Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.
Han22

Han22

Martin Halilovič • 43 let • Brno (ČR - kraj Jihomoravský)

Komentáře

DreamWeb

  • PC 75
Dreamweb je velice netradiční záležitost. V podstatě se dá bez problémů považovat za adventuru, protože v ní sbíráte předměty a na určitých místech je používáte, ale spíše se jedná o takového duchovního předchůdce série Hitman.

Kdesi v zaplivané, upršené budoucnosti, která jakoby vypadla z filmu Blade Runner se ujímáte role flákače Ryana. Ten má bordel v pokoji, jednu naštvanou přítelkyni, jednoho kámoše a práci v baru, ze které ho právě vyrazili. A právě na jeho bedrech leží těžký úkol - sedmero mocných lidí ohrožuje Dreamweb, síť ve které se tvoří lidské sny a která je chráněna Strážci. Ryan je povolán aby lidi odstranil. Dá se říct, že příběh je velice netradiční a přistihl jsem se jak jsem se blížil ke konci, že jsem byl napjatý jak to dopadne. No zakončení i když naštve je velice logické vraždící maniak je vypátrán policií a rozstřílen a v podstatě mě ke stylu hry sedělo.

Styl hry je další skvělá věc. Namísto tradičního pohledu tu máte titěrnou obrazovku uprostřed monitoru (která je podle potřeby lokací zvětšována či zmenšována), hrdinu vidíte shora a vypadá to spíše jako arkáda. Samozřejmě to technicky není nic moc, ale za originalitu jdou body nahoru. Navíc se s tím hra ale vůbec nesere, takže skony postav jsou krvavé a to tak že velmi. Žena plazící se s vyhřezlými střevy, brutální zobrazení co s člověkem udělá takový fireball nebo padající bedna. Tvůrci se nezalekli ani sexu, takže tu naplno vidíte šukačku a dá se tím říct, že Dreamweb obsahuje více sexu než všechny díly Leisure Suit Larry. K technickým plusům přidám ještě parádní elektronickou hudbu.

Hratelnost je jednoduchá, až snad neadventurní. V podstatě máte pět kapitol, najdete nějakou stopu (většinou adresu a přístupový kód) a s pomocí pár zcela logických akcí a logických předmětů se dostanete k oběti a odpravíte ji. Příklad řešení - urvete trubku, do flašky naberete vodu. Trubkou vypáčíte bezpečnostní skříňku a vodou ji zkratujete. Díky téhle férovosti a jednoduchosti je hra docela krátká a tak ji tvůrci trošku natáhli.

Jednak tak můžete pročítat záznamy, zprávy, maily a logy v počítači, což je fajn.Jednak máte bohužel omezený inventář a na každé obrazovce se válí tuny věcí, které můžete prozkoumat, prohlídnout a většinou i sebrat, ale 99% z toho haraburdí nepotřebujete. Vzhledem k minimalistické grafice se předměty navíc občas těžko hledají. A pak jsou tu checky na manuál, které ovšem v manuálu nejsou (hesla do počítače, řešení hádanky ke konci), nebýt internetu tak jsem skončil dříve než začal.

Ale nebudu hanit - Dreamweb je sice krátká a trošku nepřehledná, zato ale originální, brutální jednohubka se zajímavým příběhem, která stojí za vyzkoušení.

Pro: Minimalistická ale originální grafika, zajímavý příběh, brutalita, jednoduchá hratelnost i ovládání.

Proti: Až příliš krátké, příliš zbytečných předmětů na sebrání.

+13

Guilty

  • PC 60
Druhý díl Innocent Until Caught je za mnou a opět to nebyla žádná hitparáda.

Začnu tím co se zlepšilo - díky bohu ze hry zmizely bugy a technické problémy. Takže žádné problémy se zvukem (nově je i dabing), žádné nepřístupné místa či potíže s ovládáním. Všechno ostatní je zpět s plnou parádou. Dementně vymyšlený inventář, kde se Vám předměty skládají jeden přes druhý - tvůrcům to naštěstí došlo a přidali tlačítko poskládat. Stupidní ovládání s dvěma k nerozeznání podobnými ikonkami take a use.

A především zastaralá grafika. Na tu upozorňovali už ve staré recenzi ve Score, což v časáku, který stavěl hratelnost nad grafikou je na pováženou. Grafika je rok 95 pořádná bída. Prostředí je občas sice i docela hezké, ale postavy jsou stále rozpixelované cosi. Kupodivu mezi misemi jsou opět pěkné animace.

Příběhově je to opět slabý jak čajíček. Jack T. Ladd je chycen policistkou Yssanou Andropath a spolu se pouští do pátrání po původu mimozemské invaze. Pátrání spočívá v adventuření na různých planetách a řešení nesouvisejících úkolů. Vrací se staré postavy (princezna, její diktátorský tatíček, vypatlaný voják), je tu troška humoru a hlavní postavy se stále hádají. Jenže protože on je sobeckej zmetek a ona feministická kráva, která s nikým nevyjde, jejich hádání není vtipné, ale spíše leze na nervy. Mimozemšťany za celou hru neuvidíme!!, konec je blbý až to bolí dimenze kam finančák ukládá záznamy opravdu?, na outro se tvůrci vyprdli.

A hratelnosti? Zde přichází asi největší změna k lepšímu. Příběh totiž můžete (a musíte) hrát za obě postavy, abyste ho plně pochytili. A přestože obě postavy prochází stejnými lokacemi, plní jiné úkoly. Tak například Yssana v kasinu pátrá po mimozemském majáku, Jackovi se zase podaří prohrát jejich loď a musí ji získat zpět. Pěkně se to doplňuje mimo konce, kde obě postavy dělají totéž. Jinak je to stejně brutálně přestřelené jak jednička. Šílený pixelhunting (např. neviditelná kapsa, francouzák), bludiště bez jediné nápovědy a šance zmapovat, naprosto hovadský úkol s růžovými lístky, triggery ovlivňující děj o 10 obrazovek jinde, šílenosti typu 10* se zeptej muže na něco a po 11té dostaneš novou odpověď.

Je to lepší než jednička, ale pokud Vás masochisticky nebaví zkoušet všechno na všechno a neustále čučet do návodu, tak jsou mnohem lepší adventury.

Pro: Hraní za dvě postavy každá s jinými úkoly, pěkné animace.

Proti: Podprůměrná grafika, průměrný příběh, šílená obtížnost.

+8

Innocent Until Caught

  • PC 50
Od Innocent Until Caught mě už v dřevních dobách odradila grafika a přetěžká hratelnost. Tentokrát jsem se odradit nenechal, ale výsledek za moc nestál.

Graficky je to opravdu bída. Jednak nízké rozlišení a nedetailní grafika, jednak poměrně ošklivé lokace. Zejména zaplivaná planeta, kde strávíte přes půlku hry není zrovna inspirující, ve většině lokací člověk ani nepozná že jde o sci-fi. Později se prostředí trošku zlepší, ale na rok vzniku je to docela bída. Kupodivu je zde pár animovaných sekvencí, které nejsou úplně zlé.

Technická stránka je vůbec katastrofální. Přes DosBox nezprovozníte zvuk přes Soundblaster ani kdybyste se na hlavu stavěli. Hudbu se mi nakonec čachrováním s drivery a configem doxboxu zprovoznit podařilo. Jenže v určité chvíli musíte nastoupit do metra a to prostě v DoxBoxu nejde. Naštěstí to jde ve Windows XP, ale zde jste opět bez zvuku i hudby.

Samotná hratelnost také není nic moc. Je hezké, že tvůrci omezili počet příkazů na šest a že se mezi nimi přepíná pravým tlačítkem. Jenže kromě mluvení a chůze tu máme zbytečně dvě ikony na prohlížení - jedna zkoumá obrazovku, aby se hlásily předměty, druhá je popíše. Jsou tu i dvě ikony na používání, přičemž celou dobu jsem nepochopil rozdíl. Aby toho nebylo málo, některé předměty použijete jen right-clickem na předmět, další pastí je, že občas v rozhovoru musíte kromě standardních odpovědí kliknout na určité slovo. Technické problémy pokračují, protože hrdina odmítá v některých místech opustit obrazovku, naprosto tristní ovládání je pak v 2D vězeňském bludišti.

Pixelhunting je zde hlavní složkou hratelnosti, protože některé předměty prostě vůbec neuvidíte (žvýkačka v bordelu, ornament v bordelu, páčilo na konci). Narazil jsem na jeden dead end, časové limity či jiné adrenaliny naštěstí nehrozí. Kombinace jsou naštěstí až na pár úletů celkem normální, nebo už jsem si zvykl na "logiku" devadesátkových adventur. Hrůzou hrůz je pak inventář, kde skládáte věci halabala klidně jednu přes druhou, což neusnadňuje kombinace. A v jednu chvíli jich budete mít tolik, že mi hrdina zahlásil, že už víc nepobere... naštěstí se dá něco odložit na zem.

Takže to všechno zachrání příběh? Inu... jste zlodějíček Jack T. Ladd, který je v budoucnosti chycen finančákem a musí zaplatit obrovské daně. A tak se na zapadlé planetě snažíte vetřít do přízně mafii službičkami, zdrháte z vězení a poté jste donuceni zachraňovat planetu před ďábelským diktátorem a jeho vynálezem zkázy z čehož se vyklube přístroj na ochcávání daní. Celkem to ujde, je tu něco málo humoru. Ale v podstatě to není žádná hitparáda, navíc hlavní hrdina je zmetek co sympatií moc nepobral. Konec jeho "románku" s princeznou jsem mu tak nějak přál.

Shrnutí? Hratelnost průměrná se spoustou chybiček, příběh také průměrný, technická stránka katastrofální.

Pro: Tradiční hratelnost, tradiční příběh.

Proti: Bugy a nedoladěnost, ošklivá grafika, katastrofální inventář.

+13

Star Trek: The Next Generation - A Final Unity

  • PC 80
Herní výzva 2019 - 5. "Adaptace": Dohraj hru, která byla vytvořena pouze na základě filmové předlohy.

Do třetice Star Trek, do třetice moje premiéra, do třetice 80%. Po dvou dílech přišla v roce 1995 jiná firma s náhledem do právě skončené Nové Generace, neboli TNG. Tenhle seriál mi v konkurenci ostatních přišel vždycky nejvíce sucharský, poměr dialogů a nějakých akčních scén/efektů byl drtivý. Nicméně všechno to vynahrazovala parádní posádka, výborné humanisticky laděné příběhy, seznámení se spoustou nových ras (které byly poté rozvinuty v Deep Space Nine) a především diplomacie. Tam kde Kirk svlékal tričko a bojoval na pěsti, Picard zvládl potenciální konflikt vyřešit mírovou cestou a ještě byl člověk rád.

Jak se k tomu postavila hra? Na výbornou. Opět tu nechybí nic z toho co jsem právě popsal, tvůrci navíc sehnali veškeré herce ze seriálu a vyrenderovali jejich podoby, takže zážitek je to parádní. Příběh si půjčuje svoji strukturu z prvních dvou Star Trek aedventur, takže ze začátku plníte i "filler" mise, v půlce navíc přijde obrat k něčemu úplně jinému, ale i tak je to paráda. Posádka se vydává pátrat po tajemném Pátém svitku (něco jako druhý díl Bible), který by zcela změnil zažité zvyky Gradianů. Do toho hrozí válka s Romulany. A někde v pozadí se objevuje stopa dávno vymřelého impéria Chodak, přičemž všichni pátrají po tajemném zařízení Unity Device.

Čeká Vás cestování po různých planetách i zařízeních, na rozdíl od seriálu si tvůrci mohli dovolit popustit i uzdu fantazie, takže lokace jsou opravdu mimozemské, bytosti rozhodně nevypadají jen jako lidé s maskou a ve finále nás čeká stejně jako jako třeba v Judgment Rites test humanity a schopnosti spolupracovat. Nejlepší na tom je, že i bez znalostí seriálu si děj můžete užít - dvě hlavní rasy jsou nové, uteče Vám sice pár odkazů na Picardovu minulost a nebudete tušit kdo jsou Klingoni, Romulani či Ferengové, ale nehraje to velkou roli.

Grafika pokročila, takže tu máme podobně jako v Dark Seed 2 renderované postavy v polokresleném prostředí. Není to sice zrovna úchvatný zážitek, ale dostačující. K tomu je tu spousta FMV sekvencí sice v mizerném rozlíšení, ale zato parádně zpracovaných.

A jak se to hraje? No nejlehčí hra to není. Adventurní část je celkem v pohodě, úkoly jsou logické a většinou tušíte co máte dělat. Na každé misi máte výsadek a opět občas platí, že některé úkony zvládne jen jeden z výsadku. Většinou je cílem něco aktivovat, zneškodnit, jen na zoologické planetě si hrajeme na detektivy. Ovládání je příjemné - inteligentní kurzor se 4 možnostmi, hlásící se předměty, žádný deadendy nebo time limity. Opět tu nechybí hodnocení úspěšnosti mise, na jedné planetě máte i nelineární postup.

To ovšem není všechno, ještě je tu můstek a tam jde dělat tolik věcí, že se Vám zatočí hlava. V astrometrice si můžete zadávat kurz, měnit rychlost atd... v inženýrské sekci si prohlížet části lodě, v počítači číst o desítkách hesel a v taktické konzoli máte možnosti bojovat, k čemuž se ještě dostanu. Kromě si můžete nechat poradit od posádky, probírat s nimi postup, zavolat na velitelství Hvězdné flotily. A důležité jsou i rozhovory, které hodně ovlivňují směřování děje.

A pak jsou tu prokleté boje. Čas od času narazíte na cizí loď (většinou Romulanskou) a začne boj. V taktické konzoli můžete nastavit milion serepetiček od síly phaserů, štítů, rozptyl torpéd, desítek manévrů. Boje jsou otravné, interface je odporný a navíc přes veškerou snahu při nich hra neustále zamrzá. U jednoho boje na planetě Yall to zabralo hodinu googlení, než jsem našel řešení jak překonat bug.

Krásné na tom je, že si dáte nejnižší obtížnost a na vše se můžete vykašlat. Boje obstará Worf, kurz zadá také Worf a kromě pátrání na konci kde bych se bez souřadnic z návodu neobešel si tak můžete užít poctivé adventuření. Takže opět - pro všechny fandy Star Treku povinnost.

Pro: Parádní doplněk Star Trek TNG s perfektním příběhem, férová hratelnost a obtížnost, pro hračičky spousta možností na můstku.

Proti: Otravné boje plné bugů, hledání cesty v astrometrice.

+11

Star Trek: Judgment Rites

  • PC 80
Tohle bude těžký komentář. Star Trek: Judgment Rites je totiž naprosto totožný jako 25th Anniversary. Grafika je naprosto stejná, ovládání je naprosto stejné, všechno co fungovalo v prvním díle funguje i tady, stejně jako v prvním díle tu máme sedm epizodních příběhů. Čili je zbytečné psát o hratelnosti, technické stránce či naprosto dokonalém Star Trek Feelingu.

Pár novinek tu ale je a o těch se rozepíšu. Vesmírné bitvy se dají ovlivnit volbou obtížnosti (vypnout, lehké, těžké). Přiznávám, že mě ty bitvy nakonec celkem chytly (hlavně po přečtení manuálu a objevení funkce "lock ship"), až na jednu, kterou jsem hrál asi 10 minut, než mi došlo že v rámci kontinuity příběhu musím prohrát.

Z technické stránky bych vyzdvihl hezčí animované sekvence. Sice to není žádný zázrak, ale to originální seriál nebyl taky a stejně jsem ho hltal.

A samozřejmě jsou tu příběhy. A tady se tvůrci opravdu vytáhli. Lokace jsou rozsáhlejší, příběhy hutnější a plné té nejlepší Star Trekovské filozofie, tolerance, empatie a humanity. Trošičku se tady rozepíšu:

Federation: Takový standart - posádka je chycena na vesmírné stanici, kde je záporák z prvního dílu a musí získat důkazy o jeho experimentech.
Sentinel: Posádka přichází na planetu na úrovni doby kamenné. Najdou laboratoř prastaré civilizace, která obsahuje neskutečné informace. Ale také ohrožuje plynem plynulý vývoj rasy. Získat informace, nebo zachránit nevinnou rasu?
No Man´s Land: Tady přichází na scénu ze seriálu známý Baron z Gothosu, který si vybudoval svět první světové války a jako účastníky používá lidi z posádek lodí. Jak ho přesvědčit aby toho nechal a pochopil hrůzy války?
Light and Darkness: Na opuštěné planetě jsou dvě rasy, jedna má představovat dobro, druhá zlo, obě vypadají neúplně. Podaří se posádce oprostit od předsudků a najít řešení?
Voids: Posádka čelí entitě, která hledá dokonalé štěstí a nabízí ho i těm, kteří ho nechtějí, včetně Spocka. Asi nejfilozofičtější námět - má štěstí smysl bez hlubšího rozměru a dalších prožitků?
Museum Piece: Bez vybavení ve starém muzeu čelí posádka teroristům a hraje si na MacGyvera - ze starých exponátů skládají cestu dále. Oddychový díl, ale na konci přichází pořádná porce diplomacie.
Though This Be Madness: Brutální záležitost. Loď plná bláznů, o které se stará ještě šílenější umělá inteligence a která bůhvíproč putuje vesmírem. Proč ji tvůrci vyslali na takovou nelidskou misi?
Celou hru navíc propojuje hlavní příběh o rase, která testuje Federaci, ale i Klingony, zda jsou hodni prvního kontaktu. Finále je parádní, na rozdíl od jedničky končící bitvou to končí dotazníkem, odhalující to nejlepší z lidství.


Hratelnost se moc nezměnila, ale bohužel obtížnost šla dost nahoru. Stále platí všechno oskenovat, mluvit s posádkou o všem, mluvit s každou postavou a snažit se pokud možno o co nejvíc sluníčkové řešení. Ale některé úkoly jsou nelogické, pixelhuntigu je až běda a na některé haluze z posledních epizod bych bez návodu nepřišel ani za sto let. Dosáhnout hodnocení perfect je IMHO bez konzultace s návodem nemožné.

Každopádně i tak pro trekkie a zejména fandy TOS povinnost. Já osobně mám chuť si pustit celý seriál znovu a nejlépe i s 6 navazujícími filmy.

Pro: Příběhy jsou delší, filozofičtější a celkově fantastické, vesmírné bitvy jde vypnout.

Proti: Vypadá a hraje se to naprosto stejně jako první díl, větší obtížnost.

+11

Star Trek: 25th Anniversary

  • PC 80
Poslední známější adventura roku 1992 za mnou. Abych se přiznal byl jsem fanatický trekkie. Začínal jsem na Voyageru a Nové generaci, ale každý seriál mě chytil něčím jiným. TNG perfektní posádkou a diplomacií, VOY určitými postavami a novým prostorem a rasami, DS9 naprosto fantastickým kontinuálním příběhem, ENT efekty a prvními setkáními se známými rasami. TOS měla sice legrační efekty, ale zato geniální příběhy a dobrodružství a nezapomenutelnou posádku.

25th Anniversary celý svět TOS převedla naprosto dokonale v parádní hru. Nechybí tu nic z duchu seriálu. Postavy jsou namluveni herci ze seriálu, scénáře odpovídají klasickým epizodám, stejně jako ztvárnění jednotlivých lokací. Dialogy jsou fantastické, pochopitelně nechybí špičkování Spocka a McCoye. Chybí tu nějaký jednotlivý příběh, ale zato je tu 7 mini příběhů. Každý se odehrává na pár lokacích, ale každý stojí za to. Máme tu planetu, kde na mírumilovný řád útočí démoni, záchranu rukojmích od Elasijských pirátů, stanici vyvíjející virus proti Romulanům, setkání s kšefteřem Muddem na prastaré mimozemské lodi, raketovou základnu na asteroidu nebo střetnutí s Klingony a jedním pozemským bohem.

Prostě atmosféra je na 100% a už dlouho mě žádná adventura tak nechytla. Hratelnost a to ostatní? Inu je potřeba se do hry dostat. Hra je totiž mixem vesmírného simulátoru a adventury, přičemž v simulační části máte spoustu možností. Na můstku aktivujete zbraně, štíty, přečerpáváte energii, zadáváte kurz, vyhledáváte hesla v počítači a bojujete.

Boj patří k tomu nejotravnějšímu a je hlavním důvodem proč jen 80%. Vesmírné simulátory nejsou mým žánrem (s výjimkou kdysi dohraných X-Wing a TIE Fighter). Trefit cizí loď je umění, opravy trvají nekonečně dlouho a když na Vás v poslední misi vystartují tři lodě, trvalo mi ti spoustu pokusů vyhrát.

Pokud už se dostanete na planetu/základnu/loď, začíná tradiční adventuření. Dlužno říct, že to není úplný zázrak. Ovládání je krkolomné, aktivní místa se nehlásí, nechybí pixelhunting. Grafika na rok 1992 zrovna moc krásy nepobrala. Nicméně to vynahrazují logické akce, obrazovek a předmětů není moc a většinou tušíte co dělat. A pak hlavně ty Star Trekovské věci, které by byly i v seriálu. Výsadek tvoří vždy Kirk, Spock, McCoy a nějaký ten "červenokabátník" (který by Vám neměl zařvat). Na identifikaci se používají trikodéry, vědecké úkony zvládá Spock, medicínské McCoy, Kirk dělá zásadní rozhodnutí. Když něco uděláte, řeknete si jo takhle by to asi udělali v seriálu. Jsou tu dialogové možnosti, které ovlivňují vyústění příběhu. A jen na Vás záleží, jestli projdete každou ze 7 epizod cestou diplomacie, průzkumu a pomoci ostatním v duchu Star Treku a získáte 100% hodnocení.

Zkrátka 25th Anniversary je parádní pocta původnímu seriálu a k tomu i celkem slušná adventura. Už se těším na další díl.

Pro: Dokonalé vystižení všech detailů Star Trek: TOS, slušná hratelnost s logickými úkoly.

Proti: Průměrná grafika, otravné vesmírné souboje, občas pixelhunting nehlásících se předmětů.

+15

Maupiti Island

  • PC 50
Maupiti Island, hra svého času vyhypovaná do nebes herními bohy ve Score. Když jsem tehdy v roce 1999 kupoval první lepší počítač, Score začalo přinášet pravidelně staré hry na přílohách. A tak jsem odehrál Dungeon Master, objevil kouzlo Quest for Glory a zamiloval se do Albionu. A pak tu byly hry co mě nebavily, včetně nedohratelného Maupiti Islandu.

Maupiti Island sází na brutální obtížnost, proti které jsou i ty nejšílenější sierrovky procházkou růžovým sadem. Ve hře se chopíte role detektiva, který na malý ostrůvek přijíždí vyřešit zmizení Marie. Pohybujete se v reálném čase, z vlastního pohledu, sbíráte klíče, vloupáváte se do obydlí a šmejdíte a hledáte stopy. Kromě toho můžete vyslýchat každou zhruba z 10 postav a zkoumat co Vám o kom řekne, vyhrožovat, podplácet, usvědčovat ze lží. V určitou dobu musíte být na určitých místech, jinak Vám uniknou stopy, v jinou dobu zas někde být nesmíte, jinak je po Vás. Postavy se objevují a mizí, pokud si nepospíšíte, tak Vám zmizí i klíčové stopy.

Zkrátka tak nějak, jak by to bylo ve skutečném životě. Bohužel co se týče hratelnosti, ta je pro mě díky tomu nulová. Já mám rád adventury, kde si můžu pohodově zkoumat, zkoušet a kombinovat a ne kde mě tlačí čas, kde můžu hru podělat tisíc a jedním způsobem. A tak jsem vzal do ruky návod a jel podle něj. I tak je to šílené. I když víte podle návodu co a jak, stejně jsem nestíhal, občas musel loadovat starší pozici, občas narazil na bug. Ten první zabraňuje cokoliv přečíst a musel jsem hledat patch, ten druhý zničí uloženou pozici (chuťovka). Problém je i omezení inventáře na 6 věcí, pokud něco vezmete dříve než máte, tak smolík. Jakmile jednou předmět zahodíte, je v trapu navždy.

A výsledek? Z příběhu jsem se prakticky nic nedověděl, asi bych si ho musel složit v hlavě sám, ale nejsem geniální detektiv. A upřimně mě béčková story o pašování zbraní někde do Afriky ani moc nebrala. Intro neexistuje, na konci máte dotazník jak jste se chytili v případu a místo outra máte jednu obrazovku a hledaná Marie nakonec pláchne.

Takže oceňuji snahu tvůrců udělat něco jiného a co nejvíce realistického, ale je to nezábavné a dnes prakticky nehratelné. A počítám s tím, že v roce 1991 to nebylo jinak.

Pro: Slušná grafika, ovládání, trošku jiný typ adventury.

Proti: Díky realismu (ubíhající čas, mizející předměty, lidé, deadendy) dnes prakticky nehratelné

+13

The Adventures of Willy Beamish

  • PC 40
Jak jsem si dal závazek dohrát všechny známější adventury aspoň do půlky 90. let, nořím se do čím dál většího bahna. Willy Beamish je toho zářným příkladem.

Už dlouho mě nějaká adventura neštvala v tolika ohledech najednou. Především je příběh cílený opravdu na ty nejmenší hráče, takže se ujímáte malého kluka, který musí poslouchat rodiče, učitele, vychovatelku, staršího sígra či v podstatě každého dospělého. Celá hra je rozdělená do 4 dnů a jediné o co jde je, aby kluk vyhrál žabí závody (a konci překazil dvojici podnikatelů nějaký šílený plán zahrnující umělá sladidla a hromadící se sračky). Celé je to šíleně dětinské, většinu času se pohybujete mezi různými animovanými scénkami a ani příliš nehrajete. Scény typu čínská rodina ninjů nebo vychovatelka-netopýr jsem vůbec nechápal.

A když začnete hrát, je to peklo. Každá špatná odpověď někoho naštve a když naštvete moc lidí, jde klučina do internátní školy, nebo prostě umře. Dá se takhle skončit hned v úvodní scéně po škole. Spousta akcí je časovaných a záleží nejen na tom vědět co udělat, ale stihnout to, vrcholem je na etapy rozdělený finální boj v továrně, který bych bez návodu nikdy nezvládl. Pak je tu běžící čas v průběhu dne, kdy Vás nikdo neupozorní kam jít a co dělat, případně co jste minuli. Aby toho nebylo málo, tak i když máte inteligentní kurzor, hra podvádí a tak se kurzor mění na šipky dolů či zaměřovač, aniž by Vás to napadlo (standardně je tu pouze použít/podívat se). Různé šílenosti typu kouzlení s telefonem a mangeťákem či mačkání kódů (kde jsem je měl vzít?).

Abych jen nekritizoval, tak grafika zejména v animacích je celkem slušná na rok vzniku, ovládání funguje dobře a technická stránka ujde. Jinak je to tradiční pekelná Sierra zabalená do naprosto infantilního příběhového a stylového hávu.
+7

Freddy Pharkas: Frontier Pharmacist

  • PC 70
Od Sierry už jsem dohrál drtivou většinu adventur. Když pominu hry co nikdo nezná, edutainment tituly, hry logické (Shivers) či kombinace s vesmírnými simulátory (Inca), tak mi zbývá pár stand alone titulů a nedosažitelná Phantasmagoria (nejsou titulky).

Freddy Pharkas je ale hrou, která zde IMHO byla docela známá, proto mě překvapilo jen jediné hodnocení. A není to ani špatná hra, i když budu nadávat a dost.

Je to totiž klasická sierrovka. To zaprvé znamená opravdu hnusnou grafiku. Roku 1993 ujel Sieře vlak, což je jasně vidět když si člověk zahraje tohle po nějakých hrách od Lucasů nebo Legendů. Rozplizlá nedetailní čmáranice, ve které se tak dobře daří oblíbenému pixelhuntingu a neviditelným předmětům. Hudba se všemi citacemi westernů se naopak povedla. A když jsme u přístupnosti, opět tu v mluvené verzi chybí titulky (což naštěstí řeší ScummVM). Engine a ovládání je stejné od doby King Quest 5-6, čili inteligentní kurzor se 4 úkony, tradiční menu a občas nefungující detekce kliků (na něco kliknete a ono to nejde, protože jste klikli o milimetr vedle). Když je na každé obrazovce 20-30 aktivních míst, je to na pováženou.

Obtížnost není tak hrozná jako u předchozích titulů Sierry, ale i tak to stačí. Schované cesty, objevující se předměty, umírání. Na začátku druhé kapitoly se snažíte zastavit zamořování městečka koňskými plyny a tak si v klidu adventuříte a najednou game over, protože časový limit. Kombinace předmětů jsou šílené - vezmete plechovku, propícháte ji sekáčkem na led, dáte do ní uhlí, koňský řemen a máte plynovou masku :D Celá poslední kapitola je jeden velký adrenalin, protože na každém kroku čelíte nebezpečí a budete umírat a umírat, než Vás napadne co udělat (nebo kouknete do návodu). Samostatnou kategorií je naprosto šílené vyrábění léků.

Proč teda nakonec 70%? Inu Sierra umí (většinou) vyprávět příběhy. Westernových adventur (a vůbec her) příliš není, těch komediálních ještě méně. Titulní hrdina je bývalý pistolník, který v malém městečku dělá lékárníka a tak si v klidu povídáte s postavami a brzy zjišťujete, že tu něco smrdí. A to doslova. Šerif zavírá jeden obchod za druhým, město sužuje koňské prdění, invaze slimáků, otrava vody a Freddy bude muset odložit lahvičky s medicínou a nasadit kolty. Příběh graduje až do famózního finále, kde nechybí parádní odhalení. A přitom Vás na každém kroku čeká nějaká hláška, gag, pomrkávání na diváka - ať už při sledování dění, čtení popisů, dialozích nebo mezihrách. Občas je to pěkně nechutné, nechybí odkazy na jiné hry (Lemmings :D), akční mezihry mají volitelnou obtížnost.

Sierra si dělá srandu i z vlastního bodového systému a tak když otevřete dveře do lékárny, nadělí Vám rovnou 500 bodů z 1000 možných :) Na konci Vás zase čekají nepovedené scénky z "natáčení". Zkrátka i když jsem nadával, celou dobu jsem se slušně bavil a proto aspoň těch 70% dám.

Pro: Slušný příběh, parádní humor v každém kousku hry, tradiční ovládání.

Proti: Rozplizlá a hnusná grafika, sierácká neférová obtížnost.

+7

Sam & Max Hit the Road

  • PC 75
Druhá vtipná adventura od Lucasů během jednoho dne asi nebyl úplně nejlepší nápad. Sam a Max jsem kdysi samozřejmě dohrál, ale zatímco začátek jsem si pamatoval skoro celý, pozdější průběh hry prakticky vůbec.

Začnu tím dobrým a tím je technická stránka. Grafika i animace jsou na vysoké úrovni, grafika je řekl bych o fous lepší než Day of the Tentacle ze stejného roku, protože není natolik karikovaná. Nechybí samozřejmě dabing, skvělá hudba a veškeré technické záležitosti fungují na sto procent. Nikde se neseknete protože jste něco udělali jinak než chtěli tvůrci, nikde se nesetkáte s bugem, dead endem, smrtí. Navíc zde Lucasové opustili Scumm a představili inteligentní kurzor měněný pravým tlačíkem myši (podívej se, seber, použij, promluv + aktivní předmět). Veškeré dialogy i předměty jsou obrázkové. Co jediné hapruje je občas hledání cesty, protože kurzor se nezmění dost rychle, abyste si cesty všimli.

Obtížnost je vysoká, to nebudu zastírat. Zpočátku jsem vábení návodu odolával, později už jsem musel nakukovat, protože je tu tradiční bolest starých adventur. Lokací a aktivních míst přibývá, předměty v inventáři neubývají i když je dávno nepotřebujete. Logika tu občas je, občas není, nicméně některé puzzly (golf, rotující dalekohled) jsou dost neintuitivní. Občas musíte netradičně použíte i Maxe pro vyřešení problému. Na druhou stranu jsou tu povedené minihry (mlácení krtků po palici, závody, tradiční lodě).

Hlavní devizou je humor. Sam a Max hláškují a vtipně komentují každou situaci, každý nepovedený pokus, nechybí tu naprosto šílené lokace (obří klubíčko, farma na celebrity zeleninu), občas krásný animákovitý humor a hlavně spousta odkazů na všechno možné. Od Lucasích her a filmů, před staré filmy či písničky či knihy. A vsadím se, že další spousta věcí mě utekla. Samotný Max je navíc nenažrané, bezcitné a polodementní hovado, které nejde nemilovat.

No a proč jen 75%? Protože příběh. Sam (pes) a Max (králík) jsou dva poldové (či soukromá očka), kteří se vydají vyřešit zmizení Yettiho a jeho lásky žirafí ženy z cirkusu. Zpočátku to vypadá nadějně, jenže děj se podřizuje humoru. Takže procházíte další a další šílené lokace, potkáváte jednu ujetou postavu za druhou a příběh se prakticky neposouvá (což komentuje i samotný Max). Hlavní záporák (mrňavý country zpěvák) je slabý. A jak jsem tak procházel bez děje jednu lokaci za druhou, nakonec mě to začalo trošku nudit. Ke konci se z toho vyklube záchrana rasy Yetti a vyústěním děje je v podstatě ekologická katastrofa - všude rostou stromy - což opět komentují hlavní postavy s neskrývanou škodolibostí.

Sam a Max je dobrou hrou, to bezesporu, ale klasikou pro mě bohužel i díky výše uvedenému nikdy nebyl.

Pro: Humor ve všech podobách a spousta odkazů, šílené lokace a postavy, grafika, moderní ovládání.

Proti: Velice obtížné a většinou nelogické, příběh prakticky neexistuje.

+11

Maniac Mansion: Day of the Tentacle

  • PC 80
Herní výzva 2019 - 8. "Hrátky s časem": Dohraj hru, ve které má hráč možnost manipulovat s časem.

Popravdě, moc jsem od druhého dílu Maniac Mansion nečekal. Jednička mě příliš nechytla, humorné adventury moc nemusím, radši mám rád pořádný příběh.

Takže jsem byl nakonec docela příjemně překvapený. Sehnal jsem si remastered verzi z GOG, ale v rámci zachování hratelnosti přepnul na původní ovládání a grafiku. A byl překvapený, že na rok 1993 není grafika vůbec špatná. Lucas graficky utekl Sieřře v tom roce o parník (Larry 6, Police Quest 4 a třeba i Gabriel Knight). Grafika je karikovaná, komixová, nereálná, ale povedená a rozhodně ani dnes neurazí.

Příběhově to taky není na humornou adventuru špatné. Jeden ze sidekicků z jedničky Bernard spolu s ošklivkou Laverne a vyžraným rockerem Hogiem nevědomky osvobodí fialové chapadlo (to zlé) z jedničky. To se rozhodne ovládnout svět. Aby tomu zabránil, rozhodne se šílený (ale už ne zlý) vědec Fred Edison je poslat do minulosti, ale něco se zvrtne.

A tak se Hogie ocitá v 18. století, kde otcové zakladatelé zkouší napsat ústavu a Ben Franklin dokazuje elektřinu a jeho úkolem je co nejméně ovlivnit historii a získat baterii pro nabití stroje času. Laverne je zas v 22. století, kde chapadla ovládla svět, lidi chovají jako mazlíčky a musí získat přestrojení a dostat se do laborky. A na Bernarda zbývá v současnosti nejtěžší úkol - sehnat dva miliony na koupi pravého diamantu a zprovoznění stroje času.

Stejně jako v prvním díle jsme celou dobu v domě, ale layout je notně zjednodušený. Stejně zjednodušený je i celý Scumm systém, příkazů je méně a většinou se vybere ten správný. A celé je to tak akorát obtížné. Předmětů, aktivních míst i lokací není zas tolik, abyste byli zahlcení. Kombinace jsou šílené, ale většinou zhruba tušíte co udělat a poctivým zkoušením kombinací se dá na všechno přijít, nebo se aspoň dobrat vtipných hlášek. Často stačí poslouchat, co Vám kdo říká, nebo zapojit svoji vlastní škodolibost (hrátky s křečkem). Nikdo Vás do ničeho netlačí, lokální úkoly můžete řešit tak jak Vás napadne.

Ale nebudu lhát, návod jsem použít musel. Obtížnost spočívá v tom, že předměty si můžete (a musíte) posílat časovými kadibudkami nebo i v tom, že co uděláte v minulosti ovlivní budoucnost. A na některé šílenosti jsem fakt nepřišel.

Každopádně ač příběhově nejde o nic převratného, bavilo mě to hrát, bavil mě odlehčený humor, pár odkazů na jiné díla od Lucasů, grafika i škodolibé řešení problémů. Konec kuželky, rozdělení trojice, vlajka nemá chybu, takže za mě slušných 80%.

Pro: Stylová karikovaná grafika, ulítlý příběh i humor, férová a pohodová hratelnost, hrátky s časem.

Proti: Na některé kombinace sami nepřijdete.

+15

Loom

  • PC 80
Tak dneska (včera) do třetice Lucasové a tentokrát konečně trefa do černého. Loom jsem si původně stáhl na zítřejší hraní, jenže když jsem četl o jeho jednoduchosti a krátkosti, rozhodl jsem se jen nakouknout než půjdu spát.

A za tři hodiny a něco bylo dohráno. A zatímco u předchozích her od Lucas Arts jsem návod nepustil z ruky, tady jsem se do něj podíval jen dvakrát a to ještě víceméně z lenosti. Loom je opravdu jednoduchá a krátká hra, což není vůbec na škodu, protože si to vynahrazuje vším ostatním.

Ano vím, že jsem hrál VGA verzi z roku 92, ale i tak je Loom pastva pro oči. Naprosto úžasná, magická, fantastická grafika, která ten podivný cizí svět přibližuje mnohem více, než by to zvládlo dnešní CGI. Třeba zelené skleněné město mi připomenulo zážitek při prvním shlédnutí Čaroděje ze země Oz. K tomu hraje krásná pohádková hudba, vše je namluvené, zkrátka tady se ten VGA port povedl parádně.

Pod tím vším se skrývá neméně parádní hratelnost. Hlavní hrdina tkadlec Bobbin nemá inventář, nesbírá předměty, nikde nic nekombinuje. Jeho jediným předmětem je magická hůl/píšťala, na které mu postupně přibývají tóny. Průzkumem jednotlivých postav, předmětů či lokací se pak učí nová kouzla, která se vždy skládají ze 4 tónů. Kouzla jsou to jednoduchá občas zdánlivě k ničemu (obarvení na zeleno) a hlavně jich většina jde použít i obráceně, na čemž je postaveno většina hádanek. Nejsou zde žádné naschvály, postupujete přímo dopředu bez většího vracení se a většinu času Vám bude jasné co dělat. A když ne, stačí se zamyslet.

A pak je tu příběh, největší deviza i zklamání celé hry. Nástřel světa je fantastický - cech Tkalců spravuje stav osudu (Loom) a tuší, že nejmladší z cechu Bobbin Threadbare přinese zkázu. Jeho nevlastní matka ho chrání a všichni skončí někde v podsvětí jako labutě (další stádium bytí). Bobbin bez informací se vydává do světa, poznává přísně cechovně rozdělenou společnost (sklenáři, kováři, pastevci) a také biskupa, který se chystá vypustit velké zlo. Díky pohádkové atmosféře pak šokuje, když někdo brutálně zařve, nebo svět chaosu. Nebo naopak občasný nepohádkový humor.

A právě v pozadí je důvod proč nakonec jen 80%. Hra je krátká a tak se o světě v podstatě nic extra nedovíme, celou dobu kloužeme po povrchu, hrdina se nikde dlouho nezdrží, nic v podstatě nevyřeší. A nakonec? Nakonec se proroctví vyplní, hrdina je tím, kdo nepřímo do světa přivede Chaos a když vidí že ho neporazí, tak zničí Stav, zničí předivo časoprostoru a jako labuť prchne do dalšího bytí. Chaos zůstává vládnout zničenému světu, což je konec na nasrání..

Zkrátka tady buď došly peníze, nebo naopak se čekalo na další díl, každopádně konec je pořádnou studenou sprchou k jinak skvělé hře.

Pro: Na dobu vzniku nádherná grafika i hudba, originální hratelnost, logické a jednoduché, výborně nastřelený svět.

Proti: Docela krátké, o světě se moc nedovíme, konec je mizerný.

+17

Zak McKracken and the Alien Mindbenders

  • PC 40
A poslední známější adventura z osmdesátek je za mnou. Rovnou dopředu přiznám, že jsem ji hrál s návodem, protože jinak bych ji hrál měsíc a v životě bych ji nedohrál.

Příběh je jediné co mě u hry jakžtakž drželo. Bulvární pisálek Zak McKracken má napsat článek o dvouhlavě veverce, ale místo toho se zaplete do spiknutí mimozemšťanů. Ti chtějí paprskem blbosti udělat z lidstva stupidní rasu, naštěstí na to myslela jiná mimozemská rasa a tak po světě poschovávala části zařízení, které to může zneutralizovat.

V detailech je to ale neskutečně vybředlé. Člověk si klade otázky proč mimozemšťani nedali lidstvo přístroj rovnou, proč musím jako hráč obletět snad 10 míst včetně Marsu abych ho poskládal. Kromě Zaka ovládáte ještě jednu holku na Zemi a dvě holky na Marsu. Ty si jen tak v klidu postavili vesmírnou loď, obleky a vydaly se na Mars čekat na instrukce. Ech. Pak holky na Marsu objeví stopu a Zak ji použije na Zemi (aniž by byli ve spojení). Marťanské tokeny se kupují kreditkou, marťanskou pyramidu otevřete ukradenou sponkou z holičství... Nebo vystoupíte v Seatlu z letiště a za ním je jeskyně, za letištěm v Londýně leží Stonehenge...

Grafika a ovládání je stejné jako u Maniac Mansion, to znamená Scumm, nehlásící se předměty a pohodové ovládání. Ve všem ostatním je to pomalu horší jak sierrovky. Můžete umřít, nevzít důležitý předmět, ztratit důležitý předmět. Cestujete po světě, ale pokud si dobře nenaplánujete trasu, dojdou Vám peníze. A bez návodu nemáte šanci zjistit, kam je potřeba právě letět (a s kým). Z prvního letu můžete odejít pravým tlačítkem, aniž byste vzali důležité předměty. Jsou tu čekačky na nějakou událost, naprosto šílené kombinace předmětů. Potkáváte lidi, ale nemáte možnost talk.

A do toho všeho je tu spousta obrovských, nesmyslných a nezmapovatelných bludišť (naštěstí to poslední neplatí a nějaké mapy na internetu jsou). Je to málo? Půlka z těch bludišťat je potmě a tak zuřivě klikáte a hledáte pochodeň na zapálení.

S tahovým hovadským dějem by člověk čekal že to bude vtipné, ale není. Ani nemůže být, protože s nikým si moc nepokecáte. Jediný úsměv na tváři mi vyloudilo mimozemské koště. Zkrátka pro kompletisty jako já zajímavé, jinak ztráta času.

Pro: Spousta lokací, zajímavě vypadající příběh.

Proti: Těžké, neférové, nesmyslné jak v detailech tak v hratelnosti, nekonečná bludiště.

+11

Maniac Mansion

  • PC 65
Maniac Mansion je jedna z posledních osmdesátkových adventur, které jsem tu ještě nehodnotil a tak jsem se rozhodl dohnat své poslední resty z této dekády.

Budu srovnávat hlavně se Sierovkami, protože ty v té době měly na adventury prakticky monopol. A oproti hardcore hrám téhle společnosti je Maniac Mansion mnohem přívětivější. Ovládání Vás nenutí kličkovat po šílených schodištích a padat vstříc jisté záhubě. Nemusíte složitě vypisovat příkazy, namísto nich tu je Scumm systém, kdy si kurzorem vybíráte jeden z mnoha předdefinovaných příkazů. Dá se říct, že Lucasové přinesli do žánru revoluci, na kterou Sierra zareagovala až o pár let později. Grafika je v původní verzi samozřejmě prehistorická, ale přijde mě o fous čistější než rozkostičkované grafiky sierovek. Co je špatné je ukládání - uložit se dá F5 do jediné pozice, takže když něco pokazíte, máte smůlu a můžete jet znovu.

Příběh v podstatě neexistuje - je tu teenager Dave, který z domu šíleného génia Freda chce zachránit svoji dívku. Na začátku si k němu vyberete dvě další postavy (z šesti možných) v průběhu hry potkáte dvě chapadla - zelené (hodné) a fialové (zlé) a ke konci se ukáže že za vším je nějaký meteor. Prakticky žádné dialogy, bohužel ani žádný humor.

A hratelnost? Inu pekelná. Desítky předmětů, které se navíc nijak nehlásí, spousta mísností, úkoly které je možno udělat pouze ve spolupráci s někým jiným. Časované eventy kdy musíte na něco počkat (oprava automatů, následně hra na nich). Objevující se předměty. Tmavé místnosti, kde musíte zuřivě klikat naprázdno, abyste objevili světlo - díky bohu že později máte baterku. A 4 subquesty, které může splnit jen určitá vedlejší postava a díky nimž se dostanete přes fialové chapadlo.

Zkrátka bez návodu bych si tady ani neškrtnul. Na prozkoumání herní historie dobré, ale dnes už se to moc hrát nedá.

Pro: Revoluční SCUMM systém, spolupráce postav, úkoly specifické pro určitou postavu.

Proti: Nulový příběh, tradiční hardcore hratelnost, bez návodu nehratelné.

+10

John Saul's Blackstone Chronicles: An Adventure in Terror

  • PC 80
Moje poslední legendovka a rovněž premiéra (Hoboken je RPG a tudiž ho hrát teď nebudu). Z Blackstone jsem měl obavy po příliš ujetém Callahan´s Crosstime Saloon, navíc znásobené tím, že při předchozím pokusu se mi ho nepodařilo rozjet. Obavy se ukázaly být liché, hru jsem nakonec rozjel bez problémů a rozhodně mě nezklamala.

S Blackstone Chronicles se Legendi pustili do hororového žánru, konkrétně tradičního námětu blázince hrůzy. Právě tady se vydává Oliver Metcallf, aby našel uneseného syna Joshuu. V Ústavu dělal roky ředitele jeho zesnulý otec, který zde prováděl hodně bizarní experimenty a to že je přes 30 let mrtvý ho vůbec netrápí. Naopak je zklamaný že jeho syn se nevydal v jeho stopách a pomocí únosu Joshuy ho chce přinutit ke změně názoru. Oliver prochází jednotlivé místnosti, potkává duše lidí co zde byli umučeni, sleduje jejich příběhy a snaží se jim v rámci možnosti pomoc.

Hra nestraší lacinými lekačkami, naopak parádně stupňuje míru hnusu se kterou se hráč potkává. Musím ale říct že díky spoustě nasledovaných hororů jsem z toho byl víceméně otupělý - nejvíce mě dostal hned první příběh holky, kterou zde rodina zavřela, protože si myslela že je těhotná. Celou dobu netušíte jestli byla blázen, nebo opravdu těhotná. Nahnáno jsem měl jen jednou při první časované sekvenci, protože jsem to nečekal. Na konci jsem čekal nějakou pointu, ale konec je víceméně tradiční a normální.

Co se týče hratelnosti, ta je parádní. Hned na začátku dostanete obrovský svazek klíčů, ale nevíte co od čeho je a jak se to dovídáte, postupně odemykáte další a další místnosti. Předměty se kombinují či používají snadno - co jde udělat se ohlásí, co nejde se neohlásí. Všechno je krásně viditelné, veškeré úkoly jsou logické a na hádanky se dá se zapojením mozku většinou přijít. Občas narazíte na nějaký prokletý předmět a vyzkoušíte si na vlastní kůži nějakou léčebnou metodu a pak přichází časovaná sekvence při které se musíte rychle zachránit. V rámci hry si také můžete přečíst o spoustě psychických nemocí.

Ze začátku jsem se děsil obrovského baráku, ale kupodivu i architektura je celkem logická a bloudit nebo běhat od čerta k ďáblu nebudete i bez mapy. Spíše mě zarazilo že některé místnosti vlastně za celou hru ani nenavštívíte.

Technická stránka je rovněž perfektní - krásná vyhlazená grafika, podmanivá hudba, nulový interface (výhled je na celou obrazovku), tradiční pohyb šipkami. Jediné co bych vytknul je absence titulků, proboha proč? Naštěstí všichni mluví srozumitelně, zřetelně a čistou angličtinou, takže jsem celou hru neměl problém projít i bez nich.

Shrnutí? Blackstone Chronicles je pohodová, perfektně odladěná adventura se skvělou technickou stránkou a víceméně klasickým hororovým příběhem, který příliš nepřekvapí.

Pro: Duchové a jejich příběhy, odladěná hratelnost, pěkná grafika, postupný průzkum blázince.

Proti: Chybí titulky

+10

Heart Of Darkness

  • PC 80
Na oddech jsem si dal zas nějakou tu skákačku z minulosti a Heart of Darkness se docela povedl.

V roce 1998 už moc 2D arkád nevzniklo, ale Heart of Darkness se drží tradičního zobrazení i postupu. Nabízí klasických 8 levelů, každý v trochu jiném prostředí, systém hratelnosti podobný spíše Another World nebo Flashback a také něco málo logických úkolů - tu zmáčknout čudlík, tu odvalit kámen, využít přírodní prostředí či pošoupnout semínko, kouzlem z něj udělat strom a vylézt dál.

V jádru je to ale tradiční hopsačka ve které se bijí dva směry. Celý příběh a omáčka kolem podávaný v nadupaných animacích, ale působí děsně infantilně. Hrdinou je malý kluk Andy, který má problémy s učiteli i s mámou a kterému mimozemšťani unesou pejska. A tak nastartuje domácí raketu, sebere blaster a vydá se jim nakopat zadky. Jako z dětského filmu působí on, rasa lítajících pidižvíků která mu pomáhá i komický růžový poskok hlavního záporáka.

Tím ovšem infantilita končí - protože zlem je temný pán jak z hororu, kterého následuje celá obrovská armáda stínových monster a tomu odpovídá i hratelnost. Andy může zařvat spousty způsoby, na spoustě obrazovek jsou hejna stínových potvor všech možných tvarů a velikostí (odpudiví pavouci), z děr vylézají červi, jsou tu golemové rozpadající se na dva, různé masožravé kytky a než se dostanete na konec, bude Andy tisíckrát sežehnut, sežrán, rozcupován, rozdrcen atd... To vše v pohodové grafice, která navíc kouzelně navazuje na probíhající animace.

A jak se to hraje? Dost dobře. Hrdina není omezený životy, každých pár obrazovek je checkpoint, příšer je hodně ale dají se zvládnout, skoky nejsou zas tak těžké, stejně jako logické úkoly na ty většinou přijdete za chvíli. Hrdina má blaster, který posléze vymění za magické koule, umí střílet, skok i dvojskok, šplhat po stěnách, plavat, plazit se. Jediný problém tak zůstává dvojskok, který občas nezafunguje, většinou když zkoušíte přeskočit plamen a tak jsem poslední pasáž opakoval asi 30*.

Heart of Darkness je ideální záležitost u které vzteky nerozkoušete klávesnici a pokud překousnete tu infantilní omáčku, můžete se bavit pohodovou hratelností.

Pro: Pěkná grafika, pohodová hratelnost, tradiční arkáda s pár vylepšeními.

Proti: Infantilita v animacích

+15

Callahan's Crosstime Saloon

  • PC 70
Tohle bude těžký komentář, shodit hru která se všeobecně líbí, ale nemám na výběr. Callahan´s Crosstime Saloon mě prostě celkově nesedl. A dopředu říkám, že to není jen hrou, ale i mnou. Když jsem před léty začal hrát Legend hry, tuhle hru jsem rozehrál, ale odložil. Teď jsem se donutil ji dohrát, i když mě chvílemi šíleně štvala, chvílemi viděl její kvality, ale celkově mě příliš nebrala.

Grafika je podle mě ústupem od fantastických obrazů v Shannaře, Death Gate nebo Mission Critical. Je víceméně zdigitalizovaná, není špatná, ale ani nijak zajímavá.

Hratelnost zabíjí spousta věcí. Na rozdíl od předchozích legendovek tu není rozdělení na čtverce, ale "plynulé" otáčení po místnostech. Těch není v každé epizodě moc, čeho je ale moc je všeho ostatního. Hned na začátku na Vás v hospodě hra vychrlí snad 30 postav v hospodě, což pokračuje i na ulici v prvním úkolu a následně v kanclu (tady jsem to kdysi vzdal). Spousta postav má co říct, dialogy jsou větvené a velice složité, k čemuž se ještě vrátím. Totéž v bleděmodrém se týká aktivních míst, kterých je na každé obrazovce tuna, každá s dlouhým popisem a několika činnostmi co s nimi jde udělat. A 99% je jich na houby. U mě tak vznikl pocit přehlcenosti vším, záplavou textů, předmětů, postav a prostě mě to nebavilo. Ruku v ruce s tím jdou absolutně nelogické úkoly (ukradnete muži řezačku skla a označovač jen abyste mu je vrátili a dostali nálezné), občas brutální pixelhunting a puzzly na které normální člověk nemá šanci přijít.

Příběh je absurdní jak jen může být. V titulní hospodě se pohybuje dlouhovlasý chlápek, který pomáhá místním štamgastům s řešením problémů. Nejsou to ledajací štamgasti a ledajaké problémy. A tak se vydáte s časovou policistkou do Brazílie zachránit vzácný čokoládovník, starému upírovi ve městě plném příšer pomůžete s jeho láskou, mimozemšťanovi zase zastavit satelit s antitestosteronovým paprskem, podíváte se do budoucnosti sužovanou telepatickou drogou a z vládního zařízení zachráníte mluvícího psa. Nakonec musíte zabránit v zrušení našeho vesmíru (což vyplývá i z intra).

Příběhy jsou to podivné, první dva mě nebavily absolutně, třetí a čtvrtý ano (kosmická stanice je super, budoucnost ovládaná mafií taky), pátý obsahuje šílené bludiště a ten rámcový je prostě úlet. Prostředí hospůdky mě jakožto věčného štamgasta nakonec celkem chytlo. Hlavní problém je určitě ve mě a jmenuje se humor. Humor založený na dvojsmyslech, urážkách, narážkách a bohužel sdělovaný tak šíleně složitou angličtinou, že jsem drtivou většinu nepobral. A i to co jsem pobral mě nechytalo.

Kdyby byl Callahan´s Crosstime Saloon filmem, tak by to byl nějaký nezávislý nízkorozpočtový úlet. A to je můj další problém - já mám rád tradiční příběhy a ne ty alternativní. Prostě raději Jamese Camerona či Stevena Spielberga než Davida Lynche či Davida Cronenberga pokud se budu držet 90. let.

Pro: Některé příběhy, pro někoho humor a celková ulítlost.

Proti: Pro někoho humor a celková ulítlost, přehlcenost předměty, postavami a možnostmi, pixelhunting.

+12

Mission Critical

  • PC 100
Mission Critical byla absolutní trefa do černého a musím nejspíše přehodnotit svůj adventurní žebříček za rok 1995. Legendům se to opět povedlo a tentokrát nemám ani sebemenší výtku.

Hra je větší než jejich předchozí kousky a tak se mimo parádní grafiky dočkáme i parádně natočených, zahraných a především napínavých FMV sekvencí, na rozdíl třeba od Texe Murphy nebo dvojky Gabriela Knighta netvoří většinu hry. Přesto je skvělé vidět to co se mi povedlo v krásné videosekvenci. A vrátím se ke grafice, protože celý interiér vesmírné lodi je naprosto neskutečný a když se z ní dostaneme, veškeré podivné lokace díky grafice fungují přesně tak jak mají - vzbuzují ten správný sci-fi úžas.

Ač mám rád i fantasy, sci-fi je pro mě přece jen hlavním žánrem a proto se mi Mission Critical trefil neskutečně do vkusu. Píše se rok 2134, Aliance je ve válce s UN a vesmírná loď Lexington se blíží s vědeckým plavidlem k podivné mimozemské instalaci na planetě Persephona. Jeden rychlý úder od UN a posádky se musí vzdát. A tak se kapitán odhodlá k šílenému kroku a na palubu záchranného člunu umístí kromě členů posádky i atomovou bombu, která zabije nejen celou posádku, ale zničí i plavidlo UN. Na palubě tak zůstává jen hrdina, který byl v bezvědomí a musí si poradit.

Loď má 10 pater mezi kterými se pohybuje po legendovsky v FPS pohledu a vypadá neskutečně realisticky. Každá místnost a její umístění má smysl. A nebude to procházka růžovým sadem. Trup je proražen, někde na palubě zanechal zrádce tikající bombu, reaktor se pomalu taví, komunikace a počítač jsou mimo provoz a k lodi se blíží letka UN. Máte se co ohánět a přestože je to není úplně jednoduchá záležitost, drtivá většina postupů je logická a navíc sbíráte a používáte přesně ty předměty, které byste na palubě vesmírné lodi čekali. Navázat spojení nebo dostat se k reaktoru a opravit ho dá zabrat a navíc hra obsahuje opravdu povedenou vesmírnou strategii, kde s bojovými drony bojujete proti dronům soupeře. Co dál? Čtení logů posádky, získávání kódy, postupné startování systémů.

I jako survival simulátor ve vesmíru by hra byla úžasná, jenže on se po sestupu na Persephonu rozjede ještě naprosto fantastický příběh ve kterém nechybí cestování časem, prastaré rasy, postapo budoucnost. Konec není odfláknutý a vidíte dopodrobna výsledky Vašeho snažení.

Zkrátka Mission Critical spojuje perfektní hratelnost, realistické prostředí, skvostný příběh a to vše nabízí v krásné grafice s lahůdkovými FMV sekvencemi. Co chtít víc.

Pro: Grafika, hratelnost, příběh, reálně působící vesmírná stanice, FMV sekvence.

+11

Shannara

  • PC 90
Třetí dohraná legenďácká adventura a také první kterou jsem kdysi vyhrál. Shannara mě lákala už v dobách kdy jsem četl recenzi ve Score a na poprvé ani na podruhé mě rozhodně nezklamala.

Většinou nezačínám grafikou, ale tady udělám výjimku. Na rok vzniku je Shannara skutečně nádhernou záležitostí. Nádherné obrazy, odporná monstra, působivé scenérie (například město obležené zombíky). K tomu hraje příjemná fantasy hudba.

Příběhově je to tradiční fantasy se vším všudy. Nedosahuje sice ani náhodou hloubky Death Gate, ale během hry si toho ani nevšimnete. Je to tak trošku jak Pán prstenů - je tu mocné zlo mág Brona, nezničitelný měňavý sidekick a celá fantasy krajina, která tomu čelí. Hlavní hrdina je kluk Jak, který se vydává na cestu několika královstvími (lidé, elfové, trpaslíci, trolové a gnónové), musí získat magické předměty a hlavně spojence, aby znovu zkoval mocný meč Shannary a mohl se postavit zlu. Příběhově je to spíše RPG - nabírání postav do party, řešení problémů v jednotlivých zemích a rychlé putování. Příběh uhání kupředu, nikde se moc nezdržíte, nikam se nevracíte a spěje k finální konfrontaci. Co zamrzí jsou nečekaná úmrtí, tak nějak jsem doufal že se ke konci všechno vyřeší, ale bohužel.

Hratelnost je tradiční Legend - standardní interface, ve kterém tentokrát chybí jak mapa, tak získávání bodů. Na většině míst máte jen pár obrazovek, ve kterých řešíte povětšinou jednoduché úkoly. Občas se zaseknete díky tomu, že někde je potřeba využít někoho z party, ale většinou se dá na všechno přijít. Hratelnost je oproti tehdejším adventurám docela jednoduchá, spíše sloužící tomu, aby příběh rychle odsýpal, ale nijak mi to nevadilo.

A tak moje jediná výtka směřuje k bojům. Chápu že tvůrci to chtěli udělat reálnější a pokud to má být epická fantasy, bez bojů by to vypadalo podivně. Nicméně boje obnáší putování po ošklivé mapě, naprosto primitivní tahový systém soubojů a především hrdina je totálně neschopný a ve většině případů se netrefí. Absolutně zbytečné jsou random souboje na mapě, neboť hrdina ani jeho kumpáni se nevylepšují, takže se stejně 99% bojům radši vyhnete.

Nicméně to je jen drobná výtka na kráse, jinak je Shannara nádherná adventura s tradičně epickým fantasy příběhem a pohodovou hratelností.

Pro: Jednoduchá obtížnost, poutavý příběh, nádherná grafika.

Proti: Odfláknuté souboje, nečekaná úmrtí.

+13

Companions of Xanth

  • PC 75
Po nadšení z Death Gate jsem se pustil do další již kdysi dohrané legendovky, hned té první grafické a to Companion of Xanth. Nadšení se nedostavilo, zatímco Death Gate bych řadil v roce 1994 k nejlepším adventurám, v kontextu adventur roku 1993 je pro mě Xanth jen průměr.

Všeho je tu zkrátka o trochu míň. Systém ovládání, inventáře, příkazů a dialogů je stejný jako ve většině her od Legend, takže se nebudu zbytečně rozepisovat. Grafika je na rok vzniku slušná, ale rozhodně ne nadprůměrná a narozdíl od Death Gate žádné působivé scenérie nečekejte.

Hratelnost je chvílemi jednoduchá a chvílemi opravdu brutální. Při procházení Xanthem narazíte na neskutečně vytuhlé puzzle (korunu tomu dávají hádanky u trolla, tady jsem si musel stáhnout oficiální hintbook). Nejsou zde žádné nefér taktiky, na průzkum máte většinou jen pár obrazovek v dané lokalitě, nicméně kombinace předmětů nad tím zůstává rozum stát. Celá hra je založena na dvojsmyslech a na nich jsou postaveny i hádanky. Takže například na lávového psa (hot dog) použijete housku s hořčicí, čímž ho vyděsíte. Nemůžu si pomoc, ale podobné nesmysly prostě nesnáším. Jako v Death Gate i zde po "sierrovsku" sbíráte za činnosti body.

Pak je tu příběh. Ten je odpálený největším herním klišé kdy do děje vstupujete jako počítačový hráč vtažený do hry. Na svém putování Xanthem dostává společnici Nagu (které se občas musíte na něco zeptat) a vydáváte se roztodivnými krajinami vyhrát Hru a dostat se k Ceně. Proti vám stojí další soutěžící a také dvojice démonů, kteří si na Vás vsadili. Lokace jsou zajímavé, humor chvílemi správně ujetý (censor-ship, která chrlí dým znemožňující klení). Jenže je to prostě typicky "vtipná" adventura, kde si nikdo neláme hlavu s návazností lokací nebo nějakým propracovaným příběhem. Konec je vyloženě antiklimatický hra Vás vyflusne zpět do skutečného světa bez pořádného vysvětlení a zavolá Vám holka, která Vás viděla pár minut.

Zkrátka nehrálo se to špatně to vůbec ne, ale pochybuji že si z toho světa budu za týden něco pamatovat.

Pro: Odladěné legenďácké ovládání, slušná grafika, celkem zajímavý svět.

Proti: Povrchní příběh bez pořádného konce, naprosto šílené kombinace předmětů.

+10