Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

The Last of Us Part II

  • PS4 100
Hru jsem odehrála hned jak vyšla a neměla jsem od té doby odvahu se k ní sama vrátit. Hra podle mě pro šťastné jedince, mezi které patřím, zprostředkovává dost věrně prožitek PTSD a to není něco, co potřebuju prožívat denně. Naughty Dog považuju za špičku herního průmyslu (jak ojedinělý názor, heh), a tak je hra ztělesněním absolutní dokonalosti.
Příběh za mě nemá chybu, strašně cením odvahu jít do něčeho tak kontroverzního, obzvlášť když má herní komunita tendenci si svoje hrdiny zbožšťovat a stavět na piedestal, nedej bože se jimi inspirují, ač jsou to ve skutečnosti pěkné svině. Joel je jeden z mých nejoblíbenějších hrdinů (asi z audiovizuálního umění obecně), ale Last of Us Part II mě dokázala s tímhle mým náhledem na něj pěkně usadit. Část hry za Abby je za mě mnohem lepší, než část za Ellie. Podle mě je hra obecně dramaturgicky výborně stavěná, kdy neustále graduje a je lepší a lepší. Setkala jsem se s názorem, že by první část hry měla být za Abby, ne za Ellie, ale podle mě by to v člověku nevzbudilo tak silné emoce a takový vnitřní boj sám se sebou. Hráč by to prostě měl emočně o dost snazší a ačkoliv by to furt byl špičkový zážitek, tohle je prostě emoční rejpání v ráně, který si prostě jinde jen tak neužijete.
Extrémně cením vedlejší postavu Leva, obecně mám ráda jakýkoliv mainstreamový produkce čehokoliv, které nezaspaly v minulým tisíciletí a přinášejí do umění věci ze skutečného světa. Jakékoliv hejty na queer problematiku jsou prostě úplně mimo. Celkově část, kde figuruje Yara a Lev jsou excelentní.
Naprosto chápu komentáře, že je hra moc dlouhá, ale podle mě to má smysl. Hra vás má prostě vyčerpat do bodu, kdy si říkáte, že už prostě nechcete dál, už toho bylo moc a ve chvílích, kdy si myslíte, že už to nemůže být horší vás děj krásně vyvede z omylu a pošle vás na ještě větší dno.
Nerada bych opomenula špičkový soundtrack, který poslouchám s velkou pravidelností (společně s OST z TLoU 1).
Na závěr bych ale chtěla říct, že doufám, že je touhle hrou příběhová linie Joela a Ellie uzavřena (sequely, prequely cokoliv) a pakliže Naughty Dog přijde z další hrou ze série Last of Us, tak to bude nová dějová linie, na novém místě, s novými příběhy a postavami.
(Můj první komentář :))

Pro: postavy, děj, technické zpracování, soundtrack, herecké výkony, uvěřitelnost

Proti: občasné doskakování prostředí, ale v jaké hře to není

+17

Nioh 2

  • PS4 80
Nioh 2 je pokračováním úspěšného prvního dílu, na nějž ve všem navazuje. Pokud vás bavil první díl, bude vás bavit i druhý, a pokud ne... Odpověď již znáte.

S tím souvisejí klady i zápory hry. Soubojový systém je velmi zábavný, akčně laděný a nepřátel je dostatek. I když jsem první díl odehrál, prvních pár hodin bylo i tak úmorných. Nic nemáte zadarmo a jak je v soulsovkách zvykem, musíte systém téměř dokonale ovládat, abyste se dostali dále. Nicméně, po prvních pár lokacích již hra tak náročná není (i když je stále nadprůměrně těžká).

Mezi zápory jistě patří neuvěřitelná repetativnost vedlejších misí, které až na výjimky zdaleka nedosahují úrovně hlavního příběhu. Děláte pořád to samé dokola, se stejnými nepřáteli. Buď tedy máte 3 vlny různě namixovaných nepřátel, nebo se vracíte na stejné místo, nebo se utkáváte s nepřáteli, které už jste jednou porazili, protože litují vašeho prvního setkání. Velkou originalitu nečekejte. Hlavní příběh, to už je naštěstí úplně jiná. Tedy, samotný příběh nikoho se židle nejspíše nevytrhne, ale level design je chytrý a nápaditý a mise od sebe bezpečně rozeznáte.

Gró hry jsou tradičně bossové. Zde záleží na buildu, který zvolíte. Někteří jsou pak jednodušší a jiní zase frustrující. Já jsem zbraně střídal, i tak jsou bossové, u kterých byl nejradši vyhodil ovladač z okna, jiné jsem zvládnul na první pokus (jednou asi se štěstím, protože když jsem se následně k této 'lasičce' vrátil, chtěl jsem opět vyhodit ovladač).

Co mě osobně příliš nesedlo, je neuvěřitelné množství craftingů a statů. Zdá se, že je super zcela si customizovat úplně všechno. Je toho ale tak moc, že byste s tím strávili hodiny a hodiny, a výsledek za to pravděpodobně nestojí. Čeho je moc, toho je zkrátka příliš a určité zjednodušení by zde neškodilo.

Závěrem bych tedy hru doporučil fanouškům předchozího dílu, fanouškům bloodborne a nadšencům do rychlých, akčních RPG. Nedoporučuji zarytým cholerikům, lidem hledajícím nejlehčí obtížnost a arachnofobikům.

Pro: Soubojový systém, prostředí, mytologie, hlaví mise

Proti: Vedlejší mise, přilišný crafting

+9

Detroit: Become Human

  • PS4 90
Další Quick time event hra od Quanticu kterou jsem si nemohl nechat ujít. A já si tenhle androidí epos opravdu užil. Nejen díky nádherné grafice, která je už standartem tohoto studia, tak opravdu promyšlenými rozhodnutími, které opravdu mají dopad na průchod hrou. Avšak příběh nebyl úplně špatný, tak obsahoval už spoustu klišé, ale na druhou stranu jen horko těžko budu hledat hru s androidama a takovým příběhem. Hraní za odlišné postavy jsem si užíval, avšak nejméně jsem si užíval Markuse, i když jeho příběh má opravdu spád. Některé momenty jsou opravdu drsný a udrží vás v napětí a celkově je svět opravdu skvělý. Jinak moc toho nemám co vytknout, snad jen herní dobu. Ano opravdu rychle dojdete konce a právě třeba na první dvě dohrání ten konec nebyl úplně dycky dle mých představ jak to tak bývá. Proto velice rychle se do hry dostanete a pak už některé momenty budete znát prostě nazpaměť, ostatně jak to bylo i u předchůdců. Jinak je to opravdu zábava, která stojí za to. A asi jsem nezažil ještě tak super herní menu, které mne naprosto uchvátilo a pobavilo.

Pro: příběh, některé postavy i vedlejší postavy, napětí, rozhodnutí mají opravdu dopad na hru, herní menu

Proti: quick time eventy, herní doba je opravdu kratší, zase jde spíše o interaktivní film, Markus

+10

Beyond: Two Souls

  • PC 90
  • PS3 90
  • PS4 90
Další hra od Quanticu s herci se zvučnými jmény herců, kteří propůjčili své obličeje pro postavy. No jelikož jsem byl z Heavy Rainu nadšený, takže jsem nemohl jinak než i tehdá na PS3 tenhle titul zakoupit a zahrát. A byl jsem opravdu překvapen celkovým řekl bych podhodnocením téhle hry. Opravdu nechápu proč u některých recenzí dostává takhle malá čísla a proč vůbec tahle hra má tak špatný jméno. Já jsem byl z toho nadšený. Prvně grafika vás prostě uchvátí, hra je fakt nádherná a zase jako Heavy Rain jsou Quick time eventy nedílnou součástí hraní, takže jasně pokud to někoho otravuje ať tomuhle tituly se raději vyhne. A jakmile se ponoříte do hraní tak další taková nezvyklá věc je příběh. V původním titulu jedete podle časové osy která je prostě zpřeházená a občas nedává smysl, avšak další vydání hry umožňuje hrát hru konečně časově správně, ale i v tomto mne to nijak neotravovalo. Jen při prvním hraní si na to prostě musíte zvyknout, nic jiného vám nezbyde. Jinak po celou hru vás provází Aiden, váš "duch" kamarád a tahle vsuvka v každé kapitole mne fakt bavila avšak po delší době už víte, že vás ničím nepřekvapí. Každopádně příběh má i hororové momenty a hra fakt udržuje napětí, obsahuje i akční pasáže a celkově to šlape. Já se zase opravdu bavil a jasně i přes opravdu hodně filmečků se může zdát, že spíše sledujete film, který můžete ovládat a dává vám možnost volby, tak některé volby nemají až takový vliv na průběh či na příběh jak to bylo u předchůdce. Ale i přes tyto neduhy jde o skvělý počin.

Pro: příběh, grafika, herecké výkony protagonistů, Aiden

Proti: hra připomíná spíše film než hru, některé rozhodnutí nemají vliv, časová osa, občas zlobí kamera a ovládání

+10

Mortal Kombat 11

  • PS4 90
Tak s čekáním na další díl, který bude restart série, tu mám další povinnost okomentovat tenhle 11tý díl. No co říct asi víc než již bylo řečeno? Z mého pohledu zase povedený díl, který sice neposouvá nijak výš značku jako takovou a nedodává hodně nového, ale z herního pohledu ovládání je zase trochu lepší a propracovanější a grafika samozřejmě taky nezahálí. Jinak je to klasický MK jako v posledních letech i s příběhovou linkou, která je jak béčkový film z 90tek ale přesně tohle si já u bojovký dokážu představit a vůbec mne to nepohoršilo. Jinak nové mechaniky tady jsou, ale vše vám vysvětlí tutorial. Jinak teda se tu zase nacházejí krypty a opravdu šílené množství udělátek pro vaše postavy, kostýmy a já nevím co všechno a to trochu i otravuje protože řekněme si to narovinu, krypty nejsou nijak zvlášť top zábavná část. Ale věže mne třeba nijak nevadili. Zkoušel jsem i online verze a díky tomu, že sice jsem trénoval dlouho tak jsem nedostával tolik naklepáno a dokonce si i tuhle složku hry užil. Každopádně pokud nejste fanda bojovek, asi ani tady vás nic nepřekvapí a hra vám nenabídne něco, díky čemu budete už hrát jen tyhle typy her. Ale pro fandy série je to další fajn díl, který jsem si rád zahrál.

Pro: postavy, vylepšené mechaniky ovládání, brutalita, fatality, mne bavil i příběh

Proti: potřebujete spoustu času aby jste se zlepšovali, vracení se do hry může po chvíli nudit, krypty, obtížnost

+5

Witch on the Holy Night

  • PS4 80
Jako první se při hodnocení Witch on the Holy Night patří upozornit, že se jedná o součást univerza čítajícího desítky her, seriálů a filmů. Jeho tvůrcem je Kinoko Nasu a dá rozum, že nemůže osobně stát za každým z těchto děl. Právě tuto kinetickou novelu však přímo napsal a je to znát.

Předně se jedná rozsahem o kratší hru, než bývá v žánru zvykem (cca 20 hodin) a obsahuje tak menší množství postav i dějových zápletek. Nabízí však další z mnoha pohledů na nejednu z otázek proplétajících nesčetné množství organizací operujících v tomto světě. Ústřední dvojice hrdinů, mág-učednice Aoko a naivní venkovan Sizuki, se vzájemně doplňuje a zastupuje zcela opačné pohledy na takřka každou ze situací, ve kterých se ocitnou.

Příběh jako celek není nijak originální a poměrně předvídatelný, avšak provedení a spisovatelské umění z něj dělají záležitost nutící k zamyšlení i opakovanému hraní, jelikož porozumět všem nuancím není napoprvé vůbec snadné. Brán samostatně navíc překypuje zdánlivě zbytečnými informacemi, nicméně v rámci celku zapadá do složité a členité mozaiky.

Technicky se jedná pravděpodobně o nejlépe prezentovanou vizuální novelu současnosti. Sice se stále skládá z převážně statických obrázků, ale jejich podání, plné přechodů i menších animací, ukazuje, že si s podáním každé scény dal někdo zatraceně záležet. Společně s hudebním doprovodem a vynikajícím japonský namluvením pak vzniká jedinečná atmosféra.

Určitě bych Mahotsukai no Yoru doporučil fanouškům ostatní tvorby daného univerza. Ostatním pak může zprostředkovat poměrně zajímavý zážitek a možná i vstup do poměrně náročného, ač odměňujícího, světa.
+10

Resident Evil 7: Biohazard

  • PS4 90
Vlastně to není ani tak dávno, jako ano nějakou chvíli ano, co jsem to dohrál, ale prostě na tuhle hru se nedalo zapomenout. No když jsem to poprvé dostal do ruky, tak jsem byl skeptický, ale na druhou stranu moc jsem o tom nevěděl a dělám to u všech her, mrknu se třeba na recenzi nebo na pár videí ale nic si o tom nezjišťuju a nechám se překvapit sám. A tady jsem byl sakra překvapen protože jsem slyšel, že demo je mazec ale tohle teda byl fakt mazec. Co mne celou dobu provázelo tak takový ten divný pocit, kdy vlastně nevíte kdo na vás z jakého rohu vyskočí, přesně jako u starého dobrého RE2 a takový ten pocit nejistoty. Ostatně jako v minulosti i tady střílíte jen z důvodu sebeobrany a ano moc nábojů tu fakt není. A ty boss fighty? Ty mne bavili ze všeho nejvíc. Hra se s tím nepáře a ani s vámi. Akorát hlavní hrdina, no moc o něm nevíme a přidal mi takový nemastný neslaný, což je trochu škoda protože přece jen série RE byla i o hlavních hrdinech a je to takový ten typický rambo, sice tu je takový ten pocit, že máte propíchlou ruku ale nijak vás to neomezuje, takže zase o nějaký survivor nebo prostě takové ty vymakané věci tu nemůže bejt řeč, ale i tak nějaké to bodnutí vás taky zabolí, udělané je to hezky, ale to je vše. Nu což, každopádně i ten ending mne jako úplně nevzal za srdce, ale co ve výsledku je to opravdu povedený restart který si zaslouží nějaký ten váš herní čas.

Pro: příběh, napětí, rodinka magorů, boss fighty, vhsky

Proti: ending, když vás někdo zraní tak to nemá na nic žádný dopad a lékárnička vše vyléčí, hlavní hrdina je nevýrazný

+10

Heavy Rain

  • PS3 100
  • PS4 100
Tohle byla moje první hra od Quantic Dream, tehdá jsem to hrál ještě u kámoše v době, kdy jsem ještě neměl moc chuť na PS3, ale po zkušenosti to byla jasná volba si ji pořídit a hned jsem si pořídil i tuhle naprosto boží gamesu. Jedno si ale řekneme na rovinu, pokud vám nesednou quick time eventy, spíše to bude pro vás frustrace než zábava. Ale mne absolutně vyhovuje nebýt stoprocentní a párkrát to zkazit, hlavně hra vás nechá pokračovat dál i když se vám úplně nedaří, takže několik konců, které hra nabízí nemusejí dopadnout dle vašich představ a v tý době to pro mne bylo naprosto něco jiného a nového. Uvítal jsem to, jasně jeden konec je fajn, ale lákadlo kdy hru hrajete po desáté a pořád to může dopadnout jinak je to super. Nebudu nic říkat o průběhu, i když předpokládám, že hra už je známá, ale pokud to hrajete poprvé, zažijete asi jeden z nejlepších twistů a mindfucků co jsem do tý doby ve hrách zažil. Jenže to je právě i kámen úrazu, ono zase ty konce a průběhy tak dokonale udělaný nejsou a po dvacáté už tu hru budete znát opravdu nazpaměť a nic vás nepřekvapí, ale i tak já naprosto zbožňuju úkoly, postavy a průběh týhle hry takže já s tím problém nemám, ale obyčejní smrtelníci s tím problémy mít mohou tak na to pozor. Jinak si myslím, že temnější příběh o vrahovi je oživení na poli her a takový příběh tu dlouho nebyl a nebude.

Pro: grafika, postavy, mnoho různých konců, úmrtí postavy hra nekončí, parádní temný příběh o vrahovi, twist ve hře

Proti: po několikátém hraní může být hra už nudná, repetitivní, quick time eventy nemusí sednout každému, délka hry mohla být delší, občas si na kameru zvyknout dělá problém

+9

Grand Theft Auto V

  • PC 100
  • PS3 100
  • PS4 100
GTA nikdy nebyla má úplně nejlepší série, ani nějak zvláště oblíbená, ale Rockstar uznávám a určitě jsem měl velká očekávání. Ale nemám asi nic víc dodat než co bylo řečeno přede mnou v mnoha recenzích a komentářů. Prostě velká herní událost která se horko těžko bude překonávat. Svou rozsáhlostí a vším co se dá dělat a třemi hratelnými postavami jde o epos.

Pro: všechno

Proti: pár věcí se dycky najde, ale proč si kazit požitek

+5

Overcooked!

  • PS4 75
Overcooked! budu nejspíše malinko křivdit a objektivně jde možná i o lepší kousek, než jak naznačuje mé konečné hodnocení. Můj (subjektivní) problém tkví v tom, že jsem dobrou polovinu hry musel hrát sám. (Nehráč) manželka mi s ovladačem po několika odehraných hodinách sekla s odůvodněním, že jí to nejde a tak ani nebaví.

Než ztratila manželka trpělivost, bavil jsem se skvěle. Princip hry parádně funguje a ve více hráčích se na obrazovce odehrává krásný chaos. Hra vás nutí vymýšlet taktiky jak pokořit jednotlivé úrovně na maximální počet hvězdiček, byť obtížnost samotná není úplně vyvážená a některé poměrně brzké levely svoji náročností překonávají úrovně pozdější. Nutno dodat, že hra nepostává na místě, a i když se některé mechaniky v úrovních opakují, v konečném důsledku jsou jednotlivé "kuchyně" dostatečně odlišné a pestré.

Bohužel. jakmile mi žena odmítala k PlayStationu sednout, dohrával jsem už víceméně jen strojově z principu (a do herní výzvy). Overcooked! citelně schází možnost online multiplayeru a je moc dobře, že druhému dílu již tato možnost nechybí.

I když si odmyslím, že jsem hru trochu smutně neměl s kým hrát, musím se na chvíli pozastavit u audia a hudby. V Onion Kingdom se mluví smyšleným žvatláním, což u her nesnáším. Sice se vyprávění omezuje na pár monologů Cibulového krále a o příběh tady vážně nejde, přesto jde o dost nepříjemný prvek. Otravný mi přišel i hudební podkres a měl jsem tendenci hrát hru velmi ztišenou.

I přes pár negativních poznámek nelze autorům upřít skvělý nápad i velmi nápadité provedení. V partě hráčů musí jít o parádní coop hru a dokáži si představit, že se do virtuálního vaření za pár let znovu pustím až nám trochu povyroste syn. Teď jen doufat aby ho bavily hry tak jako mě a ne tak "přízemní" věci jako fotbal nebo traktory :D.

Hráno jako součást Herní výzvy 2023 – " 3.  Císařův pekař / pekařův císař: Dohraj hru, ve které hraješ za postavu řemeslníka." – Hardcore varianta 

Hodnocení na DH v době dohrání: 81 %; 77. hodnotící;  digitální verze PSN

Pro: Ve více lidech skvělá zábava; nápadité úrovně; příjemně stresující; závěrečný "souboj"

Proti: Chybí online multiplayer; otravná hudba a "dabing"; nevyvážená obtížnost

+14

Ghost of Tsushima

  • PS4 90
Tak nakonec se k té devítce Jin svojí katanou přeci jen prosekal. Přiznám se, že jsem během hraní chvílemi cítil lehké zklamání, které však pramení z rozčarováním nad současnými trendy, kdy musí každá hra být open world a obsahovat mapu plnou nesmyslných otazníčků. Ze škatulky zbytečně natahovaných her se však GoT přeci jen dokázal vymanit.

Hra přirozeně boduje svým zasazením. Nad konkurenci se však autoři vyšvihli až díky citu pro zpracování tématiky mongolské invaze do části feudálního Japonska. GoT má až poetickou atmosféru, jež nemá obdoby. Interiéry jsou poměrně strohé a generické, hra však boduje úchvatným zpracováním přírody a putování Jina krajinou i díky inovativnímu přístupu k navádění v podobě poryvů větru je dech beroucí. Hlavně díky skvělému naladění hry jsem zase přistoupil na autorskou hru a vyzobával otazníčky na rozlehlé mapě většinou s chutí.

Hratelnost je vlastně až na sekce s hledáním svatyň kami orientována citelně na boj. Soubojový systém je v GoT fenomenální. Je svižný a dostatečně komplexní na to abyste si po chvíli připadali jako skuteční samurajové. Jen bych razantně doporučil hrát na dodatečně přidanou obtížnost "lethal" (Smrtící). Po chvíli se naučíte Jina velmi dobře ovládat a až nepříjemně brzy se pro mě stal plánovaný průchod na obtížnost "hard" procházkou růžovým sadem. Naštěstí není problém obtížnost kdykoliv zvýšit. Velmi se mi líbily šermířské duely supplující bossfighty, ze kterých úžasná atmosféra a osudovost prýští. Vlastně bych jich uvítal více, klidně se zapojením dalších bojových stylů s katanou.

Jak jsou samotné střety s mongoly skvělé, přesto by mi nevadilo více poklidnějších či hádankových pasáží (ty nejsou přítomné prakticky vůbec). Tsushima je plná soubojů na ostří katany a to jak v kontextu hlavních tak i valné většiny vedlejších úkolů. Nepovinné pasáže mají sice mnohdy vcelku zajímavé zadání, co do hratelnosti samotné až tolik pestré nejsou. V tomto ohledu Tsushima překvapuje pouze zřídka, což je trochu škoda. Na druhou stranu je moje nutkavá potřeba splnit všechno trochu mým problémem a troufám si tvrdit, že při orientaci hlavně na hlavní příběhovou část se hra okoukat ani přes slušnou herní dobu nestihne.

GoT disponuje na open world hru velmi slušným příběhem. Byť se Jinova cesta občas otře o nějaký ten patos či cliché, story o konfliktu samurajské cti a záchrany ostrova za každou cenu velmi dobře graduje až ve výborné finále. S důstojnou tečkou za příběhem má problémy nejedna hra a v podání GoT jsem byl velmi spokojený. Hlavní postava i (některé) vedlejší se navíc poměrně dost povedly a k lordu Sakaiovi si cestu najdete velmi rychle.

Hra obsahuje i v polovině roku 2023 stále aktivní coop multiplayer v podobě režimu Legends. Jasně, nejedná se o nic světoborného, ale i tak zaslouží autoři pochválit. Ať už jde o sérií misí pro dva hráče, či obranu území před stále mocnějšími nájezdy mongolů ve čtyřech živých bojovnících, dovede hra minimálně na několik hodin velmi dobře pobavit. Jednotlivé třídy sice nejsou až tolik rozdílné, neměl jsem však pocit, že jde o zbytečný přívěšek jako v mnohých jiných primárně singleplayerových hrách. Mikrotransakce si naštěstí nenašly cestu ani do hry více hráčů a režim Legends je jedním z důvodů, proč si hra nakonec odnáší skvělé hodnocení.

Ghost of Tsushima je co do atmosféry a soubojového systémů naprosto unikátní zážitek, kterému v mých očích ubírá pouze forma hry s otevřeným světem a s tím spojené neduhy v občas nezáživném luxování bezpočtu otazníčků a repetitivními vedlejšími úkoly. I v tomhle ohledu však Tsushima bezesporu patří k tomu podstatně lepšímu. Sucker Punch Productions ušli pořádně dlouhou cestu a na jejich další výtvor se snad nelze netěšit.

Hráno jako součást Herní výzvy 2023 – " 4. Země vycházejícího slunce:  Dohraj hru, která se převážnou část herní doby odehrává v Japonsku." – Hardcore varianta

Hodnocení na DH v době dohrání: 87 %; 108. hodnotící;  fyzická kopie na disku

Pro: Úchvatné zpracování přírody; citlivá prezentace japonské kultury západnímu publiku; Jin Sakai; výborný soubojový systém; poetická atmosféra; větší část příběhu; režim Legends; obtížnost LETHAL

Proti: Běžné neduhy open world her s přehnaným množstvím stejných aktivit; soubojů je příliš a jsou tak přeci jen lehce repetitivní; na obtížnost HARD jen velmi malá výzva

+12

Journey

  • PS4 90
Není to klasická hra. Je spíše umělecký prožitek. Přesně ten typ hry, který ukazuje, že hry můžou být umění. Herně je to v zásadě jednouché, ale síla Journey je v tom, že ve vás vyvolává emoce. Ať už emoce v rámci soucítění s hlavní postavičkou nebo emoce uhranutí, radosti, smutku. Zážitek je silný a ani mi nevadila velmi krátká hrací doba. S hlediska level designu je to špička. Vše potrhuje překrásný, trefný soundtrack. Velice příjemná jednohubka.

Pro: Vizuálně překrásné, emoční, soundtrack, nápadité, odpočinkové

Proti: Hrací doba 2- 3 hodiny je pro někoho přeci jen málo

+10

Assassin's Creed: Valhalla

  • PS4 75
Assassin's Creed je pro mě jistý druh neřesti. Druhý díl spolu s Brotherhood považuji za srdcovku pro svoje zasazení do renesanční Itálie. A celkový nápad mixovat reálné události do fiktivního souboje asasínů s templáři je zkrátka zábavné sledovat. Připomíná to herní verzi knížek od Dana Browna. 

Hraní Valhally jsem však dlouho odkládal, protože Odyssey mě odradilo pro svou délku a tento díl měl být podle všeho ještě delší. A můžu potvrdit, že je opravdu rozsáhlejší. Dohrání celého příběhu mi zabralo okolo 90 hodin a to i s plněním částečně některých vedlejších aktivit.

Prvních několik hodin působí více než úžasně. Dokonce i působí svěže oproti předešlým dílům série a vzbudilo ve mě naději, že opravdu půjde o díl, který posune sérii zase dál. Začátek jsem strávil v nehostinném Norsku, kde každý krok znamená možnou smrt. Postava se brodí po kolena ve sněhu, těžko se dostává přes neprošlapaná cesty k cíli. A souboje s protivníky nejsou vůbec lehké. Je třeba se vyhýbat útokům nebo vykrývat je štítem, jinak nastane dost rychle smrt. Zběsilé mačkání tlačítek je k ničemu. Skoro to vypadalo, že se ze série stala nějaká survival hra. Bohužel tohle nadšení dlouho nevydrželo. Úvod se sice zdá obtížný, člověk si musí dávat pozor na staminu, která ubývá s každým útokem, ale s přibývajícím levely se postava stane docela přesílenou.

Příběhově má Valhalla taky slušně našlápnuto. Děj je zase tradičně vyprávěný ve více rovinách. Příběhová linie ze současnosti navazuje na DLC z AC: Odyssey. Hlavní hrdinové se snaží zabránit globální katastrofě a dostanou tajemnou zprávu s lokací v Nové Anglii, kde vykopou tělo vikingského bojovníka. Historická příběhová část se pak vypráví z pohledu Eivora, norského válečníka, který chce zkusit štěstí na lepší život v Anglii. Spolu s nevlastním bratrem Sigurdem založí kolonii v Anglii a postupně si získávají přízeň jednotlivých hrabství. Právě tenhle bratrský vztah bylo zábavné sledovat. I když obě postavy se zanjí již od dětstvi, jsou svým smýšlením odlišné a příběh staví na jejich vzájemných neshodách.

Kamenem úrazu byla pro mě samotná délka hry a její rozsáhlost. Každé hrabství má svou vlastní příběhovou linku a je opravdu nutné dokončit příběhy všech těchto krajů, aby se člověk dostal na samotný závěr hry. Tím trpí dost tempo vyrpávění. Dokončení každého kraje trvá někdy od 4-6 hodin a ne vždy se děj daného území trefil do mého vkusu. Kolikrát se mi stalo, že jsem se těšil, jak bude hlavní příběhová linka pokračovat a místo toho jsem musel projít příběh úplně jiných postav, který ne zcela souvisí s hlavní část příběhu. Zkrátka Eivor je dobrák a snaží se pomoct úplně všem. :-)

Vedlejší questy prošli změnou oproti předchozím dvěma dílům. Tentokrát došlo k jistému zjednodušení, ale dá se říct k dobrému. Jedná se o menší, kratší příběhy, které lze dokončit během pár minut a nenutí hráče překračovat celou mapu z jednoho konce na druhý. Pří hraní Odyssey se mi často stávalo, že jsem při plnění jednoho úkolu narazil na další a další a zamotal se do několika příběhových linek. :D Questy mívají většinou vtipnou příhodu nebo jsou i parodií na popkulturní dění či skrývají easter eggy na filmy nebo hry. Ale najdou se i takové, které mají vážnější tón. Třeba potkáte smrtelně raněného válečníka a je jen na vás o čem se s ním budete bavit než zemře.

Vrací se i lovení členů Řádu Prastarých. (The Order of the Ancients) Tahle činnost mě bavila nejvíce i po dohrání samotného příběhu hry. Někteří z řádu jsou odhaleni prostřednictvím hlavní dějové linky, ale většinu z nich musí hráč nalézt pomocí dostupných nápověd, které více nutí v prozkoumávání prostřední. Hra třeba nabádá, ať se vydáte na statek východně od města XY a na statku najdete vzkaz, který poodhalí lokaci člena. Nebo nápověda tkví v tom, že máte porazit ve městě XY hráče kostkové hry Orlog.

Pro: krásné prostředí, kratší vedlejíší questy, lovení řádu

Proti: délka hry

+16

Yakuza 4

  • PS4 85
Herní výzva 2023 - Karbaník

Yakuza počtvrté! Vlastně už po páté, jelikož tu máme ještě (zatím nejlepší) Zero. Je to stále zábava, má ta série pořád co nabídnout nebo se již vyčerpala, jak tomu nasvědčovala Yakuza 3? Toť otázka, kterou jsem si před rozehráním kladl a na kterou jsem našel odpověď…

Tato série se rozhodně ještě nevyčerpala a pořád má co nabídnout. Je mi jasné, že hráči, kteří od každého dílu čekají velké množství změn a neustálý posun série (ideálně do jiných sfér) budou dost zklamaní, ale fanoušci série budou mít naopak radost, že se série vrací s velmi dobrou kvalitou (znovu opakuji, po velmi slabém třetím díle). Změn zde je na tuto sérii poměrně dost, ale okem průměrného hráče skoro žádné. 

Opět našim hlavním písečkem bude Kamurocho, kde se již budeme orientovat poslepu. Ale o to krásnější je zjištění, že tahle budova tu nebyla a tady bylo něco jiného. Těch změn je opravdu málo, ale to je vlastně kouzlo série samotné, ona totiž tahá zájem hráčů na něčem jiném, ale o tom za chvilku. Nicméně jedna výrazná změnu tu je, Kamurocho má nyní tři úrovně – klasické ulice, podzemí a střechy. Zdá se to jako maličkost, ale i tato maličkost ukazuje, že série může ještě hráče překvapit a mě osobně to hru dokázalo osvěžit. 

Nicméně hlavním tahounem celé série byl vždycky velmi silný hlavní příběh. A já musím spokojeně pokývat hlavou a uznat, že tu opět máme silný příběhový díl s mnoha plot twisty, postavami a klasickým yakuzáckým mišmašem, kdy po prvních hodinách nebudete tušit kdo s kým, kde a proč a jak… Je tu opět opravdu slušná nálož postav a různých vazeb mezi nimi, nicméně tohle bylo vždy také jedním z hlavních znaků série a pokud nejste v sérii nováčkem, tak se vám jednotlivé uzly bude dařit mnohem lépe rozvazovat. 

Co ovšem sérii neskonale osvěžilo je to, že hlavní příběh nabízí 4 hratelné postavy. Je to velké osvěžení, protože každý z nich má jiný background, jiný bojový styl a především absolutně jinou osobnost. Nicméně všechny spojuje jeden cíl. Pokud se příliš nebudete zdržovat různými minihrami, ale rádi se pozdržíte u sidestories, tak každá postava vás bude zabavovat zhruba 10 hodin, což je ideální doba na udržení pozornosti a nenudu! V Yakuze si totiž poměrně rychle osvojíte jednotlivé bojové styly a pokud bychom hráli za jednu postavu 40 hodin, tak se souboje stanou opravdu nudnou záležitostí, takhle to bylo ideálně vybalancované. 

Na 4. díle mě ještě velmi potěšil návrat k silnějším a rozvinutějším (no, návrat, naposledy tomu tak bylo v nové Yakuza Zero) vedlejším příběhům. Pár z nich jsou klasickým japonským bizárem, ale většina z nich obsahuje silné příběhy s pointou a hlavně nám opět dávají možnost nakouknout do japonské kultury a způsobu života. To samozřejmě umocňují i různé minihry, některé šílenější, jiné oddychovější a pár z nich dokonce i velmi zábavných. Obecně je fajn mít možnost si trochu odpočnout od hlavního příběhu nebo substories a jen si prostě dát dobrý drink a u toho si zahrát třeba šipky a tohle Yakuza prostě umí. Nenásilně, zábavně. Jsou zde staří známí, ale i pár novinek. Osobně bych vypíchnul Fighter maker. 

U Yakuzy prostě víte, co očekávat a moc se toho nemění. Nicméně o to je těší udržet si fanoušky a nezahnat je k nějaké jiné sérii či hře. Udržet balanc toho, kdy přicházíte s novinkami a změnami, zároveň zachováváte tvář série, je velmi těžké, nicméně této sérii se to stále daří (především díky silnému writingu) a já mám rozhodně motivaci se vrhnout na díl pátý.

Pro: 4 hratelné postavy, writing, substories, Fighter maker, rozšíření Kamurocha

Proti: ustřelený závěr příběhu, velké množství nudných soubojů

+12

The LEGO Ninjago Movie Videogame

  • PS4 50
Oproti starším lego hrám je tu několik změn. Celkově největší změna je pojetí. Minule lego hry byly spíše zaměřené na puzzle části víc než na akční souboje. Tady je to naopak. Což mi moc nevyhovuje, ale zase se musí nechat, že souboje jsou tu o něco dynamičtější než bývá zvykem. Level design je na poměry lego her docela slabý. Přijde mi, že hra asi neměla ideální rozpočet nebo se při jejím vývoji spěchalo kvůli vydaní souběžně s filmem. Jelikož animace ve hře nebo pohyby lego panáčků jsou strašné laciné. Jsou o dost starší lego hry, které tohle mají zvládnuté lepe. Jako cutsceny jsou zde v hojné míře použité přímo scény z filmu, což umocňuje pocit rychlokvašky. V jádru je to sice pořád přeci jen lego hra, pokud vás baví tak se asi zabavíte.

Pro: Dynamičtější souboje, pořad je to lego hra

Proti: Animace, level design, příběh většinou vypraven scénami z filmu, akčnější pojetí lego hry

+7

INSIDE

  • PS4 80
Tak dlouho jsem si chtěl zahrát Limbo, až jsem skončil u INSIDE. A bylo to super. Rád bych vypíchl hlavně to, že hra hned začíná, nemá žádný HUD a ničím vás neruší. Prostě jen hrajete. Žádný text, žádné dialogy, žádné cutscény (respektive naprosté minimum).

Čekal jsem konkrétnější příběh, ale nejsem zklamán tímto abstraktním zobrazením dystopického světa. Pokud to mělo nějakou konkrétní myšlenku, tak klidně přiznám, že mi asi unikla. Ale pochytal jsem si z toho několik vjemů a dojmů, zařadil jsem si některé scény do určitých kontextů (možná chybně) a užil si to po svém.

Hra ve mně po celou dobu vyvolávala nepříjemné pocity (nejhorší byly úniky před nepřáteli, hlavně ve vodě) a všiml jsem si brnkání na několik fobií (strach z velkých prostor, velkých objektů, strach z vody atd.).

Audio bylo snad ještě lepší než vizuál. Drnčivý zvuk "ovládací helmy" vyvolával kopřivku i v manželce, která seděla poblíž. Dokonalý zážitek dotváří "dynamická" hudba, která naprosto perfektně doprovází hráčovy činy (podobně jako v RDR2).

Závěr je sympaticky wtf, opět je to útok na pocity a hráčovu pohodu. Něco, co v AAA hrách nezažijeme. V INSIDE jsem strávil asi 5 hodin a zůstane ve mně déle než kdejaká open world hra, kde jsem běhal dva měsíce.

Pro: audio, vizuál, atmosféra, prostý ale funčkní gameplay, opravdu zajímavý zážitek

Proti: vůbec nic

+18

Catherine: Full Body

  • PS4 55
Nevadí mi, když mě hra vede za ručičku a stejně tak mi nevadí, když se přede mnou odvíjí interaktivní film. Catherine mě za ruku vede dlouho a interkativní film to je většinu času, když nelezu po kostkách nahoru. Ale popořádku..

Hlavní hrdina Vincent je poděs, holkař, sebelítostínek, zkrátka průměrný mladý muž. Většina jeho rozhodování je mezi nepříjemnou a špatnou volbou. Touto cestou se tak dostal do situace, kdy v jeho životě jsou vztahově, pocitově, emocionálně nebo sexuálně výrazně zapojené tři ženy a on se teď musí mezi Katherine, Catherine a Rin rozhodnout. Kromě hospodského plkání s kamarády o životě a kličkování mezi objekty touhy má ale Vincent ještě jednu noční aktivitu. Ve spánku se totiž propadá do nočních můr, kdy musí lézt na hory z kostek, které může různě přesouvat, oblézat, podlézat, ale hlavně je musí včas zdolat. V takových chvílích se hra mění do čistě logické a je to jediná část, kdy hráč může Vincenta opravdu ovládat a ne mu jen přihrávat do úst odpovědi nebo se potácet od rozhovoru k rozhovoru či na záchodě sledovat hanbaté fotky.

A - to je všechno. Hra není přímo krátká, takže za jednohubku bych ji navzdory nízkému počtu herních mechanik neoznačil, nějakých 15 hodin jsem v ní určitě strávil. Někdy od poloviny hracího času mě ale lezecké části přestávaly bavit kvůli své repetitivnosti a Vincentovo chování mi pilo krev navzdory tomu, jak moc jsem se snažil mu dodat nějaký smysl a řád.

Chtěl jsem být smířlivější, protože s příchodem Rin (která v prapůvodní verzi hry chybí) dostala verze současná mnohé příběhové zákruty, bez kterých by trvala snad jen polovinu času. Stejně tak existence hned třinácti různých (a ve většině případů skutečně RŮZNÝCH) konců mi přijde až záslužná. Jenže když hra neodsýpá, je i tohle k ničemu.

Pro: Soundtrack, vedlejší postavy kamarádů

Proti: Opakující se schéma lezení, hlavní hrdina

+14

Pathfinder: Wrath of the Righteous

  • PS4 100
To co teď budu psát je potřeba brát subjektivně a s ohledem na mé preference které se mohou lišit a rezonovat rpg okny jiných hráčů.
Nechci ani tak psát o tom jak hra funguje, o příběhu nebo grafice a podobně. Stejně v té šílené megalomanské obrovitosti všeho se orientuji s rezervami a potřeboval bych dalších stovky hodin k pochopení všech povolání, mýtických zaměření a vlivu toho všeho na děj a postup hry.
Chci se věnovat hýření chvály, superlativ a nadšení z nejlepšího západního ( ups, je to Ruská hra ) rpg všech dob. Haha, už vidím ty zdvižená obočí.

Teď doporučím použit odkazy níže pro správnou hudební atmosféru pozadí komentáře :)
Verze pro dobro.
https://m.youtube.com/watch?v=rQnh8el1fvM
Verze pro zlo.
https://m.youtube.com/watch?v=TQthAsfmUN ... ciBvc3QgY2F2ZQ%3D%3D


Víte, ja hrál fakt hodně rpg a nikdy by mně ani ve snu nenapadlo že mně nakonec ohromí do nepříčetnosti izometrická hra od vývojářů ze země která mně odjakživa leze krkem. Holt, nikdy neříkej nikdy. Lekce ze zabedněnosti..a tak.

Druhý Pathfinder má totiž vše co jsem kdy od rpg čekal, jen se to nikdy nesešlo v jedné hře. VŠECHNO, nic nechybí, nevím co bych přidal, nevím co bych zlepšil a nevím jak to dokázali udělat. Udělal bych dlouhý, velmi dlouhý seznam co chci v rpg, desítky položek a Wrath of The Righteous by je všechny odškrtl zelenou fajfkou.
VŠECHNY.
Já si to pořád probírám hlavou, vzpomínám na různé části hry a nemůžu si pomoct, to je prostě ono. Jasně, polemika zpracování, ovládání, bugů, optimalizace padne na úrodnou půdu, ale mně to moc nezajímá, maličkosti, je to jedno.
Úplně nejvíc mně ohromil epický záběr a hlavně to jak mi ten pocit něčeho epicky vyjímečneho hra zprostředkovala. Všichni máme nějaké představy jak to epično má vypadat, jaké má vzbuzovat pocity a co, a jak hráči předat.

Sakra, mně když poprvé navštívil Hand of Inheritor, který má tři metry, zlatý armor, bílá křídla, na hradbách poslední bašty dobra, a kovově andělským hlasem mně nazval šampionem a ukázal mi že mé konání se tam nahoře všem moc líbilo a že teď budem největší kamarádi, tak jsem málem chcípnul od euforie, izometricky, na Unity enginu, je to možný?? To jsem naposled zažil kdy? No kdy? Nepamatuju se.
A víckrát to tak bylo, mockrát, detailní příběhy parťáků co mně mnohdy otvírali kudlu v kapse, kvůli tomu co prováděli, rozhovory kde evidentně musím zvažovat nejen to co mi nabízí rozhovor ale i to co jsem já, jako hráč, pochytil. Kruci, já uvažoval jak kdybych tam s nimi byl, úplně oblbnutý a zaháčkovaný, neschopný myslet v prostoru mezi mnou a televizí.

Souboje. Já to hrál na tahy, na 100%, nikdy jsem nepřepnul na realtime. A na Core obtížnost. Bylo to jak vymýšlet atomovou elektrárnu v roce 1720.
10 hodin v jednom dungeonu, co souboj tak 30 minut. Stovky tahů, možnosti, učení se za pochodu. Povídání si nahlas s postavami, čtení popisů stovek dovednosti, skillů, počítání hodů kostkami, výkřiků do tmy ( v pět ráno ) když Wendy zasadila takový critical že mi málem praskla žilka.

Taky jsem teď expert ( nejsem ) na peklo, démony a podobně. Oni nejsou jen oponent, oni jsou plnohodnotná frakce ze vším všudy. Jejich běžný život, ambice, zákony, soužití, sňatky, ekonomika, zábava, všechno na co si človek vzpomene. Když bych nebyl ANDĚL tak bych třeba byl DÉMON a pelešil se s Nocticulou v jejím zámku vybudovaném na krvi a zlu a přitom tahal sukubky za ocas. Zblbnout jde, a úplně se na crusade proti zlu vykašlat, být Lich v kostěném zámku nebo roj hmyzu s kterým nemluví ani klika od dveří.

Myslím si že rpg podobného záběru a detailu neexistuje ( treba jo, jen ho ještě neznám) a taky si myslím že když by Pathfindera WotR někdo chtěl udělat plně 3D v AAA stylu a vše zachovat, dělal by to 20 let.

Kdo může, zahraje si to, třeba budete z toho mimo jako já.

1000%

Tady jsem v diskuzi rozepsal postavy a moje dojmy z nich, SPOILERY.
http://dbher.cz/hp410659
+33

Resident Evil 7: Biohazard

  • PC 60
  • PS4 60
Dokud se hráč pohybuje v domě a jeho blízkém okolí, tak je to super, ale závěrečná třetina na lodi i finální boss nestojí za nic. Příběh příliš poutavý není, protagonista je nudnej cápek a boss fighty by mohly být komplexnější a náročnější. Nelze jim však upřít působivost.
-3 +3 −6

Back 4 Blood

  • PS4 80
Back 4 Blood je duchovní nástupce Left 4 Dead. Však i sami autoři  Turtle Rock Studios se podíleli na vývoji prvního dílu a své zkušenosti přenesli právě sem. A že se jejich nový kousek povedl můžu říct hned na začátku.

Kvalitních coop her na seance s přáteli není nikdy dost a zde se jde ve šlépějích starých časů kdy něco fungovalo proč vymýšlet něco jiného. Hlavní premisa dostat se se skupinou 4 přeživších z bodu A do bodu B, přitom splnit nějaké ty úkoly, přežít nájezdy hord zombíků okořeněné občas nějakým speciálním typem či bossem a jede se dál.

To prostě funguje výborně, kampaň nabízí sadu misí a zajímavých prostředí které vystačí na první průchod okolo 10-12 hodin záleží podle party lidí jak jsou schopní. Já hrál s kámošem doplněný tým obsadilo AI protože random lidi občas hru kazí svým sólováním nebo ignorování kde je úkol a kam se vydá skupina. A zde to na skupině stojí i na základní obtížnost protože speciální zombíci jsou schopni jednotlivce eliminovat sami.

Naštěstí AI parťáků je schopná a dokáže s hráčem držet krok a pomáhat mu. I když občas nastala vtipná situace, když kolega založil hru tak se všechny postavy drželi jen u něj a mě nechávali vzadu ať si vše pořeším :D

Graficky to vše vypadá fakt pěkně a pocit ze střelby a zbraní na blízko je uspokojivý. Možnost sbírat vylepšení pro Vaši oblíbenou zbraň nebo si ho mezi misemi za nasbírané finance pořídit v safehouse je něco co ve starém Left 4 Dead citelně chybělo. Doplněno ještě o možnosti jako nakupování brnění a lékarniček pro postavu, vylepšení pro tým a ještě systém karet které přináší bonusy jak pro hráče tak tým. Zároveň však objevují i negativní karty které mohou změnit podmínky pro nepřátele že více vydrží, objeví se nějaký speciální nepřítel, častěji hordy atd...

Ve finále jsem nadmíru spokojen jak to dopadlo a jaká zábava z toho vznikla. Autoři přinesli pak 4 menší rozšíření ke kterým se snad časem taky dostanu. Překvapuje mě jak málo zde na databázi se o hře mluvilo tak snad časem získá i další hráče. Pokud nejste fandové coop her klidně se do toho pusťte sami s AI parťáky zábava je to jedinečná svého druhu.
+11