Nejlépe hodnocené komentáře
Commandos 2: Men of Courage
Dungeon Keeper 2
Zde nebudete zachraňovat princeznu ani nedostanete hrad jako odměnu. Naopak se objevíte na druhé straně barikády, a vyrazíte si jednu říši podrobit.
Hned v úvodním velmi povedeném filmečku, vám je představen váš zaměstnavatel, Horny Sekáč od vás chce abyste získali 20 drahokamů, které otevřou portál do světa lidí.
Hned po první zjistíte, že se nejedná o tradiční RTS. Veškerý děj se odehrává v podzemních kobkách, kde spolu svádí nelítostný boj dobro a zlo. Ale tentokrát vyhraje zlo.
Vaše hlavní místnost je Srdce Dungeonu. V ní se shromažduje zlato, ta produkuje manu a hlavně Impy. Tito malí skřítci pro vás těží zlato, zabírají neutrální a nepřátelské území a hlavně vykopávají místnosti a tunelují jak při kupónové privatizaci. Bez nich nemůžete prakticky nic. Čím se hra hlavně liší, je že nestavíte budovy, ale vykopete určité prostory pro umístění místnosti. A věřte, že budete moci vybudovat velmi zajímavá místa jako kasina, vězení, mučírny a mnoho dalšího. Protože jednotky nevyrábíte, ale naopak je musíte do svého zatuchlého království přilákat. Každého tvora lákají jiné prostory. Zatímco Temní Elfové dávají přednost strážnici, tak zloděje přivábí kasino.
Jakmile na vaši půdu skrz portál vstoupí, hned se běží ubytovat do doupěte. Vaše potvůrky ale vyžadují mnohem víc než postel a kuře z drůbežárny. Musíte jim platit stálý žold, zajistit zábavu a chovat se k nim tak jak jejich podlá čest vyžaduje. Pokud byste tyto jejich tužby a potřeby nenaplnily odejdou od vás.Nemůžete je ovládat, pouze sebrat a přemístit pomocí své ruky zla(myši) a hodit je tam kde jsou zapotřebí.Zní to poněkud složitě, ale jakmile se do toho dostanete, budete naprosto spokojeni. Vaše kobky nebudou chránit jen její obyvatelé, ale i důmyslné pasti. Po zbudování dílný, můžete vybrat jaký typ pasti nebo dveří byste si přáli vyrobit. Umístíte plánek kde má být hračička umístěna a trolové ji začnou vytvářet. Jakmile je dílo dokonáno, impové ho vezmou a mnohem rychleji než Česká pošta ho na místo určení dopraví.
Po založení nové knihovny, vás brzy navštíví černokněžníci, kteří zde budou dnem i nocí bádat a vytvářet pro vaši zvrhlost důmyslná a velmi praktická kouzla( no není super proměnit namakaného rytíře v kuře). Všechny tyto příšerky získávají bojem zkušenosti a postupují na další úroveň. Čímž se stávají silnější a získávají nové schopnosti a vlastnosti. Díky jednomu šikovnému kouzlu “Posednutí“ se může převtělit do jakéhokoliv tvorba a hrát z pohledu první osoby.
Na grafice se sice objevil zub času(je to pořádný tesák), ale neztratila své kouzlo. Zvukový doprovod zní na výbornou. Všechny skřeky, vzdechy a kvokání slepic zní přirozeně. Hudba sice nezní tak často, ale když to spustí tak to stojí za to.
Tento kousek je pro všechny co hledají netradiční a originální starší hry.
Pro: skvělá hratelnost, vtip a nápad, netradičné pojetí RTS
Proti: někdo už asi nepřijme tento starší titul
Wanted: Weapons of Fate
Nebudu napínat, kromě výše jmenováno hra nic podnětného nepřináší. Záleží na tom ale tolik, když je to málo přínosného zpracováno tak dobře? Kdybych z hru vyplázl tisíc, možná bych mluvil trochu jinak, ale za trafikovou cenu 150 nemohu být na tuhle hru zas tak zlý.
Přestřelky pobaví, krytí ve stylu Gears of War je funkční a vzhled úrovní a nepřátel z vražedného bratrstva se stále mění. Fakt, že v rámci jednotlivých misí, jednou ve slumu, pak v Alpách, se od sebe nepřátelé neliší skoro vůbec, a proto na vás naběhnou třeba i tři identičtí šílení mniši najednou, tak to už nezbývá než prominout a pominout.
Nepřátelé se typově dělí na tři druhy. První jsou porůznu ozbrojení a podle prostředí oháklí příslušníci bratrstva (od pobudů po zásahovou polici) ti se v rámci možností dost omezeného prostoru v levelech a svého ještě omezenějšího IQ snaží opětovat palbu a krýt se. No ale docela jim to jde a takový sniper vám dokáže i docela zatopit, než se k němu dostanete. Hlavně proti těmto všem střílejícím týpkům vám přijde vhod různé dynamické a předpřipravené přebíhání mezi kryty a již zmíněné zahybání kulek, kdy se stačí jednoduše zaměřit na útočníka stojícího za rohem, nebo vůči vašemu krytu výhodné pozici a nastavit pohybem myši dráhu kulky do elipsy tak aby kulce nestálo nic v cestě. Výpravu kulky k útočníkově hlavě jde pak sledovat ve zpomaleném čase, mezitím si tak máte čas vychutnat i vytříbené rytiny na jejím povrchu.
Zbývající dva typy nepřátel jsou oproti střelcům ve zcela stopovém množství. Jedná se o zakuklené fanatiky s noži, kteří doufají že se k vám dostanou dřív, než se vaše kulka dostane k nim. Pokud se k vám přece dostanou, spustí se minihra, při které máte šanci ztrapnit je zblízka.
Na konci každé mise je pak nějaký představený bratrstva, který vydrží víc a má nějaký švindl v záloze, ale nic, co byste nezvládli vyřídit.
Grafika nevypadá vůbec špatně, ke slovu úžasná, má také poměrně daleko. Věčně rozmazaná pozadí včetně jednoho velmi známého výhledu (Le Mont-Saint-Michel) toto jen potvrzují.
Atmosféru ale prostředí nepostrádají ať už jde o vylidněné kanceláře, anebo o stísněné uličky francouzského městečka zbarvené do žlutě. Misi v letícím letadle bych se pak nezdráhal označit za devítkovou, i když se tu hra hraje skoro sama, podobně jako počiny ze série Uncharted. Prostředí je ale až na pár zničitelných nádrží s plynem, či benzínem zcela neinteraktivní a mrtvé jako ti, které necháváte za sebou.
Při hraní se vám také odemykají bonusy, které hledáte po mapě. Jde většinou o obrázky z filmu, skicy postav a pár videí. Po dohrání hry se můžete pustit do toho samého znovu, ovšem s charakterem některého z vámi zabitých představených. Je to ale divný pocit, protože ve videosekvencích je pořád původní antihrdina Wesley, jinak nesympatický floutek.
Předposlední hra švédského studia Grin v rámci možností nedopadla vůbec špatně, autoři dokázali, že jsou dobří řemeslníci a já doufám, že v tom novém, které založili po krachu Grinu se jim zakázky jen hrnou.
Pro: Pokud máte rádi pistolky, jděte do toho, film ani znát nemusíte...
Proti: ...pokud se vám nepříčí hry na jedno použití.
Fallout: New Vegas
První čeho si hráč všimne je, že hra stále běží na "oblivion enginu", který je v dnešní době v životnosti enginů opravdu dědeček ovšem tvůrcům se přesto povedlo i z tohoto veterána dostat maximum pro nasazení do boje. Hráč si musí uvědomit, že kdyby hra běžela na jiném enginu, tak by se vývoj mnohem víc protáhnul. Osobně mi technologie nevadí i když bych se modernizaci nebránil.
Další věc kterou hráč rychle zaznamená je taky hudba, která mi udělala možná největší radost. Nejen, že skladby jsou mnohem lépe nakomponované než v předchozím dílu, ale je tu i většina skladeb z Fallout 2, což hru dostává na úplně jinou hodnotu než třetí díl (a stačila jen hudba). Celkově zvuk patří někam do průměru, zvuky nejsou nikterak kolosální (nevím jestli to brát jako plus nebo mínus) ovšem dabing je prvotřídní. To mě vede k další věci kterými jsou dialogy, které jsou napsané perfektně a hráče nikdy nezdrží. U F3 se mi kolikrát stalo, že jsem dialog sem tam odklik (protože jsem věděl, co bude následovat) tady prostě ne.
Úkoly se tu drží víc při zemi, což rozdělilo dost lidí na dva tábory ovšem já patřím do těch kterým to vyhovuje. Nejen že jsou úkoly mnohem víc uvěřitelnější, ale pro mě osobně i mnohem zábavnější a víc jsem je prožíval. Perfektně tu funguje ovlivnění světa tvými činy a to jak se k vám která frakce chová. Když máte štěstí, tak se vám podaří skoubit i to, že než vás začne jedna frakce nenávidět stihnete pro ní udělat pár úkolů. Takže co se týče úkolů, rozhodně palec nahoru.
Další perfektní věcí je návaznost na legendární první a druhý díl. Mimo výše zmíněnou hudbu zde najdeme vliv a vojáky NCR, lidi z Klamatu, Shady Sands, San Franciska a všichni se ještě zmiňují například o mafianských rodinách Wrightů a Bishopů či o ňákém domorodci z Arroya, který tam udělal rozruch a dokonce se tu potkáme i s jednou důležitou postavou z druhého dílu :-).
Co se týče gamblingu, tak ten se v celku poved i když se vady tak najdou... Na ruletě je maximální sázka 200 žetonů, což je opravdu slabota, vyhrát něco na "bednách" je opravdu těžký kousek přesto, že dostanete žetony jen za to když se vám objeví samotné třeště. Nechápu minutový refresh na všem gamblingu.
Když jsem u těch vad, tak budu pokračovat například stále stupidním, nepřehledným, nezajímavým inventářem či absencí nových užitečných perků. Největší problém hry ovšem je zabugovanost a optimalizace. Hned na začátku má hra problém zvládat víc NPC a je nutno do hry dosadit knihovnu. Mate-li Nvidii a zaplé AA připravte se, že budete stahovat fix od Nvidie nebo vám na obrazovce budou problikávat bílé kruhy. Četl jsem, že dost úkolů je buglých a nejdou dokončit, osobně se mi to stalo u jednoho z nich, ovšem to co mě opravdu štvalo bylo to, že se mi hra občas začla nesmyslně kousat až mi úplně blokla počítač a musel přijít restar. Pád samotné hry taky není vyjímkou.
Celkově Fallout New Vegas dopadl nadstandartně a až když jsem ho hrál došlo mi, co a jak moc mi vadilo u F3. Já si jen řikám, proč jen F:NV nevyšel dřív než F3, možná bych ani nepřestal doufat, že srdce Fallout už přestalo bušit. Každopádně, nový Fallout mu dal takový elektrošok, že se po chvilce mrtvolného stavu opět vrátilo k tepu 1680 na 1050.
Pro: návaznost na F1 a F2, hudba, questy, NPC, svět, rozmanitost příběhu, délka hry
Proti: pozůstatky od Bethesdy viz. inventář atd, zabugovanost 1.stupně
Penumbra: Overture
Pro: Pro mě všechno
Proti: Někomu můžou vadit souboje, kterým se ale dá vyhnout
Call of Duty: Modern Warfare 2
Právě proto druhý díl pokračuje tam kde první Modern Warfare začalo, s vážným tématem kdy opustilo druhou světovou válku, a zaměřuje se na fiktivní konflikty, a využívá i ty reálné (jako Afgánistán), nyní jde opět do ještě většího konfliktu kdy se válka přenese i na půdu USA. A protivníky už nejsou jenom teroristé ale i regulérní armády.
Příběh opět dokáže zaujmout díky své akčnosti, zběsilosti a v zásadě i jednoduchosti( překvapil mě docela jeden dějový zvrat který sem opravdu nečekal), mise se opět střídají mezi americkými jednotkami a britské speciální jednotce Task Force 141. Jinak kontroverzní letiště, mi přišlo zajímavé svým zpracováním a cílem šokovat, ale toto je pouze jedna odchylka od již tradičních misí.
V zásadě mě pokračování potěšilo, i když zamrzí krátkost kampaně, nenáročnost na hardware, vynikající hudební doprovod na kterým se podílel Hans Zimmer což se ve hrách jen tak nevidí.
Nový díl mě teda nadchnul a opět dokázal že hra má stále co nabídnout a je skvěle hratelná.
Pro: Až filmovost hry, skvělé mise, nové nápady, akčnost a dynamičnost, zvrat v příběhu, kontroverzní letiště
Proti: Bohužel tato jízda skončí dříve něž by si hráč přál
Mafia II
Několik možných konců, možnost ovlivňovat vyvíjení děje a mít volnou ruku na jakou stranu se přiklonit nebo jakou cestou se vydat, postavy které Vám běhěm hlavní dějové linie mohou pomoci či poradit když vyřešíte jejich komplikace, hluboké charaktery se kterými můžete mimo mise jít do baru, či jim pomoct s problémy nebo naopak u nich ztratit přízen, velké město které nabídne spoustu možností a vedlejších misí, kde bude stále co objevovat. Tak tohle vše v Mafii 2 nenajdete. Zřejmě tlak na dokončení hry donutil vývojáře hru okleštit o původní nápady, a z opravdu smělých myšlenek a nápadů zbylo opravdu málo. Tento trend ještě navíc teď umocňuje DLC, které se záhy objevily s dodáním nového obsahu který již měl být zřejmě obsahem původní hry. Takže si vlastně hráč koupí půlku Mafie 2 aby později dokoupil další obsah a příběh byl nakonec poskládán do formy, ve které byl původně plánován.
Ona hra sama o sobě nemá ve své kategorii konkurenci, protože žádnou jinou současnou hru podobného ražení nenajdete, příběh je vyprávěný skvěle, jen si občas říkáte že chybí určité souvislosti, stanou se věci na které by měli následovat reakce a mít to dohru jenže tomu tak není, Empire Bay má vytvořenou historii, kterou se dozvíte jen skrze loadingová okna která však rychle zmizí, tudíž častokrát těžko stihnete přečíst celou myšlenku či citaci.
Město je vytvořeno opravdu s citem pro detail, dobová hudba je excelentní a pokud máte rádi starší klasiky a styl zde budete plesat radostí, vozový park také nabídne solidní možnosti, zbraně taktéž potěší, jenže opět město působí jako hriště které nabízí obrovské možnosti které tu měli být jenže chybí větší využití, můžete jít na jídlo, koupit zbraně, vykrást obchody, pooravit auto a vylepšit ho, kočkovat se s policií či gangstry na které lze náhodně narazit.
Přestřelky jsou zábavné, ale oproti prvnímu dílu mi přijde že zde jich je až moc poskrovnu, většinu času vyplní jízda v autě z bodu A do bodu B případně někam dál, město není zrovna malé, takže to klidně může zabrat i 10 minut. Což při některých misích mi zrovna nepřišlo tak zábavné. Pěstní souboje jsou dobře odvedená práce, ale opět nemusí sednout každému kvůli absenci kontaktních zbraní, přestože v jedné misi jsou v cut-scéně použity bassebolové pálky, škoda.
Příběh je trochu zvláštně poskládán, a závěr mnoho neobjasní spíše položí další otázky, co se týká českého dabingu,setkáme se zde i s minimálně jedním dabérem který byl v prvním díle, dokonce dabuje postavu se stejnou pozicí jako minule, třeba u velmi důležité postavy mi dabér Homera Simpsna vůbec neseděl, ale co jsem viděl anglický dabing ten také zrovna solidní kvality nedosahuje, tudíž bych český hodnotil že není špatný ale rozhodně nedosahuje kvalit prvního dílu.
Závěrem tedy mě hodně mrzí jak nebylo splněno tolik co by dělalo hru tak unikátní a výbornou, na druhou stranu se jedná o dobrou hru která nemá ještě plně využitý potenciál ale přesto vše stojí aspoň jednou za zahrání díky neopakovatelné mafiánské atmosféře které se mnoho vyvojářů obává, tudíž her s touto tématikou je míň jak šafránu.
Pro: Atmosféra 40. a 50. let, mafiánská tématika, přestřelky, bitky, vozový park, město Empire Bay, soundtrack
Proti: Velký hype, nevyužitý potenciál příběhu, slíbená možnost volby není, žádné vedlejší questy, zaměřeno hodně na prodej DLC
El Matador
Příběh Matadora sice za moc nestojí, ale po hratelnostní stránce je to hra výborná. Levely jsou slušně nadesignované a skvěle graficky provedené. Důvod, proč mě tato hra bavila je právě v technických vychytávkách. Kulky se krásně odráží. Pokud zasáhnu nepřítele poblíž zdi, tak všude vystříkne krev, která je opravdu špičkově provedena. Po lokacích se válí různé sudy a jejich výbuchy taktéž vypadají moc pěkně. Další kapitolou je fyzika skla - sice tu nejsou žádné PhysX efekty, ale animace rozstřelení okna/výkladní skříně je hodně efektní. Možná to zní divně, ale právě tyto vychytávky na mě působí vždy velmi pozitivně a v El Matadoru je tohle všechno namixováno špičkově.
Ale abych jen nechválil. Grafika je sice moc hezká, ale docela zabugovaná. Občas někde poblikávají textury, u jedné kapitoly mi dokonce po loadnutí hry zmizela vždy část textur a proto bylo vhodné dát ji na jeden zátah, což není žádná sranda. Nepřátelé jsou až nerealisticky přesní a proto je obtížnost hry trochu vyšší. Stejně ale nechápu některé hráče, které hře vytýkají „přemrštěnou obtížnost“. Dle mého názoru je El Matador (na střední) o něco lehčí než Max Payne. A proč zmiňuju právě Maxe? Protože Matador má s touto hrou mnoho společného, skoro by se dalo říci, že jde o kopii. Počínaje skoro stejným HUDem, konče bullettimem. Ten jsem bohužel moc nevyužil, protože nepřátelé byli velmi přesní a přes to, že jsem byl v BT režimu. Pokud bych se měl vrátit k technické stránce, tak bych vyčetl v temnějších místnostech podivné barevné kostičky na zdech, ale netuším, jestli je to chyba u mé karty (hrál jsem na postarší záložní GF 6600 Turbo) nebo chyba hry. Pamatuju si ale, že když jsem Matadora hrál naposled (shodou okolností na předchozím PC s GF 6600 GT), bylo to tam taky. Dalším záporem je prolínaní zbraní s okolím a podivné pohyby hlavního hrdiny – nechápu proč je při skrčení pohyb stejně rychlý jako při běhu. Poslední věcí je dabing. Ten se mi také moc nelíbil. Za prvé se nepovedla synchronizace hlasu a animace. Za druhé dabing samotný je podivný. Nechápu proč DEA („dý-í-ej“) dabéři čtou jako „dea“. Nikdy jsem v češtině tuto výslovnost neslyšel (můžu se mýlit) a nechápu, proč to není přeloženo třeba jako „protidrogový“ anebo něco v tom smyslu.
Verdikt: Z mého komentáře možná opět vyzní, že jde o špatnou hru. Nene. El Matador je budget a taky by se jako budget měl brát. Hrál se mi velmi příjemně a docela je škoda, že konec přišel tak náhle (3-4 hodinky?). Jako protest proti nízkému průměrnému hodnocení jí dám o 5% více, než bych ji udělil původně. 85%
Pro: vyvážená hratelnost, pěkná grafika a variabilní prostředí, AI se výborně kryje a reaguje, efektní výbuchy a fyzika
Proti: délka hry, pár drobných technických nedostatků, AI je dokonale přesná, některé animace, cutscény a dabing, hudba pro masochisty (já ji musel po 5 minutách vypnout)
Secret Files 2: Puritas Cordis
Pro: krásná grafika - obzvláště Francie byla nádherná, mysteriozní nádech, pár skvělých momentů, dabing, český překlad
Proti: pomalé tempo a pár hluchých míst, nelogické postupy, klišé konec
Polda 3
Grafika, se mi snad až na odstrašující první videosekvenci vcelku líbila. Postavy (zejména němec v museu), podobně jako lokace (tady musím vyzdvihnout zejména La Kukarača) jsou skutečně různorodé a minimálně milovníky adventur, mezi které se už několikátám rokem hrdě počítám ke hře přiková na dlouhé hodiny. Každopádně pro mě jde o jeden ze skvostů adventurního světa, který stojí za vyzkoušení.
Pro: Grafika, rozmanitost postav a lokací
Proti: těžkopádné ovládání miniher, občas poněkud trapný humor ve kterém díky umu dabéru vítězí forma nad obsahem, pro někoho po čase stereotyp
Trine
Trine je netradiční plošinovka s nádhernou grafikou, která je pro pohádkový příběh jako dělaná. Sem tam jsem se přistihl, že nehledím na postavy a akci, ale na originální pozadí.
Postavy jsou vtipné, každá disponuje jinou schopností, příčemž hra ve dvou umožňuje slušnou dávku spolupráce. Přítelkyně měla v oblibě zlodějku, já jsem překlikával mezi obtloustlým a škaredým rytířem, který je taková lehká parodie na skutečného
reka, a mágem ,,ňoumou,, který se ještě nenaučil kouzlit firebally.
Hratelnost je vskutku stylová, během tutoriálu jsem pochopil vše, takže ovládání šlo pěkně od ruky a neumíral jsem kvůli zbytečným věcem typu - jéé, spletl jsem si tlačítko.
Hra sama je poměrně hodně krátká (5 hodin, ve dvou ještě míň), a mezi mínusy taky řadím celkem častý respawn nepřátel, kteří dovedou být pořádně otravní, hlavně když úpěnlivě přemýšlíte nad hádankou.
Suma sumárum mne žádná plošinovka nebavila víc než Trine, snad s výjimkou Super Maria, ale to už je zase jiná kapitola.
Vřele doporučuji.
Pro: Postavy, humor, grafika, hádanky, kooperace ve více hráčích
Proti: respawn kostlivců, délka hry
Test Drive: Off Road
Singleplayer jsem sice moc nehrál, ale zato se "džípy" staly na dlouhou dobu nejčastější závodní hrou, kterou jsme s bratrem nebo strýcem hráli v režimu multiplayer. Velkou výhodou byla volnost pohybu, jenž omezovaly pouze checkpointy, kterým jsme říkali "čekvoně". Toto označení přijde dnes určitě více lidem než jen mě samotnému úsměvné, ale jelikož jsme tenkrát ještě neuměli ani slovo anglicky, slyšeli jsme při vyslovení slova checkpoint slovo "čekvoň". Nejoblíbenějším vozidlem byl pro mě Hummer, kterým jsem jezdil ze všech čtyř typů aut nejčastěji.
Jak už jsem psal v úvodu, nejvíce mě mrzí, že mi již "džípy" na mém novém počítači nejdou spustit, a tak nezbývá nic jiného než jen vzpomínat na ty staré dobré časy, kdy jsem se džípem proháněl po jedinečných písečných, kamenných nebo zasněžených tratích.
Pro: 12 jedinečných tratí, zábavný multiplayer, volnost pohybu, Hummer, čekvoně
Proti: na nových počítačích hra nejde spustit
Project I.G.I.
Ono totiž ani nešlo jinak. Project I.G.I. (v obouch dílech) je neskutečně obtížná hra, především v tom, že se nedá ukládat. To pak u počítače způsobuje neskutečné stavy při kterých jsem si naštíp malíček a udělal díry do sádrokartónu. Hra totiž rozčilovala, a hodně. Ve svých misích se totiž nacházeli například i ty, kde jste se potichu museli dostat z bodu A do bodu B. A teď si představte, že 40 minut se plížíte a jeden ten šmejd si Vás všimne. Tím pádem hra končí a Vy můžete začít od začátku. Dneska bych to asi nevydržel, tehdá mě to lákalo. Už vlastně ani nevím proč, prostě mě ta hra donutila máknout a pořádně se s ní poprat.
Ono když jste se do hry dostali, tak jste si mohli všimnout, že obsahuje určité stezky, kudy se dá naprosto pohodlně projít. Tak se mně to vstalo v různých lesích, kde číhal nejeden nepřítel a já sledoval kudy kam, abych prošel nepozorován až k základně.
Project I.G.I. je v tomhle ohledu legenda a legendou zůstane. Nutno dodat, že to byla také jedna z mála her (do dnešní doby), kde jsem protivníka mohl rozstřílet přeš zavřené dveře. Také to byla ale dost možná nejnáročnější hra, kterou jsem kdy hrál a s hrdostí musím oznámit, že i dohrál. Na druhou stranu vím, že bych jí v dnešní době už nikdy nenainstaloval. Pak bych se litoval, pač bych věděl, že jsem tu hru hrát už neměl. Ty brutálně stresující situace jsou nezapomenutelný. Na druhou stranu...lépe Vás do té hutné atmosféry vpravit nedokázali.
Pro: Nejtěžší hra, kterou jsem kdy v životě dohrál
Proti: Nejtěžší hra, kterou jsem kdy v životě hrál
Midtown Madness
Nicméně samotná hra fungovala jako velice schopná arkáda. Když jsem se později dostal k plné hře, tak mě překvapilo jak dobré závody to ve skutečnosti jsou. (do té doby omezen akorát na volné ježdění na dálnici) Nicméně jsem stejně u té dálnice zůstal a doteď na ní vzpomínám. Sice samotný destrukční efekt je v dnešní době dost zvláštní, ale tehdá jsem to tam drtil hlava nehlava a přišlo mi to super.
...a takové vzpomínky jsou nejlepší. Pokud bych měl vzpomínat nad jinými závody, asi by to neprošlo. Midtown Madness tehdá byl hit a my si ho užívali. Škoda, že v dnešní době závodní hry vznikají především na efekt, aby byly co nejhezčí. Tehdá stačil jeden úsek dálnice a my se dokázali vyřádit na pět hodin dopředu.
Pro: Dálnice, dálnice, dálnice!
Proti: Někomu může vadit destrukce, arkádová jízda...
Star Wars: Knights of the Old Republic
Už zpočátku podotýkám, že nejsem žádný fanda StarWars, čili vyšší hodnocení na vrub SW universa ode mě rozhodně nečekejte.
Hra samotná se hraje vcelku fajn, i po technické stránce je ve všech směrech o co stát. Ať už co se týká grafického zpracování, kdy jsem chvílemi měl chuť se jen zastavit a kochat se prostředím, k čemuž mi navíc hrála uším lahodící mírná hudba. Stejně tak dokážu ocenit různorodost prostředí. Každá planeta má svůj osobitý styl a žádna není vyloženě nepovedená, ať už se proháníte po pouštní planetě Tatooine, nebo se jdete zchladit na oceánský Manaan, zkrátka každá je něčím jedinečná. Použitá pravidla D20 jsou taktéž vcelku fajn (pro „DaD“ pravidla (a jejich variace) mám vcelku slabost), ač jsou oproti DaD 3. edice, z nichž vycházejí, značně osekaná o množství dovedností, odborností, povolání, kouzel (zde označováno jako „Síla“).
Bohužel vše podkopává neuvěřitelné zjednodušování ve všech ohledech, ať už co se týká neuvěřitelně easy soubojů, které samy o sobě nejsou moc zábavné a ona jednoduchost je ještě více podkopává. Hrál jsem na obtížnost nejvyšší (Hard) a téměř po celou hru se ani trochu nezapotil, souboje jsem sledoval se znuděným výrazem na tváři (ač vizuálně jsou provedeny pěkně), vývoj postavy mě díky tomu přestal brzy bavit (proč se srát se statistikami, když každého sundáte bez problému), stejně tak jsem brzy přestal vnímat sbírané předměty a ani je neměl po čase chuť vylepšovat, poněvadž to prostě potřeba, díky obtížnosti, není. Stejně tak není potřeba sbírat a používat obrovské množství stimulantů a lékárniček, které jsem využil jen v minimu finálních soubojích. Vzhledem k tomu, že hra je poměrně akční (tj. soubojů je spousta), je to vcelku zásadní problém.
Rozhovory taktéž nejsou nic extra, většinou se jedná jen o takový „kvíz“, při němž vy kladete otázky a NPC na ně odpovídají. A to ani nemluvím o infantilní „černobílosti“, která vás provází celou hrou a díky níž jsou často rozhovory velmi slabomyslné. Docela mě zklamaly i interakce mezi postavami, zprvu se tvářily docela propracovaně, bohužel jak jsem rozčarován později zjistil, opak byl pravdou. Interakce mezi jednotlivými členy družiny byly minimální (v mém případě pouze 3 za celou hru) a interakce mezi hlavní postavou a NPC jsem si odbyl už po prolétnutí dvou prvních planet a po zbytek hry už postavy mlčely (resp. nebylo se jich na co ptát), škoda.
Příběh je docela kvalitní, byť podáním nic moc. Celá hra je pak taková nemastná neslaná.. prakticky téměř celou hru plníte jeden rozsáhlý quest ( hledání map k Starforge ) , což po chvíli omrzí... chybí mi tu zkrátka nějaká ta dynamika a zvraty.
Kotor alias kvalitní rpg?... možná, zábavné RPG?... určitě, ale rozhodně nechápu výkřiky typu „nejlepší/jedno z nejlepších RPG všech dob“, pro mě osobně je to jen jedna velká, méně záživná zjednodušenina starších pecek (Baldur’s Gate, Planescape:Torment, Fallout apod.)
Pro: D20 pravidla, Technické zpracování, Různorodost prostředí, Některé zábavné questy a snad i příběh.
Proti: Jednoduchost, Souboje, Dialogy, Černobílost, Linearita, Dynamika/zvraty.
Gravity Bone
Pro: zajímavé
Proti: krátké
Bermuda Syndrome
Obtížnost jest vysoká - i když, jak se to vezme. Smrt číhá skoro v každé obrazovce, ale díky tomu, že můžete kdykoliv ukládat, lze projít veškeré akční pasáže bez ztráty kytičky. Zbývají pak už jen logické špeky, kterých si zejména v katakombách užijete do sytosti. Abych pouze nekritizoval, líbilo se mi připojení druhé postavy (domorodé princezny) k vašemu hrdinovi. Hlavně to, jak se musíte naučit ji nepřímo vést, při řešení problémů počítat s jejími nedostatky (neschopnost plavat a přeskakovat překážky) a samozřejmě využívat její přednosti. Zvuky znějí spíše průměrně, hudba je slušná, za to úvodní a finalní video nic moc. Ke konci mě příjemně překvapila dávka suchého humoru.
Bermuda Syndrome je velmi dobrá hra těžící především z minuciózní grafiky. Řekl bych ale, že její forma lehce zvítězila nad obsahem. Ostatně, zkuste ji a posuďte sami.
Pro: Detailní grafika, hudba a spolupráce s druhou postavou
Proti: Monotónnost a nezáživost některých částí hry
Prince of Persia: The Forgotten Sands
Hra nemůže konkurovat "novému" pojetí mlátiček jako Enslaved či Castlevanie. Autoři vsadili na ověřený a zajetý systém, ale věděli, že jen tak jim to neprojde, proto do hry přidali několik zajimavých a taky ne zcela cool novinek. Ty pro mne ne zcela boží si vypujčili od svých kolegů a třeba inspirace God of War III je zcela patrná(největší kopie je přeskakování na ptácích-harpie:) ne, že by to nefungovalo, ale tohle sme viděli tu, tohle zas onde, takže člověk z toho odvařený není. Co se mi ovšem moc líbilo, byla schopnost zastavovat vodu a obnovovat staré části našeho koridoru. Člověk si užije hodně zajímavých momentů, ač to mohlo být 2x tak čupr, to nejepičtější má být slajd z točitého schodiště? Really? Ty schopnosti se dali spojit do lepších "svazků" :).
Když jsem hru zapnul, byl sem v šoku a myslel si, že autoři si ze mne dělají srandu. Měl sem pocit, že jsem si zapl ňákého staršího PoPa, absolutně žádná změna. OMG! Grafika? OMG! Dyť je rok 2010!!! První třetinu hry, kdy nemá hráč žádné schopnosti a je to "obyčejný" PoP, tak to byla strašlivá nuda! Měl jsem chuť disk zahodit. Naštěstí přišlo povedené zastavování vody a konečně to začlo být trochu intenzivnější a dynamičtější. Souboje jsou děsná nuda. Sekání je omezeno na jedno tlačítko a to už dnes opravdu nestačí. Dlouho sem se srovnával s tím, že ve hře není mé oblíbené krytí. To sem si dycky v soubojích vychutnával. Bohužel. Takže se souboje omezí pouze na neustálé kutálení se. Bylo celkem fajn, že souboje se alespoň povznesli na boj s velkou skupinou nepřátel, jenže ti jsou strašně tupí a pomalí. Tím i narážím na jednoduchost a triviálnost celé hry. Není to žádná výzva. Souboje jsou samy o sobě jednoduché, navíc přibily schpnosti, kterým dáte písečňákům pěkně na řiť. Ač stačil jen vír a zmražování a mohl jsem se s druhým prstem šťourat v nose...Finální boss? Pche :D jen repetivní otročina. Tohle není Dahaka, kde sem nechal veškeré mé nervy.(Pro mne nejtěžší boss s kterým jsem se kdy setkal ve hrách, samozřejmě na nejtěžší obtížnost, Kayleena byl vklidu) Už samotná "akrobacie" není výzva:(. Na nový "move set" sem si zvykal dlouho a bylo mi smutno, že 3x něco zmáčknu a sem nahoře. Pasti stále stejné, tady nebyl ani prostor pro chyby, bez nápadu. Jen zdlouhavé repetivní chvíle. Tady sem si mohl zoufat, že princ je tak blbý a před okrajem zastaví, což vedlo , že mě praštila houpající se kláda. :X Kde jsou ty časy, kdy přepadl a utomaticky se chytl... bylo peklo si zvykat na tyhle nové manýry.
Nervy jsem ztrácel klasicky z přihlouplé kamery a stím spojené ovládání, které pokaždé dělalo něco jiného a v jiných směrech. Je fajn, že u pák stačí stisknout tlačitko, princ se automaticky přiblíží a chytne. Ovšem to točení ani v PoPech tak dementní nebylo. Například 2 otočky uděla ok a 3ti točí naopak, to byla očista :X. Hádanky bych nebral jako hádanky, spíše další otročina s něčím točit...tam k myšlení teda moc nebylo.
A ten příběh, co mne tak zajímal? Nastavovaná nudná kaše, bratr je navíc pěkný vůl, bez kterého by byl o5 klid, je to v podstatě samostatná odbočka s úplně jiným princem...Prince of Persia: Warrior Within zkrátka nic nepřekoná v příběhu, hratelnosti, hudbě a stylizaci. Proto by Ubi nemělo PoPa už nadále znásilňovat a posunout se dál a hlavně na nový engine OMG!
Pro: pár světlých momentů, zastavování vody, obnovování zničených částí, vír
Proti: zastaralý koncept, grafika/engine!,kamera, JEDNODUCHOST,příběh,začátek,nové pohyby,absence KRYTÍ
Which
Pro: atmosféra, dva konce, grafické ztvárnění, zvuky
Proti: tak trochu tech. demo
Imperium Galactica II: Alliances
Jedná se o vesmírnou real-time strategii, kterou lze kdykoliv zapauzovat. Na začátku kampaně si můžete vybrat jednu ze tří ras, každá z nich má určité výhody a nevýhody:
Solariané jsou lidé, mají výhody ve výzkumu, Shinariové jsou dobří obchodníci a KraHeni jsou nelítostní válečníci.
Hra má dvě základní fáze- v první koukáte na vesmírnou mapu, máte přehled o svém impériu, zadáváte vědcům pokyny o tom, co mají vyzkoumat, planetám, co mají vyrábět, nastavujete výši daní, trénujete a vysíláte špiony... je toho dost.
Druhou fázi tvoří vesmírné či pozemní bitvy, můžete ovládat každou jednotku zvlášť, a tak je zde i prostor pro strategii a je to celé nehorázně cool :)
Navíc se můžete podívat na povrch každé své planety ve stylu SimCity... sice máte možnost rozhodovat pouze o tom, kterou budovu postavit a kam, ale to ani moc nevadí. Planet je samozřejmě více typů, takže tu máme pouštní, vodní, ledové, "marsovité", vulkanické... variabilita je celkem vysoká. Sympatické je, že na každé planetě se daří určité populaci jinak- to se pak projeví jednak v populačním růstu (který je důležitý z hlediska stavění budov) a jednak v efektivitě továren (na tanky a bitevní lodě).
Když jsem u těch lodí a budov, tak těch je vážně požehnaně druhů a typů. Samozřejmě úzce souvisí s výzkumem.
V průběhu kampaně získáváte ( v případě KraHenů ve vizích přímo od svého boha :)) různé úkoly, které jsou většinou dobrovolné, ale z jejich plnění pro vás plynou výhody (lepší morálka obyvatel, nějaký nový vynález atd.)
Mimo kampaně můžete hrát i několik misí, s patchem se navíc otevře možnost skrimish hry, kde můžete hrát za všechny z celkem 7 ras (a to je pak ta opravdová řežba)
Je to zkrátka všechno hrozně komplexní, ale přitom jednoduché a intuitivní a hlavně zábavné.
Jestli budete někdy mít možnost si hru přivlastnit, určitě doporučuju. A pokud jste fandové scifi strategií, tak to platí dvojnásobně.
Pro: geniální parta - od každého trochu, obtížnost perfektní - donutí vše hrát, až do konce
Proti: nervydrásající druhá světová válka? - šak jo!