Nejlépe hodnocené komentáře

Houly šit. Já fakt nevím, proč si tohle dělám. Masochisticky jsem rozehrál hru, o které jsem dopředu věděl, že to bude neskutečnej trus, a ještě se v půli cesty vyzvu, abych to dohrál. Talk about self-destruction. Tahle hra je zdigitalizovaný utrpení. V té nejlepší formě. Všechno je k uzoufání pomalý, všechno je ošklivý, celý je to mučivě nudný a dementní, a...no jo, to je v podstatě to jediný, co můžu k týhle hře říct. Víc jsem totiž během hraní nedokázal nějak vstřebat.

Příběh? Bohužel, výprava je zde tak ŠÍLENĚ nezáživná, že cutscény jsem musel přeskakovat, a ty collectable knížky se mi fakt číst nechtělo, tudíž k tomu nic říct nemůžu. Nicméně v podstatě de o to, co se můžete dočíst u popisu hry, a to přesně je všechno, co jsem po celou dobu hraní věděl. Víc ani ťuk.

Hudba? Kde?

Celkově je sound design mizernej. Duchové hučí, co jim síly stačí, ale k ničemu víc, než pousmání, to nevede nikdy. Efekty, co vydává ten kouzelnej cepín, jsou takový...divný. Ale to byl možná účel. Voice acting je pochopitelně out of this world špatnej, ale na to sere pes.

Co se samotné hratelnosti týče...*odkašlává si*...ta je naprosto neskutečná. Ta hra hrozně často působí, jakoby se pokoušela hrát na realistickou notu (odlišné animace pro běh do schodů a ze schodů, různé interakce všude možně...), nicméně když se naskytne možnost přelézt zídku mnohem nižší, než je postava hlavního hrdiny, čímž by se krásně zkrátila cesta, tak to ne. Ne, mnohem logičtější bude si oběhnout celou vesnici, poprat se s miliardou duchů, prošmejdit miliardu chatrčí, vylézt miliardu žebříků, a to všechno jenom proto, aby se hrdina dostal na druhou stranu oné zídky. To je na orgasmus. A vůbec celkově je to prostě úplně debilní. Týpek dokáže přeskočit dvoumetrovou mezeru mezi dvěmi střechami, ale půlmetrovou říčku už přeskočit nelze. Ne, to už zase musí najít ze dva šutry, přes které se dá přejít dál.

O úžasném stereotypu naprosto všeho se ani nezmiňuju. Taky se nezmiňuju o absolutně nulové obtížnosti (ti duchové jsou snad ještě pomalejší, než ten týpek). Extrémní linearitu už vůbec nezmiňuju, ta je v téhle hře konec konců pozitivem (neumím si představit, že s tím tempem v těchle přostředích ještě nějak bloudím). Jsem měl vymyšlený fajn závěr k tomuhle komentu, ale sakrafix jsem zapomněl.

První krůčky zasněženou ulicí Empire Bay byly naprosto parádní. Špičková atmosféra, uchu lahodící hudba, vizuální eye-candy. Bohužel to nestačí, a samotná hratelnost značně pokulhává od začátku do konce.

Tak za prvé, i na Hard mi hra přišla až moc lehká (snad na ty vyjímky, kdy na vás hra poslala nepřátelé ze všech stran, přičemž krýt jste se mohli jenom z jedné). Nepřátelé zpravida nabíhají jak na porážku, jsou hloupí, a s trochou mušky s nimi hráč nemá nejmenší problém zamést během několika minut. Policajti jsou mentálně zaostalí, problém jsem s nimi měl jenom tehdy, když jsem to do nich napálil tak, že se mi rozbil motor. Pěstní souboje jsou docela nudné, a především díky protiútoku absolutně ... nepokazitelné. Hra vám několikrát zadá úkol takovým stylem, že to skoro působí, jakoby bylo nutné někoho chránit...bohužel, všichni kromě vás a nepřátel jsou nesmrtelní, takže kromě sebe nemusíte nikdy nikoho hlídat.

No...a to je v podsatě celý problém téhle hry. Je to hodně malá výzva, a u jako takové jsem se u téhle hry nebavil tak moc, jak jsem čekal. Z estetického hlediska jsem u toho měl pravidelný orgasmus, ale nebyl jsem do toho nijak zvlášť zažranej, protože by mě to tak bavilo. Nikdy jsem nevydržel hrát dýl jak hoďku a půl v kuse, což je docela špatný.

Příběh mě taky moc nezaujal. Postavy mi tak nějak obecně byly u konečníku, s Vitem jsem se ani z poloviny nezžil, těch několik málo plot twistů se mnou ani nehlo...sakra, dokonce i cameo Toma ve 14. kapitole mě nechalo naprosto chladným. Nevím čím to, ale prostě jsem nějak neměl vůbec zájem, a kdyby to byl film, asi bych ho nedokoukal.

Samotné dialogy byly ale naprosto skvělé. Skvěle napsané, skvěle zahrané (aj. dabing, ten českej mi stačil v demu). Celkově je sound design naprosto dokonalý. Především z toho náklaďáku jsem byl vyloženě unešenej. Ruku v ruce s tím jde hudba. Nemusím snad zmiňovat, že se jedná o některé z nejlepších kompozicí za posledních pár let (přinejmenším z toho, co jsem hrál). Hitovky v rádiích jsou taky vybrány perfektně, ačkoliv si je člověk vskutku během hraní moc neužije.

Grafika mi, přiznávám, vyrazila dech. Ta hra je zatraceně nádherná, ale to vůbec nejkrásnější je, jak hezky plynule šlape i na té mojí staré šunce. Když se budete procházet noční ulicí a lampy společně s auty začnou vytvářet unikátní a téměř dojímavou lightshow, pochopíte (možná).

Je mi to blbý, ale asi už s tímhle komentem končím. Vím, odflák jsem to, ale nějak mi teď to moje spisovatelské střevo zevluje.