Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Blue TOP

  • PC 15
Hru Blue TOP jsem si zahrála v rámci herní výzvy 2017 v kategorii her, které jsou na databázi mezi 100 nejhůře hodnocených. Moje hodnocení jí z tohoto zařazení nepomůže. Na hře je pozitivní hlavně to, že je velmi krátká a pak jednoduchost, protože by ji dohrálo i malé dítě bez problémů. Mohla bych pochválit ještě maximálně český dabing, protože byl více k smíchu než k pláči.

Pro: vtip, český dabing

Proti: příliš jednoduché, amatérské

+15

Samorost 3

  • PC 80
Samorost 3 na sebe nechal čekat celých dlouhých 10 let. Příběh je delší, ale nezabere více než 5 hodin, pokud chcete splnit všechny achievementy, tak jako já a občas se u nějaké hádanky zaseknete. Hra mě bavila stejně jako předchozí díly. Hlavně poslední planetka mě nadchla, krásná zeleň a roztomilý mravenečník albín. Ostatně všichni tvorové ve hře jsou pěkně zpracovaní. Na studiu Amanita Designse mi líbí, že umí vyprávět příběh pomocí kreslených obrázků a v jejich hrách se vůbec nemluví, takže jí může hrát člověk jakékoli národnosti.

Někdy mi ve hře vadily nelogické úkoly, na které jsem nemohla dlouho přijít. U spousty achievementů mě štvalo, že je třeba danou věc opakovat třeba 2x za sebou, abych achievement získala, na což člověk většinou přijde buď velkou náhodou, nebo s návodem.

Hra je založená hlavně na zvucích a hudbě, kterou je třeba opravdu pozorně poslouchat, jinak se v úkolech nehnete. Zpracování nabádá k tomu, aby si hru zahrály i malé děti, ty by si ovšem s hádankami docela určitě neporadily. Hra se mi líbila, myslím si, že si všechny tři díly Samorosta zahraju v budoucnu znovu a mám dojem, že úkoly pro mě budou stejně obtížné jako napoprvé.

Pro: zpracování, hudba, příběh

Proti: nelogické úkoly

+15

Dark Messiah of Might and Magic

  • PC 65
S originalitou bych šetřil. Dark Messiah je v podstatě jen modernizované Wheel of Time z roku 1999 (když hrajete teda hlavně za mága jako já). Ale musím uznat, že mě bavilo víc.

Hry ze světa Might and Magic mám moc rád, až na Crusadera, ale i z něho jsem cítil atmosféru Might and Magic víc, přestože tam žádná nebyla. Dark Messiah se tomu světu vymyká tolik, že to vůbec v Might and Magic nemuselo být. Předně je to grafika. To je jakože asi plus. Graficky je to určitě do té doby nejlepší hra ze světa Might and Magic. Přesto mě neoslnila, přijde mi na svou dobu průměrná, všechny ostatní hry ze Source enginu, co jsem hrál, mi připadaly graficky lepší.

Dále pak hudba. Dark Messiah of Might and Magic obsahuje jednoznačně nejnevýraznější hudbu ze všech her světa Might and Magic. Je to rutinní beznápadový doprovod. Oceňuji, že obsahuje prvky dynamické hudby (což žádná jina hra z Might and Magic neměla), ale hudba samotná je o ničem. Co dělá dle mého názoru 2/3 atmosféry her z toho světa, je hudba Roba Kinga a jeho týmu Green Street studios, které jinak dělalo prakticky všechny ostatní hry z tohoto světa. Jenže toto studio bylo spřaženo víceméně s 3DO a New World Computing a od té doby, co Might and Magic koupil Ubisoft, jsou tito skladatelé odsouváni na vedlejší kolej, což platí i v případě ikonické série Heroes.

Co se týče samotného gameplaye, je to normální lineární FPS jako každá jiná s tím, že je tu jednoduchý vývojový strom. Asi jsem udělal tu chybu, že jsem hrál spíše za mága + lučištníka a onen zásadní boj zblízka jsem si vyzkoušel trochu až na konci, když už jsem neměl do čeho pořádného dát dovednostní body. Možná bych si to pak užil více, ale kdo to má na začátku tušit, že jedna větev vývoje má být o tolik zábavnější, než jiná? To přeci není ideální stav.

Hraní za bojovníka je uspokojivější i v tom, že si člověk postupně zvyšuje číslíčko poškození (ať už za pomoci zbraně nebo schopnosti) a má tak lepší pocit, z toho, že se vylepšuje. Za mága si prostě pořídíte kouzlo a to už zůstává stejné až do konce hry. Maximálně se dá zvýšit mana, že to kouzlíčko můžete vykouzlit častěji no. Nevím, proč tam nedali schopnost "zvýšení poškození u útočných kouzel", nebo tak něco, hned bych z toho měl lepší pocit.

Někdy jsem měl při soubojích, obzvláště u kouzlení, dojem, že soupeři vůbec neubírám žádné životy, že ho maximálně můžu omráčit a čekám pouze na to, až se mi doplní adrenalin a v tu chvíli zase všechny okamžitě zabiju. To mě neuspokojovalo.

Design map je různorodý. To je fajn. Část zhruba uprostřed, "Chrám pavouka", mi už přišla neúměrně dlouhá a už mě to tam nebavilo. Naopak část "Dům popelu", v domě Arantira, byla moc fajn. Přehledná, přesto rozsáhlá a zajímalo mě, co bude dál. Stejně tak se mi moc líbil ostrov Orků.

Zhruba do půlky hry tu bylo příliš mnoho radění ze strany rádce Xany, připadalo mi, že se mnou jednají jak s debilem. Pak už se to trochu zlepšilo.

Velmi oceňuji přítomnost vlastního těla postavy, v té době to rozhodně nebylo běžné. Také interaktivita prostředí, která je pro Source hry typická a což hra i výborně využívá, takže nepřátele lze zabít spoustou způsobů. Jsou tu ale i problémy, skakání směrem nahoru je většinou až na třetí pokus, vylézání z vody na pátý. Stejně tak se postava nesmylně zaráží o drobné předměty a šplhání na laně je taky někdy hrůza, protože se lano občas dostává za zeď a podobně.

Je fajn, že tu bylo dost tajných skrýší, většinou dosažitelných za pomocí zlodějského luku, škoda, že odměna za ně není obyčejně moc velká. Taky tu mohla být nějaká statistika, abych věděl, jestli jsem něco minul.

Příběh je o ničem, jediné, co mi přišlo zajímavé, byla chvilková nejistota z počátku, která strana je ta "zlá" a která je ta "dobrá" a samozřejmě jsou fajn i ta 2+2 různá zakončení.

Dark Messiah není nic extra, ale zabaví. S mým stylem hraní "prošmejdi všechno a klidně třikrát, ať ti nic neuteče", mi zabral bohatě přes dvacet hodin. Některé věci jsou na něm výborné, některé mě zklamaly, ale to už tak bývá no ne :-)

Pro: viditelné tělo hlavní postavy, interaktivita, lehké prvky rpg, soubojový systém na blízko, občas design úrovní

Proti: hudba, nevyváženost soubojového systému a vývojového stromu, postavy jsou často nesmrtelné, dokud nemáte naplno adrenalin, sem tam nějaké ty chyby

+15

Call of Duty: Black Ops

  • PC 75
Jak udělat strašně pitomoučkou hru která mohla být mnohem lepší? Napište obstojný příběh který zaujme až někde v polovině hry, první polovinu hry proložte strašně pitomýma jakože "akčními" scénami které vůbec nedávají smysl, v druhé polovině se hra ale bude tvářit více inteligentně, takže zvedněte hře IQ tím že uberete trapný scény na minimum ale ne úplně, přece jen to má ve jméně kal of ďjůty. Takže tam narvěte neviditelné textury clip aby vám hráč šel přesně tam kam chcete vy, a stopujte mu nohy v každé scéně kde vojáci mluví, tím ho vytočíte a bude se víc těšit na souboj který jsme od druhého dílu vůbec nezměnily protože je pořád strašně zábavný. Tak a je to, nyní jsme vytvořily Black Ops...

U Black Ops jsem nevěděl zdali se mám něčemu smát, protože těch nesmyslných scén bylo opravdu požehnaně, v první polovině hry všechno nesmyslně explodovalo, střílelo, až jsem měl pocit že tvůrci měli za úkol způsobit hráčům pískání v uších protože nebyla vteřina kde bych neslyšel explozi, neustálou střelbu nebo křik Asiata. V předchozí sérii Modern Warfare byla věc která vynikala, a tou byly takzvané "whoa!" scény které měli v hráči vyústit v nával ohromení, zde tyto scény jsou opravdu tak přehnané a pitomé že jsem to už ani nevnímal, ještě aby jo když se na to jen koukáte.

Na druhou stranu se mi líbila doba ve které se vše odehrává, Vietnam a studená válka je super materiál na válečný konflikt. Líbil se mi také pocit ze střelby a zbraně které jsem mohl získat, dokonce bych řekl že pocit ze střelby byl zde zvládnut nejlíp od druhého dílu, což je příjemná změna od moderních zbraní které jen "pšoukají", ovšem v gunplayi který se vůbec nemění. Pak přišla zase scénka v helikoptéře která byla hodně pěkná a musel jsem si ji zopakovat. Pak zase přišla scéna s nadzvukovou stíhačkou, která postrádala smysl a úkon stisknout tlačítko pro vzlet byl jako nutit psa přinést míček.

A to vše je zakončené naprosto infantilní scénou která ve vás má asi probudit americkou hrdost za doprovodu heavymetalového riftu (???)... Na zabití odpoledne je to výborné, na vážné hraní je to naprosto příšerná béčkarna s dobrým příběhem, prokousat se gameplayem kvůli příběhu byl v 50% vopruz. Hra je vlastně v dokonalé rovnováze mezi inteligentní a naprosto tragickou hrou.
Doporučuji pro ty kteří si chtěj oddychnout, pro ty co hledají kvalitní hru nedoporučuji, tudy vlak nejede.

Oblíbené zbraně:
Tovární Galil
Brokovnice SPAS se zápalnými broky (dračí dech)
Kuše s výbušnými hroty ("Rambo time")

Oblíbené části:
Peking
Nacistický tábor na polární pustině
Průlet helikoptérou nad Vietnamem

Naprosto tragické/nesmyslné scény:
Šestimetrový skok na vlak
Jízda autem/na motorce
Přežití výbuchu granátu na Vietnamcovi půl metru daleko
Nesmyslná záchrana parťaka načež z póza pohledu následně vyšlo tucet spojenců
Přežití výbuchu Ruské rakety Sojuz plné paliva
V poslední misi plavala postava asi sto metrů směrem nahoru pod vodou (předtím dolů) To by nikdo nepřežil už jen kvůli tlaku vody

Pro: Druhá polovina, pocit ze střelby, příběh, vtipná scéna v zombie módu s Nixonem, Kennedym a Castrem.

Proti: První polovina, gameplay, nesmyslnosti v příběhu, konec hry.

+15 +16 −1

A Good Snowman Is Hard To Build

  • PC 70
Roztomilá, jednoduchá hříčka s příjemnou animací i hratelností, která místy dokáže polechtat mozkové závity, ale není to nic u čeho byste se vyloženě zasekli, i když obtížnost postupně roste. A kdyby náhodou, tak levely se (většinou) dají střídat, takže se vždycky můžete vrátit zpátky a zkusit to znovu s novým nadhledem. Vhodné pokud potřebujete zabít hodinku a nemáte zrovna nic lepšího na práci.

Pro: grafika, hratelnost, obtížnost

+15

Samorost 2

  • PC 25
Herní výzva 2017: „Rychlovka“

Samorost jsem nedohrál, ale říkal jsem si že dvojka už nebude sázet jen na roztomilou grafiku a Botanicula se mi docela líbila. Bohužel, Samorost 2 je stejný jako jednička. Nefunguje ani jako adventura, ani jako relaxační hra.

I navzdory krátké herní době byla hra nudná a zdlouhavá. Klikáte na objekty a ono se něco stane. V některých obrazovkách absolutně netušíte, co by jste měli dělat. Pomůže náhodné kliknutí někde v rohu. V jiných nějaká logika je, ale frustraci přináší nutnost načasování. Někdy něco nefunguje, protože jste klikli o sekundu dýl. To způsobuje frustraci a stres, tedy opak toho co jsem od hry očekával a nezachrání to ani hudba – ta prakticky chybí.

Kapitolou samou od sebe je náplň hádanek. Tak polovina hádanek se točí kolem toho, že někdo musí něco spolknout a potom to někde vyměšit. Nemám nic proti Freudovi, ale přišlo mi, že autoři tím byli bez nadsázky fascinování až nezdravě. Přichází i morálně zlé hádanky (způsobíte smrt mouchy aby jste se mohli po její mrtvole zhoupnout, ožralému taxikáři zprovozňujete plavidlo). Na konci je vůbec nejhorší hádanka, kde na dvou obrazovkách můžete strávit dvěma repetivními činnostmi i více než půl hodiny.

Pro: Grafika, roztomilost

Proti: Herní náplň

+15 +16 −1

Vietcong 2

  • PC 60
Po famozni praci na prvnim dilu a o neco horsi na navazujicich datadiscich prislo s vydanim Vietcong 2 obrovske rozcarovani. Hra naprosto ztratila atmosferu puvodni hry. Nemyslim si, ze by byl hlavnim duvodem jen presun bojiste z dzungle do mesta. Duvodu je vic. Hra byla ve sve dobe spatne optimalizovana, graficky minimalne vylepsena, omacka v podobe brifinku, vyberu zbrani, treninku byla znacne odflaknuta, stejne jako vas tym, hecovani vasich clenu mezi sebou, velitelem a podobne. Secteno a podtrzeno hra pusobila neslane, nemastne a spichnuta horkou jehlou bez emoci. Nevytrhla ji ani kampan za protistranu o ctyrech misich. Samotna americka citala 8 misi. Zlepseni se dockal multiplayer, kde jste mohli vyuzivat i vojenskou techniku, i kdyz v omezene mire. Kvalitou rozhodne potesi obtiznost, ktera sice byla lehci, nez v predchozich dilech, ale stale na velmi vysokem stupni. Celkove ale znacne rozporuplny dojem a bohuzel i pocit z nastavovane kase.

Pro: hrajete za obe strany, vojenska technika v multiplayeru, obtiznost stale na vysoke urovni

Proti: neoptimalizovano, nulovy graficky posun, odflaknuty interface a briefinky pred misi, o neco horsi hudebni doprovod

+15

No Time To Explain

  • PC 20
Nepřesné a nejasné ovládání u plošinovky, kde je třeba "přesuny" často vypočítávat na milimetry, je zaručený recept na katastrofu. A heleme se, ona to opravdu katastrofa je.

Do konce hry totiž nebudete pořádně chápat, jak laser, který vás nadnáší a posouvá a který budete používat většinu času, funguje. Jo, jasný, když s ním namíříte dolů: letíte, když do boku: posouváte se, ale je zde ještě tolik proměnných, že ho do konce prostě nedostanete do ruky. Panáček někdy vyletí výš, než jindy, někdy se nehne, jindy zase letí rychlostí střely...

Hraní pak díky tomu vypadá tak, že vy už od začátku v podstatě víte, co máte dělat, jen opakujete level znovu a znovu, dokud se vám nějakou náhodou nepovede ho dokončit. Nejhorší na tom je, že se nedostaví žádný pocit zadostiučinění, protože jste level splnili díky štěstí a né skillu.

Hře však musím přiznat snahu o variabilitu. Každý svět, vždy končící frustrujícím bossfightem, přináší novou mechaniku a výjimečně i novou možnost přepravy. Ty jsou však stejně debilně neintuitivní jako laser. Snaha tedy přišla vniveč.

Hru jsem dokončil za 2 hodiny, což je, když vezmeme v úvahu, že vás hra začne sr*t už za 30 minut, 4x delší, než by se slušelo. Nechápu to kladné hodnocení na Steamu.

PS: Jo a hrál jsem Remastered verzi. To by mě teda zajímalo, jak blbá musí být ta původní.

10. bod herní výzvy 2017 (tahle hra měla raději zůstat zapomenutá)

+15

Ve stínu havrana

  • PC 60
K této hře jsem se vrátil za prvé: Z důvodu herní výzvy 2017 a za druhé: Z nostalgie a ze záhádneho důvodu, proč jsem tuto hodinovou hru nedohrál.

Ve stínu havrana? Vážně? Ten název mi příjde úplně zbytečný a ten havran tam ani neměl nějakou důležitou roli. Vypadalo to jako dobrý námět na dobrou Slovenskou klasiku, kterou si všichni budeme pamatovat (což je pravda), ale přijde mi to nedotažené dokonce.

Taková škoda, hudba se povedla, dabing v podání Jiřího Lábuse nebyl špatný, i některé vtipy nejsou k zahození tak mě napadá otázka PROČ? to není perfektní?

Na tuto otázku si budu klást dlouho odpověď a jakmile na ni přijdu poté asi změním komentář s poznámkou: Už vím proč tu hru vytvořili. Bohužel teď to potvrdit nemohu.

Dávám 60% Nevím jestli je to tím, že jsem hodným kritikem a nebo tím, že tu hru znám od mala.

Pro: Dabing, humor, ručně dělaná grafika

Proti: Krátký příběh, nedotažené do konce

+15

The Stanley Parable

  • PC 70
Chytrá a zábavná hříčka, ve které máte zaručenou možnost vlastní volby a můžete si jít prakticky kam chcete. Nebo ne? Jistě, vždyť jste svobodný člověk. Ale i tak doporučuji projít těmi levými dveřmi.

Přestože se dá The Stanley Parable projet za pár minut, je to hra, u které se dají strávit i dvě hodiny. Nejenom díky velkému množství roztodivných konců a jejich hledání, ale také díky příjemnému humoru. Navíc je hra přeci jen větší, než se tváří - konců je hodně a najít všechny bez návodu je když ne nemožné, tak velmi obtížné. Vypravěčův dobře vybraný hlas také přidává k povedené atmosféře.

Nicméně The Stanley Parable má také své mouchy. Například, neustálé pobíhání po stejných chodbách začne být po chvíli zdlouhavé. Zároveň to není hra, ze které by si jeden sednul na zadek, spíš je to zpestření na jedno odpoledne. Zahrát, pobavit se, zasmát se, zamyslet se, odinstalovat.

Ve výsledku fajn zážitek na nějakou tu hodinku, záleží kolik konců chce člověk objevit.
+15

Mad Max

  • PC 70
Herní Max nejvíce trpí tím, že je prachsprostá licence, zadaná autorům na zakázku, aby uživili rodinu. Naprosto postrádá jakoukoliv autorskou osobitost a veškerá kreativa pochází jen z Millerovi skvělé předlohy. Vše, co není z příručky "How to be Mad Max", je mdlé a bez nápadu.

Autoři se nijak nesnaží představit zdejší svět a postupně vás do něj vtáhnout. Raději hráče v prvních dvou hodinách zavalí kvantou pop-up nápověd a nelámou si hlavu s intuitivním game-designem. Přiznám se však, že i přes takto mizerný úvod a líné designéry mě hra vcelku rychle "zpracovala". Jako každý slušný open-world si ze mě udělala lacinou děvku, která musí vysbírat všechno, co svítí na mapě. Na mapě, která vyděsí svojí velikostí a která je jedna z nejkrásnějších pustin, co jsem ve hrách viděl. Zde se Bethesdí Fallouti mohou jít zahrabat do nejbližší Duny. A co teprve když přijde písečná bouře s blesky!

Po čase velikost a copy/paste obsah vede k nemilému vystřízlivění. Nadšení vyprchá a v rámci úspory času se vrátíte ke slepému následování vykřičníku hlavní mise. Velká škoda, že se do hry nepodařilo dostat nějaký pořádný obsah, alespoň nějaký příběh nebo případně zredukovat mapu na polovic. Jednotlivé dílčí prvky jsou povedené, ať už jde o jednoduché rvačky, souboje kolo na kolo, nádherná panoramata nebo vylepšování Magnum Opus. Jen těm honičkám trochu chyběla filmová hudba. Herní ji v lecčems napodobuje, ale její intenzivnosti zdaleka nedosahuje.

Dle očekávání tak nejde o žádné herní veledílo, ale na druhou stranu ani o filmový zmetek. Je to prostě jen kvalitně splněná zakázka.
+15

Paranoia!

  • PC 60
Dlouho jsem žádnou strategii nehrál a po dohrání hry Paranoia! jsem se vrátil o dost let zpátky. Ale i tak jsem neměl sebemenší problém hru dokončit, nasbírat dost hopsinek a ovládnout 100% území a přitom jsem se i dobře bavil.

Hra jako taková má oproti modernějším (možná i jejím vrstevníkům) dost omezení, třeba nemožnost stvoření skupin jednotek (zachraňuje to trochu velitelské vozidlo), prodávání staveb a trošku mi vadilo, že sběrači nejsou více aktivní v hledání hopsinek (vysbírají ložisko a zůstanou u lihovaru asi koštovat). Co se týká nepřítele tak má stejné jednoty a stejné budovy jako vy jenom v jiné barvě :) a hned od začátku má vyvinutou základnu.

Mrzelo mě, že hra je krátká, klidně bych pokračoval ve vítězném tažení. Nicméně opravdu stojí za to si to alespoň odzkoušet.

Ve hře se dá využít několika věcí (chyb)

1. po postavení budovy "Výroba speciálních vozidel" se objeví možnost vyrobit "Raketomet" po překliknutí na jiné vozidlo už se nedá vrátit na výrobu raketometu, to platí zejména v počátečních misích, kdy už budovu budete mít možnost postavit. Řešil jsem to postavením druhé budovy a v té první vyráběl "armádu" Raketometů. V pozdějších misích to již funguje normálně.

2. pokud útočíte jednou jednotkou nebo velitelským autem s více jednotkami nakliknutím na nepřátelskou jednotku a čekáte, až ji vaše jednotky zničí je to občas zdlouhavé, pokud budete ale zběsile klikat na nepřátelskou jednotku pravým tlačítkem tak i vaše jednotky budou zběsile střílet. Osvědčila se mi taktika cca 5-10 raketometů na velitelském vozidle a brutální nájezd na nepřátelskou základnu. Samozřejmě s dobrou obranou své základny.
+15

Terminator Salvation

  • PC 65
Hry podle filmu to mají těžké. Je na ně upřena daleko větší pozornost a musí se vydat do té doby, než bude daný film uveden do kin, což má samozřejmě vliv na výslednou kvalitu titulu. Ani moje nejoblíbenější hra podle filmové předlohy King Kong není bezchybná a zvláště ke konci je vidět, že vývojáři vydání dost uspěchali. Terminator Salvation se s tímto faktem popral trochu hůře, ale úplná tragédie to zase není.

Už na začátku mě upoutal upravený soundtrack z prvních filmů, který se báječně hodí k rozpadajícím se troskám města, kdysi známého jako Los Angeles. Hned jsem poznal, že se jedná o čistokrevný koridor, protože se z připravené cestičky nedá nikam odbočit ani spadnout. Neříkám, že bych zde uvítal otevřený svět, ale alespoň jedna alternativní cesta na výběr být mohla.

Zajímavé bylo omezení počtu nesených zbraní na dvě plus granáty, z níž jednu jsem měl v rukou a druhou na zádech, takže bylo třeba přemýšlet, zda si vzít samopal a brokovnici, které mají spoustu nábojů, ale jsou méně účinné nebo jednu z nich nahradit daleko účinnějším raketometem či granátometem s velmi omezenou municí.

Střílet stroje v čele s T-600 (viz obal) místo lidských protivníků byla příjemná změna oproti střílečkám podobného ražení. Očekával jsem od hry odreagování a toho se mi dostalo, i když to mohlo trvat o nějakou tu hodinu více. Sice jsem si hraní díky zvolení těžké obtížnosti trochu prodloužil, ale stejně jsem závěrečné titulky spatřil dříve, než bych čekal. I přes všechny zápory však Terminator Salvation do nejhorší stovky na DH podle mě nepatří.

Pro: rozpadající se L.A., zbraně, stroje (T-600), soundtrack

Proti: koridor, opakující se herní pasáže, krátké

+15

Wolfenstein - Blade of Agony: Chapter 1 - The Staff of Kings

  • PC 95
Už je to dávno co jsem hrál tak vynikající "neziskovou" hru, pamatuji že naposledy to byla Black Mesa, která mě naprosto uchvátila svým zpracováním. WolfenDoom mi opět připomněl jaké je to hrát hru dělanou od srdce.

Hra je fůzí grafiky dooma a hratelností/příběhem Wolfensteina a ačkoli si hra dost vypůjčuje z jiných her Textury z HL, Hudba z Medal of Honor a Wolfensteinu. tak přesto překvapí svým smyslem pro detail. Jedná se skutečně o čistokrevnou střílečku s pěkným leč jednoduchým příběhem a hutnou atmosférou podkreslenou nádhernou hudbou. Ačkoli grafika již není pro dnešní teenagery tak sice neosloví tolik lidí, ale o to víc ohromý ty kterým to nevadí, protože grafika je přesně taková jaká být má. Mě se líbila moc, obzvláště pěkně zpracované modely mě ohromily.

Jedinou výtku bych měl k optimalizaci, trvalo mi dlouho než jsem vše nastavil tak abych neměl propady FPS. Proto doporučuji před hraním se podívat na oficiální fórum kde jsou rady jak hru odladit. Toto je v podstatě jediné negativum celé hry. Nepochybuji ale o tom že toto by se v budoucnu nevyřešilo. Rozhodně všema deseti doporučuji, nemůžu se dočkat až bude venku další epizoda!

Oblíbené části:
Podzemní základny nacistů
Poslední mapa je jedna z nejlepších map v historii fps.

Oblíbené zbraně:
MP40
Luger
Lopata

Pro: Hratelnost, hudba, prolog, atmosfera, pocit ze střelby, akce, obtížnost, délka, secrety, easter eggy a příběh.

Proti: Optimilizace, propady FPS, složité nastavování.

+15

SUPERHOT

  • PC 70
Superhot je typický indie hit o jednom nápadu. Nutno podotknout o vynikajícím nápadu. Bohužel se ale nápad ze sedmi denního game jamu nepodařilo nijak rozvinout ani za dva roky vývoje (alespoň ne ve finální hře, na making of o tom, co vše museli pro nefunkčnost vyškrtnout bych se rád podíval :) Autoři celé dvě hodiny jen přešlapují na místě ve stále stejných úrovních, z nichž si zapamatujete možná jednu dvě.

Díky originalitě, suverénní stylizaci a pošahanému zasazení do pseudo operačního systému však hra i přesto po celou dobu skvěle funguje. Jen by člověk tak nějak čekal víc. Tak třeba příště.
+15

Project CARS - Pagani Edition

  • PC 60
Supersporty Pagani a Project CARS a to všechno zdarma? To zní jako skvělá nabídka. Pokud zdůrazním to slovo "zdarma", tak to vlastně dost dobrá nabídka je, ale asi už je vám zřejmé, že mám ke hře nějaké výhrady. Pět vozů z dílny italské automobilky Pagani je celkem fajn, jsou mezi nimi i znatelné rozdíly, i když všechno jsou to supersportovní auta, takže trucky a offroady opravdu nečekejte.

Bolavou patou této hry je podle mě výběr tratí, na kterých tyto sporťáky můžete prohnat. Klasický okruh v Monze je ještě fajn, k tomu nemám výhrady. V pohodě by mohl být i Nürburgring, kdyby ovšem autory nenapadlo ho výrazně protáhnout o část Nordschleife. Tři čtvrtiny doby tak jedete po úzkém točitém a hrbolatém okruhu, kde absolutně nemáte šanci si užít rychlost a akceleraci, protože furt stojíte na brzdě a kočírujete rozhopsané auto. A podobně je na tom i trať na Azurovém pobřeží francouzské riviéry, také samá zatáčka, takže i zde se k maximálce težko dostanete. Abychom si rozuměli, ty tratě nejsou zpracované špatně, jen se prostě k Pagani autům nehodí, a už vůbec ne na závod s dvaceti protivníky najednou.

Herních módů je také poskrovnu, je tu jen Time Trial, kdy si na stejných tratích můžete zkusit zajet nejrychlejší čas a nebo Quick Race Weekend, kde tedy jedete klasický závod. Zde naopak musím pochválit možnosti nastavení, jak co se týká hry (počet kol, počasí, pořadí na startu, počet oponentů, možnost tréninku, kvalifikace atd.) tak i co se týká ovládání a obtížnosti. Samozřejmě grafika je na freeware poměry parádní a věřím, že někdo, kdo nedisponuje širokou herní knihovničkou, tu vydrží kroužit mnoho hodin. Mě to cca po pěti hodinách přestalo bavit. Což je ovšem docela fail, když má edice fungovat jakožto reklamní demo, které by mě mělo donutit koupit plnou verzi Project CARS.

Pro: Pagani vozy, Grafika, Zdarma ochutnávka Project Cars

Proti: Výběr tratí, malý počet herních režimů

+15

Tesla Effect: A Tex Murphy Adventure

  • PC 70
Herní výzva 2017: „To je člen!“

Detektiv Tex Murphy se proslavil především FMV díly před 20 lety. Ty kombinovaly 3D adventuru z vlastního pohledu s video scénami a s klasickými puzzly. Zasazení bylo zajímavé (noir detektivka v dystopické budoucnosti), adventurní prvky a puzzle spíše průměrné, příjemné však bylo, že jste občas musel využít zápisník. Dobrý byl vtip až sarkasmus některých postav a ne vždy záměrně vtipné FMV scénky. Vůbec mě zde nejvíc bavilo, když jsem se jen tak procházel domácí ulicí, kecal s jejich obyvatelstvem a pasivně díval na FMV scény. Když jsem musel něco řešit nebo někam jet tak zábava spíš klesala.

O nejnovější Tesla Effect se dá říci úplně to stejné. Je to starý dobrý Tex akorát s novým příběhem, s texturami a videi ve vyšším rozlišení. Jako kdybych navázal, kde jsem před půlrokem skončil. Je tu i spousta odkazů na starší díly ať už v podobě komentářů, puzzlů či videa, to vše přímo ve hře. Téměř všichni herci se vrátili a i hlavní zápletka ztráty paměti, své lásky a ztracených let má nostalgický podtón.

Jako fanoušek, co v posledním roce dohrál všechny díly série, musím toto nekompromisní reakcionářství ocenit.

Připravoval jsem ještě odstavec o hře a jejích nedostatcích, ale když jsem viděl, že jsou lépe shrnuté konkurencí tak jsem dal poznámky sem:

Na grafice je vidět nízký rozpočet. Tvůrci si netroufli na pohybující se 3d postavy známých postav. Řešením je tak že při otevření dveří k obchodu nebo setkání s postavou dojde rovnou k videu/rozhovoru. Nepotěšily mě ani kryptické dialogové možnosti, na (ne)štěstí druhá postava reaguje většinou stejně, ať už ji odpovíte cokoliv. Co do obtížnosti hra jde ve stopách svých předchůdců, v módu casual můžete volně využívat nápovědy, cenou je jen ztráta bodů. Puzzle jako v předchozích dílech, tak polovina je extrémně triviální a tu druhou polovinu absolutně nechápete princip a na řešení přijdete rychleji náhodou. Přiznám se, že poslední puzzle jsem rovnou přeskočil (i to hra umožňuje). Hledání předmětů a manipulace s nimi není příliš pohodlné, oproti minulým dílům však hodně pomáhá lepší grafika a baterka, kterou můžete sběratelný předmět zvýraznit. Samozřejmě jsem zůstal věrný Chelsee, závěr neskutečné zadostiučinění:)

Pro: Tex Murphy a další původní herci, FMV, atmosféra, nostalgie

Proti: chaotické možnosti dialogu, rigidní systém kombinace předmětů

+15

CAYNE

  • PC 60
Herní výzva 2017: „Právě vychází“

Cayne vznikla jako takový bonus ke Stasis. Víceméně pro něj platí to stejné, co jsem komentoval ke Stasis. Tedy pěkná izometrická grafika, kde ovšem není moc možné uspokojivě adventuřit; hutná atmosféra; přemíra informací, kde se pro postup hrou důležité informace skrývají v hromadě nedůležitého textu a zajímavý příběh, kde však po konci máte více otázek než odpovědí.

Hra je kratší, ale ne zas o tolik. Funguje i samostatně i bez znalosti předchozí hry. Ubyly smrti a přibyl backtracking. Potěšil větší font textu a i jakási větší příběhová ucelenost.

Pro: grafika, atmosféra, netradiční zpracování

Proti: adventurní prvky, backtracking

+15

BioShock Infinite

  • PC 95
Další hra která dostávala výborná hodnocení a já jí nehrál, ale teď byla na steamu ve slevě a já si jí hned koupil a jak dopadla výborně. Jako první tu je příběh který je dobrý a chytlavý k tomu taky pomáhá postava Elizabeth která vás prakticky celou hrou doprovází a přinese vám třeba lékárničky, munici nebo dokonce i peníze ale taky vám pří boji vytvoří zeď na krytí střílnu bednu s municí a další. Hlavní postava Booker DeWitt je fajn a hned jsem si ho oblíbil díky jeho hláškám. Jako další tu je grafika která mi hodně připomíná Dishonored a optimalizace je na výborné úrovni a stejně tak i zpracované prostředí město Columbia je hezky udělané. Zbraní je ve hře dost taky jejich vylepšování stejně jako schopnosti který jsou dobry ale použil jsem je jen v případě nouze. Takže mě osobně BioShock Infinite hodně bavil a považuji to za výbornou hru která si ta vysoká hodnocení zasloužila.

Pro: Příběh, grafika, prostředí, optimalizace, hlavní hrdina a Elizabeth, zbraně a jejich vylepšení, schopnosti.

Proti: Par drobností.

+15

Firewatch

  • PC 80
Firewatch se ukázal být něčím trochu jiným, než jsem si představoval. Myslel jsem si, že mě emocionálně vydojí, jako To the Moon, ale to se nestalo. Ve skutečnosti to ale vlastně ničemu nevadí. Do téhle hry se člověk zamiluje po první minutě z uváděných 4 hodin hraní.

Emocionální smršť je překvapivě nejsilnější v začátcích hraní, kde se hráč prostřednictvím textových dialogů s možnostmi voleb dozvídá o Hankových problémech, a velmi chytře jej uvede do deprese, aby se vzápětí mohl cítit jako člověk, který skutečně utekl od problémů do přírody. Najednou je všechno tak jednoduché, jak by člověk odpočívající si od nepřízně osudu mohl jen přát. Běž zkontrolovat tohle, zkontroluj tamhleto...

Hra nabízí snad nejlepší zážitek z dialogů, který jsem kdy zaznamenal. Jak "D", tak Hank působí naprosto přirozeně a hlavně mají oba neskutečně krásné hlasy. Není těžké se přistihnout při přání, aby protagonisté ještě chvilinku mluvili. S tím souvisí také různé vtipy, které by bez tak perfektního voiceactingu vyzněly úplně suše.

Grafika je silně stylizovaná, ale to vůbec ničemu nevadí. Hlavní síla hry je totiž ve zvukových kulisách a místy téměř Twin Peaksovské atmosféře. Jak dabing, který jsem už vychválil, tak soundtrack jsou tak perfektně padnoucí do nálady hry, že je to celé jeden balzám pro uši.

Za problém hry bych označil trochu nedotažený scénář. Začátek hráče tak navnadí, že se od hry ani nemůže odlepit. Zhruba v polovině ale tempo trochu vázne a to je docela škoda, i když hra nenudí. Po všem, co bylo v příběhu nastíněno, jsem čekal setkání D a Hanka, spiknutí, boj o život, řešení záhady, únos mimozemšťany. Možná i všechno najednou. Zakončení v podobě nalezení mrtvoly je sice celkem originální fackou mířenou na obličej snílků, jako jsem já, ale zároveň naprosto nestačí konkurovat nastavené laťce z počátku příběhu. Kór, když Brian konkrétně mně vůbec nijak nepřirostl k srdci. Strašně moc jsem chtěl vidět, jak vypadá Delilah, protože do jejího hlasu by se dokázal zamilovat nejeden chlap.

Firewatch byl pro mě takový polo-poetický zážitek. Očekával jsem něco, co jsem nedostal, ale přesto jsem spokojen. Zájem, s jakým jsem prozkoumával přírodu, se ve mně dlouho nepodařilo vzbudit žádné hře a stejně je tomu i u rychlé vzniknuvšímu vztahu k postavám nebo u desítek teorií, které se mi v souvislosti s děním prohnaly myslí. Firewatch určitě má nevyužitý potenciál, ale i tak jsem rád, že se tvůrci drželi při zemi, protože tahle hra je v jádru o životě. A v tom vesmír nezachraňujete.

Pro: Protagonisté, voice acting, soundtrack, atmosféra, běžně-neběžné úkoly

Proti: Nevyrovnaný zážitek

+15