Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Mass Effect 3: Extended Cut

  • PC 90
Na konci Mass Effectu 3 je vidět, že spousta herních fanoušků ještě asi není připravena na "špatné" konce. Respektive na konce, z nichž ani jeden nekončí happyendem a ve své podstatě Shepard pouze volí cestu relativně nejmenšího zla. A já jsem rád, že se BioWare rozhodlo ukončit trilogii právě takto, protože podobné pocity jsem zažil u některých filmů, ale u her ještě nikdy.

Ač jsem většinu podstatných vítek fanoušků dokázal logicky vyvrátit, jsem rád, že tvůrci vydali právě Extended Cut, který doplnil přesně to, co jsem očekával a v co jsem doufal. Objasnil důvod odletu Normandie, nabízí možnost zjištění dalších informací o Crucible a reaperech, ukáže obrázky z "poválečné" spolupráce bývalých nepřátel (zde se právě projevují rozhodnutí z průběhu celé trilogie!) a ze všeho nejvíc potěšila scéna, kdy se přeživší tým sejde u pamětní zdi.

Po tomto zdařilém přídavku už můžu jen konstatovat, že Shepard, v mém případě Shepardová a její tým mi budou chybět stejně jako celé masseffecťácké univerzum.
A pokud se stále najdou tací, kterým přijde konec ME 3 jako nelogický a nesmyslný, pak nabízím odkaz Filosofování o Mass Effect aneb motivy, které nejsou vidět , kde je přesně podle mého gusta vystižena filozofie celé ME trilogie a kde je naprosto logicky vysvětlena většina hlavních otázek/motivů ohledně konce ME 3.

Pro: srozumitelnější konec ME 3, lepší uzavření Shepardovy linky

Proti: nový alternativní konec, který si ale při dobré vůli snad nikdo nevybere

+12 +19 −7

Amnesia: The Dark Descent

  • PC 90
Aj em a Daniel! :D Výjimečná hra. S jedinečnou atmosférou a neustálého pocitu strachu. Ještě aby ne, když sami chodíte po temném hradě, jen s lampičkou, která každou chvíli může zhasnout a místy slyšíte děsivé zvuky "něčeho" - a teď nevíte, jestli to na vás za rohem čeká nebo ne, více než na počet nepřátel se tu hraje na pocit strachu ze zvuků. Nemusíte se obávat zapeklitých hádanek, sice někdy musíte logicky zapřemýšlet a číst si dopisy, které po cestě nalézáte, ale jelikož je hra v češtině, hraje se to celkem plynule. Naprosto skvělé je zainteresování fyziky, kdy dveře neotevíráte stiskem "e", ale vezmete za kliku myší a můžete pomaloučku dveře otevří a zavřít. Sice tu není multiplayer, lze však improvizovat. Stačí teamspeak a začít společně s kámošem/kou a procházet hru ve stejném tempu. Jediné, co mi trochu vadilo, byly závěrečné lokace. Není to nic závažného, jen jsem měl radši, když jsem se prodíral chodbami hradu a velké místnosti už mě tolik nebavily. Ale to bylo až ke konci a chápu tento záměr, který je u většiny her.

Pro: strašidelná atmosféra umocněná možnostmi zainteresované fyziky, zajímavé hádanky, české titulky

Proti: nemožnosti skutečné kooperace, některé lokace při závěru

+12

Ferrari Virtual Race

  • PC 70
Musím uznat, že FVR patří k těm povedenějším reklamním hrám. Sice nabízí jen jeden okruh a tři vozy, přesto může být díky širokým možnostem nastavení (počet kol, obtížnost, vodící čára atd.) výzvou na déle než pár minut. Na rozdíl od ostatních her od Synetic zde máme možnost řídit z pohledu řidiče, přičemž kokpit je pěkně udělán a fungující zrcátka také přidávají na zážitku. Horší ovšem je, že při tomto pohledu kamery zmizí HUD. Ono by to zas tak nevadilo; otáčky člověk slyší a rychlost ho zas tak zajímat nemusí, ale nějaký displej, který by mi ukazoval, jaký stupeň mám zařazený, mi tam scházel.
Po grafické stránce je to klasický Synetic. Dívat se na to dá, ale má to neúměrné nároky. S GTX 560 mi FPS padalo až k 35, což mi rozhodně nepřijde adekvátní.
Navzdory některým nedostatkům se jedná o velmi povedenou reklamní hru, která alespoň za zkoušku určitě stojí.

Snímek jsem udělal jen jeden: http://steamcommunity.com/id/SasakrCZ/sc ... ilter=shortcut_13031 (maximální nastavení, 4× AA)

Pro: Zábavné, velmi snadno řiditelné

Proti: HW nároky, chybějící HUD při pohledu z kabiny

+12

Communism Muscle Cars

  • PC 65
Na tuhle hru jsem narazil už před lety na youtube, když jsem v zoufalství hledal hru, jež by uspokojila mé choutky projet se v nějakém americkém bouráku. Video mě tehdy zaujalo a spadlo do oblíbených s tím, že si hru jednou obstarám.

Po letech si pak procházím oblíbená videa a hru opět objevuji, pročež je mi jasné, že čas k sehnání oné hry právě nastal. Velmi záhy zjišťuji, že se jedná o freewarovku, což celý proces získávání značně zjednodušilo.

Co si budeme povídat, tématicky je to ujeté, ale originální. Města jsou plná azbuky a podobizen Lenina, tu a tam je nějaké to budovatelské heslo a možnosti vinylů, kterými si můžete vyzdobit vůz, jsou nepřeberné. Už jen pro tu srandu to stojí vyzkoušet.

Jízdní model není příliš podobný ničemu, co jsem hrál doposud, ale dá se na něj zvyknout. Závody jsou hodně rychlé, prostředí trati zničitelné a vcelku to připomíná Flatout 2.

Flatout připomíná i grafika. Je příšerně přeefektovaná, rozmazaná a na grafickou kartu dost náročná. Hra jede v OpenGL a nejde v ní vynutit Vsync ani AA (FXAA vynucen v globálu fungoval).

Hudební doprovod obsahuje jen několik málo skladeb, jež svojí řízností odpovídají tempu hry, nicméně kdyby do nich byly zakomponovány typicky ruské motivy, sborové zpěvy atd., mohlo by to být hodně zajímavé.

Ve hře je jen jedna kamera za vozem, volant jsem tudíž ani nezkoušel a dost pochybuji, že by fungoval.

Co se zábavnosti týče, brzy hra upadá do stereotypu. Nedohrál jsem ji, zkrátka nebyl důvod. Ačkoliv hra disponuje malým městem, v němž se odehrávají závody, pocitu opakování to nezabrání.

Na freewarovku se jedná o hodně kvalitní záležitost. Hru ale je lepší chápat spíše jako kuriozitu, než prostředek serióznějšího hraní. Šetřílkům se nebudou líbit vysoké hw nároky, ostatní zase sáhnout po placených a výrazně lepších hrách.

Je potřeba ještě zmínit, že tvůrci na svém enginu vyvíjejí jednu hru za druhou, jež se liší tématicky. V jejich portfoliu tak najdete i různé kopie NFS Underground, policejní honičky, něco jako Death Race atd. Stačí mrknout na web. Hry mají obvykle jen několik desítek MB.

Pro: Zdarma, offline, tématika

Proti: Nároky na hw, sterotyp, nevyužitý potenciál

+12

Fallout: New Vegas - Lonesome Road

  • PC 60
Ježíšku na křížku, co tohle bylo...

Lineární ratata možná s pár malejma odbočkama. Nějaké ty zajímavé dialogy o E-DE, historii Kurýra, to by celkem šlo. Ale jinak je to tragická dementní střílečka, ty dialogy jsou tam brutálně naroubovaný a ten konec byl taky blbej vtip. Bohudík to bylo taky až trapně krátké.

Mimochodem po projití všech těch DLC mám najednou inventář zasranej speciální overpowered výbavou, o spoustě superperků nemluvě. Celkově vzato bych řekl, že ty DLC New Vegas spíš škodí. Honest Hearts se ještě dá doporučit, ostatním DLC bych se při nejmenším v rámci prvního playthrough vyhnul/vypnul je úplně.
+12 +16 −4

Unreal Mission Pack I: Return to Na Pali

  • PC 60
Ve hře se poprvé dočkáme nějakého vyprávění příběhu. Je to spíše takový briefing před započatou misí. Příběh není nějaký velký zázrak (záchranná akce s klasickým a předvídatelným zvratem). Řekl bych ale, že nějaký pokrok to je.

Od hry se dá čekat, že bude krátká. Dost se změnil design map. Hra se odehrává v téměř samých exteriérech. Ty jsou obyčejně dělané tak, že chodíte po graficky ošklivých a prázdných mapách, kde střílíte klasické nepřátele. Chodíte po rovné cestě vpřed. Občas se velká cesta rozvětví na tři malé, které se pak zase sejdou. Přibylo tu dost těch velkých zrůd a celkově je to celé takové akčnější. Přibyl i jeden nový druh nepřítele, ale to bych se dostal do spoileru.

Co se ale určitě povedlo jsou nové zbraně. Konečně pořádné kanóny. Je z nich radost střílet. Jinak mě Unreal Mission Pack I: Return to Na Pali moc nenadchl úroveň celkové kvality se spíše zhoršil. Ještě, že se tu alespoň víc střílí. Akce je to zábavná. Hra ale ztratila takovou tu svou mystickou atmosféru.

Pro: nové zbraně, více akce, více větších nepřátel

Proti: design exteriérů, které jsou graficky ošklivé, krátké, úbytek atmosféry

+12

Tron: Evolution

  • PC 75
Už je to nějaký pátek, co jsem shlédl filmy a odehrál předchozí hru Tron 2.0. Na tuto jsem se vzhledem ke zdejšímu hodnocení moc netěšil, avšak šeredně jsem se mýlil.

Dá se souhlasit s ugraugrou, že je to převlečený PoP. Mně to ale nevadí, protože PoP jsem hrál jen toho úplně prvního, a tak je tohle pro mě v zásadě novinka. Tušil jsem, že toto bude výrazně akčnější, než Tron 2.0, ale nakonec to nebylo zase jen a pouze o rubání tisíců nepřítel.

Nadchla mě stylizace a grafická stránka vůbec. Vypadá to prakticky jako ten film, a tudíž je to oku velice líbivé. Jediným problémem, který byl i v předchozí hře, je absence AA. Není ani ve hře, nejde vynutit ani přes ovladač. Opět to ale slušně zachraňuje FXAA. Náročnost není extra vysoká, s maximálními detaily a FXAA mi GTX 560 jela tak na 50% (zaseknuto na 60 FPS díky Vsync).

Po zvukové stránce není co vytknout, jak zvukové efekty, tak hudba převzatá z filmu, to vše zde funguje snad ještě lépe, než na plátně. Tady je totiž člověk tak nějak v centru dění, a tak ho to víc pohlcuje.

Možná jsem jen já takový jelito, ale u rubaček obecně mám problémy s ovládáním. Gamepad mi hra nenašla, a tak to opět zůstalo na chuděru myš. Když se člověk ale trochu rozehraje, stejně si vystačí s kombinací Shift + F :-)

Kameru bych neoznačil za neposednou, spíš mi vadily ty okamžiky, kdy se někam zafixovala a já s ní nemohl hýbat. Autoři to možná mysleli dobře, ale udělali špatně.

Herní náplň je klasická. Chvíli akrobacie, chvíli rubání. To vše ve vyváženém poměru. A pozor, není nutné "ukončit všechny programy", které potkáte. Často lze lokací proběhnout a na všechny se vybodnout. Ze začátku vám pomáhá jakási navigace, takže se neztratíte. Díky tomu i pochytíte, jaké jsou možnosti vašeho pohybu vzhledem k příležitostem, jež vám poskytuje okolí (různé úchyty, běhy po stěně atd.), a tak i když později o tuto schopnost přijdete, cestu najdete. Koneckonců, jedná se víceméně o koridor. Párkrát jsem každopádně potřeboval kouknout do nějakého toho walkthrough videa, na což moc hrdý nejsem, ale nervy mám taky jenom jedny.

Příběh je na hru slušný, na hru podle filmu dokonce výborný. Máte dané, proti čemu vlastně bojujete a čeho chcete docílit. Celé to svižně ubíhá a skončí to tak akorát. Hra není zbytečně krátká ani dlouhá.

A jak to celé baví? Já musím říct, že mě dost. Ze začátku jsem sice šedivěl z ovládání a obtížnost mi přišla vysoká, ale postupem času, jak se postava stává silnější, jde "práce" hned líp od ruky. Pokud jste film viděli a líbil se vám, můžu vám tuto hru jen doporučit.

Jako třešničku musím zmínit, že během hry sbíráte bonusy, jež vám ve hře vytvoří jakousi tronovskou encyklopedii. Zajímavé čtení.

Screenshoty bohužel nejsou, hra mi nešla spustit přes Steam.

Pro: Grafika, zvuky a hudba, slušná zábava, optimální délka, bezchybná česká lokalizace

Proti: Zafixovaná kamera, nefunkční AA, ovládání (to mě ale vytáčí ve všech rubačkách), některé zákysy

+12

Catacomb 3-D: The Descent

  • PC 50
Zahrál jsem si to až dlouhých 21 let po vydání, čistě ze zvědavosti, jak vypadala první skutečná FPS. A nutno říci, že to nebylo až tak špatné. Ono 3D je strašně zvláštní a člověk se cítí trochu, jako by se octl v úplně jiné dimenzi. Za chvíli jsem si sice zvykl, ale oči mě bolí doteď. Co se 3D týče, příjemně mě překvapila už zde možnost úkroků. Nepříjemně pak ta šílená doba, než se hráčova postava obrátí kolem dokola. V momentě, kdy na vás útočí horda nepřátel, je to nemilé. To mi nedošlo, že se už i tahle hra dá ovládat i myší. Když jsem ji poté vyzkoušel, tak ale stejně v praxi moc použitelná není.

Druhů nepřátel jsou asi čtyři plus boss, což je dvakrát víc, než jsem čekal. Ti nejsilnější parchanti v závěru vám opravdu vyzkouší výdrž vašeho ctrl. Překvapil mě počet textur. Čekal jsem taky tak dvě, ale jejich počet jde určitě přes desítku.

Zásadní problém je hudba. Celou dobu hraje jedna asi osmi taktová pecka Bobbyho Prince jménem Too Hot, kteráž to je navíc převzatá z Commandera Keena. To, že mi ke konci lezla krkem, je slabé slovo.

Nejvíc mě překvapil systém levelů. Vůbec to tu nefunguje jako v Doomovi, že se jde z levelu do levelu. To jen prvních 9 kol. Pak je to podobnější spíše systému právě z Commandera Keena. Máte čtyři "světy". Do kterého se podíváte dříve, je na vás. Dokonce se budete muset (pokud něco zkazíte či opomenete) do nějakého světa i vracet. V každém "světě" získáte jeden svitek, který vám poradí v další fázi hry. Někdy jsou ty rady opravdu cenné. Například ten poslední v závěrečném kole. Ten radí držet se cesty stále rovně, jinak zemřete. Samozřejmě mi to nedalo a byl jsem zvědavý, co se nachází po stranách. A to jsem neměl dělat. V obřím labyrintu plném nejtěžších potvor jsem se zcela ztratil a zdržel na dobrou hodinku, než jsem našel cestu zpátky.

"Příběh" je podivný. Vlastně jsem za celou dobu nepochopil, o co tu jde a závěrečné "outro" mi to opravdu neobjasnilo.

Je tu jedna základní zbraň s nekonečnou municí, a sice fireball. Ten můžete klávesou podržet a kouzlo bude silnější. Reálný výsledek je však sporný a v praxi se akorát mačká ctrl, co nejrychleji to jde. Chválím ale vymoženosti, jakými jsou speciální zbraně blesk a atomovka, které ovšem mohly být i silnější. Hodně se mi líbil systém léčení, který funguje jako velká lékárnička v Duke Nukem 3D. Hru to však dělá poměrně snadnou, protože lékárniček je hodně. Co se mi však nelíbilo, byly skryté chodby, kde se většinou dají zmíněné speciální předměty získat. Skryté chodby nejsou nijak označené a dají se objevit pouze tím, že střelíte do zdi. Výsledkem je tak to, že celou hru neustále střílíte jak pitomci. Buď na příšery nebo na zdi.

Celkově však hru vnímám kladně jako první vlaštovku. Jde v podstatě o Commandera Keena v pseudo 3D se slabší hratelností, jednotvárnou hudbou, ale s větší mírou lekavosti a "akce"
+12

Dark Sector

  • PC 70
K Dark Sector jsem přistupoval obezřetně. Znáte to, jsou takové hry u kterých čekáte, že vám urvou hlavu a ony vám jí nakonec jen tak nervózně ožužlají. No a pak je tu jejich protipól, vyrvávajicí vám vnitřnosti ještě dlouho potom, co jste se pokusily pohladit jejich roztomilý čumáček.

Ač se to z mého hodnocení nemusí jevit příliš jasné, Dark Sector patří do druhé kategorie. Moc jsem toho od něj nečekal, ale oslnil mě skvělou, jednoduchou hratelností. I když se jedná o hru z pohledu třetí osoby, hraje se spíš jako poctivá FPS. Paradoxně si střílení si moc neužijete.

Přestože střelné zbraně můžete vlastnit v jednu chvíli dvě (pistoli a těžší kalibr v podobě samopalu, brokovnice, sniperky nebo bazuky), vaším hlavním parťákem v posílání zlounů na pitevní stůl bude glaive, zvláštní kotouč se třemi ostřími, který je součástí vašeho těla. Jste totiž postiženi divnou chorobou, která z vás udělala to, co jste, supervoják, ze snů o takovém se budí v mokrých trenkách nejeden armádní generál.

Jak jste se nakazili není důležité, dozvíte se to v úvodní části hry. Důležíte je že spolu s glaive dostáváte postupně do vínku schopnosti jako řízení letu disku, generování štítu nebo neviditelnost. Díky tomu, že tyto ability nemáte od začátku se hratelnost osvěžuje v průběhu hry. Samotný příběh hry je úděsný, strašně klišoidní a plýtvat na něj slovy nebudu.

Celá hra obsahuje velké množství chyb a nedodělků, zabraňujicích v jejím plném užívání si. Jsou tu klasické bugy jako zasekávání nepřátel či procházení předmětů skrz zdi. Vývojáři navíc vymodelovali stereotypní prostředí a nijak originální nepřátele, k tomu si přihoďte nevyváženou obtížnost (závěrečný boss je lehčí než leckterá přestřelka) a těch třicet procent muselo jít dolů.

Pro: Svérázná hratelnost, systém krytí

Proti: Technické nedodělky, příběh, nevyvážená obtížnost

+12

The Walking Dead - Episode 1: A New Day

  • PC 95
Hra která mě chytla od začátku až do konce. Bohužel konec byl rychleji než sem si myslel. Po bedlivém čekání na češtinu, abych si hru mohl vychutnat jsem se s radostí pustil do akce a vůbec jsem nelitoval. Rozhodování v mžiku 5 sekund ma veliký dopad na celou hru a příběh. Můžete si mezi přeživšimi udělat přátele i nepřátele v mžiku sekund. Já osobně jsem si zamiloval malou holčičku která vás doprovází a snažil se ji chránit a pomáhat zuby nehty. Pro mě velice povedená hrá a po 2 dohrání srdcovka. Seriál jsem neviděl, takže díky bohu nemůžu porovnávat a jsem rád, protože hra mě chytla a nemohl jsem se dočkat co nastane a co se stane.

Pro: Rozhodování v mžiku pár sekund, skvělá ač kreslená grafika, vynikající napad, strhující příběh, nebudete chtít aby kdokoliv umřel.

Proti: velice krátká hra. NIC VIC!

+12

Company of Heroes

  • PC 90
Úvodem bych napsal jednu věc: Pro boha ja se tak těším na druhý díl!!

Dámy a pánove, před touto strategii jsem musel smeknout. Strategie s velkym S! A proč je to tak vlastně dobré? Pojdmě se na to společně podívat, alespoň z mého pohledu.

Strategie se odehrává za druhé světové války, kampaň lze hrát pouze za spojence což možná kazí dojem ze hry, protože kampaň je sama o sobě ne krátká ale ani ne dlouhá. Tato hra je velice dobře obtížnostně vyvážena. Bráníte li jedno místo které je neustále dobýváno, sakra se u toho zapotíte! A řeknu vám, jedna bitva trvá i půl hodiny, ale to je minimum. Při multiplayeru 3vs3 jsme se navzájem ničili i 2 hodiny! A to vám řeknu, to je teprve zábava!

Jednotky jsou ve hře taktéž krásně vyvážené, tank zničíte i pěchotou pokud máte dostatečné vylepšení, ovšem s pěchotou jste v koncích pokud jdete proti MG42, to vás zničí jak papírové čerty :-), jak tedy na to?? Vždyt mame snipera!! A jak na snipera když nás pořád odstřeluje? Mame tanky, mame děla, mame plamenomety, máme ale taky snipera. Hra je i dost krvavá, na zemi leží roztřílení vojáci, při výbuchu odletávají ruce, nohy, půlky těl. Je to zkrátka reálné pojetí druhé světové války.

Singleplayer je sám o sobě dost dobrý, a zabavíte se u něj. Pozastavil bych se však nad multiplayerem. Můžete si vybrat jestli chcete spojence nebo němce. Multiplayer doporučuju všem! Tato strategie je snad nejlepší pro multiplayer kterou znám, teprve tady se ukáže jaký hráč u toho přemýšli a kdo dokáže lépe "přechcat" toho druhého.

Velice, velice dobrý je i výběr roty. Jestli chcete parašutisty, tankovou sílu, nebo pěchotní sílu. Každý z nich ma své výhody i nevýhody, a je i o štěstí, umět si vybrat to správné v multiplayeru!

Tato hra mě dostala!! 95% naprosto zaslouženě a nemůžu se dočkat druhého dílu!

Pro: Grafika! hratelnost, vyváženost, reálnost

Proti: chybí kampaň za němce, škoda že není víc stran např. Rusové.

+12

Buzz Aldrin's Race into Space

  • PC 70
Hra mého mládí, pamatuji si, že kdysi jsem na tom docela ujížděl ale nikdy pořádně nedotáhl do úspěšného konce, až nyní s "remakem" :) Porazil jsem rusáky v roce 71 s tím, že můj program Jupiter dopravil 4 mi neznámé kosmonauty na měsíc jako první - což je vlastně cílem této hry.

Hře se musí však nechat to že i vzhledem k zastaralé technologické a i "herní" koncepci dokáže pobavit, byť se stále jedná o repetivní činnosti nákup/výzkum/tréning/vypuštění rakety.

Na vyšší obtížnost je to i docela výzva a hraje zde velkou roli náhoda - mám vyslat do kosmu raketu, která má výzkum hotový ze 70ti procent a být prvý, nebo počkat na jistotu a poslat ji, až když bude mít výzkum přes 80 procent?

Grafika je poplatná standardu té doby, mě osobně se líbí, naše "kosmické město" se postupem doby viditelně rozvíjí, při každém vypuštění rakety do kosmu sledujeme v řídícím středisku průběh mise, který je presentován digitalizovanými filmečky - zde jde asi nejvíce pocítit zub času, ale i tak se na to dá koukat, je to přeci jen kus zajímavé historie a když už by to někomu vadilo, dají se odklikat. Po skončení každé mise vidíme její statistiku a získáváme body prestiže, které jsou nutné k tomu aby jsme se udrželi v křesle ředitele kosmického programu, v opačném případě nás prezident nemilosrdně sesadí a hra tímto končí.

Pro: Neokoukané téma, zábava minimálně po dobu prvního hraní, je to KUS HISTORIE :)

Proti: Zastaralý herní koncept, defacto pořád opakovaně děláme tu stejnou činnost, což někoho může začít nudit

+12

The Sims 2

  • PC 80
Ok. Jsem nucena přiznat poměrně živou vzpomínku na to, jak tato hra, ještě zabalená z pošty, ležela na kuchyňském stole v našem bytě a já, celá zuřivá ji nainstalovat, byla nucena kvůli ní uklidit celý svůj dvanáct let vysavačem netknutý pokoj. Po celodenním mordování jsem tento čtyřCDčkový zázrak konečně mohla nainstalovat a strávila jsem nějaké tři hodiny jen tvorbou obličeje postavy.
Jó, tahle hra je pro nimraly a piplaly a estéty a puntičkáře a všechny možný další přízviska, který jen člověka pro tvořivou osobnost napadnou. Když si s tim chcete hrát, máte možnost. Trojky tohle piplání dovedly k dokonalosti, jedničky s ním začaly. Prošla jsem si u všech stejným šílenstvím, včetně dožadování se všemožných datadisků a doplňků pod stromeček. Šílenství už je pryč, nicméně vzpomínky na můj dětský fanatismus zůstávají a rozhodně je nepovažuju za něco negativního. Jasně, že je lepší ten život žít, ale kdo z nás si aspoň jednou v životě nechtěl hrát na boha ? Come on. Jednou..
+12

Warhammer 40,000: Dawn of War

  • PC 85
Na hru jsem narazil, již před 7 lety a už tehdy jsem si ji užíval a bavil se u ní. Pamatuji si, když jsem nechápal co to znamená demo, a když jsem hru po pár minutách dohrál, myslel jsem si, že už je konec, nebo že něco dělám špatně. Demo bylo samozřejmě po pár dnech odinstalováno a na Warhammera jsem zapomněl. Proto bylo úsměvné, když jsem na Dawn of War na DH narazil a hned jsem si všechno vybavil. Konečně jsem vyzkoušel plnou hru.

Dawn of War je originální sci-fi strategie z budoucnosti. Jelikož v lásce sci-fi nemám, divím se, že mě hra chytla. Očekával jsem od hry opravdu hodně a musím říct, že mě malinko zklamala, ale to se asi dalo čekat. Co vás bavilo dříve vás nemusí bavit teď. Udělal jsem chybu, když jsem hned po spuštění hry rozehrál kampaň. Kampaň je asi největší mínus hry. Nejenže hrajete pouze za mariňáky, ale kampaň je nudná, nezáživná a strašně pomalá (než se vám zpřístupní všechny jednotky a budovy, tak jste už za polovinou hry). Proto jsem kampaň nedohrál a skončil v 9.misi. Naštěstí se i tu, skoro jako v každé strategii dá hrát Skirmish a Multiplayer - a to jsou teprve pecky. Volná hra je skvělá a je zde plno možností jak zvítězit třeba zničit všechny budovy a jednotky, nebo obsadit více než polovinu Listening Postů a ty následně po určitou dobu udržet. Hra je originální a nehraje zde roli počet stavitelů, ale již zmíněné Listening Posty (to jsou strategické body) ty vám dodávají zdroj pro stavění budov, cvičení jednotek, vylepšování jednotek.... Pokud tyhle body neobsadíte a necháte je soupeřům, jste ztraceni. Nemyslete si však, že když Posty obsadíte zůstanou už pouze vám. Nepřítel se je bude snažit neustále zničit a pak nastává celkem zmatek, když jste obsadili několik bodů a musíte všechny bránit. Dalším prvkem originality je vylepšování jednotek, kdy na začátku budete mít 4 vojáky a postupně je vylepšíte a rozvinete tak, že jich bude 9 a polovina z nich bude vlastnit speciální zbraně. Taky se mi líbil moment, když jsem chtěl se staviteli projít kolem vojáků a ti mi uhýbali, takže se mi nestalo že se o sebe jednotky sekly. O konec originálních prvků se však nejedná, je tu ještě jeden. Kapacitu vojáků nerozšiřujete stavením domečků, ale v základně, kde si postupně zvyšujete úroveň. Každá nová úroveň vám kapacitu zvedne o 5 bodů. Maximální kapacita se na první pohled zdá malá, ale díky tomu, že je rozdělena na pěchotu a stroje + vozidla to stačí. Prostředí je skvělé, atmosférické a jde z něj cítit válka. Musím zmínit i pěknou grafiku vzhledem k roku výroby. Obtížnost je nevyvážená, zatímco v kampani projdete misi na těžkou obtížnost bez problémů, ve volné hře proti počítači se zapotíte už na standardní obtížnost. Dalším mínusem jsou občasné bugy, kdy jednotky nereagovaly na můj rozkaz a stavitelé nechtěli opravit robota.

Warhammer je těžká hra, kde musíte neustále kontrolovat jednotky, stavět kolem strategických bodů kulomety a současně útočit na nepřítele. Pokud nebudete hrát kampaň, která se nepovedla, ale zaměříte se na Skirmish a Multiplayer čekají vás zábavné, atmosférické a dlouhé boje.

Pro: originalita, Skirmish + Multiplayer, prostředí, grafika

Proti: kampaň, nevyvážená obtížnost, občasné bugy

+12

Commander Keen: Keen Dreams

  • PC 30
Tenhle díl musí být vtip. V roce, kdy už se hráči proháněli s BFG po Marsu nám ID Software ještě jednou naservíroval lautr to samé, co před dvěma lety. S několika "vylepšeními". Sebrali nám pogo, sebrali schopnost zachycovat se na zdech, sebrali pistoli a místo toho hážete akorát nějaká jabka nebo co, která pouze omráčí. Navíc mi ani nefungovala hudba. Největší změny se dočkalo menu, které se opravdu nepovedlo. A grafika sama se mi zdá dost možná hnusnější, než z jinak nejlepšího čtvrtého dílu Keena.
+12

Starship Trooper: New Frontline

  • PC 85
Klasická topdown strielačka so skvelou atmosférou a hrateľnosťou. Na hre je vidno zopár technických nedostatkov, no snaží sa to vykompenzovať aj dobrým príbehom, ktorý je v takýchto hrách málokedy, a hláškami. Moja obľúbená freeware hra.

Pro: Hrateľnosť, atmosféra, rôzne chrobáky.

Proti: Občasné zasekávanie postáv a ďalšie technické nedostatky.

+12

Death Rally

  • PC 80
S remakem Death Rally jsem strávil mnoho příjemných hodin. Závody jsou pokaždé nabité akcí, neskutečně návykové, ale také mimořádně krátké, takže se neubráníte syndromu typickému pro tento typ her „dám si ještě jeden závod a jdu pryč“. Samotné ovládání autíček se zdá být při klasickém pohledu povedené, s kamerou situovanou za vozem ale poznáte, že na klávesnici mají vozy poměrně citlivé jízdní vlastnosti . Grafika vypadá velmi líbivě a hodně přispívá k dobrému pocitu z hraní.

Kámenem úrazu této hry je malý počet tratí i aut. Mapy jsou sice rozmanité, namátkou se projedete po zasněžené krajině či závodním okruhu, jejich délka je ale příliš nízká, po delším čase se zkrátka okoukají. Samotných autíček také není mnoho, potěší ale možnost si je různě vylepšovat. Oproti legendárnímu předchůdci přibyl příběh, jehož součástí je několik závodů. Hlavně ten poslední, ve kterém poměříte síly jen s jedním soupeřem, je těžké vyhrát. Povedlo se mi to asi až na patnáctý pokus, kdy jsem měl štěstí ve sbírání nitra, které je pro toto vítězství nezbytné.

Sice se jedná o obsahově chudší hru, hráči ale vše vynahradí obrovskou návykovostí, kterou se honosil také dnes již 16 let starý předchůdce. Prioritní věcí při hodnocení je u mě zábavnost, takže mi nezbývá nic jiného než dát pěkné hodnocení a poděkovat vývojářům za výbornou zábavu při hraní :)

Pro: Přehledné menu, systém vylepšování autíčka, návykovost, občas vyšší obtížnost, s klasickou kamerou příjemné ovládání vozů, líbivá grafika .

Proti: Tratí i vozů by mohlo být více.

+12

FTL: Faster Than Light

  • PC 85
FTL je takova mala hricka ktera pres jednoduchy koncept a provedeni presto bavi. Je to hra jen na nekolik dnu, nicmene myslim ze je docela dobrou ukazkou dnesniho indie a ze gameplay je stale nejdulezitejsi prvek hry :).

Pro: oldschool provedeni, napaditost, gameplay

Proti: mohlo byt treba vice scenaru, ne jen 1 boss

+12 +14 −2

Rochard

  • PC 65
O hře Rochard jsem se dočetl naGames.cz, kde byla vychvalována až do nebe. Proto jsem si počkal až bude někde k mání za pěkný peníz. A k mání byla (a zatím je) v the Humble Indie Bundle 6, tak jsem neváhal a koupil.

Johna Rochard je oplácaný důlní vrtač ve vesmíru s pořádný kňourem pod nosem. Když řeknu, že začátek hry začíná velkým objevem v dole asi tím nikoho nepřekvapím. Děj hry se pak odehrává podle předpokladu. Psát něco dál už nemá cenu, jinak vše prozradím.

Hra je dělaná jako plošinovka s logickými úkoly. Úkoly řešíte s pomocí vesmírné zbraně (která umí přenášet věci a samozřejmě střílet) a snížením gravitace, kterou využijete nejen při skoku. Obtížnost úkolu je nulová, spíše bylo těžší najít všechny zlaté pásky.
Herní doba je 5 hodin, co mě opravdu překvapilo. Čekal jsem tak 3 hodinky a bude po všem. Pravda je, že jeden achievement je dohrát celou hru do 3 hodin.

Verdikt: Mám rád plošinovky tak i logické hry - Rochard není špatná hra je dobrá (na relax) jenom nesdílím takové nadšení lidí kolem a ani autora recenze na Games.cz.
Proto dávám 65%

Pro: Zajímavý nápad na hru, logické hádanky.

Proti: V ději se opakuje stejná věc třikrát.

+12

Making History: The Calm & The Storm (Gold Edition)

  • PC 65
Polovina září 1938. Mnou vedené Československo se připravuje na nevyhnutelné – Mnichovskou dohodu. Z této situace existují jenom dvě východiska: přistoupit na nároky Německa, nebo se bránit. V mém případě ale existuje jen druhá možnost. Podstoupit Hitlerovi průmyslově rozvinutou Plzeň, to by bylo strategické harakiri. Poslední tah před Mnichovem posiluji hranice, dostavuji opevnění, připravuji se, že v zájmu obrany se vzdám „osvobozeného“ Maďarska a Podkarpatské Rusi, domlouvám taktiku s polským spojencem a připravuji se na masivní útok z okupovaného Rakouska…

Po neúspěchu s Arsenal of Democracy jsem se rozhodl opustit vody grand strategií ve prospěch něčeho více… casual. Má volba díky naléhání kamaráda nakonec padla na tahovku Making History. A rozhodně se nedá říct, že bych čekal, kolik zábavy mi tahle tahová strategie nabídne.

Graficky hra není nic extra, ale na druhou stranu je velmi přehledná (jak mapa, tak interface). Stejně tak zvukově je to docela šeď, ale v multiplayeru jsem hudbu stejně nijak nevnímal.

Oproti Arsenal of Democry jsem nezůstal trčet pod lavinou všemožných dat, statistik a tabulek, Making History mi naopak naservírovalo jednodušší gameplay, který pro mě byl ale zábavnější. Neslyším náhodou v dáli nabíjení neměckých samopalů a broušení britských nožů…?

Doslova na poslední chvíli vyhlašuje Francie válku Třetí říši a Mnichov se nekoná. Ale Francie je bez spojenců a na zemi i ve vzduchu mnohem slabší. Pád Francie je nevyhnutelný. O dva týdny později, když Francouzi už pomalu vytahují svůj největší vynález, dáváme dohromady s kamarádem Československo-Polskou alianci a o chvíli později vstupujeme do války podepsáním aliance s Francií. Německo zatím muselo rozdělit své jednotky mezi hranice s našimi státy a roztříštěné jednotky nejsou schopny vzdorovat. Do měsíce padá Berlín a jihovýchodní Německo. Praha a Bratislava zatím chrlí jeden tank Lt. 35 za druhým a brněnská pěchota míří zajistit nově vzniklé hranice s Itálií. Na začátku února 1939 už je Německo kompletně obsazeno. Československo kontroluje na suroviny bohatý jih, Polsko velké přístavy na severu a Francie… Francie stále kontroluje stejné území jako na začátku války.

Mapa Making History je rozdělena na různě velká území (Německo má těchto území asi 12, oproti tomu třeba Afghánistán má jedno), které jsou zdrojem důležitých surovin. Nebo taky vůbec ničeho, vlastnit hladové Somálsko je opravdu za trest. Alfou a omegou jsou však samozřejmě města zajištující přísun zbraní, peněz, jednotek, nebo provádějící výzkum. Nemít rozvinutá města v Making History rychle vyústí v záplavu sankcí a ve válce je jediné východisko slavný francouzský vynález. Itálie by mohla vyprávět. Stejně tak důležitý je samozřejmě výzkum, který je sice významnou trhlinou v ekonomice, ale vyspělejší technologie neuvěřitelně lehce změní průběh války.

Mapy jsou ve hře v podobě scénářů, které obsahují všechny důležitější mezinárodní události, a díky obsaženému editoru je možné se pokusit zvrátit druhou světovou třeba s Egyptem. Mým osobním favoritem byl rozhodně scénář Rise of the Reich, probíhající v letech 1933-1945. Není nad to představovat Španělům úplně nové PzIV. Díky editoru je pak taky k dispozici spousta neoficiálních scénářů, od Studené války až po sci-fi.

Nakonec musím zmínit AI, která se sice někdy chovají zvláštně a diplomacie je často dost „náročná“, ale jak dojde na boj, dokáže většinou docela zatopit.

Jak jsem Making History zprvu podceňoval, nakonec jsem musel uznat, jak moc jsem se zmínil. Nabízí slušnou porci zábavy a jednodušeji proniknutelný systém než Arsenal of Democracy.

Na konci roku 1945 patří Československu celá jižní Evropa, těžce vydobyté Britské ostrovy, sjednocená Afrika a několik menších území na Blízkém východě a na místě bývalého Sovětského svazu. Polsko zatím ovládá sever Evropy, a drtivou většinu Asie, kromě několika území Japonska a Číny, teď sevřených v kleštích. Spojené státy do války vstoupily až příliš pozdě.

Pro: gameplay, scénáře, editor, přehlednost

Proti: hudba, diplomacie

+12