Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Soldier of Fortune

  • PC 90
Soldier Of Fortune je bezesporu jedna z nejvydařenějších akčních stříleček z pohledu první osoby ze staré školy. Pravda, je to hra, která nedávno oslavila 16 let od jejího vypuštění do herního světa, ale to jí ani po tolika letech neubírá nic na své výborné hratelnosti a skvěle propracovanému designu jednotlivých levelů. Umělá inteligence možná není na nejvyšší úrovni a příběhová linie možná trochu pokulhává, ale co více bychom chtěli od hry vydané v roce 2000.

Když jsem hru před více jak deseti lety hrál poprvé, snažil jsem se jí co nejrychleji dokončit rychlým postupováním od jednoho levelu ke druhému, aniž to ve mně zanechalo nějaké leveldesignové vzpomínky. Dnes jsem ke hraní přistupoval tak, že jsem si užíval každičký metr herního prostoru. Kam se dalo, tam jsem vstoupil, všechno řádně prozkoumal, střelbou zničil každý předmět, který rozstřílet šel a pozabíjel všechny nepřátele, na které jsem narazil. Zamrzel mne snad jen občasný respawn protivníků, který se ve hře objevuje, ale nejde o nic tragického. Místy jsem si hold zastřílel trochu více a až pak pokračoval ve hraní dále a znovuobjevší nepřátelé nechal živé a čekajíc na Johna Mullinse navždy.

Za zmínku stojí především velmi propracovaný model poškozování těl všech protivníků, kteří se proti mně mnohdy bezhlavě vrhají. Čím více jsem ve hraní pokročil dále, tím více jsem si užíval i zabíjení. Oddělit občas od těla hlavu a poté všechny končetiny a nechat jen torzo těla, dává hře jakousi přidanou hodnotu, kterou však nemusí všichni využít. Mnohým naopak stačí jen běžná rána či rány do těla k usmrcení protivníka. Ostatně, i já to takto prováděl, nehledě na to, že k rozporcování všech těl na největší počet kusů bych potřeboval hodně střeliva, kterého je na druhou stranu hojnost a až na jeden či dva případy, kdy mi všechny náboje došly a já byl odkázán jen na nůž, jsem si na jejich nedostatek nemohl stěžovat.

Za celou dobu hraní se mi nestalo, že bych se někde zasekl nebo si nevěděl rady kudy dál a tak jsem za skvělého zvukového doprovodu směle postupoval různými lokacemi a místy jako New York, Uganda, Kosovo, Sibiř, Irák, Sudán, Tokyo a Hanover, až se mi nakonec přeci jen podařilo vyzvat na přímý souboj úhlavního nepřítele Sergeie Dekkera, zničit ho a zachránit tak ruské jaderné hlavice a alespoň oddálit hrozící katastrofu, přinejmenší do příštího dílu s podtitulem Double Helix, na který se už teď velice těším.

Pro: Hratelnost, leveldesign, rozmanitost zbraní

Proti: Místy horší AI, herní příběh, pro někoho zastaralá grafika

+16

The Banner Saga 2

  • PC 90
Tak po více jak dvou letech konečně dorazil druhý díl jedné unikátní ságy. Drží se pravidel a stylu svého předchůdce, přináší pokračování rozjetého příběhu, a cestování za nejasným cílem, kdy je cesta plná překážek a nástrah. A rozhodnutí opět nejsou jasná co přinesou a udržet karavanu naživu a v dobré kondici je úkol nesnadný.

Na scéně se objeví staré známé postavy, ale přijdou i nové tváře a národ. Stejně tak se objevují i nové hrozby a nepřátelé. Nechybí zde zrady, křehká spojenectví a rozhodnutí které mohou z Vašich společníků udělat nepřátele nebo se rozhodnou vydat hledat štěstí jindy a Váš klan opustí.

Jinak vše funguje při starém, kdy jsou souboje životně důležité a přináší cenné body pro nákup jídla a vylepšování hrdinů. Dvojka mi přijde i o něco delší než jednička, opět se dostane k otevřenému konci který slibuje velké finále a zakončení ságy.

The Banner Saga 2 funguje perfektně, dokonce po jejím dohrání dostane člověk chuť zkusit to znovu a jinak, protože tu přece jen je možnost výběru a události se různí a volba mezi charaktery bude znát během hraní. Teď jen počkat na finální třetí díl, snad dorazí dříve než po dvou letech.
+16

Condemned: Criminal Origins

  • PC 90
Hru jsem (s občasnými přestávkami na nezbytnou komunikaci a údržbu domácnosti) komplet přehrál za včerejšek. Z pozitivních věcí v předešlých komentářích souhlasím téměř se vším a nerad bych opakoval, tak jen zkusím vypíchnout co pokládalo na lopatky mě. Moje struktura: Úvod - Pozitiva - Negativa

Moje první pocity ze hry byly smíšený. Bál jsem se, že hra bude těžit jen z depresivního stereotypního prostředí (kanály, bezdomovecká doupata, metro atd.) a lekaček v podobě vyskakujících chuligánů. Systém boje ani psychotické cutscény mi v takovém případě jako dostatečná satisfakce nepřipadaly. Můj dojem se s dalším hraním měnil a od třetiny hry už jsem až dokonce hrál s pocitem dobře investovaného času. Kde ty změny k lepšímu nastaly?

Telefonáty s Rosou.. Obecně cením, když hororová hra dovede neustálej stres na jedný straně kompenzovat malými ostrůvky jistoty v podobě bezpečných míst, setkání s parťákem atd. Rosa tuhle funkci plní skvěle a, přestože ženský operátor v uchu hrdiny není už dnes nijak výjimečná věc, i dost originálně. Krom jiných věcí, to není žádná flirtující krasavice, ale starší mateřská policajtka, která s unaveným detektivem určitě už nejednou zašla po práci na pivo do nějakého pajzlu :D (jen můj dojem mimo příběh hry).
Krom chvil pohody mě jejím prostřednictvím rázem čapnul i příběh. Detektivní technika, zde podle mě netvoří nijak obtížnou nebo propracovanou část hry (viz automatická předvolba odpovídajícího nástroje), ale slouží hlavně k efektu a postupnému odkrývání story. Dává vyšetřujícímu hráči uspokojivý pocit, že prostě vyšetřuje. Příběh za to stojí a z kapitoly do kapitoly se přelévá zcela přirozeně a nebál bych se říct filmově.
Jako další pozitivum vnímám prostředí hry. Např. oproti FEAR, který z velké části vystačí s prostředím kancelářských budov, zde má každá kapitola vlastní přesvědčivé prostředí se spoustou autentických detailů, textur a objektů. Sluncem prosvícená tělocvična s kutálejícím se růžovým míčem, oddělení vzácných knih a spousty dalších míst mě opravdu příjemně překvapily. Nic mi nepřipadalo odbyté.
Ačkoli design levelů se někdy trochu rozvětvil, nikdy jsem nijak dlouho nebloudil. Pár zbytečně komplikovaných míst se vyskytovalo, ale lineárnost by v momentě, kdy se náš detektiv (vezmeme-li to fakticky) pohybuje v neznámém prostředí a vyšetřuje, působila podle mně nepřesvědčivě.

Z čeho jsem nebyl nadšený: Občas neohrabaný pohyb - člověk musí odsouhlasit tlačítkem "akce" seskok z vyvýšeného bodu, přikrčení se pod policejní páskou nebo použití žebříku. Oproti tomu neexistuje možnost se skrčit, nebo skákat mimo tyto místa.
Občasné Rosiny závěry, které podaly další indicii, kam jít, byly trochu přitažené za vlasy. Obtížnost hry v ohledu soubojů byla trochu bipolární - většinou snadné úseky a pak místa mezi checkpointy, které jsem vybíjel 5x (hrál jsem na střední obtížnost). Tohle trochu odlehčuje možnost ukládání i během soubojů, ale nepřipadlo mi to kromě úplného finále nikdy tak frustrující, abych ji použil. Veškerá negativa jsou proti pozitivům ve výsledném dojmu jako pár malých ošklivých pih na krásné dívce.

Pro: příběh, komunikace s Rosou a detektivní nástroje, prostředí jednotlivých kapitol

Proti: bipolární obtížnost, nepříliš dynamický pohyb

+16

Eragon

  • PC 50
Knížky (aspoň teda první dvě) se mi líbily. Z filmu jsem blil. A tahle herní adaptace se dá hrát pouze v jednom jediném případě - ve dvou. Pokud hrajete multiplayer, ve kterém to řezáte s blonďatým, nesympatickým, tupě se tvářícím Eragoušem, společně s Murthagem, který se zas permanentně tváří, jakoby mu spadly hračky do kanálu, tak se to nějak hrát dá. Ani to nezkoušejte hrát v single-playeru, don´t you fucking dare! To můžete rovnou čtyři hodiny koukat na Ordinaci v růžové zahradě. Ve dvou se to totiž celkem prima hraje, jelikož se jedná o standardní rubačku, člověka to jakž takž uspokojí. Jelikož se ale hra striktně drží podle filmu, vždycky mě hrozně sralo (stejně jako ve filmu) koukat na sympaťáky jako Jeremy Irons, John Malkovich a Robert Carlyle, poněvadž jsem pak začal bědovat nad tím, proč se tomuhle, proboha, upsali. Grafika průměr, ovládání nic moc. Vlastně to ani téměř nestojí za řeč, ale jestli hledáte s kámošem nějakou píčovinku na odreagování, tohle by možná mohlo fungovat.

A hlavně nekoukejte na film!

Pro: Multiplayer, jako rubačka docela fajn

Proti: je to podle filmu - tak jako...

+16

Assassin's Creed II

  • PC 80
Kurz talianskeho jazyka je mi po dohraní tejto hry celkom zbytočný, keďže asi polovička dialógov je po taliansky a väčšina viet sa ľahko zapamätá.

Assassin´s creed II má výborný príbeh, do ktorého sa vžijete hneď v prvom momente ako začnete hrať. Hráte za mladého Ezia, z ktorého sa postupom času stáva assassin. Celý dej sa odohráva v malebných tuskánskych mestách. Po zomretí Eziovho otca a bratov začína to správne dobrodružstvo. Dostanete svoj vlastný úkryt, ktorý si môžete vylepšovať, môžete tam natrénovať bojové techniky a pod. Stretávate sa s ľuďmi, ktorý vás naučia schopnosti potrebné k tomu, aby bol z vás správny assassin. Každé mesto je odlišné, čo naberá atmosféru. Napríklad Forli bolo pochmúrne a v okolí pevnosti boli samé močariny a Benátky boli pestré a cestovanie na gondolách bolo fascinujúce. Len ma trochu sklamala oblasť Apenín, kde sa celkovo odohrala jedna misia a bolo tam niekoľko dební s lootom. Výborne sú prepracované záporné postavy, ktoré mali svoj zlý charakter, čo sa mi veľmi páčilo. Lebo vždy keď za úlohu bolo zabiť záporáka, tak som si to poriadne vychutnal a potom som mal v duši dobrý pocit, že je po ďalšom záporákovi. Príbeh doplňujú vedľajšie úlohy, ktorých je neúrekom veľa a potom sa stávajú repetetívnimi. V hre nechýbajú ani viewpointy. Pri jednom v Benátkach som mal problém, tak som radšej išiel na hlavný príbeh a čuduj sa svet, jedna spoločníčka ma naučila odrážať sa vyššie na stene a potom som na čas musel vyliezť ten viewpoint. Eziovi ste mohli vylepšovať aj zbroj a kupovať mu lepšie zbrane. Výborne boli spravené dungeony, v ktorých ste raz museli predviesť svoj parkour alebo stealth postup. Takmer celý príbeh vás sprevádzala historická postava Leonardo da Vinci, ktorému ste pomáhali a on potom spravil pomôcky pre Ezia. Záver hry bol fascinujúci. Taký grandiózny koniec som už dlho nevidel. Do celého príbehu bol pekne vsunutý aj ten Desmondov. Celou hrou ma sprevádzal výborný soundtrack z barokového obdobia. Aj pre každé mesto hrala hudba, ktorá ho charakterizovala. Grafika hry bola pekná, a aj celé prostredie. Celú hru mi robili ikonky s nejakými vzormi, ktoré sú už v novších assassinoch nahradené normálnymi vzormi shift, E, space a pod., lebo v tejto hre tam boli obrázky nohy, ruky, ale ku koncu hry som si na to zvikol (čo je asi trochu neskoro). Keď ku koncu hry bežali titulky, tak som skoro aj slzu vyronil, keď som si spomínal čo som všetko s Eziom zažil. Určite si ju musím niekedy zahrať znova.

Pro: Ezio, vedľajšie a záporné postavy, príbeh, vedľajšie úlohy, prostredie, soundtrack atď.

Proti: Nevyužité Apeniny, ikonky

+16

Juggernaut: The New Story for Quake II

  • PC 60
Tento neoficiální datadisk jsem hrál až po několikerém dohrání základní hry a obou oficiálních datadisků. Juggernaut obsahuje opravdu 22 levelů. Na internetu je ale často k dispozici jakási demoverze s 13 levely. Bohužel kvalita tohoto díla je nesrovnatelná s oficiálními přídavky. Staronový nepřátelé a obecně nové textury jsou vyloženě nehezké.

Levely jsou sice jednodušší a nevyužívají možnost vracení se, ale jsou lepší částí datadisku. Obecně jde opět o zážitek ve smyslu původní hry, beze změn, ale stále zábavně. Pokud máte oficiální věci dohrané a Zaero: Mission Pack for Quake II také, a přesto máte na Quake II chuť, klidně Juggernauta zkuste.
+16

The Lord of the Rings: The Battle for Middle-earth

  • PC 75
Hope remains!

Kdo v roce 2004 neviděl režisérské verze Pána prstenů, neznal českou parodii Pár pařmenů a nehrál Battle for Middle-earth, byl totální loser. Já jsem však tenkrát neviděl ani klasické verze, Pár pařmenů jsem nazýval kravinou a v BfME jsem hrál pouze skirmishe, a tak v rámci herní výzvy jsem se alespoň rozhodl tuhle jehlu v kupce nekvalitních her dle filmu konečně dohrát. #loserforever

Zárukou kvality je silná předloha, zkušené ruce vývojářů s C&C: Generals a osvědčený systém hrdinů převzatý z WarCraft III. Jednotliví hrdinové, mezi kterými najdeme všechny členy společenstva jako Gimli nebo Legolas plus i postavy z druhé strany barikády, jsou velmi silní a se svou narůstající úrovní si odemykají nové schopnosti a kouzla. Aragorn tak může třeba na posledním levelu povolat malou armádu nemrtvých, která se postará o všechny trable. Levelovat však mohou i jednotlivé jednotky a tak přijít o vypiplané, přesto bezbranné, rohanské jízdy na Nazghúlovi dokáže navodit podobné pocity jako při úmrtí elitního vojáka v XCOM. Jednotky můžete také upgradovat. Ke konci už jsem měl nesmrtelnou armádu hraničářů se zápalnými šípy, které kryli strážci s kovanými meči a mithrilovým brněním. Sweet.

Sice se mi líbil systém levelování, ale hra je díky tomu velice jednoduchá. V několika málo prvních misích jsem kempil, expil své jednotky a v pozdější části hry jen přejel mapu přes A-move (pohyb s útokem). Také mi vadil malý zoom, kdy třeba Helmův žleb jsem si nemohl prohlédnout v celé jeho kráse a moje třístovková armáda se mi vůbec nevešla na monitor :) Zub času ohlodal na samé kosti grafickou stránku a ovládání hry je trochu těžkopádné, jednotky reagují se zpožděním.

Všude na hráče dýchá filmová předloha, ať už to jsou záběry z filmů, soundtrack z nich nebo ikonické bitvy, jako u Minas Tirith nebo o Helmův žleb. Mám teď téměř neodolatelnou chuť se na ně podívat, přestože nejsem přímo zapálený fanoušek Pána prstenů a to je opravdu velký klad této hry - pohltí vás naplno.

Pro: Atmosféra, délka, hrdinové, hudba

Proti: Malý zoom, jednoduché, grafika

+16

Pivo's Grand Adventures Episode 1: Pivo Go Home

  • PC 60
Tento komentár som donútený písať kvôli Hernej výzve 2016, takže sa vrhnem na to. Na začiatku hry je krátky príbeh o Pivovi a jeho života. V hre sú bludiskové pasáže s prekážkami, ktoré tvoria niektorý členovia DH. Práve oni tvoria najťažšie časti bludiska, keďže aby ste cez nich prešli, musíte ísť na to takticky a so správnym načasovaním. Posledná časť hry, kde ugraugra vymaže Piva zo sveta DH, mohla byť viac prepracovaná, napr. nejaká naháňačka by tomu nezaškodila. Hrateľnosť je jednoduchá, až na Pivove obrysy, ktoré sú slabo viditeľné a to mi vadilo pri prechádzaní okolo nepriateľov, keďže boli biele a tak som často doňho narazil len okrajovo a musel som ísť od začiatku levelu. Celkovo má hra zaujímavý koncept a krátkou hrateľnosťou zabaví hráčov na niekoľko minút.

Pro: Príbeh, bludiskové leveli

Proti: Krátka dĺžka hry, posledná časť hry mohla byť lepšia

+16

Overwatch

  • PC 85
40+ odehraných hodin, investice oficiálně přeložena do necelého eura za hodinu dobré zábavy, je tedy nejvyšší čas k tomu tež něco sepsat.

Team Fortress 2 jsem nikdy nehrál, přestože o té hře vím snad vše podstatné. Stejně tak jsem nikdy nehrál žádnou mobu. Nejsem fanda her, které ke kvalitnímu užitku v podstatě vyžadují nějaké známosti, ideálně na týmspýku. Overwatch je TF2 s MOBA prvky, a pár hrdiny s lepšejší mobilitou. Podle všeho by se mi tedy Overwatch vůbec neměl líbit, a taky že ještě v otevřené betě nelíbil.

Když ono ale...OW je taky typicky Blizzarďácky vymazlený, a po určitém odehraném čase se z něj stává nehorázně hluboká eFPéeSka, přestože svou krásnou jednoduchost si stále udržuje. V rámci designu postav a map je vyloženě puntičkářský, v rámci kinestetiky (čti proper feeling) už teď takřka dokonalý (hra za Hanza zprostředkovává jedno z nejlépe zpracovaných střílení z luku, jaké jsem kdy ve hře zažil, a něco takového platí pro skoro každého z dosavadních 21 hýrous), a v rámci synergie a balancu celé téhle eskapády už teď mimořádně úspěšný. Nemohu mluvit ze zkušenosti s podobnými hrami, ale hernajz, když si JÁ, kdož online střílení zná jen z arénovek typu Quake a UT, dokážu najít minimálně jednoho oblíbence z každé zdejší hlavní skupiny (útok - 76, Pharrah; obrana - Junkrat, Hanzo, Mei; tank - Zarya; podpora - Lucio, Symmetra), se kterým mě to opravdu nehorázně baví, tak už to musí přeciš něco znamenat. Jen si člověk musí počkat a nějakej ten čas do toho vrazit, než se ta rovnováha opravdu začne ukazovat. Ze začátku, na nižších levelech, si zpravidla vskutku každý jede tu svou, než pochopí, že tohle prostě je týmovka s velkým TÝ a žádnej rychlík přes to nepojede.

Né všechno je už teď vyleštěné do dokonalé čistoty, ale považoval bych za bezpředmětné o tom už teď mluvit, když je to sotva měsíc venku z bety. Už teď stihli dva velmi žádané nerfy, a už teď slíbili hromadu věcí - mimo jiné nové mapy a hrdiny do konce roku; další balancování a vychytávání bugů; lepší spectator mód; přestavbu určitých map, na kterých je vždy buď útočící nebo bránicí strana poněkud znevýhodněna; a také nějakou tu singleplayerovou kampaň.

O budoucnost OW se tedy ani v nejmenším nebojím, ostatně už teď je to úspěch strašidelných rozměrů. Stejně tak nemám sebemenší obavy, že by mě to mělo přestat brzy bavit. Co nevidět bude venku kompetitivní hra, nabereme ještě dva lidi a hra teprve opravdu navážno začne.

Pro: Těším se, jak do konce roku budu mít důvod jít s hodnocením ještě výš

Proti: Zdejší mikrotransakce nějak nechápu - když už si člověk nějaké ty lootboxy nakoupí "z nedostatku času", tak co konkrétně tento pán pak má z levelování?

+16 +17 −1

Pivo's Grand Adventures Episode 1: Pivo Go Home

  • PC 50
Pivo's Grand Adventures Episode 1: Pivo Go Home som si vybral v rámci Hernej výzvy 2016 ako hru z kategórie Freeware. Hneď pred začiatkom hry je krátky príbeh ktorý je vtipný. Hra nie je taká dlhá max na 10 minút. Prvé dve úrovne ktoré vás dokážu v niektorých okamžikoch ale úplne nahnevať. Posledná a najlepšia úroveň je keď statočný Ugra zabil Piva a zachránil svet. Taká priemerná hra, preto jej dávam 5/10.

Pro: vtipný príbeh

Proti: krátkosť hry

+16

The Witcher 3: Wild Hunt - Blood and Wine

  • PC --
Druhý datadisk jsem měl rozehraný dlouho a velice sporadicky jsem se k němu vracel. Možná i proto je můj zážitek z něj hodně vlažný. Především mám pocit, že to celé skončilo nějak moc rychle. Příběh byl relativně jednoduchý, s jasným tahem na bránu. BaW je sice kus poctivého a nádherně vystavěného světa, ale dějově to prostě nemá ty koule, které měl Hearts of Stone.

Ještě včera jsem se procházel po pálavských vinicích a říkal jsem si, že v Toussaintu je to prostě hezčí. Graficky je to opravdu neskutečná šupa. Použitý pastelový filtr ala CSI: Miami mi sice nevoněl, ale po chvilce přestal vadit.

CDP zase začal šťourat do minoritních věcí a ty podstatné nechal beze změn. Spousta více či méně drobných úprav sice potěšila, ale jen to ukazuje na tu nerozhodnost a možná i neschopnost hned na začátku nadesignovat jeden stálý interface a zůstat u něj. Místo toho si pomalu s každým patchem hráč zvyká na nové "vychytávky" v inventáři, nové ikonky nebo stromy dovedností. Skočit do datadisku tak může být pro někoho matoucí, nemluvě o lidech, kteří si dali s W3 delší pauzu.

Naproti tomu zůstal naprosto tragický ekonomický model, kde za náročnou zakázku, u které jde o kejhák, dostanu dvě kila, ale malej čistič bot si řekne za informaci klidně pět set. Zůstaly nepochopitelně trapné fist fighty, ve kterých Geralt dostane na hubu od chcípáka se slámou ve vlasech. Víc než kdy jindy působí laciné i generické nabídky obchodníků, především bylinkářek. A tu podělanou Mochyni jsem stejně nesehnal...

Kolem a kolem není BaW špatný přídavek, čekal jsem ale nějaké eso, se kterým se CDP takhle na závěr wyčřího universa, vytasí. Místo toho jsem bojoval opět příšerné boss fighty a ta wannabe silenthillovská část z HoS se ukázala být menším zlem, než pohádkové intermezzo ve BaW, které se do hry absolutně, ale vůbec, nehodí. Naopak potěšily některé úsměvné vedlejšáky, ze kterých bych vypíchnul především Banku. Hned jsem si vzpomněl na své zkušenosti s ostravským dopravním inspektorátem. Každopádně je to stále macaté DLC, které strká do kapsy většinu dnešní produkce, jen se nakonec nevybarvilo tak, jak bych si představoval, nejen po stránce příběhu...

Hodnocení: ✰✰
+16 +18 −2

Horké léto 2

  • PC 60
Horké léto 2 s podtitulem Majer se vrací jsem měl v plánu si zahrát už velmi dlouho. Bohužel se mi ho nedařilo spustit, protože narozdíl od svého předchůdce nejde rozjet přes DOSBox, ale je nutné si pohrát s registry. Sice mi druhý Majer na desítkách hodně padal, ale díky častému ukládání se mi jej podařil dohrát.

Příběh je takový nijaký, o ten tu však až tak nejde. Hlavním tahákem je totiž humor, který bohužel už není tak dobrý, jako v jedničce. Přesto jsem se místy zasmál, ale žádný extra zapamatovatelný rozhovor či hláška tu není. Snad jen " To je jen zajímavě vypadající krápník, na takový jsem zvyklej." odkazující na první díl.

Zdeněk Izer spolu s Miluší Bittnerovou vytvořili dobrou dabérskou dvojici a postavy jsou, až na pár výjimek, namluveny poslouchatelně a vtipně. Také hudební doprovod je na slušné úrovni až mě i mrzelo, že na dokončení stačilo jen jedno odpoledne. Na jedničku hra ale určitě nemá a narozdíl od předchůdce vím, že se k ní nikdy nevrátím, už jen kvůli frustrujícím přestřelkám.

Pro: humor, Izer, Bittnerová, hudba

Proti: složité spouštění na novějších systémech, příběh, přestřelky

+16

The Witcher 3: Wild Hunt - Blood and Wine

  • PS4 80
U Srdce z kamene jsem říkal, že chci víc. Dostal jsem. Teď říkám - konečně je to za mnou! První rozšíření splnilo všechno, co jsem od něj čekal. Povedená zaklínačská povídka na pár večerů. Druhé je ovšem moloch, který supluje novou hru. A upřímně. Zbytečně.

Stále je to samozřejmě krasné. Toussaint a okolí malebné a až na výjimky skvěle napsané, ale... už to tady před rokem všechno bylo. Přímočará a ne moc zajímavá dějová linka se schovává a rozmělňuje při plnění hromady vedlejšáků snad ještě více, než v základní hře. Některé questy jsou tradičně vynikající, překvapivě hodně je jich ovšem nezáživných a celé jsem je odzíval. Čemuž pomáhá i to, že na Krev a zlomené kosti se dá hra opět projít s prstem v nose a bez používání čehokoliv (ani run nebo nových mutací). A Pochod smrti je pro běžného hráče zase opačný extrém, u kterého odmítám ztrácet čas.

Celou dobu mě neskutečně iritoval podivný casting dabérů. Ti jsou většinou skvělý, jenže jejich projev jen výjimečně zapadá ke vzhledu postav. V kombinaci s často nepovedeným lipsyncem tak spousta rozhovorů tvoří nechtěné komické seance. Také velká škoda, že tu CDP nepříjemně často řeší všechny konflikty bojem, jen aby se něco dělo. A nakonec i pohádkový svět musí naplnit pidižvíky.

Suma sumárům je pro mě O víně a krvi spíše nastavovaná kaše, než důstojné zakončení série. Konec základní hry mi v tomhle přišel naprosto dostačující a zbytečně se tady opakuje. I přesto, ale nejsem schopen jít s hodnocením dolů, jelikož se hra stále kvalitou a ručně vysoustruženým obsahem vymyká běžné sériové produkci.
+16

Braveland

  • PC 60
"Coffe-break Heroes" napsal o Braveland na Gogu uživatel Breja a trefně tím vystihl pocit, který jsem při hraní měl. A i jinak hru popisuje přesně, až by se jednomu chtělo jeho komentář prachsprostě vykrást. Ano, Braveland je jednoduchou variací na veškeré tahové fantasy strategie v čele s Heroes of Might & Magic, kde po ohlodání na kost zůstaly pouze souboje, občasné rozhodnutí, zda jít nahoru, doleva či dolů, a lehký management skupiny. Jednotek na výběr tu příliš mnoho není, pasáčci s vidlemi, obligátní lučišníci, rytíři, léčitelé, na druhé straně pak stojí bandité, vlci, golemové, prostě tradiční to sorta z fantasy světů. Příběh pro kraťoučkou hru je logicky jednoduchý a slouží jen k zdůvodnění, proč se z levé strany mapy prosekat na pravou. A ano, i přes tu jednoduchost a neoriginalitu hra dokáže na kratší dobu (dohráno za cirka 2 hodiny na normální obtížnost s vybojováním všech soubojů) solidně zabavit, celé je to takové příjemné, svižné, hezky se na to kouká, jen hudbu bych ocenil pestřejší. Až někdy v budoucnu další dva díly spadnou do slev, nejspíš si je pořídím a dohraji též.
+16

Doom

  • PC 55
Jak jsem si s chutí přečet v nějaké místní diskuzi: je to sice Doom, ale pod Bethesdou a já tam cítím takové to pičo. Není to příběhová hra, není to strašidelné, není to rychlé, není to rafinované v boji a už vůbec to nemá významný multiplayer, o kterém se bavit je podle mně u Dooma 2016 naprosto bezpředmětné, chybí tomu pořádná fyzika, balanc atd.

Hra má atmosféru asi jako fotbalový zápas Blšany - Příbram, na který přišlo léta páně 2003 celých 51 lidí. Místo toho, aby se Doom správně soustředil na jednoduchost, rychlost, joy a um (jako Quake III Arena), nebo na makabróznost a jakýs takýs příběh (jako Doom III) je nešťastně přeplácaný kokotinama jako jsou bonusové schopnosti a sekundární režimy zbraní. Toto celé běží na principech Serious Sama, 15 let staré hry, která je rvavější a dynamičtější, než Doom, s mrzkým zlomkem rozpočtu Dooma, a ve své době významnější grafikou, než se nyní Doom pyšní.

Hra sice umí být pekelně těžká jak olovnatý švestky kolem dálnice D3, což je jí ale nahovno, protože Doomu chybí finesa, pálit 5x5 raket do pěti otylých pornodémonů není výzva nýbrž nuda, jak se tvůrci popasovali s pilou nebudu raději ani rozvádět. Po většinu herní doby je sice Doom alespoň průměrný, nikde vyloženě nehoří a nějaké misičky v podzemních kobkách jsem si poměrně užil, ovšem na hru takto zvučného a zvonivého jména (osobně mám rád spíš Quake) mně to přijde dost málo.

Nakonec jsem ji ohodnotil stejně jako jiné oslavované hry, které mě spíše zklamaly, konkrétně Crysis 3 a Dishonored, které jsem sice ani nedohrál (Dooma bych říznout ještě moh), ale obě mi přišly mnohem zajímavější na vyzkoušení, jelikož jsem na Doomu ani po 16ti hodinách nenašel prakticky vůbec nic zajímavého, nestandardního, neviděného a worth-a-buy; tahle hra podle mně jednoduše postrádá jakoukoli zvláštnost či osobní kouzlo. Doom 3 byl možná tvrdě vypwnován žraloky Half-Life 2 & Far Cry, ovšem bez onoho věčného porovávání se jednalo o poměrně sympatickou strašidelnou hru s edge-cutting grafikou a pokusem o příběh, ovšem Doom 2016 je poměrně značný sešup po okraji mísy rovnou do hlubin hajzlu.

Pro: Hudba, místama též grafika, barvy; optimalizace méně posraná, než jsem čekal

Proti: Další z myriády v zásadě zmrvených věcí od známého porodního omylu jménem Bethesda, naprosto pomalé, ublemcané, dynamicky nezvládnutné atd.

+16 +26 −10

F-22 Total Air War

  • PC 100
Digital Image Design to byl mezi hráči leteckých simulátoru pojem. Tihle šikovní britští vývojáři jsou zodpovědní za dnes už legendární TFX kde jste létali ve službách OSN nad Balkánem a za EF2000 kde jste se pro změnu proháněli nad Švédskem a Norskem. Na tyto dva simulátory mnozí hráči vzpomínají se slzou v oku a právem.

S příchodem revoluční technologie 3D akcelerátorů, především pak 3Dfx Voodoo 1, přišel na svět v roce 1997 TFX2 - později známý jako F-22 Air Dominance Fighter. ADF je přímým předchůdcem TAW a v mnoha ohledech jde o stejnou hru. Rozdíl je především ve faktu, že narozdíl od ADF jsou kampaně v TAW dynamické a aby jich nebylo málo, tak je jich rovnou 10.
Graficky je simulátor prakticky stejný jako ADF až na vylepšené mraky.

O TAW jsem nejdříve jen četl v časopise Score a Klan (1998). Už tehdy jsem snil o tom, že si to snad jednou zalétám. Musel jsem ale počkat další tři roky, kdy TAW vyšel na CD jako příloha herního časopisu Score.

Řeknu to na rovinu. TAW je nejlepší letecký simulátor jaký jsem za svou 18 letou kariéru virtuálního pilota hrál! Tahle hra mě tak baví, že už rok nehraji nic jiného. Ostatně stačí se podívat do diskuze. Takovou radost ze hry už jsem dlouho nezažil! TAW je neuvěřitelně zábavný.

Co dělá TAW tak jedinečným je mix několika ingrediencí, které ve výsledku posunuli celý žánr leteckých simulátoru na vyšší level.

Tak předně je tu velmi zábavná letecká škola kde vás naučí naprosto všemu, včetně řešení krizových situací jako je např. poškozená hydraulika.

Nechybí ani editor misí ale zlatým hřebem večera jsou právě ony dynamické kampaně, které Vás doslova přikovají k monitoru na hodně dlouhou dobu.

Určitě se vyplatí investovat svůj čas do studia manuálu, mimochodem ten elektronický je velmi užitečný, protože znalosti zde nabyté plnou měrou využijete především v kampaních.

V kampani začínáte jako zelenáč a nejprve se musíte vypracovat aby vám byly svěřeny důležitější úkoly. To vás motivuje se zlepšovat. Nicméně to nestačí, protože strategii v kampani vám určují politici a OSN a navíc jste časově omezeni. Máte tak k dispozici danou strategii, seznam cílů a čas, který vám politici dali na její splnění. Jak toho ale dosáhnete je čistě na vás. Někdo začne létat v kokpitu F-22 jiný se raději ujme role velitele AWACS a získá tak totální kontrolu nad bojištěm. Máte prakticky neomezené možnosti v plánování mise, zvolit můžete naprosto vše.
Ale pozor! Od počátků letecké kampaně budete bojovat s odhodlaným nepřítelem, který bude mít kvalitativní ale především kvantitativní převahu. Ne nadarmo se hra jmenuje Totální Letecká Válka. Ze začátku kampaně nebude na nebi volné místo, ve vzduchu budou létat doslova desítky nepřátelských letadel a pokud půjdete s wingmanem ve dvojci proti útočné formaci 16-24 letadel jako John Wayne na ferovku tak budete umírat. Často umírat. Tahle hra vás donutí přemýšlet a budete zvažovat každé potencionální riziko, než vstoupíte do leteckého boje, nedej bože proti SAM.
Přijdou slabší i silnější chvilky a budete to především vy na kom bude záležet výsledek letecké kampaně. Budete sledovat grafy a svoje výsledky, které vám napoví jak úspěšní nebo neúspěšní v letecké kampani jste. Nebudete tedy jen pilot nebo velitel AWACS ale také budete muset být vynikající taktik a stratég.

Pokud hodnotím TAW z pohledu pilota, tak v málokteré hře je tak výborný dojem z letecké bitvy jako zde. Začíná to už na stojánce a končí to finalním přistáním na mateřském nebo záložním letišti. Na zemi i ve vzduchu se neustále něco děje, vaše sluchátka si neodpočinou od neutuchající radio komunikace. Vaši wingmani vám budou max. napomocní a mnohokrát vám zachrání život. Jde ale o to naučit se je správně používat a dávat jim správné rozkazy, především pak v leteckém boji. Jejich ofenzivní a defenzivní schopnosti jsou na velmi vysoké úrovni. Taktéž nepřátelská AI je na vysoké úrovni a to především na Hard obtížnost.

Za 60 hodin v kampani jsem zažil minimum chyb. Hraji samozřejmě verzi s posledním oficiálním patchem od DID. Jen jednou neodstartovali moji wingmani a to ještě moji chybou - viz diskuze. Jednou jsem se srazil během manévrování se svým wingmanem, což naopak kvituji jako náznak výborné a realistické AI.

O tomto leteckém simulátoru by se dalo hovořit ještě dlouho, snad jsem vás přesvědčil proč je stále číslo 1 mezi leteckými simulátory. Jediný kdo s ním může soupeřit co se týče dynamické kampaně je Falcon 4.0.

Musím to udělat, jasných 100%! Pro zážitky z kampaně se podívejte do diskuze.

Pro: Digital Image Design, je snad nutné ještě něco dodat?

Proti: Není žádné proti, tahle hra je prostě fantastická!

+16

Batman: Arkham Knight

  • PC --
Je mi trochu líto, že se Rocksteady dostali do situace, kdy jejich piplaná hra byla naprosto zadupána babráky z externí firmy, zajišťující port na PC. Korunu tomu nasadil WB, který prostě musel o špatném stavu vědět, jen si zřejmě pánové manažeři řekli, že to prostě doladí po launchi. Jen nečekali, že situace bude ještě horší, než vůbec doufali... Spousta hráčů kvůli tomu na AK zanevřela a to je rozhodně škoda.

Optimalizace je stále dost zoufalá a hlavně při rychlých přesunech městem dochází k menšímu poklesu framerate a to i na hodně drahých mašinách. Především jízda v Batmobilu může být místy dost frustrující. Gotham je rozlehlý, členitý a relativně hustě zničitelný, což celou situaci s náročností dost komplikuje. Na druhou stranu musím říct, že v současné době mi hra přijde lépe optimalizovaná, než např. Rise of the Tomb Raider. Během hraní jsem nenarazil na žádné bugy nebo zásadní problémy, takže současný technický stav je uspokojivý.

Batman má opět jednu noc na vyřešení jednoho hlavního a hromady vedlejších úkolů, přičemž vedlejší aktivity jsou opět tou větší částí herní doby. Asi nejhorší a nejméně zábavné mi přišly riddlerovy závodní čelendže a "hledání min", kde obojí jsem prostě jenom přetrpěl. Hlavní příběh má sice zajímavý rozjezd a konec, ale jinak neobsahuje žádné zapamatovatelné momenty. Dokonce i boss fajty jsou tady upozaděny a odehrávají se pouze jako stereotypní naháněčky s tanky.

Zatímco kampaň by člověk zvládl dohrát za cca 15 hodin, s vedlejšáky mi Steam hlásí k 50ti hodinám a pokud bych chtěl splnit všechny riddleroviny, herní doba by se šplhala k 70ti hodinám. Měl jsem dost velký strach z Batmobilu, který se už z videí jevil jako funbreaker. Souboje s drony a tanky patří k těm méně zábavným částem a autoři si je mohli klidně odpustit. Hlavně momenty, kdy na Batmobil (konvertovaný na tank), útočí 30 a více nepřátel, jsou přehnaně strojové a působí jako z jiné hry.

Ať už je AK sebevíc domrvenější hrou, stejně mě to bavilo. Buď stárnu nebo jsem prostě jen velký fanda roksteďáckého Batmana. Design se stále drží účelovosti a v tom je jeho síla. Jocker udržuje dobrou náladu, impozantní Gotham je větší než kdy předtím a tankové boss bitvy pro mě byly paradoxně menším zlem, než jiné souboje s bossy z předchozích dílů.

Hodnocení: ✰✰✰
Splněno: 96%
Herní doba pro Knightfall protokol: 45 hodin
+16

INSIDE

  • PC 90
Na doporučení kamaráda jsem rozjel neznámou plošinovku a snažil se zabít pár hodin života. Ze skeptického pohledu na nenáročnou jednohubku mě ostrý úvod ihned vyvedl z omylu a až do konce mě nezávislá hra od dánských Playdead nepustila. Do vkusu se mi totiž strefilo nejen intuitivní a plynulé ovládání, ale i minimalistický a účelný leveldesign nebo myšlenkově velmi podnětný obsah. Ten vypráví pouze pomoci gameplaye a bez podpory žádných dialogů či vypravěče. Přesto to je právě příběh, který mě zasáhl nejvíc (přesněji řečeno mě nejvíce zaujal a nastartoval tak mou oblíbenou úchylku dohledávat různé teorie a vysvětlení všude po netu). Inside se na půdorysu dystopického světa s postapokalyptickými výjevy velice chytře vymezuje k důležitým a závažným tématům jako vystřiženým z románů George Orwella (svoboda mysli, totalitní režim či individualismus).

Gameplay je lahůdkou. Krásné 2D/3D prostředí by sice mohlo být využito lépe, každopádně práce s fyzikou a logikou je na výborné úrovni. S ubývající délkou hraní samozřejmě přibývá tužších logických puzzlů (dronové/replikanti/zombíci či jak je nazvat, vzduch vs. voda), což ovšem díky bohu nikdy nesklouzne k totální frustraci (některé řešení mi zabralo až desítky minut, ale hra je stále motivační). Hlavní postava malého chlapce je skvěle rozpohybovaná a nabízený fyzikální engine se může rovnat s realitou. Hmotnost, úhly, výška, hustota...vše má správné parametry a chová se jako ve skutečnosti. Jedinou výtkou tak může být jakási nevyváženost v postupu - někde v půli hry jsem se na moment přistihl, že mě opouští prvotní nadšení. Závěr je ovšem opět vynikající a hlavně překvapující. A to nemám rád plošinovky.

P.S. alternativní konec v kukuřičném poli jen dokazuje, jak byli tvůrci nekompromisní se svou autorskou vizí - za to respekt a velký palec nahoru

Pro: Nádherný audiovizuál, plynulé a intuitivní ovládání, fyzikální engine, logické úkoly, skvělý úvod a závěr, navržený svět a příběh s myšlenkami

Proti: Nevyvážená prostřední část hry, šlo by více využít a lépe zapojit prostředí

+16

Mass Effect 3: Citadel

  • PC 95
Citadela je posledním kouskem Shepardova příběhu, kterým se s námi vývojáři po dlouhých šesti letech rozhodli rozloučit s trilogií a posunout se dál s čistým štítem do nové galaxie.
Proto je nutné nebrat toto DLC vždy 100% vážně a popustit uzdu nostalgii, protože přesně takto i bylo vytvářené. Tu najdete kousek bondovky, tu kousek Dannyho parťáků a celé je to opepřeno notnou dávkou humoru.
Tentokrát totiž přiloží ruku k dílu opravdu celá aktivní posádka, kterou jste měli napříč trilogií k dispozici. Tedy až na ty, co jste nechali napospas Kolektorům nabo je nedejbože sami odpráskli. Společně zachráníte Shepovi zadek v cca 3 hodinové akcí nabušené části DLC. Ale to zdaleka není vše...
Mysleli jste, že Citadela skončila? Omyl, jste teprve v půlce obsahu. Čeká vás totiž poslední bezstarostná chvilka s přáteli, než se zase rozletí do různých koutů vesmíru bojovat s krutou realitou - Reapery.
A teď si představte tu jízdu, když se sejde Wrex, Joker, Javik, na mol opilí Grunt s Tali a další... Věřte, budete si přát, aby to nikdy neskončilo. Naštěstí přesně na tohle přání BioWare myslelo, a tak se dočkáte další porce zábavy s jednotlivými přáteli a členy posádky. Včetně vašeho miláčka. Některé z těchto scén jsou to nejzábavnější, nejromantičtější nebo nejnezapomenutelnější z celé trilogie.
Suma sumárum to máme kolem 6-7 hodin herního času, kterého nebudete litovat ani s obzvláště vysokou cenou za DLC.

Pro: nostalgie, postavy, humor, množství a kvalita obsahu

Proti: vyšší cena, pro někoho nadsázka v době války

+16

Transistor

  • PC 70
Transistor je hra pro hipstery, což by asi samo o sobě mohlo stačit jako hodnocení, ale pro jistotu to trochu rozvedu.

Hlavní hrdinka je umělkyně, zpěvačka, co z nějakého důvodu přišla o hlas.

Hlavní záporáci jsou skupinka privilegovaných blbečků v retro hadrech, kterým přišlo jako super nápad vyrobit vynález zkázy. Tento nápad se pak zcela nečekaně zvrtne.

Zápletka je tak rafinovaně vágní a metafyzická, že si musíte po dohrání skočit na wiki přečíst, o čem že to sakra bylo.

Schopnosti se zde nazývají funkce, včetně závorek na konci, a abyste ji mohli použít, musíte mít dostatek volné paměti.

Ve hře vás pronásleduje obří chapadlo.

Co je Transistor ve hře není vysvětleno, ačkoliv je pravděpodobné, že to nemá souvislost se součástkou složenou z polovodičů.

Je to vlastně romantická tragedie o jednom dějství, kdy se heroina příběhu po dokonané pomstě zasebevraždí ve jménu lásky. Je to velmi romantické, když si odmyslíte to, že své schopnosti vycucáváte z mrtvol.

Pokud máte alergii na cokoliv, co i jen lehce zavání hipsterstvím, hře se raději vyhněte. Pokud vám to však zas až tolik nevadí, doporučuji hru vyzkoušet, třeba až bude na Steamu zlevněná.

Pro: Soundtrack, vizuál, souboje, herní doba tak akorát

Proti: Žádný další obsah kromě soubojů, omezená interakce s prostředím a jinými postavami

+16 +17 −1