Hledat Nabídka
Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Všechny PC PS1 PS2 PS3 PS4 PS5 PSP Vita Xbox X360 XOne XboxX/S NES SNES N64 NGC Wii WiiU Switch GB GBC GBA DS 3DS VBoy SegaMS SegaMD Saturn Dreamcast SegaGG At2600 At5200 At7800 At8bit AtST Jaguar Lynx Odyssey2 Intelli Coleco TG16 CDi 3DO NeoGeo WSwan Amiga ZX81 Spectrum C64 C16 AmstCPC AmstPCW Apple II TRS80 BBCMicro PC88 PC98 MSX MZ800 FMT SAMC PMD85 IQ151 Ondra Maťo Mainframe Arcade Quest iOS Android J2ME Symbian NGage WMobile WPhone BBerry Playdate Browser Stadia

In 60 Seconds

JumasJumas
Dohráno
  • PC 50
In 60 Seconds dostává svému názvu, protože je třeba tuto plošinovku dohrát do jedné minuty. Někomu to může připadat málo, ale i v tak krátké herní době je nastřádána spousta možností, jak hru dokončit.

Narazil jsem na tři různá zakončení podle toho, jaké bonusy jsem za tu chviličku stihl sebrat, takže jsem se hrou strávil asi hodinu. Pak už mě ale to hopsání přestalo bavit a pustil jsem se do něčeho jiného.

Pro: chytlavá hratelnost, bonusy, tři různé konce

Proti: po čase omrzí

+15

Line of Fire

jvempirejvempire
Dohráno
  • Arcade 70
Na Line of Fire jsme narazily náhodou. Nenápadný kabinet s dvěma napevno přidělanými zbraněmi a vojenským motivem(verze ke stání). Vzhledem k momentální obsazenosti žádaných her jsme se pustily do hraní. No a vzhledem k zábavnosti jsme to dotáhly do zdárného konce. Příběh o útěku z nepřátelského vojenského tábora a postupná cesta různými prostředími není moc originální. Grafika a stylizace připomínají hru Operation Thunderbolt nebo Operation Wolf, kterou jsem kdysi hrával pod DOSem. Grafika je ale celkem pěkná a povedené jsou i nemizející mrtvoly. Na hře potěší různorodost nepřátel. Nejde jen o různé vojáky, ale i vozidla nebo helikoptéry. K jejich likvidaci slouží mimo kulometů i něco výbušnějšího. Obtížnost je spíše nižší, proti Lost Worldu nebo House of the Dead bych řekl jednoduchá. Osm částí je tak akorát dlouhých aby hra nezačala být stereotypní. Každopádně nás hraní bavilo a Line of Fire jsme neplánovaně dokončily. Šlo o celkem příjemné překvapení a mohu ji tak nakonec rozhodně doporučit. Já se ke hře časem určitě vrátím, protože chci vyzkoušel porty pro domácí počítače.
+15

Cryptic Passage for Blood

VšivákVšivák
Dohráno
  • PC 85
Po nějaké době jsem se opět pustil do hraní dalšího Blooda. Blood není akcí, kterou bych si oblíbil na první dobrou. Nejinak to bylo i u tohoto datadisku. V jádru je to totiž docela těžká hra a důležité je být rychlejší než nepřítel. To znamená rychlý úkrok do místnosti, výstřel a zpět. Taktika spálené země také není k zahození. Každopádně, kromě vidlí se tady hodí všechny zbraně.

Hra má opět skvělou atmosféru. Má to výbornou hudbu. Dekadentní prostředí a spritové nechutnosti na každém kroku. Nepřátel je dost a krve z nich je také dostatek. Na každého z nich víc platí trochu jiná zbraň. Design úrovní je opět perfektní. Občas je sice potřeba najít skryté tlačítko. Není to ale nic, na co bychom ze starých her nebyli zvyklí. Humorem a easter eggama je hra opět prosycena až po okraj.

Moc se mi nelíbil respawn nepřátel. Na druhou stranu mi nepřátelé díky tomu často ukázali správnou cestu dál. Zasekávání nepřátel o překážky zase usnadňovalo jejich likvidaci. Bohužel hře chybí nějaká novinka. Až na posuvné zdi. Taková přehlédnutelná maličkost. Že tu nenajdeme žádnou novou zbraň nebo nového nepřítele už je vidět dost. Na jednu epizodu je hra dost dlouhá a celou dobu zábavná.

Závěrečný souboj byl dost těžký. V tu chvíli jsem kvitoval, že si nepřátelé moc nerozumí s enginem. Blood je klasika. Má skvělý pocit ze střelby a hodně krve, která je žádoucí. Má hororovou duši.

Pro: humor, pekelná atmosféra, design, krvavá střelba

Proti: zasekávání nepřátel, zbytečný respawn

+15

Borderlands 2

sagittariosagittario
Dohráno
  • PC 75
Rovnou se přiznám, první díl jsem nehrál, když jsme se s kámošem domlouvali, co si zahrát v kooperaci, tak nás napadlo Borderlands a rovnou jsme přešli na 2. díl. Lepší pocit s hraní jsem měl, když jsme to hráli ve 2, v sólo taky super, ale v kooperaci je to prostě o něco lepší. Než o příběh, tu jde spíš o tu akci a o ten loot a vylepšování postavy. Komiksová grafika je úplně super. Příběh bych asi vnímal více, kdybych hrál sám, ale ve dvou to je akce za akcí a příběh jsem moc nestačil sledovat, ale měl jsem plus mínus představu o co tu jde. Komediální složka tomu taky pěkně sedí, ale je jasné, ne že každému to bude sedět.
+15

RimWorld

SteveSteve
Dohráno
  • PC 90
Rimworld je hra, která na první pohled moc nezaujme, ale když se do toho opravdu ponoříte, skýtá celou řadu zážitků. Nejprve jsem si myslel, že je to především o micro-managementu. To je sice určitě způsob, jak hru hrát - můžete řešit úplně každou prkotinu. Od léčby astmatu, přidělování různých úkolů, důkladného vybavování vaší základny, výroby výstroje, obchodování... No je toho spousta. Ale to by vás nemělo odradit.

Hru jsem rozehrál nebývale mnohokrát. Nejprve přišlo několik nutně neúspěšných pokusů, kdy jsem teprve objevoval herní mechaniky ("za touto zdí se ozývá něco zlověstného" fakt není pokyn k tomu, abyste se probourali skrz :D), pak zase několik přehnaně ambiciozních pokusů na Iron man mode, kdy jsem dostal pořádný výprask. Nakonec jsem však objevil pro mě ideální styl hraní, který mi sednul nejvíce. Pro mě otravný micro-management jsem omezil na nastavení obecných pravidel, podle kterých se mají řídit jednotlivci. Trochu jsem je rozdělil na skupiny (zejména dělníci a vojáci), přidělil nějaké úkoly podle schopností jednotlivce a pak už jen sledoval, co se přede mnou odehraje za příběh.

Osobně mě nejvíce bavilo, jak každá vaše figurka má nějaké nedostatky, a vy se s nimi prostě musíte nějak vypořádat, protože tak to v životě funguje. A tak se stane, že jediný schopný kuchař je taky gurmánský tlouštík, který čas od času vybílí spíž. Dementní děda, který občas z nudy zapálí vlastní postel, je dobrý snad alespoň na zametání. Astmatického lovce s dřevěnou nohou vám bohužel sežere medvěd. Geniální vědkyně, která táhne kolonii alespoň ve výzkumu, je taky bohužel misogynní misandristka, tedy nenávidí všechny. Tak ji zavřete do laboratoře a snad se s nikým nepopere. No a občas máte taky štěstí, jako když se k vám přidá psychopatický krvežíznivý doktor, který z vašeho vězení bez výčitek svědomí udělá farmu na orgány (pro dobro kolonie samozřejmě). Zručný krejčí potom dokonce vyrobí elegantní sombrero z lidské kůže! :D. No a samozřejmě i vaši nepřátelé jsou jenom lidé. Nejlepší byl nájezd asi dvacítky pirátů, z nichž se třetina hned po příchodů ožrala a zfetovala do bezvědomí. Zbytek prchl po první dávce z gatlingu.

No a v tom bych řekl, že se nachází kouzlo Rimworldu. Příběh vaší kolonie není příběhem družiny zručných hrdinů, ale party obyčejných lidí s obyčejnými schopnostmi, z nichž každý se snaží přispět svojí troškou (a někteří jsou prostě jenom přítěží). Proto nedoporučuji po vzoru některých youtuberů "minmaxovat" a různě zneužívat herní mechaniky. Prostě sledujte vaši kolonii, pokuste se je popostrčit správným směrem, a užívejte si příběh, který se před vámi odehrává.
+15

Unmechanical

ViRusViRus
Dohráno
  • PS4 60
Herně logická jednohubka na 2-3 hodinky, obdařena triviálním příběhem, kdy robůtek, s vrtulkou v hlavě à la inspektor Gadget, je nejspíš omylem vtažen do industriálního strohého prostředí důlních úzkých chodeb, šachet a místností. Hráč se potom s tímto pišišvorem musí za použití svého pronikavého fištrónu prokousat až na samotný povrch.

Čistě logické hádanky jsou z ranku lehčího a ze stejného pytle je i ovládání našeho mechanizovaného hrdiny. Vystačíte si se směrovými šipkami a jedním tlačítkem pro přenos zásadních předmětů určených pro další postup. Jednou je např. nutné přemístit kovovou tyč a následně ji pustit na tlačítko otevírající dveře, jindy přemístit sopečné kameny a tím zvýšit tlak v kotli, či nechat poškodit jiného robota a následně přepravit k výměně....

Pro: nápad, stísněné prostředí, atmosféra, puzzle

Proti: jednoduchost

+15

How

JumasJumas
Dohráno
  • PC 20
Pět minut sbírat červené míče a házet je do studny? To je trochu chabá náplň hry. Jasně, z míčů se dá také vysát vzduch a po několika takovýchto pokusech hlavní postava zemře, ale ani to hratelnost moc neoživí.

Nedivím se té dívce, že si občas zdřímne, protože ta nuda, kterou jsem při hraní zažíval já se ani omylem nemůže rovnat té, kterou zažívá ona. Which je jedna z nejlepších freeware her, kterou jsem hrál, ale How zase patří k těm nejhorším. Na Filipínách mají asi zvláštní mentalitu.

Pro: vysávání míčů

Proti: pět minut nudy, stereotypní činnost, nulové možnosti

+15

Thronebreaker: The Witcher Tales

BUMTARATABUMTARATA
Dohráno
  • PC 80
„Co takhle partičku Gwintu?“ ptával jsem se toho času velenských vesničanů na potkání. Když se z něj posléze stala samostatná hra, hned jsem se vrhl do uzavřené bety a dodnes se k němu rád vracím. Nicméně, je-li původní Gwint ten jediný, který jste kdy hráli, může vás jeho aktuální podoba překvapit. Ta tam je prostá přebíjená. V současné iteraci se totiž odvíjí tolik akcí najednou, že budete mít co dělat, abyste je stíhali sledovat.

Nemusíte se ale bát, díky slabé umělé inteligenci, která se dopouští nepochopitelných kiksů i na nejtěžší obtížnost, není nutné pečlivě propočítávat každý tah. Znalí multiplayerové verze projdou hrou jako nůž máslem, ale ani ti, co viděli Gwint naposledy na Vranohradě, se dvakrát nezapotí. Výjimkou je finální střet, zpočátku jsem si ani neškrtl, pár úprav balíčku ale udělalo své a soupeřovi zbyly oči jen pro pláč.

Kromě standardních bitev, ať už na dvě či jedno vítězné kolo, na vás čekají i nápadité a velmi zábavné hádanky. Ty vypadají jako klasické partie, akorát se nehraje na body, ale je potřeba dosáhnout určitého cíle: vyvést psíčka ze zatuchlé jeskyně, proplížit se nočními ulicemi nebo řádně pohřbít hromadu tlejících mrtvol. Jeden by až nevěřil, z čeho všeho se dá udělat karetní hra! Za pozornost také stojí, že v soubojích nelze nic ztratit. Je vskutku jedno, zda-li soupeře naprosto zesměšníte, nebo to dáte s odřenýma ušima. Na hře se to nijak neprojeví, nepřijdete o zdroje, nepřijdete o karty. Zato odměna je vždy jistá.

Když neválčíte, pohybujete se (buď klikáte levým myšítkem, nebo, a tohle je výtečný nápad, ho držíte a táhnete požadovaným směrem, přičemž tak můžete určovat i rychlost pohybu) po nádherně vymodelovaném, detaily překypujícím světě, konfiskujete zlato, dřevo a verbujete poddané do své armády. Cestou se k vám přidávají noví společníci (karty s jedinečnými schopnostmi). O ty můžete přijít, ať už zemřou či vás opustí v důsledku vašich rozhodnutí. Někteří se k vám dokonce nemusí ani přidat! A vy tak třeba nezažijete souboj s mantichorou. Ano, můj případ.

Nejsilnější je ovšem Thronebreaker, když dojde na vyprávění příběhu. Ten má na svědomí, odmyslíme-li Sapkowského bohatou předlohu, uznávaný polský spisovatel Jakub Szamałek a je třeba říct, že je to znát na každé větě. Po vzoru předchozích her budete čelit volbám mezi dvěma zly, jejichž důsledky vás kousnou do zadnice, až to budete nejméně čekat.

CD Projekt RED se nechali slyšet, že se Thronebreaker neprodává tak, jak by si přáli. Mrzí mě to o to víc, že podobně neotřelé projekty vždy vítám s otevřenou náručí. Neváhejte tedy, tahle bitva se sama nevyhraje.
+15

Infinite Undiscovery

FritolFritol
Dohráno
  • X360 70
Capell je obyčejný hráč na flétnu, snílek a zarytý pacifista, který jako nejlepší strategii volí vždy útěk. Svět okolo něj mu ale nepřeje a žije tak v nejhorších časech, v jakých jen žít jde. V časech, kdy by se lidstvo mělo spojit proti jednomu nepříteli a bojovat za svobodu. Mluvíme ale o lidech a ti vždy radši řeší své malichernosti na úkor reálných problémů. Světem tak nadále hýbe politika a zahleděnost těch požehnaných do sebe sama, zatím co ti bez požehnání jsou opomíjeni. A tak se jednoho dne stane, že se Capell připlete do skupiny odbojářů, zakouká se do pohledné osvoboditelky a začne ve svém životě nacházet smysl i rostoucí touhu po boji proti bezpráví na takových, jaký je on.

Zní to celkem obyčejně a ještě obyčejnější to je. Přímočarý příběh plný klišé dle typicky pohádkové šablony. Přesto jde příběhově o kvalitnější kousek, než je tomu u většiny RPG a jak je u japonských her zvykem, zásluhu na tom mají jednotlivé postavy a způsob vyprávění. Více než samotný cíl naší výpravy jsou totiž zajímavější vedlejší postavy a jejich skromné životní příběhy. Pokud sledujete anime, tak v téměř dvacítce společníků najdete různé archetypy na které jste zvyklí. Prostor tak není jen pro odvážné bojové proslovy a další hrdinské řeči, nýbrž své místo má i roztomilá naivita, dětinskost, rivalita, moudrost, vtipkování či láska spolu s dalšími strastmi a radostmi na cestě připomínající třeba putování Středozemí.

Nic není ale bezchybné a právě postavy, které jsou největší předností hry, jsou zároveň i velkou slabinou. Nedostatek financí nebo času se projevuje na (ne)kvalitě animací obličeje i dabingu a Infinite Undiscovery je tak další hrou, u které proklínám západní distribuci i vlastníky práv originálního znění za evropskou verzi bez japonského dabingu. Angličtina je často bez emocí a v kombinaci s mizernou mimikou a nesedící synchronizací se rty působí odfláklým dojmem. Pravda, vtipné momenty jsou díky tomuhle možná ještě vtipnější a lhal bych, kdybych řekl, že jsem se párkrát dobře nezasmál. Na vtipnosti přidává především při osočování hlavního hrdiny žárlivou Ayou, vedoucí ženskou postavou, ovšem vážnější či lehce romantické scény kvůli audiovizuálním nedostatkům nepůsobí tak, jak by asi měly.

Nedodělaností pak trpí i samotné mechaniky hry a prostředí. V počátku na vás tvůrci chrlí jeden tutorial za druhým a představují vám různé možnosti jako stealth, ovládání katapultu či způsob hraní v nočním prostředí jen proto, abyste po dvou hodinách hraní nic z toho již nevyužili až do konce hry. Podobné zbytečnosti si neodpouští ani v závěrečné části, kdy jsou vaši požehnaní parťáci vystaveni nebezpečí v podobě lunárního deště a hra vás tak učí, jak předejít problémům. Překvapivě jsem hru dohrál, aniž bych cokoliv z toho využil. Nesmyslným rozhodnutím je i část lootu, k němuž mají přístup jen určití parťáci. Ty můžete mít v partě pouze tři a měnit jdou jen ve městech. Jelikož hra neobsahuje žádný fast travel a příběhově je silně lineární, z nepochopitelných důvodů vás tak nutí k průchodu stejných lokací hned několikrát, chcete-li mít vyčištěnou mapu do puntíku.

Odfláklým dojmem působí i uživatelské rozhraní a jelikož jsou souboje real-time s možností zadávat rozkazy své skupině, může hra připomínat například Dragon Age nebo Last Story. No jen s tím rozdílem, že Infinite Undiscovery nenabízí pauzu. Užití obyčejného lektvaru vás tak ve válečné vřavě může stát život, neboť proklikat se za boje k různým předmětům je zbytečně zdlouhavé. Na druhou stranu na rozdíl od staršího Star Ocean nejsou souboje náhodné a lze se jim vyhnout, což vidím jako plus, stejně jako celkem zábavné provedení řetězení komb. Nejedná se sice o nic převratného, ale rozhodně jde o dostačující souboják, který nezačne nudit a pochválena budiž i absence zbytečného grindu, ač v závěru se zdlouhavým dungeonům a nezajímavým boss fightům nevyhnete.

Jako zklamání se dá považovat fakt, že tahle hra byla největší důvod, proč jsem po letech sháněl Xbox 360. I přes veškeré své problémy a nedodělanost jde ale stále o zábavnou hru, kterou drží nad vodou hlavně vyprávění příběhu a zajímavé charaktery. To podporuje i fakt, že herní dobu kolem 20 hodin tvoří z více než 5 hodin cutscény. Pokud jsou pro vás příběhy ve hrách to hlavní, tak směle do toho, jiný důvod se o hru zajímat nejspíš není.

Pro: Vyprávění příběhu, postavy, dostačující soubojový systém, soundtrack

Proti: Anglický dabing, mimika, všudypřítomná nedodělanost, místy level design

+15

Daymare: 1998

GarretGarret
Dohráno
  • PC --
Pamatujete na RE2 Reborn? Fanouškovský projekt, který měl předělat legendární RE2 do moderního hávu, s pohledem třetí osoby. Vydaný trailer z roku 2015 nemohl nechat chladným žádného fandu RE a i když jsem tehdy příliš nevěřil, že by se podařilo dokončit celou hru, stejně jsem si z toho kákl do textilu. Nadšení byli zřejmě i v Capcomu a to natolik, že zavolali autorům a nabídli jim... kafe. U sebe, v centrále Capcomu v Japonsku. Tam je poplácali po ramenou a celý projekt stopli s tím, že oficiální remake RE2 udělá samotný Capcom.

Když se Invader Studio vrátili z Japonska do Itálie, začali dělat na vlastním projektu. Zrušení Rebornu nebyla zase taková rána, protože Capcom pro ně byl vždy vzorem a kdo jiný by mohl RE2 remejkovat lépe, než původní studio. Chystal Capcom RE2 Remake ještě před ohlášením Rebornu? Možná právě díky Invader Studio tady máme oficiální RE2 Remake, který dopadl hodně dobře. Nepochybně lépe, než kdyby ho dělali invadeři...

Daymare: 1998 má být pocta všem survival hororům devadesátek se vším, co k tomu patří. Mikromanagement inventáře, patetické charaktery, špatný dabing, trapné video sekvence a příběh o biochemických pokusech... A to nevnímejte jako něco negativního. Naopak, je to přesně to, čeho chtěli autoři docílit a co se jim povedlo. Inspirace především v RE2 je znát na každém kroku a těžko lze přehlédnout neskutečnou hromadu easter eggů a narážek. Dokonce jsou tady i celé kusy map, které jakoby z oka vypadly některým částem RE2. Kdyby nebyli Invadeři takoví kamarádi z Capcomem, možná by mohli mít na krku i nějaký ten copyright claim.

K dispozici jsou dvě obtížnosti, Daymare a Beginner. Hodně dobře si rozmyslete, na kterou hru rozehrajete, protože ačkoli autoři doporučují hrát na Daymare, nedostatek munice je přestřelený. Né jeden youtuber si na Daymare vylámal zuby a skončil u prvního bosse s prázdným inventářem. Za sebe Daymare obtížnost také nedoporučuji. Spoustu míst bylo potřeba řešit systémem pokus omyl, často jsem zoufale quit rageoval a říkal si, že to přece nemůžou myslet vážně. Třeba když jsem musel ze SAVE místnosti (!) vylákat něco, co vypadá jako Volatile ve slevě a vydrží to 6 ran do hlavy. BROKOVNICÍ! A já neměl jediný náboj do devítky... nutno dodat, že nedostatek všeho jsem měl pouze za jednu postavu, za kterou ale hrajete nejdéle. Ostatní dvě postavy byly vyvážené a věci z inventáře jsem dokonce vyhazoval.

Ve hře je několik kiosků, u kterých si můžete uložit hru, nakupovat a uskladňovat předměty a jejich smysl se (na vyšší obtížnost) míjí účinkem. Mnohem častěji jsem loadoval z automatických checkpointů (kterých není moc) a zároveň jsem si za celou dobu hraní snad nic nemohl dovolit. Vše probíhá na bázi směnného obchodu a nasbírat třeba tři léčiva, pro výměnu za 15 nábojů, pro mě bylo nereálné. Navíc ani nefunguje sdílené skladování, jako v některých jiných RE. Tedy věci uložené s jednou postavou, už s druhou postavou z bedny nevytáhnete.

Docela originální a unikátní systém přebíjení nepovažuju za něco zábavného (zásobník můžete přebít buď rychle a postava ho odhodí na zem nebo přebijete pomalu a schová si ho do inventáře) a obrovské zklamání je i provedení útoku zombíka... ten probíhá tak, že se zombík zahákuje kolem krku a místo ohlodávání mi do xichtu zvrací zelený mrmel. Zombíci jsou vůbec docela rozviklaní a dávat jim headshoty není úplně jednoduché. Navíc, často hra nesprávně detekuje zásahy, kdy jednou střelím úplně vedle a poškození je započítáno a jindy střelím přesně mezi oči a kulka projde skrz, bez odezvy.

Hra běží na Unreal enginu, takže vypadá xvětu a smysl pro detail tu nechybí. Interiéry jsou opravdu hodně propracované, exteriéry se povedly pouze ve městě. Ty venkovské jsou jak z jiné hry, ale naštěstí jich není moc. Je to moje guilty pleasure a ačkoli se to z textu nezdá, Daymare jsem si užil. Pokud máte rádi survival horory podobného stylu, začněte na nižší obtížnost a užijete si jej taky.

Hodnocení: ✰✰
Herní doba: 12hod 42min
- moje 500. dohraná hra
+15

Spintires: MudRunner - American Wilds

GarretGarret
Dohráno
  • PC --
Vítejte zpátky ve světě, kde se spotřeba paliva počítá na litry za minutu a o veselé příhody z cest není nouze! Třeba tuhle Garret vlítnul do zatáčky natolik optimisticky, že celý tahač s návěsem votočil přes svodidla. Naštěstí nebyl naložený, jinak by asi dostal infarkt.

Idea obou nových map je stejná - je potřeba dřevo vysmýkat z bažin traktorem a dotáhnout ho k cestě, kde si ho přeložím na truck s jeřábem. Nové trucky jsou k dispozici čtyři a z nich tři nejsou určeny pro offroad. Ano, asfaltu je tady více, než ve všech ruských mapách dohromady, ale tyhle silniční trucky se stále nedají používat, protože se zaseknou i s prázdným návěsem na rozježděném bahníčku.

Ze tří nových scoutů stojí za zmínku jen Hummer H1. Dle mého názoru asi nejlepší scout v celém Mudrunnerovi - nedrncá, celkem pěkně drží i ve vysokých rychlostech a má takovou průchodnost terénem, že jsem diferák zapnul snad jen ve středu a na jaře. A vypadá cool!

Co mě tentokrát trochu vytočilo, je přerozdělování bodů. Stejně jako v základní hře, pila potřebuje 8 bodů. Dlouhé klády jsou za 6, střední za 4 a krátké za 3. Bohužel se body z nákladu nedají rozdělit mezi dvě pily a to ani v případě, že je to vlastně jedna pila, která potřebuje 2x 8 bodů. Takže když dovezu na jednu půlku pily dřevo v hodnotě 4 bodů a zbývalo mi dodat jen 2 body, zbývající 2 body se prostě vypaří a můžu do bažin znova, abych dodal 1 zbývající bod pro druhou půlku pily... to nasere.

První mapu jsem zdolal za 4hod a 50min, přičemž byla spíše zdlouhavá, než těžká. Ta druhá už byla rychlovka na necelé 2 hodiny. No a to je celý content AW. Žádní grizzly, žádné zrádné přejezdy divokých řek ani krásné výhledy do krajiny (jak nám to prezentuje titulní obrázek). "Americká divočina" je stále ruská placka, jen s novými texturami baráčků a anglických bannerů. Dost chudý obsah absolutně neospravedlňuje cenu. Ještě že to bylo ve slevě a platil Kwoky...

Obtížnost: Hardcore
Herní doba: necelých 7 hodin
+15

Hunted: The Demon's Forge

VšivákVšivák
Dohráno
  • PS3 85
Když jsem poprvé spustil tuhlu hru, tak moje první reakce byla: Co to sakra je?! Dýchla na mě odporná grafická stylizace s hodně nepřehledným prostředím. Nevyznat se v tomhle striktním tunelu o pár tajných odbočkách je teda něco. Hru jsem hrál v kooperaci ze svojí holkou a první kapitolu jsme si jen zvykali na ovládání a styl hraní. Zvykali jsme si na to, že hra se pevně uložila až docela po dlouhé době. Taky jsme si zvykali na tu hnusnou grafiku. Její nepřehledná architektura je strašná.

Na druhou stranu, hra je na PS3 skvěle rozhýbaná. Ani ve splitscreenu jsem nepocítil nějaký záškub nebo zpomalení. V singlu se to hýbe ještě líp. Škoda, že se občas zasekl nějaký skript nebo naše postavy do textury z nutností načíst checkpoint. Nenechali jsme se odradit a postupem času si na tu prezentaci zvykli. Naučili jsme se ovládání a najednou jsme nechtěli přerušovat hru ani kvůli spánku. Ono to je ve dvou fakt dost zábavné. Zvlášť když máte hned od začátku genderově rozdané role, takže odpadla hádka, kdo za koho bude hrát.

Hra je až úsměvně sexistická. V menu jsem se nemohl nabažit Caddokovo plácnutí mečem po Elařině zadku. Při přecházení do lokací si Elařiných koz a zadku užijete až až. Caddok toho naopak moc neukázal. Úsměvná byla představa, jak by asi polonahá Elara musela být po těch bojích sedřená. Stejně tak mě hrozně bavila její hláška při oživění. My hero! Už jenom kvůli tomuhle bych za Elaru ani hrát nechtěl.

Samotný soubojový systém je svou jednoduchostí ohlodán na kost. Elara střílí a Caddok má na výběr ze dvou druhů úderů a blokování. Nejde vytvořit žádné kombo. Jen blok, úder, blok, úder. Takhle celou hru. Občas nějaké kouzlo nebo schopnost. Nic velkého. Hra je to hodně akční dlouhá a někdy dost těžká. Hlavní boss byl v kooperaci úplný očistec. Snad milión pokusů a nakonec totální sebeuspokojení z jeho porážky (obtížnost gamer). Zajímavé je, že jsem to pak zkoušel v singlu a dal jsem ho na druhý pokus. Počítač holt ve spolupráci tolik nechybuje.

Hunted má spoustu chyb. Najde se v něm spoustu věcí, který by se mu dali vyčítat. Pravdou je, že jsme to nemohli přestat hrát, doku jsme to nedohráli. Na evil ending. To bylo sakra ale dost nespravedlivý. Když jsme to vypili jen jednou.

Pro: perfektní kooperace, dlouhá hra, hodně akce, která se pěkně hýbe

Proti: jednodušší souboják nemůže být, hnusná prezentace, hnusná grafika, grafické chyby

+15

Call of Duty: WWII

MickaMicka
Dohráno
  • PC 45
Úvodem - než se na mě naštvete za nízké hodnocení, vězte že hru sráží multiplayer na PC a níže vysvětlím proč.

Takže CoD se po letech vydal zpět ke kořenům kde začínal - na bojiště druhé světové války, což za mě byl výborný krok. Ultra ulítle divnofuturistické Black Ops mě vůbec neoslovily. I když v posledních letech na poli FPS holduji spíše taktičtějším kouskům (série Arma, Rainbow, SWAT, ...) tak pro CoD jsem právě díky prvním dílům, které jsem na střední pařil v MP donekonečna, měl stále slabost. A teď, po letech, se série vrací zpět. Byl jsem docela nadšen. Když hra vyšla hrál jsem ji u kamaráda na PS4 a nadšení zase opadlo. Killstreaks, skiny a kolimátory na WW2 zbraních se mi docela eklovali, takže jsem hru odložil s tím, že ji koupím až někdy v akci. A to nastalo teď, když hra vyšla v rámci Humble Bundle Monthly. Za 12 usd s dalšími několika hrami? Super.

The good

Singleplayer. Popravdě žádný velký zázrak se nekoná. Naprosto standardní 5 hodinová kampaň na kterou jsme v CoD již zvyklí. Grafika na 2017 vypadá moc hezky, všechno bouchá a ze hry kape filmovost kterou tvůrci nalezli již v těch původních CoD před patnácti lety. Mise se snaží o variabilitu - kromě klasického run&gun v kulisách WW2 hra přidává mírně neohrabané stealth mise, hodně nepohodlnou misi v kůži tankisty a vyloženě divnou mini část mise v roli stíhače chránícího letku bombardérů. Ale hraje se to pěkně. Point du hoc na začátku je fajn a závěr v koncentračním táboře je opravdu emocionální tečka, která je vkusně udělaná. Hra se navíc zaměřuje na "lidské příběhy" vojáků jednotky. Někdy je to fajn a působí to přirozeně, trochu i jako homage k Bratrstvu neohrožených, někdy je to patos až bída. Ale SP jsem dohrál a nelituji toho.
Co je trochu škoda, tak single se nevydává mimo hranice jedné postavy a jedné jednotky v rámci americké Big Red One od vylodění po konec války. Není zde kampaň za Brity, Rusy nebo přesun v prostředí třeba do Itálie, Afriky nebo Tichomoří. Což je škoda. Ale je možné že si šetří náměty na další pokračování. Pokud bude.

The Bad

No a pak jsem se pustil do multiplayeru. Jak jsem psal v úvodu, staré WW2 CoDy byly na střední mode srdcovka. Svého času jsme měli s kamarády i klan a hrály na gameparku jednu mapu za druhou. Dokonce jsme se pokoušeli účastnit Intel ligy. Ne moc úspěšně teda :))
Jak hrozné bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že MP je protkán nehorázným lootboxovým systémem, který nejen dodává do hry celkem hezké uniformy, ale také naprosto rušící skiny na zbraně v barvách neonového poutače, které jsou ve hře z WW2 jak pěst na oko, ale především je v nich uzamčená dobrá půlka zbraní! Chceš nové zbraně. Kupuj lootboxy ! A nebo třeba raritní verze (skiny) i ke zbraním, které normálně získat jde. To bych neviděl jako trabl, kdyby šlo jen o vizuál, tyto verze zbraní však přidávají i statistické výhody (lepší zisk XP a podobně). Po dvou letech v provozu je navíc hra prakticky mrtvá. Kromě nekonečného mlácení se v minimapě shipment (což je pouze reinkarnace stejnojmenné mapy z CoD MW) funguje snad je mód Ground War (což je vykrádačka conquest ze série Battlefield), Team Deatmatch a možná Domination (klasické obsazování a držení bodů). Zbytek módů je mrtvý úplně nebo polomrtvý. To není hezká vizitka.


The Ugly

Opět multiplayer. I když teda člověk zatne zuby a řekne si, že vydrží s nižší variabilitou zbraní, nějak vydrží ty otřesný skiny i všudypřítomný lootbox systém kterým vás hra fackuje ze všech stran, přijde poslední rána do hlavy. Hackers. Ano, hra je naprstý free-for-all pro hackery všeho druhu. Prakticky v půlce zápasů člověk narazí na hackery, kteří se tím nijak netají. Střílí vás s chirurgickou přesností, mají šílené K/D nebo i jen stojí na jednom místě a zabíjí přes celou mapu. Naprostá anarchie. Někteří hackeři šli dokonce tak daleko, že to mají napsané v profilu a vysmívají se tam necheatujícím hráčům. U dva roky staré hry, která se stále prodává za 60usd je to komedie. Navíc od jedné z nejbohatších firem na herním trhu. Ano, každý oblíbený kompetitivní titul má nějaký ten problém s nepoctivými hráči, to je fakt. Activision ale naprosto rezignoval na jakékoliv řešení. Hráče prakticky není možné ani nahlašovat, v matchi není report tlačítko. Když to srovnám jak to funguje třeba v R6:Siege...no tak to srovnat nejde.

Multiplayer teď zažil trochu vzestup kdy do hry najeli hráči co to koupi za výhodnou cenu na HB (jako já), ale toto si myslím rychle opadne a hra bude mrtvá. Dva roky po vydání. Pokračovatel CoD 1&2, které se hrály mnoho let po vydání (snad i dnes je možné najít servery). To je smutné. Velice.


Závěrem

Pokud hru hrajte kvůli SP nebo Zombies (které si ale moc neužijete pokud nedáte dalších 40 USD za season pass kde jsou další příběhové kapitoly) asi budete spokojeni. Možná. Ale má kvůli 5 hodinám slušného singlu smysl dát 60 USD? Pro mě by asi nemělo.
Pokud jste měli v úmyslu hrát MP, pak vás důrazně varuji. Je docela dobře možné že budete zklamáni. Hořce.
Pokud jste hackeři, tak asi popřeji příjemnou zábavu.
Je to celé takové...mrzuté.


PS: Na PS4 a možná i na Xone je situace s hackery prý lepší. Tak to bude v pohodě třeba tam :)

Pro: grafika, SP kampaň (do jisté míry)

Proti: lootboxy, rušivé skiny, hackeři, nulová vůle inovovat v rámci žánru i série

+15 +16 −1

SnowCraft

JumasJumas
Dohráno
  • PC 50
Koulovačka, kdo z nás ji nikdy nezažil? Sněhové řemeslo ji však přináší v míře, jakou jsem v reálu dosud nepoznal. Dostal jsem k dispozici tři červeně oblečené panáčky a proti mě se stavěla čím dál tím větší přesila zelenokabátníků.

Počáteční kola jsou vcelku jednoduchá, ale postupně začíná značně přituhovat a někdy jsem měl co dělat, abych to všechno zkouloval. Snowcraft je fajn záležitost na odreagování, která se vyznačuje jednoduchým ovládáním a někdy vyžaduje pekelné soustředění.

Pro: koulovačka, panáčci, ovládání

Proti: po čase stereotyp

+15

Cat Quest

StradyStrady
Dohráno
  • PC 65
Cat Quest je pěkná pohádka, něco jako kocour v botách. "Kočičák ve zbroji s kouzly".

Cat Quest je povedená říčka vše se odehrává na jedné vetší mapě. Jediné co děláte je že plníte jeden úkol za druhým. Zabij příšery, vyčisti jeskyni, pokoř nepřátele. K tomu vám pomáhají kouzla, zbraně, zbroj a to je vše.
Hlavních úkolu ve hřeje asi tak osm ale aby jste je mohli dokončit je potřeba plnit vedlejší úkoly a tím si zvedat levely či získat důležité schopnosti.

Verdikt: Cat Quest trpí velkou opakovanosti. Jeskyně jsou skoro identické, asi jen deset druhů nepřátel. Hned první kouzlo je asi nejlepší a řeší skoro vše ale i tak mi hra padla do noty. Dobře se hrála a docela bavila. Upravit pár věcí a Cat Quest by mohl být o mnoho lepší než je. Možná se to tvůrcům povedlo už Cat Quest II, které jednou určitě vyzkouším. 65%

Pro: Pohádkovost, Kouzla.

Proti: Zbytečně mnoho stejných úkolů.

+15

Minecraft

bukrrCZbukrrCZ
  • PC 100
  • PS3 80
Tento fenomén mi nějakou dobu zabrzdil postup v plnění Herní výzvy 2019. Naštěstí můžu jeho hraní zúročit v jednom z bodů výzvy.

Minecraftu se mi těžko něco vyčítá. Své nehezké a ohyzdné desítky hodin v něm odehrané, jsem trávil hlavně v surival modu v offline režimu. Právě posledně jsem zavítal na server kamaráda a pořádně jsem okusil hraní ve více hráčů. Potvrdilo se mi, že hráči jsou všude stejní .

Kde jinde se můžete artově vyřádit s podobně (labilně) laděnými druhy? Zčistajasna se nám stěna hory (kolem které jsme začali stavět naše království) proměnila na obrovskou plochu s textem "arbeit macht frei". Kdo jsme, abysme někoho utlačovali v jeho výtvarném umění? Nechali jsme to tedy tak a rozhodli jsme se podpořit mladého a nadějného umělce. Proto jsme na střechu opodál stojícího Dragonsreache postavili říšskou orlici. Při jejím slavnostním odhalení nechyběl ani ohňostroj.

Minecraft je zenová záležitost. Bez hranic (na správném serveru jakýkoliv hranic) a stále neuvěřitelně zábavná. Díky poslední návštěvě v něm jsem dokonce potkal fajn lidi. Skupina lidí stýkajících se i mimo Minecraft. Oblékajících se do bílých prostěradel.....

Myslím, že když o Minecraftu napíšu, že se jedná o víc, než jen hru, nebude to tak laciný tvrzení.

Herní výzva 2019 - 3. "Herní kutil"
+15

LEGO The Lord of the Rings

StradyStrady
Dohráno
  • PC 70
Další Lego hra je za mnou. Tentokrát jsem se ponořil do světa fantasy Pánu prstenu, kterému moc neholduji.

Jako ve všech Lego hrách i LEGO The Lords of the Rings vychází z nějaké předlohy, tentokrát z filmované knižní předlohy Pán Prstenu. Filmy jsem sice viděl a pamatoval jsem si jen pár momentu ale hra mi připomněla mnoho zapomenutého. Co mě nejvíc zaujalo byla hudba, předpokládám že Lego má licenci na hudbu z filmu, kterou jsem absolutně zapomněl. Hudba dává hře tu správnou temnou atmosféru.
Herně se Lego hry vlastně nemění, spíš je otázka co adaptují a jak se jim to povede převést do lego světa. U Pánu prstenů se to povedlo velmi dobře, storymode je skvělý. Jak u Lego her bývá zvykem i zde sbíráte plno věcí (stříbrné kostičky, sbírání předmětů, v misích hledání pokladů atd), je toho opět dost. Bohužel poprvé u Lego hry jsem se potkal s obrovským množstvím bugu. (Například ve freeplay modu nejde dohrát poslední mise). Další vetší problém byl se skákáním, postavička skákala úplně jinam nebo neuměla přistát na malé plošince, prostě jí ignorovala. Lego hry provází bugy ale ne takové množství na jaké jsem narazil v The Lords of Rings.

Verdikt: Kdybych to měl vše hodnotit zvlášť tak storymode určitě 80% k tomu parádní hudba +5%. Bohužel velké množství bugu, které bych ohodnotil i - 40%, to bych Lego The Lord of the Ring poslal do průměru. Ale pokud se podívám zpět, tak hra mě opravdu bavila a kdybych hrál jen storymode asi bych ani nenarazil na tolik bugu. Protože jsem posedlí perfektivizmem 100% musel jsem si projít i slabší část hry. Myslím že 70% je dobrý kompromis.

Pro: Dobré převedení do Lego světa, Hudba.

Proti: Bugy a bugy.

+15

The Walking Dead: Season Two - Episode 4: Amid the Ruins

CrisBentonCrisBenton
Dohráno
  • PC 85
Tak se blíží ke konci i 2.série TWD, ovšem co se týče čtvrté epizody a akce v ní, tak mi přišla nejslabší a řešili se zde spíše věci, které nebyli tak úplně podstatné.

I zde se ke grupě přidali další přeživší, takže jsme opět silnější a početnější, na druhou stranu nás opět někdo musel opustit, ale to už v této není žádná novinka. Zásoby dochází, léky dochází, chodci se rozmnožují a boj o holý život je čím dál tím více náročnější. Navíc napadal sníh, takže většina má i problém s teplem. Na druhou stranu, závěr této epizody byl hodně nečekaný a aspoň čtvrté pokračování trošku vylepšil, co se týče akce.

Konec je za dveřmi, takže jsem velmi zvědav, jak to celé dopadne. Zatím se to vyvíjí velmi zajímavě, tak doufám, že konec bude povedený, ale uvidíme, nechám se velmi překvapit.

Pro: Příběh, atmosféra, hodně postav

Proti: Krátká epizoda, méně akce

+15

Gears of War: Ultimate Edition

bukrrCZbukrrCZ
Dohráno
  • PC 80
Tahle testosteronem čpící, krvavá a masitá střílečka dokáže (i po těch letech) ukázat, proč je její statut LEGENDÁRNÍ. Masitou nezmiňuji kvůli pohyblivým horám svalů, které si sjednoceně říkají Delta One. Střílení do nepřátel nebo jejich porcování motorovkou je díky Unreal enginu pořád zábava. Akční pasáže působí díky monumentálnosti hry ještě o úroveň výš než "jen" epicky a vylepšení grafiky v tomto případě je jen malá bonusová třešnička na dortu.

Gears of War jsem na Xboxu 360 nikdy nedohrál. Při hraní jsem se přemlouval a snažil se nemyslet na neohrabané pohyby hlavní postavy a tuhý kořínek nepřátel, obzvlášť v lokacích, kde se na mě sypali nepřátelé ze všech stran. Bez ovladače jsem si hru užil mnohem víc.

Technický stav je dost problém. Propady FPS, nespuštěné skripty nebo zasekávání se o neviditelné předměty, případně propadávání se do textury. Bohužel to strašně sráželo atmosféru hry. Uměla inteligence nefungovala v situacích, kdy se Marcus a spol rozdělí na dvojce. Jakmile se Marcus a (většinou) Dom vydali někam sami, jakoby parťák uměl jen jeden příkaz - jdi rovně. V podstatě žádné střílení nebo krytí a jediné na co byl v přestřelkách dobrý, bylo to, že fungoval jako cíl pro nepřátelé, což zrovna v souboji s Brumakem bylo o nervy. Někdy se pro jistotu ani nehýbal a prostě se portoval na checkpointy.

Technické nedostatky sráží atmosféru, ale hlavní core hry stále funguje a to víc než dobře. Hordy nepřátel v kombinaci s Marcusovou motorovka udělají pořád dost (ne)parády. Dospělost příběhu a zároveň jeho jednoduchost (zachraň svět) padne skvěle do atmosféry hry.

První Gearsy jsou přímočará akce o záchraně světa. Dost zamrzí nemožnost pokračovat v hraní dalších dílů na PC, protože mě dost zaujal svět vystavěný kolem bojů lidí s Locusty, ať už kvůli designu nepřátel, tak třeba i kvůli architektuře. Klidně bych se rád po těch letech zbavil přesvědčení, že "hory svalů" nemusí být vždy jen parodující a s nadsázkou vytvořené postavy.

Herní výzva 2019 - 7. "Hra roku"
+15

Golden Axe III

flack007flack007
Dohráno
  • SegaMD 85
Herní výzva 2019 #10 „Barevný svět“

Hra, kterou jsem kdysi hrála se spolužákem ze základky na jeho Mega Drivu nebo nějaké té čínské kopii, fakt netuším. Dlouho jsem jí hledala, protože jsem si nemohla vzpomenout na její název a nyní, když jsem jí a plno dalších her pro SMD mohla přes emulátor spustit na svém PC, jsem znovu tam, kde jsem před několika lety byla. Zažraná s nutností postoupit dál, ať to stojí spoustu nervů a píle.
Jsem neskutečně nadšená z toho, že jsem po tak dlouhé době Golden Axe mohla vyzkoušet. Jsem si jistá, že jsme tenkrát hráli tento třetí díl Sekyrky, i když ruku do ohně bych za to nedala. Na rozdíl od předchozích dílů, trojka působí daleko hezčím prostředím, má více animací, upravený soundtrack a dvě možnosti – cesty, jak dokončit úroveň.
Ovládání je jednou z těch největších výzev a po sérii prvotního umírání se nakonec hráč dostane k tomu, že celým světem projde jako malinou. Je to někdy k vzteku, ale po pár seancích se lze dostatečně vypiplat, aby následně zemřel u bosse po první ráně a celé to jel od znovu, než dokončí celou hru.
Vzpomínám na duely, u kterých jsme pod náporem stisku tlačítek naprosto zničili ovladače, tak jak to zažívají hráči při bojovkách typu Tekken. No, bylo to opravdu krásné dětství.
V porovnání s předchůdci série se tato lépe ovládá a přijde mi o něco jednodušší. Úprava animací rozhodně pomohla (a troufám si říct, že byly i upravení hitboxy a je tak hra více fér). Vylepšené prostředí bylo na svojí dobu pořádný pošušňání, ale pamatuju si na hudbu a zvuky, které mě neskutečně rozčilovali. Tenhle dojem jsem si znovu obnovila a myslím si, že hudba z prvního i druhého dílu je daleko lepší.
Golden Axe III bych nazvala Dark Souls mého dětství, protože ten pocit, když může hráč postoupit do další obrazovky nebo zabije bosse je naprosto totožný jako v té hardcore hře od From Software. Je skvělé, že když jsem tuhle hru zapnula znovu, tak mi dokázala předat přesně, to co předávala, když jsem s ní trávila čas před 20 lety. Vzteky jsem nevěděla kudy kam a jak rychle jsem hru zapnula, tak jsem jí zase vypnula. Ochota dokončovat hry se mi za tu dobu krapet ztenčila. Na druhou stranu ty všechny vzpomínky mě donutili to zkusit znovu. Následovaly chvíle, kdy jsem si mazácky prošla první úrovně hry a říkala jsem si, že je to přeci lehké. Až mě ze sna probudil první boss, který mě totálně vypekl a já musela hrát od znovu. Nakonec se hráč naučí všechny pohyby, fíkle, správné využití magie, útok ze vzduchu nebo jak daleko stačí stát od nepřátel, aby je zasáhl a oni jeho skoro vůbec. To je právě ta zábava. Ne, projít celou hrou na jeden zátah, ale právě to objevování všech slabin svých nepřátel, aby to mohl zužitkovat. A ten pocit, když se to celé dohraje. K nezaplacení!
+15
Zobrazit další komentáře

Nejlépe hodnocené komentáře
(za posledních 30 dní)

  • Flowerpot Silent Hill 2 +28
    Napsal Flowerpot, 18 dní
    Remake. Silent. Hillu. Dvojky. Sa. Podaril. Nejak tomu stále nemôžem veriť, pretože som…
  • Jumas Dishonored 2 +26
    Napsal Jumas, 24 dní
    Dishonored bylo zjevení. Když jsem se k němu a k jeho rozšířením dlouho po vydání…
  • H34D DOOM + DOOM II +25
    Napsal H34D, 26 dní
    Remasterovat původní Doom určitě byla jedna z největších výzev, které doposud masteři…
  • LaughingMan Silent Hill 2 +23
    Napsal LaughingMan, 6 dní
    Začínat s hororovým žánrem Silent hillem má jednu nevýhodu, žádná jiná hra vám poté…
  • Vivaldi Beyond Good &… +23
    Beyond Good & Evil
    Napsal Vivaldi, 8 dní
    Na úvod by som mal asi povedať, že v čase, keď Beyond Good & Evil vyšlo prvýkrát, nemal…
  • Bursoft Astro Bot +23
    Napsal Bursoft, 22 dní
    Každý, kdo dohrál Astro's Playroom tak nějak tušil, že tu existuje potenciál na něco mnohem…
  • Adieu Alan Wake II +23
    Napsal Adieu, 12 dní
    Jestli bylo Disco Elysium postmoderní hrou, Alan Wake 2 představuje tak bytostně čisté…
  • Bursoft The Invincible +21
    Napsal Bursoft, 7 dní
    Pro stárnoucí fotry je toto gamifikované vyprávění, kde stačí držet jedno tlačítko a…
  • rikuhahl What Remains of… +21
    What Remains of Edith Finch
    Napsal rikuhahl, 25 dní
    No co to je tohle? Jsem si mylně myslel, že si jdu zahrát walking simulátor a budu pobíhat…
  • adam.kulhanek God of War +21
    Napsal adam.kulhanek, 11 dní
    Jako PC hráč jsem se doposud s hrami ze série God of War nesetkal, avšak sem tam jsem zhlédnul…