Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Battlefield 3

  • PC 5
Ne, nemám sil na zplození nového komentáře a tak použiji své komentování hry na Facebooku, v průběhu hraní několika prvních misí...

BF3 sice vypadá pěkně, zvuk má výborný, ale... TAK DEBILNÍ UI JSEM JEŠTĚ NEVIDĚL... V krytu za kusem betonu se snažím zamířit a najednou do mě vrazí dva poloslepí idioti a vytlačí mne rovnou do kulometný palby. No to si z nás dělá DICE prdel, ne?!!! A to není ojedinělý případ. Uprostřed palby mi prostě naběhnou před mířidla a než stihnu sundat prst ze spouště, objeví se "palba do vlastních řad nebude tolerována". Být to místo nich vývojáři, naházím jim tam ještě pár granátů...

Další bug, který bych čekal možná u 3rd person rubačky na deset let starém enginu a ne u vyhypované "moderní" střílečky. Stojím půl metru od zdi a střílím na nepřítele. Vlastně nestřílím. Kulky se rozprskávají o neviditelnou stěnu těsně před hlavní mé zbraně a enemák mi zatím s radostí děruje kolena...

Po dalších minutách hraní mi z BF 3 začíná být špatně a se slzou v oku vzpomínám na COD MW2. Spolubojovníci vyběhávající ze zdí a zase do nich mizící, občas se podlahou sunou jenom jejich hlavy... Někdo nadává na skriptované situace v COD? Tady je člověk neustále nucen k pohybu, protože na každých deseti metrech začíná další skript s nabíhajícím dalším nevystřílitelným, nekonečným zástupem tupých nepřátel. Grafických bugů též nepočítaně - panáci ve zdi jsou to menší zlo - mizící textury to větší... Sakra, co to hraju? Betaverzi???!!!

Podotýkám, že hraji ZAKOUPENOU originálku, která se ještě k tomu spouští opravdu šikanózním způsobem. Spustím Origin a chci hrát. Jenže místo toho se po synchronizaci s cloudem nastartuje prohlížeč s domovskou stránkou BF a tam musím opět kliknout na ikonu. Poté se znovu spustí synchro s cloudem Originu a po chvilce čekání konečně hra... To mě má hřát na duši a dávat dobrý pocit ze zakoupené hry? Dát za ni plnou palbu, tak by to byla patrně má poslední originální hra od EA. Naštěstí mne vyšla asi jen na 12Kč v bundlu s dalšími devíti a EA z toho neviděli ani korunu, vše dali na charitu. Asi vědí proč. Charita se nyní musí starat o zástupy platících hráčů, kteří zoufalstvím zešíleli u jejich her...

Ne, neděkuji, nechci. Takhle mi tlak už dlouho nic nezvedlo, odmítám hru dohrávat. To by se ostatně rovnalo pokusu o (v lepším případě) zařazení mezi ty, o které již ona charita pečuje.

EDIT 18.9.2013:
Abych se ujistil, že není chyba na mé straně, nechal jsem zkontrolovat aktualizace driverů i instalaci a aktualizace samotné hry. Vše je dle Originu a nVidie aktuální k 17.9. tudíž bugy budou opravdu na straně vývojářů a ne mé verze... :(

Pro: Grafika, zvuk.

Proti: Cokoli, co dělá dobrou hru hrou a zde se to vývojářům podařilo zmršit strašlivým způsobem.

+16 +22 −6

Counter-Strike

  • PC 85
CS není nějak náročná hra. Je to jednoduchost sama. Nakoupíte. Jdete, zabijete a možná i zemřete. Hraní CS s náhodnými hráči omrzí celkem rychle pokud nestahujete speciální módy jako např. Zombie, ale to i taky časem omrzí když hrajete s náhodnými hráči. Pokud hrajete s přáteli tak zábava nabírá jiný rozměr. Pak teprve zabaví na hodně a hodně dlouho, ale tak má tato hra svoje kouzlo, které bádá dál ke hraní. své hodnocení 85% jsem dal jen za předpokladu, že hrajete s přáteli, ale pokud bych to měl hodnotit s cizími hráči tak to sice na začátku taky baví taky dost, ale časem to jde dolů.

Pro: Hratelnost, jednoduchost, s přáteli supr hra

Proti: Žere až moc času, bez přátel to není ta správná sranda

+16

Brány Skeldalu 2: Pátý učedník

  • PC 70
Brány Skeldalu je pojem, který v mém dětství šel tak trošku mimo mě. Když byl první díl aktuální, nějak jsem si k němu nedokázal najít cestu. Možná jsem na něj byl ještě hodně mladej. Každopádně jsem se k němu už nikdy nevrátil a jedinou možnou cestu k této značce jsem viděl přes adventurní druhý díl...a tak jsem se do něj po mnoha letech lákání nakonec pustil.

Brány Skeldalu 2 jsou moc příjemnou adventurou s hezkým nápadem a, na tu dobu, pěkným zpracováním. Není to nic dokonalého, ale má v sobě nápady, které dokáží zaujmout. Fascinuje mě, že se autoři rozhodli pustit do takového příběhu. Chvilku trvá, než jsem se do toho čarodějnického světa dostal, ale nakonec se podařilo.

Musím pochválit nápad zkombinovat typickou 2D adventuru s tahovými souboji. Na druhou stranu nedokážu pochválit náročnost těch soubojů, kdy jsem kolikrát myslel, že z nich zešílím. Ke konci to byl fakt masakr a každou chvíli jsem přemýšlel, jestli to vůbec mám zapotřebí.

Na konec musím říct, že i přes místy náročnější obtížnost se mi tahle adventura moc líbila. Svým stářím jsem v ní cítil kopu nostalgie a i proto jsem si ji nakonec tak užil.
+16

Left 4 Dead 2

  • PC 90
Je hrozně těžké soudit torrenty. Ano, existují vyžírky, kteří si nikdy nic nekoupí, protože přeci "nejsou blbí, proč to kupovat, když je to zadarmo!", ale torrent funguje i jinak. Já třeba na Left4Dead váhal, nevěděl jsem, jestli se mi bude líbit, jestli ho vůbec reálně spustím, ale nakonec jsem v honbě za dobrým zombie hororem stáhl přes torrent. A výsledek? Utíkal jsem si koupit originálku a hned potom rovnou dvojku, kterou jsem původně vůbec nechtěl...
Už nejsem nejmladší. Už není tolik času, abych pařil pár dní v kuse, není tolik dobrých her. Jenže když mám čas, chci si zapařit fakt moc. A když má hru, která mi nabídne pár zbraní, spoluhráče a zombíky, co víc si přát?
Věc první - Spoluhráči:
Na tom L4D2 staví a padá. Zažil jsem hodně skvělých her a hrozně moc špatných. V čem byl problém? V dětech a debilech! Debil střílí do vlastních, snaží se být vtipný, neustále kecá, hraje jako... Inu, debil! Děti zase nespolupracují, dělají kraviny a pak obviňují všechny okolo. Když ale dostanete dobrou bandu, hra je zážitek. Nemáte strach z ničeho, pomáháte ostatním a víte, že pokud to půjde, ostatní pomůžou vám. Občas vám i pomáhají stát se lepším hráčem, učí vás a dělí se o poznatky, prostě nádhera...
Věc druhá - Zbraně:
V jedničce byly fajn, ale bylo jich málo. Dvojka jich má víc, i když je to změna spíše kosmetická. Máte ale lepší pocit, protože máte na výběr nejen ze střelných, ale i z chladných a spoustu bonusových. Likvidace zombíků se stává poezií, kdy máte na výběr nespočetně způsobů. Je libo mrsknout boomerovo žluč před hlaveň minigunu? Proč ne...
Věc třetí - Mise:
Je jich prostě víc. Je to dobře, ale trochu podivně. Misí typu "vydrž" je málo, hodně je misí "probojuj se". Jenže já mám radši ty, kde stojíte proti vlnám zombies a kosíte je po desítkách. Tady je to spíše o akci než o obraně. I tak ale máte na výběr rozličné prostředí a to hře prospívá.

Přibyli i bossové, zvýšili otravnost a obtížnost. Jak já nenávidím Jockeye! Spoustu z nich staví na tom, že tým musí spolupracovat, vzhledem k počtu speciálních zombíků je to nutnost, což je fajn. A vzhledem k možnosti realismu je to dokonalé. nikdo vás nevidí, pokud jste příliš vpředu nebo vzadu, jste mrtví. Dokonalé!

Co říci závěrem? Není to špatná hra, ale není pro každého. Všechno je stále dokola, nic nového, žádný postup, prostě jedno a to samé jako Killing Floor. Ale i přes to má hra úžasnou atmosféru a hratelnost. Na dlouhé zimní večery jako stvořené, zábavné a občas i humorné. Ale jak jsem řekl, každému to sednout nemusí...

Pro: hratelnost, znovuopakovatelnost, týmová práce

Proti: stále se opakující, málo misí a zbraní, které jsou často na jedno brdo

+16

Duke: Nuclear Winter

  • PC 50
Tak tohle byl a je tedy pěkný propadák. Parta vývojářských dementů (neurážím, sami se nazývají Simply Silly) vycítila možnost vydolovat vánočním Dukem nějaké ty $ na dárky navíc. A tak jsou první dva levely jen prachsprostým recyklátem těch původních z Duke Nukem 3D, jen lehce poupravených tak, že jdete od "konce" na "začátek", že je v nich sníh a sněží a do hudby ze striptýzového klubu se kakofonicky míchá jakási variace na vánoční šlágr. Prasátka mají vánoční čepičky, jiné zrůdičky mají sobí parůžky a do toho se tam cpou ještě jakési divné malé nevkusné kreatůry, dle děje asi ony feministické Elfky.

Následujících pět levelů je sice nových, ale jednoduchých, což v tomhle případě nemyslím jako klad, nýbrž zápor. Jediné, co hru "zesložiťovalo", bylo snad zase jen mačkání přepínačů a knoflíků, které kdesi na mapě udělali cosi. A protože chyběla obrazovka, která by naťukla, hráč zase leze po celém levelu a hledá, co se vlastně kde změnilo - skvělé :)

Celé to totiž vypadá jako amatérská práce, která sice dala někomu zabrat, ale působí jen jako jednorázové rozptýlení na jeden deštivý nudný večer. Rozhodně nic, co by se mělo (byť jen samo sebe) vydávat za oficiální rozšíření Duke Nukem 3D. Absolutně nezajímavý a ve skutečnosti snad až nevhodný přídavek... k čemukoliv.

Perličkou na závěr budiž snad jen fakt, že v posledním levelu jsem zase strávil po vymydlení všeho několik minut hledáním, CO MÁM DĚLAT DÁL. V takovém malém a jednoduchém levelu, jehož jediným cílem bylo zmydlit Santu, což jsem udělal a pak jen běhal po mapě a hledal tlačítko na ukončení, nebo nějakou otevřenou další chodbu, něco. Nenašel jsem nic a tak byl zase nucen použít ze zdejších Odkazů leebigův link na YouTube Playthrough, a to jen proto, abych zjistil, že se mi měla automaticky spustit animace se závěrečným povídáním. No, nespustila.

Pro: Je mi líto, ale nic mě nenapadá - snad jen zase další mapy k Dukeovi...

Proti: ...jenže těch jsou zdarma dostupné mraky; krátké a bez nápadu, laciné

+16

Amnesia: A Machine for Pigs

  • PC 75
Po 8 měsících píšu komentář. Nic moc výkon, moje aktivita zde je sestupující :D. Ale konečně se našla po dlouhé době hra, ke které cítím povinnost něco napsat.

Na Amnesii: A Machine for Pigs jsem se těšil už od jejího ohlášení. Jednička je výborná hororová adventura, kterou hraju vlastně doteď. Měl jsem však nejisté pocity ohledně toho, že dvojku má dělat jiný vývojář – thechineseroom a Frictional Games má pouze dohlížet. A mé obavy byly oprávněné, neboť mě nová Amnesia poměrně zklamala.

Hra se odehrává v roce 1899, tedy 60 let po jedničce. Uběhlo půl století a na světě už jsou modernější stroje a zařízení. Tentokrát je hra situována do prostředí zpracovatelské továrny a tedy do prostředí, v němž hrají hlavní role stroje. A je to opět výborné. Kromě výše zmíněné továrny se podíváte konečně i ven – do ulic Londýna, na hřbitov. Právě venkovní prostředí jsem v jedničce postrádal. Je tedy pravdou, že v závěru už pro mě bylo prostředí docela stereotypní , ale rozhodně palec nahoru. To neustálé sestupování do hlubin mi přišlo zajímavé a originální.
Grafika se mi jako obvykle líbila. Je vidět, že od jedničky přišla změna a autoři toho z enginu hry vymáčkli hodně. Proto potěší, že hra není HW náročná.
Thechineseroom se povedlo pokračovat ve šlépějích jedničky, a tak nám i dvojka nabídne kvalitní příběh. Dokonce přiznám, že mi příběh připadal ještě o něco zajímavější, než v případě jedničky.
Pro tuto část jsem si nechal konec odstavce plusy, protože je vynikající. Myslím tím zvuky a hudbu. Zvuky strojů, nepřátel krásně zhutňují atmosféru. Díky nim vzniká pocit nejistoty, kdy nevíte, kde to prase vlastně je. Ale zároveň víte, že podle kvikotu nemůže být daleko. Soundtrack hry je vynikající. Hudba se vždy spustí ve správný moment a perfektně se do hry hodí. Doteď si vybavuju jízdu výtahem do hlubin.

No… a teď bych se pustil do té části, obsahující nedostatky a chyby.
Co mi velmi chybělo ve srovnání s jedničkou, byla manipulace s předměty. Ta je v A Machine for Pigs bohužel velmi omezená. Manipulovat se dá pouze s dveřmi, židlemi, některými šuplíky, plyšovými medvídky a s předměty, které zrovna potřebujete k vyřešení logické hádanky.
Když už jsem u těch logických hádanek. Kde jsou časy jedničky, kde v mém případě docházelo k zákysům, jenž ke správné adventuře patří. Tady jsou ty hádanky tak jasné a jednoduché, že jsem se na žádném místě nezdržel. Jako promiňte, ale tohle není správná adventura!
Další věcí, které thechineseroom pro mě z nepochopitelných důvodů odstranili, je inventář. Už se nedá sledovat vaše zdraví, váš rozum a sbírat věci, které byste využili k logickým hádankám.
Co se týče atmosféry, tak ta narazila na jeden problém, který ji zbytečně snižuje. Je to neomezený zdroj světla. Po celou dobu hry se můžete na světlo spolehnout a už tak nehrozí hledání oleje a křesadel ve snaze co nejvíce oddálit možnou tmu. Ta nejistota v jedničce, kdy jste nevěděli, jestli v lucerně nedojde olej a jestli je vůbec nutné zrovna tady lucernu použít. Jestli raději nemáte tu místnost projít ve tmě. No jo… to všechno je pryč.
Nevím, jestli to má souvislost právě s tím světlem, ale ve dvojce dokonce ani neztrácíte zdravý rozum. Není tak nutné se o svůj charakter obávat jako v případě jedničky, aby se váš charakter nezhroutil.

Co se týká délky hry, tak mi nepřipadala krátká a při čtení zápisků a detailnímu procházení si několik nocí zahrajete. Přesto mohla být delší, i když stačilo do hry vložit komplikovanější logické hádanky a hra by se hned natáhla.

Amnesia: A Machine for Pigs je rozhodně dobrá hra, která má stále dobrou atmosféru, příběh, zvuky, prostředí a grafiku. Bohužel thechineseroom několika špatnými tahy hru poškodili. Připadá mi, že prostě chtěli udělat „jinou“ Amnesii zaměřenou spíše na příběh a hladký postup. Přesto svému předchůdci nedělá ostudu. Hře bych dal vyšší hodnocení nebýt jejího výtečného předchůdce, s kterým hru nelze nesrovnat…

Pro: atmosféra, prostředí, grafika, příběh, zvuky, HUDBA

Proti: omezená manipulace s předměty, logické hádanky, absence inventáře, stálý zdroj světla, jednoduchost

+16

Blood

  • PC 95
Není to tak dávno, kdy jsem si to zahrál znovu a bavilo mě to naprosto stejně, jako před lety. Tahle hra je nestárnoucí, většina lidí, které znám cítí stejnou nostalgii když si na tu hru vzpomene, jako já.
Stojí to za to. Soundtrack, hlášky protivníků plus jen stěží vyčerpatelná studnice hlášek hlavního hrdiny.
Pro mě zkrátka jedinečný kousek. :)
+16 +18 −2

Age of Empires II: The Age of Kings

  • PC 95
Age of Empires 2: The Age of Kings patrí spolu so starším bratom v súčasnosti medzi klasiku svojho žánru.
Stále je to real-timeová stratégia odohrávajúca sa v historickom prostredí. Kulisy antického Grécka a Ríma vystriedala 100-ročná vojna medzi Anglickom a Francúzskom a s tým spojená Johanka z Arku, Saladinove "oslobodzovanie" Svätej Zeme, vzdorovanie Škótov pred anglickými utlačovateľmi, vzostup Džingischána a príbeh Fridricha I. Barbarossu s jeho Shakespearovsky tragickým koncom.
Predtým ako sa začnem rozpisovať musím poznamenať, že som hral s už nainštalovaným addonom The Conquerors a neoficiálnym addonom Forgotten Empires, čo pridá hre niekoľko bonusov a FE možnosť hrať s vyšším rozlíšením. Taktiež hodnotím len singleplayerovú zložku hry.

AoE2 TAoK obsahuje tak ako prvky stavby, tak rozľahlé bitky s desiatkami vojakov. Budovanie tábora je zábavne, no po čase dôjde k stereoypu, takže budete vďační za misie so skupinou vojakov, ktoré sú unikátne. Podľa roku vydania je každému zrejmé, že v hre nenájdeme zoomovanie, či otáčanie kamery, mapa je 2D, no jednotky na nej sa pohybujúce sú 3D. Celkovo grafika prostredia je nádherne zobrazená, pozorujeme vlnenie na mori, padanie zotnutých stromov alebo postupné rozkladanie tiel padlých bojovníkov. Postavy vyzerajú relatívne reálne podľa toho, čo zobrazujú, no jednotky hrdinov by mohli byť lepšie rozlíšené, či už graficky alebo nejakým indikátorom, sledovať ako v bojovej vrave zahynie Johanka, keďže ju nemôžete nájsť, je ubíjajúce.

Systém hry je postavený na zbieraní surovín a to jedla (kríčky s lesnými plodmi, divá zver, ovce, polia, rybolov), dreva, zlata a kameňa. Narozdiel od svojho nástupcu si tu osadníci nestrkajú suroviny do bezodných vreciek, ale musia ich odnášať do určených skladísk (mlyn=jedlo, píla=drevo, kameňolom=kameň/zlato). Systém je dobrý, no v niektorých misiách pocítite nedostatok nerastných surovín, hlavne na tých menších s viacerými súpermi.

Na to, aby vaša ekonomika narastala potrebujete osadníkov, ktorých vyrobíte z mestského centra, lenže tí potrebujú kde bývať, a tu je kameň úrazu, potrebujete stavať domy, veľa domov, keďže každý dom pridá len 5 populácie. Zamrzela ma hlavne nízka maximálna populácia v kampani, ktorá končí už na 75, výhodou je aspoň to, že každá jednotka zaberá len 1 miesto v populačnom rebríčku. Bude to aj zrejme kvôli tomu, že môžete naraz ovládať len cca. 40 jednotiek (neviem koľko presne, nikdy sa mi to nechcelo počítať).
Tak isto ako v ostatných AoE hrách pri budovaní mesta postupujete rôznymi epochami. V tejto hre sú 4 - Doba temna, Doba feudalizmu, Doba hradov a Imperiálna doba.
Každá epocha prináša so sebou nové budovy a vylepšenia, čím sa stáva vaša armáda modernejšia. Každý národ je unikátny, takže aj keď sa niektoré jednotky a vylepšenia opakujú môže sa stať, že iný národ bude mať niečo naviac alebo mu zase niečo ubudne. Pre rýchlejšie zorientovanie sa pri hre, ktoré jednotky vyrábať alebo na ktoré si počkať, slúži technlogický strom, ktorého základ je vždy rovnaký, len možnost hradu sú vždy iné. Čo v praxi znamená, že sú v na ňom zakreslené všetky jednotky a vylepšenia, lenže tie, ktorými daný národ nedisponuje sú prečiarknuté.

Hra obsahuje niekoľko druhov budov na trénink vašich jednotiek, skrátka všetky jednotiek, ktoré by ste v období stredoveku hľadali, na rekrutovanie vašej armády slúžia : kasáreň - trénink pechoty na blízko; cvičisko lukostrelcov - trénink strelcov; stajne - trénink jazdy; prístav - budovanie rybárskych lodiek, transportov ako aj bojových lodí; továreň na obliehacie stroje - baranidlá, lukostrely, katapultu, delá; chrám - mnísi; a obranná stavba hrad - unikátne jednotky daného národa a ďalekonosné katapulty.
Niektoré misie je možné vyhrať postavením divu (líši sa od národa) a jeho udržaním, no nechápem načo je možné stavať div vo väčšine misií, keďže jeho postavením sa nespustí odpočet len prídete o suroviny.

Vaše jednotky sa s vývojom epochy taktiež dajú vylepšiť. Pokiaľ na začiatku vyrábate domobranu, tá sa dá v druhej epoche vylepšiť na ozbrojencov, po vylepšení už nevyrábate domobranu, ale ozbrojencov a všetky vaše jednotky domobrany boli premenené na jednotky ozbrojencov. Takto sa dá vylepšovať väčšina jednotiek po epochách. Za zmienku taktiež stojí, že ak ste konvertovali nepriateľskú jednotku, po vylepšení, ostane na tej istej úrovni ako bola.
Významnou jednotkou v hre je kňaz, ktorého vyrobíte z napr. kostola, táto jednotka lieči okolité jednotky a taktiež dokáže obrátiť na vašu stranu nepriateľské jednotky (prefarbiť ich), taktiež dokáže niesť relikvie, ktoré pri prinesení do chrámu poskytujú prísun zlata.
Súčasťou ekonomiky je obchod, v ktorom meníte nadbytočné suroviny za potrebné. Taktiež tu môžete vybudovať voz s obchodníkom, ktorý bude cestovať medzi vašim a spriateleným obchodom a nosiť vám zlato. Takúto možnosť poskytuje aj prístav, kde si môžete postaviť obchodnú loď.

Hra poskytuje aj prostriedky na obranu v podobe strážnych veží - je možné do nich poslať jednotky, čím zvýšime ich útok a obranu, jednotkám, ktoré tvoria posádku budov, sa dopĺňa stratený život; už spomínaných hradov a špeciálnych delových veží. Taktiež je možné budovať drevené/ kamenné múry na zdržanie nepriateľa alebo prichystanie cesty smrti.

Do systému hry mi veľmi nezapadá vylepšenie z akadémie, ktoré sa odomkne po postupe do 4. veku a to je vynájdenie púšneho prachu, je to nápomocné pri dobývaní no nezapadá to do kampane. Plus je to nevýhoda pre niektoré národy (napr. Mongoli), ktoré nemôžu rekrutovať delá, ale je zaujímavé, že lode s delami vpohode postavia. Vynájdenie pušného prachu poskytuje delá, strelcov, delové lode a delové veže (nie všetko je dostupné pre každý národ).

Ako som už spomínal kampaň sa skladá z 5. častí, hocí prvá časť je tutoriálova, ale odporúčam ju zahrať aj ostrieľaným veteránom, keďže každa jej časť obsahuje rozprávanie príbehu a posledné 3 misie sú už klasické. Po úspešnom odohraní tutoriálu nás už čakajú 4 čistokrvné kampane pozostávajúce zo 6 misií. Príbeh kampaní je podaný slovami rozprávača doplnenými obrázkami, ktoré začínajú a končia každú misiu. Pred začatím ľubovoľnej misie máte možnosť výbrať si jednu z troch herných obtiažností, a už tá prvá vás môže v niektorých misiách potrápiť. Potom už následuje hra v ktorej nesmie chýbať zadanie úloh a rady pre danú misiu. Všetky kampane sa mi podarilo dohrať za slušných 32 hodín, hoci sa mi zdalo, že kampane boli stále obtiažnejšie, ale najjednoduchšia bola kampaň za Saladina.

AoE 2 dokáže aj v súčasnosti zabaviť hráča po dlhú dobu. Rôznorodé príbehy významných ľudí histórie hru okoreňujú. A k tomu v pozadí hrá klasická AoE hudba. Čo k tomu len dodať, asi len to, že je škoda, že žánér RTS pomaly umiera a novšej takejto hry s dobrým gameplayom/príbehom sa už zrejme nedočkáme, keďže v súčasnosti sa hľadí na grafiku (a z pohľadu tvorcov na zisk) viď. ako dopadla CaC séria.

Pro: dĺžka kampane, príbeh, hrateľnosť, ozvučenie

Proti: niekedy nedostatok surovín, v niektorých misiách neobmedzené zásoby nepriateľa, nízky maximálny limit populácie v kampani

+16

Rage

  • PC 75
Rage je hodne industriálne post-apo, ktoré predbieha a vyčnieva nad všetkými 3D sci-fi hrami, ktoré som hral za poslednú dobu. Atmosféra a soundtrack sa nápadne podobá na začiatky skupín Throbbing Gristle či Einsturzende Neubauten a je tvorená neustálym rinčaním kovu o kov, zvukov motora a vysokým škrekotom mutantov (takmer na úrovni Blixu Bargelda) a perfektne sa hodí do toho hrzdavého a špinavého industriálneho prostredia.

Presne tak, hrdza a špina vystihuje grafickú stránku Rage, ktorý sa nehrá na Falloutovský romantický retro-disneyland, kde vám z každého rádia znejú vintage pesničky z 50tich rokov. Tu je to post-apo ďaleko autentickejšie. Exteriéry v Rage vypadajú nádherne, ale na druhú stranu blízke textúry sú na tom podstate horšie (čo som vyriešil stiahnutím custom .ini súbora, ktorý okrem zvýšenia kvality textúr, opravuje aj množstvo technických problémov).

Akčná stránka hry je neskutočná, nepamätám si, že by ma tak bavilo strieľať v FPSke ako v Rage s Authority Machine Gun. Ale všetky zbrane majú niečo do seba, su perfektne ozvučené, dobré sa ovládajú, jednoducho prestrelky sú FUN FUN FUN. Horšie je už na tom dizajn a fakt, že vás side questy nechávajú opakovať rovnaké lokácie, ktoré ste už raz prešli. To súvisí s problémom, že hra je relatívne dosť krátka a aj napriek tomu, že človek opakuje všetko dva krát som hru prešiel za 15 hodín a to som sa snažil hrať aj tie idiotské minihry. Napriek tomu, kvalita víťazí nad kvantitou, Rage ma výnimočne bavil svojou superb atmosférou, grafikou (najmä exteriéry) a akčnou stránkou.
+16

Mirror's Edge

  • PC 85
Mirror's Edge jsem zkusil jenom tak, abych vyzkoušel něco jiného, neobvyklého (a neříkejte mi, že parkour hry vychází každý den). Každopádně už trailer mě zaujal, tak jsem Mirror's Edge dal šanci (už tím, že je od EA) a nelituji toho.

Příběh
Příběh byl slušně vyprávěn, ale sám o sobě natolik epický nebyl (zvláště to platí o finální kapitole, respektive závěru). Na první pohled (po první cutscéně) by člověk čekal trochu víc, jenomže nedotažený příběh dotáhnou ostatní faktory a s přehledem. Jednoznačně bych řekl, že je tahle hra originální, což zřejmě platí i o příběhu. Rozhodně si tuhle hru člověk nekoupí, aby si užil filmové atmosféry příběhu, tvůrci se ani nesnaží příběh nějak vylepšit zbytečnými drobnostmi a hlavní na této hře je parkour, že jo, takže kdy a kde se Mirror's Edge odehrává asi není úplně podstatné. Hlavní postavou je Faith (možná i feministka, trochu mi ji připomíná - každopádně je sexy), která pracuje pro skupinu, která si říká (v češtině) Běžci a chrání nespravedlnost vůči její osobě a... no znáte to, ne?

Grafika
Tu asi nemůžu hodnotit totožným metrem jako ostatní hry. Opět bych jí charakterizoval slovem nápaditá. Celá hra je vlastně hodně světlá a barevná, což je rozdíl od typických velkoměst ve hrách (jako řekněme Liberty City aj.), celá hra je prozářená světlem, což si záhadně dobře rozumí ze soundtrackem (nevím proč se mi to zdá). Nemusím ji nic vytýkat, opravdu mi to nepřijde nutné.

Hratelnost a obtížnost
Ano, dostáváme se k tomu pro mě nejzajímavějšímu a je to hratelnost. Ta mě totiž nutí vracet se k téhle hře pořád a pořád, pojetí parkouru je opravdu zajímavé (i když zpočátku jsem měl trochu problém s ovládáním). Myslím, že kdo někdy hrál tuhle hru mě pochopí. Když hrajete hru znovu, už víte kudy kam a je to opravdu hodně zajímavé, což ještě doplňují on-line parkour závody. Parkour je hlavní část hry, z které se skládá cca 95% všeho hraní. Zbytek je buď střílení (které považuji za poněkud zbytečné, je to jako kdyby se EA snažilo vměstnat do tohohle titulu přece jenom trochu zkušeností s Battlefieldu, což není potřeba, není zde úplně na místě - ale prý s to dá dohrát i bez střílení) nebo... a už ani nevím, ale parkour mě bavil nejvíc a užil jsem si ho dosyta, zvlášť, když víte kudy kam, to je pak běhání po sluncem zalitém městě doslova báječné. Srší z toho energie.
A, počkat... Ještě obtížnost. Hra na některých místech pro mne zadrhávala, nevěděl jsem kudy kam a opravdu se mi to nehodilo, ale jinak celkově docela vyvážené. Nevím, co bych dodal, asi nic.

Kvalita PC portu (pokud nevíte what i mean, běžte se podívat na můj komentář k Portálu 2)
...
Ale není špatný. Neměl jsem problémy s čímkoliv, každopádně opět počítačová verze vyšla později, než konzolové - nebudu se k tomu vyjadřovat, svůj názor na tohle už jsem říkal a jeho plnohodnotnou formu si zatím nechám pro sebe. Ne, že by mi takovéhle poměrně drobné opoždění moc vadilo, ale EA tím opět tenkrát dokázalo, jak kašle na PC celkově (které by mělo mít správně několikanásobně na vrh) a nejradši by všechny PC hráče umlátilo klávesnicí... (říkám po zkušenostech z jiných moderních her od EA). Opravdu se nebudu víc vyjadřovat ke všem "iksboksům" a "plejstejšnům"... -__- (zatím)

Závěr
Ale jinak super. Mirror's Edge je originální, zábavná a povedená hra, parkour hry se moc nevidí a tuhle bych si troufl označit za nejlepší, jakou jsem kdy hrál. Jenom škoda toho závěru (nic moc)... ale celkově je to fajn hra.
Více v PRO a PROTI

Dostupné pro: PS3 (499,-) / Xbox 360 (499,-) / PC (299,-)

Hra dohrána na: PC
Příběh: 6,5/10
Grafika: -- (zdržuji se hlasování)
Kvalita PC portu: 8/10
Hratelnost: 9,5/10
Obtížnost: 8/10
Finále: 4/10
Cena: 7/10
Dabing: 9,5/10
Český překlad: 10/10
Herní doba: 6/10

Pro: originální nápad, propracovaný parkour, hratelnost, zábava, parkour přes internet (multiplayer), soundtrack, atmosféra, barvy

Proti: střílení, závěr, občas příběh, spíše drobnosti

+16

Shadow Warrior

  • PC --
Létající Lesní Brávci vyklepali z rukávu všechny trumfy za prvních pár hodin a poté už jim nezbylo dost na to, aby živili zábavnost po zbytek doby hraní.

První půlka hry je prošpikována vtipy, easter eggy a zvířecky brutálním vykosťováním. Secrety mají šťávu a nápad, občas je nutno i trochu hledat nebo se odklonit z lineární trasy. Jenže kvalita level-designu jde od druhé poloviny rapidně dolů, začnou se opakovat bezvýznamné potyčky v nudných lokacích, důmyslnost secretů vezme za své a easter eggy jsou na nule.

Ani ty zbraně mě nebavily. Katana je OK. Ale střelné nejsou příliš efektivní a celkově působí spíše jako doplňek. Což je škoda, protože osobně dávám přednost rozžhavenému olovu před chladnou ocelí a předpokládal jsem, že autoři nechají styl hraní na hráči. Většinu hry jsem prošel střílením, ale když šlo do tuhého, musel jsem vytáhnout katanu. A to se mi nelíbí. Použitelný je raketomet a UZI. Taková kuše je nejen slabá (potvory jednotlivé šípy vykrývají, takže pohled na chargujícího hajzla s 10ti šípy v lokti byl opravdu komický), ale do tempa hry se ani moc nehodí. Flambáčomet o ničem, základní pistole a brokovnice jakžtakž. A to je asi tak vše. Upgrady zbraní stojí hromady peněz, munice stojí taky hromady peněz (měl jsem jí většinou nedostatek), oproti tomu katana se upgraduje automaticky sama a zadara. Btw, ten poslední upgrade, kdy při jednotlivých šlezích katana vystřelovala Chi, ten jsem si opravdu užil. Sice jen 4 minuty, ale zvedlo mi to náladu.

Stejně jako v Hard Resetu jsem veškeré příběhovo přeskakoval, protože don’t give a shit a zároveň jsem se neskutečně otravoval u bossů. Na všechny platí stejná taktiky a nemůžu říct, že by to byla zábava.
Délka je úctyhodná, bohužel méně je někdy více. Hard Reset neměl čas nudit, Shadow Warrior to stihne hned několikrát...

**/5
+16 +17 −1

Secret Files: Tunguska

  • PC 70
Duvody, kvuli kterym jsem si Tungusku vybral, byly dva: zaprve me fascinuji zahady a o one udalosti kdesi na Sibiri jsem si toho dost precetl (doporucuji sice starsi, ale ctive napsanou a bohuzel nedokoncenou trilogii Tuseni od Ludvika Soucka). Zadruhe jsem mel moznost hrat ji v nemcine (moje v poradi druha adventura v tomto jazyce po Mozartovi, coz je ale hra puvodem francouzska). Sice bych rozumel anglictine daleko vice, ale aspon jsem se nemusel obtezovat s udajne otresnym dabingem - sice to asi nikomu nepomuze, ale nemecky dabing je v tomto pripade kvalitnejsi, nez anglicky.

Asi nikoho neprekvapi, ze hra z roku 2006 bude mene narocna na hrani, Tunguska navic prinasi i moznost zobrazeni aktivnich bodu na obrazovce. Zcela pak chybi casove omezene akce, coz je pro mne pomerne vyznamne plus.

K pribehu samotnemu se moc vyjadrovat nebudu - da se, ale zadny Indiana Jones to neni, byt se o to hra svou epicnosti i moznosti ovladat dve postavy mozna i trochu snazi. Zaver mi prisel vtipny - at uz pro unik na aerosanich sovetske vyroby, se kterymi si vojaci Wehrmachtu kdysi uzili svoje, nebo pro lehce trapny gag reel a popis udalosti, ktere se staly postavam ze hry (predevsim tedy tem vedlejsim).
+16 +17 −1

Lucius

  • PC 75
Mám rád hry, které svým způsobem vybočují z řady a aniž bych je aktivně vyhledával, jsem náhodou narazil na Luciuse. Stručně se dá vylíčit jako herní zpracování (na motivy) filmu "The Omen" (Přichází Satan!), kde jste v roli malého kluka, který je synem ďábla a vraždí obyvatele většího statku včetně své rodiny.

Lucius sám o sobě je hodně diskutovanou hrou pro kontroverzní téma a pro striktní linearitu. Já osobně jsem si jí ale užíval. Hrát za "nevinné" dítě, které důmyslně osnuje vraždy tak, aby vypadaly jako nehody a potom po sobě zakrývá stopy, takovou možnost jsem doposud neměl. Má to své kouzlo, kdy chvilku se hra jeví jako hra za hodné dítko, kterému matka nakáže uklidit si pokoj a vyčistit si zuby, aby pár minut na to tohle dítě spáchalo vraždu v takovém provedení, jaké známe u brutálních filmových hororů.

Ke hře samotné: hra jak už bylo naznačeno je hodně lineární a ke škodě neumožňuje vybočit ze scénáře, který tvůrci připravili. Máte relativně volný pohyb po poměrně velkém statku, ale jsou tu znát limity a každý úkol má jasně dáný začátek a konec, ke kterému se dá dostat pouze jedním postupem. Hra obsahuje drobné bugy jako když vaše matka projde místností až narazí do dveří a přilepená na nich se snaží kráčet kamsi do prostoru za dveřmi. Některé postavy mají problém s interakcí s prostědím - postava jde, něco udělá a šahá za textury nebo podivně bloudí domem. Těch drobností je více, ale pořád to není nic, co by mi kazilo žážitek ze hry. Teď z té lepší stránky:

Malý klučina se ve snových vizích učí od samotného Lucifera zajímavé dovednosti začínající u telekineze, ničení drobných předmětů až po dočasnou schopnost ovládat něčí mysl nebo schopnost někomu vymazat nedávnou pamět. Hra obsahuje hodně dobře zpracované cut scény kdy z některých jde až mráz po zádech. Vše je podbarvené hudbou šitou na míru u které je jen škoda, že se po čase jen opakuje. Kamera u cut scén má takřka filmové provedení a místy může mít člověk pocit, že je to vlastně kombinace hry a filmového vyprávění. Nechybí vizuální orgie v některých scénách, ktere spolu s atmosférou, hudbou a chladným dětským obličejem dělají povedený zážitek. Líbilo se mi, že ve finální části máte na výběr ze dvou provedení, kdy obě jsou zajímavým nejen herním ale i vizuálním zážitkem.

Přestože Lucius budí rozdílné názory, je poměrně jasně lineární a najdou se v něm chyby, i přes to všechno to byla hra, kterou jsem si užil. Jen škoda chyb a některých do konce nedotažených věcí. Scéna, ve které v závěru formuje klučina v ručičkách fireball aby ho mrštil po knězi, který zaříkává vymítací zaříkadla, neměla chybu.

Pro: Provedení, cut scény, maskování stop, originalita jednotlivých "nehod"

Proti: Bugy, striktně lineární děj, hráč může místy bloudit

+16

Gone Home

  • PC 65
Další z experimentálních herních počinů, které se pokouší prostřednictvím interakce hráče s herním prostředím navozovat stavy podobné těm, které v lidské mysli vyvolává čtení poezie. Snaží se svým působením vyvolat hnutí v mysli hráče, navodit pocit, ať už jakýkoliv. Svou podstatou se Gone Home podobá hře Dear Esther, i když herní náplní se poněkud odlišuje, nešmejdíte tu rozlehlým okolím, nýbrž šmejdíte ve věcech v uzavřeném prostoru domu. Mě osobně více pohltila melancholie Dear Esther, jejímž autorům se podařilo lépe využít náznaků a sevřenosti příběhu. Obecně je ve filmech, literatuře nejvíce interpretováno nedořečené, svůj interpretační potenciál Gone Home jistým způsobem zahazuje sama, když je hlavní dějová linka téměř do puntíku zodpovězena, navíc dosti tuctově. Gone Home je kvalitní jen do té míry, do jaké je hráč ochoten se jí přízpůsobit. Když to svede, může objevovat, fantazírovat, spřádat možné teorie, vytvářet svůj vlastní příběh a cítit se, no, tak nějak smutně, ale dobře.
+16 +17 −1

Mortal Kombat

  • PC 85
Jakožto hráč odkojený počítačem a časopisem Score mám v sobě zakořeněný odpor ke konzolím (je to z větší části póza). Konzolistům jsem vždycky záviděl jen dvě věci: 1) dřívější release her 2) Mortal Kombat. Nyní, po 15 letech čekání konečně můj druhý problém odpadá, neboť nový Mortal Kombat dorazil i na PC!

Na první pohled svižný a pohledný Unreal 3 engine, v menu spousta možností a dokonce story mode, hah! Singleplayerová kampaň vychází z filmů Mortal Kombat 1 a 2, ctí jejich příběhový rámec a načrtnuté vztahy mezi postavami. Je velice příjemné, když ve hře procházíte částmi, jež si vybavujete z filmů a potkáváte známé postavy. Aby však nebylo dění předvídatelné, kopíruje kampaň filmy jen zhruba do poloviny, pak se příběh odchyluje a souběžně s tím jeho úroveň zhoršuje. Postavy se recyklují, některé musíte porazit i 4x, takže jejich „nesmrtelnost“ začíná být malinko otravná. V průběhu cca 6-8 hodinové kampaně (což už samo o sobě je wow!) narazíte na překvapivé množství in-game animací, které slepují váš pochod od jedné bitky ke druhé. Je to příjemně stupidní. :)

Charaktery jsou posbírány ze všech předchozích Mortal Kombatů, mají i staré známé specialitky a kouzlíčka, ovšem to zdaleka není vše! Přibylo obrovské množství „kombíček“ – pro každou postavu existuje cca 20 různých sekvencí a kombinací úderů, které soupeře donutí vymalovat podlahu červenou a litovat, že se radši nedal na vyšívání. Když pak zkombinujete některá komba s dalšími specialitami/spelly, můžete soupeři vzít třeba 20% života, aniž by to mohl vykrýt… Pokud tedy nepoužije breaker, což je nová věc stejně jako brutálně efektní brutalita, kterou můžete použít, když se vám v souboji nabije příslušný ukazatel. Hratelnost tedy patří ke špičce svého žánru, nedovedu si ani moc představit, že by to šlo udělat lépe…

Tato fúze starého, známého konceptu se spoustou nových inovací a vylepšení utváří vskutku kvalitní, chytlavý a až nečekaně zábavný herní zážitek. Když si k tomu připočtu, že všechnu tu nádheru můžete konečně hrát s kamarády v multiplayeru online, nelze než prohlásit: „bravo“ a tím nemyslím ten časopis…
+16

Outlast

  • PC 90
Ale tak tohle bylo opravdu mrazivé, hraní Outlastu v jednu ráno je opravdu hodně působivé. Dle mého názoru atmosféře a mrazivosti tohoto titulu se nevyrovná ani stará známá Amnesia. Na titul od začínajícího vývojáře se Outlast povedl na jedničku a přes různé nepříjemné drobnosti při hraní této delikátně mrazivé záležitosti mrazí opravdu hodně.

Hlavní postavou je novinář jdoucí za představou plné peněženky přes jakékoliv překážky, jenž jednoho poklidného večera zajede s kamerou podívat se do starého blázince Mount Massive Asylum. Zjistit, co se tam stalo a zřejmě by za odpověď na to dostal pěkný balík. Ignoruje všudypřítomné náznaky toho, že něco není v pořádku a starým oknem vleze dovnitř. Kdyby věděl, s čím si zahrává, nikdy tam nelezl.

Ano, zní to jako typický americký hororový trhák, při jehož sledování se dvakrát podíváte, jestli někdo není v kuchyni a na závěr řeknete "No a co", ale atmosféra Outlast je tak hustá, že by se dala krájet a vžít se do role ubohého novináře je opravdu výzva. To si navzájem rozumí s epickým grafickým zpracováním. Tahle hra totiž (až na drobné vyjímky) vypadá opravdu jako interaktivní film, grafika je opravdu téměř dokonalá a celá hra tak vypadá jako skutečnost, jak jsem říkal - interaktivní film.

Novinář brzy zjistí, že opravdu něco není v pořádku. Kromě mrtvých těl nebohých hlídačů brzy nalezá dokumenty a spisy, které vše vykreslují v pravém světle. Později mu vše dojde - nechci v této recenzi popisovat tu nejepičtější část příběhu, protože ji může číst někdo, kdo hru doposud nehrál - a taky mu dojde, že to všechno byla chyba (dojde to i vám) a začíná hledat cestu ven. Bohužel už je pozdě.

Bohužel se nyní dostáváme k záporům a tím je "předskriptovanost" všeho možného. První věc trpící tímto nedostatkem jsou monstra. Jejich prvním problémem je to, že zřejmě mají vypadat děsivě a vyděsí vás jenom v tom případě, že se znenadání odněkud vynoří nebo vás vytáhnou ze skříně - to je pak něco - ale sama o sobě (svým vzhledem) moc děsivá nejsou. Potom se dostáváme k té předskriptovanosti. Hlavní je, že všechny ty obludy vypadají skoro stejně a za celou hru se potkáte s asi jenom pěti druhy monster. Pak to druhé a to je to, že jejich umělá inteligence je na velmi bídné úrovni. Když utíkáte před nějakou obludou, zaběhnete za roh a schováte se pod postel, máte vždy prakticky stoprocentní jistotu, že se pod tu postel nepodívá (pokud vás neviděla jak se pod ní schováváte). Když je na vás celá hra ve svém průběhu tak drsná a někdy je její hraní totálně dech beroucí, mohlo by se vylepšit toto.
Dalším nedostatkem je zřejmě nedostatek nápadů scénáristy. Zatímco původní nápad byl opravdu epický, později se v celé hře opakuje tento postup: Nejprve se máte dostat někam a pak zas někam a pak se to všechno z nějakého důvodu pokazí a začínáte zase od nuly (ano, opravdu smůla nebohého novináře). Často se také setkáte s úkolem posbírat několik věcí (přičemž vás pronásleduje obluda) a pak je všechny sestrojit dohromady. Kdyby herní náplň byla rozmanitější, vůbec bych se nezlobil.

Všechno to je ale doprovázeno tou epickou atmosférou, která vás celou hru pronásleduje. Outlast vám nedá spát, ale ani vás nenechá si vydechnou, při hraní kterékoli části hry cítíte mráz (který má na svědomí také kvalita zvuku, takže doporučuji kvalitní sluchátka a nezapomenou pořádně zesílit) a neustálý pocit, že vás někdo sleduje, může se vynořit z jakéhokoliv kouta a zabít vás, málo kdy se cítíte tak bezbranně. A to je to co se vývojářům opravdu povedlo a to hlavní co vás bude držet při této hře. Mimochodem hra úžasně svižně ubíhá, jakmile se rozhodnete už jít spát, přijde něco, co vás nenechá klidným a dohrajete vše za dva večery. Může se zdát, že dávám příliš vysoké hodnocení, ale tohle dílo si těch 90% opravdu zaslouží, i přes ty nedostatky je hlavní atmosféra a Outlast budete hrát jedním dechem. Díky této hře budete dokonce života vzpomínat na tu chvíli, kdy jste dostali svůj první infarkt.
Více v PRO a PROTI

Hra dostupná pro: PC (399,-) / PS4 JIŽ BRZY ZA CCA 1599,-

Hra dohrána na: PC
Příběh: 9/10
Grafika: 9,5/10
Ozvučení a soundtrack: 9,5/10
Atmosféra: 10/10
Hratelnost: 9/10
Umělá inteligence: 4,5/10
Kvalita PC portu: 10/10 (také proto, jelikož hra vyšla pouze na PC :D)
Závěr: 7/10
Herní doba: 7/10
CELKOVÉ HODNOCENÍ: 9/10

Pro: epická atmosféra, hratelnost, grafika, extrémně děsivé, realistické, systém nočního vidění, ozvučení

Proti: umělá inteligence, opakující se věci v příběhu

+16

Outlast

  • PC 80
Outlast je hra, nad kterou přimhouříte oči. Má vady na kráse a prakticky nulovou znovuhratelnost, nicméně při tom jednom hraní vás do sebe stejně vtáhne a až do závěrečných titulků nepustí ven, podobně jako blázinec hlavního hrdinu.

Zápletka i scénář hry jsou jedno velké klišé, rozuzlení mi přišlo až kýčovité, nicméně survival horory, podobně jako akční hry, mají tu výhodu, že tyto složky mohou svým audiovizuálním zpracováním, atmosférou a hratelností upozadit. A to je přesně případ Outlastu. Atmosféru má jaksepatří mrazivou a hutnou. Nutno však dodat, že velkou rolí se na ní podílí bezmocnost hlavního hrdiny, jehož jedinými zbraněmi proti agresivním bláznům a maniakům jsou útěk a skrývání se. Kdyby se postava mohla fyzicky bránit, hra by tím hodně ztratila na působivosti a děsivosti, jelikož samo prostředí zdejšího blázince v tomto smyslu jiné hororové hry do země nijak nezadupává. Se "stealth" postupem hrdiny si ale autoři mohli vyhrát více. Schovávačky se neustále opakují a vaši pronásledovatelé při nich ještě navíc prokazují někdy lehce dementní umělou inteligenci (nicméně jsme v blázinci, že). Když například utečete do místnosti s jediným východem a schováte se do jedné ze dvou tří skříní a blázen, který je vám v patách se podívá do jedné z nich (většinou té, ve které nejste) a pak odejde s tím, že jste asi použili kód na procházení zdmi (?), působí to až trochu komicky. Nicméně i přes tuto kritiku to v praxi nijaká bída není a stejně se budete lekat a snad i poctivě bát. Několikrát jsem skutečně málem dostal infarkt, což se mi při hraní (i hororových her) vůbec nestává často (aniž bych si to sám pro sebe pro lepší pocit z hraní nepřihrával).

Neschopnost postavy vyvíjet jakoukoli silovou aktivitu je možná až trochu přitažená za vlasy. Ze začátku je to pochopitelné, nicméně časem by (vezmu-li v potaz chladnou logiku a "realističnost", neohlížeje se na zmiňované principy budování atmosféry) snad už bylo docela smysluplné, kdyby třeba mohla popadnout nohu od židle nebo nůž a trochu se (alespoň některým) bláznům bránila - o to více, je-li celou hru schopna držet kameru. Alespoň já bych si mezi psychopaty tedy s něčím takovým v ruce připadal lépe. Interaktivita prostředí by mohla být vůbec rozmanitější, postava nemůže ani například rozbít okno (hle, tím by se vlastně celá hra vyřešila) nebo třeba odházet trochu harampádí, které jí brání v postupu chodbou. Ale to je obecný nešvar většiny her, když potřebují hráči zamezit v přístupu někam, kam nemá chodit.

Hra má optimální délku, přiměřený spád a nijak nestihne rozbřednout. I nascriptované scény působí přirozeně a hraní nenarušují. Grafika je povedená a maximálně vstřícná hratelnosti. Jen postavy bláznů mohly být rozmanitější, protože se moc opakují. Zvuky a hudba jsou velice dobré, i když občas trochu nemístně a matoucně používané. Pár úkolů, které při svém postupu budete muset splnit bohužel přílišnou originalitou neohromí a opakují se i v rámci hry.

Celkově ale nemůžu než Outlast doporučit a ačkoli se k němu patrně po dohrání vracet nebudete, nějaké kladné dojmy ve vás určitě zanechá. a těch pár hodin, které mu věnujete, za to stojí. Takhle po přečtení to asi dělá spíše negativní obraz, ale to je hlavně tím, že atmosféra se musí prostě prožít, psát o ní nemá příliš smysl. A jelikož je hlavním tahákem hry, už nečtěte a běžte si jí zahrát...
+16

Brothers: A Tale of Two Sons

  • PC 95
Tato hra je absolutní novinkou a tím nemám na mysli pouze datum vydání. Je to především novinka ve světě adventur! Slovo adventura, čili dobrodružství, je zde pojato naprosto originálně. Když jsem tuto hru našla pod kolonkami "adventura > 3D adventura > akce > arkáda" nevěděla jsem, co si o tom mám myslet. Spustila jsem hru, která působila slibně, avšak hned mi klesla brada a nálada, jakmile se mi naskytl pohled seshora na dvě malé postavičky. Představa, že nebudu hrát typickou adventuru, kde mám kombinovat předměty (a přitom v klidu přemýšlet u hrnku kávy jako typický adventurista), nýbrž arkádu s rovnou dvěma (!!!) postavami a navíc je ovládat oběma (!!!) rukama, se mi nelíbila. Nechtěla jsem hrát skákačku, či hopsačku, nebo bojovat proti obludám z roští :-D. Nicméně jsem tomu dala šanci, jelikož příběh začínal slibně a grafika se mi líbila. Překonala jsem prvotní rozčarování a šla na to.

Příběh začíná v jedné malé vesničce v horách a úkolem vašich dvou bratrů je sehnat drahocenný lék pro vašeho velmi nemocného otce. Lék se však nachází velmi daleko, vydáte se tedy pro něj. Na cestě si navzájem pomáháte - obě postavičky menšího a většího bratra se nedostanou jednotlivě dál - potřebují jeden druhého. Ovládáte je buď najednou, nebo střídavě. Menší bráška je hravý, milý, bláznivý, ale zato velmi vnímavý, větší je, jak se předpokládá rozumnější až tedy v jisté zásadní věci rozhodně rozumný nebyl.., silnější a vážnější. Hra se vlastně snaží, aby jste si "zvykli" na svého brášku. Na to, že jste na všechno dva a že vše prožíváte spolu. Věřte nebo ne, dřív nebo později to prožívat budete. Během cesty vás bude čekat mnoho nástrah lesa, kouzel a především zvláštních tvorů, na které by jste si měli dát pozor. Grafika na vás udělá dojem. Navštívíte opravdu krásná místa, nebo naopak strašidelná a ponurá. Já myslím, že už teď rozhodně nemluvím o arkádě, ale o adventuře ;-)

Abych však nepěla jen ódy na radost, je tu pár věcí, které mi sice nijak zvlášť nevadili, avšak nabízejí se, abych je zmínila. V každé navštívené krajině jsou nějaké úkoly, které musíte splnit, aby jste se dostali dál. Co mi trochu vadilo, že nebyly nijak extra těžké a "záseky", které se vám můžou stát jsou spíše chybou v ovládání než ve vaší mysli ;-) např. zásek tradičně u pák - jeden tlačí, druhý tahá a nic se neděje, i když už člověk zkusí všechny variace tahání, mačkání a tlačení oběma rukama, které vás už z toho začínají bolet :-) Další se týkal pomáhání si obou bratrů - později se dost opakuje, to, co má kdo udělat, atak už vlastně není co vymýšlet a dá se tedy předpokládat, co se od vás bude čekat. jeden nastaví ruku, druhý po ní vyleze a pak shodí lano.. Další věc je, že jí máte za pár hodin dohranou-chtělo by to delší čas hraní :-) A poslední věc, která mi trochu vadila byl konec.. Připadalo mi to dost morbidní. Umře mu maminka a teď i bratr? A málem i otec? Na druhou stranu, právě díky tomuto konci, to ve vás opravdu něco zanechá.

A závěr?
Rozhodně tu není prostor k tomu, aby jste se začali nudit. Hra vás totiž sama donutí dostat se dál, ještě dál.. Budete si ve skrytu během hry říkat: A co je potom? Kam půjdeme příště..? :-) Nemůžete se od ní odtrhnout, protože chcete vědět jak tohle všechno dopadne. Zvláštní je, že hra není nijak zvlášť na pohled zajímavá. Je zajímavá až jí začnete hrát. Nevěřila jsem tomu, ale zpětně, když o ní přemýšlím, nepřemýšlím o ní jako o hře, ale jako o filmu. Ještě jinak, možná i jako o opravdovém životě. Každopádně je výjimečná - víc takovýchto her!

P.S.: Adventuristi, opravdu to zkuste. Opravdu ano!

Pro: Originalita, děj, který vás vtáhne, emoce, zajímavost, grafika, zvuk

Proti: Občas ovládání, kratší doba hratelnosti, opakovanost akcí obou bratrů

+16 +17 −1

Fallout 1.5: Resurrection

  • PC 65
Už začátek hry přinesl určité pochyby o kvalitách díla - hrdina se probouzí v jeskyni, se ztrátou paměti. Klišé jak řiť, ale víme co s takovým začátkem nadělal Planescape: Torment, takže jsem nad tím mávnul rukou a pokračoval ve hře. O pár minut dál se mi starostka úvodní osady představila slovy "jmenuji se starostka[...]", což už bylo mírně wtf a dávalo tušit věci příští. Úvodní vesnici (=vyspělejší Arroyo/squat před V13) zakončila jakási slovní hříčka na téma proč se Rat Hole říká Rat Hole, kterou dokonale zabil anglický překlad. (A které se v české verzi imho mělo říkat prostě Díra.)

Rat Hole (=Den) je první větší "město", ve kterém si můžete vybrat jestli budete plnit questy pro bandu hrdlořezů, nebo radši pro bandu feťáků. Samotný quest točící se kolem jejich konfliktu patří asi k nejsvětlejším bodům Ressurection, ale vzhledem k tomu, že ani jedna strana nejsou zrovna sympaťáci, jsem se tu při první návštěvě dlouho nezdržoval a vyrazil dál, do Seditu (=asi jakože Klamathoidní Hub).

Touhle dobou už si nešlo nevšimnout, že všechny postavy jsou napsané jedna jako druhá a cca 4/5 všech NPC jsou od sebe podle dialogů v podstatě k nerozeznání - trochu se liší mírou nevrlosti, ale jinak je to jeden sterilní šablonopanák vedle duhého. V Seditu sídlí všechny 3 ze 3 karavaních společností v oblasti, ačkoliv tu v podstatě nic zajímavého není, snad krom jeskyně plné páračů, kteří z nějakého důvodu nepožírají místní obyvatelstvo. Sedit je jinak asi nejnormálnější lokace. Mimochodem lokace jako takové jsou poměrně dobře vyvedené a je to jedna z mála věcí, kterou autoři modu obstojně zvládli.

Dál máme ve hře ještě Corath(=Redding), což je taková větší obdoba Rat Hole, ale stojej proti sobě ještě větší hovada (plus si každý ve městě myslí že zákon o ringu "dva vejdou jeden vyjde" je dobrý nápad) a Albaquerque (=Vault City), které... je relativně normální. Když pominu, že jsem musel za "blbé průvodcovské kecy" vysolit několiset(!) zátek, abych vůbec pohnul s hlavním questem, který má vůbec sklony se vytrácet mimo dění. (Ten mimochodem ačkoliv je klišovitý a značně předvídatelný nedopadnul po příběhové stránce zas až tak katastroficky.)

V Albaquerque se ke mě přidala Lystra, do té doby nejlépe napsaná postava v celé hře. A vydrželo jí to zhruba do chvíle, kdy se ke mě na konci dialogu přidala - v ten moment se sympatická mladá dívka s rebelskými sklony změnila na upjatou pipinu a.. no.. nic.

Dál už jen nepřátelská základna, nebo dvě. Rozsahem tedy FO1.5 optimisticky pokrývá 4 města, čili asi třetinu FO2. Bohužel skill-checky na konci hry si říkají alespoň tak o dvojnásobek obsahu. Navzdory vysoké výdrži nepřátel a zabugovaným náhodným setkáním jsou souboje tou nejlepší částí Ressurectionu, což je bohužel do značné míry dáno tím, že mechanismy soubojů autoři Ressurectionu nedělali.

Obecně jako RPG by snad Ressurection mohl obstát za 70 bez většího remcání. Jako Fallout hra se ale jedná o téměř jednoznačný fail a kdybych měl hodnotit jen samotný nový obsah, bylo by to za 35. Ressurection na Falloutí formuli prostě kazí skoro všechno a jakkoliv jsem se snažil být při hraní trpělivým optimistou, nakonec musím konstatovat, že bych byl jakožto příznivce Falloutu radši, kdyby Ressurection vůbec nevyšel.
+16 +21 −5

Deadly Premonition

  • PC 100
Deadly Premonition je hra jako málokterá jiná. Je to čistě kultovní záležitost. Neviděl jsem nikoho, kdo by řekl "Jo, ujde to, ale tohle a tamto mohlo být lepší". Hra si vás buďto podmaní, a jakékoli její nedostatky budete s radostí ignorovat, nebo vás hra jednoduše neosloví a její technické nedostatky a způsob podání pro vás z tohoto titulu udělají nehratelný paskvil, který s chutí hodíte do pomyslné sekce "Tohle už nikdy nebudu hrát" .
A právě z tohoto důvodu nemá smysl hru hodnotit objektivně. Protože jestli vás hra chytne nebo ne, nezáleží na nějakých vlastnostech hry, propracovanosti příběhu či blbinek jako rybaření s možností z vody vytáhnout zajímavé předměty. Jestli se vám hra bude líbit nebo ne, je čistě ve vás.
Teď si budu trochu protiřečit, když začnu popisovat co dělá hru tak úžasnou. Budu to však popisovat zaujatě, pohledem člověka, kterého tento titul oslovil.

Já jsem Francis York Morgan, agent FBI. Říkejte mi York. Jsem tady kvůli případu.
Francis York Morgan je surrealistický jako celá hra. Jeho všudypřítomné alter-ego Zach vyplňuje všechny pasáže, které by jinak byly prázdné, ale je taky kritickým komponentem při vyšetřování.
York je velmi schopným agentem FBI. Jeho schopnosti dedukce jsou vysoko nad rámec všech ostatních postav, leč někdy jsou pomalejší než odhad samotného hráče. To samozřejmě vede k mnoha komediálním pasážím, kdy se York snaží přijít na něco, co vy už dávno víte.
Yorkova osobnost, i jeho alter-ego, jsou vázány na jeho minulost z dětství, kterou budete postupně odkrývat v jeho snech a vzpomínkách. Kdykoli však York začne mluvit o svých zážitcích z puberty, rané dospělosti, ale i z jeho úspěšné kariéry, budete jen s úšklebkem poslouchat co z něj zase vyleze.
York například u večeře začne popisovat, jak dopadl masového vraha který si z lidských lebek udělal talíř a toaletu. Zmínil také, že jedl ze stejných lebek do kterých močil a klad velký důraz na to, jak nehygienické to bylo.
Mezi Yorkovy denní rituály patří například věštění z šálku kávy, jednostranné konverzace se Zachem o béčkových filmech z 80. let, ale taky řešení nenápadných problémů, kterých si nikdo jiný nevšímá. No samozřejmě nesmíme zapomenot na to, že York je velmi silný kuřák, kterému nedělá problém si zapálit uvnitř nemocnice a cigaretu típnout o talíř se snídaní.

Vítejte v Greenvale

Greenvale není jen lokace, ve které se hra odehrává. Je to virtuální město. Všechny postavy mají své denní rutiny, zájmy a pohybují se po městě celkem realisticky. Postavy se navzájem navštěvují, nebo si třeba jednou za čas odjedou do lesa na procházku. Samozřejmě chodí do práce a občas si taky zajdou někam na jídlo. Nikdo ve hře není statickou postavou, kterou byste pokaždé našli na jediném místě. Někdy budete až žasnout, kde se některé postavy zrovna nachází a vězte že sledovat jejich chování může vést k zajímavým objevům ve vašem vyšetřování.
Kromě toho je Greenvale plné sbíratelných předmětů, zajímavých lokalit a nápaditých atrakcích.

Poznejte své sousedy
Deadly Premonition je hra plná postav. A interakce s nimi tvoří tu nejdůležitější a pravděpodobně nejzábavnější část hry. Budete se dostávat do takových situací, nad kterými by běžný hráč jenom nevěřícně zvedl obočí a pronesl "What the fuck?". Ale právě ten surrealistický nádech postav a celé hry je důvod, proč je Deadly Premonition pro mnohé tak úžasným počinem.
Asi každá postava ve hře má svá tajemství, jejichž odkrytí vám nebudou usnadňovat. A téměř všichni jsou nějakým způsobem propojeni s vaším případem.

Čas vás tlačí, ale není možné ho mít málo
Příběh budete posunovat navštěvováním (nebo nenavštěvováním) předem určených míst, kde jste si například domluvili schůzku s někým kdo vám chce pomoci, nebo kde zrovna hodláte někoho sledovat. Nemůžete ale jen tak přijít na místo určení a začít novou misi. Musíte také přijít v určitý čas (a ano, můžete přijít i pozdě a misi nestihnout). Na to se váže fakt, že jedna virtuální hodina trvá dvacet minut reálného času. Takže se nestane, že byste neměli čas na vlastní vyšetřování a samozřejmě taky všemožné aktivity. Ve hře můžete rybařit, hrát šipky, závodit a mnoho dalšího, ale samozřejmě taky navštěvovat různé postavy a mluvit s nimi o různých věcech. Do toho všeho musíte stíhat jíst a pít, spát, holit se a samozřejmě taky starat se o své oblečení, jinak vám narostou vousy jak Robinsonovi a po pár dnech nevyměněného oblečení kolem vás začnou poletovat mouchy. No a aby toho nebylo málo, musíte se občas stavit v obchodě a koupit si potřebné vybavení, od návnad pro rybolov, přes koblihy a kávu, až po automatické zbraně. Nutno taky podotknout, že neexistuje žádný obchod se vším a dokonce existují podobné obchody s různým sortimentem, takže musíte hodně cestovat. No a to už pak stojí za to si dopředu naplánovat trasu, abyste stihli přijet všude tam kam chcete v co nejkratším možném čase. Je zvláštní, že sprchovat se nemusíte. Autoři se asi báli, že by to bylo až moc zvláštní na hru s tak nesmírně vážným tónem.
Pokud byste náhodou času měli až příliš mnoho a chtěli jste raději zjistit kdo je vrahem, můžete si zapálit cigaretu a čas velmi výrazně zrychlit.

Ne, tohle není obyčejný příběh
Samotný příběh patří bez debat do nadprůměru a sám ho kvalitou považuji za rovnocenný se Silent Hill 2 či Alan Wake. S čím ale mnozí budou mít problém, je jeho podání. Deadly Premonition totiž nemá problém nasypat vtipnou kaši do vážné scénky a ne každý to musí skousnout. Další bariérou je zcela surrealistické chování všech postav. Tímto si opět ale připomenu Silent Hill 2, kde také nikdo nebyl zcela normální a každý měl nějaký svůj příběh, který jste často museli odkrývat hledáním předmětů po hře, pozorností, ale také chladnou dedukcí. V Deadly Premonition tomu není jinak a je to navíc okořeněno tím, že se můžete po hře téměř zcela volně pohybovat a jednotlivé postavy tak doslova šmírovat. Některým můžete dokonce prohledávat byty.
Příběh se pohybuje relativně pomalu, ale zcela neúprosně. Je jenom na vás jestli si vezmete jenom to, co vám hra přímo naservíruje, nebo jestli si sami skočíte do kuchyně a objevíte chody, o kterých byste jinak nevěděli.


Hrát Deadly Premonition a mluvit o ní jsou dvě různé věci. Abyste mohli hru hrát, musíte se nejprve zcela sžít s jejím ovládáním a herními mechanikami. Musíte si zvyknout na dosti zvláštní řízení auta, které je hodně ztíženo pokud zrovna prší. Musíte si zvyknout na prapodivný bojový systém, který vás bude dostávat do naprosto rozpačitých situací, kdy nevíte jestli se smát tomu co právě vidíte, nebo skřípat zuby frustrací. Pak je tu samozřejmě surrealistický nádech celé hry a postav. Na to si nejde zvyknout. To je jedna z věcí, co dělá Deadly Premonition tím, čím je, a pokud se vám to nelíbí hned ze začátku, nemá smysl hru hrát dál, protože se nepřenesete přes první nevyslovený vtípek nad rozkuchanou mrtvolou.

Když se mě někdo zeptá, jestli jim Deadly Premonition doporučím, jednoznačně říkám ne. Kupovat jen na vlastní nebezpečí. Deadly Premonition je hra, kterou ocení jen velmi specifické publikum. Kdybych hru měl hodnotit objektivně, možná se vyhrabe na tři a půl hvězdičky kvůli velmi propracovanému světu a příběhu, ale hra je plná prvků, které ji doslova znepřístupňují širšímu publiku. Subjektivně však toto dílo vidím jako jeden z největších herních klenotů všech dob, který se z mého povědomí už nikdy neztratí, stejně jako tomu bylo například u Silent Hill 2.

A nyní následuje sekce pro ty, kteří hru nikdy nehodlají dohrát. Pro ty, kteří v ní vidí jenom její nedostatky. Následuje popis plný tvrdých spoilerů, který vysvětluje, o co v této hře sakra jde.
Francis York Morgan do města přijde vyšetřovat vraždu, která je spojena se serií mnohá jiných vražd. Na místě činu byly nalezeny prazvláštní červená semínka, jejichž původ se York snaží zjistit již dlouhá léta. Postupem příběhu York zjišťuje, že semínka pochází právě z Greenvale. A leč najde konkrétního vraha obětí z Greenvale, zjišťuje, že situace je ještě mnohem složitější, než se původně zdálo, protože vrah neměl šanci spáchat všechny ostatní vraždy. Celý příběh se pak dostává do nádechu nadpřirozena a samozřejmě taky proniká do Yorkovy minulosti. Až k samotnému konci hry totiž přijdete na to, že Zach není Yorkovo alter ego, ale naopak. Jako malé dítě, Zach byl svědkem vraždy vlastní matky, spáchanou jeho otcem. Zjišťujete, že jeho otec měl důvod, proč svou ženu zabil a York se pak dostává do velmi podobné situace. Dostanete se tady ke zjištění, že York byl způsob, kterým se Zach s tímto zážitkem vypořádal. Právě proto se York neustále radil se Zachem na případech, protože to byl právě Zach kdo měl všechny potřebné schopnosti pro to, aby se stal vynikajícím agentem FBI.
Během hry samozřejmě odkrýváte i historii samotného města. Dozvídáte se, proč obyvatelé nevychází z domu když prší, a přicházíte na to, kdo ve skutečnosti byl vrah v rudém plášti. Toto téma by samozřejmě vydalo na jednu celou hru a spoustu věcí si člověk musí domyslet.
No a do toho ještě je potřeba připočítat fakt, že celý příběh je otevřený k různým možnostem interpretace, stejně jako třeba v Silent Hill 2, kde ten nejlepší konec mohl zároveň být interpretován jako ten nejhorší. Deadly Premonition vám sice ukazuje monstra a ohavnosti, ale zároveň taky nabízí logické vysvětlení všeho, včetně Yorkových návštěv "druhého světa", kam se dost příhodně vždy vypravuje zcela sám a s nikým o těchto zážitcích nemluví.
Zajímavostí je také fakt, že hra vám už od začátku našeptává, kdo je ve skutečnosti vrahem. Vrah nejenom že má inkriminující poznávací značku na autě a na zahradě mu roste stejný strom, ze kterého pochází rudá semena nalezená v místě vražd, ale můžete ho sledovat jak se pohybuje v některých místech činu během deštivých dnů, kdy normálně nikdo nevychází ven.
A nelze opomenout fakt, že než vraha dopadnete, odkryjete velmi spletitou síť neuvěřitelných spojení mezi jednotlivými postavami. Hra se postupem času mění z velmi vtipné hororové adventury v docela surový, surrealistický thriller. A korunu tomu všemu nasazuje právě konec, kdy se dozvídáte pravdu o hlavnímu hrdinovi, kterého (pokud se vám hra líbí), si během času hry naprosto zamilujete.

Pokud by vás zajímalo víc, vždycky je tu Deadly Premonition wiki, která je mnohem obsáhlejší, než cokoliv co bych sem mohl kdy napsat.

Pro: Všechna pro

Proti: Všechna proti

+16