Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Poslední komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

NHL 21

danny21danny21
Dohráno
  • XOne 70
Hned na začátek musím zmínit, že poslední vydání mnou odehraného ledového šílenství proběhlo jářku před 16-ti u série 2004. Je jasné, že za tu dobu proběhlo spoustu draftů a kupodivu náš Jarouš stále honí gumu, ale nemůžu říct, že by se vývoj od té doby k přebalu s vousatým bohatýrem Ovechkinem posunul do závratných výšin.

Nemůžu posoudit, jak moc je hra bohatší oproti svým předchůdcům z posledních dejme tomu 5-ti let, určitě se mi líbil mód střídání, přirozené pohyby hráčů, hodnocení střídání ve smyslu obdržených bodů za hity, bloky a samozřejmě kanadské bodíky, trenérské výzvy a rozhovory s vybraným jedincem, nicméně pořád se dají góly dávat poměrně lehce ( s vyjímou střely s nápřahem, kdy jsem měl úspěšnost tak 2 % ), protože one-timer je jistota a při současné nejpopulárnější střele švihem je úspěšnost při dobrém zamíření docela slušená a tak jsem poměrně jednoduše vyhrál v první sezóně co se dalo - Calder, Art Ross, Maurice Richard, Conn Smythe a Stanley cup samotný.

Pak jsem zkusil pár zápasů jako gólman, ale tady jsem moc neuspěl, brankář má propracované pohyby, ale nedařilo se mi efektivně eliminovat útočníky- pověsit tam místo mě pytel brambor za břevno a rozhoupat, výsledek by byl stejný .-). Bránit se ale moc úspěšně nedalo, pokud se mi nepodařilo někoho trefit slušným bodycheckem, tak při snaze o vypíchnutí puku jsem většinou skončil s podražením za 2 minuty.

Co se týče NHL-Trees, je to poměrně zábavná záležitost v oblíbené variantě 3na3, kdy můžete hitovat ostošest a snažíte se přehrávat soupeře i v podobě zamaskovaných zvířat v erbech týmů. Co se týká mezinárodního okénka, jediné zastoupení je Champions league, žádné turnaje pod národní vlajkou, což je škoda, protože hnedle bych tam vrazil o pár procent víc, protože jakmile jednou vyhrajete, zábava je možná snad jen v soubojích on-line - 70 %
+7

Baldur's Gate: Dark Alliance II

raisenraisen
Dohráno
  • PS2 70
Po několika měsíční pauze jsem se po dohrání prvního dílu Baldur's Gate: Dark Alliance pustila i do dílu druhého. Pokud jsem svůj komentář k prvnímu dílu začínala, že se jedná o Diablo ze světa Baldur's Gate, tak i zde platí to stejné. Kdyby hráč, který obě hry nehrál, viděl screenshoty z těchto her, tak by nedokázal poznat, o jaký díl se jedná (pokud odmyslíme rozdílnost hratelných postav). Změn je velice málo a spíše se jedná o drobnosti typu neomezené střelivo do luků a kuší a také možnost vyrábět si vlastní očarovanou výbavu.

Největší změnou jsou pak nové postavy a hlavně nová povolání. Já jsem si zvolila nekromanta a vzpomínala při tom na moji armádu, kterou jsem tahala v Diablu 2. Zde se nic takového ovšem nekoná a kostlivce (jménem Kosťa) jsem mohla mít pouze jednoho. Naštěstí něco vydržel, a tak se stal cenným živým štítem a docela schopným tankem, zatímco já používala temnou magii a stála zpovzdálí. Tento model jsem mohla praktikovat až o něco později ve hře, neboť na začátku jsem, stejně jako v prvním díle, trpěla nedostatkem léčivých a magických lektvarů, takže jsem spíše používala palcáty nebo kuš. Větší sranda přišla po půlce hry, kdy jsem na začátku třetího aktu splnila osobní úkol mého nekromanta, čímž se mu odemknuly stínové dovednosti. Kosťa odešel do důchodu/hrobu a na jeho místo se dostala stínová bytost hopsající po všech čtyřech - odborně Shadow Conjuring. Pokud se nemýlím, tak ten mi umřel za celé hraní asi jednou či dvakrát, jak byl odolný. Navíc byl tak silný, že zatímco já se u jednoho bosse soustředila na jeho poskoky, tak Conjuring toho bosse málem zabil sám.

S výše zmíněným souvisí naprosto nevyvážená obtížnost. Na začátku hry jsem umírala celkem pravidelně, protože postava nic nevydržela, slabá byla, magii neměla a někteří nepřátelé dávali fakt rány. Například zelený sliz, u kterého se mi stalo, že jsem bojovala a najednou moje postava i Kosťa leželi na zemi a já si říkala, proč tam leží, než mi došlo, že je ten sliz zabil tak rychle, že jsem to ani nepostřehla. Naopak po získání nových dovedností jsem hrou projela jako nůž máslem. Výjimkou byly poslední levely, které opět byly přestřelené a u kterých bylo ve zvyku, že moje postava se poté, co prošla do dalšího patra, zjevila uprostřed nepřátel, kteří už na mě i útočili. Byla jsem z toho mírně znechucená, navíc tam můj Conjure byl nějak rozbitý a na nepřátele ani nereagoval, tak jsem tato patra jen proběhla. Naštěstí byla i velmi krátká.

S čímž souvisí i zvláštní rozložení jednotlivých aktů, co se týká jejich náplně. Zatímco první a druhý akt zabral zhruba deset hodin herní doby a já si říkala trochu nelibě, že to asi bude dlouhá hra, tak třetí a čtvrtý akt jsem prošla asi za tři hodiny. Přitom třetí akt byl nápaditý, ovšem docela odbytý. Ve čtvrtém aktu pak vývojáři zčásti zrecyklovali lokaci z prvního dílu, ale značně ji osekali a byl tak pro mě zklamáním. Žádné stoupání hrdiny vstříc zlu přes hordy nepřátel.

O příběhu mohu říct to, že tam je. Ale na můj vkus se nejedná o nic zajímavého a vlastně mě ani moc vpřed netáhl. Podobně mě nezaujala i hudba, kterou si pamatuji snad jen z menu hry, ale určitě hrála někdy i při samotném hraní. Další slabinou je naprosto nezajímavý loot a nevím, jestli jsem měla takovou smůlu nebo opravdu jen výjimečně padne něco, co se dá použít. V prvním díle jsem si chválila obchodníka, u kterého se daly koupit hezké kousky výbavy, tak tady vůbec a já jsem tak hru končila s ohromným množstvím peněz, které mi byly k ničemu.

Po zahrání musím říct, že mě první díl bavil více svým prostředím, ale tady mi více vyhovoval výběr z herních postav. Škoda, že tvůrci nepřinesli více novinek, aby se druhý díl více lišil od toho prvního a nebylo to jen více téhož. Hrát oba dva díly hned za sebou by mě vůbec nebavilo.
+22

A Hat in Time

BINGMANBINGMAN
Dohráno
  • PC 80
Pověst této hry nelhala. Opravdu se jedná o hodně dobrou a milou platformovku, nabízející v mnoha levelech velkou porci originality. Je vlastně až s podivem, jak mohlo indie studio bez ztráty kytičky vytvořit tak odladěnou a zábavnou 3D "mariovku". Ale kde je vášeň pro věc (a tady stopro nechyběla), tam je cesta. Přesto mám ke hře několik výtek.

Předně je to kamera, se kterou můžete pohybovat jen kolem své osy. Pravda, většinu času vám to tady stačí, objeví se však několik momentů, kdy bych se fakt moc rád podíval pod sebe, ať vím, jestli náhodou nebudu skákat do prázdna! Pak mě mrzí nevyužitost některých zde přítomných mechanik. Kupříkladu mrazící a výbušná čepice je vám k něčemu jen na několika specificky daných místech. Přitom si dokážu představit, že by mohli s trochou snahy posloužit i ve skákacích pasážích, a tím rozšířit jumping moveset hlavní hrdinky, který je, ruku na srdce, trochu chudší.

Shrnutí:
Kvalitní 3D platformovka, která skončí přesně tehdy, kdy začne pomalu nudit. Ani zdaleka není perfektní, ale na nezávislé studio skvělý!

8. bod herní výzvy 2021 (hardcore)

Komenty k DLC:
A Hat in Time - Seal the Deal
A Hat in Time - Nyakuza Metro
+18

Resident Evil 2

SeekerSeeker
Dohráno
  • PS4 90
Konečně jsem si doplnil vzdělání a navštívil jsem legendární Racoon City. Správná atmosféra se nedá hře upřít a dost jsem ocenil kratší dialogy bez zbytečné tuny okecávek nebo pročítání stohů poznámek. Celkově mi průběh hodně připomínal The Last Of Us, nejspíš kvůli poněkud pomalejšímu poklidnému průběhu bez přepálené akce, která se nezvrhla v akční mlátičku ani v pozdějších fázích hry (díky bohu). A miluji ten pocit, kdy každý náboj se počítá. Průchod hrou skvěle doplňují dobře zvolené puzzly, které nepůsobí svou obtížností žádný zásek a naopak zajímavě doplní každou úroveň. Jediné co mě hodně zamrzelo, byl velmi podobný průchod s Claire (první průchod jsem hrál za Leona). Naivně jsem čekal, že zažiju zcela jiný příběh z pohledu Claire. Je to velká škoda, protože občasné setkávání ve hře s Leonem k tomů přímo vybízelo.
+15

Evergarden

SchuSchu
Dohráno
  • PC 60
Po roce jsem se konečně dobelhala do konce téhle hry. Grafika na první pohled upoutá, doprovod zmutované lištičky nebyl na škodu a mechanika hry mě za začátku taky celkem bavila. Ale neustálé sbírání čím dál tím většího množství kamínků skrze jednu a tu samou hru po čase omrzelo.

Hra je prakticky sofistikovanější verze hry 2048, s tím, že časem je možné využívat bonusů prezentovaných na vinylových deskách. Plusem je, že jednotlivé květiny odpovídají své úrovni počtem listů, tenhle detail se mi opravdu líbil. Při kombinaci té nejvyšší úrovně (6) se objeví kamenný sloup, který při dokončení hry vyprodukuje již zmiňovaný kámen, který se pak pro postup v celé hře kombinuje v mozaikách. Kamenný sloup lze aktivovat a rozsvítit když ho hráč zakomponuje do vytouženého vzoru, který Fen (zmiňovaná liška) navrhne. Tři takhle zkombinované sloupy se změní na sloup vylepšený.

Hra v celku má určitě co nabídnout, ale pro mě to bylo opravdu si zahrát jedno kolo a hru zase zapnout za pár dní (nebo až za rok v mém případě). Největší výtku mám asi k tomu polovičatému vysvětlení, jak hra vlastně funguje, protože pak jsou v diskuzích lidé, co nepochopili tohle nebo tamto (jak aktivovat sloupy, jak musí být sloupy rozestavené aby se proměnily na lepší verzi, jak se zbavit pásovce apod.). On na to sice člověk časem opravdu přijde sám, ale je to takový pokus omyl. Byl to takový minimalismus za každou cenu.

Pro: pásovec

Proti: králík

+13

Tom Clancy's Splinter Cell

Han22Han22
Dohráno
  • PC 80
Splinter Cell jsem dohrával ne zas tak dávno, projel jsem tehdy 4 díly a až pátý s naprosto změněnou hratelností znechuceně odložil. A chtěl jsem se vrátit buď k němu, nebo k Hitmanovi, jenže u Hitmana nepřekousnu nemožnost ukládání. Splinter Cell má naštěstí volbu quicksave, čili veškerá frustrace se omezuje na hledání občas nemožných řešení.

Ve hře jste Sam Fisher, agent NSA který se s podpůrným týmem (šéf, extrační agent, IT expertka) pouští v 9 misích po stopách Kombajna Nikoladzeho. Ten se dostal k moc v Gruzii a rozjíždí špinavou válku proti USA plnou kyber útoků, trávení vody a v rukávu má schovanou i tajemnou Archu. Ač by se Gruzínský diktátor nezdál jako velký problém, na jeho straně je odpadlý čínský generál, ruský zabiják a dokonce i krysa v CIA, takže hrdinu čeká dost práce. Příběh je vyprávěn dokumentárně pomocí televizního zpravodajství, chybí mi v něm bohužel titulky, leč víceméně jsem rozuměl. A není špatný. Clancy se nezapře, ač další díly mají mnohem lepší story.

Grafika je slušná, neuráží, nenadchne, procházíte většinou různé budovy, občas se podíváte do města. Není to žádný hnus, hrdina je perfektně naanimován se všemi jeho pohyby, na druhou stranu žádnou opravdu eye-candy lokaci nepotkáte.

Hratelnost je krystalická stealth akce. Dá se to sice hrát i jako střílečka, ale problém je, že Sam střílí pouze z prvního pohledu, kde se nedá moc pohybovat, nábojů je málo, muška šíleně nepřesná (rozstřelit světlo je kolikrát umění) a nepřátelé hodně vydrží.

Hra má "jen" 9 misí, ale bohatě to stačí. Kola jsou obrovská, po okraj zaplněná nepřáteli a dostatečně rozmanitá - kromě ministerstva či vyslanectví si projdete třeba ropnou plošinu, naprosto parádní misi v ústředí CIA a samozřejmě prezidentský palác.

Takže si v každé misi najdete, čí vytvoříte rozstřílením světel "mrtvoliště", tj. temný kout kam nepřátelé nechodí a kde skládáte omráčená těla. Vyberete si nešťastníka, připlížíte se za něj, chytíte ho, klepnete pistolí a tělo odtáhnete mimo dosah. Občas se chycený nepřítel dá využít i jinak - vyslechnout, použít na skener či jako rukojmí. Nepřátelé se kryjí, vědí o sobě, na druhou stranu se rámusem dají vylákat ven a pak mimo dosah ostatních drapnout. Naprosto zásadním je noční vidění, které Vám osvětlí temnou oblast a umožní vidět tápající soupeře. Termovizi jsem zase tolik nepoužil.

Co dál? Máte pár gadgetů jako lékárničky, paklíče, vystřelovací kamery, optické kabely. Líbily se mi elektrické náboje, které omráčí soupeře na dálku a které doporučuji šetřit na těžší situace. Občas narazíte na nějaký časovaný úkol, sbíráte emaily a v nich kódy. Občas jsem se i zasmál, například když voják s gustem v kuchyni flusne do jídla nenáviděnému plukovníkovi.

Takže jsem veden profesionální ctí zkusil projít hrou bez zabíjení. Omráčil jsem a ukryl prakticky každého ve hře. Občas mě nějaký alarm utekl, občas to bylo ostré, kdy jsem místo připlížení zezadu musel použít slaboučký přední útok - Sam na dva údery zvládne každého soupeře, jenže ten mezitím střílí. Obrovskou výtkou je, že k nepřátelům se kolikrát nedá přiblížit. Kromě nejpomalejšího pohybu v přikrčení Vás totiž uslyší a otočí se, ale tím pomalým pohybem ho nemáte šanci dohnat.

Osm kol a většinu devátého jsem takto prošel, bohužel v devítce na konci se autoři rozhodli, že stealth nebude. Dvakrát se dostanete do situace kdy bojujete s nepřáteli, kteří Vás vidí i potmě a čeká se střílení. Po miliardě loadů a experimentech typu kouřový granát a dorážky loktem či střelba kamerou do hlavy jsem i to zvládl. Konec je ale pekelný, věci typu nepřátelé čekají za dveřmi, respawn z ničeho a hlavně mě zklamalo, že k Nikoladzemu se nejde dostat, musíte ho střelit skrz okno.

Přestože Splinter Cell je takový rozjezd série, je to stále výborná hra, která se s dostatkem trpělivosti dá dohrát i formou čistého stealth.
+20

Grezzo Due

NeanderthalNeanderthal
  • PC 65
Hráte za týpka, ktorý nenávidí všetkých a chce preto všetkých eliminovať. Postal 2 je hra, ktorá ľuďom napadne, keby som im toto povedal. Grezzo 2 je ale trochu o inom, príbeh je tu ešte o niečo slabší, grafika detto, je to skrátka premódovaný ArmageDooM a Brutal Doom, až na to, že nelikvidujete démonov, ale otravných kresťanov, kňazov a celebrity, pričom váš cieľ je Vatikán a Ježiš. Zabíjate najrôznejšími typmi zbraní mnoho typov nepriateľov, od babičiek s chodúlikmi po militantných mníchov s kalašnikovmi. Hra je z produkcie fetošskej punkovej kapely KarashoW, niet sa čomu čudovať, že niektorým pekne hryzie nervy. Mňa bavila, ale bohužiaľ som už asi na to starý, takže ma bavila len 3/4 hodinu. Fanúšikom pitomostí ako Redneck Rampage sa bude páčiť.
+7

Endless Space 2

JabJab
Dohráno
  • PC 80
Endless Space 2 (Definitive Edition) je vítězstvím obsahu nad formou. Moderní 4X strategie často vychází vstříc svým nejzapálenějším fandům, s každým DLC přidávají mechaniky, až jsou z toho orgie mikromanagementu na úkor hratelnosti. Endless Space 2 je v tomto ohledu „nejdále“. Jakkoliv je menu poměrně dobře zpracované, tak jsem opakovaně zapomínal na některé skrytější možnosti (např. kontrolu neustále přetékajících luxusních surovin a jejich prodej, „trooper management“ aj.). Pokud bych měl vyjmenovat, co všechno musíte ve hře sledovat, tak by to (bez přehánění) vydalo na stovky položek. Dalších výhrad k samotné hratelnosti mám pak celou řadu. Namátkou pár níže.

Aliance nefungují úplně skvěle. Mají omezený počet civilizací, nejde spojit dvě dohromady a nelogicky násobí podmínky té či oné výhry. Po 58 hodinách jsem svou alianci raději opustil a automaticky tak dosáhl čtyř ze šesti možných vítězství. Byla ale možnost to obejít a pro dosažení vědeckého konce předat spojencům všechny své technologie.   

Souboje je možné ovlivnit řadou mechanik předem, ale samotnou bitvu už pak neřídíte. Jen se můžete podívat na jejich povedenou animaci, což vás ale velmi rychle omrzí. 4X strategie, která souboje takto odflákne… To je opravdu k nevíře. Ne že bych tedy neocenil, že „jasná“ střetnutí je možné během pár sekund odkliknout. Ale součástí takového systému by měla být turn-based bojová „mapa“, kde si projdete ty bitvy, které chcete.

Narazil jsem na velmi málo bugů, v tomto bylo hraní Endless Space 2 téměř bez problémů. Asi dvakrát bylo třeba reloadovat hru, anžto nešlo ukončit kolo. Dvakrát jsem zažil modrou smrt (což je hodně atypické – roky jsem ji neviděl).

Při větším rozsahu vaší civilizace také budete zapomínat na své nové lodě, jež se nijak nehlásí a jsou jen připraveny ve vesmírných docích. Ne že by nebylo vždy příjemné překvapení, když jsem někde narazil na dávno zapomenutou bitevní loď (která už tou dobou potřebovala pár upgradů).

Akademie (Awakening DLC) je spíše skládka na peníze. Postupně by získání té či oné role vyžadovalo neskutečné prostředky, které je možné využít i účelněji jinde. Naposledy jsem do nich vrazil asi deset milionů a stále neměl své jisté. Spíše bych tak Akademii řadil k výše uvedenému přebytku mechanik, než že by mi do hry něco tak důležitého přinesla. Ve hře je potřebujete asi tak jako druhou nezávislou frakci – tedy piráty (ty přidává zase jinak fajn Vaulters DLC).

Přes výše uvedené jsem se dostal do zelených čísel. Důvodem jsou naprosté orgie originality i science fiction obecně ohledně jednotlivých frakcí. Tady se fantazie vyřádila a jakkoliv nejsou strany vždy úplně vybalancované, tak to vem čert, když dostanu takovou nádheru. Namátkou třebas Cravers se rychle množí, postupně vyžírají své planety a musí tedy expandovat, přičemž obyvatelstvo dobytých světů zotročují. Umbral Choir funguje jako parazit, který se šíří toliko skrytým napadáním obyvatelstva dalších planet, a tak ani nevíte, že je někde máte. Pokud objevíte jejich domovský systém, tak se rychle teleportují jinam. Vysmívaný Horác se zase rozhodl všem ukázat a zaplnit vesmír svými klony, které pravidelně vylepšuje rozemletím ostatních druhů na geny a jejich absorbováním. Vodyani žijí na svých obřích lodích a vysávají životní esenci obyvatel dalších planet. Dokonce i jinak celkem „normální“ United Empire jsou tak hezkým představitelem over-the-top imperialismu, že je radost na ně narazit. Každá frakce má přitom vlastní „theme“, historii (často navázanou na legendární Endless a Lost) i cíle. V tomto je Endless Space 2 opravdu zlatá žíla sci-fi. Od Alpha Centauri (+ Alien Crossfire) jsem neviděl jednotlivé civilizace promyšlené s takovou láskou. A dokonce ani Alpha Centauri pak nemá na opravdu úplně odlišné gameplay Endless Space 2 podle toho, jaký druh si vyberete.

Endless Space 2 je tedy ve zkratce sci-fi perla s přehnaným množstvím mechanik na úkor zábavného gameplay. Jak se s tím poperete je na vás. Ale minimálně doporučuji se někde podívat na jednotlivé frakce. Třeba vás to, stejně jako mě, zaháčkuje a už budete jen čekat na nějakou patřičnou Steam slevu. Určitě ale ani za Definitive Edition nedávejte více jak těch cca dvacet šest euro, co pak bude stát. Na trhu jsou hratelnější a lépe vybalancované 4X strategie. Jen často zase nejsou tak zajímavé.

Pro: nádherné sci-fi, originální gameplay podle vybrané civilizace

Proti: přehnaný důraz na mikromanagement zabíjející hratelnost

+21

Ken Follett’s The Pillars of the Earth

malarkeymalarkey
Dohráno
  • PC 100
Není to každý den, abych adventuru hodnotil stoprocentním přídělem. Jenže to také není každý den, abych hrál adventuru, která obsahuje všechno, co mám na tomto žánru tak rád a zároveň všeho bylo ještě k tomu hodně a absolutně to bavilo. Daedalic se zde překonal a dle mých předchozích zkušeností soudím, že vytvořil své vrcholné adventurní dílo s názvem Ken Follett´s The Pillars of the Earth.

No a již od názvu je patrné, že tato hra nedisponuje originálním příběhem, ale je vytvořená na základě prvního knižního dílu série Kingsbridge od britského autora Kena Folletta. Příběh se odehrává ve 12. století a nemá smysl, abych Vám popisoval, o čem je. To si můžete přečíst i v obsahu této hry. Co bych ale rád sdělil je fakt, že v námětu je jistá osudovost postav, které jsou navíc naprosto perfektně ztvárněny. Nejenom emočně, ale i vzhledově, popřípadě dabingově dobře namluveně. Navíc v prostředí, které je radost sledovat. Zíral jsem na každý další záběr jak na svatý obrázek. Parta z Daedalicu jsou podle mě umělci dnešní doby. Říkal jsem to už dříve, ale zde ta středověká atmosféra je ze hry cítit tak, že to musím říkat znova. Kór, když jste fanoušci středověku, tak to oceníte dvakrát tak. Osudovost postav pak následně navazuje na onu epičnost, kterou příběh nabízí a hra ji ještě povyšuje. Příběh bych kvalitou a objemností přirovnal třeba k příběhu Jménem Růže od Umberta Eca. Informací mnoho, postav celá řada, ale ne tolik, aby se Vám to začalo motat a na takřka tisíci stránkách se rozvíjí děj, který nechcete, aby skončil. Čím dýl s postavami totiž jste tím víc Vám přirostou k srdci.

A to je přesně i významný bod této adventury. Je rozdělena na tři části, na tři životní etapy našich hlavních hrdinů. Odehrává se v průběhu jejich života a tyto tři části rozdělené na tři knihy budete hrát poměrně rozsáhlou část doby. Dokonce jsem i přemýšlel, jestli jsem někdy hrál delší adventuru, než je právě tato. Paradoxem je ale to, že ač jsem hru hrál dlouho, neskutečně jsem si užíval každý dialog, každý pohyb, každý detail na ručně malovaném pozadí. Když pak cestujete různě po mapě fiktivní části Anglie, ale i Evropy, nechápete, kam až s komplexností hry tvůrci zašli. Ve hře toho obsahu je opravdu hodně, ostatně stejně, jako v knize. Daedalic si tu ukousl pořádný kus kvality a převedl to do svého kresleného světa s celou svou grácií. A je vlastně úplně jedno, že jsem se párkrát setkal s tím, že jsou mi některé postavy podezřele podobné z předešlých jejich her. Nebylo to na škodu, naopak je pěkné pozorovat, jak se od svých prvních adventurních počinů tvůrci dostali až na úroveň této hry.

Další nedílnou součástí hry jsou určitě i minihry. Těch není moc, jsou vlastně jen o klikání, ale těch činností, které klikáním vyřešíte, je povícero. Nic složitého a zásadního k tomu, abyste se někde zasekli. Úžasné na hře je i to, že celá řada z postav může skončit kdykoliv a jakkoliv. Vše je tedy odvislé od toho, jak se rozhodnete. Každá ze tři knih má sedm kapitol a každá kapitola se určitým momentem uzavře a hra Vám zhodnotí, co jste v té kapitole udělali – to samozřejmě bude mít vliv i v následném příběhu až do onoho osudového závěru. Příběh navíc nevypráví pohled příběhu jedněma očima a zaobírá dění hned z pohledu několika postav. Na svět kolem katedrály v Kingsbridge tak nahlížíte ze všech možných úhlů a každý má možnost Vám otevřít oči a vyjasnit další z řady nezodpovězených otázek.

I co se týče nezodpovězených otázek, tak je zde sympatické to, že vše se závěrečným opět značně epickým rozuzlením a vyvrcholením uzavře tak, že chtě nechtě musíte být spokojení díky dobře strávenému času s dobře vymyšlenou hrou. Tak dobře, že nesmím opomenout neméně krásnou hudbu, na které spolupracoval i český FILMharmonický orchestr v Praze. Krásné tóny, některé opravdu hodně výrazné. Po dohrání hry jsem si soundtrack musel pustit ještě jednou a celý a hodinu jsem zíral do zdi a přemýšlel nad tím, že takový herní zážitek už mě zase dlouho nepotká, a jestli vůbec ještě někdy potká...

Odkaz na soundtrack: https://www.youtube.com/watch?v=SiARsvC7w1s&t=2084s

Pro: Krásná středověká záležitost z 12. století, s postavami, které nebudete chtít opustit, a se kterými procházíte celým jejich životem.

Proti: Nádherný příběh podporuje neméně skvělá atmosféra, výborně napsané postavy, překrásně namalované prostředí, výborná hudba, dialogy, že vlastně není nic, cobych měl kritizovat. :-)

+25

Spirit of the North

Blackhand47Blackhand47
Dohráno
  • PC 80
Vezměte psa a kočku, zkřižte je dohromady, vypusťte do lesa a máte lišku. A právě o tomto podivném tvorovi pojednává tato hra. A co vlastně taková liška umí? Chodí, běhá, skáče, štěká, vrtí ocasem, nosí dlouhé klacky a občas si dá šlofíka... nebo opouští své fyzické tělo a běhá po okolí jako duch. Spirit of the North je skvělá atmosférická hra, kdy se jen kocháte krajinou, posloucháte hudbu a užíváte si pocit být liškou. Příběh jako takový je vcelku jednoduchý, a tedy že s pomocí ducha druhé lišky musíte vyrazit na horu a zastavit šíření podivné plísně, která kazí vodu a ovzduší.

Herní doba je celkem krátká a pokud se nebudete obtěžovat s hledáním všech holí a koster mnichů, bude ještě kratší. Chvílemi se může hra zdát i krapet stereotypní... tedy hlavně v momentech, kdy zběsile běháte po okolí a snažíte se najít hůl, kterou jste přehlédli, nebo v nepřehledné závěrečné kapitole. Jinak hra obsahuje několik jednoduchých puzzlů, které vám občas mohou i trochu potrápit mozek a také photo mód, abyste mohli zvěčnit lišku v onom nádherném prostředí. Na to, že vývojáři předtím dělali a prodávali assety se jim první titul celkem povedl a jsem zvědavý, zda přijdou časem s další jednoduchou (nebo již složitější) hrou založenou na Unreal Enginu.

Pro: Grafika, hudba, pocit být liškou

Proti: Chvílemi otravné hledání holí a těl mnichů, závěrečná kapitola

+15

Assassin's Creed III

kobereckoberec
Dohráno
  • PC 75
Arkádovost dvojky částečně zůstala. Hra vypadá rozhodně lépe, a je daleko lépe nasvícená.

Největší strach jsem ale měl z pohybu ve volné přírodě. Naštěstí to dopadlo velmi dobře, a i pohyb ve stromech je celkem přirozený. Na druhou stranu je daleko méně zábavný pohyb ve městech. Skoro mi připadalo, že hra mě od pohybu po střechách odrazovala, a dělala jej co nejnepříjemnějším. Je to první AC hra ve které jsem se byl schopný naučit soubojový systém. Ano, je jednodušší, ale to, co bylo v předchozích dílech, je šílenost. Jízda na koni je furt na píču.

Úvod se mi docela líbil, a popravdě jsem nebyl úplně nadšen, když došlo ke změně hlavní postavy. Ale nakonec jsem si na Connora zvyknul. Příběh je sice zajímavý, ale v podstatě se skoro nic nestane. Většina hlavních událostí se děje na pozadí. Je na hře hrozně poznat jak moc autoři počítali s tím, že hráč stráví spoustu času plněním vedlejších úkolů. Takže když jsem celkem striktně jel jen hlavní dějovou linku, tak příběh značně ztrácel na epičnosti, byl prostě takový prázdný. A i přesto mi někdy připadala uměle natahovaná. Mě prostě neuvěřitelně vysírají pasáže typu "jdi krokem za zajatcem, který patnáctkrát zastaví a ty do něj musíš patnáctkrát strčit aby zase šel". Lodní bitvy nakonec docela ušly, ale vůbec bych je ke štěstí nepotřeboval. Mám dost velký strach z toho jak na mě zapůsobí Black Flag. Ale když si vzpomenu, proč jsem původně AC hrát nechtěl, tak asi můžu být klidný.

Ve hře se pravděpodobně objevuje spousta historických postav, ale já z nich poznal jen asi 2-3. Líbilo se mi, že hra nejela v tom obvyklém stylu "free-dumb is the bestest", ale nebála se poukázat na stinnou stránku revoluce.

Příběh s Desmondem byl velké zklamání. Dvojku jsem v podstatě dohrál jen díky jeho příběhu a skvělé, tajemně odkrývané "dávné pravdě". Tady jako kdyby vývojáři komplexní a křehký příběh upustili na zem s úsměvem a sarkastickým "Oops".

V celku ale dobrý, byl to takový herní velkofilm, i přes ty nedostatky. Uvidím co bude dál.

Pro: grafika, příroda, filmovost, zamyšlení nad historií

Proti: míň parkour, mnoho ničeho, moderní dějová linka, koňo

+18

Old Man's Journey

SchuSchu
Dohráno
  • PC 65
Pomalé, klidné a no-stress adventury jsou pro mě jako balzám na duši. V herní éře hororovek, gore a nátlaku času ve kterých se spousta lidí vyžívá, já se jim budu obloukem vyhýbat a šťastně vyzobávat nenápadné hry jako Old Man's Journey. Tuhle hru je možné dost dobře přirovnat k Vzhůru do oblak a to jak starým dědulou jako hlavní postavou ale i příběhem a melancholickou atmosférou. Upřímně můžu říct, že příběhy starých lidí jsou něco, co vymáčkne slzu i ze mě a to už mi dost lidí řeklo, že jsem emočně deficitní.

Hra je opravdu spíš na relax, protože obsahem hry je jen posouvání kopců a skalisek aby hrdina příběhu mohl pokračovat v cestě. Občas si dřepne na lavičku a zavzpomíná (a taky popadne dech, protože chudák furt chodí z kopce do kopce). I když jsem čekala, už z recenzí i popisku, že to hra moc výživná na samotné hraní není, tak jsem čekala trochu víc. Třeba ne z příběhového hlediska, ale nějaká obměna úkolů by nebyla na škodu. A neříkám, že to posouvání kopců bylo vždycky jasné na první pohled, občas se člověk musel trošičku zamyslet (speciálně když se tam přidalo stádo ovcí, které blokovalo cestu). Ale i na tu hodinku dvě to bylo trochu monotónní. Grafická stránka na jedničku, takže se člověk může kochat, ale hudba mě moc neoslovila.

Sečteno podtrženo, hru bych doporučila jako takovou jednohubku mezi komplexnějšími hrami, není to absolutní vrchol na žebříčku relaxačních adventur, ale za zahrání Old Man's Journey stojí.

Pro: grafika, příběh

Proti: monotónnost

+18

Jazz Jackrabbit

jvempirejvempire
Dohráno
  • GBA 70
Tento díl jsem nikdy nehrál, takže jsem ho rád zařadil do kompletního průchodu série. První, čeho si všimnete, je naprosto odlišná grafika. Odpovídá to více stylu který byl na platformě GBA běžný. Už po pár minutách hraní je jasné, že jde o dost odlišnou hru. Pryč je rychlá hra ve stylu Sonica, Jazz tady postupuje pomalu a kryje se před palbou nepřátel. Je zkrátka vidět, že na hře pracovali jiní lidé a pojali to po svém. Například i zbraně působí realističtěji. To samozřejmě neznamená, že je hra špatná. Hraje se celkem dobře, ale pokud bych to nesrovnával s předchozími díly, bylo by to lepší. Na druhou stranu by hra bez slavného jména v záplavě plošinovek na GBA nejspíše úplně zapadla. Odlišné je i příběhové zasazení a postavy a to navzdory tomu, že se na jejich designu podílel Cliffy B. Vyprávění příběhu je udělané dobře.

První asi dvě třetiny hry jsem si celkem užil. Bohužel, ke konci je kladen velký důraz na skákání po malých plošinkách a to je v kombinaci s dost nepřesným ovládáním nepříjemné. Naštěstí lze mezi úrovněmi ukládat, jinak by to bylo nedohratelné. Naopak musím pochválit souboje s bossy, které jsou zajímavé a odlišné. S prostředími se mění i nepřátelé a proti každému druhu je třeba bojovat jinak, což je také povedené. Obtížnost je asi na úrovni prvního Jazze. Ve výsledku jde o lehce nadprůměrnou plošinovku, které má smysl jen pro fanoušky slavného zeleného králíka.
+17

Need for Speed II

Le0nidasLe0nidas
Dohráno
  • PC 75
Druhý díl přináší řadu drobných vylepšení a novinek. Hra je především výrazně hezčí a uživatelsky přívětivější než její předchůdce. Ne všechny novinky jsou zde ale ku prospěchu věci, mnohem arkádovější styl jízdy mi úplně nevyhovoval (a to i po přepnutí do režimu simulace), závody jsou tak mnohem lehčí a pokud člověk neudělá mnoho chyb, není těžké dojet první. Celkový pocit z jízdy a závodění je tu ale díky technologickému pokroku přeci jen lepší. Mezi jednoznačně nejvýznamnější novinky pak patří split-screen, který dává hře úplně nový rozměr.

Co se obsahu týče, o mnoho bohatší než první díl pak ale dvojka není. Znovu tu máme pár licencovaných aut a pár nyní značně od reality odkloněných tratí, na kterých se člověk prohání ve stejných herních modech jako v jedničce. Nový knock-out mod na dlouho nezabaví. Opět mi zde znatelně chybí režim kariéry, který by mě ke hře připoutal na delší dobu.

Herní výzva 2021 - kategorie č. 1 - Pacifista - Normal

Pro: split screen, licencovaná auta, rychlost

Proti: těžká arkáda, absence kampaně/kariéry

+20

Disney's Duck Tales: The Quest for Gold

ajneajne
Dohráno
  • PC 65
Duck Tales TQFG je nostalgickou hrou mého dětství. Samotný seriál jsem zbožňoval a hra na jeho téma byla něco úžasného, pro mne o to víc, že na domácím Atari 800 nebyla, a tak jsem ji hrál na návštěvách u strejdy, který měl tehdy 386/40, což už sám o sobě tehdy byl pro mne nedostupný grál.

Dnes se čas posunul, a tak mám konečně doma čtyři počítače, na kterých si mohu tuto nostalgickou nálož vyzkoušet. První - DosBox na klasickém PC, druhý Atari 1040 STFM, třetí Amiga 500+ a čtvrtý je Commodore 64. Ten poslední nemám ještě rozeběhnutý, tak tu verzi zatím neznám, ale vzhledem k tomu, že je to osmibit, bude muset být tato verze okleštěná oproti pokročilejším počítačům.

Pokud jde o samotnou hru, úkol je poměrně jednoduchý. Musíte se stát opět nejbohatším kačerem světa, a k tomu je potřeba během omezeného časového limitu nasbírat co nejvíce hodnotných pokladů. Ty se sbírají v několika druzích meziher - focení, průchod jeskyní, šplh na skály, průchod džunglí a skok do pokladnice. Lze také vydělat na investicích. Detaily jednotlivých meziher tu nebudu popisovat, každá je ale trochu jiná (bludišťovka, plošinovka či postřehovka) nejlépe vyzkoušet na vlastní kůži. Vše je dostupné na mapě světa, která se snaží napodobit reálný svět. Ještě je tu mezihra přeletu, kterým se na lokace dostává. Tam s vámi může letět soupeř, který může lokaci vyfouknout před nosem.

Jinak co se do jednotlivých počítačů týče, tak na PC je hratelná, ale podporuje pouze PC speaker, což ozvučení činí silně zastaralým. Na Atari 1040 STFM je hra velmi pomalá a trhaná, s velmi dlouhými načítacími časy a neustálou nutností přehazovat diskety před každou mezihrou. Ozvučení přes squarewave Yamahu není o moc lepší než PC speaker. Samotná trhanost hry ji dělá prakticky neovladatelnou, nedokáže responzivně reagovat na povely z joysticku.

Nejlepší je nakonec na Amize 500+, kde je dodatečně plynulá, aby šla ovládat, má mnohem lepší barvy než na Atari ST, a hlavně zvuk je na tomto počítači bezkonkurenčně nejlepší (ale nebudeme si nalhávat, Amiga to umí daleko lépe, kdyby se autoři víc snažili). Opět je tu ale diskotéka s floppy, ideální je mít druhou mechaniku (che che, a tohle píšu v roce 2021).

Pokud jde o celek, je hra sice příjemně nostalgická, ale herně to takový zázrak není, ty mezihry jsou často až příliš obtížné, chtějí trénink. K tomu se začnou brzy opakovat a nudit.

K hodnocení přidávám nějaké body za osobní nostalgii. Není to ta z nejlepších retro pecek, nicméně aspoň za vyzkoušení stojí.
+20

Turok 2: Seeds of Evil

VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 70
Turok 2 vsadil na to být větší, komplikovanější, větší bludiště a přinesl prvky z Metroidvánie (slovo odvozené od pilířů žánru Metroidu a Castlevanie). To znamená, že se budete vracet ve velkých, spletitých a bludišťojidních úrovních. Připravte si dobrou pamět. Nebo alespoň dávku trpělivosti, když budete potřetí v úrovni hledat skrytou odbočku nebo jinou podobnou zapeklitost. Chtělo by se říct, že je to taková oldschool-hardcore hratelnost. Ale, ani ve své době nebyl tento přístup běžný.

V Diablu 2 má každý při postupu hrou zapnutou mapku. Nikdy by mě nenapadlo, že to samé se mi stane i v nějaké FPS hře. Při boji s menšíma emzákama či dinosaury mě to vůbec neomezovalo. Boje s nima nejsou těžké. Většina z nich neklade velký odpor. V úrovních je vždy pár míst, kde se do nekonečna obnovují náboje a zdraví. Respawn je jen částečný, takže boje patří k tomu lehčímu. Z toho důvodu, poučen prvním dílem, jsem hrál na hard obtížnost. I tak se to dalo „vykosit“ s prstem v nose.

Zbraňový arzenál je sice velký, ale reálně jsem využíval jen pár zbraní. Člověk potřebuje zabít nepřítele co nejrychleji. Nepotřebuje ho udolávat uspávacími šipkami nebo paralyzérem. Spíš mu roztřelit hlavu výbušnou municí nebo do něj napálit raketu. Celkový dojem z akce naštěstí napravují souboje s bossy, které jsou náročnější a jsou skvělé. Zvlášť ke konci jsem dostal těchto soubojů pěkný nášup. Donutili mě zvednout hodnocení. Některé předchozí úseky totiž byly až šíleně nudné. Párkrát se mi nechtělo hru znova pouštět, ale nakonec jsem se kousnul a dobře udělal.

Už nebalancujete na plošinkách nad propastí. Tady jen objevujete a snažíte se zapamatovat mapu, aby další průchod byl snadnější. Remaster naštěstí umí quicksave. To je, stejně jako delší dohled, velké ulehčení. Zvýraznění spínačů se taky hodí, protože i s touhle zapnutou pomůckou je hra pořád pro staromilce. Pro lidi, kteří v době vydání za ní dali 1499 a hráli ji až do konce, protože hry tak snadno dostupné nebývaly. Jsem rád, že jsem si to dal. Nostalgie v tom je hmatatelná.

Dvojka je o rok modernější než jednička. Hlavní hrdina už nemá dlouhé vlasy, tolik neskáče a dostává support v podobě možnosti teleportovat se libovolně po celé hře. Z nepřátel, když dostanou pěknou ránu, hezky cáká krev. Jen ta tunelovitost je snad ještě výraznější. Než v minulém díle.

Pro: zábavní a nároční bossové, z nepřátel hezky cáká krev, přehledná mapka, šlušná délka, hodně zbraní na výběr

Proti: někdy ubíjející tunelovitost, respawn, jednoduché souboje, paměťový trenažér (pro někoho může být plus), některé zbytečné zbraně akorát překáží

+20

Gears of War 4

lennelinky1lennelinky1
Dohráno
  • XboxX/S 90
Já jsem hráč, který hraje hlavně pro zábavu. Proto jsem zapl GoW4 aniž bych dohrál první 3. Díly. GoW 4 jsem poprvé zapl na Xbox One S ta hra jela 1080 30fps. V některých sekvencích jsem si všiml na propadnutí fps. Ale pak jsem GoW dohrával na Xbox Series X s FPSBoostem a musím říct, že je to velmi velký skok.

Příběh je průměrný, postavy jsou mi sympatický. CutScény se zdařilo dobře. Místy i vtipné. Hra běží na UNREAL Enginu a vyladěné je to velice dobře, za celou hru jsem si nevšiml jediného bagu. Co se týče zbrojního arzenálu, tak na můj vkus je tam málo zbraní i když z 90% padají jen z nepřátel.
Co se týče ještě toho příběhu, tak řešení rodinných problémů je pěkná změna oproti prvním dílů. I tak hru doporučuji.

Pro: Grafika, Celkem Příběh, Postavy, vyladěnost hry,

Proti: Xbox One verze, doba zabití nepřítele

+6 +10 −4

Jazz Jackrabbit 2: The Secret Files

jvempirejvempire
Dohráno
  • PC 75
Secret files lze považovat za jediné plnohodnotné rozšíření série. Za samozřejmost se považují nové úrovně. Tentokrát je nová jedna epizoda o devíti úrovních. Ty se odehrávají ve třech nových prostředích, které musím pochválit. Vše vypadá moc hezky a především první dvě (velikonoční a duchařské) jsou fajn. Závěrečné prostředí plné budov mě moc nezaujalo. Úrovně jsou lineárnější, ale až na pár zbytečně vertikálních se celkem povedly. Oproti datadiskovým zvyklostem nijak nestoupla ani obtížnost. Na závěr ani nečeká žádný boss, pouze oznámení o dohrání a rovnou začátek první epizody klasické hry. Velké zklamání. Potěší naopak přítomnost nové postavy Lori. Jde o příjemné oživení a epizodu jsem prošel právě za Lori. Nepřináší sice žádnou zásadní změnu v hratelnosti, ale přesto je vidět, že nejde jen o hromádku průměrných úrovní. Ve výsledku mě hraní bavilo, ale přesto jsem čekal více. Přitom stačilo lépe vyřešit konec a udělat více nebo propracovanější úrovně. Každopádně hraní doporučuji už jen kvůli vyzkoušení nové postavy.
+25

Sinking Island

Han22Han22
Dohráno
  • PC 90
Sinking Island byl opravdu parádní záležitost. Tak parádní, že jsem k němu sedl někde v šest večer a teď hlásím status dohráno a po napsání komentu to jdu dospat :) Nadchla mě už kdysi, kdy jsem poctivě projížděl adventury první a částečně i druhé dekády nového milénia a roky odstupu na tom prakticky nic nezměnili.

Sinking Island je detektivka. Ne sci-fi detektivka jako série Tex Murphy, nebo hororová detektivka jako série Gabriel Knight. Ani moderní krimi/thriler typu Art of Murder. Ryzí, čistá ve stylu Agathy Christie a jejich Deseti malých černoušků (nebo jak se to v dnešní pošahané korektní době jmenuje). Uzavřený prostor, skupina podezřelých a detektiv, který se mezi milionem motivů a falešných stop snaží dobrat pravdy.

A ten příběh je naprosto fantastický! Jack Norm přilétá na jeden z ostrovů Maledivy vyšetřit smrt stařičkého milionáře Waltera Jonese. Výstřední milionář si nechal na ostrově postavit obrovskou věž, kterou ale ohrožuje bouře století, která zamezí odletu postav a hrdina má tři dny, aby našel vraha. Na ostrově ho čeká pěkná sebranka - dva vnukové, jedna vnučka, jejich partneři, prohnaný právník a architekt a zdánlivě slušný starý domorodec s mladou dcerou, ke které ale nezvratně ukazují první stopy. Všichni Waltera nenáviděli, všichni chtěli jeho peníze a měli sakra důvod! Hra postupně vykreslí mrtvého jako jednu z nejodpornějších zrůd, co jsem ve hrách potkal a když ke konci zjistíte motiv, spadne Vám čelist.

Jako detektivka to funguje na 100%. Psychologie postav, motivace, vzájemné vztahy, to jak se postupně všichni odhalují do naha. Sokal mate jak to jen nejvíce jde, takže vrahem je zaručeně někdo, kdo Vás dlouhou dobu ani nenapadne (bohužel já si vzpomněl).

Naprosto úžasný je i styl hry. Tady nestačí intuice nebo zkombinovat pár předmětů. Jack Norm má 13 podúkolů, které vedou k odhalení vraha a každý z nich může splnit jen poskládáním nezvratných důkazů. Zpovídáte tedy svědky, konfrontujete jejich výpovědi, hrabete se v jejich špíně, sbíráte otisky prstů, chodidel i šlapek, porovnáváte jednotlivé stopy. To vše v geniálním PDAčku, kde můžete srovnat otisky, rukopisy, laboratorní stopy. Žádné CSI šílenství se ale nekoná, pořád je hlavní detektivní práce. Pro každý splněný subquest musíte srovnat až pět druhů důkazů a pokud to trefíte, můžete si odfajknout prokázání teorie a oznámit to šéfovi. Je to mravenčí práce a zatímco první fajfku jsem si odbyl hned, na další jsem se nadřel.

Je tu rozdělení na tři dny dny, přičemž jak voda stoupá a lidi jsou nervoznější, tak Vám ubývá lokací a zintenzivňuje se adventuření. Nechybí samozřejmě ani sbírání předmětů a jejich používání, které je dost upozaděno, ale je tu. A právě tady je důvod, proč přes své nadšení z příběhu a skládání stop nedávám 100%. Sokal hru opět zaplnil tunou prázdných lokací, občas přihodil pixelhunting a pár prasáren. Najdou se aktivní místa, které aktivní nebyly, hádanky bez jakékoliv nápovědy (knihovna) a zejména na konci je to pořádný oser. Přestože Vám hra řekne, že zatopné je vše až po helipad, pro jeden důkaz se musíte vrátit zpět, kde leží naprosto neviditelný kondom. Další důležitý důkaz je vyhozený neviditelný dopis v jednom z mnoha košů, který byl prázdný. Díky těmto úletům jsem bohužel párkrát musel otevřít návod a je to škoda, protože právě tady mě moc bavilo objevovat a přicházet si na vše sám.

Sinking Island je úžasná adventura, pro mě ještě o něco lepší než obě Syberie a kdo má rád detektivky i jemné inovace, nebude zklamán.
+28 +29 −1

Assassin's Creed Syndicate - The Last Maharaja

CrejziCrejzi
Dohráno
  • PC 35
Tohle je totálně nejhorší DLC z celé Assassin´s Creed série. Nejen, že mise byly nudné jak prase (vážně mě nenapadá vhodnější označení) - kromě snad posledních dvou, kdy alespoň rozuzlení dodatečného příběhu bylo zajímavé. Ale co bylo mnohem horší: nehorázné množství bugů, kvůli kterým člověk musel téměř každou misi restartovat nebo vypnout celou hru. Tohle DLC ani nestojí za hraní, akorát hráče naštve :-/.

Pro: Dvě závěrečné mise

Proti: Neskutečné bugy, nezajímavý příběh

+7
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • raisen Alan Wake +31
    Napsala raisen, 27 dní
    Alan Wake byl můj mnohaletý rest. Zhruba v době, kdy to byla relativně ještě novinka, jsem…
  • berry1009 Syberia +30
    Napsal berry1009, 15 dní
    V této adventuře ze začátku roku 2002 se v kůži mladé právničky Kate Walkerové vydáte do…
  • Zoltan Terminator:… +30
    Terminator: Resistance
    Napsal Zoltan, 26 dní
    Teyon mě překvapil povedeným RoboCop: Rogue City, a tak jsem si vyzkoušel i jejich předešlou…
  • Katt Mass Effect 3 +29
    Napsala Katt, 21 dní
    Hodnocená verze - Legendary Edition  Roky jsem nezažila u hry pocit, že si jí tak moc…
  • H34D Mass Effect 3 +28
    Napsal H34D, 13 dní
    Jeden by řekl, že poté, co dvakrát spasíte galaxii, by ten klid a mír mohl nějakou chvilku…
  • H34D DOOM + DOOM II +24
    Napsal H34D, 8 dní
    Remasterovat původní Doom určitě byla jedna z největších výzev, které doposud masteři…
  • Flowerpot Silent Hill 2 +23
    Napsal Flowerpot, 20 hodin
    Remake. Silent. Hillu. Dvojky. Sa. Podaril. Nejak tomu stále nemôžem veriť, pretože som…
  • CrisBenton Ve stínu havrana +22
    Napsal CrisBenton, 20 dní
    No dobrá, jdu pokračovat ve své spanilé jízdě českými adventurami. Následoval Stín…
  • Tainaru Final Fantasy IV +22
    Napsal Tainaru, 12 dní
    Po dlouhém, opravdu dlouhém uvažování, rozmýšlení a rozvažování jsem se pustil do…
  • Jumas Dishonored 2 +22
    Napsal Jumas, 6 dní
    Dishonored bylo zjevení. Když jsem se k němu a k jeho rozšířením dlouho po vydání…