Poslední komentáře

Pokud jste si při hraní Baldurs Gate 2 nebo Neverwinter Nights 2 říkali, jaké by to asi bylo, kdybyste měli větší kontrolu nad svou pevností, Pathfinder vám ukáže odpověď. Je to… super! Ale stresující!

Stresující hlavně kvůli různým časovým limitům. Hlavní dějová linka na vás na rozdíl řady jiných RPG her nepočká, problémy v království taky vyžadují rychlou akci a řešení, takže jsem se pak často přistihl, že se se svou partou musím otáčet rychleji než křeček hozený do mixéru.

Na začátku máte vyloženě stanoveno datum, kdy musíte hlavní quest splnit. Proto mě taky docela rozčilovalo odpočívání, protože mi hra tvrdila, že odpočinek bude trvat 8 hodin (při použití zásob), aby z toho nakonec byl celý den. Další hlavní questy jsou taky časově ohraničené, ale jsou zákeřnější v tom, že nevíte, KOLIK času na ně máte a co přesně se stane, když je splníte – a jestli třeba o něco nepřijdete. Je to realističtější, jistě, ale já takhle přišel o několik NPC, které můžete naverbovat jen v určitých kapitolách při řešení určitých questů a jen na určitém místě. Takhle jsem musel pokladníka udělat ze svého vytvořeného společníka, který měl ale k dané funkci docela značný postih. Nebyl tedy při řešení problémů v království zrovna efektivní. Stejný problém jsem pak měl se šéfem rozvědky a s vrchním mágem… proto jsem v závěrečných dvou kapitolách prostě nastavil jednoduchou obtížnost království, protože co bych se s tím pak nervoval, žejo.

Správa vlastního baronství a posléze království vážně není zívačka. To si takhle vylepšujete statistiky království, k čemuž jsou po většinu hry potřeba 2 týdny, kdy hra poskočí kupředu. A rázem na vás za ty 2 týdny čumí dalších 12 událostí, kterými se musíte zabývat. Často se mi tedy stávalo, že jsem prostě neměl dost pobočníků, kteří by dané události/problémy mohli řešit… navíc se pak ke konci docela často opakovaly, ale při té délce hry se tomu asi nedá moc divit. Taky by se u vylepšovacích projektů hodil nějaký souhrn toho, zda mi bude k něčemu – hra vám třeba řekne, že získáte bonus pro všechny budovy určitého typu, které máte na daném území, ale už vám nenapíše, kolik jich máte (pokud vůbec nějaké). Maličkost, ale hodila by se.

Já jsem to hrál všechno po většinu hrací doby (viz dále) na střední obtížnost a občas mi překážel můj vrozený perfekcionismus, kdy jsem chtěl mít všechno na maximu a každý neúspěch při problému v království mě dost mrzel. Na druhou stranu si ale můžete spravování království úplně vypnout.

Cestování probíhalo taky trochu jinak než v jiných RPG, mapu musíte nejdřív poctivě prochodit, abyste znali cestu, a samozřejmě cestování stojí drahocenný čas… možnost teleportovat se dostanete ve hře až docela později (a mám pocit, že mně hra zprovoznila teleportační systém až v určité kapitole, i když jsem měl ve hře potřebné budovy postaveny). Ocenil bych, kdyby se třeba mapa dala koupit u obchodníka, nebo abych ji mohl prozkoumat předem kouzlem nebo tak. Takhle jsem měl občas pocit, že 50% herní doby trávím koukáním na cestovací obrazovku. A náhodných setkání by taky mohlo být méně.

Když jsem u těch obchodníků, tak je tu přítomen onen klasický neduh, že jste doslova zahlceni předměty a vybavením a není problém mít po většinu hry v kapse půl milionu. Prašule ale můžete použít k dotaci svého království. Což je takřka nutnost, pokud nechcete stavět budovy frekvencí 1 budova/týden. Já měl problém hlavně s kouzly – ty jejich ikonky mi přišly docela nepřehledné, Zatímco třeba v mém oblíbeném Baldurs Gate jsem se těšil do nového města a obchodů/hostinců abych probral, co nabízejí, a na první pohled jsem viděl, které kouzlo mi chybí a který předmět by se mi hodil, tady mi to přišlo o dost nepřehlednější. Hlavně ta kouzla, i když vám hra aspoň v popisu napíše, kdo už dané kouzlo má.

Příběh se mi líbil hodně, pořád se něco děje, nenechá vás moc vydechnout a v průběhu hry krásně gradoval a některé části hry byly docela mazec (vybuchující obyvatelé království a vivisekce…).

Jinak je to jako RPG hodně podobné Baldurs Gate nebo Neverwinter Nights s docela komplexnějšími pravidly. Nápověda byla super a tu jsem využíval docela často, protože kdo si má pořád pamatovat, co to znamená, že je meč ostrý nebo je to zhouba nemrtvých atd. Další maličkost, která mě hodně potěšila, bylo, že když mám vybranou partu a jdu třeba páčit zámek, automaticky to jde udělat postava, která má nejvyšší skill.

Společníci mi přišli dost fajn, bavily mě i jejich příběhy a questy – tahal jsem s sebou Amiry, Linzi, Valerii a Octavii.

95% hry mě vážně bavilo, hrál jsem to na pohodu na normální obtížnost. Jenže ke konci už mě to pomalu přestávalo bavit a poslední kapitolu jsem víceméně proběhl. Pak ale přišla na řadu finální lokace a ta mi ten požitek trochu zkazila. Zmatené pobíhání sem a tam a hledání klíčů a zrcadel, proměny mezi dvěma realitami, respawn nepřátel… uaaaaah. To už jsem si dal obtížnost na úplně nejlehčí, abych to měl konečně z krku. Navíc mě trochu naštvalo, že mi umřela Linzi a Octavia, protože jsem neplnil questy toho jejího parťáka. Uuugh… tak na co jsem si je tak poctivě piplal :(

Taky se občas vyskytly nějaké chyby, bugy nebo nedodělky, nejzávažnější bylo asi to, že se mi nálada v království postupně snižovala kvůli zadlužování, což byla naprostá kravina, na to jsem si dával hodně velký pozor. Nedalo se s tím ale nic dělat a já tak občas musel pořádat docela nákladné hostiny, aby se mi lidi dostali aspoň na úroveň „Worried“. Co jsem tak četl na internetech, tak s tím mělo problém víc lidí.

Pak mě třeba naštval Pitax, protože mi hra nedala nijak vědět, že se můžu podívat i do jiných částí města (a mě samotného by to nenapadlo, protože ty lokace jsou obecně dost malé). Taky hra nedá nijak vědět, že nemám chodit k hlavní bráně, protože se pak děj posune dál a já už v těch dalších částech nemám moc co dělat…  Nemůžu překecat různé frakce, aby se ke mně přidaly.  

Nebo problém království „ukradený trůn“ – trůn jsem našel, ale pořád jsem měl aktivní kartičku, která mi říkala, že můžu najít i zloděje… tak jsem do toho investoval mrtě peněz a 60 dní času pobočníka a bylo to úplně, ale úplně k ničemu :) Ale to už není tak zásadní.

Tenhle komentář působí asi dost negativně, ale opak je pravdou. Kromě pár hodin na konci mě ten zbytek (celkem 127 hodin) bavil hodně moc, hra mě nenechala moc vydechnout, byla napínavá, vtipná, se spoustou možností vedení dialogu a vedení království. Kde jinde můžete nabrat jako svého pobočníka nemrtvého liche nebo vůdkyni monstrózního kultu??. Někdy to rozehraju znova za zlou postavu, ale teď jsem hrou docela přesycený, takže si od ní dám delší pauzu…

Herní výzva 2021 - Čas je relativní (HC)