Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

Atlantis Evolution

FingonFingon
Dohráno
  • PC 65
Ctvrty dil Atlantis se vraci ke korenum, pro mne osobne mozna vic, nez je zdravo. Na jedne strane se vraci i Pierre Esteve jako skladatel, bohuzel mi tentokrat jednotlive melodie prisly hodne nevyrazne. Stejne tak byl opusten koncept nekolika navzajem nesoumernych svetu, ve kterych je potreba neco vykonat, aby se otevrela cesta do sveta dalsiho a vracime se k linearnimu stylu jednicky. To by taky nebylo spatne, kdyby se nevratila i nutnost do zblbnuti opakovat urcity postup, dokud se nepovede spravne (bludiste v lese - 2x, plizeni mezi strazemi, utnuty pri nespravnem kroku kratkym vystekem, ktery je otravny uz napodruhe, natoz jej poslouchat porad dokola).

Paradoxne se mi nejvic libil uvod, ale s postupujici dobou me hrani bavilo cim dal tim min. Zajimave je i pouziti hlavni postavy zaroven i jako vypravece - komentatora deje. Opet navrat k jednicce (dvojka ani trojka, pokud si vzpominam, vypravece nemely, v jednicce byla navic vypravecka, ne protagonista Seth). Zapomenout bych nemel ani na vice ci mene otravne minihry, casto napodobujici klasicke hry - Pong mixnuty s Arkanoidem, Frogger, Snake, opet otresne Towers of (H)Annoy nebo divosi strilejici ostepy. Nejvic se mi libila prvni, kde se jezdilo po mape a vyhybalo se cervenym mistum.

Taky mam trochu problem usporadat si jednotlive udalosti, ktere vedly ke zkaze Atlantisu: zatimco v jednice za vse mohl uzurpator Creon, zde se objevuje motiv sopky a zrada ve vladnouci rodine.

PS, i zde se objevuje onen motiv letajici lodi...:-)
+16

Tomb Raider

Snake.Snake.
  • PC 90
Kvalitní Tomb Raider který dělá čest svému jménu. Jak už je zvykem, staré klasiky (pro příklad resident evil) se postupem času stanou něčím uplně jiným, příliš akčním nebo postrádající atmosféru kterou mívaly. Tomb raider naštěstí je světlá výjimka.

klady
V první řadě mě nadchla grafika která je skvěle optimalizovaná. I na svojí staré šunce s windows XP jsem hru rozjel plynule. Hra se mi vykreslovala krásně do dálky, což mě nutilo v jednom kuse se zastavovat a jen obdivovat prostředí.
Příběh je dostatečně poutavý a relativně i dlouhý. Nemusíte se bát, že by jste hru dohráli za odpoledne.
Hra probíhá svižně. Netrpí na záseky a je zde mnoho akčních zvratů kdy se vám podlaha doslova hroutí pod nohama a vy musíte jen běžet a doufat že nezazmatkujete.
Side questy, neboli skryté ztracené hrobky které můžete objevit a vykrást je dobré zpestření. Lokace jsou dobře propracované. Kombinace džungle a starobylých staveb působí realisticky a pro zpestření atmosféry k nim Lara dost často plácne nějaký ten obdivnej komentář.
Hra si moc nebere servítky. Budete se doslova brodit v krvi a hromady těl. Smrt Lary je často taky dost detailně znázorněná, někdy až morbidně, a musím přiznat že ne vždy se mi na něco takového kouká dobře. Než jsem přišel na právné tlačítko které musím v ukázce ve vhodnou chvíli zmáčknout, musel jsem asi 10x vidět jak je Lara udušena, má prostřelen krk šípem nebo ustřelen kus mozku. U takové kočky jako je Lara to zrovna nechcete vidět. :)


zápory
-Snad v každé hře se nemůžou zbavit toho trendu kdy po celou dobu hraní potkáváte naprosto stejné bedničky které musíte rozbít aby jste něco získali... V tomto případě matičky ze kterých si vylepšíte vybavení. Pro mě je to jen zbytečnej rušivej element. Když potom máte zachránit přítele kterého chtějí každou chvíli obětovat ale vy místo toho každých 20metrů vybíráte bedničku s deseti matičkama a ještě pro ně šplháte na římsy, to kazí dojem. Sbírat je trvá spoustu času ale zase je vám blbé je ignorovat a jen kolem nich proběhnout.

-Soudě podle traileru jsem očekával že půjde i dost o přežití v přírodě (boj se zimou, lovení zvěře pro obživu atd). Na začátku sice ulovíte srnku kvůli obživě, tím to ale hasne. Odtud prostě hlad znovu nedostanete a lovení zvěře probíhá už jen pokud chcete nasbírat pár XP navíc.

-Fast travel. To mě hodně překvapilo, že zrovna v této hře dají možnost rychlého přemisťování mezi táborákovými ohni a to dokonce i do oblastí, kam by jste se kvůli příběhovým zvratům neměli nikdy znova dostat jelikož jste po sobě zničili jedinou cestu která do té oblasti vede.

-Spawnování nepřátel. Také docela klasika. Nikde nikdo není a najednou na vás ze dveří vybíhá jeden nepřátel za druhým kteří ještě k tomu mají jen kontaktní zbraně. Tudíž jejich zabíjení pak hodně připomíná zabíjení polozombíků z resident evil 4 a 5.

-Nesmyslné rozmístění bodů jako jsou hrbolaté pruhy zdí, po kterých může Lara vyšplhat nebo provazem omotané stožáry do kterých můžete střelit šíp s lanem. To je náhoda že kamkoliv se zrovna potřebujete dostat, tam vede buď hrbolatá omítka nebo je nahoře čirou náhodou postavený sloup omotaný provazem přitom veškeré okolní zdi jsou kamenné.

-Collectibles... Uplná zbytečnost, proč to tam cpát? Postřílejte 20 přívěsků a získáte odměnu ve formě XP.... Proč maj všichni za potřebí cpát do her něco takovýho? Sbírání starobylých relikvií a artefaktů ke kterým má Lara komentář je dobré zpestření. Ale tyhle collectibles a challenge hru jen kazí...

Pro: grafika, příběh, atmosféra, herní doba

Proti: zbytečné a často opakující se sbírání bedýnek se šroubky

+16 +17 −1

Planescape: Torment

LaughingManLaughingMan
Dohráno
  • PC 85
Na úvod raději hned napíšu, že jsem hru dohrál v poněkud pokročilejším věku, po zkušenosti s mnoha jinými RPG hrami, takže můj pohled na věc bude logicky trochu kritičtější. Již několikrát jsem hru rozehrával, a většinou jsem přestal hrát jakmile jsem se dostal z márnice, což bylo zapříčiněno zejména tím, že už jsem měl dohráno většinu RPG v infinite enginu a tak nějak jsem byl již těchto RPG přehrán (navíc mi po hratelnostní stránce nepřišla zase tak zábavná, nikdy jsem si nezvykl na implementování pravidel deskové hry, přišlo mi to krkolomné a zbytečně komplikované).

Nicméně po pár letech jsem ji opět zkusil díky tomu, že jsem si zlomil ruku a tak jsem měl dost volného času, abych ji mohl dohrát bez delších přestávek. Za tu dobu jsem si z nejrůznějších komentářů a doporučení přátel dokázal udělat o hře celkem jasnou představu, po dohrání ovšem musím říct, že ta představa nebyla moc naplněna. Vzhledem k tomu, že se nejvíce vyzdvihuje příběh, mé zklamání pramenilo zejména z něj. Jistě setting není nezajímavý a po všech těch barevných cool jRPG s infantilně naivními postavami, které jsem posledních pár let měl tu smůlu hrát, byl tenhle rezavý ponurý svět rozhodně příjemná změna. Ale od příběhu jsem rozhodně čekal víc, než 4 úkoly typu (následují spoilery) najdi sběrače co se chtěl vykoupit z hříchů a tak tě využil, protože ví o tvé minulosti jen proto, abych se od něj nakonec dozvěděl, že o mé minulosti vlastně ví čarodějnice co mě udělala nesmrtelným, která mi pro změnu řekne, že o mé minulosti vlastně ví archanděl, který mi pro změnu řekne, že o mé minulosti ví sloup lebek, od kterého se pro změnu dozvím, že má minulost je schovaná ve skryté sféře, kde jsem se sláva KONEČNĚ DOZVĚDĚL... jak sjednotit svá já a setkal jsem se svou smrtelností, je to jistě zajímavá motivace místo zachraňování světů, pronásledujete svou smrtelnost, která jediné co chce je, abyste ji nechali na pokoji, ale tak nějak mě spíš zajímalo vysvětlení, proč jsem se vlastně stal nesmrtelným, což mi přišlo ale dost odbyté, natolik, že po konci hry jsem si říkal, proč jsem svou smrtelnost vlastně hledal. Toť vše... Tohle je tedy ten nejúžasnější, nejdospělejší, nejfylozofičtější příběh, který kdy videohra měla... (konec spoileru)

Jistě, tohle není celý příběh, ve hře je spousta vedlejší úkolů, z kdejakého vidláka se můžete dozvědět spoustu o mýtech a historii světa. Nicméně tím, že většina těchto úkolů a historek, je poněkud odtržena od hlavního příběhu, bylo pro mě docela těžké udržet u nich pozornost, ale snažil jsem se, hru jsem hrál s pomocí gamefaqs, aby mi žádná podstatná informace neutekla, splnil jsem tedy všechny questy, s tím se váže také překvapivé zjištění, že bez neoficiálního patche byla hra dost zabugovaná a každý druhý quest, měl v sobě nějaký háček. Tu jednoduchost příběhu však spíše přičítám jako daň za svobodu a možnost dostat se k cíli různými způsoby, proto to ani nějak moc nezohledňuji v hodnocení, nicméně jistě je hezké mít ve hře svobodu, ale po čase mě docela iritovalo, že většina questů se řeší stylem, že každé NPC ve hře se můžete zeptat na tu stejnou sadu otázek, a když máte štěstí, tak vám některé prozradí stopu, jak se k hledané osobě dostat, ale pročítat ty tuny podobných odpovědí na stejné otázky byla dost nuda (opravdu jsem nezáviděl překladatelům).

Co se týče mých společníků, nějak výrazněji mi utkvěl v paměti jen Morte, a jeho odhalení před koncem hry pro mě byla jedna z mála zajímavých scén. Jinak většina postav měla pár dialogů při seznámení, pak jednu dvě další dialogové možnosti pokud jste ve hře něco udělali, do příběhu jinak příliš nezasahovali a tak jsem si k nim ani nevypěstoval nějaké silnější pouto.
+16 +20 −4

Resident Evil 6

SolidorSolidor
Dohráno
  • PS3 50
*hodnocení PS3 verze*

Capcom jsou břídilové. Jinak by totiž nemohl šestý Resident dopadnout takhle. Začnu zkopírováním posledního odstavce ze svého komentáře na RE5: I po všem, co lze číst výše Residentu věřím a šestému dílu dám v budoucnu šanci. Jenom doufám v lepší atmosféru, příběh, postavy a trochu logiky do toho všeho.

Vše bylo vyslyšeno. Přibyla ale hromada dalších problémů, které názorně ukazují, jak zkazit jinak povedenou hru. Celá hratelnost smrdí obyčejnou akční střílečkou z pohledu třetí osoby. Prý je RE6 více moderní. Není. Je pouze více mainstream. Poskakování mezi nepřáteli vypadá hloupě a střelba z leže je možná častější, než ta ve stoje.

Není tomu ani tak dlouho, co nějaký pitomec vymyslel QTE. Zde se ukazují v tom nejhorším světle. Téměř každou chvíli vám hra řekne, co musíte mačkat. Fajn, díky nim znamená každý boss neustávající nudu a bušení do korektních tlačítek. Ještě nutno dodat, že s některými bossi budete bojovat v rámci příběhu rovnou dvakrát.

Možnost výběru postav a propojení jejich kampaní není provedena nijak zvlášť dobře. Jednotlivě sice fungují, nicméně celkový děj působí chaoticky a vlastně si z něj už nic nevybavuji. Nové i staronové postavy jsou však určitě zajímavější a uvěřitelnější, než parta bláznů z pátého dílu.

Konečně AI spolubojovníků doznala zásadního zlepšení. Nejsou už bezbranná mimina s potřebou stálé pozornosti. Moc nepomáhají, ale už nepřekáží a neplácají našetřenou municí. Grafika je hezká a ozvučení kvalitní. Jenže to nic nezmění na tom, že RE6 je obyčejnou střílečkou, kterou někdo zabalil do pomalu umírajícího univerza s názvem Resident Evil.

Pro: oproti pátému dílu krok vpřed...

Proti: ... jenže špatným směrem

+16 +18 −2

Die by the Sword: Limb from Limb

PhoenixPhoenix
Dohráno
  • PC 10
Kdybych měl shrnout datadisk k Die by the Sword jednou větou, tak napíšu "Skvělý nápad, otřesné zpracování". Nicméně pokusím se to trochu rozvést.

Podobně jako v původní hře ovládá hráč jednu postavu. Narozdíl od základní hry je možné si vybrat až z osmi postav (rytíř z původní hry, válečnice, dva typy trpaslíků, minotaur, ork, skeleton, wizard), u některých z těchto postav jde zvolit z několika druhů zbraní.

Nový quest sestává z šesti krátkých levelů (temple, dvoje jeskyně, trpasličí město, lávový level a finále v hradu). Nepřáteli Vám budou skeletoni, lich, goblini, přerostlí brouci, kudlanky, orkové, trpaslíci, minotauři, různé druhy obrů a golemů. Narozdíl od původní hry se příliš nedá mluvit o leveldesignu, prostě vlezete do místnosti, tam zabijete dva nepřátele, z jednoho vypadne klíč, tím odemčete dveře a opakujete totéž v další místnosti.

Průser první, kamera. Ta se neustále snaží najít jiný úhel pohledu než dvě vteřiny zpátky, což je jen jeden z důvodů proč jsou boje velmi často naprosto chaotické a neovladatelné. Představte si situaci, kdy kolem Vás poskakují dva protivníci, každý útočí z jiné strany, do toho zběsile stříhá kamera a pokud možno ještě nesmíte kupříkladu spadnou z mostu. Chuťovka.

Průser druhý, ovládání. Je velice hezké, že máme na výběr šest různých typů ovládání (keyboard arcade, keyboard vsim, joystick arcade, joystick vsim, mouse vsim, gamepad arcade). Jenomže vsim, kdy pohybem myši/joysticku ovládáme pravou ruku hlavního hrdiny a tím způsob útoku, je neovladatelný. Protože myš není wii remote + nunchuk, prostým pohybem myši po stole opravdu plně trojrozměrný pohyb nenasimulujeme. Arcade je pomalý, blokování funguje velmi výběrově, hlavní hrdina občas útočí a občas ne (chuťovka je to zejména v úzkých tunelech, kdy nám nepřátelé dávají pěknou čočku, zatímco hrdina stojí a čumí, protože má vedle sebe zeď). Velice těžko se také odhaduje, co protivník chystá, protože všichni mají ruce jako z gumy a halapartnou na Vás klidně zaútočí bočním obloukem, stojíce zády k Vám.

Průser třetí, obtížnost. Už původní hra byla i na první obtížnost dost porod, ale s vypětím všech sil se to dalo a nakonec to stálo za to. V datadisku autoři pravděpodobně pojali podezření, že původní hra byla příliš jednoduchá. Volně ukládat stále nelze, tedy ne bez modifikace Xtended a bez ní to opravdu nezkoušejte. I s modifikací jsem dělal každý druhý souboj na první obtížnost (tedy do té doby, než se mi hra v průběhu questu samovolně přepla na defaultní třetí, taky paráda) dvacetkrát a ve chvílích, kdy například pajdulák s useknutou nohou doskáče k léčivému lektvaru a vypije ho, protože Vy mezitím řežete obra a nemáte čas se věnovat oběma najednou, jsem byl opravdu na infarkt. Krom jiného nepřátelům nedělá problém s useknutou nohou skákat salta, boje s golemy v lávových polích jsou také velmi zábavné a další vtip jsou vybuchující nepřátelé v posledním levelu. Těm se dost dobře nedá vyhnout a každý výbuch znamená sebrání třetiny zdraví až smrt. Umějí si Vás najít i v patře, pokud možno v momentě, kdy právě s někým bojujete. V levelu se dá v tajné místnosti najít speciální Amulet of Defence, hlavní hrdina prohlásí, že by to mělo pomoci proti "bomb mutants", ovšem to by to muselo fungovat.

Průser čtvrtý, chyby. Občas se neotevře něco, co se otevřít má a jste v loji. Někteří nepřátelé se objeví na stejném místě klidně znovu, v levelu s vodou se hrdina topí i s hlavou nad hladinou, pokud bojujete v kleče (proti některým nepřátelům nutnost) v úzké chodbě, tak se imrvére při útoku zasekáváte o již pobité nepřátele, zatímco ostatní Vás mydlí jedna báseň. Zbraní nepřátel se většinou nesmíte dotknout ani když neútočí, protože Vám ubírají zdraví (vypečené je to občas v případě mrtvých nepřátel). Největší legrace je na konci hry, kdy jsou dva nepřátelé, hlídající průchod k hlavní záporačce, prostě nesmrtelní (zabijete je a na stejné místě se objeví stejný panáček s plným zdravím). Účelem je pochopitelně zabít onu záporačku, jenomže u toho Vám neustále asistují oni dva výtečníci. Mám dokonce obavu, že se jedná (sic) o záměr autorů, protože v boji je účelem záporačku sejmout, zastrčit! meč, prohledat! ji, následně se automaticky použije nalezená kniha, která ty dva borečky v animačce sejme a hra končí..

Původni hra byla až na dost přestřelenou obtížnost slušný kus. Tady si ale dal někdo dost práce s tím, aby se hra hrála co možná nejhůře a tento záměr se opravdu podařil na sto procent.

Pro: nápad s volným ovládáním útoku mečem

Proti: velmi chaotická kamera, ovládání, šílená obtížnost, bugy

+16

Chaser

VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 80
Musím říct, že Chaser je jedna z nejdelších (ne-li nejdelší) FPS akcí, nového milénia, co jsem hrál. Bohužel tím level design na spoustě míst vypadá až nezdravě jednoduše. Chvílemi jsem měl pocit, že jsem se vrátil do dob starého Wolfa. Třeba mise Hotel Nipon je toho zářným příkladem. Často jsem i bloudil, protože další cesta dál je kolikrát dost rafinovaně schovaná. Díky opakujícím se zákoutím v jednotlivých misích to vyžaduje i trochu prostorové představivosti. Alespoň, že se často mění prostředí. Do toho naprosto tupá AI a mohlo by se zdát, že Chaser je jenom ztráta času.

Naštěstí tomu tak není, protože to hlavní ve hře funguje. Akce bez pořádných zbraní by nebyla pořádná akce. Tady Chaser exceluje. Výběr zbraní je veliký, a všechny zbraně mě bavili. Ač jsme v budoucnosti, zde se hodně futuristických kousků nedočkáte. Zastřílíte si třeba s karabinou, AK 74, Hekler Kochem atd. Celá hra je k tomu perfektně ozvučená. Adrenalin mód je tu dobře zpracovaný. Párkrát mi zachránil krk.

Grafika je pěkná. Bohužel se jí nevyhnuli technické problémy jako blikání textur nebo zasekávání se o překážku z nutností načíst hru. Mrtvoly stále stejných nepřátel bohužel mizí skoro hned po otočení se k nim zády. Nepřátelé nejsou moc rozmanití. Celou hru střílíte jenom lidi. Ke konci ještě pár věžiček a robotů. Příběh je dobrý. Už jenom díky tomu hodně zajímavému rozuzlení se vyplatí vydržet až do konce.

Chaser mě bavil. Zastřílel jsem si dobře a dlouho. Další poctivá akce s lékárnami. Nedostatky jsou vyvážené super akcí. Ani občasný respawn mi tady vůbec nevadil.

Pro: super zbraně, pěkná grafika, délka, příběh, ozvučení, zábavná akce

Proti: design některých misí, AI, technické chyby, časté bloudění, málo druhů nepřátel

+16

Alpha Prime

Kosi..Kosi..
Dohráno
  • PC 90
Musel jsem si hru zopakovat, abych se dozvěděl, zdali jsem byl v době jejího vydání snad něčím zaslepenej nebo je zde na serveru tohle 3d tak hrozně podhodnocený. Na hru jsem aplikoval oficiální 1.3 patch.

Jako hráč sci-fi akcí jsem dostal vše, co jsem od béčka tohoto typu očekával ba mnohem víc:

Souboje jsou skvělý – žádný trapný strafy, ale poctivá vykláněčka, která je mi mnohem bližší (jak ji znám z reálnýho paintballu). Nepřátelé jsou příjemně inteligentní, nejsou přehnaně agresivní, dokážou si na člověka počíhat – chovají se celkem realisticky. To, že jejich brnění hodně vydrží je sice pravda, ale rozhodně si tu nebudu stěžovat, že to bylo moc těžký – jako někteří uživatelé v komentářích. Při opatrné hře, kdy jsem první do místnosti opatrně (reálně) nahlídnul jsem nazažil nějaký až tak obtížný okamžiky. Naopak jsem moc rád, že to bylo celkově tužší než je dneska v módě a člověk musel opravdu využívat pomalý a důmyslný pohyb.

Arsenál klasickej, nic přehnanýho - super, akorát bych vyčetl některý designový prvky – třeba význam čtyřech blikajících nicneukazujících světýlek na každé druhé zbrani jsem nepochopil – asi móda budoucnosti? :)

Příběh je jedním slovem skvělej – je na něm znát kvalitní zdroj - Ondřej Neff, ačkoli on sám dialogy nepsal, jen vytvořil námět děje (pokud vím). Gradace, mega zvraty – skutečně nemám, co bych vytknul. Konec stojí rozhodně za to.

Hlavní postava mi byla sympatická, dabing ucházející, komunikace přes vysílačku se mi taky líbila – bez zbytečného obrazu to působí reálněji.

Negativa shrnu ve třech bodech:
1) délka… Dva večery je málo.
2) pohyb hlavní postavy – skoky jsem ještě ustál, horší bylo postupný sjíždění ze schodů –při soubojích dost otravný
3) zvuk – zvuky nejsou vůbec odfláknutý, ale toho kdo dělal finální mastering bych nezaměstnal ani jako zvukaře na druhořadé diskotéce. Problémy ve sluchátkovym módu – stereo se chová prapodivně, chyby v lokaci zvuků při naklánění, chybějící zvuky střelby při větší vzdálenosti nepřítele, nevyváženost, hrůza. Jinak samotný zvuky zbraní/prostředí na dobré úrovni. Hudbu jsem si vypnul – bohužel byla stále nepatrně slyšet! Špatná asi nebude, ale u her tohoto typu ji vypínám zpravidla automaticky, narušuje-li atmosféru což tady rozhodně platí. Snad jsem zaslechnul i rockovou kytaru? Uff…

Tyhle nedostatky ale hře celkem odpouštím - já jsem se totiž velkolepě pobavil. Můžu skutečně dopručit.
Prosím neukamenovat! 90%

Pro: Příběh, UI, design, atmosféra, obtížnost

Proti: Zvukovej mastering, pohyb hráče, délka

+16 +17 −1

BioShock Infinite

JohnScigulinskyJohnScigulinsky
  • PC 90
BI je hra, ktorej som sa vyhýbal až do momentu prvého spustenia. Nesledoval som na ňu trailery, nedíval som sa na videá typu "prvých 10 minút gameplaye" ani nič podobné. Okrem úplne prvého CG traileru som o hre netušil vôbec nič. Akurát to, že prvý Bioshock ma dosť bavil a tak som sa tešil aj na toto pokračovanie.

Dočkal som sa dobrej porcie zábavy? V podstate áno. Ako hráč, ktorý sa vyžíva v spletitých dejoch a miluje dobre napísané postavy som si rozhodne prišiel na svoje. Hlavná hrdina - Booker DeWitt - dostal hlas a tým sa celý BI posúva do úplne iného rozmeru, kde dej funguje perfektne a kde nemáte pocit, že hráte za "loutku". Podstatnejšou postavou je samozrejme Elizabeth, ktorá v sebe spája hneď niekoľko Disney princezien (minimálne Rapunzel, Belle a Ariel) a je veľmi podarenou spoločníčkou na ceste neobyčajným svetom Bioshocku...

Čo sme od Bioshocku čakali úplne všetci bolo predstavenie komplikovaného deja, ktorý v sebe spojí neobvyklý svet a ťažkú filozofiu. Neobvyklý svet k dispozícii samozrejme je - Columbia, mesto v oblakoch je výborný a excelentne spracovaný nápad. Všetko v ňom funguje ako má a jediné, čo mi vadilo je fakt, že po prvých 30 minútach už nebudete mať možnosť obdivovať obrovské stavby vysiace vo vzduchu len na malom oblačnom vankúši.
Ťažká filozofia sa ukáže tiež - tentokrát si Ken Levine a jeho parta zobrali na mušku náboženský fanatizmus a extrémny patriotizmus. BI je skvelou ukážkou toho, čo všetko dokážu fanatici a pôsobil miestami až desivo. Trochu si však rýpnem do faktu, že podobne ako v prvom Bioshocku tu nájdeme kopu veľmi podobných prvkov - idealista, ktorý dal vzniknúť neobyčajnému svetu, kapitalista, ktorý ho využíva na profit a robí z raja tradičné pozemské pracovné peklo. Ďalej tu máme militantnú skupinu povstalcov atď atď. Už v tomto smere som pri hraní BI zažíval pocit deja-vu.

A tento pocit ešte zosilnel, keď som začal hrať. Totiž, ak ste hrali prvý Bioshock, nemusíte mať žiadne obavy, že nezvládnete Infinite - po stránke hrateľnosti je všetko navlas rovnaké: namiesto plasmidov máte Vigor, namiesto Big Daddies sú tu mechanizovaný patrioti, namiesto automatov na predaj všetkého možného sú tu... automaty na predaj všetkého možného... (Keby im aspoň zmenili znelku...)
Ono to v podstate nie je zlá vec - Bioshock Infinite (podobne ako prvý Bioshock) sú dostatočne odlišné od záplavy moderných FPS, že ich prvky typu "zbraň + magická schopnosť" osviežia bojové sekcie a dajú vám možnosť taktizovať, prispôsobiť sa nepriateľom alebo si vybrať svoj obľúbený štýl boja a pri každej prestrelke si vychutnať svoju taktickú nadradenosť. Zbraní aj Vigorov je dostatočné množstvo a navzájom sa od seba dostatočne líšia. Akurát teda Vigory sa príliš nelíšia od Plasmidov, to je môj problém.

Koniec pojednávajúci o rôznych svetoch v rôznych dimenziách túto nápadnú podobnosť síce čiastočne vysvetľuje, ale aj tak mám dojem, že tak veľmi podobné by žiadne 2 hry nemali byť.

Technická stránka je opäť mierne dvojitá. Umelá inteligencia je veľmi slušná a občas mi dala naozaj dosť zabrať. Zvuky sú dobré, dabing vynikajúci a hudba - ako pri prvom Bioshocku - znie len vtedy, keď je to nutné, chýba jej však nejaká jasná melodická identita, čo je trochu škoda. Na druhú stránu chválim zvukový efekt rozladeného klavíru pri melee útokoch...

Grafika je miestami úžasná a niekedy zase trochu zamrzí, že sa Irrational ešte stále neodtrhli od Unreal3 enginu. Počas prvej polhodiny budete zas a znova zbierať sánku zo zeme, pretože niektoré momenty sú vizuálne tak prepracované, že sa vám veľmi hlboko vryjú do pamäti (poviem len jedno slovo - Hallelujah! - kto hral, ten vie)

Bohužiaľ však potom hra upadá do celkom stabilného rytmu, pohľady na mesto v oblakoch síce sem-tam sú, ale nie je to nič tak štylizované, ako práve začiatok hry, čo je škoda, pretože potom máte dojem, že BI je veľmi monotóona hra. Zmeny prostredí sú veľmi vítané, ale stále je proste vidno, že to je Unreal 3 a nemám dojem, že by sa to autori snažili nejak veľmi schovať.

Na druhú stranu, hra beží krásne na starších grafikách a keď ju vypeckujete do Ultra nastavení, rozhodne vás svojou vizuálnou nádielkou neurazí.


Bioshock Infinite bude rozhodne úporne bojovať o miesta v anketách Game of the Year 2013. Má výbornú atmosféru, nadpriemernú grafiku, výborný dej (ktorého koniec by mohol byť slovníková definícia pojmu "mindfuck", síce nie až tak galaktických rozmerov, ako Mass Effect 3, ale stejne... ) a všeobecne je to výborná hra. Bohužiaľ, jej podobnosť s predošlými kúskami série ju v mojich očiach trochu ťahá od absolútneho hodnotenia. Na druhú stranu, samotná Columbia a Rapture by nemohli byť odlišnejšie, takže to tentokrát prehliadam. Ja osobne som sa bavil skvelo a nemohol som sa od PC odtrhnúť. A tým pádom som spokojný. Len teda dúfam, že v ďalšom fantastickom svete Kena Levina nebudem stretávať tie isté automaty na zbrane... :D

odohrané na - Core i7-2600, Radeon HD 5700, 32GB RAM, Dualshock 3

Pro: Atmosféra, art design, dej, dabing

Proti: Unreal Engine 3 stárne, trochu príliš podobné Bioshocku

+16

Aliens: Colonial Marines

PhoenixPhoenix
Dohráno
  • PC 65
Hru jsem hrál až po opatchování a s komplexním modem 1986, hlavně kvůli úpravě grafiky (blíže k filmu Aliens), grain removeru a survival modu (zbraně dávají zhruba 1,5 násobek původního poškození, vetřelci trojnásobek, hra je tak o krok blíže survivalu než původně).

Děj hry navazuje na konec Aliens s několika opravdu WTF momenty, jako je například z prstu vycucané objevení Hickse. Příběh není žádné terno, ale ani mě vyloženě neurážel, je ovšem potřeba říci, že mnohokrát diskutovaná přítomnost žoldáků z Weyland-Yutani posunuje Aliens příběhově lehce jinam než bych čekal. Hra navíc obsahuje brutálně useknutý konec, kterým dávají autoři jasně najevo, jak moc bylo třeba hru konečně vydat.

Zbraní je dostatek, široký arzenál patří k hlavním přednostem hry. Krom základních zbraní (pulzní puška, útočná puška, těžká Battle Rifle, samopal, různé druhy brokovnic, bomby, granáty, miny, pistole) je možné najít šest legendárních zbraní (Gormanova pistole, Hudsonova pulzní puška atd.), jednorázově použitelný (po vystřílení munice jej postava zahodí) raketomet, smartgun a plamenomet, navíc lze několikrát za hru aktivovat nalezený sentry gun. Vždy je možné nést jednu primární a sekundární zbraň, jednu pistoli a jeden typ taktických zbraní (výbušniny), mezi vybranými zbraněmi je ovšem kdykoli možné dost nelogicky přepínat (například změnit nesenou primární zbraň kdykoli za jinou bez jakéhokoli omezení), takže ve výsledku člověk disponuje všemi již nalezenými zbraněmi. Pistole (které jsou reálně krom příslušných challenge nepoužitelné) navíc nelogicky disponují nekonečnou municí.

Postava za plnění různých challenge (zabití několika nepřátel pistolí, brokovnicí, vystřílení zásobníku bez minutí atd.), zabíjení nepřátel a průchod hrou získává zkušenosti a za každý nový level je možné pořídit nějaké vylepšení zbraně (podvěšený granátomet, zrychlení střelby, delší zásobník, různé typy zaměřovačů a jiné). K challenge bych měl další dvě výhrady, některé z nich lze plnit pouze v multiplayeru (přestože se objeví v rámci singleplayeru, plnit je lze pouze postupně a tři najednou, takže není možné se jich zbavit) a hra si pamatuje částečně dosažené challenge a zkušenosti i při restartování posledního checkpointu, takže není problém zabít pár vetřelců, pak resetovat checkpoint a tak se trénovat (což je jediný důvod, proč jsem hru hrál 13,5 hodiny místo běžných asi šesti).

Průchod levely je dost lineární (od poloviny chybí už tak řídké odbočky z první půlky hry), skriptování je průměrné (občas některý vetřelec chvíli po objevení nejde zabít, parťáci se přemisťují okatou teleportací, na druhou stranu hra neobsahuje žádný respawn nepřátel, jehož ukončení by záviselo na posunu vpřed). Parťáci jsou nesmrtelní, což zejména ve vetřelčím univerzu působí opravdu rušivě. Ke konci autoři asi opravdu spěchali, protože poslední level je kratičký a další tři pouhými recyklacemi levelů předchozích. Na druhou stranu je díky použitým modům hra opravdu frenetická (v dobrém slova smyslu, počty nepřátel stále nejsou nijak přehnané) a i přestřelky s lidskými žoldáky mají něco do sebe.

Celkově vzato se nejedná o žádný vyložený průšvih, ale na více než lehký nadprůměr to opravdu není.

Pro: široká paleta zbraní a jejich vylepšování, vývoj postavy

Proti: recyklace levelů, uspěchaný vývoj, chyby

+16

Chaser

Kosi..Kosi..
Dohráno
  • PC 75
Tak sem to dotáhnul. A nakonec uznávám - stálo to vcelku za to.

Do hry mě vtáhnulo zajímavě řešený a dlouhý intro a když sem dostal kontrolu nad postavou, řikám si - tohle bude můj šálek kávy = příjemně obtížná sci-fi akce se zajímavym příběhem a atmosférou. Bohužel, po přistání na zemi jsem jaksi vystřízlivěl – už od samýho začátku je hra nepříjemně natahována vedlejšími misemi, které postrádají onen prvotní atmosferický dějový náboj. Tyto hráče provází až do úplnýho konce. Příběh sám o sobě by jinak byl opravdu ucházející.

Levely jsou příjemně velký, ale někdy až donebevolacíjně se opakující objekty i celý místnosti, patra, ba i celý budovy! Taky zamrzí někdy trapně a okatě pouze zrcadlově přehozená textura i s textem (např. nápis ENGINE ve vlaku), nebo když se má seskákat po trubkách kamsi do šachty a ty trubky jsou tak zoufale stejný, že mi bylo k pláči, ale celkově na mě některý prostředí celkově tak zapůsobily, že jsem tento neduh hře odpustil a ke konci se naučil obstojně přivírat oči. Asi především díky tomu, že na Marsu v nějakejch šachtách by asi moc na variabilnost prostorů architekti skutečně nehráli.

Arsenál mě potom opravdu mile překvapil – samý příjemně nepřehnaný zbraně – radost střílet. Přestřelky navíc občas příjemně prokládá otázka kudy/jak dál. Mapa zde není k dispozici (nebo jsem ji neobjevil) takže jsem po dlouhé době i malinko bloudil, což v dobách dnešních her (šipečky) přijímám s upřímným povděkem.

No šel bych výš s hodnocením mnohem výš, kdyby mě jaksi nerozčilovaly dvě věci:

Zaprvé Chaser řeší některý situace trochu nelogicky, až trapně:
Například záchrana trestance ze Sibiřskýho kriminálu – tak se snajperkou na skále koukám na ty strážný věže, hmm – a řešení Chasera je rozjet se z metru se skútrem a skočit ze skály. Potom vystřílet všechny živý duše a tím pomoct trestanci z vězení - Hmm trochu důvtipu by nebylo?

A zadruhé – a to bolí víc – hlavní postava (i když pominu ten hustopřísnej trapnej účes, ktrerej si v průběhu hry náš Chaser musel pravidelně obnovovat – hra se odehrává asi půl roku) má vyjadřování a grácii baníkovskýho hooligana (nic proti klubu) a když otevře pusu, je to tak drsný, až je to k pláči. Kam se hrabe Clint Eastwood… A tenhle namistrovanej blbeček v kožené bundě si měl získat mý sympatie?

75%

Pokud máte v oblibě filmy s Clintem, přičtěte 10% ;)

Pro: Místy atmosféra, design, příběh, zbraně, délka

Proti: Vedlejší mise bez dějovýho náboje, opakování objektů, hlavní hrdina, nelogičnosti

+16

Slender: The Arrival

TRIAn29TRIAn29
Dohráno
  • PC 90
The Arrival byla mnou coby fanouškem do her o Slenderovi dlouho očekáváná hra. S napětím jsem sledoval články o jejím postupném vývoji, kdy vývojáři (mezi nimiž je i Mark Hadley, autor originálního Slendera) o hře sdělovali minimum informací. Pak ale přišel den, kdy mi přišel a na základě zaplacené předobjednávky odkaz na instalačku.

První pocity - fascinace! Hra má 5 map, které je potřeba odemknout postupným úspěným zdoláváním předcozích. Do té doby vidíte jen otazníky bez názvů a náhledů jednotlivých úrovní. Jdeme na to! První mapa je vlastně takový úvod do hry, procházíte se sám za denního světla, protože Vám spadlý strom zablokoval příjezdovou cestu. Nádherná grafika, idylická příroda.. a tiché kroky za Vámi, ale po otočení tam nikdo není. Při procházce mapou se spustí úvodní titulky a hudba, která nijak nevadí a docela se i hodí do situace, ve které se jako hráč nacházíte. Jak tak postupně kráčíte, začne se stmívat a člověk ví, že ten zmetek musí být někde za Váma. Pořád čekáte na nějakou akci, ale pořád je to takové poklidné a Vy se věnujete prohledávání domu, hledání stop po tom, co se tu stalo a skládáte příběh. První úroveň je sice taková seznamovací, nicméně i tady Vás dokáže příjemně zamrazit v zádech díky vynikající atmosféře, hudbě a tím, co se tu děje.

Druhá mapa je, dá se říct, základním stavebním kamenem hry. Jste v lese (který je o mnoho graficky lepší, rozmanitější a vůbec reálnější než v původním Slenderovi) a je tu velmi oblíbený úkol posbírat 8 stran. A tady začíná akce. Hráč nemůže vydržet a prostě ho musí vidět! Slender jako postava dostál mnohých vylepšení. Jeho celková figura je graficky propracovanější, Slender poprvé chodí (vidíte jak kráčí a jak se mu při chůzi hejbou ruce). Nechybí ani typické rušivé elementy, interference, srčení, distorze obrazu atd. Po tomto "seznámení" už hraju dál. Hledám stránku po stránce. Zajímavým způsobem jsou řešena místa, kde se stránky objevují. Nejen stránky, ale i některé ostatní předměty se objevují pokaždé jinde na mapě, což dělá hru zajímavější. Detaily mapy jsou opravdu hodně propracované - od stromů, keřů, země, skal, po objekty a pozadí, kde se už se stírá hranice mezi mapou samotnou a pozadím. Pravděpodobně tahle mapa je místo, kde mohou hráči vytuhnout, úkol je jasně daný a bez sesbírání nemůžete pokračovat do dalších map. Obtížnost ale oproti původnímu Slenderovi není natolik velká a při troše systému a znalosti mapy se dá udělat.

Dál bych už popis zestručnil, protože nechci připravit hráče o překvapení a zážitky ze hry, které rozhodně stojí za to. Hra dobře kombinuje akční pasáže s těmi oddechovými, kde si prohlížíte okolí a sestavujete příběh. Velkým plusem jsou různé denní doby, takže nehrajete pořád jenom v noci a ve tmě (oh Yes!).

Co bych vytknul je oproti potenciálu hry malé množství momentů, ve kterých se hráč na nějakou dobu zasekne a musí hrát znovu a znovu. V celé hře jsou v zásadně jen dva, což je s ohledem na 5 map šeredně málo (mapa 2 a 3).

Hra hráče určitě nebude nudit, jednotlivé mapy se od sebe dost liší svoji originalitou a tereném, který je pokaždý jiný. Opět musím vyzdvihnout soundtrack, který má sice jen pár tracků, za to ale perfektně pasuje do situace i v momentech méně akčních. Překvapením pro hráče je to, že Slendy není sám, kdo po Vás půjde. Děsící momenty zde však v kombinaci se zvukovými efekty fungují perfektně. Jdete si takhle po lávce, spěcháte a teď Vás napadne se ohlédnout, dostanete takovej klepec, že vás málem porazí.

V závěru - The Arrival je hodně slušné pokračování Slendera, na kterém si tvůrci dali dost slušně záležet. Pro toho, kdo hru dohraje, se v nastavení odemkne hardcore obtížnost a při jejím dohrání se objeví rozšířený konec.

Pro: atmosféra, rozdílné terény a prostředí, ucelený příběh, různé denní doby, povedený soundtrack, hra nenudí

Proti: hra je poměrně krátká a z toho pouze 2 mapy z 5-ti nabízejí ty pravé slenderovské zákysové momenty

+16

Deus Ex: Human Revolution - Explosive Mission Pack

EruEru
Dohráno
  • PC 40
Za málo peněz, nelze očekávat ani hodně muziky. Přesto, i když pominu hrací dobu, působí Explosive Mission Pack jen jako narychlo spíchnuté DLC.

Začátek dungeonu, ze kterého máte osvobodit Tracera Tonga nevypadá špatně. Jednu chodbu blokuje plyn, druhou zase neprostupný laser. Ale zdání klame. Na to, že se jedná o syna Tong Si Hunga, je držen pouze v krátké dvouúrovňové lokaci, hlídá ho pět a půl nemastných neslaných strážných a veškeré zabezpečení je první výjimečně druhé úrovně, přestože v této fázi (základní) hry se už běžně setkáváte se zabezpečeními čtvrté a páté úrovně.

Naopak granátomet se povedl. Oproti vrhaným granátům se s ním lépe míří, má malé prodlevy mezi jednotlivými střelami a ničivý účinek okamžitě po dopadu, oproti raketometu pojme až 6 nábojů, než by ho bylo potřeba přebít a v inventáři nezabírá tolik místa. Proto ho rozhodně neprodávejte, během souboje s Namirem nebo hlídkujícími roboty je k nezaplacení. Jen by bylo příjemné, získat ho o něco dříve.

Nástroje na automatické hackování jsou dvojsečné. Sice dokážou zpřístupnit i nejvyšší zabezpečení, které se párkrát nachází už v Detroitu, na druhou stranu s nimi hráči přicházejí o cenné expy. A pro výbušniny, které připomínají C4, jsem při hře za pacifistu i "Ramba" využití nenašel.

Pro: Granátomet.

Proti: Krátké, příliš jednoduché.

+16 +18 −2

Silent Storm

d4vidd4vid
  • PC --
Méně známá hra z portfolia taktických týmových akcí na způsob JA2 nebo Fallout Tactics. V prostředí fiktivních událostí druhé světové války si hráč zvolí stranu (Spojenci - Nacisté) a vydává se na postupné plnění příběhových i dobrovolných nepříběhových misí se skupinou až 6-ti vojáků různých profesí, dle vlastní volby.
Příběh hry nezaujme, stejně jako náplně misí. Naprostá většina úkolů obnáší pouze nalezení dokumentů a zabití nějaké hlavní postavy. Postupně se takto hráč prodokumentuje až k zjištění, že tu krom zmíněných dvou stran je ještě někdo. Bohužel, kdyby se hraní více drželo klasického válečného konfliktu bez vytváření alternativ k historickému vývoji, mohla by si hra udržet tvář válečné taktické akce z prostředí druhé světové války. Takto se hráči ale do rukou časem dostanou zbraně s větším či menším sci-fi nádechem. Někomu se to líbit může, můj šálek čaje to nebyl.

K dispozici je několik typů vojáků. Ve výsledku je ale celkem jedno, jak si tým složíte, dohrát se to dá i s bandou polopacifistických doktorů a inženýrů. Některé postavy pobaví i svými hláškami (při minutí výstřelu: "I saw you shooting, don't be trying to deny it" nebo "I am happy I am not the only one with the same problem here"-německá medička), zatímco jiní polezou na nervy (irskou inženýrku za nebrat!). K dispozici je značné množství zbraní. Bohužel tím časem dochází u určitých typů k chaosu při hledání správné munice, neboť není jejím pravidlem nést stejný název jako zbraň.
Postavy mají vlastní vývojový strom schopností a je vhodné si tak rozmyslet, jakým směrem se ve vývoji postav ubrat, nicméně se hra dá dohrát i s náhodným naklikáváním, pokud se někomu nechtějí popisky číst. Bohužel zvyšování statistik inženýrských a medicínských schopností je zabugované - zvedají se příliš pomalu a na konci hry s oběmi schopnostmi kolem 40 či 50 si hráč může jen nechat zdát o užití pokročilých nástrojů, vyžadujících kolem 100 bodů. Nakonec tak ani postavy inženýra nebudou schopny deaktivovat některé bomby či odemykat dveře, jejichž otevření je pak možné pouze na americký způsob - rozstřílet nebo vyhodit do vzduchu.

Výborná je na hře propracovanost a fyzika. Postavy si zvykají na určitý typ zbraní, v jejichž používání se stále zlepšují. Změnou zbraně dojde k postupnému pozapomínání naučených schopností, které lze ale v případě opětovného používání zbraně zase získat zpět.
Prostředí hry je kompletně ničitelné. Lze dělat díry do zdí, se silnějšími granáty i do pater, likvidovat nosníky budov atd. Postavy mohou šplhat, takže se nejedná pouze o estetické záležitosti, ale i efektivní vytváření nových cest a takový silnější granát hozený mezi několik nepřátel z nich udělá bandu Gagarinů jejichž salta a lítání skrz okna je slast sledovat. Nechybí ani velmi dobrý pathfinding, který ale občas také zazlobí; to když postava odmítne vzít ze stolu dokumenty ve stoje rukou a raději se rozhodne vyšplhat na druhý konec stolu a jelikož se samotné papíry nachází přímo po světlem na zdi, musí se na druhý konec stolu ještě doplazit.
Taktické části hry nechybí klasické možnosti obdobných her - plazení, klečení, plížení, pohyb za pohledu jiným směrem, přerušení v boji, noční plížení.. zkrátka kdo hrál JA2 ví. Je potřeba se vypořádat i s dobrými taktickými schopnostmi AI.

Bohužel mise hry jsou za obě strany velmi podobné. Často totožné lokace, jen trochu obměněné. Proto mi po dohrání kampaně se svou německou odstřelovačkou Gertrudou Heineken po několika misích za spojence došla chuť procházet to vše nanovo.

Pro: fyzika, hratelnost misí, taktika, hlášky postav, velmi dobrá AI

Proti: příběh, úkoly, zabugované dovedností

+16

Call of Duty

RossRoss
Dohráno
  • PC 85
Naprostá klasika mezi střílečami. Samozřejmě nesmíme zapomínat na Half-Life, že? :). První díl veleúspěšné serie Call of Duty nás vtrhne do boje na bitevní pole II. světové války. Nedá vám ani na chvíli vydechnout, jelikož se furt něco děje a o tom hra je. Arzenál zbraní je bohatý, má realné předlohy. Ono celá hra má realnou přednohu, no ne?

Nasednete dokonce za kokpit tanku, můžete ovladat i kulomety a děla. V jedné misi si zastřilíte i s protiletadlovým dělem a budete střílet letadla jako špačky. A aby to nebylo takové jednoduché, tak po vás střilí vojáci ze střechny po vaší levici. A takových zajimavých misí a lokací je hra plná až až. Jmenovat můžu přehradu, kde jste jako jedinný voják a celou jí musíte vyčistit a zničit generátory, je zde i mise na bitevní lodi, v lesích, v Rakouském vojenském táboře i v tamním zámku. Bitvou o Berlín hra končí. Kdo ale toho nemá málo, může si ke hře pořídit datadisk a nebo druhou verzi CoD :) A fajnšmekkři klidně oboje, no ne? :P

A má hra, zakladatel slavné serie, vydělavajíci chechtáky na lidech, co si rádi zastříli.... Stejně jako EA hry co? Ale to jsem odbočil. Má taká hra nějaké chybky? To si piště synci že má. Občas se najdou grafické bugy, typické pro FPS, například hlaveň skrz zeď, tělo skrz zeď. Chybky jsou ve hře jen takové nepatrné, naštěstí. O neviditelných zdích a neustálemu respawnu nepřítel radši nemluvím. Ještě mě trošku mrzí, že AI jsou hlupáci. Ne vždy, ale někdy, jako by jim někdo hrábl na hardisk, bo to jinak není možné-aby jen stály a nic nedělali když po nich letí tuny olova. Ale v celku je to dobrá hra, a dokáže perfekně zabít několik deštivých odpoledne.
A od toho to všecko je! :)

Pro: Povedené boje na bojištich II. Světové války se zajímavými misemy a úkoly. Realné zbraně a je jich dost. Jízda tankem, cit pro detail bitevních míst a realných údalostí.

Proti: Někdy slabší AI, občasné grafické chybky. Někdy nastavá stereotyp.

+16 +18 −2

Call of Duty: United Offensive

RossRoss
Dohráno
  • PC 85
Co si budeme nalhávat-datadisk je výtečný. Je akčnější než původní hra. Obsahuje velmi zajimavé a rozmanité mise a hodně pěkné videa na závěr, takové rychlé ohlednutí se zpět :)
Hned první mise je pekelná přestřelka v zasněžených lesích, objevujeme nové zbraně, jako je bazuka a přenosný kulomet. Další mise jsou také hodně atraktivní, například továrna na traktory, přestřelky na člunech, bombardér, sabotáž mostu (s luxusní animaci explozi mostu s vlakem), mise u majáku, který taky krásně vybuchne. Během hraní objevujeme několik novinek, již zmíněný kouř, ale i nové zbraně, některé jsem už zmínil. Potěšil mě Sten s tlumičem a hlavně plamenomet, se kterým sem usmažil asi tři Němce. Moc ho ve hře neuvidíte, což je celkem škoda.

Hra se drží svého standardu a to se nedá ani vytknout. Je to pořádná akční hra se skvělými momenty a úkoly. Doporučuji pro všechny fandy prvního a druhého dílu, kdy byl CoD ještě normální.

Byly opraveny i neduhy z minula, jako je třeba AI, grafika se zlepšila a i efekty jsou dost dobré. Hlavně ty exploze. Destruknce je v tomto datadisku víc než dost.
Nějaké věci jsou i špatně, třeba opět hlaveň a tělo přes zeď.
Tentokrát mě bliklo v očích, že vyhýbky nemají srdcovky. Což mě celkem zkazilo dojem pěkné trati. I vlaků a vláčků je zde dost. Bohužel vlaková mise jako taková není.

Pro: Nové zbraně, vylepšená grafika a efekty, drží se svého standardu, dobrý datadisk. Videa. Je celkem akční a místy obtížný.

Proti: Grafické chybky, chybějicí srcovky (a celkově nějaké divné vyhýbky), mohlo to být o chlup delší.

+16

Cryptic Passage for Blood

GarretGarret
Dohráno
  • PC --
Jestliže měla Plasma o třídu lepší level-design než původní hra, pak Cryptic Passage je o třídu lepší než Plasma. Ačkoli se nejedná o dílo Monolithu, kvalitativně jej s přehledem předčí. Mapy na sebe dokonce tak nějak navazují a to včetně tajného levelu. Jedinou vadou na kráse je semotamo superskryté tlačítko, superpotřebné pro další postup. Také respawn nepřátel za zády není nic příjemného.

Ale jinak je to parádní tečka za celým tímhle Blood maratonem.
+16

XCOM: Enemy Unknown

TRIAn29TRIAn29
Dohráno
  • PC 85
Musím se přiznat, že navzdory mému obdivu k původní hře jsem od této hry prakticky žádná očekávání neměl. U původního starého X-comu jsem strávil stovky hodin, každá mise a každý krok byl svým způsobem unikátní a neopakovatelný (pamatuju si, jak jsem kvůli tomu vstával ještě před školou o dvě hodiny dřív). O novém Xcomu jsem s předstihem věděl, ale nic jsem od něho neočekával ani nesledoval články, které postupně o něm vycházely.

První pocity z nového Xcomu byla fascinace. Herní intro podbarvené hustou akční hudbou, startující stíhač směřující na místo činu, v ten moment jsem dostal husí kůži. V několika vteřinách se mi v mozku promítl highlight všech těch stovek hodin původního Xcomu a na chvíli jsem dostal pocit, že jsem znovu v té době.

První hraní bylo na pokraji nadšení a zmatku. Za boha jsem si nemohl zvyknout na ovkládání, než jsem se naučil pracovat s kamerou a ovkládáním akčního prostředí, pořádně jsem si zanadával. Nic to ale neubíralo zážitku ze hry, něco na způsob, že Vás to chytí a už nepustí. Po asi hodině hraní jsem s lehkými rozpaky mohl konstatovat, že to půjde. Management základny - kapitola sama o sobě. Pěkné a originální provedení, sice chvíli trvalo, než jsem se v něm naučil orientovat, ale stálo to za to. Variabilita nastavení u vojáků, to vše zůstalo zachováno a bylo ještě rozvedeno. Zamrzelo hlavně to, že ve hře můžete mít základnu jen jednu a už tu není tak rozsáhlá možnost si ji upravovat k obrazu svému. Oproti originálu zamrzí i absence napadení základny, což ale tvůrcům odpustíte.

Výzkum a vývoj je dobře řešen. Akorát zamrzí, že některé věci byste měli vyvíjet dříve než ty ostatní a takhle se může snadno stát, že brzo skončíte hru jenom proto, že jste věnovali pozornost něčemu, co zrovna nepotřebujete oproti něčemu jinému. Systém financování a podpory ze strany jednotlivých zemí mi přišel rozpačitý... ať děláte co děláte, nedá se zavděčit všem a hra je prostě udělána tak, aby dříve nebo později jste začali o své sponzory přicházet (ne všechny naštěští).

Akční mise, rozmanitost nepřátel (a jejich techniky a zbraní), zde se tvůrci vyřádili. Mise se řadí do několika typů podle jejich charakteru. Máme tu městská i jiná prostředí, která jsou pěkně provedená a hodně propracovaná. Zklamáním (a ne malým) je omezený počet map. Ať chcete nebo ne, později zjistíte, že prostředí a mapy ve hře se začínají opakovat a to doslova tak, že Vám hra nabídce v polovině hry na vlas stejnou misi, kterou jste hráli jako první nebo druhou. Hra Vás tak nějak postupně směruje ke svému konci a tady mi oproti originálu chyběl pocit "dělat si co chci". Je tu hlavni dějová linie, která se postupně naplňuje a tak nějak Vás dokopává, abyste to ukončili, čemuž přispívají zmíněné opakující mapy a prakticky nic nového, s čím byste se už mohli seznámit.

Summa summarum - Xcom nezklamal, dokázal zaujmout (chytil a nepustil), ale bohužel omrzel a skončil dříve, než jak se od takového formátu dalo očekávat. Nic to ale nemění na tom, že je to poutavá hra a určitě nedělá svému jménu ostudu.

Pro: Možnosti, hra člověka chytí a už nepustí

Proti: Totožné opakující se mapy, hra nutí hráče hrát podle dějové linie a moc mu neumožňuje z ní odbočit

+16 +17 −1

Loom

WolfWolf
Dohráno
  • PC 75
Tak jsem se k tomu nakonec jen dokopal, LooMa nainstaloval cca v 20 hod a teď ho právě dohrál.

Faktem je že hra pěkně plyne, bez zákysu, bez sbírání miliónu předmětů a bez složitých rozhovorů, ALE, celé mi to přijde takové nedodělané, když se podívám do knihy tónů, která je přiložena ke hře, tak jsem jich využil jen polovinu, hádanky spočívají v tom že na jedné obrazovce se naučím tóny a za další dvě je použiji, v případě finálního fightu jen přehrávám tóny které mi zahraje tkalcovský stav. Chápu že to má bát asi spíše pro nováčky žánru adventure, ale i tak, moc jednoduché (hrál jsem na obtížnost standard, nevím tudíž v čem se lišší ty ostatní), to Indy 3 ze stejné doby mi přišel těžší.

Příběh je klasický boj nechtěného chlapce se zlem, zakončení které napovídá druhému dílu (který nikdy nevyšel) je takové rozpačité, ale dá se to, naštěstí je to takový happy end jen napůl!

Grafické zpracování je velice pěkné a to podotýkám že jsem hrál původní flopy EGA verzi, kterou vlastním, o zvucích se nedá mluvit a hudba je standard té doby.

Hra to každopádně není špatná, jsem rád že jsem ji zahrál a dojel a alespoň se na pár hodin vrátil do té doby, kdy jsem byl ještě malé vlče a tuhle hru nikdy nepochopil.

Pro: Pokus o něco jiného, grafika, zvláštní pohádková? atmosféra

Proti: Délka hry, moc nízká obtížnost

+16

Red Faction

BINGMANBINGMAN
Dohráno
  • PC 75
Může za to velká rozmazlenost dnešních hráčů (mě nevyjímaje), stále se nově objevující technologie a snad i velká mezivývojářská konkurence (která se stále snaží ukázat něco nového), že FPSky nejsou jenom o tom, abyste tunami zbraní, které můžete nést najednou, povraždili celé armády, abyste se neotravovali zbytečnými cut-scénami, nebo se zaobírali příběhem. Možná je to na jednu stranu dobře, že střílečky postoupily někam dál, (takže se nedostavil stereotyp) stále se ale rád vrátím do těch krásných, jednoduchých časů. Red Faction splňuje všechny podmínky. Je zde zajímavý příběh(který zde nehraje druhé housle, ale spíše na triangl) a více zbraní, než jsem kde viděl, kterými vraždíte armády žoldáků. Navíc tu je na svou dobu originální Geo-Mod, který bohužel prakticky nevyužijete.

Shrnutí: Red Faction je střílečka... nic víc, nic míň. Čistá a na nic si nehrající střílečka.

Pro: Zbraně, spousta nepřátel, Geo-mod

Proti: Nevyužitý Geo-mod, poměrně zdlouhavé, finále

+16 +18 −2

The Plan

Kosi..Kosi..
Dohráno
  • PC 55
Hra nulové obtížnosti. Čistá herní doba asi 3 minuty. Zase spíš takový interaktivní video. Ale jelikož se jedná o freeware, tak mi doba stažení vzhledem k zážitku přišla odpovídající. Profesionální hudba, kvůli které to stálo za to.

55%

Pro: HUDBA, umělecká prezentace

Proti: Téměř nulová délka, nulová obtížnost

+16
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • HolyMeatball Dragon Age: The… +37
    Dragon Age: The Veilguard
    Napsal HolyMeatball, 23 dní
    Napříč několika svými posledními komenty opakovaně avizuju, kterak jsem se už naučil…
  • Adieu Silent Hill 2 +26
    Napsal Adieu, 12 dní
    Remake Silent Hill 2 je pro mě vyslyšenou modlitbou, protože žádnou hru jsem nikdy nechtěl…
  • adam.kulhanek Grand Theft Auto… +25
    Grand Theft Auto III
    Napsal adam.kulhanek, 29 dní
    Kdysi dávno jsem měl možnost si zahrát oba první díly ze série Grand Theft Auto a bohužel…
  • KingNut123 Valiant Hearts:… +25
    Valiant Hearts: The Great War
    Napsal KingNut123, 13 dní
    O druhé světové válce toho bylo napsáno a natočeno tolik, že se postupem času stala…
  • Han22 Memento Mori +25
    Napsal Han22, 30 dní
    Tak jsem se nakonec z roku 2008 pustil do adventury, která tu má nejvíce hodnocení a je tudíž…
  • Le0nidas Torment: Tides of… +24
    Torment: Tides of Numenera
    Napsal Le0nidas, 10 dní
    Duchovní nástupce legendárního izometrického RPG Planescape: Torment to už z podstaty věci…
  • TenPepa Max Payne +23
    Napsal TenPepa, 28 dní
    Max Payne je prostě klasika, co se nezapomíná. Pamatuju si, jak jsem tu hru zapnul poprvý a…
  • adam.kulhanek Sekiro: Shadows… +23
    Sekiro: Shadows Die Twice
    Napsal adam.kulhanek, 4 dny
    Miluji Dark Souls a jako správný fanoušek této série jsem se těšil na další titul od…
  • Syndrom Fallout +23
    Napsala Syndrom, 13 dní
    Až se mě smrad za pár let zeptá tak jakou fotr, dám mu do ruky Fallout. Jako ve strategiích…
  • HolyMeatball Arcanum: Of… +23
    Arcanum: Of Steamworks and Magick Obscura
    Napsal HolyMeatball, 20 hodin
    "Lidské bytosti zřídka žijí dostatečně dlouho na to, aby viděly důsledky svých chyb. A…