Nejlépe hodnocené komentáře

Když byla tato hra ohlášena, říkal jsem si, že dobře, další hra ze světa Star Wars, ale nijak zvlášť jsem se na ni netěšil. První recenze mě od hry dokonce trochu odradily, ale gameplay videa vypadaly solidně a tak jsem to risknul a ty 2 litry za hru vysolil.

Pořídil jsem PS5 verzi, protože moje herní PC je o trochu méně výkonné a hlavně v posledních letech opravdu nemám chuť hru neustále ladit, aby běžela optimálně, případně řešit nejrůznější problémy (rozchození AC Mirage bylo peklo). A už první chvíle hraní mě přesvědčily o tom, že volba PS5 verze nebyla vůbec špatná, protože DualSense je zde využitý opravdu příkladně, ať už se jedná o nejrůznější minihry nebo dokonce hlášení alarmu přímo z reproduktoru ovladače.

Příběh je, nepřekvapivě, poměrně povrchní a kromě několika zvratů vás nijak zvlášť nezaujme, nicméně neurazí a oceňuji, že celou hru vede ona "nit", která mi třeba u AC: Valhally citelně chyběla - postavy se po dobu hlavní dějové linky průběžně vrací, případně vás doprovází, pocit domova navíc dokládá Trailblazer, vaše vesmírná loď. Speciálně musím vyzvednout Nixe, protože roztomilejší SW potvůrku jsem snad ještě neviděl, interakce s ním během hraní je naprosto skvělá a dle mého názoru dělá z Outlaws něco víc než jen další generickou "ubi" hru.

S tím souvisí i to, že věže tu nenajdete, mapu netřeba odkrývat, neexistuje levelování a hra hodně sází na exploraci, ke které vás sice nenutí, ale je velmi, velmi vhodné ji dělat, protože získávané bonusy, abilities a různá vylepšení za to rozhodně stojí, přičemž klidně můžete jet jen hlavní dějovou linku, ale připravte se, že bude mnohem těžší, než pokud se občas zatouláte a například vylepšíte svůj blaster, případně zajdete s Nixem na jídlo, čímž následně získá příjemné pasivní dovednosti.

Vůbec celý gameplay mě hodně překvapil, neexistuje zde přímé vedení za ruku jako v některých jiných hrách a je třeba často dávat pozor na zadání úkolu, případně zkoumat okolí. Rovněž některé stealth situace jsou příjemně náročné (např. vloupání do trezorů syndikátů). To u některých hráčů sklidilo docela kritiku, což mě překvapuje - když je hra příliš lineární a navádí vás za každým krokem, je to špatně. Najednou vyšla hra, která to nedělá, a je to taky špatně, tak nevím, ale osobně mě to docela vyhovovalo a byla to moc fajn změna.

Minihry jsou příjemně nápadité a originální, hodně potěší celková komplexnost hry a mnoho možností, jak trávit na oněch čtyřech planetách čas... například hraním Sabaccu. Přiznám se, že na karetní hry jsem neuvěřitelně blbej, hotovej antitalent, co povídat, ale u něj jsem pravidla pochopil skoro ihned a hraní si naprosto užíval. Navíc to, že i pro něj jsou k dispozici nejrůznější abilities a cheaty dokazuje, že žádná část hry není odbytá, ba naopak.

Hrál jsem na režim výkonu a těch 60 FPS konzole ne vždy držela, jen co je pravda. Jakmile byla nějaká oblast hustě osídlená, běda, framerate šel do kytek. Naštěstí se to nedělo zas tak často a chápu, že raytracing si svou výkonovou daň holt vybere. Jedním dechem dodávám, že grafika mi přišla skutečně hodně pěkná a až na trochu horší zpracování mimiky a vlasů hlavní hrdinky (častý problém novějších her, nevím proč) nemám co vytknout. Světy jsou opravdu nádherné, plné detailů, nejen pro SW fanouška radost pohledět. Speciálně oceňuji nemalé množství detailů - vzhledem k tomu, že se hra odehrává mezi pátou a šestou epizodou, naleznete u Jabby chudáka Hana zamraženého do karbonitu a dokonce v baru v Mos Eisley stopu od střely na zdi, kde to schytal Greedo. A takový západ sluncí na Tatooine...  jestli máš srdce, tak to musíš cejtit, jak by řekl klasik. Stejně pozitivní zůstávám i u zvukového, zejména hudebního zpracování. Soundtrack nevykrádá filmy, zazní z nich sotva jedna nebo dvě melodie, ale zůstává v podobném stylu a jednotlivé skladby jsou často docela výrazné, takže si nejednu z nich zapamatujete.

Ano ano, technické problémy hra má a určitě by prospělo, kdyby Massive Entertainment měli ještě několik měsíců na doladění, ale ne, to by kolidovalo s novým Assassínem, takže Ubisoft očividně nařídil vydat koncem léta a přinejhorším opatchovat. Chápu, mrzí mě to, ale kromě tří pádů za 30 hodin hraní a několika glitchů jsem se nesetkal s ničím, co by mi zážitek vyloženě kazilo a vzpomeňme si, v jakém stavu byly megaklasiky jako Kingdom's Come nebo Cyberpunk 2077 krátce po vydání. Hejtit Star Wars Outlaws jen proto, že je od Ubisoftu, mi přijde nefér. Zejména proto, že se od ostatní produkce tohoto vydavatelství více než odlišuje.

A je zábavná. Sakra, takhle mě hra už hodně, hodně, HODNĚ dlouho nechytla. Ani ten zatracený Horizon, ani novější Assassíni, ani nedávno poprvé dohraná série TLOU. Možná to za tento kacířský názor schytám, ale u Outlaws jsem se neskutečně bavil a každý den se neuvěřitelně těšil, až se do hry zase vrátím. Svou roli bude hrát, že jsem velký fanoušek SW a jak prostě milujete prostředí, hře nadržujete, ano, přiznávám, nepopírám. Opět se ukazuje, jak subjektivní mohou názory na hru být, ale pro mě je to jednoznačně hra roku a nová klasika, ke které se budu rád vracet (druhý průchod vidím na začátek listopadu, uvidím, jak moc případně updaty ony drobné zápory napraví).

Co dodat? Zpočátku jsem hře nevěřil, ale pak mě totálně pohltila. Ano, příběh by mohl být propracovanější, chybky vychytanější, některé animace lepší, a tak dále, a tak dále. Jenže nic není dokonalé. Dát méně než 90 % hře, u které jsem se tři desítky hodin skvěle bavil, ale podle mě nejde. A speciálně kvůli některým hráčům, kteří dávají i hodnocení blízké nule, tam tu pětadevadesátku dám a nevylučuji, že po druhém průchodu a vychytání některých chyb tam hodím i tu stovku.