Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

StarCraft II: Legacy of the Void

  • PC 85
Po poněkud zmršeném Heart of the Swarm velmi příjemné překvapení. Příběh se sice zvrhnul do zcela zbytečné a nezajímavé patetické břečky, ale jako hra, obzvláště jako RTS, jde o nejlepší zábavu za hodně dlouhou dobu.

Už pro to že Starcraft 2: Legacy of the Void opravdu "je" RTS - ne jako posledně ukecané Diablo s Kerrigenovou plné tutorialů - strategická je takřka každá mise, a většina z nich stojí i na nějakém zajímavém nápadu (byť ne zrovna originálním, pořád se opakuje už známé z předchozích Blizzardích her), a dokonce i nabízí dost možností k taktizování a k trochu volnějšímu stylu hraní. Misí je přitom dostatek, pořád ne tolik jako ve Wings of Liberty a ani tu víceméně neexistuje jeho nelinearita, ale na datadisk dobrý (eh, datadisk...). Hlavně pro to že kromě hlavní kampaně je ve hře i kratší prolog a pak i epilog, uzavírající celou ságu.

V něm se konečně dostanou ke slovu i známé postavy z předchozích dílů, a příběh začne být konečně aspoň trochu zajímavý. Nic originálního a echt zajímavého se sice čekat nedá, ty náznaky které nadhodila už jednička a byly i ve WoL v minikampani za Protossy se zvrhnou v pohou kopii Mass Effectu (který sám už byl kopií x jiných sci-fi), ale pořád je to aspoň nějak fungující uzavření příběhu, a hlavně v hlavní roli s charaktery, ke kterým už má hráč nějaký vztah a zajímají ho. Ne jako zbytek kampaně před tím, točící se kolem zcela unylého nového panáka, který je zaplněný tak obrovským množstvím zbytečných patetických keců, že je lepší mít při jejich poslouchání vedle počítače nachystaný kyblík na zvracení. Únavné a nesmírně otravné.

Zbytek hry je nicméně velmi příjemný, a příjemná je i její obtížnost, na Brutal hráči vůbec nic nedaruje, občas donutí se nad mapou zamyslet a využívat i ne úplně zřejmé strategické triky, což velice potěší. Na Hard ovšem samozřejmě v každé misi stačí namasovat Dragony/Void Raye a poslat je doporostřed nepřátel, tady se nezměnilo vůbec nic - a na obtížnosti nižší dokáží nepřítele nejspíš usvářet i namasované drony.

Pořád tak jde o mnohem víc casual záležitost než Starcraft 1 s jeho datadiskem - ten je samozřejmě nedostižný i vším ostatním, hrou samotnou, i příběhem a hutnou atmosférou.
+13

Dispečer

  • PC 70
Řídit autobus se mi nepoštěstí každý den. V Dispečerovi jsem však tuto možnost dostal a plně ji využil, i když zde se autobusy mohou pohybovat jen dopředu a dozadu bez zatáčení.

Jedná se vlastně o modifikovaný hlavolam, známý z mnoha adventur, kde je vidět kvalitně odvedená práce na autobusech. Ty se při jízdě kolíbají a při nárazu ve vyšší rychlosti se od překážky odrazí. Vyjet s určeným autobusem byl někdy opravdu obtížný úkol, ale vždy jsem ho dříve či později vyřešil a hru dohrál.

Pro: logické prvky, autobusy, návykové

Proti: někdy až příliš obtížné

+13

Ultima IV, Part II: Dude, Where's My Avatar?

  • PC 70
Co se stane, když se v Britanii principy pravdy, lásky a odvahy vymění za drogy, sex a rock 'n' roll? Jak na to budou reagovat staré známé postavy? Jak se Blackthorne dostal před událostmi U5 k moci? Jak vyschlo Lake of Generosity? Na tyhle a další otázky nám odpoví tato naprosto skvělá parodie na sérii Ultima.

Na začátku není čas na zdržování. Avatarovi, který se po událostech z U4 válí doma na gauči, zavolá stará známá cikánka a po telefonu se ho zeptá na klasické otázky na tvorbu postavy. Tedy, ehm, vlastně jsou trochu upravené. Avatar nabije svojí brokovnici a vydává se zpět do Britanie na další krátký výlet. Můžeme si všimnout, že grafika věrně kopíruje U5, ale ovládání bylo trochu překopáno. Stále se můžeme podívat po celé mapě a to nejen na lodi, ale je k dispozici i "orb of cheating" z U6, takže cestování je super-easy. Dungeony jsou přístupné, ale mají obvykle jen dvě patra. jsou velmi lehké a viděné z ptačí perspektivy. I když se tady dočkáme soubojů, lze je vyřešit jednoduše (a na těžší protivníky jako jsou démoni prostě nasadíme naší brokovnici).

Hru doporučuje 5 z 5 Ugrů - tedy pokud máte nějaké povědomí o sérii Ultima. Znalost třeba Ultimy Online asi stačí, ale ideálně byste měli mít dohranou U4 a aspon načnutou U5, protože hlavně okolo těchto her se točí celá zápletka a pochopíte pak všechny vtípky.

Pro: Hru dělal člověk, který se evidentně v příběhu Ultimy orientuje a všechny nevyřešené otázky vtipně vysvětlil

Proti: Nutnost znát U4 a ideálně U1-5

+13

Overclocked

  • PC 75
David McNamara je psycholog který byl povolán do New Yorku aby vyšetřil pět puberťáků kteří byli objeveni v různých částech města např: bez oděvu se zbraní v ruce a ohrožovaly sebe a své okolí. Tito jedinci byli odvezeni do nemocnice na State Islandu které šéfuje Dr. Young spolu s divnou a nevraživou sestrou. David McNamara tedy má za úkol pomocí jeho metod dostat z obětí co zapříčinilo jejich zkrat v chování.

Příběh už hned podle popisu zní mysteriózně a slibuje nám poměrně hutný thriller, a s radostí mohu potvrdit že tomu tak opravdu je. Celý příběh jak jsem už naznačil se odehrává v New Yorku který je sužován už několik dní hustým deštěm a všude vládne pochmurná atmosféra, které napomáhá i pochmurný soundtrack který skvěle podtrhuje atmosféru ( i když neobsahuje moc skladeb). Do toho ani hlavní hrdina není nějaký šťastný a veselý jedinec, trpí záchvaty neovladatelné agrese jeho žena se sním chce rozvést a on sám nemá zrovna pěknou minulost, to ale neznamená že nebudete s Davidem sympatizovat a nebude vám ho líto, já osobně si hlavní postavu velice oblíbil a fandil mu. Když už jsem nakousl hlavního hrdinu musím rozebrat i jiné postavy které jsou také zajímavě napsány ať už detektiv který se vám bude snažit pomáhat nebo třeba i barman se štamgastem kteří jsou také dobře napsáni i když se jedná o vedlejší postavy.

To důležité ale na celé hře je že Davidův příběh tu vlastně není to nejhlavnější a také to není jediná postava za kterou budete hrát, pod kontrolu dostanete i pět puberťáků se kterými budete hrát v jejich vzpomínkách, nutno dodat že všechny tyto postavy jsou zajímavé, mají jiný charakter a samozřejmě jsou dobře napsány. David pomocí svých metod se snaží vyvolat u pacientů vzpomínky na dané příhody a jakmile e vyvolá přepnete se na postavu a hrajete s ní v daném úseku. Z toho také vyplývá většina puzzlů ve hře, které nejsou sice moc obtížné a jde vlastně o to že si David každou seanci s pacientem nahraje a vy třeba musíte jinému pacientovy tu seanci přehrát aby si vzpomněl na daný okamžik, nebo mu přinesete předmět který mu danou vzpomínku vyvolá. Ono se celkově nejedná o těžkou adventuru a je to spíš interaktivní film, ale zase je to více obtížnější a adventurní než Fahrenheit.

Dialogy jsou jako postavy dobře napsány a neměl jsem ani potřebu je přeskakovat (tedy dialogy s postavami ani přeskakovat nešly !)

Bohužel technická a grafická stránka hry je na tom hůře, tedy jelikož adventury jsou jediným herním žánrem který hraji tak nejsem na grafiku až tak háklivý, ale dokážu pochopit že grafická stránka někoho odpudí a navíc se nedá ani nezmínit místy poněkud strnulé a ne moc vábně vypadající animace. Kupodivu ale filmečky ve hře vypadají hezky.

Herní doba je nějak okolo 6 hodin.

Overclocked tedy mohu s klidným srdcem doporučit jedná se o kvalitní adventurní titul, který nabízí méně klasických adventurních principů ale o to více se snaží přistoupit na filmovou notu. Dabing je až na pár míst povedený,soundtrack,postavy a příběh také. Pokud hledáte thriller se zajímavou zápletkou tak hurá do toho !!!

A sláva GOGU díky kterému jsem hru zaregistroval !

Pro: Postavy,příběh,soundtrack,cestování ve vzpomínkách,atmosféra,lokace a vedlejší vsuvky typu: opijení v baru apod.

Proti: Technická a grafická stránka, osekané adventurní prvky, místy trochu nelogické (mám na mysli hrdinovy problémy s penězi)

+13

Worlds of Ultima: The Savage Empire

  • PC 70
Savage Empire (dále jen SE) se jen horko-těžko kvalifikuje jako RPGčko. Máme tu sice skvělý engine z Ultimy VI, takže by člověk čekal, že tu opět jsou souboje, levelování postav či systém magie a ano... je to tu všechno... ale je to tak strašně upozaděné a nedůležité, že to ani nelze brát vážně.

Souboje jsou ještě jednodušší a vzácnější než v šestém díle, postavy začínají na téměř maximálních levelech a proto jsem se svou postavou měl level-up jednou jedinkrát za celou hru. Z vybavení tu jsou v podstatě jen zbraně, štíty a armory. Helmy, boty, prsteny, wandky, atd. tu nejsou vůbec, takže některé sloty zůstávají prázdné. Magie je tu přítomna ve formě šamanských kouzel, kterých je tu celkem 9. Což je asi 8x méně jak v Ultimě 6. Navíc kouzlit může jen jedna postava a to Shamuru, což je v podstatě starý známý Shamino. Popravdě jsem využíval pouze heal na léčení poisonu, jinak jsou kouzla vzhledem k malé obtížnosti soubojů zbytečná.

Kdybych to měl nějak shrnout, má SE blíže spíš ke Quest for Glory. Je to adventura s pár RPG prvky. Příběh se začíná odvíjet už v manuálu, kde je obsáhlejší formou popsáno intro a najdeme tu i podrobné informace o Eodonu, jeho kmenech, fauně a floře či o zbraních. Prostě Ultimácká klasika.

Co se týče samotné hry, opět tu najdeme obsáhlé dialogy, kdy je třeba ptát se na klíčová slova. Tentokrát ovšem v každé vesnici najdeme jen pár důležitých NPC (2-4) a zbytek jsou generičtí soukmenovci, co mají stejné odpovědi. Vesnice mi přišly velice chudé, kromě Tichticatlu se jedná většinou jen o pár chýší postavených kolem ohně. v nichž najdeme pár poházených věcí. Nic zajímavého. Za naprostý designerský fail považuji podzemní město, které je obrovské a vzhledem k příběhovému backgroundu nabízelo úžasnou možnost udělat velice zajímavou lokaci. Bohužel to skončilo naprosto prázdným bludištěm, kde není vůbec nic, nevypadá to jako město kde někdo žil a hráč tam místo objevování akorát nasraně bloudí.

Hodně zvláštní je, že můžete ukrást jakýkoliv předmět bez postihu. Není tu karma metr, ani nikdo nezačne řvát "Thief!". Takže jdete do obchodu, kde zjistíte, že zbraně se tu prodávají za emeraldy. Jelikož žádné nemáte, nabídku odmítnete a zbraně, které se válejí v obchodě na zemi, si prostě před zraky majitele vezmete. Trochu povedenější je crafting, kdy si můžete vyrobit třeba pochodně, granáty, vázy, či pušky a pak je využít v questech. Bohužel mi crafting přišel neintuitivní a vždy než jsem přišel na to, co použít na co, tak jsem se pěkně navztekal.

Za pochvalu stojí zajímavý námět - kdo by neměl rád dinosaury, že jo - a poměrně podařený příběh a postavy, kdy se dočkáme i pár "cutscén" či romance s princeznou, což v době vydání hry rozhodně nebyl standard. Trochu mě ze hry vytrhávala přítomnost Warrena Spectora, který místo, aby makal na Deus Ex, tak se snažil zrealizovat svoje plány na ovládnutí světa :) Snad poprvé, co si pamatuju, tu najdeme questlog v podobě zápisníku reportéra Jimmyho, se kterým můžete kdykoliv konzultovat váš progres ve hře. Zamrzí přítomnost několika bugů, jež ale naštěstí nebrání dohrání hry.

Popravdě, kdyby do SE nebyl vpasován Avatar a pod hru se nepodepsal Lord British, nemělo by to s Ultimou moc společného. Vypadá to spíš jak kdyby Origin poskytl skvělý engine partě modderů a ti s ním udělali vlastní hru, která ale není zdaleka tak detailní a propracovaná jako její předloha. Stále je to ovšem zábavné a hratelné. Pokud máte rádi QfG, zkuste i tohle. Znalost Ultima univerza tu není vůbec nutná.

Pro: námět, slušný příběh a postavy, engine z U6, crafting

Proti: zjednodušené RPG prvky, svět není tak propracovaný jak v "opravdových" Ultimách, crafting není intuitivní, bugy

+13

Grand Theft Auto V

  • PC 95
Rok a půl jsme čekali a to samozřejmě jen od prvního vydání na konzolích. i když mám dlouho Playstation, stejně jsem trpělivě čekal. A vyplatilo se. Portování tohodle obrovského sandboxu muselo bejt stašný peklo, ale rozhodně to stálo za to. A to do takové míry, že jsem si nejdřív koupil krabici a později i steam verzi kvůli nespokojenosti se social clubem.

Nicméně samotná hra je jedno obří pískoviště (ano, miluju to slovo), ve kterém je toho tuny k hledání, tuny k plnění, tuny k zabíjení, kradení, objevování, ničení, tuny k poslouchání a v neposlední řadě tuny k projíždění. Tak jako mají lidi Skyrim, tak já mám GTA V. Můžu se jen tak toulat vymazlenou krajinou, objevovat bohapustý venkov nebo se prohánět v Comet v Los Santos s chlupatýma v zádech. Oproti předchozímu dílu je toho i díky návratu mnoha aktivit ze San Andreas o mnoho více k plnění vedlejších aktivit, získávání a vymazlování těch nejlepších fár nebo čistě plnění opět skvěle sepsané hlavní příběhové linie s nespočtem pamětihodných momentů. Rockstaři tohle umí a vždycky uměli. Kéž bych měl jen více času na objevování všeho možného a utopit v něm stovky a stovky hodin. Kdybych si měl vybrat jednu hru na pomyslný pustý ostrov, byla by to právě tahle pecka. Mohl bych text nabobtnat do třikrát většího formátu, co tam všechno lze dělat, ale tohle by si měl zkusit každý sám.


Tohle je zkrátka archetyp moderní městské akce! Snad jen ta online složka mě tolik nechytla.

Pro: obrovský otevřený svět, ve kterém člověka na rozdíl od jiných sandboxů baví dělat kraviny, příběh, přepínání postav, jízdní model, znovuhratelnost

Proti: Vůbec nevím, jsem fanda :D..snad jen absence steam workshop

+13

Vietcong: Fist Alpha

  • PC 75
Jsou datadisky, které se směle vyrovnají původní hře, datadisky, které původní hru dokonce překonají a pak bohužel i datadisky, po jejichž dohrání zůstane jen hořká pachuť v ústech. Fist Alpha není vyloženě špatný kousek, leč naprosto krásně ukazuje, jak stačí pár hloupých nápadů a hra jde do kelu.

Prvním průšvihem je zasazení děje před příběh VC. Tvůrci si asi řekli, jak to nebude super vidět Nui Pek, kterak se teprve buduje a kterak si jednotka zdejších šoumenů vytyčuje své teritorium. Jenomže každý hráč dobře ví, co bude následovat – jak Nui Pek po pár měsících padne, jak hlavní hrdina padne, jak se celá ta ejchuchu nálada zhroutí a jak všichni dostanou na prdel. Původní VC na tomhle stavěl příběh. Nešlo o to, jestli se vyhraje válka, ale co bude s těmi lidmi. Nebylo jisté, jak vlastně dopadnou, koho z hrdinů to bude stát život atd. A nakonec byl hráč i rád, že to všichni jeho oblíbení bratři ve zbrani zvládli (a že to tak kolikrát nevypadalo). Ale Fist Alpha tohle všechno postrádá. Ani pokus oživit tým stopařem Nguyenem k ničemu nevedlo. Nguyen nemá prostor na vykreslení charakteru, tudíž si ho lze stěží oblíbit a jeho osud je víceméně jasný už na začátku. Jediné otázky jsou – kdy a od koho.

Nejinak bídně dopadly odpočinkové úseky mezi misemi. Sice je opět možné počíst si v mnoha spisech (o zbraních, vozidlech...), leč ten nejdůležitější zápis chybí – Douglas si nepíše deník! A to krom jiných věcí znamená omezené budování jeho charakteru. Možná by to nebylo tak zlé, kdyby jeho nástupce deník též nepsal. Jenže teď tu máme kontrast pěkně vykresleného Hawkinse (+ jeho vztahu s kolegy) s nemastným neslaným Dougem.

Misí už není dvanáct, ale jen pět a čítají celkem 8 úrovní. Kdekdo si stěžuje, že je hra krátká. Mně zase tak krátká na poměry datadisku nepřišla. Když na sebe nespěcháte, užíváte si prostředí a testujete nové kvéry, strávíte se hrou pěkných pár hodin. Co se akce týče, tam to ideální není. Náplň misí totiž drhne. Třeba obranu Nui Peku už jsme měli několikrát a i když mise má logiku (snaha vykopat Amíky než se na kopci usadí), mě moc neoslovila. Pochválit musím vzdušný útok na chrám - sice krátká, ale moc pěkná mise. Naopak těžkou kritiku si zaslouží mise poslední, která je bezpochyby největším průšvihem datadisku. Pokusit se zakomponovat do hry prakticky vynucené stealth prvky na otevřeném terénu, přičemž nepřátelské entity vidí a střílí skrze textury křoví a stromů... to mohl vymyslet jen... však víte. Tohle prostě nefunguje a ani nemůže. Ve VC jsem nikdy neměl pocit frustrace. Pokud mě zabili, mohl jsem si za to sám. Tady ne, jelikož hra zkrátka nehraje fér.

Fist Alpha bohužel zdaleka nedosahuje kvalit svého základu. Nemůžu říct, že by mě hra vyloženě zklamala, ale ta hořká pachuť šla těžko vypláchnout. Základem je totiž umět k datadisku správně přistoupit a to já tehdy nedokázal. Když to trochu přeženu, řeknu, že série Vietcongu má čtyři části, leč je třeba si už po dokončení VC 1 zvyknout na to, že jedinou opravdu kvalitní část, jste právě dohráli. Čím dříve snížíte nároky, tím dříve můžete pomýšlet na to, že si i zbylé části užijete, jinak vás čeká jen plejáda nenaplněných očekávání a zklamání.

Pro: Další nášup tradiční VC akce, nové zbraně a postavy

Proti: Stealth prvky, slabší náplň některých misí, hlavní hrdina, předvídatelnost děje

+13

Brothers: A Tale of Two Sons

  • PC 75
Hra je to zajímavá. Upoutá výtvarným ztvárněním a především způsobem ovládání. Pohybování dvěma bratry najednou je samo o sobě takovou logickou hříčkou. Kluci vyrazili na cestu do světa, do zvláštního pohádkového světa plného roztodivných příšer a úkazů. Svět je to poměrně zajímavý, byť poměrně jednoduše a přímočaře načrtnutý. Co z počátku vypadá jako pohádka pro děti se promění v emočně napjatý horor!

Zdejší hodnocení hlásá, že hra je zcela mimořádná. Ale jo, je to svěží, je to originální. Ale že by to bylo až tak geniální? Jen se člověk rozehraje, máme tu konec. Pouhé 3 hodiny hraní. Ale budiž, za 1,5 Eura ve slevě to je akorát. Úkoly a hádanky se na tak krátké době aspoň pořád mění a nejsou repetitivní. Ale příběhová a emocionální část, která tu je tak vyzdvihována, mě příliš neuchvátila. Příběh tam je, poměrně pohádkově jednoduchý. Některé části hry mě přiměly hrát s otevřenou pustou. Závěr však přišel jak blesk z čistého nebe. Právě tady bych chtěl větší grandióznost. Při posledním záběru jsem čekal, že teď právě ta hra začne! A místo toho jsem se dočkal závěrečných titulků. Tak brzo? Tak tragický konec? DEPRESE!


Pro: nápadité ovádání a koncept hry, pohádkově TEMNÝ fantasy svět

Proti: krátká herní doba, nedostatečně prodaný závěr, málo láká k dalšímu hraní

+13

Dex

  • PC 60
Tak a máme tu další hru s hlavní postavou, která prochází existenciální krizí v kyberpunkovém světě, kde je hlavním tématem nadvláda AI a odpor neaugmentovaných jedinců vůči těm, kteří prošli nějakým tím vylepšením. Možná i proto se kyberpunku spíše straním. Ať už zkusím knihu nebo hru, vždy mám dojem, že tam jde vlastně o to samé. Je to jako kdyby například každé sword and sorcery fantasy bylo o poražení starého zla, které bylo již jednou zapuzeno, ale po letech se zase vrátilo a je na čase, aby ho pár hrdinů definitivně porazilo ...

Úvodním odstavečkem jsem tedy chtěl jemně naznačit, že příběh hry mě rozhodně nezaujal, ne že by byl špatně zpracovaný, ale nebýt ostatních prvků, tak bych tuhle hru pravděpodobně ani nedohrál.

To co Dex u mě zachránilo jsou charaktery. Téměř každý má nějaké povahové rysy a celkem slušný dabing jim dost přidává na uvěřitelnosti. A to teď mluvím i o charakterech, které se objeví pouze v rámci vedlejších úkolů. Celkově to tedy podtrhuje docela pěknou atmosféru futuristického města, ve kterém se většinu času nacházíte.

Interakce z nepřítelem mě také příliš nezaujala. Boj proti fyzickým nepřátelům probíhá ve stylu klasických akčních plošinovek, kdy máte pár úderů a zbraní. Dále můžete v omezené míře využít i stealth, kdy se zneviditelníte či někde schováte a když je nepřítel k vám zády, tak ho instantně můžete sejmout. Problém však začal s hackováním, které bylo zpracované formou velice špatné vesmírné střílečky, kdy létáte po kyberprostoru a ničíte bezpečností systémy. Nenapadá mě hůře zpracovaný systém hackování. Jestli někdy tuhle hru dám znovu, tak do něj dávám maximum bodů, abych tam trávil co možná nejméně času.

Pro: dabing, postavy, vizuál

Proti: hacking, ohrané téma hlavní linie

+13

Belladonna

  • PC 45
Belladonna je velmi krátká adventura, kterou dohrajete v rozmezí zhruba jedné hodiny (pokud se nezaseknete), což je strašně málo. Adventura navíc není obtížná takže hra rychle odsípá. Hra je z velké části, o tom hledat kusy papíru a odkrývat tragický příběh, který se na hradě odehrál a přitom zjistit, co jste zač. není to tedy tak o tom hledat předměty a řešit hádanky, což bylo pro mě docela zklamání. Inspirace Frankensteinem je pak zjevná. Příběh je na hře asi to nejzajímavější. Jinak mě hra zrovna nenadchla. Pokud však máte rádi dobrý příběh a smíříte se s krátkou herní dobo, tak hrou nepohrdnete.

Pro: Příběh

Proti: Krátké, hratelnost

+13

Dr. Langeskov, The Tiger, and The Terribly Cursed Emerald: A Whirlwind Heist

  • PC 75
Tak ty chceš vykradnúť vilu nejakému zámožnému doktorovi? No tak to je smola, niekto ťa už totiž predbehol a pustil hru skôr... Ale čo keby si zatiaľ počkal a prezrel si, ako to vyzerá za "oponou"?
Už od začiatku bolo očividné, že tento walking simulátor bude hrať na humornú notu, čo sa mu väčšinu času aj darí. Rozprávačovi sa huba nezavrie, a keď náhodou áno, k dispozícií sú aj audio kazety. Za brucho som sa síce nechytal, ale aj tak to bolo vcelku zábavné.
Okrem toho raz za čas stlačíte nejaký gombík a to je asi tak všetko. Oproti Stanley Parable chýba akákoľvek voľba cesty. Všetko je nadizajnované lineárne a aj keď sa po ceste vyskytnú prepínače na stene, ich stlačenie nemá až na jednu vetu od rozprávača žiadny vplyv.
Okrem toho zamrzia aj technické chyby. Achievementy nefungujú každému správne, zopár ľudí sa sťažuje na miznúci kurzor a nekontrolovateľnú kameru a popri hraní sa môj notebook rozpálil viac než ja pri pohľade na Scarlett Johansonn.
Čo viac napísať na polhodinový freeware walking simulátor? Na zabitie nudy celkom zaujímavo strávený čas. Zabavíte sa, troška sa poprechádzate, stlačíte tri-štyri gombíky a je koniec.

Pro: zaujímavé, vtipné

Proti: technické chyby, linearita

+13 +14 −1

Teslagrad

  • PC 50
Na první pohled vypadá Teslagrad jako fajn hra. Steampunkový svět inspirovaný Ruskem 19. století, ve kterém se odehrává, je pro hry dost netypický a hra graficky vypadá vážně pěkně. Puzzly využívající elektřinu a magnetismus jsou zajímavé. Ovládání sice není to nejpřesnější, které jste u plošinovky kdy viděli, ale puzzly naštěstí velkou přesnost nevyžadují, takže to není velká tragédie. Pokud by takhle vypadala celá hra, tak určitě jdu s hodnocením výš, ale vystřízlivění bohužel přijde poměrně brzo, a to u prvního bossfightu, kde se z logické plošinovky stane Super Meat Boy. První ještě nebyl tak těžký, ale je relativně dlouhý, jediná chyba znamená vaši smrt a boss má útoky, které nemůžete očekávat, takže souboj pořád dokola opakujete, dokud se ho celý nenaučíte nazpaměť a neuděláte v něm žádnou chybu, což se s každým bossem čím dál víc stupňuje. Se zbytkem hry souboje s bossy ostře kontrastují a pokud někdo čeká, že Teslagrad je pomalá logická hra, bude velmi nepříjemně překvapený.

Tohle se opakuje víceméně celou hru: děláte puzzly, narazíte na bosse, se skřípáním zubů bojujete do zblbnutí s bossem a dostanete předmět, který vám dá novou schopnost, se kterou můžete dělat puzzly v jiné části věže. Po třetím bossovi si ale asi autoři řekli, že hra je moc jednoduchá a předhodí vám ty nejhorší a nejvíc frustrující puzzly z celé hry, abyste si pořádně vychutnali, jak neobratně se to vlastně ovládá a ztratili i ty poslední zbytky dobré vůle, kterou jste ke hře měli. Vrcholem všeho bylo, když vás hra po čtvrtém bossfightu hodí na začátek věže a řekne vám, že jelikož má v značkách na Steamu napsáno metroidvania, nějak vás teda musí donutit k backtrackování, takže máte projít celou mapu znova - tentokrát ale nezapomeňte posbírat nepovinné collectibles, jinak se nedostanete k poslednímu bossovi!

Je to škoda, ale bohužel Teslagrad nemůžu nikomu doporučit. Možná kdyby ty bossfighty byly lépe udělané, ale na rozdíl od již zmiňovaného Meat Boye jsem se u nich vůbec nebavil, akorát jsem byl frustrustrovaný pochybnými hitboxy, pochybnou fyzikou a nečekanými útoky zaručeně vedoucími k mojí smrti. Logická část hry je sice fajn, ale sama o sobě nestojí za tu frustraci z bossfightů, které v mém případě tvořily aspoň třetinu herního času.

Pro: grafika, část puzzlů

Proti: boss fighty, boss fighty, boss fighty

+13 +14 −1

Freak Out: Extreme Freeride

  • PC 75
Jelikož jsem se rozhodl splnit zdejší herní výzvu, tak jsem musel sehnat nějakou sportovní hru u které nepadnu nudou do pár minut. Židi z EA nechtějí peníze a rozhodli se neprodávat NHL digitálně, tak jsem koukal po nějakych snowboardech, skatech apod. neboť v dětství mě nachvíli zabavily hry jako Dave Mirra Freestyle BMX či série Tonyho Hawka. Freak Out je poměrně přehlížená a paradoxně nejlépe sehnatelná hra tohoto typu.

Hraje se to víceméně stejně jako všechny tyhle honičky score pomocí předvádění triků. Lyže sice nejsou tak cool jako snowboard, což je nejspíš i důvod proč se hře nedostalo větší popularity, ale na zábavnosti to neubírá. Herní náplň je poměrně jednoduchá. Máte před sebou sjezdovku posetou ikonkami, které když projedete, tak se vám spustí challenge. Takhle na jednu jízdu jich zvládnete hned několik a všechno to svižně ubíhá. Sjezdovek bohužel není zrovna nejvíc a zamrzí také jejich krátkost. Většinu z nich sjedete do minuty-dvou. Také challenge se neustále opakují a časem to začíná být stereotypní.

Nechybí ani možnost obléct si svou postavu či koupit jiné lyže. Tohle všechno se odemyká klasicky plněním challgení. Zamrzí ovšem, že narozdíl od jiných her je to tu velmi odfláklé. Samotný výběr oblečení je velmi chudý a ke všemu polovina nabídky je tvořena z jednoho typu v jiných barvách.

Vůbec nejlepší z celé hry je soundtrack. Naštěstí je hra ještě z doby kdy nebylo moderní do všeho cpát tuc tuc a je tak složen převážně z punk-rockových kapel, kterým vévodí 3 Feet Smaller. Opět je zde ale stejný problém jako s oblečením. Těch skladeb je málo. Samotná kariéra zabere kolem deseti hodin a neustálé opakování stejné hudby trochu nudí.

Bylo pro mě trochu překvapením, že za tímhle stojí vývojáři Unravel, které je už teď populárnější než Freak Out, což je škoda! Sice to má už nějaký ten rok zasebou ale stále je to skvělá zábava. Doporučuju koupit někde se slevou dřív, než jim vyprší licence na soundtrack nebo něco jak se často stává a hra skončí v propadlišti dějin, stojí to za to!

Hráno s gamepadem na PC
+13

Streets of Rage Remake

  • PC 100
Tímto komentářem bych chtěl hlavně poděkovat Crashovi za jeho nápad s DH Výzvou 2016 a úkolem číslo 6!(Oblíbená hra vašeho dětství/mládí. Tedy to, co jste kdysi dávno hráli a máte na to fajn vzpomínky, tak si to teď dáte celé znovu.)

Ohlédl jsem se tedy zpátky do minulosti a začal v hlavě dolovat hry co jsem hrál jako kluk. Vyskakovaly mě hry jako Battle City, Mario, Alex Kid, Sonic, ale pořád to nebylo pravé ořechové. Až jsem si vzpomněl na Streets of Rage II, hru kterou měl můj soused na Sega Megadrive. Chodíval jsem k němu na každodenní klaní, tak dlouho dokud jsem taky nedostal Segu. Proto jsem rozjel hledání a ono ejhle v roce 2006 by vyroben Street of Rage Remake! Kde jsem byl, že o tom dovím po 10letech...!

Tento Remake spojuje všechny tři původní hry. Opět se zde setkáte Axelem, Blaze, Maxem, Adamem, Zenem, Skatem a mnoha dalšími po odemčení bonusů.
Herní styl je stejný jako u původní hry, prostě rubete všechny kdo se vám postaví do cesty. Postavy mají jen několik několik základních pohybu ale dají se dobře kombinovat, plus nové speciální pohyby pro každou postavu. Grafický kabát je taktéž identický s originálem jen bych řekl, že je vylepšena animace pohybů postav aby byla plynulejší. Hra obsahuje neuvěřitelných 103 levelu. Hrajete vždy 8 kol, průběhu hry máte na výběr kudy se vydáte. K tomu vás doprovází skvěla 16bitová hudba, která zní i po letech úžasně!
Za dohrání hry dostáváte body a za ty můžete nakupovat nové postavy, minihry, cheaty, atd ale hlavně si můžete koupit Editor a předělat komplet celou hru!!

Verdikt: Asi u mě bude hrát velkou část hodnocení nostalgie i tak bych nikdy nečekal, že po tolika letech bude mlácení hrbatých punkáču, taková zábava!! Obzvlášť s Maxem, když si toho hrbatýho punkáče pěkně čapneš zezadu a narovnáš mu ty jeho zkroucený zadá o koleno, to je prostě balada, která baví! Nebo jak je dokáže demolovat Shiva, to snad neomrzí! Je krása, jak si člověk pomalu a jistě vzpomíná, na to jak to dřív hrál. Kde jsou schované životy nebo na taktiku na bosse, ach..jo.. nostalgie.
Asi jediná vada na kráse je, že nejde hrát multiplayer po internetu ale to už bych chtěl asi moc.
Pokud jste jako já zažily dobu automatu a rádi jste hráli Double Dragon nebo Final Fight, staré dobré rubanice, tak Streets of Rage Remake by vás neměl minout!!
Je to výjimečný remake, proto dávám absolutní hodnocení 100%!!

Pro: Hudba, hratelnost, zábavnost, asi všechno.

Proti: Multiplayer po internetu.

+13

Eternal Senia

  • PC 80
Nejsem fanda RPG Maker her a co jsem zkusil, to jsem většinou nedohrál. Eternal Senia ale vypadá líp než polovina takových her a ke všemu je freeware, tak proč to nezkusit.

Nejdůležitější věc je to, že vás hra každých 10 sekund neotravuje s random tahovými souboji. Jde totiž o akční RPG a souboje jsou vyřešeny velmi jednoduše. Jdete proti nepříteli a postava sama útočí. Je to tak vcelku lehké a když někoho nemůžete zabít, tak se prostě vrátíte a trochu naexpíte. Vynahradíte si to pak u boss figtů. Ty vyžadují trochu rychlosti a přesnosti a dokonce je na výběr i z easy a hard modu.

Hra také sází na příběh. Ten je klasická cesta za záchranou, ale je pěkně napsaný a žene dopředu. Je vyprávěn i pomocí flashbacků a hraní tak přerušuje i poněkud větší množství cutscen, pomocí kterých se postupně dozvídáte něco o hlavní hrdince, její "sestřičce" a vůbec důvodu téhle cesty. Nechybí ani ždímání emocí tak, jak to mají asiaté rádi. Nakonec tak můžete dojít ke třem koncům, které se ale větví až ve finále a lze si tak lehce projít všechny po uložení hry.

Celé to zabere kolem 5 hodin a kdyby měla hra cenovku, tak by to myslím vůbec nevadilo, jelikož na freeware poměry je to víc než slušné. Není to sice žádný zázrak plný originality, ale vše funguje jak má. Závěrem také vypíchnu soundtrack, ten byl moc hezký.
+13

The Political Machine 2016

  • PC 75
"Would make America Great again."

Tahle hra mě dost překvapila, protože jsem nečekal, že by mě to chytlo, obzvláště s ohledem na to, že sociální strategie zrovna nemusím. Ovšem u téhle hry jsem dokázal vytvrdnout do dvou do rána. Předchozí hry jsem nehrál, ale pravděpodobně se principy nezměnily. Jen témata a kandidáti jsou jiní.

Chvíli trvá než hráč pochopí jak se to hraje, ale pak se dostaví zábava a hráč pak zkouší jednotlivé kandidáty a různé taktiky. Hra samotná není složitá, takže se do toho hráč dostane rychle. Nutno však dodat, že se náplň nemění, takže hra může rychle omrzet, ale u mě se to nedostavilo. Na druhou stranu pokud se někdo nezajímá o politiku, obzvláště tu americkou, tak pro něj asi bude hra méně zajímavá. Také bych bral, kdyby hra obsahovala hot-seat multiplayer, ale je pravdou, že ten by asi nefungoval tak dobře.

Pro: Kandidáti, zábava, "Can make America Great Again" :D

Proti: Může rychle omrzet

+13

Thomas Was Alone

  • PC 60
Thomas Was Alone je síce logická plošinovka, no obtiažnosť je nastavená veľmi nízko. Nevadilo mi to, lebo sa to hralo príjemne a rýchlo. Väčší problém bol ten, že je úroveň levelov veľmi nevyrovnaná. Niektoré sú aj v pokročilých častiach hry nezaujímavé a až primitívne jednoduché.

Páčilo sa mi, že variabilnosť je dosť bohatá a stále sa pridávalo niečo nové. Niekedy boli dôležité schopnosti hrdinov a inokedy zasa ich spolupráca. Do toho hrala príjemná hudba, ktorú som si občas aj pospevoval a dokonca som sa pred monitorom na ňu aj vykrúcal. Občas bola hudba tak chytľavá, že sa začala vykrúcať už aj priateľka pri varení :)

Nejedná sa o nič výnimočné, čo by si mal každý fanúšik logických hier alebo plošinoviek zahrať. Na skrátenie chvíle je to však príjemná hra.

Pro: hudba, príjemná a nenáročná hrateľnosť

Proti: občas nezaujímavé a až príliš jednoduché úrovne

+13

Master Levels for Doom II

  • PC 70
Pokud si toužíte zahrát Master Levels jako jednu velkou epizodu navíc pod Steamem v moderním portu GZDoom popř. i s modifikací Brutal Doom, tak zde je návod, jak na to. Hned bych vás ale měl upozornit, že v tom případě zažijete trochu jinou herní zkušenost, než ti co to hráli postaru, a spouštěli pěkně jeden level po druhém. Tím zásadním rozdílem je totiž to, že když si z toho uděláte epizodu, při přechodu z jednoho levelu do druhého vám zůstávají zbraně, náboje, brnění a životy.

Tudíž nezačínáte každý level s pistolkou, a levely tak nejsou tolik hardcore. Zda je to dobře nebo špatně dosti záleží na vašem vkusu. Upřímně řečeno, neměl jsem úplně pocit, že bych byl v nějaké zásadní výhodě, a procházel hrou jak nůž máslem. Občas jsem dostával těžce zabrat a mám pocit, že hrát to postaru, tak bych s tím asi sekl před dokončením. Levely jsou skutečně rozmanité, z některých jsem byl vyloženě nadšený, z některých již méně, a našly se asi dva frustrující, které mě donutily, jít se podívat na Youtube, v čem je zakopaný pes. Ale celkový dojem je velmi dobrý, bavil jsem se stejně dobře jako v jedničce či dvojce, s Brutal Doomem ještě možná i o něco víc. Fakt povedená modifikace.

Takže těžko hodnotit, celkový dojem je rozhodně velmi dobrý, samozřejmě naštvaly mě počáteční problémy s neochotou hry se spustit po instalaci, ale ty mě alespoň dokopaly zkusit moderní port a modifikaci, což za to stálo, a samotné Master Levels za to určitě stojí také.

+13

Mass Effect 3: From Ashes

  • PC 75
From Ashes jsem rozehrál pouze jako další misi v ME, aniž bych si uvědomoval že se jedná o DLC. O to větší překvapení pak byl fakt, že takováto kvalitní příběhová vsuvka není pevnou součástí základní hry (opravdu škoda o ni přijít).

Mise na Eden Prime se rozjíždí v pěkném tempu, a ačkoli se nejedná o nijak vyčnívající průběh mise (běž, aktivuj, likviduj, běž...), byl jsem však spokojen. Odměna v podobě přeživšího Protheana stála zato. Kvůli novým informacím jsem pak vybíral Protheana téměř do každé mise. Velice oceňuji zpracování této postavy. Arogantní člen starší rasy, který dokáže konfrontovat leckterý prvek nového cyklu. Hlavně narážky na mladé rasy - z toho mě nejvíc dostalo - "Cože Salariani, ty ještěrky se naučily mluvit.

Ačkoli je tedy nový člen vítaný, jeho potenciál není ani zdaleka využit. Očekával bych nějakou možnost interakce s další Protheanskou technikou, či hlubší průzkum základen/měst této téměř vymřelé civilizace.

75%

Pro: Živý Prothean, další hodnotné informace.

Proti: Ačkoli je Prothean dosti ceněnou položkou, toto DLC je velice chudé

+13

Rise of the Tomb Raider

  • PC 90
Úvod měl grády. Začalo to fascinující grafikou a filmovým provedením. Lara - její vzhled, animace, mimika a vlastně všechno - je naprosto skvělá! Herní pasáže byly prokládány vyprávěním. Vše mělo spád, rychle se to střídalo. Dokonce je tu náznak i nějaké geografické různorodosti a cestování - Sýrie, Anglie, Sibiř. Ale naneštěstí to nevydrželo celou hru, ale jen maximálně pár úvodních hodin. Po čase se Lara opět ocitá v pustině, na jednom místě, odkud není cesty pryč. Ve výsledku tedy nový Tomb Raider jede v nastavených limitech prvního rebootovaného dílu, a moc se toho nemění.

Lokace jsou ale přeci jen různorodější a tak nějak malebnější, méně temné. Některé hrobky k prozkoumávání jsou fakt architektonicky a přírodně krásné. Radost se takovou krajinou procházet. Možná je tu přece jen méně nelogičností - i když, pořád je jich dost. Ale co! Filmy s Jamesem Bondem a seriály s Michaelem Knightem jsou jeden nesmysl za druhým a taky to nikomu nevadí.

Údolí se spřátelenými domorodci je příjemné místo k odpočinku a plnění vedlejších misí a výzev. Je fajn trochu zvolnit a užívat si místo zběsilé řežby taky trochu toho prozkoumávání a vykrádání hrobek.

Rise of the Tomb Raider se mi líbil zase o trochu víc, než první díl. V zásadě ale pořád platí, že i s málem by se z té hry daly udělat ještě větší divy. A tak budu doufat, že ve 3. dílu na tom zase zapracujou, že se konečně podíváme i na více kontinentů a hlavně, hlavně že navštívíme i Croft Manor! No řekněte sami, nebyla by paráda, se z každé výpravy vrátit domů, tam se “naskillovat” a “nabriefovat” na nové dobrodružství, odhalit nějaké novinky a tajemnosti v rozsáhlém sídle (volitelně), a potom zase vyrazit do světa za novým dobrodružstvím?

Pro: Je to zábava, Lara Croft, grafika, animace, lokace a hrobky, herní doba

Proti: Chybí Croft Manor, stále málo různorodosti, pár zbytečných nesmyslů

+13 +14 −1