Nejlépe hodnocené komentáře

Prvních pár hodin hraní provázelo nadšení tak velké, že jsem měl hlavu plnou superlativů. Plánoval jsem zde na hru pět ódy a velebit tvůrce za to, že stvořili jednu z nejlepších videoher pro děti posledních let. Nadšení nakonec není ani zdaleka tak veliké, LEGO Horizon Adventures (dále jen LHA) sice velice úspěšně adresuje snad ty největší neduhy svých LEGO bratříčků od jiných vývojářů, tedy už ohraný styl vyprávění s dětinským humorem a naprosto ubohé souboje, ale postupem času začaly vyplouvat na povrch jiné problémy. 

Děj LHA pokrývá události hry Horizon Zero Dawn (Forbidden West si autoři nejspíš schovali na příště), jde si však zcela vlastní cestou a nesklouzává k naprosté parodii jako některé jiné LEGO hry. Dějem předlohy se tak spíše inspiruje, než aby šlo o úmornou kopírku. Hlavní body děje zůstávají zachovány, ale vše je odlehčené, svěží a překvapivě funkční. Z větší části se vrátili původní dabéři a svoje role v praštěném LEGO provedení si slyšitelně užívali.

Vedle kvalitního namluvení se hra může pochlubit i skutečně nádherným vizuálem. Už roky se říká, že LEGO hry vypadají skutečně jako postavené z reálné stavebnice, ale až u Horizon Adventures to bez nadsázky platí. Autoři se dušovali, že prakticky vše ve hře je možné ze stavebnice i sestavit a není tomu těžké uvěřit. Hra je krásně barevná a detailní, zejména ústřední vesnice Mother's Heart vypadá úchvatně. Po technické stránce vše šlape absolutně bez problémů a i dva týdny před vydáním jsem nenarazil na jediný bug.

Příběh Horizonu je vyprávěn prostřednictvím dvacítky úrovní, rozdělených do čtyř prostředí. O otevřeném světě tak nemůže být ani řeč. Tady se dostáváme už i k nešvarům hry. Dojít na konec příběhu vám zabere přinejlepším něco málo přes deset hodin a to i při hraní na nejvyšší z pěti nabízených obtížností. LHA i přes všechny své klady působí jako menší méně ambiciózní hra, čemuž plná cena (1.649,- Kč v PS Store) úplně nesluší. Samotné úrovně jsou navíc sice vizuálně nesmírně působivé, jejich náplň už taková paráda není.

Asi od poloviny hry jsem si začínal palčivě uvědomovat, že úrovně jsou až na pár výjimek v podobě technologických kotlů nasekané úplně podle stejného mustru. Každá sekce tak obsahuje krátkou plošinovkovou pasáž, jež vede obvykle k aréně se soubojem. Úrovně v sobě mají sice kratičké odbočky, žádná radosti z objevování se však nedočkáte. Nakonec je jedno, jestli se úroveň odehrává v poušti, pralese nebo u vrcholků zasněžených hor. Vizuálně je to sice vždy krásné, ale paradoxně strašně zaměnitelné, přičemž hratelnost se v vůbec nemění. Výjimkou je jen občasná návštěva „kotlů“, kde však narazíte na přesně jeden typ jednoduché hádanky a pár jezdících plošinek.

V jednu chvíli jsem začal autory podezřívat, že úrovně netvořili ručně, ale jde o výtvor pečlivě naprogramovaného generátoru, což jen podpořil fakt, že po jejich dokončení je již nejde znovu odehrát. Náhodné generování úrovní ostatně zcela zjevně využívá mód Expedice, jež se zpřístupní po dokončení příběhu. Zkoušel jsem hru však znovu rozehrát a první úroveň byla vždy stejná.

Poměrně mdlou hratelnost naštěstí zachraňují povedené souboje. Poplatně předloze je možné jednotlivým nepřátelům určitou část těla ustřelit a míření na zranitelná místa je pro úspěch naprosto klíčové. Díky pozvolnému servírování nových nepřátel i možností, jak se s nimi vypořádat, baví střetnutí s kostičkovými kultisty a krvelačnými stroji až do konce hry.

Vesnici Mother’s Heart lze sice za nasbírané kostičky zvelebovat, ale ani v tom větší smysl není. Kostýmů je k dispozici ke stovce, ale jde pouze o vizuální prvek a schopnosti čtyř hratelných postav zůstávají vždy stejné. Lovy vrcholových strojů, jež se pro danou oblast odemknou po odehrání příběhu, spočívají pouze v zopakování již viděných bossfightů či střetnutí s o něco silnější verzí nepřátel ze základní hry. Mód Expedice je nekonečná série takřka stejně působících úrovní, a když mi po cca dvaceti hodinách „cinkla“ platinová trofej, měl jsem hry tak akorát dost (navíc ji rozhodně není problém získat i podstatně rychleji). Díky povedeným soubojům, zábavnému převyprávění prvního dobrodružství Aloy a krásnému grafickému zpracování, patří LHA bezesporu mezi ty lepší LEGO hry. Vzhledem k relativně chudému obsahu, nevalné délce a nulové znovuhratelnosti, si však v mých očích cenovku srovnatelnou s AAA produkcí hra úplně neobhájila.

Hodnocení na DH v době dohrání: bez hodnocení; 1. hodnotící; digitální verze PSN od webu Game Press k recenzi