Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Sensible World of Soccer

  • PC 80
SWOS je fotbal, který stojí za to vyzkoušet. Narozdíl od moderních fotbalů si vystačíte s jedním tlačítkem, které slouží pro střelbu, centry, přihrávky i skluzy. Naučit se ovládat svůj tým a střílet branky chce trošku cviku, ať už hrajete na klávesnici nebo na joysticku. Hra obsahuje velké množství týmů, jak národních tak i klubových - mimojiné i českou ligu.

Každý hráč má určité atributy, jeden exceluje v rychlosti, druhý má silnou střelu, třetí zas dobře drží míč. Celkový počet a velikost hvězdiček pak znázorňují obecnou kvalitu hráče. Váš tým má také k dispozici rozpočet, hráče samozřejmě můžete prodávat i nakupovat.

SWOS je příjemný mix mezi jednoduchým managerem a čistou fotbalovou arkádou.

Pro: Zábava.

Proti: Slabší managerská část.

+15

The Saboteur

  • PC 80
The Saboteur měl sloužit jako záplata po dohrání Assassin's Creed. Ačkoli má s touto sérii několik společných prvků, ve výsledku je to vlastně úplně jiná hra. A tím nemyslím jen místní a časové zasazení.

Příběh hry se odehrává v Paříži a přilehlých vesničkách. Story je nevýrazná, pamatuju si z ní nula nula nic, ale působí dostatečně reálně a díky kvalitně navrženým misím nenudí. Během hraní Gothica jsem si často říkával: "Kdyby někdo udělal akční RPG odehrávající se za druhé světové." The Saboteur můj sen vlastně splnil. RPG to sice není, ale sandboxová akce do něj nemá zas tak úplně daleko. Hratelnost je spíše arkádová, po vzoru GTA hráč jezdí po městě a plní úkoly. Arkádové sandboxy moc nemusím, ale v tomto ohledu je hra v poměru reálnost/zábava vyvážená dobře.

Krom hlavní misí (kterých je poměrně málo), se hráč může vyřádit plněným questů vedlejších. Ty jsou především v podobě volitelných cílů rozesetých všude po mapě, které má Dean za úkol zničit. Zpracování je poměrně primitivní, ale účelné. Jinak poměrně prázdná mapa nepůsobí tolik vylidněně. The Saboteur je ideální titul na hraní stylem: zapnu, sestředlím pár náckovských cílů a vypnu. Na delší hraní v kuse to opravdu není, tak dlouho jsem vydržel jedině u plnění hlavních misí. Líbí se mi, že se tvůrci snažili o jakýsi mix stealth a akční hry. Ačkoli v obou případech mnoho věcí skřípe, nakonec musím říct, že se jim to docela povedlo. Pošteloval bych AI, v rámci stealth ubral na arkádovém vymezení zorného pole AI a byl bych spokojen. Škoda, že nikdy nevyšel druhý díl. Pokud by zmiňované nedostatky opravil, mohlo by se jednat o pořádnou šlehu.

Po technické stránce hra vypadá solidně, byť na to, jak je grafika neostrá, je herní engine dost mizerně optimalizovaný. Hra se škube prakticky na jakékoli sestavě. Je cítil, že si hra něco neustále tahá z disku a to způsobuje mírné záškuby, které sice v hraní nebrání, ale jsou dost nepříjemné. Jízdní model vozidel je ryze arkádový. Ovladatelnost je dobrá, ale na Mafii to například nemá.

Ale jinak jo. Dobře se mi to hrálo. Vlastně dost dobře. Klidně by to mohlo být delší. Mnohem delší!

Pro: hratelnost, zajímavé mise, zábavné vedlejší cíle, krásná Paříž a atmosféra okupace, Eiffelovka a další památky

Proti: fyzika aut, špatná optimalizace vzhledem ke grafice

+15 +16 −1

The Lost Crown: A Ghost-Hunting Adventure

  • PC 80
Jonathana Boatesa zrejme nie je treba predstavovať pre fanušíkov adventúr. Pre tých ostatných, je to autor vynikajúcich hororových nízko rozpočtových hier. Za všetky spomeniem len Darkfall sériu či Scratches.

Lost Crown je špecifická adventúra, pretože sa od Boatesovej predošlej tvorby líši v pohladu hlavnej osoby. Kdežto Darkfall, Scratches, Barrow Hill mali in-person pohlad na spôsob Mystu, Lost Crown je klasická third person point and click adventúra. Okrem toho, v porovnaní s jeho predošlými hrami, ktoré sa dali bez problémovo dohrať do 10 hodín, Lost Crown ponúka zábavu na najmenej 35-40 hodín.

Dej sa odohráva v opustenom malom prístavnom meste, ktoré je spracované po väčšinou bielo čiernymi fotografiami zo skutočného mesta kde sa narodil Boates. Do toho sú pridané efekty počasia, rôzne animácie, a reálne ambientné zvuky príboja, vetra atď. Je to netypické a velmi efektné, a ak prekusnete tú nie príliž podarenú animáciu hlavnej postavy, tak si atmosféru hry skutočne užijete.

Lost Crown je najambicióznejší projekt Jonathana Boatesa. Na adventúru má netypicky dlhú hraciu dobu, napriek tomu po 40 hodinách budete namiesto triumfálnej úľavy pocitovať smútok, že už to všetko končí.
+15

Tomb Raider Chronicles

  • PC 70
Stejně jako je Lara v tomto díle považována za mrtvou, tak i duch a kouzlo předchozích dílů nás opustilo.

K příběhu se moc vyjadřovat nebudu, je to totiž jedna z posledních věcí, která mě na Tomb Raiderech zajímá. To neznamená, že se nemůže stát, že mě zaujme, ale tentokrát mně opravdu ani jeden z těch minipříběhů nezůstal v hlavě.

Největším zklamáním je pro mě hratelnost, konkrétně originalita lokací (i když některé nejsou zas tak hrozné, "epičnost" obrovských a komplexních chrámů a otevřené a detailní venkovní prostory jsou tatam; většina lokací působí trochu klaustrofobně), naprosto nepochopitelná absence jakýchkoliv dopravních prostředků (ani jsem si pořádně nezaplaval) a hlavně hádanky, které velice zaostávají za staršími Tomb Raidery. Většina jich je typu použij A na B. Za celou hru jsem navíc posunul jenom jednou krychlí, a to jenom abych se dostal k secretu. Lara se sice naučila chodit po laně a točit se kolem (horizontálních) tyčí, ale ani toho si moc neužijete. Ručkování využijete asi tak dvakrát, "sjezd" po laně (fakt nevím, jak to líp popsat) ani jednou a tak dál a tak dál.

Proti tomu jsou následující nedostatky už jenom detaily: Grafická úroveň se od druhého (první jsem pořádně nehrál) dílu moc nezlepšila, hudba kromě několika už známých motivů se taky snad vypařila, animace (a to ani ty, které se objevují na určitých místech pořád dokola, dokud nepoužijete A na B) nejdou přeskočit, je tu nějak málo zbraní.

Nakonec to, že je hra extrémně (proti předchozím dílům) krátká - má jenom o něco málo víc než 10 levelů - není až taková nevýhoda...

Pro: je to pořád Tomb Raider

Proti: prakticky ve všech ohledech slabší než předchozí 3 díly; hra působí prázdně, nepřináší nic moc nového a zábava se kamsi vytratila

+15 +16 −1

Zanzarah: The Hidden Portal

  • PC 60
Člověk situace neznalý by mohl podle prvních dojmů přirovnat Zanzarah k The Longest Journey. Tedy ne že by byl úplně mimo, určité podobnosti tu jsou. Máme tu náš "klasický" svět a svět magický (do kterého se vstupuje portálem), hlavní hrdina není hrdina, ale mladá hrdinka a co čert nechtěl, je předurčena k velkým věcem, konkrétně k záchraně světa :)
Tady ovšem veškerá podobnost končí. Zatímco TLJ je čistokrevná adventura, Zanzarah by se dal přirovnat k Pokémonům. Bez legrace. Základní princip hry spočívá v tom, že se svou svěřeňkyní běháte po různých lokacích a sbíráte (=porážíte) zdivočelé "víly", které chytáte do pokéba... ehm, kryšťálových koulí :)
Boj probíhá vždy v pohledu třetí osoby a odehrává se v arénách, kterých je vícero typů. Vždy můžete ovládat pouze jednu svojí vílu, ovšem maximálně jich můžete mít pět a můžete mezi nimi v boji libovolně přepínat.
A to je fakt důležitý, protože víl je hodně druhů- máme tu klasické živly, pak přírodní, vzdušné, ledové, kamenné, mechanické, ďábelské, svaté, nemrtvé... Vždy přitom platí, že každý typ má své uplatnění proti jinému, tzn. dává mnohem větší poškození- vodní víly jsou dobré proti ohnivým, ale zato slabé proti přírodním atd.
Díky tomuto dostávají boje celkem zábavný prvek, s vaší vílou můžete navíc i omezeně létat, takže je o zábavu postaráno.
Své svěřence můžete vybavit různými útočnými a obrannými kouzly, která kupujete u obchodníků (stejně tak jako různé léčivé lektvary a podobně).
Sympatické je, že vaše víly v boji získávají zkušenosti a postupně levelují, takže se jim zvyšují statistiky, mohou více létat atd. Navíc pak na určitém levelu evolují a vy se můžete rozhodnout, v co necháte svou vílu přeměnit. Přesně jako v Pokémonech :)
Ve hře se podíváte do rozličných lokací, ať už to jsou ohnivé jeskyně, bažiny nebo horské království trpaslíků. Lokace jsou zkrátka variabilní, a to je rozhodně dobře.
Taky nemůžu nezmínit úžasnou hudbu, která krásně podtrhuje celkový pohádkový nádech hry.
Hra má ovšem i několik chyb, hlavně bych vytkl v podstatě nulové sžití s hlavní hrdinkou, se kterou vlastně ani nemáte možnost se jakkoliv sžít. Na začátku hry se prostě octne v cizím světě a jakýsi skřítek jí řekne, že musí porazit zlé síly a ona na to jenom "Tak jo." A tím to hasne =/
Taky bych uvítal trochu větší využití RPG prvků, více (MNOHEM více) dialogů s postavami, trochu méně klišoidní a přímočarý příběh, méně konzolovitě udělaný inventář a... to bude asi všechno.
Kdyby si autoři s hrou trochu více pohráli, neváhal bych jít s hodnocením klidně o 20 % nahoru.
Takhle se jedná "jen" o celkem fajnovou oddychovku ve stylu Pokémonů, a to je celkem škoda. Vymačkat se z toho dalo určitě víc.
+15

Mafia II

  • PC 90
Na Mafii jsem čekal již od první zmínce o ni, což bylo nedlouho poté, co jsem dohrál první díl. Mé čekání doprovázelo pozvolné uvolňování screenů, naznačování příběhové linie, různé fámy a videa. Nakonec jsem se přeci dočkal. Začátkem tohoto roku bylo oznámeno oficiální datum vydání a já ihned v ten význačný den zamířil do obchodu a pořídil si PS3 verzi.

Při prvním spuštění na mne čekalo příjemně vyhlížející menu v podobě pohledu na Empire Bay a následovala první mise ve válce, v Sicílii. Jedna z věcí, na kterou jsem byl velice zvědav byla grafika, ta grafika, která byla všemi na PS3 verzi kritizována (sám jsem z ní v demu nebyl moc nadšen), nevím sice čím to je, ale mne se dost líbila a snad jedinou zápornou věcí jsou slabší detaily.

Ovšem snad nejsilnější stránkou celé hry je příběh. Nejlepší je snad první polovina, tím ovšem nechci říct, že ta druhá je něják výrazně slabší, nemůžu si ale pomoct, mám pocit, že se všechno nemuselo začít tak narychlo srát. Potěšily mne ale odkazy na jedničku, kterých je ve hře více než dost, jedním songem začínaje, zabitím Tommyho a ostatně celou druhou polovinou konče. Ale chápu, že na někoho tam těch odkazů bylo až až.

Další věcí, kterou beru jako výrazné plus je (český) dabing. Nechybí peprné hlášky při přestřelkách jako tomu bylo v první Mafii a hlasy známých herců. Ovšem nemohu si pomoci, ani sebelepší dabing by nepomohl mírně nesympatickému hlavnímu hrdinovi. Asi jsem si něják zvykl na Tommyho, který mi byl svými "praktikami" mnohem příjemnější, než po moci a penězích toužící Vito.

Ostatní bych si dovolil shrnout jen ve zkratce. Z přestřelek a jízdního modelu jsem měl velice dobrý pocit, je sice pravda, že přestřelky byly celkem jednoduché, k čemu napomohl i systém krytí, mne to ale ani v nejmenším nevadilo. Zbraní i vozidel je ve hře dostatek, takže není nač si stěžovat. Ostatní věci jako tuning, nebo nakupování oblečení jsou pro mne osobně spíše příjemným zpestřením. Co ale hře něják nemohu odpustit je konec, při pohledu na mrtvého Falconeho jsem marně doufal v titulky.

Pro: Grafika, příběh (1. polovina), dostatek vozidel a zbraní, jízdní model, přestřelky, dabing

Proti: mírně nesympatický Vito, konec

+15 +16 −1

Mafia II

  • PC 95
Z Mafie II mám velmi rozporuplný pocit. Nepochybně má své světlé chvilky. Občas jsem si říkal: "JO, tohle je ta stará dobrá Mafie". Mám tím na mysli hlavně úžasný smysl pro detail, živoucí mise s krásnou atmosférou. Dechberoucí zpracování a design interiérů i celého okouzlujícího města (noční Empire Bay pod sněhovou peřinou za zvuku krásné zimní písničky - nádhera)... to vše se mi moc líbilo.

Ale hra má i svá negativa. Je vidět, že se hra posunula více směrem k sandboxové obtížnosti, což je škoda. Nemyslím tím ani tak fakt, že projít hru na nejtěžší možné nastavení je brnkačka. Štve mě spíše práce se zbraněmi, kdy můžu mít pod kabátem celou zbrojnici, kdy přeběhnutím přes bouchačku seberu náboje atp. Systém krytí není špatný, ale přijde mi jako zbytečně velké zjednodušení. Přesto jsou ale přestřelky jednou z nejlepších věcí na Mafii II. Docela mě zklamal jízdní model aut. Nějak moc ta auta smykovala a vůbec mě nebavilo s nima jezdit (a to ježdění samo o sobě bylo v Mafii 1 radost).

A co to hlavní - příběh? Rozhodně brutálnější a drsnější než z jedničky. A to mi taky moc nevyhovuje. Na druhou stranu je ale příběh plný komických dialogů a hlášek, hlavně díky vtipálkovi Joeovi. V podstatě celou herní dobu jsem si ve Vitově kůži připadal stále pronásledovaný. Ani jsem se nestihnul nikde usadit a už po mě zase někdo šel. Neustále ve strachu, bez peněz a bez domova. Příběh navíc prolítnul tak rychle, že jsem se vůbec nestačil zorientovat v postavách.

A za to všechno může peněz chtivý vydavatel. Na celé hře je vidět osekanost. Osekali kde co, aby mohli vytvořit přídavky a vydělat více peněz. To je asi ta největší chyba… Zdá se, že kdyby byla hra v celistvé podobě, ještě před rozebráním, mohla by to být mnohem větší pecka…

Budu to muset celé ještě vydejchat a promyslet, zahrát si znova... a potom se moje hodnocení možná změní. Celkově ale nemůžu popřít, že na mě Mafia 2 udělala dojem, i když jsem doufal v dojem lepší... správné, neovlivněné a nenadržující hodnocení budeme všichni schopni vznést až po měsících či letech...

Upgrade (po zmíněných letech): Po mnoha letech, po několika dohráních Mafie 2 a po poznání nových her a směřování celého herního průmyslu upgraduji svůj komentář. S řadou výše napsaného po letech odeznění už nějak nesouhlasím. Přesto původní komentář ponechám tak jak byl. Mafia 2 je stále i po letech jednoznačně jedna z nejlepších her vůbec. Stále více si to uvědomuji pokaždé, když hraju nějakou novou hru, u které žasnu nad nevyužitm potenciál, nad zabitý příběhem či nad nulovou atmosférou. Mafia je nejen příběhem, dokonalým filmovým pojetím, ale i celkovou výstavbou jednotlivých úkolů takřka dokonalá. Střídání herních prostředí, pokaždé jinde, za jiným účelem a vždy originálně a jinak. Neuvěřitelné detaily, skvělý scénář, zábavná hratelnost, povedená atmosféra. Zkrátka Mafia by měla být vzorem pro ostatní nekreativní a nudné hry. Hry mají obecně k filmům velmi blízko. Tvůrci Mafie jsou jedni z prvních, kteří to pochopili a také jedni z mála, kteří toho příhodně využili.

A tak jediným zásadním problémem Mafie 2 je ona smutná rozsekanost hry. Po dohrání samotné hry, Joeových dobrodružství i po Jimmyho vendetě je zřejmé, jak měla hra vypadat. Pasáže z vězení měly jednoznačně být proloženy Joevými dobrodružstvími. Protože tolik stejných misí ve vězení po sobě by autoři v Mafii prostě za normálních okolností nenechali. Derekovy doky a také vrakoviště měly poskytovat další vedlejší mise, které byly rozsekány a prodány jako DLC. Jako důkaz stačí prozkoumat tyto lokace, v nichž stále najdeme pozůstatky po zamýšlených úkolech. Bylo by krásné, kdybychom si mohli zahrát celou hru v té podobě, v jaké měla vyjít původně. Třeba se k 10. výročí dočkáme nějaké "opravdové edice".

Pro: Atmosféra, detaily, soundtrack, město, vtipné hlášky, 10. mise je nejlepší

Proti: (ne)inteligence chodců a řidičů, nevyužitý potenciál města a postav v něm

+15

S.T.A.L.K.E.R.: Shadow of Chernobyl

  • PC 90
Čo k tejto legendárnej strieľačke ešte písať?

Čo ma na tejto hre najviac zaujalo, hneď, ako som spustil hru, bola atmosféra. Tak hutnú a silnú postapokaliptickú atmosféru som vnímal naposledy u RPGčka Fallout 2. Stalkera ja osobne považujem za pokračovateľa druhého Falloutu (Bethesdovský Fallout 3 nie je Fallout) už len preto, že je mu jednoducho podobný a keby niekto pomýlil názov a napísal na titulku nejakého časopisu namiesto Stalkera Fallout 3, bezpochyby by som mu veril.

V Zóne sa stretnete s rôznymi zmutovanými potvorami, inteligencia nepriateľov kolísa, dá sa povedať, že zvieratá sú v tejto hre inteligentnejšie než človek. Hlavne pri konci hry, kde sa nepriatelia množia, kde sa dá, majú tendenciu sa zasekávať, nevšímať si vás, až pokým po nich nevystrelíte.
Úloh na splnenie je dostatok, vedľajších je možné opakovať, ale po čase začnú nudiť. Peňazí budete mať v pokročilej hre aj tak nad hlavu, takže tý menej trpezlivejší sa dajú hneď na cestu hlavným questom.

Čo ma najviac štvalo, bolo reálne zasekávanie zbraní, kedy som vykukol aby som našil do nepriateľa zásobník, prdol mi jeden náboj a zlatý nápis na obrazovke začal svietiť - vaša zbraň se zasekla a tak ma nepriateľ sejmuj skôr a hneď nato sa ukázal jasne červený nápis Konec hry :-D - ktorý v hre uvidíte dosť často... na najľahšiu obtiažnosť vás v niektorých lokáciách rozsekajú do pol sekundy, v niektorých do vás šijú a nič vám neberú.

Táto hra sa v mojej pamäti udrží veľmi dlho...

Pro: atmosféra, grafika, reálne činnosti - zasekávanie zbraní, jedlo, atp., zvuky, hudba

Proti: bugy, niekedy nevyvážená obtiažnosť,...

+15 +16 −1

Singularity

  • PC 80
Singularity je dobrá doomovka od starých dobrých Raven Software, která mi po tunách 3rd person akcí a sandboxů byla opravdu po chuti. Příběh byl navíc zajímavý a neotřelý a zpočátku se vyvíjel tak, že jsem se od hry nedokázal odtrhnout a chtěl vědět, co se bude dít dál. Stejně jako u dobré knížky jsem prostě nemohl nenakouknout na další stránku, potažmo za další checkpoint. Potěšilo mě i technické zpracování, výborná optimalizace a na dnešní poměry dost slušná herní doba. Jedinou výtku bych vznesl vůči určitému aspektu příběhu, který je shodou okolností totožný s před dvěma dny dohraným Kane and Lynch 2, a částečně i s před třemi dny dohranou Mafií 2. Teď trochu zaspoiluju takže pokud jste to ještě nehráli tak dál nečtěte. Jedná se o to, že celý děj, ať už se rozvíjí jakkoli, je postavený na strašně chatrném základu - hlavní hrdina na samém začátku nevědomky udělá něco nemoudrého (Kane zastřelí dceru mafiánského bosse, chlápek v Singularity zachrání civilistu v hořícím domě), čímž spustí celý ten koloběh událostí a po zbytek hry nedělá nic jiného, než že žehlí vlastní průser. Nebýt oné spouštěcí události, nic z toho co se v obou hrách stalo by vůbec nestalo (po Kane a Lynchovi by nešel mafiánský boss, a doktor Demichev by se nestal vládcem světa). Z toho vyplívá, že ty stovky mrtvol, miliony vystřílených nábojnic a vůbec všechno k čemu v obou hrách došlo se vlastně stalo úplně zbytečně. Je to něco navíc, uměle vytvořeného, co vůbec nemuselo být. Není to Medal of Honor, kde už existuje válka a voják je prostě součástí událostí, nebo Gothic, kde existují orkové, božstva, Xardas a celá ta tlupa pošuků, mezi nimiž se hrdina snaží udělat pořádek. V Singularity ani Kane and Lynch jsem neměl pocit, že jsem v roli hlavního hrdiny dokázal něco velkého. Prostě jsem vyžehlil průser, který jsem sám natropil, a to mě irituje. Na tomhle autoři hru stavět neměli.

Pro: má to spád, zajímavý příběh, pěknou grafiku a perfektní optimalizaci

Proti: celý příběh, ač dobrý, stojí na úplně stupidním základu; přehršel zbraní a předmětů = přílišná lehkost

+15

The Movies

  • PC 60
The Movies nemůžu upřít zajímavý nápad - natáčení vlastních filmů. K tomu ještě přidejte jednoduché budování filmových studií a starání se o vaše herce i neherce.

Nejpve je nutné se naučit hru ovládat. Mě osobně přišlo ovládání lehce netradiční, ale zvyknout se na něj dá. Začněte stavět studia: administrativní budovy, budovy pro casting, pro scénáristy, údržbáře a mnoho dalších. K tomu přistavte samotná natáčecí studia a další lokace. Najměte správné lidi a můžete začít točit filmy.

Škoda je, že ty filmy vypadají tak nějak... no... podivně. Rozhodně nehledejte v automaticky vygenerovaných filmech nějakou logiku - to i Lynchův Mulholland Drive je snad pochopitelnější. Máte sice možnost, vytvořit si film dle vlastního gusta, tato operace je ovšem poměrně složitá a krajně nepohodlná. Navíc jsem osobně nedokázal poskládat film, který by měl ten záměr, který jsem od něj zamýšlel - jestli to neumím já, nebo systém hry mi není doposud jasné, každopádně žádné velké scénáristické kreace nečekejte.

A tak ve výsledku je to poměrně originální - trocha toho stavění, do toho starání se o lidičky a natáčení filmů. Po čase mě to celé však omrzelo, namyšlené herecké hvězdy mě začaly vytáčet, studia se začala rozpadat a údržbáři nestačili opravovat, režiséři se ze stresu začali ožírat a já je musel dávat na odvykací kůru,… a nějak jsem prostě ztratil touhu natočit ten nejlepší film ohodnocený kritikou maximálním počtem hvězdiček.

Pro: Originální, možnost natočit vlastní

Proti: Natočené filmy jsou často nezajímavé a nelogické, po čase nuda a stereotyp, otravní režiséři a hvězdy, nepohodlné vytváření vlastních scénářů

+15 +16 −1

Anno 1404

  • PC 80
Anno 1404 je skvělá strategie, kterou jsem bohužel nedohrál a asi nejspíš ani nedohraji z jednoho důvodu. V pozdějších částech kampaně, jakmile postavím větší město, hra ztrácí na přehlednosti, protože ji chybí přehledné ekonomické tabulky. Nejlepší je dát misi, klidně i několikahodinovou, na jeden zátah. Jakmile hru spustím druhý den, absolutně si nepamatuju rozmístění budov a pak už si nic pořádně neuhlídám. Město mi začne krachovat, ani nevím proč a je všechno v háji. Samotný herní systém je vcelku jednoduchý, kazí to právě výše zmíněná nepřehlednost, protože surovin, výrobků a budov je později opravdu hrozně moc.

Graficky je to opravdu špička a pomocí jedné z funkčních kláves (tuším F11 nebo F12) si můžete vyvolat tabulku s různými vychytávkami, jako je zrychlení či zpomalení hry, pauza a hlavně moje oblíbená funkce, která hru přepne do fotografického pohledu, z kterého se dají dělat opravdu nádherné screeny.

Hrál jsem pouze kampaň a tam se mi líbila variabilita questů. Nebyly to pouze úkoly "postav město s xy šťastnými obyvateli", ale i různé hledací subquesty a ty to, dle mého názoru, docela oživovaly. Sloupeček s úkoly je přehledný, akorát mě vadilo, jak mi každou chvíli zadavatel opakoval jak magor co mám dělat. Vyhovoval v menu nastavitelný automatický save po pár minutách, takže jsem se s tím nemusel nijak zvlášť zabývat.

Verdikt: Anno 1404 je zajímavá budovatelská strategie, bohužel mi přišla místy hodně nepřehledná a tak se mi ji ani nechtělo moc hrát. Dosud mi v tomto žánru kraluje méně známé "Imperium Romanum", které je pro mnohé možná moc jednoduché, ale pro mě je to parádní relax. Uděluji hodně pěkných 80%

Pro: hratelnost, hlavní úkoly i subquesty, nádherná grafika, zajímavý herní systém...

Proti: ...který ale podkopává přílišná nepřehlednost, pár menších bugů v subquestech by se taky našlo

+15

Mafia II: Jimmyho Vendeta

  • PC 70
Necelý měsíc po vydání Mafie 2 nám 2K Czech naservírovali první "pořádný" přídavek. Před malou chvilkou jsem Jimmyho Vendettu dohrál, takže tenhle koment píšu ještě plný dojmů. No tak žhavé to zase nebylo.

Jimmy a jeho pomsta je zcela určitě náhradou za v původní hře absentující volnou jízdu a musím zkonstatovat, že náhrada je to povedená a svou zábavností zcela určitě překonává volnou jízdu z prvního dílu, protože díky hooooodně slaboučkému příběhu a s ním souvisejícím misích dává hře aspoň trochu smyslu, než jen zbytečně jezdit sem a tam. Na druhou stranu je volnost proti základní hře taková, že pokud hráč nechce mise plnit, nikdo jej nenutí a může si jen tak blbnout.

Empire Bay se konečně dostalo většího využití, můj herní čas se zastavil na 7 hodinách a 45 minutách, což je na přídavek čas docela nadstandartní, navíc v porovnání s délou základní hry. Díky silně arkádovému stylu nemůžu hře rozhodně upřít zábavnost, ale na druhou stranu, už tam nebyl ten tah, který mě nutil hrát dál a dál, mise se po čase staly repetetivní a až ke konci tam byla jakás takás návaznost.

Škoda, že to nebylo už součástí Mafie 2 rovnou, takhle ten pocit, že z nás 2K akorát ždíme peníze těžko zaháním, zábava to ale byla a proto dávám i mírně nadprůměrné hodnocení.

Pro: Empire Bay je prostě užasné, větší volnost, zábavné ježdění i přestřelky

Proti: Dosti stereotypní, Jimmy mi moc nesedl, nepřátelé "padají z nebe"

+15

Hearts of Iron II: Armageddon

  • PC 90
Popisováním chyb a problémů této série bych dokázal naplnit solidní čtvrthodinu (a snad i déle). Třeba absurdní systém zásobování, zbytečná diplomacie a špionáž, otravný micromanagement bojů, nemožnost přezbrojení divizí a spousta jiných drobností, které mne vždy užírají. Přesto není žádné jiné hry, u které bych momentálně trávil tak nerozumné množství času, protože i přes všechny možné nedostatky se totiž jedná o extrémně návykovou záležitost, u které člověk velmi snadno ztratí pojem o čase a prostoru.
+15

Amnesia: The Dark Descent

  • PC 85
Amnesia: The Dark Descent je nepochybně jedna z nejlepších hororových her za poslední dekádu, která ze strachu z neznáma a nevědomosti hráče těží úplné maximum, přičemž nikdy nesklouzne k samoúčelnosti. Adventura od nezávislého studia Frictional Games díky své nízkorozpočtovosti jenom násobí výsledný úspěch a nadšené ohlasy si určitě zaslouží.

Hráč je bez vysvětlovaček vhozen do kůže Daniela, v počátcích neznámého protagonisty, kterému nynější amnézie nedovoluje vzpomenout si, jak se vlastně vzal na tak ponurém místě. Hrad Brennenberg je už od první minuty prosáklý znepokojivou atmosférou, které tvůrci docílili neuvěřitelným množstvím temnoty a znepokojivých zvuků. Časem ale vyjde na povrch, že se tu nebudete hodiny potulovat jenom ve společností stínu a pochodní. Tato část hry, která zákonitě musí přijít, je protáhnutá do asi 2 hodin a je bez debat vynikající. S každým dalším větrem, co rozrazí dveře, s každým vrzajícím prknem, jsem byl víc a víc nucen naklánět se za roh a očekávat příchod něčeho děsivého. A když už na to přijde, ani potom vám hra nenaservíruje kamaráda, aby jste se s ním poprali, ale přirozenou cestou ve vás stupňuje strach. Jestli se ale někdo obává, aby hra neskončla jen u toho "tušení", nemusí se bát, bát se bude. Části hradu se jmény Storage a Prison jsou čistý teror a nebojím se to trochu vyspoilerovat, protože vás chci ušetřit těch nočních můr. To už přeháním, protože popravdě, řečím o nervydrásajícím děsi i mimo obrazovku nevěřte. Ale určitě palec nahoru za neexistenci zbraní ani jakékoliv obrany.

Přestože bude dost lidí tvrdit, jak strašně originální příběh je, no není. Je to tradiční horor se spoustou nedořešených děr, na které asi nezbyly záplaty. Když už jste ke konci bombardováni informacemi, sice jsem se cítil jako král, když jsem rozpletl všechny nitky, jejich logika ale pokulhává. V Amnézii obecně platí, že čím méně víte, tím víc si to užíváte. Zezačátku vypadá montrum jako v poznámce zmíněný "The Shadow", ke konci je ale jasné, že jsou to Alexandrovi služebníci. Jejich přítomnost tedy ztrácí tajemnost, ale i smysl, to si Alexandr nemohl držet od těla pár vězňů lidským spolupracovníky? Agrippa a Weyner jsou WTF postavy, co doplácí na nedostatek vypravěčského umu. Konec je morálně neujasněný, Alexandr byl koneckonců celou dobu vaším mentorem. Co je za portálem? A zase ten Weyner...

Musím vyzdvihnout zvukovou stránku hry, je absolutně ohromující, před nálepkou průměr utíká jen dabing Agrippy, kde se někdo strašně snaží napodobit německou angličtinu, ale moc se mu to nedaří. Grafika je pěkná, hudba padnoucí. Vůbec celý vývoj na mě působí příjemě sympatickým "domáckým" dojmem, fakt, že na Amnézii dělalo mnohonásobně méně lidí, než na některých v současnosti konkurenčních her, je obdivuhodný. Dost jsem se klonil k 80%, ale snížit tohle na úroveň některých Doomů, by byl hřích. Amnézie je v gameplayi i přes minimum prostředků uspokojivá jako máloco. Jeden chytře vyřešený puzzle totiž vydá za víc, než sto rozstřílených a rozšlapaných příšer. Osobní gratulace a bobříka odvahy tomu, kdo to dokáže hrát ve větších kusech, než půl hodiny. :)
+15 +16 −1

American McGee's Alice

  • PC 90
To co jsem hledal v Call of Cthulhu jsem našel v Alence Americana McGeeho...
Atmosféra která by se dala krájet, v nádherně šíleném prostředí...
Nejdřív jsem se k American McGee's Alice stavěl dost skepticky, hlavně proto, že mi přišlo, že k danému tématu hry by se více hodila normální adventura, než akční adventura, která mi podle screenshotů přišla nucená... zmýlil jsem se...
Skvělé herní prostředí se skvělou atmosférou doplněné špičkovou hudbou. Hratelnost má sice své chybky, hlavně v některých skákacích částech, ale přesto je na vysoké úrovni...:)
Také je to jedna z mála her, ve kterých jsem postupně využíval skoro všechny zbraně, což se mi stává málokdy (obvykle najdu jednu zbraň, která mi přijde nejlepší a ta mi většinu hry vydrží).
Rozhodně tuto hru doporučuju...:)
+15 +16 −1

Neverwinter Nights 2: Mask of the Betrayer

  • PC 80
Po dohrání ne příliš vypilovaného Neverwinter Nights 2 jsem se s chutí vrhl na tento datadisk s očekáváním přesně toho samého, co u přechodu z NwN na jeho první rozšíření. Jak už tomu většinou bývá, značné množství much plnohodnotné datadisky (nikoliv DLC) odstraní, to samé platí i tady...

• První maličkost, která hru oživí, jsou texty při načítání oblastí. Při přechodu do jakékoliv lokace se zobrazí místo Tipů & triků krátký popisek načítajícího se prostředí. První částečné přiblížení ke starým textovým dungeonům.
• Grafici si také vyhráli. Stačila jen taková drobnost, jako odlišení jiných sfér do černobílých až sépiových barev. Barevnosti kouzel ubrali jen na sytosti což dohromady tvoří minimálně zajímavé 3D prostředí.
• Autoři děje (Obsidian Entertainment) zřejmě povolili a trochu zavzpomínali na svá stará díla. Příběhu totiž nechali větší volnost a okořenili jej značnou dávkou mystičnosti / epičnosti. Hráč totiž, podobně jako v P:T, bude ,,léčit" sebe sama, při čemž bude navštěvovat různé sféry, fantaskní bytosti, podsvětí...
• Texty a dialogy jsou dost ukecané, možná někdy a příliš propletené. Troufám si říct, že textu je tu jen o něco méně než v základní hře, i když délka hraní je cca 2/5 a lokací není zdaleka tolik.
• Obrovským mínusem základní hry byl spánek. Dalo se odpočívat téměř kdekoliv a tím se obtížnost redukovala na nejnižší možnou úroveň. Zde tomu ale už tak není. Spánek se stává díky prokletí hlavního hrdiny o hodně vzácnější.
• Konečně nová hudba. A to nejen profláknutá orchestrálka ale i elektroakustický ambient. Doprovod při soubojích ve Věži Rudých čarodějů nebo u závěrečné bitvy mě donutil vytáhnout si ze hry kompletní OST (jinak zřejmě nesehnatelný).
• Vývojáři zapracovali taky tak. Rychlejší načítání lokací a quick save je hodně znát.
• Další drobností je zobrazení času (vhodné u questů, které lze plnit jen v určité době) a celkový vliv u společníků, což mi v původní hře chybělo.
• Zvuková stránka hry a dabing opět stojí za povšimnutí.
• AI značně pokročila. Zejména u spolubojovníků.
• Prostředí ve kterém se hráč pohybuje je úměrně s dějem více ,,epické".

∙ Společníků je tentokrát méně (i když s lepším povoláním), ale není to ani moc na škodu. Ovládání více jak 3 postav je kvůli pošahanému engine hry, který je bohužel nepozměněný, dost nepřehledné. Modding to naštěstí opět částečně jistí.
∙ Již zmiňované asociace s P:T jsou někdy až moc okaté. Setkáte se tu s NPC jako jsou Remmaq (Morty) nebo Hořící muž ve hvozdu (Ignus).
∙ Méně cutscén. 90% dialogů probíhá v klikacím okénku.
∙ Přes veškerou záhadnost děje jsem se občas ztrácel, nabízí to ale trošku větší volnost a menší linearitu děje než tomu bylo v původní hře.

◦ Opět žádný (opravdu nulový) vliv božstva a povolání na dialogy. A to až do takové míry, že se některé kombinace doslova přou s dějem. Totiž závěr hry se odehrává v říši mrtvých, dokonce se objeví i samotný Kelemvor - bůh, kterému jsem celou hru zákonně sloužil.
◦ Ponechání necitlivého engine/HUD hry bez sebemenšího vyladění opravdu naštve.

Zbývá už jen poslední datadisk - Neverwinter Nights 2: Storm of Zehir, který se ke starým D&D RPG přibližuje ještě o krok blíž.

Galerie screenshotů (25)

Pro: Mystičnost, vychytání mnoha much základní hry, nový hudební doprovod.

Proti: Nedotknutý necitlivý engine/HUD hry, paradoxy mezi povoláním a dějem-nulový vliv.

+15

Adventura v Olomouci

  • PC 10
Je to vtip. Veľmi zlý. I keby to slúžilo len za akúsi skúšku autorových schopností a uznali by sme, že používanie fotografii ako pozadia nie je až tak zlé. Každá jediná veta/hláška v hre pôsobí totálne trápne, či už je to snaha o humor, logiku, alebo popis niečoho. A práve pre tie fotografie je tam aj (ne)smiešny pixelhunting. Síce je to vôbec pixelhunting, keď tam vlastne ani nič nie je, ale autor sa rozhodol, že v danej oblasti proste bude klikateľné miesto?

Pro: s prížmúreným okom - nápad s použitím fotografii...

Proti: ...ktorý ale v praxi zlyháva, rovnako ako všetko ostatné, zážitok nulový

+15

Mafia: The City of Lost Heaven

  • PC 100
Mafia: The City of Lost Heaven

Mafia, je pro mě nejoblíbenější, co se týče polofilmového herního prostředí zasazeného do 30 let.Tato hra je dobře zpracovaná jak režií, tak scénářem a český dabing na ni sedne, "přesně jak prdel na hrnec" !!! Čeští vývojáři se přesně trefili na osoby s danným hlasem který se k jednotlivým osobám přesně hodí.No prostě parádně vybroušený kousek, jak graficky, tak i zvukově a Audio stránka hudby, je velice pěkná a dobově se k tomu hodí.Zvláště klarinety a jazz trumpety s dusítkama.
No, chvílemi jsem si připadal, jak když jsem v té době taky.Je to můj herní drahokam, ke kterému sáhnu vždy, když je dlouhá a zvláštní chvíle která k tomu nutí, si to znovu zahrát.Tento příběh jsem dohrál snad 7x a vždy je něco, co mne po čase zpátky vrací, abych si znovu zahrál.Konec je dojemný a prožíval jsem ho jako většina národa, se slzami v očích.Vždycky si řikám, mohlo to dopadnou lépe."Chudák Tommy" !!! Na téhle hře je zvláštní, ta dobová atmosféra která se dá plně prožívat.
Škoda, že další pokračování Mafia 2 nezasadili do pokračování ve stejných 30 letech, ale s moderní grafikou.
Měl jsem rád hlody Pauliho, ralf byl dobrým automechanikem a kámošem.Lucas bertone, zase šikovný potměšilý vychcánek.Žlutej Pít byl simpatickej děda.Frank se ze začátku nezdál a pak to byl dobrej chlap.Sam byl křivák, který byl hodně v ústraní.Salieri zase nemilosrdný obchodník se snahou převálcovat svojí konkurenci zastrašovacími metodami a svým respektem v okolí.

Tak se mějte hezky a vzpomínejte na tento příběh s úctou.

Pro: Vše !!!

Proti: Nic

+15 +21 −6

F.E.A.R.

  • PC 85
Přiznám se, že je těžké najít strašidelnější hru, která by mě osobně surově upoutala do křesla a v závěrečném sledu do mýho mozku narvala tak depresivní myšlenky. V kostce je ale F.E.A.R. naprosto tuctová střílečka, která je slavná právě díky oné "holčičce". A samozřejmě také díky tomu, že má naprosto úžasnou grafiku. Jenže všecko ostatní je uděláno tak nějak na půl cesty. Za prvé příběh - sakra zajímavý, ale naprosto minimálně rozvinutý. Ve výsledku si pro Vás připraví tak neskutečný závěr, že se mi chtělo skoro brečet. No, a za druhé těžko zapamatovatelné herní momenty - Ano, pár jich tu je, a především ten závěrečný. Horší je ale fakt, že pro mně byl zapamatovatelný prakticky jenom ten závěrečný. Přičemž, když chci hrát nějakou 3D akci a ona po mně chce, abych o ní řekl, že je kvalitní, tak mě musí něčím uhranout a ne aby mi nastavovali kaši z nápadu, který ani nepatří tvůrcům. I když pravda, zpracovali to pěkně. Každopádně věřím, že toto všecko v dalších dílech pěkně rozvinuli, byla by škoda takový nápad do herního průmyslu během jednoho dílu kvalitně zavrhnout.

Pro: strašidelná černočerná atmosféra, konec, úžasná grafika

Proti: malý dúraz na příběh, konec!!, podpora atmosféry jen z jednoho zdroje

+15

Ni.Bi.Ru: Posel bohů

  • PC 80
Dobře, chtěli si to vyrobit, tak si to vyrobili. Já jim to brát nehodlám a ani nebudu. Vždyť v celé řadě případů ta hra vypadala jinak, než její původní originál a příběhem se v jistých chvílích také vcelku příjemně lišila. Takže vlastně proč ne...Tehdá jsem Ni.Bi.Ru zbaštil a užíval si každou sekundu hraní. Pravda, kreslené adventury jsou nádherné a působivé, ale když se chytne správného 3D pixelu, tak může být vyhráno i v tomto případě. A Future Games nejsou žádní amatéři, ba naopak. Já osobně doufám, že se s jejich hrami budeme i nadále setkávat, protože co Češi opravdu dobře umí inovovat a vyvíjet, tak jsou to především adventury (Vždyť se například podívejte na Reprobates). Myslím tím, že mají zajímavé nápady a nebojí se je použít, stejně jako tento remake adventurní klasiky.

Pro: i když je to remake, hra je jiná

Proti: pořád je to "jen" remake

+15 +17 −2