Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Black Mirror

  • PS4 0
Větší průjem jsem snad v životě nehrál... Tváří se to jako 'reboot' celé série Posla Smrti, ale ve skutečnosti je to jenom sračka sračkoucí, která se snaží z hráče vysát prachy akorát. Kdyby mi radši místo toho ukradli peněženku. Ten strach a následný stres ze všeho zařizování je lepší než tenhle exkrement.
Původního Posla Smrti miluji, je to moje srdcová hra, na kterou nedám dopustit, ale tohle? Ty dvě pokračování jsem snesl, také je mám rád, ale tohle mě tak neskutečně uráží a nasírá do nepředstavitelných rozměrů. Jak si někdo mohl myslet, že tohle je vůbec dobrý nápad? Nakopat do prdele za tohle.

Tohle lejno jsem hrál na PS4 a doopravdy jsem tak špatně technicky zvládnutou hru doopravdy nehrál.
Jak je možné, že se mi to tolik sekalo, i když jsem šel po prázdném pokoji?
Jak je možné, že jsem vždy po vstupu do jakékoliv lokace musel minutu čekat než se nahrála? Prostě víc než samotné hraní jsem čekal a čuměl na tu debilní načítací obrazovku.
Jak je možné, že je ten příběh tak nadpřirozeně tupej, nemastnej, neslanej a plnej nezajímavých a nesympatických postav?
Obecně puzzly téhle hry jsou na tragické úrovni. Dám příklad: řešíme to, že potřebujeme dostat loďku do vody, ale je zaseknutá na břehu. Co uděláme? Samozřejmě nasedneme do auta, se kterým jsme za celou hru ani jednou neinteragovali a hlavně je na místě, kde vás ani nenapadne, že by tam to auto mohlo dojet. Postavy vás ani nijak nepopíchnou, co bychom měli dělat. Jak vás to má potom napadnout? *mrk* *mrk* na návod na internetu.
Jednou jsem musel hru načítat a přišel jsem o dvě hodiny postupu, jelikož jsem přišel do lokace, ze které jsem nemohl nijak odejít.

Je tu hromada dalších podobných otázek, na které existuje jedno jednoduché a snadné řešení. Nehrajte to! Radši si za ty peníze kupte na steamu první tři díly Posla Smrti, vyjde vás to za stejný peníze a užijete si i více muziky.

Pro: Nic

Proti: Všechno...

+15

Gravity Rush

  • Vita 75
Gravity Rush je originální a dodnes poměrně ojedinělá série. Hrátky s gravitací zkoušelo už více vývojářů, ale nenapadá mě žádná hra, která by je umožňovala v takové svobodné formě jako právě tohle japonské dílo v otevřeném světě. A věřte, že to není jen gravitace, která z něj dělá tak poutavou záležitost.

Na první pohled dozajista zaujme celkový umělecký směr, jenž se v mnohém inspiruje ve francouzské kultuře. Přes svou zjevnou steampunkovou stránku, kdy se městem Heksenville prohání lítající pevnosti a většina strojů úplně nezapadá do období silně připomínající první polovinu 20. století, si totiž nelze nevšimnou nápadně evropské architektury a smyšleného jazyka vycházejícího z francouzštiny. Tenhle dojem pak krásně doplňuje výborný a skvěle se hodící soundtrack.

Příběh je pak vyprávěn komiksovou formou, která, opět, vychází z evropského stylu. Líbivou kresbu tak sráží dolů možná jen nepřítomnost dabingu, na což jsou hráči japonských her jistě zvyklí, ale mě osobně to vždy trochu zamrzí. Spokojit se tak musíte jen s výkřiky jmen či jednoduchých zvuků, popřípadě s velmi vzácnými momenty, kdy jsou dabovány celé věty. Fantasy příběh protkaný prolínáním dimenzí, přátelstvím, zradou a celkovým bojem dobra proti zlu je pak na herní poměry spíše nadprůměrný, na zadek se z něj ale jistě nikdo neposadí. Všechno to ale vynahrazují postavy v čele s hlavní hrdinkou Kat. Ta je úžasně roztomilá jak svou naivně dobráckou a místy stydlivou povahou, tak i svým vzhledem, který je spolu se svým outfitem jasný cosplay materiál a naprosto nechápu, že se to mezi cosplayerkami neuchytilo ve velkém.

Čas, který tvůrci věnovali tvorbě světa a příběhu jako by ukousli z tvorby hratelnosti. Ano, hrátky s gravitací jsou zábavné a lítat si městem je vyloženě radost, ale to vše pomine při soubojích. Je sice možno se naučit nějaké nové útoky a poté si je vylepšovat, ale na zábavnosti to příliš nepřidává. Slabí nepřátelé působí jako zbytečná výplň a ti silní zas často spíše frustrují, než baví. Z nepochopitelných důvodů vás pak hra nutí bojovat až nadměrně často a když už si říkáte, že je konečně po všem, tak si dáte ještě nášup. Přitom jednotlivé mise občas nabízí i zajímavý a zábavný obsah třeba po vzoru 3D plošinovek. Celková frustrace pak nejvíce graduje v momentech, kdy musíte bojovat ve vzduchu a protivník se pohybuje příliš rychle. Kat se sice umí zaměřit na daný cíl, ale to neznamená, že jej zasáhne a kolikrát tak protivníkovi prostě nestačí. Navíc všichni jsou zranitelní jen v určitém bodě.

Frustraci pak ještě posílíte, pokud budete hrát Vita verzi jako já. Opravdu nejsem velký fanoušek všech handheldových "vychytávek" jako pohybové ovládání a dotykové displeje, jelikož drtivá většina vývojářů to využívá spíše z nutnosti. Teď si možná říkáte, že Gravity Rush je přece pro tyhle možnosti jak stvořené, ale opak je pravdou. Celou dobu jsem si říkal jak by bylo fajn tohle hrát na gamepadu. Některé pohyby je totiž nutno provádět na dotykové obrazovce a věřte, že to fakt nechcete, kór když se vám potí ruce. Navíc hra někdy sama otáčí kamerou, což je děsně otravné hlavně když na něco míříte. Přirozený reflex mě pak donutil otočit konzolí samotnou nebo trhnout přecitlivělou páčkou a prostě... argh, těch nervů.

V popisu si lze přečíst, že hra nebyla plánovaná pro handheld a jde to dle mě poznat. Pokud máte možnost si hru zahrát na PS4, tak si k mému hodnocení přidejte 10% navíc a udělejte to, pokud máte jen Vitu, tak si ji nenechte ujít také, i přes ty problémy za to stojí a když je překousnete, tak dostanete v určitém směru originální hratelnost doplněnou o poutavě odvyprávěný příběh se sympatickými postavami. Přesně na tom si hra zakládá nejvíce a zatraceně se jí to daří.

Pro: Hlavní hrdinka, stylizace, soundtrack, příběh, originalita

Proti: Ovládání Vita verze, časté a nudné souboje, chybí dabing

+15

Amy

  • PS3 40
Amy na mě působila díky kooperaci 2 věkově rozdílných postav jako budgetová variace na The Last of Us a že je to na PSN jen za pár kaček, tak jsem sebral odvahu a po všech těch průměrně hodnocených konzolových střílečkách se vrhl na mizerně hodnocený survival horor. Yay!

Ten největší horor je u téhle hry rozhodně framerate. To už se nedá nazývat lehkými dropy, ale regulérním sekáním, které mi ztěžovalo už tak obtížnou hru. Amy obsahuje mnoho zajímavých nápadů, ale tvůrci zřejmě neměli prachy a možná ani talent to dotáhnout do nějaké hratelné podoby. Úvodní animace totiž navnadí na lineární příběhový thriller, ale velmi záhy jsem zjistil, že design je lehce Resident Evilovský - tedy nějaký ten backtracking - jen s tím rozdílem, že tady jsou všechny lokace malé a jednoduché. A přesto... ztrácel jsem se. V pozdější fázi jsem už hrál podle walkthrough na Youtube, protože hra je po designové stránce tak neskutečně neintuitivní a hledání cesty dál tak zdlouhavé, že hrát to bez návodu, tak to mačkám ještě teď. Ale dokud jde o hádanky, tak to ještě jde...

Horší to je, když přijdou na řadu souboje. Kdo chce Amy dohrát do konce, musí si připravit opravdu mimořádnou dávku trpělivosti. I souboje jsou tak trochu hádanky, jen při nich chyba znamená smrt a opakování. Mnohé lokace se dají řešit jen metodou pokus-omyl. AI nepřátel si často dělá co chce a díky tragickému soubojovému systému dokáží šarvátky s nimi, byť v zásadě naprosto primitivní, pěkně potrápit. Obzvláště s větším počtem oponentů, kterým je lepším prostě se vyhnout. Je tu jakýsi stealth, ale ten je velmi nespolehlivý, takže se to někdy povede... a někdy prostě ne. Nevadí, poslední čtvrthodinu můžu přeci sjet znova. Třikrát, čtyřikrát... Nepomáhá tomu ani checkpointový systém, který tvořil tradičně někdo, kdo neměl v hlavě mozek. A o závěrečném bossfightu ani nemluvím, to je kapitola sama pro sebe. Naštěstí není úplně přehnaně těžký, pouze debilní.

Amy je špatná hra. Má zajímavý námět, pár fajn hádanek, nějaké originální prvky, ale jako celek nedrží pohromadě. A co hůř, hraní není zábava ale spíše frustrace. Tvůrcům evidentně došly prachy. Golem, co v druhém chapteru prorazil dveře, se už do konce hry ani neobjevil. Amy má celý HUD snad s 12 položkami věnovaný schopnostem, ale za celou hru se naučí jen dvě, přičemž aktivní má vždy jen a pouze jednu. Jo a nemá to konec. Tvůrcům prostě došlo, že si ukousli velké sousto a že to nedaj a tak to nějak doplácali do dohratelné podoby a vydali. Škoda, určitý potenciál tam byl.

Pro: atmosféra, spolupráce s Amy, zajímavý námět, solidní grafika

Proti: viditelně jen delší demo původně větší a ambicioznější hry, frustrující a neintuitivní hratelnost, děsivě pomalééé animace, rozmístění checkpointů, hra se na PS3 často vyloženě seká

+15

NecroVisioN

  • PC 35
S hrami co vycházejí pod hlavičkou 1C jsem docela slušně obeznámen, takže jsem nečekal skvělou hru možná ani dobrou, ale tohle....

Necrovision mi padl do oka díky svému tématu - reálný konflikt a okultismus, co na tom nezní dobře? Wolfensteina z roku 2009 mám vlastně docela rád a doufal jsem, že by Necrovision mohl být ucházející alternativou. Bohužel se jedná o strašně špatně technicky zvládnutou hru. Během prvních 15 minut se hra stihla zamrznout, zaseknout zvuky ve hře a při snaze o její restartování mi zasekala celý počítač. A to jen ta GOG verze, Steam verze pro jistotu restartovala počítač.

Původně jsem chtěl popsat co se mi na hře přesně nelíbilo, případně popsat veselé historky z hraní, ale to by byla škoda času. Hra je plná bugů, tuctových levelů, nezajímavých a prázdných dialogů, špatných skriptů, dementní AI a nevyváženosti mezi "cool guy hláškuje v drsných situacích" a zasazením "v temném prostředí světové války" - ani odlehčené a ani hrůzné/tajemné.

Za sebe bych Necrovision určitě nedoporučil a jak koukám na aktuálnost komentářů, hra nezraje moc dobře. Určitě existují mnohem lepší tuctový střílečky-vypínačky.

Herní výzva 2018 - 6. "Sousedy si nevybereš"

Pro: nápad/zasazení, design nepřátel

Proti: úplně vše

+15

The Sims 4

  • PC 70
Po množství patchů a změn v Sims 4 si myslím, že si hra zaslouží další komentář i v roce 2018. Nutno zmínit, že já hru koupila právě až tento rok, hlavně kvůli pochybám, že jí můj notebook rozjede. Takže nějaké detailní porovnání před a po, od tohoto komentáře nečekejte.

Sims je hra, kterou buď nesnášíte, popřípadě nevíte, proč to někdo hraje nebo jste na ní naopak schopní zabít až nemožné množství času. Já jasně spadám do té poslední kategorie. Sims 2 byla jedna z her mého dětství a strávila jsem na ní opravdu nechutné množství času, a to i přes to, že jsem měla pouze základní hru bez jakéhokoliv DLC. Čas neskutečně letí a je to už přes 8 let, co jsem Sims hrála a 4 roky, co jsem tak trochu slintala nad trailerem na Sims 4 s tím, že bych to stejně nedokázala na počítači spustit. Po 4 letech a se stále stejným notebookem jsem se konečně rozhodla čtyřku pořídit jako odměnu za protrpěné zkouškové období. Částečně jsem se vrátila do dětství a zase propadla hraní něčeho, co napůl považuji za absolutní ztrátu času a na druhou stranu jako překvapivě zábavnou hru.

Zas tak překvapující to ale vlastně není. Sims je zábavná podle toho, jak si ji zábavnou uděláte. Pokud máte sklony k fantazírování, vymýšlení šílených scenárií, popřípadě chuť občas někoho jen tak zabít nekonvenčním způsobem, tak si myslím, že vás Sims zabaví. V jádru je Sims pořád jakási sandboxová hra, a to už samo o sobě říká, že to prostě není pro každého. Abych to neokecávala, tak mě Sims 4 prostě a jednoduše baví.

Přidané emoce, byly tou hlavní inovací, kterou čtyřka do Sims přinesla. Opravdu se mi líbí, jak různé interakce, nedostatek jedné či druhé potřeby nebo okolní prostředí působí na jednotlivé simíky. To, že když to nestihne na záchod, nesníží se jen hygiena ale také přibude pocit trapnosti. Rozhodně to přidá na jakési realističnosti a také je to dalším faktorem, který zpestřuje hraní. Stejně tak velké rozšíření aspirací, povahových vlastností ale i možných zaměstnání. Tvorba postavy prodělala také obrovské změny k lepšímu. Místo posuvníků, které nebyly nikdy moc intuitivní se přešlo na modelování všech možných částí těla táhnutím myši.

Nemůžu se ubránit porovnání s dvojkou (a jemně s trojkou), protože i když je to dlouho, co jsem jí hrála, tak ty vzpomínky úplně nevybledly. Hráči, kteří hráli trojku mají problém, že jsou v Sims 4 načítací obrazovky docela časté a že svět není stoprocentně otevřený. Já si dovolím nesouhlasit, protože právě kvůli plně otevřenému světu byla pro hodně lidí trojka nespustitelná nebo i když se spustila, tak se načítala nechutné množství času. To, že jsem trojku na notebooku nebyla schopná spustit, ale čtyřku úplně v pohodě, o něčem vypovídá... a nejen o tom, že je můj noťas tak trochu toustovač.

Další bod, o kterém jsem sice slyšela až z druhé ruky, byly batolata, které byly připatchovány až po zhruba po dvou letech od vydání hry. Sice se nejedná o mojí oblíbenou životní fázi, ale přece jen skočit z mimina rovnou na školou povinné dítě je od vývojářů trochu krok vedle. Ani se nedivím, že z toho byli hráči vytočení. V životních fázích je ještě celkem další problém, a to je to, že mimina jsou vlastně jen objekt, který se musí občas nakrmit a přebalit. Přenést kojence do jiné místnosti nebo jen o metr dál od kolébky je prakticky nemožné. Na jednu stranu se sice člověk nemusí bát, že simík dítě položí někde na podlahu a půjde si po svých, jako tomu bylo ve druhém díle, ale na druhou stranu je to celkem omezující.

Na to abych porovnala, co simíci mohli a teď nemůžou a jak rozsáhlá či nerozsáhlá základní hra je, upřímně nemám dostatečný přehled. Na rovinu je třeba říct, že sprosté ždímání peněz z hráčů za všelijaké DLC u EA bylo, je a bude. U Sims 4 se to ale rozhodli rozjet ve velkém. Rozdělení DLC do tří různých kategorií: Expansion, Game a Stuff balíčků je podle mě trochu moc. Ano je to jen na hráči, jestli bude ochotný za to dát peníze, ale co si budem povídat, Sims 4 je vyloženě mířené spíše na děti než na vydělávající dospělé. V důsledku, ale bude brečet peněženka právě jim, protože jinak budou brečet jejich ratolesti.

Já sice nejsem ve výsledku ani jedno, ani druhé a moje peněženka stejně trpěla. Nedovolila bych si utrácet za stuff packy, protože pár předmětů navíc, které z většiny žádný obsah nepřidají, mi připadá jako vyložené vyhazování peněz z okna. Pokud po nějakém předmětu extrémně toužíte doporučuji spíš koupit bundle, kde je vždy jeden game pack a dva stuff packy, a to nejlépe když je ještě ve slevě. Pokud bych měla vybrat něco, do čeho se vložit peníze vyplatí, tak je to The Sims 4: Seasons. Ze všech DLC, Roční období, přidá do hry opravdu nejvíce a za ty peníze to stojí. U ostatních rozšíření je to pak hodně individuální, jestli s určitým packem budete opravdu hrát nebo jestli to pro vás bude záležitost na hodinu. Pokud nemáte potřebu mít všechny packy a nechcete zbytečně utrácet, není na škodu, si před koupí zjistit, co vlastně DLC nabízí a jestli se pro vás vyplatí.

Když se odvrátím od oficiální hry, tak musím ještě zmínit, že komunita okolo Sims 4 je naprosto skvělá. Tolik modů, vytvořených předmětů, ale i interakcí se u jen tak u nějaké hry nenajde. Modování čtyřky se věnuje opravdu hodně lidí, a kromě těch, kterým se mody vyloženě příčí, si každý mezi mody určitě něco najde.
+15

Quest for Glory V: Dragon Fire

  • PC 85
Závěr série je za mnou a trošku se rozepíšu. Quest for Glory 5 vzniklo 6 let po posledním díle a autoři se drží konce čtverky. Hrdina je povolán do Silmarie a inspirace je tentokrát jasná - staré řecké báje. Silmarie je ostrovní království, které dle slušného intra čelí velkým problémům. Starý král byl zabit vrahem s otrávenou dýkou, na zemi útočí nájezdníci i Tritoňané z podvodní Atlantidy a navíc někdo likviduje dračí pilíře, které mají zabránit znovu-povstání ničivého draka. A tak můj paladin musí složit 1000 drachen, aby se přihlásil do 7 úkolů, na jejichž vítěze čeká královská koruna.

Příběhové pozadí je fantastické, i v pětce nás čeká spousta sidequestů - můžeme zvelebovat hospůdku jedné gnómky, pomáhat léčiteli shánět suroviny, stát se vědcem, budete stavět balón i Ikarova křídla a jako bokovku můžete sbalit jednu ze čtyř dívek. A ne jen tak ledajakých - hned tři jste v minulých dílech potkali.

Čímž se dostávám oslím můstkem k postavám. Ano autoři vytvořili pár nových, ale celou pětku pojali víceméně jako nostalgické vzpomínání. Kdo nechce číst dál, ať nečte, protože SPOILERY. A tak se z jedničky vrací nejen Erasmus se svým myším přítelem Fenrisem, ale i baronka Elsa se svými Torem, z dvojky přichází nyní lidská Julanar, kterou zachránil Salim z trojky. Z dvojky/trojky je tu i liontaur Rakeesh či dvojice mafiánů Ferrarri a Ugarte. A v průběhu hry nakonec narazíte i na volbu - v podsvětí můžete zachránit jednu ze dvou žen - záporačku z čtverky Katarinu (proboha proč?) a legendární Eranu, která hrdinu provází celou sérií. Moje srdce zaplesalo nad touto možností a ještě více, když jsem zjistil, že je jednou z dívek ke sbalení - volba to byla celkem snadná a jasná. KONEC SPOILERů.

I když se dá říct, že návraty postav mám rád, tady už to autoři přece jen trošku přehnali. Jinak se dá říct, že dějově je to epické - budete bojovat s nájezdníky, proplujete podmořskou říší, blížit se k odhalení zabijáka i toho za ním, podíváte se za hydrou či do podsvětí. Zkrátka ano, dějově je to opět skvělé, závěrečný fight s drakem je epický a jen ta poslední volba je trošku divná jestli se stát králem, nebo vzdát trůnu tam jsem se vykašlal na paladinskou cestu a korunu vzal. Po té práci jsem si ji zasloužil :)

Hratelnosti pomáhají i vychytávky jako postavy kterým se mění dialogy, banka kam si můžete uložit peníze, balón či loďka pro urychlení cest či parádní magnety, které Vás odkudkoliv transportují rovnou do postele. Hru navíc doprovází opravdu příjemná hudba.

Dokonalá hra to ale není. Především grafika nepěkně zestárla, na větším monitoru je vidět zubatost, hranatost postav i když prostředí je občas malebné či působivé, určitě to žádná pastva pro oči není.

A pak jsou tu bohužel RPG prvky a ty se nepovedly. Hrdina poprvé neumí jíst sám a musíte ho krmit. Orientace ve 3D městě podivně propojeném je ze začátku šíleně nepřehledná. Můžete kupovat spoustu zbraní a brnění, ale většina Vám k ničemu nebude, pokud máte třeba transportovaného paladina ze 4 dílu, lepší zbraň neseženete. Trénink je občas neskutečně stupidní - šplhání trénujete na palmě, na kterou hrdina ani neleze, při házení Vám mizí šutry, plaváním strávíte hodinu, než ho namaxujete, krytí můžete s velkou trpělivostí natrénovat na jedné postavě. Naopak kvituji, že se zde poprvé dá bez problémů namaxovat Vitalita či Luck.

Bohužel do háje to posílají boje. I přes maximální statistiky jsem boje nedával, protože ovládání klávesnicí je nepoužitelné, čímž můžete zapomenout na silný útok či krytí.. Myší můžete používat pouze slabý útok a boje jsou zoufale neohrabaný klikfest, kde nemáte pocit hrdiny, ale spíše někoho, kdo se snaží soupeře upižlat párátkem. Navíc bojů je opravdu zbytečně moc. Nechápu proč autoři tlačili tolik hru do RPG, když stejně se boje špičce té doby (Fallout, Baldurs Gate, Diablo) ani zdaleka neblíží.

Zamrzel mě i bug s Ugartem, který se podle návodu dá zachránit, ale prostě se vypařil a už neobjevil, jinak hra byla kupodivu odladěná a bez bugů (pamatuju problémy s videem).

I přes všechny výtky je Quest for Glory 5 důstojné a nostalgické zakončení celé ságy s parádním vyústěním především pro paladiny a ty co se s postavou piplali 5 dílů.

Pro: Nostalgické zakončení, epický příběh, řecké báje, spousta subquestů, návrat spousty postav

Proti: Občas nepřehledné, otřesné boje, na rok 1998 nepěkná grafika.

+15

The Curse of Monkey Island

  • PC 85
Třetí díl Monkey Island vyšel v roce 1997, tedy v době, kdy zlaté období adventur pomalu končilo a úpřimně většinu z těch co vyšly toho roku jsem nikdy nehrál. Snad jen druhý Broken Sword a první Atlantis. Nemám tedy moc s čím srovnávat, nicméně myslím že trojka nedělá předchozím dílům rozhodně ostudu.

Lucasové dali třetímu dílu cartoonový grafický kabátek, takže většina lokací vypadá trošku komixově, ale grafika je pěkná, roztomilá a dá se na ni bez problémů koukat i dnes. Kromě toho je tu spousta animací, kde už trošku vázne rozlíšení, ale čert to vem.

Po příběhové stránce se toho moc nezměnilo. Guybrush přijíždí na pouťovém autíčku doprostřed bitvy mezi Elaine a LeChuckem. Poté co se mu podaří opět LeChucka zlikvidovat, požádá Elaine o ruku, ale věnuje ji prokletý prsten, který ji promění v zlatou sochu (kterou navíc někdo obratem čmajzne). A tak se v šesti kapitolách vydáváme za její záchranou a opětovnou likvidací nezničitelného LeChucka. Upřimně, autoři se snažili jakžtakž vysvětlit poklad Big Whoop, zábavný park i podivný konec dvojky, ale moc se jim to nepovedlo, konec, resp. poslední dvě kapitoly jsou brutálně utnuté a likvidace LeChucka je dost trapná. Aspoň se konečně dočkáme svatby

Druhá mírná výtka je mírná recyklace. Opět nás čekají dva obrovské ostrovy na průzkum, opět je tu shánění lodi, mapy a posádky (která se stejně jako v prvním díle vzbouří), vrací se souboje na meče a shánění urážek. Nechybí spousta starých postav - voodoo kněžka žijící ve třetí bažině, Wally, Stan který je stále zavřený v rakvi a prodává pojistky. Nejlepší je ale tentokrát mluvící lebka Murray, toužící ovládnout svět :) Co se týče humoru, ten je sice stále parádní, bavit se budete od začátku až do konce ale na můj vkus je tu příliš narážek na budoucnost a vůbec takového toho pomrkávání že je to je jen hra. Což se mi nelíbí, první dva díly se obešly bez toho.

A jak se to vlastně hraje? Inu víceméně pořád stejně. Na ostrově se pohybujete mezi lokacemi, objevil se dvojklik na rychlý přesun, pravým tlačítkem otevíráte inventář, levým přepínáte tři akce (použít, prozkoumat, promluvit). Na spoustu věcí se dá přijít logicky, či metodou pokus omyl, ovšem v druhé půlce hra přituhuje a pořádně. Na vině jsou desítky předmětů, které sebou táhnete, přičemž většinu použijete jednou, ale z inventáře nikdy nezmizí. A taky je tu spousta věcí na které nikdy nepřijdete ženich pro mrtvou nevěstu, spřízněnost s rodinou Goodsoupů. Ke konci těch nelogických akcí a vyloženě haluzí bylo už trošku moc, bez koukání do návodu bych si ani neškrtl. Naopak mě moc bavila pasáž s ovládáním lodi, přepadáním pirátů a upgradem kanónů, konečně jsem si připadal jako pirát.

Shrnuto - trojka má své chybičky, ale jinak je to stále parádní klasická adventura se vším všudy.

Pro: Pirátská minihra, cartoonová grafika, opět obrovská hra se spoustou lokací, spousta humoru

Proti: Trošku recyklace starých nápadů

+15

Escape from Monkey Island

  • PC 70
Čtvrtý díl je moje premiéra, při dřívějším hraní jsem tuhle hru nedokázal nikdy sehnat. Čtverka vyšla v roce 2000, kdy klasické adventury málem vymřely, místo desítek titulů, které vznikaly v půlce devadesátých let mám vypsaných za ten rok celých 8! titulů, včetně dvou českých. Žánr experimentoval s 3D, různými pseudodoplňky a že není mrtvý dokázal v té době snad jen legendární Longest Journey.

Escape from Monkey Island podle toho vypadá. První co Vás naštve je naprosto PŘÍŠERNÉ ovládání. Nechápu koho to napadlo, že místo tradiční myši se bude hrdina ovládat šipkami a jednotlivé akce půjdou vyvolat tlačítky. A tak tu pomocí U používáte předměty, P je berete, E prozkoumává, I vyvolává intentář. Kombinace předmětů v inventáři je za trest, stejně tak samotný pohyb. Zapomeňte na odladěné ovládání ala třeba Tomb Raider, hrdina si dělá co chce, neustále se otáčí a když jdete někam, kam nechce, odejde pryč. V jedné pasáži mi zarputile odmítal sejít na pláž a místo toho přešlapoval na místě. Grrr!

Pokud si zvyknete na ovládání, je tu grafika. Malebná, barvičková, kýčovitá a tak přeplácaná, že stylem připomíná různé Banjo-Kazoie či podobné hry z Nintendo 64. Neříkám, že grafika je špatná, jen mi moc nesedla.

Pod tím vším je to kupodivu stále celkem poctivá adventura. Opět je tu několik ostrovů, spousta kombinací, předmětů, také spousta lidí na prokecnutí. Bez návodu a trpělivým zkoušením se dá na spoustu věcí přijít, jenže hra nehraje fér a tak dříve nebo zakysnete. Proč? Protože je tu spousta předmětů co nemají využití, spousta aktivních míst, které svádí k tomu, že zde něco udělat, ale do konce hry jsou k ničemu. V jedné chvíli jsem asi z 10 orgánů sestavil monstrozitu, který mi trčela do konce hry v inventáři a k ničemu nebyla. Pak jsou tu jasné věci, které nejdou Důkaz nevěry jedné z postav musíte chytit do ruky a prohlídnout, jinak se nedá použít. Nebo koho by napadlo, že ve škole musí ne vyhrát, ale prohrát?. A nebo i bugy kokos na Hermana zafungoval až na potřetí.

A i samotný příběh je těžce přeplácaný a smrdí nastavovanou kaší. Ano vrací se staré známé postavy (samozřejmě Stan, Voodoo Lady, Murray) i postavy dávno neviděné, je to stále celkem vtipné (růžová loď, titulování hrdiny pan Marley), ale v druhé půlce tomu dochází dech. Zatímco Lucree Island s pátráním po zloději je skvělý, Jambalaya ala turistický ráj a kritika komerce je trapnost na n-tou. Na Monkey Islandu jsou skvělé puzzle, ale i naprosto šílený Monkey Kombat, kterým končí i finále.

Jinak příběh je o tom, že nějaký australský dobrák skupuje veškeré nemovitosti, aby vyhnal piráty a dostal do Karibiku turisty, do toho je tu nový kandidát na guvernéra Charles L. Charles (jeho pravá totožnost je "velkým" překvapením), pátrání po ultimátní urážce, jedno naprosto šílené odhalení identity Hermana Toothroota atd.. A až budete bojovat v obřím opičím robotovi s obří sochou LeChucka pomocí opičích skřeků a kung-fu, budete si už nejspíše ťukat na čelo. Navíc koho by napadlo, že nemáte vyhrát, ale remizovat?. Zkrátka slátanina.

I přes otřesné ovládání, z prstu vycucaný příběh a pár neférových záležitostí se jinak herně jedná stále o docela slušnou adventuru. Jen třeba takovému Longest Journey ze stejného roku se neblíží ani z rychlíku.

Pro: V jádru stále poctivá adventura, spousta humoru a starých dobrých postav.

Proti: Ovládání klávesnicí, přeplácaný a z prstu vycucaný příběh, příliš mnoho moderních odkazů.

+15

Heroes of the Storm

  • PC 80
Heroes of the Storm - daľšia MOBA hra ktorú som mal tu česť si vyskúšať, tentokrát od herného giganta - Blizzard. A po Smite je to daľšia MOBA ku ktorej sa celkom rád vraciam. Táto hra zaujme hlavne fanúšikov hier od Blizzardu, čo ja niesom (hral som tak Hearthstone a Overwatch) a preto sa veľmi divím že sa mi zapáčila, ale je to asi preto že v sebe má niečo viac ako tradičné LoL alebo Dota 2. Ale musím povedať že som si obľúbil pár postáv a ich lore, napríklad taký Varian Wrynn. No a samozrejme tu nejde o nič iné ako o zničenie nepriateľskej základne .

➤Moje začiatky a malé pokroky v hre
Heroes som skúšal už ked bolo v bete ale vtedy ma MOBA hry veľmi nelákali a vlastne doteraz nelákajú. Hru som si nainštaloval až ked sa ma môj kamarát nezpýtal či by som ju nechcel skúsiť, pretože som mu vždy hovoril že jeho obľúbené Lolko ma baviť nebude a tak ma namotal aspoň na Heroes. Není to moja obľúbená hra, ale veľmi rád si ju zahrám ked sa naozaj nudím. Profesionálne som ju nikdy nechcel hrať a čo sa týka hrdinov tak som mal najradšej Variana Wrynna, kým ho nenerfli a momentálne u mňa vedie kupodivu support Li Li.

➤A čo vlastne Heroes of the Storm ponúka ?

➤Postavy
V hre sa náchádzajú 4 classy a jedna špeciálna multi-class do ktorej patrí len Varian Wrynn. Dokopy je v hre 83 hrdinou (v deň písania komentára), na ktorých je niekedy poznať inšpiráciu z iných MOBA hier ale vačšina z nich je jedinečných a originálnych (Abathur, Mury, The lost vikings). Pokiaľ je nejaká postava z nejakej hry od Blizzardu vaša obľúbená tak je možné že sa v hre nachádza alebo sa v blízsej dobe objaví, pretože hrdinoc pridávajú celkom často. Jediný problém ktorý vidím je ich nevyváženosť. Jednoducho sú v hre postavy s ktorými si ani neškrtnete a aj také ktoré dominujú, ale dá sa vôbec niečomu takému zabrániť ? :)

➤Mapy a módy
Daľšie veľké plus. V hre sa nachádza celkom 15 druhov máp a každá je o niečom inom (zbieranie kvetín a následné prebudenie veľkej kvetiny ktorú môžete ovládať alebo mapa na ktorej budete obsadzovať chrámy, ktoré budú pomaly ničiť základnu nepriateľov). To hre dodáva vždy novú tvár a jedinečnosť.

➤Herná mena
V hre sa nachádzajú celkovo tri druhy mien. Goldy za ktoré si kupujete hrdinov (niektorý sú drahší a iný lacnejší), Gemy - vzácnejšia mena, ktorú získavate levelovaním a môžete si za ňu kúpiť hrdinov, skiny a rôzne bundly a Shardy za ktoré si môžete craftiť skiny a iné vylepšenia.

➤Skiny a iné kozmetické vylepšenia
Jeden z mínusov hry sú za mňa určite skiny. Jedna z naozaj mála vecí ktoré Blizzardu nejde je vytváranie skinov, a to som si všimol aj v Overwatchi, kde sa mi páčili tak 4 skiny. Ale ked opomenieme skiny tak sa v hre nachádzajú aj iné kozmetické vylešenia. Mounti na ktorých sa v hre rýchlejšie presúvate, bannery ktoré sa objavia ked zničíte nejakú nepriateľskú štruktúru, spraye - pre mňa zbytočnosť, portréty a Announcers packy ktoré vám môžu zmeniť hlas hlásatela v hre pokiaľ niekoho zabijete a podobne.

➤Absencia nakupovania itemov
Vo vačšine MOBA hier máte možnosť si na spawne nakúpiť itemy a tak si prispôsobiť svoju postavu na svoj štýl hrania. V Heroesoch máte namiesto itemov len rôzne vylepšovania schopností. Vždy dostanete na výber tri alebo štyri možnosti a tak si môžete prispôsobiť schopnsti ako chcete a taktiež si môžete vybrať aj z dvoch ultimátok. Niekomu takýto štýl hrania nevyhovuje a nepáči sa mu ale mne osobne je to veľmi sypatické ked sa nemúsím starať o itemy len hrajem.

➤Komunita
Aj v hrách od Blizzardu občas narazíte na otravných a toxických hráčov. Ale určite sú tu v menšom počte ako v takom LoLku. Pokiaľ nehráte rankedy tak je ľudom prakticky jedno kde so svojou postavou hráte takže nemávajú problémy a ked áno tak to vedia slušne vysvetliť.

➤Konečné zhrnutie
V skratke, Heroes of the Storm je daľšia MOBA hra, ktorá má v sebe pár originálnych nápadov, ale aj veľa nevyvážeností. Pokiaľ ste fanúšikovia Blizzardu tak určite doporučujem skúsiť a možno vás to začne baviť. Pre mňa to určite nieje najlepšia online hra ale určite dokáže zabaviť hlavne ked ste vačšia partia ľudí.

A nakoniec asi len to že od môj obľúbený Varian Wrynn ma naučil jednu frázu ktorú v poslednej dobe často používam ale musím si dávať pozor na ľudí pred ktorými ju používam - For the Alliance !!

+15

Hunt: Showdown 1896

  • PC 80
Úvod do deja, ktorý nezastáva v hre veľkú úlohu
V koži lovcov odmien sa vydávate do Louisianským bažín s cieľom uľoviť a vyhnať z tohto sveta konkrétne monštrum, na ktoré bola vypísaná odmena.

Plusi hry
➤lokácie: nádherné prostredie Louisianských bažín, pokiaľ teda môžu byť bažiny nádherné. Divoký západ ako sa patrí, farmárske domy, píly, mlyny, aj obyčajné stodoly, všetko tu doseba zapadá a vytvára veľmi krásnu krajinu, v ktorej sa bohužial pohybuje zlo. Atmosféra na vás dýcha na každom mieste a nikdy neviete kde na vás môže niečo vyskočiť a prekvapiť vás. Veľakrát si tiež myslíte že dané miesto poznáte a že ste na ňom už boli ale nakoniec zistíte že ste niekde úplne inde. Momentálne je v beta testovaní aj druhá mapa ktorú som mal možnosť si zahrať iba raz, takže ešte neviem veľmi posúdiť jej kvalitu.
➤monštrá: v hre sa momentálne nachádza len pár typov nepriateľov ale tý sú vzhľadom a schopnosťami veľmi kreatívny. Od farmárskych zombíkov cez psov a vodného démona ( ktorý je teda pekne nechutný ) až po bossov. A práve bossovia sú hlavným cieľom hry.
➤bossovia: v hre sú momentálne traja bossovia. Pavúk ktorý už nie je taký nebezpečný ako kedysi, butcher ktorý je stále veľmi nepríjemný a najnovší boss je assassin ktorý sa nedá nazvať inak ako sviňa. Rýchla, tažko trafiteľná sviňa. Každopádne pri každom bossfighte trpnete či vám do chrbta nevbehne iný hráč a to je na tejto hre to krásne a hrozné zároveň.
➤zbrane: pušky, brokovnice, revolveri, sekery, kuše, dynamity a veľa iných vecí/vybavenia vám pomôže pri boji s monštrami a inými hráčmi. Zbrane majú realistické prebíjanie a veľmi pekné zvuky takže daľšia časť hry s ktorou sa vývojári pekne pohrali.
➤PVP: vaším hlavným ceľom je uloviť daného bossa a nemusíte popri tom zabiť ani jedného hráča. Ale vyhrať samozrejme môže len jeden tým, takže ked sa vám aj podarí bossa skoliť, tak počítajte s tým že hned pred dverami boss arény vás budú čakať nabité brokovnice. Hra má v sebe veľa z modu battle royal, ale veľakrát hrajú práve rôzne monštrá ten efekt náhody a prekvapenia. Súboje medzi hráčmi tu niekedy trvajú veľmi dlho a sú veľmi taktické, ale vačšinou vyhráva ten kto najlepšie zamiery a vystrelý.
➤zvuky: už pri spustení hry vás hra upozorní že si ju viac užijete so sluchadlami s priestorovým zvukom. A je to naozaj pravda. Zvuky vám vedia v hre veľa pomôcť, hlavne v PVPčku a sú veľmi kvalitne spracované. Skoro každý predmet alebo zviera vydáva nejaký zvuk ktorý vás môže prezradiť a to je hre pridáva daľšiu vec ktorú si musíte všímať a dávať si na ňu pozor.
➤atmosféra: už dlho som nezažil v žiadnej hre takú napatú atmosféru ako v tejto. Ked banishujete bossa a viete že niekde vonku na vás čakajú iný hráči ktorý túžia po vašej smrti je to veľmi zvláštny a stresujúci pocit ale ked sa vám podarí dostať sa z ich obkľúčenia a vyhrať, tak o to vačšiu radosť budete mať. Hra nie je priamo horror ale hranie na nočnej mape vie občas vystrašiť a to nehovorím o veľmi častích, neplánovaných jumpscaroch.

Mínusi hry
➤nemožnosť vytvoriť si vlastného lovca: máte možnosť si vždy vybrať z ponuky lovcov ktorý sa, pokiaľ maté profil na 16 úrovni, po každej smrti permanetne vymažú. Ja osobne by som veľmi prijal možnosť si vytvoriť vlastného lovca, kľudne aj s náhodným vybavením.
➤solo hra: pre mňa to mínus nie je ale pokiaľ nemáte hru s kým hrať, tak sólo cesta bude pre vás veľmi náročná, pretože vás to bude hadzať aj do hier proti týmom, takže si určite aj vy nájdite partnera na lov.


!! Záverečné zhrnutie !!
Hunt: Showdown je za mňa úžasná atmosferická hra, ktorá ale naozaj nemusí baviť každého a skôr zabaví vyberavejších hráčov. Grafika a celkovo prostredie je krásne, nepriatelia nechutný a otravný a ostatný hráči sú proste svine. A toto všetko tvorí výnimočný battle royal v Lousianských bažinách. Na začiatku budete zomierať veľa ale to pravé peklo začne až od levelu 16 ked vám začnú permanentne zomierať lovci. Pokiaľ bola hra v Bete mala veľa problémov ale vývojári na hre neustále pracujú a zdokonalujú ju. Takže dúfam že sa CryTek bude o túto hru starať aj nadalej pretože je v nej ešte stále veľký potenciál a už teraz je v hre minimum záporov. Hunt ale vždy ostane predovšetkým coop hra a tak si nájdite niekoho kto hru vlastný tiež a vydajte sa do bažín uloviť pár monštier z pekiel. Nech lov započne !!!

HODNOTENIE: 80/100%

Pro: lokácie, nepriatelia, zvuky, zbrane, atmosféra

+15

Wolfenstein: The Old Blood

  • PC 90
Retrospektivní pohled do mládí našeho oblíbeného reka. Překvápko je, že BJ je ve skutečnosti vyučený instalatér, který by se rád povrtal v sifonech hospodyň. Při pohledu do historických análů nejčastěji pravděpodobně tedy: Mary, Lindy, Patricie, Barbary, Carol, Susan, Nancy, Sandry, Marie, popřípadě Sharon. Ale když už ho poslali do Evropy, tak si říká, že by mohl zvládnout alespoň sifony u Christy, Elke, Eriky, Gisely, Helgy, Ingrid, Karin, Moniky, Renaty a Ursuly. S vidinou naplněných snů a vlhkých triček nebo naplněných triček a vlhkých snů? Kdo ví... se BJ vydává na svou první opravu. Problém je v tom, že všechny tyto Hildegardy a Grünhildy jsou se svými sifony tak nespokojené, že se proti všem instalatérům spiknou. Nicméně tady se není čemu divit, protože zatím ještě nikdo nezjistil, co žena chce. Teda američtí vědci na to přišli, co taková žena chce, ale ona si to zrovna rozmyslela. Tak chceš trucovat nebo mít opravený sifon? Toť otázka, na kterou by se BJ rád zeptal, dostal li by možnost. Místo toho bude muset dvě trubky využít k záchraně vlastního života. Nedá se nic dělat, nevděk a hákáče vládnou světem.

Hra je prezentována cíleně s o něco větším retro ztvárněním, než původní díl The New Order, což považuji za skvělý krok vzhledem k tomu, že se děj posouvá o 15 let nazpět. Ale není se třeba obávat. Hratelnostně tento doplněk původní hry nikde nekolísá a byť se odehrává na hradě a v podhradí, úrovně jsou pestré a detailně propracované. A nejen úrovně. Zvláště meziherní filmečky. Taková scéna s upilováním brokovnice dává jasně najevo, že když je motivace, tak vše jde tak nějak rychleji. Kluci a holky z Machinegames ji asi měli nebo to musí být alespoň podaření baviči vzhledem k tomu, že k celé hře dokázali napsat sice svým způsobem bezhlavý ale tak trochu vtipný scénář s nadhledem sobě vlastním.

Engine je už konečně, pokud ne zcela opravený, tak alespoň opravenější a vyladěnější. Někdy nudná základna z původní hry se tady nekoná, což mi přišlo super, ostatně celé to je jedna velká mise, byť rozdělena do dvou příběhů s několika kapitolami. Hra tedy splňuje všechny předpoklady, aby se BJ Helze mrknul bez jakýchkoli technických potíží na sifon, udělal ji konečně šťastnou a pak si odskočil na Oktoberfest. Ale tak když ona neví co chce že...

Pro: Na záchodech nechybí toaleťák

Proti: BJ nestihne Oktoberfest

+15 +16 −1

Goat Simulator

  • XOne 45
Nezasvěcenému to bude znít určitě divně - díky herní výzvě 2018 jsem vzal za vděk hrou, kde je hlavní postavou Koza, ne TY kozy, ale opravdu TA koza. Cítil bych se na cílovku spíš co se těch koz týče, ale tohle, to je panečku hříčka. Ale zapomeňme na škatulky, Live N' Let Die, kozy nebo Koza, směle do toho. Šiblá podstata celého konceptu vlastně není přitěžující okolností, v tomto směru je potřeba ctít presumpci neviny, problém je že spoustu momentů ve hře považují za vcelku trapnou a opravdu jsem nebyl říčný z toho, že na tisící (+/-)pokus se snažím získat předmět, který sice není ničím důležitý, ale jakože pro dobrý pocit stoprocentního sběru. Nejuchal jsem ani ze situací, kdy mé milé koze prolezla kontejnerem hlava a já chtě nechtě byl nucen restartovat. Záměr? Sarkasmus, ironii, nadhled, to vše mám velmi rád, bohužel zde je tlačen až ad absurdum a chtít za něco takového peníze je zhovadilost (nebo metafyzika). A nebo se prostě musím smířit s tím, že tohle není můj šálek kozích bobků.

K druhé straně kozí mince: hra má, řekněme v rámci vnitřní logiky kozího světa, pár světlých momentů a zajímavých nápadů. Vše jde olíznout a ke všemu se jazykem přilepit. Jde se podívat do vesmíru, nemotorně zaskákat na trampolínách, zažít boj v aréně proti jiným kozám, získat trůn a být králem všech koz či se stát kozatýrem... Bohužel všechny tyto z počátku úsměvné kratochvíle přecházejí po krátké době v kozí šeď a není to ta kozí šeď jako když momentální přítulce pomalujete koziště tělními barvami v odstínu šedé (v rámci sexuálního dovádění), ale je to ta nepříjemná šeď kozího kožichu - kromě Švandy Dudáka, oblékl by si někdo něco takového?

Pro: občas vtipné momenty

Proti: zbytečnost

+15

Star Wars: The Force Unleashed

  • PC 50
Povzbuzen sérií KOTOR, jsem se vrhnul na další, atraktivně vyhlížející hru z Universa Star Wars. Ve výsledku se ale nedá mluvit o velké spokojenosti, co taky čekat, pokud hráč přejde z Bioware rpg na konzolovou bojovku.

Vzato kolem a kolem, nabízí Force Unleashed docela zajímavou vsuvku, mezi třetí a čtvrtou filmovou epizodu. A z počátku je hra opravdu zábavná, destrukce okolí a zvláště pohazovaní s nepřáteli dokáže zabavit na několik misí. Později, až si hráč uvědomí jak morbidně jeho počínání vypadá, zjišťuje že hra už nemá co dál nabídnout.

Všechny mise mají podobný scénář. Překonej bod A, musíš vybít desítky nepřítel, pak bod B kde opět vybij desítky nepřátel, no a u bodu F se konečně potkáš s hlavním cílem, který možná nabídne atraktivní souboj.
Samozřejmě, je to typicky konstrukt všech mlatiček, ale chtělo by to něco navíc. Docela dost by stačila složitější struktura levelů a méně stereotypní design.

Chtělo by to trochu více příběhu. Je tu Juno, Kota, či senátor Organa, ve výsledku o nich víme prd. ani polibek mezi Juno a Starkillerem to nespasí Pokud si odmyslím všechny pěkné efekty, moc toho už nezbývá. Hráč sem tam objeví nový krystal do světelného meče, ale žádný z nich vlastně neposkytne znatelnejší výhodu. Zvláště, pokud si hráč osvojí některé ze smrtonosných komb síly.

Co se týká Sith ultimate edition, podání alternativní historie potěší, zvláště mise na Hoth a osud Luka Skywalkera. Ve výsledku ale celá hra postrádá znovuhratelnost. Chybí otevírání nových schopností, či nákup předmětů po vzoru Devil May cry. Celková herní doba, čítající asi deset hodín mluví za vše.
+15 +16 −1

Wolfenstein: The New Order

  • PC 70
Moje první pořádné setkání s B. J. Blazkowiczem (samozřejmě jsem kdysi zkoušel i Wolfa 3D, ale jen malou chvíli) a... tohle jsem asi tak úplně nečekal.

Totiž střílí se tu hodně, což jsem čekal, příběh je jak z béčkovýho akčního filmu, což jsem taky čekal, ale překvapilo mě, že jsou tu stealth prvky (a jak jsem si je užíval), kdy jsem mohl posílat nácky na pravdu boží s pomocí pistole s tlumičem a nože. A ano, pokud se to pokazí, tak holt člověk popadne do každé ruky jednu útočnou pušku a kosí to hlava nehlava (což při hře na nejvyšší obížnost (díky herní výzvo 2018) není vždycky sranda), ale při postupu s rozmyslem se mi docela dost částí dařilo proplížit a vlastně mě mrzelo, že to někdy prostě nejde.

Nicméně by to asi nebyl B. J. kdyby se jen plížil a nemohl ostošest vyprazdňovat zásobníky do příchozích pravicových extrémistů. Střílení je tady samozřejmě taky dost zábavný, páč zbraně dělají, co se od nich čeká a navíc se prakticky všechny dají používat v duálním režimu, kdy máte v každé ruce jednu, což pak působí o řád akčněji. Akorát mi teda některý přišly vzhledově docela nudný (automatická brokovnice vypadá jako krabice). Taky se mi líbí, že zdraví tu funguje stejně jako v (pro mě) klasických střílečkách a musíte tím pádem hledat lékarničky.

Co mě místy opravdu dělalo problémy, a je mi jasné, že na tom nese vinu i zvolená obtížnost, byl systém ukládání. Jsou tady totiž checkpointy a když se Vám holt některá pasáž nedaří, budete ji opakovat zas a znovu bez možnosti postupného ukládání po každém krůčku. Mno a jelikož nejsem žádný FPS eso a nedávám "headshoty" s myší uvázanou za zády, občas jsem se docela zapotil.

Velkou radost mi naopak dělala jakási intermezza mezi některými misemi, kdy jste v základně rebelů, hra zpomalí tempo a je čas i na nějaký příběh, který tomu dává přijemné kulisy a snaží se Blazkowicze hezky zlidštit (i když toho patosu na mě bylo asi příliš).

Pro: Stealth, dynamická akce, pocit ze střelby, pauzy mezi misemi

Proti: Systém ukládání, místy příběh

+15

Hotline Miami

  • PC 80
Když jsem tuhle hru začal hrát, neměl jsem vůbec v plánu ji dohrát na jedno sezení.

Prostě se to nějak... stalo.

Ani nevím, co přesně mě u ní těch několik hodin udrželo. Hra samotná je kombinací top-down střílečky ve stylu starého GTA, nekonečné try-die-repeat smyčky a rychlých reflexů ze Super Meat Boy, pozvolného poklesu do hráčova šílenství ve stylu (nebudu říkat které hry, on by to byl spoil) a omamující vaporwave a e s t h e t i k y.

Zní to zvláštně a dovedu si představit mnoho způsobů, jak to může nefungovat. Ale ono to funguje. Klobouk dolů.
+15

The Plan

  • PC 40
Dlouhou dobu byl The Plan jedinou hrou z roku 2013, kterou jsem hrál a já se skoro až styděl jej mít na svém profilu jako nejlepší hru těchto třistapětašedesáti dní. Letos jsem se ale dostal k Brothers: A Tale of Two Sons a můj žebříček byl obohacen o nesrovnatelně lepší titul.

V této arkádě jsem se vžil do role mouchy, která se během svého putování neustále zmenšuje, jelikož se vzdaluje od kamery, aby bylo zachyceno co možná nejrozsáhlejší okolní prostředí. Za pár minut je hotovo, ale už minimálně kvůli konci určitě stojí tento titul za vyzkoušení. Pokud si navíc stáhnete hru ze Steamu a spustíte druhý mód za světlušku, dostanete patřičné ohodnocení.

Norští vývojáři ukazují i ve svém dalším titulu Among the Sleep, že nouzi o nápady rozhodně nemají. Bohužel však nejsou příliš zkušení a na jejich titulech je to hodně znát. Jsem zvědav, jak se předvedou se svým dalším počinem s názvem Mosaic.

Pro: hra za mouchu, konec

Proti: krátké

+15

Under a Killing Moon

  • PC 90
Under a Killing Moon, neboli třetí ze série o Texu Murphym jsem narozdíl od prvních dvou dílů znal od dětství díky recenzi ve Score, ale nikdy jsem se k ní nedostal. Takže tohle nebude nostalgické vzpomínání, ale hodnocení čistě bez emocí. Musím uznat, že začátek mě na pár dní odradil. Ošuntělé prostředí, složité ovládání, milion předmětů na které se dá kliknout. Nakonec jsem se ale odradit nenechal a dobře jsem udělal.

Under a Killing Moon je totiž parádní záležitost. Ano grafika už dnes neoslní, ale v roce 1994 to plně 3D prostředí, ve kterém se volně pohybujete muselo být parádní. Ovládání je skutečně unikátní - pohybujete se volně myší, můžete se skrčit a stoupat, naklánět se dolů a nahoru - a všechno využijete - například při schovávání se před sondou nebo prohledávání košů a šuplat. V případě že Vás na obrazovce něco zaujme, mezerníkem přepnete do průzkumného módu a klasicky adventurně prohlížíte, sbíráte, otevíráte, šoupete. Předměty putují do inventáře, kde je můžete ve 3D zkoumat či kombinovat. A pokud už narazíte na někoho živého, spustí se jeden z desítek FMV filmů, ve kterých si s postavami povídáte. Musím říct, že takhle promakané ovládání neměly v té době ani 3D akce, snad s výjimkou System Shocku.

FMV filmečky jsou parádní, v slušném rozlišení, občas ukážou i nějakou tu akci a ke konci Vás čeká velkolepé outro. Grafika nakonec není tak ošuntělá, protože dokáže vykouzlit překvapivě působivé lokace. A když už začínám tou technickou stránkou, hru provází slušná najazlá hudba, herecké výkony nebijí do očí a hlavní představitel (a designér) Chris Jones podává výborný herecký výkon. Paradoxně nejhorší herečka je představitelka barmanky, o to větší šok pro mě byl, že jde o Margot Kidderovou, která byla v původních Supermanech. Co mě potěšilo, že to vše fungovalo bez jediného zádrhelu či bugu.

Pod tou vší novotou je to jinak pořád stejný Tex Murphy. Hra je rozdělena do 6 dní, kdy vedete rozhovory s postavami, občas musíte projít slovním soubojem (jak ze dvojky), abyste se dostali ke kladení otázek a když se neptáte, do detailů zkoumáte nějaké místo, abyste posbírali co nejvíce stop, důkazů a předmětů (jak v jedničce). Kombinace jsou logické, co udělat většinou tušíte, velikým průserem tak zůstává pixelhunting, kdy autoři sadisticky schovali předměty na místa, kam by Vás vůbec nenapadlo kouknout, nebo kam normálně nevidíte (karta přilepená z boku pod stolem). Puzzle jako skládání papírů mě nevadí, horší byly třeba smrtící skořápky bez uložení předtím či brutálně přestřelený puzzle s cryo komorou.

A nakonec si nechávám to čím většinou začínám - příběh. Protože je to v podstatě jak hrát film, asi bych váhál na ČSFD mezi 3-4 hvězdičkami. Tex Murphy je stále ukázkový loser, bez peněz, rozvedený a bez ženské, bez případu. Většina postav je výborných, dialogy jsou parádní. Problém je, že se to pomalu rozjíždí - Tex pátrá po krádeži v zastavárně, hledá ztracenou sošku, dokonce se snaží odhalit nevěrného manžela. O co jde se dovíte až v půlce a to na nás tvůrci vychrlí tisíciletí starý kult, který chce pomocí viru zničit lidstvo a vyčistit jej od mutací, přežít na vesmírné stanici, aby pak vyčištěnou Zemi znovu obydleli, zabijáka měnícího podobu, několik tajných agentů a jako záporáka jednoho magnáta z minulého dílu. Je to všechno skvěle napsané, jsou tu skvělé lokace vesmírná stanice a občas parádně pitomý humor (basket, piano, ztráta bouchačky), jen ten námět jakoby vypadl z bondovky 70. let. Tex navíc i přes záchranu světa (pokolikáté už?) zůstává na konci stále stejným loserem. Jsou to spíše filmové výtky, na herní příběh z roku 94 je to výborné.

Přes drobné výtky je ale Under a Killing Moon parádní záležitost, která mě po počátečním váhání chytla a nepustila až do dohrání v jednu ráno.

Pro: Opět kombinace noirové detektivky a sci-fi, FMV, 3D pohyb a ovládání fungují, slušné herecké výkony, na svou dobu technicky neskutečné.

Proti: Pomalejší rozjezd příběhu, občas brutální pixelhunting.

+15

FAR: Lone Sails

  • PC 85
Jako malý bezejmenný človíček v červené pláštěnce se stanu hlavním strojvedoucím velké parní lodi, která je mým jediným dopravním prostředkem po zničené zemi. Vzhledem k tomu, že ve hře nebylo zmíněno, co této katastrofě předcházelo, usuzuji, že země byla pravděpodobně zdevastována válkou. Během své cesty nepotkám jedinou živou duši, avšak musím čelit mnoha překážkám, abych mohl pokračovat dál do neznáma.

Během cesty musím dávat i pozor, a hledat v okolním světe různé předměty ( barely s benzínem, schránky, …) které potřebuji pro pohon lodě. Loď je poháněna párou a větrem a sám, bez jakékoliv posádky musím udržovat celou loď v provozu. Někdy se stane, že někde vypukne požár a musím ho rychle uhasit a poškozené místo opravit. Toto zpestření, jinak oddechové hry, jsem považoval za jednu ze zábavnějších částí a proto jsem se po celou dobu hraní vůbec nenudil.
+15

Final Fantasy XV

  • PC 80
Jeden z nejkontroverznějších dílů série Final Fantasy, přesto se rozhodně řadí k těm lepším. PC Port je snad poprvé v historii FF sice stabilní a funkční, ale stejně je cítit, že tam to kontrolerové ovládání prostě sedí více, zejména si člověk někdy ťuká na čelo, kdo sakra vymýšlel mapování tlačítek.

Hned po spuštění hra upozorní, že není jen pro zaryté fandy, ale i úplné nováčky. To je sice pravda, ale na jednu věc zapomněli - aby měl člověk šanci se trochu lépe orientovat v trochu zašmodrchaném příběhu, je předchozí znalost filmu Kingsglaive: Final Fantasy XV téměř nutností. Z přívalu nových tváří jde jinak opravdu hlava kolem a to ještě umocňuje fakt, že hra disponuje jednou z největších herních map, které kdy spatřily světlo (herního) světa. Na(ne)štěstí je větší část mapy nepřístupná, vyplněná mořem a pohořími, přesto je ta velikost znát, hlavně u načítacích obrazovek, kterých je lepší se vyvarovat jak jen to jde.

Přestože některé nedokonalosti už by se asi v nových hrách objevovat neměly, není většina z nich tak otravných, aby pokazily jinak dost zábavný gameplay doplněný úžasným grafickým zpracováním, včetně nápaditého designu monster i některých oblastí. Hudba na druhou stranu asi tolik nezaujme, i když ony country odrhovačky dodávají příběhu na té správné roadtripové náladě. Nejvíce hra zakopává na relativně nudných charakterech, které se za hru příliš nevyvinou, to ale zase napraví příběhová DLC, která jsou v PC verzi rovnou obsažena - každé se věnuje jednomu členovi party a dodávají dost stěžejní informace i do hlavního příběhu, nemluvě o jejich zábavnosti a naprosto jinému stylu gameplaye.

Dalším kazíkem je pak klasicky asijský styl levelování - grindování, který chvílemi působí opravdu nekonečně a nutí se prokousávat více či méně nudnými vedlejšáky, jelikož rozdíl mezi hráčovou a nepřítelovou úrovní rychle roste. Vytouženou odměnou je pak alespoň obstojný příběh pro ty, kteří s ním dokáží držet tempo.

Tahle hra si určitě zaslouží pozornost, a to i od těch, kteří k této sérii ještě vůbec nepřičichli. Jen kdyby se Square Enix rozhodl jít příště ještě o kousíček dál a odstranil několik dalších nešvarů přetrvávajících z předchozích dílů. Jistě nebylo možné se s takovými změnami poprat najednou, jelikož již s těmi stávajícími nebyli někteří fandové úplně spokojeni. Tento díl však ukázal, že modernizace nejznámějšího JRPG má rozhodně smysl a do budoucna můžeme čekat tatáž rozhodnutí i v dalších dílech.

Pro: propracované grafické zpracování, téměř bezchybný port, mnoho možností hratelnosti, přidání alternativního konce, věrohodné vztahy mezi postavami

Proti: Místy otavná hudba, nepřeberné množství nudných side-questů, dlouhé nepřeskočitelné animace, místy přítomná klišé

+15

>observer_

  • PC 75
Zajímavý kousek. Začal bych tím nejlepším, atmosféra osmdesátkového polského cyberpunku je tak dobrá, že jsem se začal těšit i na Cyberpunk 2077. Prostorám Polských končin nepomůže ani technologie a už vůbec nepomůže polským činžákům. Temno, špína, pár augmentací a máme solidní prostředí pro hru.

V roli Daniela Lazarskiho se vydáte hledat svého syna. Observer je policista který se pomocí implantátu dokáže dostat do vaší mysli a v ní najít důkazy k případu. Budete vyslýchat obyvatele bytů. Tyhle rozhovory pomáhají atmosféře nesmírně moc. Nedůvěřivý lidé s vámi vždy budou mluvit pouze přes interkom a vy si můžete jen domýšlet jak vypadají a co se u nich doma odehrává.

Prozkoumávání míst, hledání stop je další důležitý faktor hry. To mě osobně nebavilo až tak moc, ale se spojením míst na kterých tyto pasáže byly mě to celkem uteklo. Po většinu času se totiž odehrávali v bytech místních nájemníku a já rád jsem se podíval jak a za jakých podmínek žily. Několikrát se podíváte do myslí nájemníků. Abyste našli to co hledáte musíte projít labyrintem jejich mysli a vyhnout se jejich nočním můrám, častokrát i vlastním. To provází nějáká hádanka nebo naháněčka. Hru jsem hrál někdy v létě a žádná mi neutkvěla v hlavě. Což malinko vypovídá jak moc se jim podařilo mě zaujmout.

Tajemno příběhu mě táhlo až do konce. Bohužel když se tohle hře daří, tak mě nakonec závěr často tolik nezaujme, což bylo i v tomhle případu. Atmosféra to ale zachránila vše. Pokud chcete vidět dobře zvládnutý cyberpunk, tak observer je dobrou volbou.

Pro: ATMOSFÉRA, tajemno, protagonista

Proti: Některé hádanky

+15