperku s tlumičem a H&K5, oblézat okolní kopce kolem do kola a postupně z uctivé vzdálenosti snižovat počty osazenstva Sfingy, mexických pyramid, stavení v bažinách, poušti, ropných mořských plošinách či vojenských bází za slunce i v temné noci nehledě na to, jestli máte všechno JEN vybít nebo JEN vzít rukojmí a pokusit se s nimi utéct bez zbytečného cavyku či JEN najít kufřík nebo vyčistit vědeckou základnu bez toho, abyste jen škrábli jediný počítač. Naprostá volnost bez časových limitů navíc s ukládáním pozice, takže když budete chtít, můžete se klidně týden po kouskách plížit mlžnou bažinou a pižlat všechny jenom nožem.

Po skončení hlavní kampaně si můžete dát ještě pěknou hromádku jednotlivých misí, přičemž nadšení je tohle jen poloviční, páčto polovina map a misí je v kampani neobsažených a tedy zajímavých a nových, druhá polovina = jednotlivé mise z kampaně.

Při hraní téhle hry jsem si vzpomněl n tři věci, které jsem si pamatoval už z doby dávno minulé a to ze chvil prvního hraní: celkem slušná hudba v menu (oproti předchozím dílům); egyptská mise se Sfingou, pyramidami a záchranou rukojmí, která byla v samotné demoverzi hry; a mise v bažinách, kdy není nic vidět, zničeho nic se před vámi vynoří dřevěný dům a radar indikuje, že je až po komín přecpán nepřítelem, ale nádherně svítí měsíček :)

S jednoduchostí, nenáročností a "tupostí" hry jsem nikdy problém neměl. věděl, jsem, co od Delta Force očekávat a tak jsem ochoten odpustit i ty chyby, i tu grafiku, i tu AI a i ty zbytečné novinky. Nebýt té kolíbavé mušky, šel bych klidně výš.

// "Možná, že když základnou proběhnu dostatečně rychle a bez ohlížení, tak si mě nevšimnou, případně se navzájem omylem postřílí, a parťákovi, který plní misi a já ho mám jen krýt, tak ušetřím čas..."
- "Longbow is down, Longbow is down!"

Tohle vlastně ani není pořádně hra, ale takový pár minutový zážitek. Moucha, jejíž jediným údělem je dostat se výš a výš a vysoko nad všechny a nad všechno a vy, jakožto hráč, máte své mouše tohle přání splnit do posledního bodu. A nebudete to mít ani nijak složité, protože tahle hříčka nemá nic jiného než start a cíl a vědomí, že mouše se nemůže nic stát. Tedy, stát v cestě ji mohou jen poryvy větříku, padající listí nebo se sem tam objevivší se pavučina, jejíž lepkavé spáry dokáže moucha s vaší pomocí zpřetrhat, ale nic, co by dokázalo postup zastavit nebo zhatit. Letíte jen výš a kocháte se stylově rozmazanými a odbarvenými kousky přírodou a světem ohraničené muší cesty vzhůru. A do toho vám jen fouká větřík a zní bzučení, které postupem času utichá s tím, jak se moucha světu vzdaluje a zmenšuje se a větřík sílí spolu s živým tichem přírody a přidává se podmanivá lehce teskná hudba, jež znovu sílí tentokráte s již neslyšně bzučící tečkou na monitoru, vznášející se stále výš a výš... Tohle je další z oněch několika případů, kdy hrajete něco, co není hra, ale jen prostředek ke kochání se minimalismem, který se autorům podařilo udělat takový, aby se jím šlo těch pár minut skutečně kochat. Jednohubka :)

PS: Nezapomeňte po dokončení kliknout v menu na jména autorů a spustit hru znovu ;)