Jednička byla v roce 1996 doslova revoluční - jedna z prvních third person akcí, jedna z prvních her s ženskou hrdinkou, jedna z prvních kombinací akce a vypečených hádanek.
Trademarkem série se stala stále více sexy Lara Croft s dvojicí pistolí, prastaré chrámy, honba za poklady, špičkové videosekvence mezi epizodami jako odměna, akrobacie a skoky, spousta secretů. A samozřejmě smrt, která nečíhá ani tak z drápů a pařátů nepřátel, jak spíše v samotném prostředí.
Jaký je tedy první díl? Oproti některým pokračováním překvapivě uměřený. Lara se vydává najít tři části Scionu a odhaluje tajemství prastaré vládkyně Atlantis. Její cesta vede přes Peru, Řecko, Egypt až do srdce Atlantidy, přičemž se hra tématicky drží různých přírodních prostředí, chrámů, kobek, hrobek a jeskyní.
Nepřátelé se také drží při zemi, takže tu máme převážně různá zvířata (lvi, medvědi, pumy ale i třeba T-Rex), v pozdějších fázích démony a s lidmi se bojuje jen v rámci bossfightů. Lara je k tomu vybavena dvojici pistolí s nekonečně náboji, dále magnumy, brokovnicí a uzinami. Míření probíhá automaticky, ale i tak Vás mohou nepřátelé zaskočit, nebo prostě obklíčit. Ani Lařin rejstřík pohybů není tak rozmanitý jako v novějších dílech - jsou tu salta, které se hodí k boji, otočka s kotoulem, úkroky které se hodí k balancování a samozřejmě klasické skoky do dálky s chycením a vytáhnutím.
Díky relativně střídmému rejstříku pohybů a ještě celkem krátkým a logickým levelům tak odpadá šílené bloudění či save/loadfest při pokusech doskočit někam, kam se doskočit nedá. První levely jsou celkem v pohodě, samozřejmě později přituhne, prostředí hádanky i pasti jsou členitější (nejlepší je jeden řecký level s čtveřicí tématických místností) a samozřejmě párkrát zařvete.
Ale narozdíl od některých dalších dílů se dá hra dohrát i bez návodu, samozřejmě s výjimkou hledání secretů. Když jsme u secretů, ty jednak dávají dost nábojů a lékárniček, jednak kompletistu jako já potěší v závěrečných statistikách. O to více naštve, že ani GOG neopravil známou chybu v posledním levelu, kde se poslední secret nezapočítává díky bugu.
A grafika? Inu je samozřejmě zubatá, což se jednak podepsalo na čtvercovém rozdělení veškerých misí, jedna i na samotné hrdince a nesmrtelných špičatých kozách :) Ale není to tak nic hrozného, naopak na rok 96 je velice slušná a jakmile Vás pohltí hratelnost, přestanete ji tak nějak vnímat.
Celkově? Tomb Raider prostě nestárne a první díl nabízí i přes trošku kostrbatou grafiku stále stejnou zábavu jako kdysi. V roce 1996 určitě jedna z TOP 5 her.
Pro: Příběh, hratelnost, atmosféra, začátek legendární série.
Proti: Trochu zubatá grafika.