Nejlépe hodnocené komentáře

Hektolitry krve, latex, dvojice neskutečně dobře nabroušených čepelí (že by i Ramsay mohl závidět), velmi fajnový řetěz, monstra, upíří zoubky a kundozní vzhled hlavní hrdinky k tomu – toliko a mnohem více bych toho k Rayne mohl ve zkratce napsat. Do tohohle komentu mírně zahrnu i menší popis jedničky, ať to mám hezky pohromadě.

Je tomu již řada let, kdy se na mém radaru vyskytla slibně vypadající řezba nesoucí název BloodRayne. Dodnes si pamatuju, jak jsem na Vřesinském koupališti přemlouval bráchu, aby mi hru neprodleně sehnal. S prvním hraním přišla ale vcelku vlažná sprcha, jelikož jsem byl ze hry tak nějak zklamaný. Celkově to teda bylo uspokojující, úroveň brutality rozhodně přes hranici, pod kterou se tehdejší ostatní hry schovávaly, atmosféra většinou dost hutná, odreagovávalo se u toho skvěle, návykový to též bylo, no vlastně si nebylo nač stěžovat. To jen že já čekal kapičku víc. Nesporně jsem tedy čekal poněkud lepší vizuální stránku (ruku na srdce, ta hra dobrou grafiku nemá a neměla jí ani ve své době), ale především, a v tom jsem byl nejspíš nejnaivnější, jsem čekal jakýs takýs příběh. Jako, on tu ten příběh je, ale je totálně o hovně, to se musí uznat (přitom na upíří tématice by se dalo TAK vyřádit!). Takže vrchol motivace to hrát a dohrát byla pouze vize ultimátního masakru, kterého se mi naštěstí svým způsobem nakonec dostalo.

Každopádně, první BloodRayne byla skvělá řezba, vyloženě ideální na vypnutí mozku a bezstarostné běsnění. Tudíž, když jsem četl první preview na Bloodranye 2 (tuším v LEVELu nebo SCORE – oběma časákům R.I.P., dobré časy to byly), nedočkavostí jsem se mohl posrat. Rayne na tyčích, nová monstra (a že tyhle vypadaly zatraceně COOL!), mnohem atraktivnější grafický kabátek a v neposlední řadě změny v hratelnosti, no zkrátka očekávání tehdy překonalo i Vánoce! Bohužel, když se mi pod ruce dostala poprvé dvojka, né že přišla další studená sprcha, on se na mě rovnou zhroutil celý Mount Everest. Absolutně všechno jsem na té hře nesnášel do morku kostí, a taky jsem tehdy napsal jednu ze svých prvních čtenářských recenzí pro Tiscali games (ještěže už to nevedou, nejsem na ty bludy, co jsem tehdy psal, moc hrdý!), kdy jsem hře udělil tuším 20%. No jo, byl jsem ještě pořád moc malej na to, abych si tohle vychutnal a abych přetrpěl některé otravnosti. Každopádně, po pár letech jsem si tuto hru zopakoval a musím uznat, že zvýšení hodnocení o těch 50% je zcela oprávněné.

Bloodrayne 2 totiž opravdu není o nic horší, než jednička, ba naopak v některých směrech jí hladce mete ze stolu, ale taky má některé novinky navíc, kterými si tedy ostrostřelecky hází klacky pod vlastní nohy. Jo, mluvím o těch úkolech typu „hoď tolik a tolik nepřátel na tolik a tolik objektů, aby ses dostal dál!“. Lidi, musíte uznat, že je to totální retardace a ještě neskutečně frustrující, protože to ani nefunguje zcela tak, jak by mělo! Namátkou vytáhnu jednu situaci, která mě suverénně dostala nejvíc – kdesi na diskotéce jsem byl na parketu, kolem dokola jakýsi silový pole, čtyři repráky u stropu a neustálá vlna nepřátel. Úkolem je hodit libovolné čtyři týpky (nebo děvčata) na ony repráky a to tak, že rychle, ať stihnete všechny čtyři najednou, aby vznikl tak velkej zkrat, že to to silový pole vyřadí z provozu. Stalo se mi, že jsem se o tohle pokoušel cca čtvrt hodiny, a pak to nepřátelé asi přestalo bavit a už se u mě ani jeden neukázal, takže jsem musel hodit reload a už nevím přesně kde to bylo, ale vím, že ne právě blízko tomuhle úkolu. Nasralo to, a to velmi kvalitně.

Další novinkou jsou tyhle krvavé pistole... .no to mě poserte na holý záda! Proč dávat sbohem perfektně adekvátním normálním střelným zbraním z jedničky, a na jejich místo mrdnout tuhle sračku?! Omluvte mou hrubost, jen jsem se snažil dostatečně jasně vyjádřit, jak moc jsem si tyhle pistolky (které později produkují i rakety…že to zní debilně? Že si to neumíte představit? Co teprv až to zažijete…) oblíbil. Vážně, nikdy nepochopím, jak to s tímhle tvůrci mysleli. Největší džouk ale spočívá v tom, že „munici“ zde představuje krev nepřátel, takže se s těmahle stříkačkama budete muset dělit o krmivo! A to je fakt potom o držku, když potřebujete jak doplnit zdraví, tak akutně doplnit krev v pistolkách, páč potřebujete vystřílet další sbírku raket na nějakýho bosse. Sralo mě to, hodně kvalitně!

Co se bossů týče, když jsem je tak nenápadně nakousl, opravdu mě nebavilo pětkrát opakovat jednu mučivě dlouhou bitku s tím, že toho parchanta (popř. svini) dorazím až v poslední kapitole. Když je to tak, proč jimi proboha museli tvůrci zasmraďovat i jiné kapitoly? Proč radši nevymysleli víc bossů s tím, že v prvních kapitolách bychom třeba museli konfrontovat snadnější bosse, s nimiž bychom čistě teoreticky nemuseli bojovat půl hodiny? Na nedostatek nápadů se rozhodně vymlouvat nemůžou, nápady tahle hra jinak oplývá až až. Sralo mě to, ustavičně, a taky mě to slušně zklamalo.

Nicméně, jinak je tahle hra guilty pleasure jak bejk. Stejně jako v jedničce, i tady se koná ohromnej masakrozní krvák (s tím, že zde Rayne umí i nějaké ty nové frajeřinky, na které se kouká opravdu skvěle), herní prostředí je vcelku variabilní, obtížnost podstatně zvýšila (i když furt někde slyším nebo čtu, jak je dvojka stokrát lehčí než jednička a kdesi cosi…co to melete? Jednička byla oproti tomuto poklidná procházka s prstem v nose a né že ne), kamera povětšinou zcela bezproblémová (což se cenní a mohlo to dopadnout daleko hůř), grafika hodně pěkná (obzvláště pak s FSAA patchem, který sice neskutečně přidává na nárocích, ale stojí to za to…a pokud nevíte, o čem teď mluvím, vaše mínus :P), dokonce i příběh o něco zajímavější (v zásadě furt o hovně, ale nějak jsem měl větší zájem a byl jsem do toho takovej…ponořenější) a herní doba je perfektně optimální.

Nakonec se nemůžu nezmínit o jedné krásné věci, a sice skutečnosti, že při finální bitce s Kaganem je možné toho páprdu bez sebemenších problémů rozsekat, zatímco Rayne sama je nesmrtelná a ještě je zastaven čas, aby se Kagan při porcování moc necukal. Pokud jste hráli, možná víte o čem mluvím, pokud nevíte, zamyslete se nad tou fontánou. :D). Nevím, jestli to tam tvůrci hodili úmyslně, ale rád si myslím, že jo, a pokud se nepletu, je to skvělej vtípek na rozloučenou. :)