Pár měsícu jsem si sice jen prohlížel obal, ale když jsem hru nainstaloval na zbrusu nový Celeron 466, nevěřil jsem svým očím. Parádní grafika, vtahující barevné provedení, pěkné efekty a ta rychlost! Při hraní Rollcage jste najednou uvnitř, svištíte v nadpozemském světě nadpozemskou rychlostí, krajina se rozmazává… Do toho parádní soundtrack a vy zapomínáte, že kolem existuje něco jako realita! Když jsem později mohl srovnat hru s podobným Wipeoutem, Rollcage se mi zdá mnohem sympatičtější.
Dalším skvělým plusem byl multiplayer v splitscreenu. Tehdy v roce 2000 ani ještě pár let poté nebylo moc možností, jaksi zahrát s živými soupeři. Internet pro běžné smrtelníky neexistoval a LANky se začínaly pořádat také až pár let poté. S kamarádem se na jednom PC závodilo skvěle, zkrátka super pařba. Jediným a za to poměrně závažným problémem Rollcage byl nízký počet tratí. Na první pohled sice 4 světy každý se 4 tratěmi nejsou málo, jenže Neo City se mi tehdy zdálo příliš nepřehledné, tmavé a takové nic moc, takže zbývaly už jen „mimozemské“ Harpoon Islands, Sapphire Springs a Outworld. 12 tratí sice pořád ok, ale když ony jsou poměrně krátké, za pár hodin je znáte všechny nazpaměť.
Pro: grafická stylizace
Proti: hlavní hrdina, děj, bugy... a zombíci zase nejsou zombíci, ale Shadows, rádoby WOW závěr, který je spíš debilní