Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Tomb Raider

  • PC 85
Tomb Raider sérii jsem si cca před rokem zopáknul po nějakých 12 letech a to až tak daleko, jak mě můj hardware dovolil :) Samozřejmě začíná se od začátku, takže jsem nainstaloval první díl.

Jednička byla v roce 1996 doslova revoluční - jedna z prvních third person akcí, jedna z prvních her s ženskou hrdinkou, jedna z prvních kombinací akce a vypečených hádanek.
Trademarkem série se stala stále více sexy Lara Croft s dvojicí pistolí, prastaré chrámy, honba za poklady, špičkové videosekvence mezi epizodami jako odměna, akrobacie a skoky, spousta secretů. A samozřejmě smrt, která nečíhá ani tak z drápů a pařátů nepřátel, jak spíše v samotném prostředí.

Jaký je tedy první díl? Oproti některým pokračováním překvapivě uměřený. Lara se vydává najít tři části Scionu a odhaluje tajemství prastaré vládkyně Atlantis. Její cesta vede přes Peru, Řecko, Egypt až do srdce Atlantidy, přičemž se hra tématicky drží různých přírodních prostředí, chrámů, kobek, hrobek a jeskyní.

Nepřátelé se také drží při zemi, takže tu máme převážně různá zvířata (lvi, medvědi, pumy ale i třeba T-Rex), v pozdějších fázích démony a s lidmi se bojuje jen v rámci bossfightů. Lara je k tomu vybavena dvojici pistolí s nekonečně náboji, dále magnumy, brokovnicí a uzinami. Míření probíhá automaticky, ale i tak Vás mohou nepřátelé zaskočit, nebo prostě obklíčit. Ani Lařin rejstřík pohybů není tak rozmanitý jako v novějších dílech - jsou tu salta, které se hodí k boji, otočka s kotoulem, úkroky které se hodí k balancování a samozřejmě klasické skoky do dálky s chycením a vytáhnutím.

Díky relativně střídmému rejstříku pohybů a ještě celkem krátkým a logickým levelům tak odpadá šílené bloudění či save/loadfest při pokusech doskočit někam, kam se doskočit nedá. První levely jsou celkem v pohodě, samozřejmě později přituhne, prostředí hádanky i pasti jsou členitější (nejlepší je jeden řecký level s čtveřicí tématických místností) a samozřejmě párkrát zařvete.

Ale narozdíl od některých dalších dílů se dá hra dohrát i bez návodu, samozřejmě s výjimkou hledání secretů. Když jsme u secretů, ty jednak dávají dost nábojů a lékárniček, jednak kompletistu jako já potěší v závěrečných statistikách. O to více naštve, že ani GOG neopravil známou chybu v posledním levelu, kde se poslední secret nezapočítává díky bugu.

A grafika? Inu je samozřejmě zubatá, což se jednak podepsalo na čtvercovém rozdělení veškerých misí, jedna i na samotné hrdince a nesmrtelných špičatých kozách :) Ale není to tak nic hrozného, naopak na rok 96 je velice slušná a jakmile Vás pohltí hratelnost, přestanete ji tak nějak vnímat.

Celkově? Tomb Raider prostě nestárne a první díl nabízí i přes trošku kostrbatou grafiku stále stejnou zábavu jako kdysi. V roce 1996 určitě jedna z TOP 5 her.

Pro: Příběh, hratelnost, atmosféra, začátek legendární série.

Proti: Trochu zubatá grafika.

+15

Tomb Raider: The Angel of Darkness

  • PC 60
Šestý díl a poslední z klasické série přišel 3 roky po vaření z vody jménem Chronicles. Při prvotním hraní někde kolem roku 2005 jsem si dohrál jedničku až pětku. Nainstaloval jsem šestku, nějakou půlhodinu s ní marně bojoval a pak ji znechuceně smazal.

Tvůrci se snažili sérii oživit a přitom ji na pár let pohřbili. Proč? Problém číslo jedna je ovládání. Pryč je přesnost toho, co Lara udělá, skoky jsou těžkopádné (na skákání a střelbu zapomeňte), rozbíhání trvá celou věčnost, otáčení je naopak superrychlé a k tomu se Lara automaticky chytá čehokoliv vyvýšeného. Ve výsledku tak prvotní hraní připomíná opilecké motání. A hra si občas jen tak spadne, kousne celý počítač nebo zkazí save. Naštěstí pomohl patch, který ty největší hrůzy eliminoval a zbytek jsem se skřípěním zubů překousl.

Ale i tak je tu spousta zbytečností. Stealth nebo ruční boj jsou k ničemu. Adventurní kecání s lidma a plnění úkolů, stejně jako RPG vylepšování schopností nemá v sérii co dělat. Ke všemu dostáváte v průběhu hry k ovládání druhou postavu Kurtise, který je ještě nemotornější jak Lara a celkem nesympatický.

A je to všechno škoda, protože pod tím vším balastem se skrývá slušná hratelnost a výborný příběh. Levely jsou docela pěkně vymyšlené, samozřejmě plné skákání, ale už ne tak nelogické a dlouhé jak třeba v trojce. Například hala ročních období se čtyřmi elementy je úžasná. A příběh je super. Lara se po svém zmrtvýchvstání stává podezřelou z vraždy Von Croye a v Paříži a později Praze se snaží odhalit spiknutí za účelem znovuoživení andělské rasy Nefilimů. Lokace, zvraty i grafika jsou parádní a je ohromná škoda, že to tvůrci zazdili spoustou chyb.

Protože takhle se bije frustrace z hratelnosti s chutí zjistit, co bude dál.

Pro: Výborný příběh, skvělé lokace.

Proti: Nedoladěné, plné chyb, mizerné ovládání, zbytečné RPG a adventurní prvky.

+15

Grand Theft Auto V

  • PC 95
Když tahle hra vyšla v roce 2013 na konzole tak jsem na pc verzi strašně čekal a ta nakonec vyšla o dva roky později sice jsem si jí koupil asi před měsícem ale to nevadí. Po čtyřce která sice nebyla špatná ale mě nějak nechytla tak tady máme asi tu nejlepší hru od Rockstar Games co kdy udělaly jdeme na to. Co musím zmínit jako první je asi příběh který díky třem hlavní postavám je výborný a k tomu dopomáhají pravě již zmíněné tři postavy, jako první tu je Franklin Clinton mladý ale výborný řidič který žije se svou tetou a chce svou kariéru dotáhnou vysoko a to se mu povede protože se seznámí s bývalí lupičem Michael De Santa který je za vodou má nějaké rodinné problémy a krizi středního věku a jako poslední je tu Trevor Philips který je šílený magor ale je to pilot jeho řešení problému spočívá v tom že jede a všechny zabije během hry když nejste zrovna v misi se mezi nimi můžete libovolně přepínat, já osobně jsem si nejvíce oblíbil Michaela. Jako další je tu vylepšování dovedností jako například když bude hodně jezdit autem zvýší se vám řízení, když budete střílet zvýší se vám střelba a tak dál, jako další musím zmínit grafiku která je skvělá a optimalizaci u které jsem se bal protože po zkušenostech po čtyřce kterou jste si v době vydání nemohly zahrát byla fakt špatná. Jako další tu je velký a do detailu vypracovaný svět ve které to prostě žije například jdete po ulici a najednou vidíte že policie začne nikoho honit nebo třeba sanitku a takových věcí tu je fakt spousta, ale jak Rockstar vyplnil tento velký svět spoustou vedlejších aktivit například si můžete zahrát golf, tenis jít do kina do baru jít se potápět a tak dál je toho spousta a to nezmiňuji vedlejší mise. Tak a teď s hlavním misím které jsou rozmanité můžete si tady dostat do doku ke budete řídit ten velký jeřáb na kontejnery nebo třeba ponorku a tak dal. A jako poslední tu je humor kterého je ve hře dost různé narážky na různé filmy hrozně moc easter eggu no je toho hodně. No co dodat hra mě nezklamala byl jsem nadšen jasně najdou se tu chyby a občas mi tu vadily někdy až dementní vtipy, ale to má asi každá hra a ohledně chyb skoro každý měsíc vycházejí patche který opravují singleplayer a do online přidává nově věci a mise 95%.

Pro: Příběh, postavy, grafika, optimalizace, velký a rozmanitý svět, vedlejší aktivity, různorodost misí, humor, úprava zbraní a aut, online.

Proti: malé drobnosti které nemají vliv na mé hodnocení.

+15 +18 −3

Giana Sisters 32K

  • PC 65
Tento díl posloužil jako můj úvod do série Giana Sisters. Jde o dosovou hříčku s devíti levely, která vychází z původní verze pro Commodore 64. Hra funguje bez problému na DosBoxu. Graficky je věrná originálu a ten vychází z Maria. Zvuky neobsahuje. Hratelnost je klasicky plošinovková. Levely nejsou obtížné a dohrání je otázkou 1-2 hodin. Na projití celé hry jsou k dispozici tři životy. Obtížnost je snesitelná, ale přesto jsem na první dva pokusy hru nedokončil. Na třetí rozehrání a s větší obeznámeností s levely jsem už došel nakonec bez problémů. Zásekových míst není mnoho a jde o náročnější skoky. Nepřátelé moc problémy nedělají a je jich jen pár druhů. Jediné předměty ve hře jsou diamanty, které se sbírají na skóre. Je škoda, že ve hře nejsou žádné bonusy. Na závěr čeká jen gratulace, což je také škoda.

Jde o zábavnou hříčku a vzhledem k ceně určitě stojí za vyzkoušení, obzvlášť pokud máte rádi plošinovky z C64 nebo jiných dobových platforem. Já se rozhodně bavil a jdu pokračovat v sérii dále. Nejdříve vyzkouším původní Great Giana Sisters a pak nově zakoupenou Giana Sisters 2D, kvůli které jsem se do série pustil.
+15

Homefront: The Revolution

  • PC 75
Hned na úvod je pokračování Homefrontu docela překvapení. Po nepříliš vydařeném vydání kdy měla spoustu technických problémů a nepůsobila hotovým dojmem, na ní autoři nezapomněli a své chyby se snažili opravit.

A v rámci možností se jim to povedlo a hra už stojí za pozornost. Přeci jen vize okupované Ameriky jednotkami KLA (korejské lidové armády) má něco do sebe, zvlášť když díky Cryenginu tato výprava vypadá opravdu skvostně a má své kouzlo.

Odboj proti norkům kterého se hráč stává součástí, je veden ve dvou oblastech. Červené kde se otevřeně střetávají odbojáři s vojáky a zabírají se důležité budovy pro posílení vlivu v sektoru. Žluté sektory jsou pod plnou kontrolou nepřátel a je zde nutný opatrný postup, provádět sabotáže a oslabit vliv na místní obyvatelstvo, aby se povedlo je nakonec přiklonit na stranu odboje a vyvolat povstání lidí proti režimu.

Pocit ze střelby a zbraní je dobrý, a hráči nabízí různé variace provedení a zbraňové úpravy jako je výběr mířidel, puškohledy, stabilizační vylepšení či tlumič. Každá zbraň má navíc dvě další provedení kdy lze předělat. Z útočné pušky lze udělat odstřelovací variantu či případně změnit na odpalovač min. A tyto různé variace jsou u všech zbraní. I zpracování granátů má čtyři různé provedení od normálního, po nástražný s detekcí nepřítele, dálkově odpalovaný mobilem či autíčko na ovládání které hráč ovládá a navede na cíl.

Jen škoda, že vedlejší mise nenabízí moc rozlišných úkolů je to klasické zabij nepřítele touto zbraní či způsobem nebo něco zjisti a vyfoť. Další věc co mi vadila je tichý hrdina, kdy ostatní postavy vedou zkrátka monolog. Tuto věc sice vývojáři změnili a hrdina skutečně začal mluvit, ale pouze ve dvou krátkých DLC.

Homefront: The Revolution se nyní dá bez problému doporučit všem kdo mají rádi střílečky s otevřenějším prostředím a určitou volností v přístupu jak zlikviduje všechny Norky.
+15 +16 −1

Aliens versus Predator 2

  • PC 90
Tak a po celonoční pařbě dohráno. Výsledek? Mnohem lepší dojem než z prvního dílu. Tvůrci měli dva roky na vypilování chyb a jakoby četli moje výtky k jedničce. Ubylo nesmyslného respawnu (i když vetřelci se občas teleportují přímo mě za záda, to není jinak možný). Ukládat se dá normálně, bludiště se změnily ve víceméně lienární a smysluplné levely.

A je tu příběh! Samozřejmě nelze čekat nějaký oskarový scénář, ale kampaně jednotlivých postav se zajímavě prolínají, objevují se v nich stejné postavy akorát v jiných rolích a dojde i na parádní scénu z laboratoře, kterou si prohlédnete hned třikrát. A přesto jsou jednotlivé kampaně soběstačné, nezávislé a dějově si neodporují. Navíc tvůrci zařadili spoustu ingame animací, rozhovorů, naskriptovaných scén a je na to radost koukat.

Grafika se také za dva roky zlepšila a to snad o sto procent, takže bez problémů můžu říct, že hra vypadá skvěle i dnes. Všechny ty vesmírné lodě, cizokrajné planety, nehostinné kolonie i vypulírované stanice vypadají k sežrání, všechno se to krásně hýbe a akorát na animacích postav je vidět, že jde o rok 2001.

A hratelnost? Inu tvůrci poladili, vylepšili a překvapili (pravda občas i nepříjemně).

Začnu u vetřelce. Tady se moc nezměnilo. Vetřelec pořád umí rozsápat soupeře během vteřiny, nahoře a dole pro něj nic neznamená a zdraví si doplňuje žraním nepřátel. Přibyl brutální skok, který udělá ze soupeře kaši (když se trefíte), ubylo šílené bloudění a vetřelec se pohybuje v celkem reálných prostředích. Navíc první level si vyzkoušíte i hraní za facehuggera a poté za malého červovitého vetřelce, což je zas úplně jiný zážitek.

Predátor se moc nezměnil, ale tvůrci nám nedají nic zadarmo. Kdo čeká, že zapne modrý mód a bude lovit lidi, má smůlu. Zbraně dostáváme postupně, predátor se ze začátku musí spolehnout jen na kopí a zápěstní ostří (protože disk je na hovno a vrhači oštěpů brzy dojdou náboje). Po zajetí likvidujete vojáky dokonce jen ostřím. Ale samozřejmě se dočkáme a přijdou scény, kdy se z predátora stává smrtící stroj a likviduje nepřátele po desítkách. Z novinek mě potěšil doplňovač energie, což v kombinaci s doplňováním zdraví energií znamená skoro nesmrtelnost.

A nakonec mariňák. Mariňák má asi nejintenzivnější příběh. Nechybí překvapivá zrada, odříznutí od vlastní jednotky, opravdu intenzivní akce a celkem nečekaný konec. Vetřelci přichází odevšad, všude je tma, kterou prosvítíme jen drobnou baterečkou (noční vidění moc žere), stále se snažíte někam rychle dostat, kolem Vás se něco hroutí, padá nebo vybuchuje. Obzvláště na začátku si tvůrci hrají na horor typu "neviděné zlo" a docela se jim to daří. Aby to nebylo tak hutné, tak má mariňák spoustu nových hraček, některé k ničemu (pomalu brokovnice, zbytečná sniperka), některé výborné (rotačák, raketomet). Nejlepším pomocníkem je ale stále samozaměřující Smart Gun.

Celkově je AvP2 špičková záležitost, která napravila všechny chyby prvního dílu a nabídla prvotřídní akci.

Pro: Opět skvělá atmosféra, hratelnost se spoustou drobných novinek, slušný příběh.

Proti: Občas neférové odebírání zbraní, stále zbytky respawnu (teleportu) za záda.

+15

Men of Valor

  • PC 35
Miluju hru Vietcong, vážně moc. Je to pro mě vůbec nejlepší hra, fps která svou detailností dodnes nemá konkurenci v tomhle žánru. Bylo to mé první, trochu hlubší setkání s válkou ve vietnamu a důvod, proč jsem si tenhle konflikt tak oblíbil (Vím, zní to blbě, ale snad chápete). Problém je, že narozdíl od jiných válek trpí zrovna tahle šíleným nedostatkem celkově v zábavním průmyslu a především ve hrách. Men of Valor působí na pohled asi "nejáčkověji" ze singleplayerových her z Vietnamu. Vietcong je tedy důvodem, proč jsem se do tohodle vůbec pustil.

První dojem je vesměs dobrý. Opravdu to vypadá jako akčová hra tehdejší doby, hrajete za černocha a příběh je tak nějak protkaný neustálými narážky na rasismus, místy se snaží být dojemný i díky dopisům od rodiny, které si můžete číst mezi misema, občas nějaké epické momenty, které jsou asi ok, to se těžko posuzuje dneska. Celkově ale zívačka o ničem. Nejhorší je fakt, že hra nemá titulky v misích, což mně třeba dělá problém stíhat anglicky mluvené slovo, kor ve válečné vřavě. Ale fajn, je to tupá fps, stejně příběh nikoho nezajímá.

Mise jsou povětšinou šíleně lineární, ale vážně dost přehnaným způsobem. Pokud vám dají trochu prostoru, tak je to stejně jedno, protože všude jsou neviditelné zdi a nebo selže mise když se vzdálíte z předem dané trasy. A pokud mise neselže, tak vám hra naháže klacky pod nohy. Příkladem budiž kulometné hnízdo přímo před vámi, které máte za úkol zničit. Nalevo je prostor, kde se dá krýt a hnízdo tak obejít, napravo je situace naprosto stejná. Řešení úkolu? Jít přímo naproti hnízdu, protože jinak ze zdi začnou vylítavat nekonečné zástupy nepřátel, klidně metr vedle vás, za vámi... všude. A pokud nevylítne nepřítel, tak jenom kulka z džungle.

Nepřátelé celkově na mě působili děsně random. Že se spawnují ve zdech, či džungli, která je vesměs taky zdí té cesty o šírce dva metry, je už tak postavené na hlavu a nechápu že vývojáři neviděli jak směšně to vypadá. O nějakém vystřílení nepřátel v okolí si nechte jen zdát, pokud nepokračujete kupředu dle úkolu, tak je nepřátel nekonečno. Další věc je jejich muška. Kolikrát vás netrefí ani kdyby jste stáli hodinu na místě, ale pak jsou případy kdy začne mise a nějaký zmetek vás má ihned na mušce a střílí přesně. Smrtí je tedy hodně, ale ne kvuli obtížnosti, ale kvuli bugům a nehorazné nespravedlnosti, kdy nejde prostřelit bambus ani chata ze slámy, ale pak příjdou mise kde nepřítel prostřelí kamenný sloup či dokonce celý dům.

Kapitola sama o sobě jsou pak vaši parťáci a ač jsme všichni na jejich zbytečnost zvyklí, tak tady je to uplně jiný level. Je jim úplně jedno jestli je vedle nich nepřítel, prostě jdou kam chtějí, vám v žádném případě nikdy nepomůžou. Můžete za sebou mít 4 chlapy a oni vás nechají umřít když vám dojdou náboje a před váma ze zdi vyleze Charlie. Kryjí se za překážky, ale je uplně jedno z jaké strany, klidně se kryjí vedle nepřítele, před kulometným hnízdem, jehož obsluhu se neobtěžují zlikvidovat... prostě všude, kde je něco pevného. Stejně jste jediní, kdo může umřít, takže proč by se obtěžovali.

Jak už jsem říkal, VC byl úžasný svou detailností, v každé chatce bylo něco zajímavého, na stolech se válely fotky a spousta věciček. Prohledávat nepřátele se vyplatilo kvuli zajímavým předmětům atd. Zde na stole stojí ty stejné tři věci dokola jen aby nebyl prázdný, u nepřátel najedete lékárničku a náboje a vůbec nejhorší je, že NIC nejde rozbít. Skleněná láhev, keramická váza, či dokonce okno. Pokud je okno prosklené a je za ním střílna, tak ji nezlikvidujete, protože jak všichni víme, sklo je nerozbitné a neprůstřelné.

Graficky je to na rok vydání slušné, pochválit musím jedinou věc a to hustotu džungle, kde vážně nejde vidět kdo se skrývá v trávě, noční mise v bažinách má pak něco do sebe, ale to jsou jediná pozitiva. Soundtrack pak obsahuje pár známých a dobrých songů, ale ve hře jsem některé z nich ani nepostřehl.

Nechápu jak za tímhle mohou stát vývojáři MoH:AA. Nejsem sice velký fanoušek, ale ta hra byla aspoň funkční a hratelná, zatímco tohle je jeden velký brajgl. A už vůbec nechápu dobové recenze, které tomu dávaly vesměs pozitivní čísla. Že by schválně takhle podělali jenom novou steam verzi je nepravděpodobné.

Pokud máte v plánu hrát steam verzi:
Čeština má problém s diakritikou a nezobrazuje některá písmena.
ZDE návod jak opravit mírné lagy
+15

Vanquish

  • PC 80
Čekali jsme dlouho, ale konečně jsme se dočkali! SEGA si na stará kolena uvědomila, že na PC platformě hrají i lidé, co hry jen nekradou, ale jsou za ně ochotní i utrácet. I za divné japonské hry, jako je Vanquish, který se po dlouhých sedmi letech konečně objevil i na PC a za tu dobu neztratil ani kus svého stylu.

Pokud jste někdy hráli něco od Platinum, víte, co čekat. Příběh za moc nestojí (za zmínku stojí anglický dabing dvou hlavních postav, jejichž dabéři spolu celou dobu soutěží, kdo nasadí absurdnější chraplák), je to lineární až hanba, ale tahá vás to skrz efektní a rozmanité setpieces a hratelnost je tak vymazlená, že je těžké se nebavit. Díky hlavní mechanice hry, slide-boostu, je všechno tak parádně plynulé, že vedle toho každá jiná TPS vypadá jak rozvážná tahová strategie. Jelikož ale slide-boost energie nemáte nekonečno a využívají jí zároveň útoky na blízko a bullet-time (zde AR mode), musíte zároveň hrát s rozmyslem, jinak se velmi snadno dočkáte reloadovací obrazovky. Funguje to na jedničku, proč tohle za sedm let nikdo nezkusil okopírovat a místo toho jsme celou konzolovou generaci museli střílet teroristy M16kou?

Prostě béčko, ale ukrutně zábavné béčko. Za šest, sedm hodin bohužel přijdou titulky a zbývají jen vyšší obtížnosti a pár challenge map, které buďto prolítnete za chvíli nebo se vám omrzí. Na druhou stranu, díky krátké délce nemůže hlavní kampaň začít nudit.

Hrál jsem na normální obtížnost a hra mi přišla poněkud jednoduchá, což mě u hry od Platinum celkem zarazilo. Pravděpodobně to bude tím, že prostě nebyla optimalizovaná pro precizní míření myší, takže mají nepřátelé kapku moc velké hitboxy a hýbou se trochu pomaleji, než jsme u čistě PC stříleček zvyklí. I zbraně jako Anti-Armor Pistol nebo sniperka, se kterými se pomocí analogového míření muselo být mírně obtížnější se trefit, jsou na PC v rukou i průměrného hráče strojem zkázy a smrti. V současné verzi hry je sice bug, který při vyšších frameratech efektivně snižuje hráčovo zdraví (a v době psaní komentu je na Steamu beta patch, který tento bug opravuje), ale pokud jste hru nehráli v původní konzolové verzi, tak byste si ničeho nevšimli. Pokud se tedy na PC Vanquish chystáte, možná by stáhlo za úvahu začít rovnou na těžké obtížnosti. Ale kromě toho je PC port na jedničku. Běží skvěle, vypadá slušně, myší a klávesnicí se ovládá skvěle, nabízí velké množství nastavení. Nemám moc, co bych mu vytkl!

Sečteno podtrženo, pokud chcete vidět, jak vypadá čistá střílečková hratelnost, pokud si chcete jen užít radosti ze střílení, určitě nesáhnete vedle. V tom je Vanquish třída. Pokud od her čekáte nějaký přesah nebo nějakou přidanou hodnotu nebo nedej bože nějaké umění, hledejte jinde.
+15

Space Quest I: Roger Wilco in the Sarien Encounter

  • PC 85
Kdo je to Roger Wilco ? No v prvé řadě ničím zajímavý uklízeč na vesmírné lodi, který rád sbírá malé hlodavce a také jeho tělo nemá žádnou chuť (to tvrdí mimozemšťané a možná i vypravěč).
Jednoho krásného dne tato ukázka lidské podřadnosti zavřená ve své uklízečské komoře se stane svědky krutého vyvraždění posádky lodi na které on uklízí, ti kteří loď napadli patří mezi nebezpečné mimozemské druhy a říká se jim Sarieni, oni právě ukradli vzácný generátor který pravě tato loď převážela. Tak a takto začíná velice komediální dobrodružství vesmírného uklízeče.

První díl Space Questu je klasická Sierrácká sranda, ve které se hodně zasmějete pokud budete většinu věcí zkoumat a používat, například ikonku jazyka na různé předměty či lidi. Dále jak bývá u Sierry zvykem tak i tady je obtížnost poměrně vysoká (zasxxxx robotický pavouk!!!) a dead endů se tu také několik najde. Přiznám se že když jsem hrál Space Quest prvně tak díky nim se mi hra zhnusila a rok jsem se jí ani nedotkl (ale to spíš bylo tím že jsem to hrál já idiot v horečkách, takže není divu že to dopadlo tak jak to dopadlo) při druhém hraní jsem si ale stejně radši pro jistotu vytiskl návod aby mé hraní bylo více poklidné. Nakonec to dopadlo tak že jsem si v průběhu hry nezapsal kód z monitoru a nemohl jsem hru dokončit (já idiot!!!!), takže na to POZOR !!!

Každopádně i přes vysokou obtížnost je první Space Quest více než zdařilou adventurou, a to nejen díky výtečnému a nevtíravému humoru který v Sierre zvládají na jedničku, ale také díky líbivému grafickému kabátku který hře neskutečně pomáhá, a nemohu opomenout ani soundtrack který je výtečný (hlavně skladby ve vesmírném baru).

Ovládání je každopádně klasické, volíte mezi čicháním,chozením,sebráním apod. Pokud jste už něco od Sierry hrály tak budete jako doma. Jo a délka hry je něco lehce přes hodinu (pokud víte přesně co dělat) díky čemuž hra končí v tom nejlepším a nestihne nudit.

Tak tentokrát jsem se kupodivu moc nerozepsal a to z důvodu že mě tento komentář zdržuje od toho abych si zahrál od znova jednu pasáž protože mi tam unikl zásadní vtip. Takže jděte do toho je to vtipné a super.

Otázka dne: Proč jsem tomu nedal 100% když jsem tomu prakticky nic nevytkl ?

Pro: Všechno krom toho co je v mínusu

Proti: Pro některé vysoká obtížnost a dead endy

+15

Old Man's Journey

  • PC 75
Jsem velký fanda "feel-good" žánru. Nenáročný, někdy až relaxační zážitek, kde nasednete na emocionální horskou dráhu, která vás nakonec naplní pozitivní energií. Vy po takové zkušenosti odcházíte s úsměvem na rtech a vidinou na lepší zítřky. Oproti kruté realitě zde všechno dobře skončí, všichni jsou šťastní, všechno vyjde a vy tak můžete alespoň na chvíli zapomenout na vaše trable a každodenní depresi. No není to krásné?

Old Mans Journey pak přesně takovou "feel-good" hrou je. Pěkný a lehce srozumitelný příběh beze slov, který asi není bůhvíjak originální, ale to také není cílem tohoto žánru. Důležité je, že umí zatlačit na těch správných místech a pohladit po duši. Po dohrání vás tak hřeje příjemný pocit, že život je vlastně fajn.

Lví podíl na tomto pozitivním zážitku má také pestrobarevná malebná grafika a milý soundtrack. Hratelnost pak jde celé té atmosféře naproti svými jednoduchými puzzly, kdy je potřeba krajinu měnit tak, aby mohl náš děda postupovat dál. To se sice může zdát po čase repetitivní, ale hra skončí dřív, než celý tento nápad začne nudit. Kombinací toho všeho má pak hraní hry skoro až meditační účinek. Nic vás nežere.

Pokud vás podobný typ her a filmů baví stejně jako mě, můžu tuto pěknou jednohubku doporučit všemi deseti a to ze tří důvodů:
1. Je to fakt dobré.
2. Na steamu to i teď pořídíte za pár šupů.
3. Takovýchto "feel-good" her je jako šafránu.
+15

Outlast

  • PC 90
Outlast byla jedna z hororovek, kterou jsem měl zařazenou v kolonce "Nikdy to nehraj". Zahrát si ho mě donutila až letní sleva na Steamu a nátlak přítelkyně. Budiž, řekl jsem si, Bůh stůj při mně.

Začalo to prvním hraním. Z počátku se mi nelíbilo divné ovládání postavy. Hlavní hrdina se prostě pohybuje divně. Je ale třeba říct, že po nějaké době si na to člověk zvykne. Obzvlášť se mi zalíbilo to, že postava reaguje na prostředí. Když se přilepíte ke zdi, procházíte v blízkosti různých předmětů, atd. jsou vidět vaše ruce zhruba tak, jak by to bylo v reálu. To je vážně super.

Hra se s vámi už od začátku příliš nemaže. Hororová atmosféra, lekačky a panické úprky na vás začne chrlit už po chvíli. Nějakou dobu mě svíral pocit, že tuhle hru prostě nemůžu dohrát. Srdce jsem měl až v kalhotách. Po pár hodinách ale větší strach opadne asi i díky tomu, že fungují stále dokola ty stejné fígle, což je možná trochu škoda a na atmosféře to trochu ubírá.

Tma (a nejen ta) vás ve hře přenásleduje všude, kam se jen podíváte. Jedinou vaší možností je používat videokameru s nočním viděním. Do té ale potřebujete baterie, které se kvůli nočnímu vidění rychle vybíjí. Stejně jako v Amnesia: The Dark Descent je tak třeba sbíral předměty, které vás a vaší kameru udrží naživu. Těch je ale k nalezení poměrně dostatek.

Nedočkáte se žádného oskarového příběhu. Na druhou stranu i přes klišé, kterou psychiatrická léčebna, ve které se příběh odehrává, bez pochyby je, se jedná o velice dobré uchopení a zpracování blázince. Možná až poslední hodina hry trochu trpí a kdyby se autoři drželi při zemi, mohlo to dopadnout ještě lépe. Až úplný konec... ten jsem skoro asi ani nepochopil, což je na tak dobrou hru vlastně hrozná škoda.

Pro: "reakce postavy s prostředím", atmosféra, zvuk

Proti: stejné řešení situací, poslední hodina hry a konec

+15

Descent

  • PC 90
Hrál jsem Descent: Rebirth a musím říct, že na začátku jsem si hru fakt užíval. Krásně nastavitelné ovládání, které jsem zvládl rychleji, než jsem čekal. Přeci jenom tady pohybem v prostoru využijete trochu víc tlačítek a díky, někdy, nevlídnému designu to chce mít trochu trpělivost s orientací v prostoru.

Prvních sedm misí to pro mě byla jasná stovka. Možnosti pohybu, skvělé zbraně, skvělí nepřátelé, skvělé přestřelky, skvělé zvuky, skvělá mapka, zábavný design. Hrou jsem proplouval a užíval si každou misi. Alespoň do té doby, než naplno nastoupili někteří frustrující druhy nepřátel.

Velký červený robot střílí řízené rakety, kterým je dost těžké se vyhnout. Navíc hodně vydrží. Dlouho jsem na něj hledal účinnou taktiku. Nakonec jsem jakž takž našel. Malý šedivý robot s rotačákem. Jak vás zmerčí, tak je schopný vaší lodičku rozstřílet s ohromující přesností za pár sekund. Sice moc nevydrží, ale kolikrát než jsem ho zaměřil nebo k němu doletěli lasery, bylo po mě. Nejlepší taktika na něj? Řízené rakety za roh. Jejich rodiště jsou docela peklo.

Tohle celkově kazí určitou herní vyváženost. Už na obtížnost hot spot je to často jen o náhodě save/load. Na druhou stranu mě překvapila inteligence nepřátel. Nevím, jestli to není tím Rebirthem. Otevřete dveře a hned na vás letí rakety. Je jedno, že máte neviditelnost. Otevřeli se dveře, tak střílejí. Nepřítel dostane pár zásahu a hned mění pozici nebo střílí z poza rohů. Na rok 1995 je to hodně slušný.

Neviditelnost tady na rozdíl třeba od Dooma opravdu funguje. Pokud nenarazíte do nepřítele nebo nezačnete střílet, tak vás opravdu nevidí.

Descent je skvělá hra. Opravdu skvělá atmosféra. Těžká, zábavná a na konci se dostaví takový ten povznášející pocit z dobře odvedené práce. V závěrečné tabulce skóre jsem měl měl nahráno 9:46:47, ale je to podstatně na déle.

Pro: neopakovatelná atmosféra, inteligence nepřátel, adrenalinová akce, zvuky, zbraně, deign, Rebirth

Proti: pár frustrujících druhů nepřátel kazí vyváženost v obtížnosti

+15

BioShock

  • PC 80
Hádám, že vše zásadní již bylo ke hře řečeno, ale Herní výzva 2017 mi přikazuje napsat komentář. Pokusím se to ale omezit na několik málo postřehů.

- Hrál jsem Remastered edici hry. Prý to spoustě lidí nefunguje a dělá to kdovíco, u mě ale všechno dobrý. Asi štěstí.
- Součástí Remastered edice jsou Steam kartičky. Poprvé jsem viděl, že bych po hodině hraní dostal kartičku s masivním spoilerem. Kartička s Atlasem ukazuje jeho pravou podobu. Kdo to měl na starosti by zasloužil vyliskat.
- Na začátku hry vám Atlas řekne že Adam je surovina, bez které se nedá přežít. Ve skutečnosti z toho máte akorát upgrady... wtf?
- Hlavní hrdina přijde k první upgradovací stanici a bez momentu k zamyšlení si mrdne obrovskou injekci divné tekutiny do ruky. Za mě dement roku. Jsem ale ochoten přistoupit na vysvětlení, že byl k tomu předprogramován.
- Morální volba záchrany/zabití mrňavých holčiček je nadějný, ale totálně zabitý koncept. Za záchranu dostáváte sice míň Adamu, ale občas dostanete kompenzační "dárky", takže ten rozdíl je ve výsledku minimální. Jelikož jsem chtěl kladný konec a všechny jsem zachraňoval, měl jsem být postižen menším množstvím Adamu. I tak jsem ho měl ale výrazný nadbytek a ke konci jsem kupobal jen další sloty a hovadiny, které jsem nepotřeboval.
- Rád bych upozornil na lokaci Waterfall Grotto, která mě vyloženě rozčílila (asi víc než by měla). Level design celkově ve hře kolísá od dobrého ke špatnému ale toto je vrchol špatnosti. Pár screenů: nesmyslná kola u stropu, prolínají se objekty, a tady znovu. Já vím, možná jsem puntičkář, ale takové věci mě ve hrách občas naserou :(

Omlouvám se, že moje komentáře sklouznou vždy jen k výčtu negativ, ale co už. Na závěr tedy jen řeknu, že mě to i přes chyby dost bavilo, po stránce herní i příběhové. Můžu doporučit :)

Pro: příběh, akce, speciální schopnosti, atmosféra <3

Proti: nějaké nedostatky jsou vypsány výše

+15 +16 −1

Transistor

  • PC 60
Bastion patří do nepříliš početné skupiny her, které mě dokázaly opravdu dojmout. Přesto jsem hraní Transistoru přes tři roky odkládal. Sám vám nedokážu říct proč. Možná jsem se bál, že Supergiant se nedokážou svému debutu vyrovnat. Pokud ano, bylo to právem.

Z oblak Caelondie jsme se přesunuli do cyberpunkové metropole, na faktu, že Supergiant je domovem neskutečně talentovaných grafiků, se ale vůbec nic nezměnilo. Postupné skládání prostředí v Bastionu, jehož styl mi seděl přeci jen o trochu víc, to podtrhoval lépe, ale Transistor je v kombinaci s výtečnou hudbou je přesto audiovizuálně překrásná hra.

Po příběhové stránce se toho moc nezměnilo. Jen pár postav, vylidněné prostředí a hlas, který takřka vše doprovází svými komentáři. Oproti vypravěči z Bastionu se ale neposlouchá ani zdaleka tak dobře a místy mi přišel spíš nudný a otravný. Celkově mě příběh oněmělé zpěvačky Red navzdory očekáváním moc nechytl, trochu se v mých očích vykoupil až na úplném konci.

Upřímně nevím, co si mám myslet o soubojích. Transistor podivně kombinuje boj v reálné čase a tahovku, kdy během „tahu“ můžete provést několik útoků v rozmezí pár sekund proti zamrzlým nepřátelům a pak vám nezbývá nic jiného, než několik sekund pobíhat jako splašený králík a čekat až se vám „dobije baterka“. Hádám, že se dá Transistor dá hrát jen v reálném čase, ale nedokážu si představit, že by to kvůli bolestivě dlouhým animacím mohla být zábava.

Možnost libovolně skládat dohromady funkce (útoky) a vytvářet tak vlastně úplně nové, je sice výtečná – rád bych ji viděl nafouknutou do až směšných mezí v nějaké diablovce –, ale počáteční nadšení mě po nějaké době přešlo a souboje se staly nutným zlem. Interface je navíc občas úplně „mimo“, nezvýrazňuje nepřátele, které ve skutečnosti zasáhnete, nebo naopak nějakou magií minete, a v některých chvílích si Red dělala něco úplně jiného, než jsem po ní chtěl.

Je tu opět příjemná možnost ztížit si boj libovolnou kombinací modifikátorů, ale nevyužil jsem toho ani zdaleka tolik jako v Bastionu. Částečně proto, že jsem jich za celou hru odemkl jen polovinu a na zbytek bych si musel počkat až do NG+ – a na to by se musel Transistor snažit o dost víc.

Ostatně tady vězí můj největší problém s hrou: je zatraceně "malá". Bastion nebyl žádné Final Fantasy, ale Transistor působí spíš jako větší demo. Postavy, které jsou víc než jen záznamem v databázi, spočítáte na prstech jedné ruky. Bossové jsou tu všehovšudy tři. Nepřátel je jen pár druhů, na druhou stranu se postupně vylepšují, takže se boj s nimi místy docela mění. Úrovně jsou sice relativně dlouhé, ale příliš jich není a jednu Supergiant ke konci ještě směle zrecyklovali.

Není zrovna dobrá vizitka, že při herní době okolo 5 hodin jsem se musel už od poloviny do hraní nutit. Boj jsou totiž prakticky jedinou herní náplní. Asi patnáct výzev, ve kterých musíte s předpřipravenými funkcemi předvést, jak jste se soubojovým systémem sžili, není zrovna to, co bych si jako souboji unuděný hráč představoval. Občasný terminál s drobky doplňující příběh to rozhodně nezachrání. Nakonec jsem byl vlastně asi i rád, že Transistor není delší...

Transistor pro mě byl zklamáním. Tím nechci naznačovat, že je to katastrofa hodná filmu od Rolanda Emmericha, ani zdaleka. Transistor je pro prostě hlavně Bastion podruhé, jen v hubenějším a slabším podání.

Pro: grafika, hudba, kombinování funkcí

Proti: souboje a takřka žádná herní náplň mimo nich, příběh

+15

Need for Speed

  • PC 60
Přijde mi, že série jako jsou Need fo Speed, Call of Duty, Assassins Creed a ještě pár dalších, jsou kritizované už čistě z principu kvůli své recyklovanosti. Ale upřímně oživení by podle mě prospělo pouze třetí zmíněné sérii. Need for Speed má totiž u mě status arkádových závodů, přičemž je tu i druhá odnož, kde se pár dílů příklání více k simulátoru. Call of Duty je u mě zase charakteristické jako arkádová zběsilá střílečka. Nevím, ale vyhovuje mi, pokud tyto dvě série zůstanou takové, jaké jsou, protože přílis velký odklon by z nich už mohl dělat úplně jiné série.

U série Need for Speed mě zaráží ještě jedna věc. Spousta lidí říká, jak jsou starší díly o tolik lepší a jak jsou ty nové naprosto debilní, ale nikdy neřeknou v čem přesně. Jen taková samoúčelná kritika a to se mi nelíbí. A když čtu komentář pod sebou, kde jeden uživatel kritizuje tupou koridorovost u závodu, to si mám představit, co? To jako Undergroundy nebo první Hot Pursuity neměly? To až tenhle díl najednou takový nesmí být a starší mohly?

Upřímně. Need for Speed 2016 pro mě není nejlepší díl celé série a mám k němu řadu výtek, ale pokusím se vysvětlit proč to tak je a co konkrétně mi na hře vadí.

Začnu ale tím pozitivním. Úplně to nejlepší na celé hře je asi grafika. Ta je úchvatná už na nejnižší detaily. A na nejvyšší vypadala ještě o něco lépe. Je tu sice jeden režim vyhlazování hran, který ji celou rozmaže a někomu se to nemusí líbit, protože hra přijde o spoustu efektů, ale tenhle efekt rozhodně zapínat nemusíte.

Co je už však horší, jsou hardwarové nároky, které jdou spolu s technickým zpracováním. Já sice na své GTX 1060 neměl žádné problémy, ale majitelé slabších karet už budou muset trochu snižovat. Přesto hra však vypadá skvěle i na ty nízké detaily. Horší je tu ale jedna věc a to nestabilita, kde je lepší mít hru na SSD disku. Když jsem ji hrál poprvé a měl ji na normálním disku, tak se mi na řadě míst propadlo auto mapou a když mě to po dlouhém loadingu vrátilo na mapu, tak jsem zjistil, že čas běží dál. U časovek už bylo nemožné to dohnat. U závodů jsem ztrácel docela dost na soupeře. Nejlepší způsob byl zastavit a čekat, až se načte mapa. U závodní hry docela super, že musíte zastavit a čekat jako blbec. Tohle si nepohlídat je podle mě u AAA hry docela nezodpovědné. Rozhodně jsem totiž nebyl sám, kdo měl tento problém. A záleželo hlavně na to disku, protože snižování detailů a nic jiného nepomáhalo. Sestavu jsem měl GTX 1060 6 GB VRAM, core i5-4460 3,2 GHz, 8 GB RAM.

Nejdůležitější věc u závodní hry je asi jízdní model. Tady bych to popsal asi tak, že oproti Rivals a některým starším dílům je trochu těžkopádnější a ruční brzda je tu pomocník na rozdíl od Rivals nebo Hot Pursuit především jen v driftovacích soutěžích. Ale přesto auta zatáčí lépe a jsou ovladatelnější než v Most Wanted 2012 či v Run. Takže jízdní model mě výrazně neštval a dalo se to hrát.

Oproti Rivals mě i potěšilo, že poldové tu nejsou tak otravní. Navíc jejich auta jsou ze startu pronásledování výrazně pomalá, takže jim hned ujedete a na mapě při volné jízdě jich tu ani moc není a jsou spíše na pár předem určených místech. Rozhodně tu tedy neplatí, že tu potřebujete Bugatti Veyron, abyste odejli policejnímu traktoru, který ještě před chvíli oral pole, jako to bylo v Most Wanted 2012. Nevýhoda tu je jen ta, že někdy musíte plnit určité úkoly s poldy a vyhledávat je. Raz se mi stalo, že na těch určených místech jsem je nenašel a jezdil jsem jak debil hodinu, než jsem na nějakého narazil.

Vozový park je tu jinak slušný. U tuningu se tu dá taky vyhrát, i když mi to někdy přijde zvláštní, že vás hra nechá tunit Lamborghini Aventador a pak že se vás stejně drží nějaký mamlas v Nissanu. Ale nad tímhle nějak u závodních her nepřemýšlím a nepovažuju to jako minus.

Největší zápor vidím asi v tom natahování a to je taky hlavní důvod, proč mám tak nízké hodnocení. Přece jen mi to už ke konci přišlo stereotypní a hra byla o něco delší, než by pro mě bylo ideální. Sice je tu ta motivace v tom tuningu, ale to mi přišlo málo a pořád to nebylo tak dobře zpracované jako v nepřekonatelném NFS: Underground 2. Nevím, nějak už mi scházela motivace v poslední třetině hry. Možná mapa mohla být trochu pestřejší, nevím. Jinak pro ty, kterým to vadit nebude, tak je tu ještě Prestige mod. Ale ten je nepřiměřeně těžký. Když jsem v původní hře u driftu dojel na prvním místě s dvojnásobným skóre oproti druhému závodníkovi, tak tady to byla asi jedna třetina toho, co jste potřebovali na bronz. Jinými slovy, pokud jste jezdili v původní hře na prvním místě, tak v prestige to klidně mohlo znamenat, že jste poslední. Takže jsem se hned na to vykašlal, že to nemá cenu.

Další zápory vidím v nemožnosti pozastavit hru. Nepřeskočitelné animačky, když jsem to pak s odstupem času hrál podruhé a nechtěl je už sledovat. Nepřehledné menu a na začátku zjišťování, jak se hra vypíná. Jezdit dvě hodiny s tím, že to chcete vypnout a nevíte jak, je docela na pytel.

Závěrem bych napsal asi to, že Need for Speed 2016 není vyloženě špatnou hrou. Graficky je to povedné, jízdní model se dá, ale v poslední třetině už podle mě hra ztrácela dech a chyběla tam nějaká větší motivace a možná i mapa mohla být trochu pestřejší. Taky zamrzí trochu horší optimalizace a nedoladěnost v podobě některých nepříjemných bugů jako je např. propadávání se mapou. Vozový park není špatný a tuning na chvíi zabaví, i když Underground 2 to rozhodně není. Pokud máte rádi závodní arkády a nemáte odpor k sérii NFS už čistě z principu, tak byste hře šanci dát mohli. V opačném případě to nemá smysl. NFS 2016 není ten úplně nejlepší díl.

Pro: grafika, vozový park, nějaký ten tuning, poldové nejsou tak otravní

Proti: hře ke konci dochází dech a přichází stereotyp, optimalizace, nepříjemné bugy, nemožnost při jizdě pozastavit hru, nepřeskočitelné animačky, ze začátku nepřehledné menu

+15

Call of Juarez: Bound In Blood

  • PC 75
Už v prvním díle Call of Juarez, především ze strany Reverenda Reye, byli odkazy na jeho minulost... na jeho temnou minulost. Na jeho mladšího bratra Williama nebo bratra Thomase, a dokonce i na samotný Juarezský poklad. Druhý díl nám tyto události přibližuje do největších detailů, jde totiž o Prequel.

Dostáváte se do kůže dvou bratrů, sympaťáka Thomase a již dobře známého Reye McCalla, který zde ještě není ,,pravou rukou boží,, , právě naopak. Hra začíná roku 1864, během války Severu proti Jihu. Právě zde bojují i hlavní hrdinové příběhu. Během této úvodní sekvence se jak seznámíte s herními mechanismy, tak skvěle vžijete do příběhu. Když se bratrům konečně podaří odvrátit odpor nepřátel, rozhodne se plukovník Barnsby pro ústup. To ale bratři nepřekousnou, protože v této oblasti leží i jejich domov, kde se nachází jejich matka společně se silně věřícím bratrem Wiliamem. Proto dezertují a vydají se zachránit svou rodinu na vlastní pěst. Místo domova však už naleznou jen trosky a dozvídají se od Wiliama, že jejich matka tuto noc zemřela. Vydají se proto na útěk, a slíbí si, že si postaví nový domov. Na svojí cestě však napáchají více škody než užitku. Setkávají se s Juarezem a jeho krásnou Marisou, do které se Rey na první pohled zamiluje. A jak už to tak bývá, když se do příběhu připlete žena, nedopadá to o moc lépe. Aby toho nebylo málo, dozvídají se o aztéckém pokladu, po kterém začnou oba bratři ihned toužit. To však nikdo neví, že i po válce jde oběma bratrům po krku Barnsby a Marisa má oči pro jiného.

Zápletka se může zdát velmi zamotaná. Do jisté míry tomu tak vážně je, každopádně vše do sebe krásně zapadá a příjemným tempem vypráví. Příběh jako takový je velmi povedený, plný zvratů a vztahů mezi postavami. I přes velké množství, ať už hlavních nebo vedlejších postav, nezůstane ani jedna příběhově neuzavřená. K tomu všechny postavy mají dokonalý charakter a nenudí. Klíčovým prvkem vyprávění jsou tu filmové cutscény, které jsou na špičkové úrovni. Díky nim přibývají i Wowscény, kdy je vážně pastvou pro oči pozorovat, jak se řídí celý dům, pod kterým se strhl kus skály. Rozhodně musím zmínit závěr celé hry, který mě vážně dostal a zíral jsem při něm s otevřenou pusou.

Jak už bylo zmíněno, je ve hře možné hrát za oba bratry, z nichž každý má své specifické vlastnosti. Rey je opět stroj na zabíjení, může používat dva colty najednou, používá dynamit a unese i kulomet. Thomas trochu nahrazuje Billyho z jedničky, používá jen jeden colt, preferuje boj na dálku, používá luk, vrhací nože a hlavně lano, díky kterému se dostane na těžko dostupná místa. Obě postavy mají také svá specifická comba spojená se zpomalením času. Nechybí ani Bossfighty opět ve formě klasických westernových duelů. Celou dobu hraní jsem ale tak nějak doufal, že narazím na to, co bylo charakteristické především u misí za Billyho v předchozím dílu. Nedočkal jsem se... Ve hře je totálně vyřazen jakýkoli Stealth, který jsem v původním Call of Juarez považoval za dost povedený. K čemu jsou potom Thomasovi všechny ty nože ? Takhle jsem je během hraní ani jednou nevyužil, což je škoda. Každopádně akce jako taková je povedená. Přestřelky jsou sice přehnané, zabíjíte desítky tupých nepřátel, ale stále to baví a neomrzí.

Hra jako taková působí oproti předchůdci mnohem více uzavřeně, ale naleznou se i mise, kde máte naprosto otevřenou část mapy. Nechybí tu jízda na koni, díky které ušetříte čas zdlouhavými toulkami. Zde můžete plnit vedlejší úkoly, za které získáváte herní měnu. Tu využijete v obchodech, kde si můžete koupit kvalitní zbraně a munici. Mnoho hráčům nově nemusí zrovna vyhovovat Autoheal. Na sbírání lahviček se životem už můžeme zapomenout, nyní se musíte každou chvíli vydýchávat za nejbližším kamenem. Stejně tak mi trvalo si zvyknout na zvláštní způsob vyklánění. Mezi klasické prodlužování herní doby patří sbírání skrytých svitků, díky nimž se nám odemknout buď autentické dobové fotografie, nebo doplňující příběhy.

Grafické zpracování vypadá na první pohled skvěle. Lesy ve hře jsou vážně nádherně zpracované, stejně tak se povedly animace a zobrazení postav. Jinak špičkový grafický zážitek překazí ale krátká vykreslovaná vzdálenost, kdy se vám objekty načítají přímo před očima nebo pozadí mapy vypadá jako jedna roztažená mázlá textura. Avšak při zběsilých přestřelkách se to dá s trochou sebezapření přehlédnout. K ozvučení a Soundtracku nemám žádné výhrady. Nejvíce mě potěšila i přítomná hudba z předchozího dílu, díky které jsem zavzpomínal na nostalgický první díl.

Call of Juarez: Bound in Blood osloví nejvíce svou filmovostí a povedeným příběhem se spoustou skvěle napsaných charakterů. Milovníci původního dílu si budou muset zvyknout na akčnější postup s absencí stealth sekvencí. Každopádně akce jako taková funguje skvěle a baví až do dechberoucího finále.

Pro: Příběh, vyprávění, cutscény, filmovost, dechberoucí závěr, charaktery postav, grafika, vlastnosti obou bratrů, bossfighty, otevřené mise s vedlejšími úkoly, jízda na koni, obchody se zbraněmi, Soundtrack

Proti: Absence Stealth sekvencí, vykreslovaná vzdálenost, menší volnost, na hratelnost je potřeba si zvyknout

+15

Game of Thrones

  • PC 55
Herní výzva 2017 #7

Game of Thrones se sice chvilkově ocitla na žebříčku sto nejhorších her na Databázi, existuje ale jeden důvod, proč by vás mohla zajímat - překvapivě dobrý příběh, který bych od Cyanide vážně nečekal. Propracované postavy, napínavé zvraty, dobré tempo... pokud jste fanoušci knih či seriálu, určitě nesáhnete vedle a pro ty, co je neznají, může sloužit jako dobrý úvod do settingu. Jak už ale asi tušíte z hodnocení, jiných důvodů jsem moc nenašel. Po technické a hratelnostní stránce je z toho na každém kroku bohužel vidět malý rozpočet a nedotažené ambice.

Soubojový systém je takový nedomrlý KotOR, kde budete do zblbnutí používat tři schopnosti pořád dokola (vystačíte si se stuny, AoE útoky a léčením). Variabilita soubojů je nulová, jelikož je to fantasy bez monster, takže se budete pořád mlátit s různě reskinovanými vojáky. Občas přijde oživení v podobě stealth pasáže, kde hrajete za psa jednoho z hrdinů a spočívá v tom, že si počkáte, než se k vám nepřítel otočí zády, skočíte na něj, spustí se (dlouhé) QTE a pak ho zakousnete. To se za velký plus považovat nedá.

RPG systém a levelování nehraje velkou roli, protože počet vedlejších questů za celou hru můžete napočítat na jedné ruce a tak autoři přesně věděli, kolik levelů budete mít v konkrétní kapitole a tomu uzpůsobovat jejich obtížnost (level scalingem i celkovým designem soubojů). Ani tak se jim to ale vždycky nepovedlo a obtížnost je občas trochu nevyvážená, což vede k takovým vtipným momentům, jako že na levelu 4 jste schopní stát se šampiónem arény a porazit legendární bojovníky, co v aréně nikdy neprohráli a na levelu 8 vás umlátí tříhlavý dav nespokojených vesničanů s klacky v ruce. Strom abilitek je navíc tak malý, že k těm užitečným se doklikáte během prvních čtyř úrovní a zbytek tvoří akorát nepoužitelné skilly a banální pasivní bonusy. Rozdělování bodů mezi zbraňové skilly se nakonec taky smrskne na výběr jednoho typu zbraní a brnění, protože rozdíly mezi zbraněmi jsou tak zanedbatelné, že nemá smysl je střídat.

Technicky GoT taky neoslní. Hra není moc zabugovaná, ale párkrát jsem přece jen narazil na bug zabraňující mi v postupu dál a musel jsem loadovat autosave. Některé lokace jsou ok, některé jsou vyloženě hnusné (Riverspring). Hlavní postavy až na výjimky vypadají dobře, ale vedlejší postavy trpí pokročilým syndromem jednovaječných dvojčat a budete neustále potkávat ty stejné tváře. Lokace jsou zbytečně rozlehlé, prázdné a bez života. V tom jsou vidět ty ambice - lokace si přímo říkají o to, aby je někdo zaplnil zajímavými sidequesty, ale asi na to nebyl čas ani peníze, tak zůstalo u hlavních questů. Kvalita dabingu je taky přinejlepším rozporuplná a někdy ten rozdíl ve kvalitě dabérů tahá za uši.

Ačkoliv se to ale z předchozích řádků nemusí zdát, hrát to není úplný opruz, prostě je to jen šedivý průměr, který slušně táhne dál příběh. Pokud vám ve hrách jde především o příběh a snesete kvůli němu slabou hratelnost, měli byste mít GoT v hledáčku, pokud to máte obráceně, ruce pryč.
+15

Scribblenauts Unlimited

  • PC 80
Herní výzva 2017 - číslo 9 Kamarád doporučuje
Hra doporučena od rikuhahl.

Hra vypadá na první pohled jako hra pro děti. Vymýšlet slova dokáže přece každý blb, jak se říká. Jenže v této hře nejde pouze o to vymýšlení slov, ale občas i o to, zjistit, co po vás daná osoba chce, a to je někdy opravdu záhul. Pak je zde jazyková bariéra, která přidává na obtížnosti další stupínek.

Příběh ve hře je celkem jednoduchý a nepodstatný, hlavně jde o to, vyblbnout se při vymýšlení slov, protože je zde dost možností jak to dané osobě i znepříjemnit. Např. Opice chce po vás banán, napíšete tedy banán, ale můžete přidat různé přívlastky, jako třeba toxický, zelený, velký, kosmický atd.

Cílem je nasbírat určitý počet hvězdiček, k dokončení příběhu jich stačí 60, celkem jich je 106. Mně osobně se jich podařilo nasbírat 84. Hvězdičky získáváte plněním úkolů pro různé lidičky, speciálními eventy a netypickými speciálními věcmi, které jsou napsané v deníku.

Herní mapa čítá celkem 39 míst, kam se můžete podívat. Ze začátku jsou to celkem klasická místa, jako např. Škola, město nebo metro. Později už jsou to i méně obvyklá místa, jako je Jurský park, pyramida, Měsíc atd.

Jelikož angličtina nikdy nebyla můj silný obor, a ke všemu z ní příští rok maturuji, tak jsem rád, že jsem si ji v téhle hře mohl vylepšit, ať už novými slovíčky, tak i nějakými souslovími.

Pro: Angličtina, místa, délka

Proti: Později přestává bavit vymýšlení nových slov a nastupuje stereotyp (aspoň u mě)

+15

Ikari Warriors

  • PC 95
Špičková klasika ve stylu Commando (se kterým se to přímo vnucuje srovnávat). Už Commando z r. 1986 na ZX mě dost bavilo, ale IW mi nakonec přišla ještě lepší. Hlavně proto, že je svým způsobem hratelnější a přehlednější. Dá se určitě nacvičit, neboť ačkoliv se vojáci při přestřelkách chovají spontánně, začínají na stejných pozicích a je možné si je tak včas podchytit než se rozutečou. Jejich střely jsou přiměřeně rychlé a při koncentraci se jim lze vyhýbat.

Pozor si člověk musí dát na tříštivé granáty, které mají velký dosah. Občas jimi někdo disponuje a vyhýbá se jim obtížně.

Skvělé je, že se dá ve hře jezdit tankem. Ten má navíc svůj FUEL, takže s ním nemůžete projet celou hru, ale jenom kousek a zase maximálně přesednout do jiného tanku. Cizí tank se dá zlikvidovat jen granátem (či střelou z vlastního tanku). Vojáky lze přejíždět a tím je zabít, ale nejde třeba tankem přebrodit řeka. Jsou tam také náspy a zákopy. Vojáci se za ně schovávají a jsou relativně inteligentní . To vše pokládám za promyšlené.

Celý IW jsem bohužel nikdy neprošel. Nicméně jde o skvělou old-school akci, která vždycky pobaví. Hra je sice těžká, ale dá se nacvičit.

P. S. Mluvím o verzích pro ZX. Na jiných platformách jsem IW nehrál.

Pro: skvělá akce, promyšlenost, grafika, zvuky

Proti: občasné záseky, obtížnost

+15

Alarm für Cobra 11: Nitro

  • PC 75
Asi se ptáte, proč dávám, tak vysoké hodnocení této hře. Řekněme si na rovinu, že mám tento německý televizní seriál rád.

Hru jsem si koupil v tehdejší ABC edici, za pár korun. Bohužel můj tehdejší počítač hru nezvládl rozjet, tak jsem ji zkusil nainstalovat u tety, která přece jenom měla o trochu výkonnější počítač. Taky to nešlo spustit hned, ale poladil jsem nějaké věci v nastavení a voila, hra se spustila.

Těšil jsem se jako malý Jarda, a bylo to opravdu super. Není to nějak náročná hra. Jedná se spíše o arkádu, a pořád dokolečka děláte skoro to samé. Honička, závody, na čas, honička, závody, atd. Některé mise však byly zpestřením např. Řízení autobusu s bombou, kdy jste museli udržovat rychlost nad 40 km/h.

Jak už jsem naznačil, nejezdili jste pouze ve vozech Semira a Toma, ale vyzkoušeli jste všemožné vozy od závodních po nákladní. Sice se vozy ovládaly hodně podobně, ale tím se aspoň člověk neznechucoval, protože ovládání bylo jednoduché.

Podíváte se na dálnice, kde na cestě budete potkávat různé překážky ve stylu oprav a nehod. Dále navštívíte nějaké vesnice, a město. Mise ve městě, byly asi ze všech nejhorší, protože to byla jízda na několik míst v časovém limitu, a to opravdu moc zábavné není.

Pro: Hra podle oblíbeného seriálu, některé mise, jednoduchost

Proti: Repetetivnost misí

+15