Nejlépe hodnocené komentáře
Advent Rising
Homeworld
Hra je naprosto geniální svou komplexností, kdy každá jednotka spolehlivě funguje jen na něco a pro vítězství musíte stavět až do konce hry skoro všechno. Pohyb v 3D prostoru je intuitivní ale pro lidi s horší prostorovou představivostí bude pravda trochu problémem,stejně jako chaos, který vznikne, pokud budete mít o něco větší flotilu a střetnete se s podobně velkým nepřítelem. Epičnost příběhu, který si říká o zfilmování, navíc podbarvuje skvěle namixovaná hudba, která dává vyniknout monstrozním rozměrům vesrmírného prostoru a monumentálnosti vlastní mateřské lodi....
Pro: Atmosféra, 3D prostor, intuitivní ovládání, rozmanitost plavidel, nutnost kombinace
Proti: Lehce chaotické při větším počtu lodí, nemožnost dávat rozkazy při pauze
Divine Divinity
Můžete hrát za bojovníka, přeživšího (zloděje) nebo mága (kterého jsem si vybral já), přičemž u každého povolání si lze zvolit, zda se bude jednat o ženské nebo mužské pohlaví. Velmi se mi zamlouval vývoj postavy, kde po každém levelu získáte jeden dovednostní bod, který můžete bez ohledu na zvolené povolání udělit jakékoli dovednosti. Oproti jiným RPG se tu vyskytuje velké množství knih, po jejichž přečtení jsem se dozvěděl mnoho zajímavých informací. Je zde i nespočet postav, od kterých dostáváte úkoly, které můžete plnit v jakémkoli pořadí. Nejednou jsem si musel dávat pozor, abych si při rozhovoru s nimi nezhoršil reputaci nevhodnou poznámkou na jejich adresu.
Jako v první hře jsem se tu setkal s bestiářem (seznamem zabitých příšer), což považuji za geniální nápad, který mi ve hrách tohoto ražení vždy chyběl.
Přece jen není toto kvalitní RPG bez chybičky. Namlsán videi z Diabla II, jsem se mohl těmto jen smát, ale jako hlavní zápor vidím poslední třetinu hry (od pouště do konce), kdy se hra stává nudnou a konec jsem již vyčkával, jak vydání Mafie II.
Pro: jakákoli postava může mít jakoukoli dovednost, knihy, bestiář
Proti: videa, poslední třetina hry
Call of Duty
Prostředí je celkem atraktivní a hra za tři různé strany aspoň trochu rozbijí dojem stereotypu, protože, když už zůstávají úkoly vesměs pořád stejné, tak se mění aspoň reálie, kde se děj zrovna odehrává. Tenkrát mi hra přišla i graficky docela atraktivní, jak by si vedla dnes si netroufám odahdnout, to bych si ji musel znovu zahrát a na to už nemám chuť. Dvojí dohrání podle mě stačilo. Onen tolik zbožňovaný MP jsem si zahrál jen asi třikrát s kamarádem, takže hodnotím jen na základě singlu :)
Pro: Kvalitní FPS z druhé světové, při prvním hraní opravdu zábavné, skripty, atmosféra
Proti: Koridorovka, skripty,
Mafia II
Čím začít, když ne příběhem? Právě příběh byl motorem první Mafie a právě kvůli němu se ke hře lidé vracejí i po letech, když grafika ztrácí na blyštivosti a ani herní principy už nestačí na současou špičku. A proto je moc dobře, že děj druhé Mafie je hodně nadprůměrný, ikdyž i zde je jasné, že původně měl být o dost delší. Mnoho věcí bylo z příběhu "vystrčeno", proto vězte, že pokud se budete ke konci děje lehce ztrácet, vězte, že nejde o problém vašeho intelektu. Ale o tom také až později. Jak je známo, děj se odehrává v období od konce druhé světové války do poloviny šedesátých let minulého století. Hlavní hrdina je Vito Scaletta. Dál se nemá cenu rozepisovat, to už přece všichni ví, proto zde nebudu omílat dávno známá fakta. K příběhu tak nemá cenu cokoli dodávat, ani spoilerovat se mi totiž nechce, navíc to není úplně košer vůči těm, co hru ještě nehráli.
Přejděme k další výraznému plusu a tím je město Empire Bay, které je až neskutečně detailně zpracované. Dovolím si dokonce tvrdit, že i Lost Heaven z první Mafie nebylo hezčí, ale to už je věc názoru. Velká škoda, že si Empire Bay moc neužijete, příběh je krátký a na některá místa se ani nepodíváte. S tím se ale bohužel nedá nic dělat.
Další klady už jen ve zkratce: báječný jízdní model (vážně paráda a jedna z mála věcí, která se dokáže vyrovnat původní Mafii), výtečné dialogy (beze srandy, jde fakt o špičku mezi hrami), nádherné efekty počasí (jen počkejte, až budete zírat na nádherné Empire Bay pod sněhovou pokrývkou), zajímavé charaktery, povedené cut-scény, kompletní česká lokalizace (s kvalitou dabingu už to takové terno není, některé postavy mluví naprosto bez emocí), orchestrální hudba (zažijete při akčních pasážích), dobový soundtrack (rádia, ať už v autech nebo v domě), opravdu povedené vizuální zpracování, a v neposlední řadě také skvělá optimalizace pro naše pc.
To by bylo ke kladům asi všechno. Záporů není mnoho, ale čím méně jich je, tím jsou závažnější. Vlastně je lze rozdělit do tří skupin. První skupina představuje největší problém, za který může vydavatel Take 2. Tento problém tkví v extrémní osekanosti celé hry. Chvílemi si dokonce přijdete, že nehrajete full verzi, ale že se účastníte beta-testingu, při kterém máte k dispozici omezené množství obsahu. Stačí se jen trochu pozorněji podívat na děj celé hry, ve kterém naprosto absentují vedlejší mise a to vzhledem k tomu, že je příběh lineární jak prkno, jde o poměrně výrazný problém. Vývojáři tenhle problém omlouvali tvrzením, že by nás vedlejší mise jen rušili od hlavní dějové linie. Jenže v tom případě na vás čeká jen 10 hodin hraní a pak už nic. Prostě nic. Tam, kde byla v Mafii I volná a extrémní jízda, je zde pouze možnost hrát celý příběh znova. Vedlejší mody zde prostě nejsou a to už je opravdu výrazný zápor, protože ani ve městě se nevyřádíte. Ano, i zde měly být možnosti, jako kupování automobilů, ukazatel respektu (když zabíjíte nevinné lidi, respekt se snižuje) a podobně. Bohužel, některá "prozíravá hlava" v Take 2 si řekla, že lidem nebude vadit, když dostanou osekanou hru. A když se jim to nebude líbit, můžou si přece všechny tyhle "nadstandardní" věci přikoupit formou dlc. Chceš se dozvěsět, jak to dopadne s Vitem? Zaplať 10 éček a můžeš si zahrát poslední tři mise. Chceš si kupovat výstavní automobily? Hoď sem další chcechtáky a můžeš si dělat co chceš. Jasně, dlc jsou hitem nynější doby a můžou být i prospěšné prohráče, kteří si přikoupí některé věci navíc, které mezitím autoři dodělali. Jenže tohle není případ Mafie II. Všechny tyhle dlc (různé balíčky, nadzemka a zakončení příběhu) už jsou přítomny ve hře!! Všechny tyhle "nadstandardní" featurky už jsou na vašem harddisku, jenom jsou zamčené a vychytralé Take 2 vám po zaplacení pošle pouze kód, abyste mohli hrát to, co mělo být v základu.
Ve skupině číslo dvě jsou zastoupeny problémy, týkající se primárnímu zaměření na amarický a tím pádem hlavně konzolový trh. Jsou to drobnosti, ale o to více zamrzí. Třeba taková drobnost, jako nemožnost odhodit zbraň. Podle vývojářů nepotřebná věc, jenže na co je vám potom zbraň bez nábojů, která se vám při přestelce jenom plete při přeměňování zbraní? Kdyby byl alespoň ve hře přítomen inventář, kde by šlo pohodlně přeměňovat zbraně bez obavy, že vás někdo mezitím zastřelí. Ten zde ale rovněž není, což je další drobnost, která ale v první Mafii našla velké uplatnění. A to nemluvím ani o tom, že pod kabátem můžete nosit celou zbrojnici. 4 samopaly a brokovnice? Není problém, pod kabátem je dost místa i na lehký kulomet. Hlavně, že se tvůrci dušovali, že snaží o co největší realističnost.
Třetí skupina je souhrnem záporů, za které můžou pouze tvůrci sami - bugy a hodně špatně rozmístěné checkpointy.
Závěrem se sluší i přes všechny vyjmenované zápory říct, že Mafia II je nadprůměrná hra se skvělým příběhem a nádherným městem, která vám ale momentálně vydrží na jeden, možná dva dny. Kromě příběhu a města vám nemá co nabídnout. Playboye nic nezachrání, ač nejde o špatný nápad. S extrémní jízdou prosím nesrovnávat, jde totiž o úplně jinou ligu. Doufám, že víte, jak to myslím. Hra měla ohromný potenciál, který bohužel ani z poloviny nevyužila a věřte nebo ne, na prodejnosti se to jistojistě odrazí. Není divu, že průměrné hodnocení hry je okolo 80%. Takové si totiž hra zaslouží. Další promarněná šance. Díky Take Two!
Pro: příběh, Empire Bay, jízdní model, dialogy, efekty počasí, cut-scény, ucházející lokalizace, zvuky, orchestrální hudba, dobový soundtrack, grafika
Proti: Extrémně osekaná verze-chybí vedlejší mody, vypuštění některých prvků, které obohacovy hratelnost, zakončení příběhu; rozmístění checkpointů
Puzzle Quest 2
Oproti prvnímu dílu se Puzzle Quest II liší víceméně pouze v drobnostech, hlavní koncept - tudíž vyřešit jakýkoli problém pomocí spojovaní stejných gemů - přetrvává. Nově se pohybujete v rámci jediného města (a podzemí pod ním), odpadá dobývání měst z jedničky a použivání mountů, na druhou stranu přibývá možnost zabíjet nepřátele kromě spojování lebek a kouzlení také zbraněmi(které se "nabíjí" pomocí speciálních akčních gemů).
Příběh v podstatě nestojí za to ani sledovat, je to jen velmi chabá kulisa k tomu, abyste mohli chodit rozsáhlými dungeony a mlátit všechno, co se jen pohne. Ale právě to je možná hlavní slabinou hry - zabíjet musíte pořád, všechno, i když je potvora několikrát slabší než vy. Pak už je to jen nuda - potvoru zabijete snadno, ale musíte u ní i tak strávit docela dost času. Hra tak brzy sklouzne do stereotypu a vy jen vzpomínáte na to úžasné tlačítko "Avoid" z prvního dílu.
"Nové" jsou i některé minihry - například hledání skrytých předmětů, zneškodňování pastí nebo třeba lootování beden. Příjemná je možnost několikrát upgradeovat vybavení, naopak použivání lektvarů jsem ani nevyzkoušela a přišlo mi zcela zbytečné.
Celkově vzato PQ neohromí ani neurazí, nenabízí nic nového, co by bylo ve hře nějak zásadní, víceméně jen použivá staré osvědčené koncepty, ale pokud se vám líbil předchozí díl, bude i tento. Bohužel(možná i bohudík, pokud máte málo času), kvůli repetitivnosti dorostlé do obludných rozměrů nelze ke hře sednout a hrát ji třeba 2 hodiny vkuse - neustále stejné zabíjení potvor vás prostě bude nudit. Ale pokud vám vyhovuje zapnout hru na 20 minut, zabít jednu dvě potvory a skončit, je to hra právě pro vás.
Pro: nové puzzly, možnost vylepšování zbroje
Proti: jednotvárnost, ne příliš nápadití nepřátelé, téměř chybějící příběh, nemožnost vyhnout se slabším nepřátelům
StarCraft II: Wings of Liberty
Starcraft 2 je podle mého starý skvělý Starcraft v novém kabátě. Pěkném kabátě. Je tomu už drahně let co jsem „jedničku“ dohrál, takže mi „jen“ tento nový kabát zcela vyhovoval, protože pár vylepšení zde je. Vylepšení na skvělé hře? No paráda.
Jelikož si potrpím na podání příběhu kampaně, byl jsem u Starcraftu v sedmém nebi. Celý příběh podaný pomocí úžasných „cinematics“ se skvělou hudbou byl „strhujícně-vtahující“. K tomu menší animace před-po každé misi a možnost rozhovorů s aktéry příběhu. Perfekt.
Nevěřil jsem, že by opravdu bylo možné udělat každou misi „jinou“. Spousta her se tím holedbá a na konec skutek utekl. U Starcraftu tomu tak opravdu je, každá mise je specifická tzn. zábavná. Stereotyp nehrozí. Nicméně mému stylu chybělo více klasiky. Vybuduj základnu a v klidu pomaloučku polehoučku znič všechny ostatní. Spousta misí je - udělej tamhleto tohleto dosáhni tohoto bodu bum bum za 20 minut hotovo. Taky fajn.
Vytuněný starý dobrý Starcraft, mě velice pobavil.
PS: jen taková poznámka k ovládání jednotek. V nějakém komentáři jsem se dočetl o dementním chování jednotek (v některých případech souhlas). Podle mého je tomu spíše naopak. Za dementní by možná šla označit nemožnost společného výstřelu z yamato ganu a neutočení nepřátel na opraváře, což není 100%ní a na vyšší obtížnost to možná ani neplatí. (hrál jsem na normal)
Taky jsem se kolikrát rozčiloval, že by bylo logičtější, kdyby se některé jednotky v určité situaci chovali „jinak“, pak jsem si je ale představil v situaci odlišné, ve které by mě jejich „jiné“ chování rozčílilo úplně stejně.
Např. by mě štvalo: samostatné skládání artilerie, když na ni nepřítel utočí zblízka a přitom má rozkaz rozložená střílet na konkrétní cíl, nemožnost těžařů vypořádat se s malou hrozbou když ostatní bojovníci jsou mimo oblast, kdyby medici nešli při rozkazu attack společně s bojovníky do bojové vřavy, i když neútočí, tak u bojového pole léčí atd.
Sečteno podtrženo inteligence jednotek mi přijde dobrá.
Pro: příběh,PODÁNÍ PŘÍBĚHU,svižnost,vylepšený starý skvělý starcraft, variabilita misí
Proti: mušky v inteligenci jednotek,pro mě málo "klasických"misí
Jurassic Park: Trespasser
Pro: volnost pohybu, ukazatel životů, atmosféra, fyzika, nejeden památný moment, systém manipulace s předměty
Proti: systém manipulace s předměty, podivné držení větších zbraní, nekteré logické hádanky, nudná intra
Which
Jak už psali jiní přede mnou, principem hry je nalezení všech klíčů, kterými postupně otevíráte dveře a nakonec se snažíte opustit dům, v němž se nacházíte. Všechny pohyby provádíte pomocí šipek a myši, přičemž veškeré ovládání (a nejen to :)) je nakreslené na zdech výše zmíněného domu.
Určitě si Which ještě někdy zahraji (minimálně ve 3D), což doporučuji všem, kteří tak ještě neučinili a doufám, že bude (klidně i placené) pokračování.
Pro: freeware, atmosféra, dva alternativní konce, ovládání na zdech a možnost hrát ve 3D
Proti: prozatím bez pokračování
The Saboteur
Sabotér je tak trošku křížencem všech MA, které jsem kdy hrál.
Sabotér má jeden veliký klad - hlavního hrdinu. Je sice drsný, ale tak akorát, sarkastický tak akorát, sprostý tak akorát. Trošku mu ubírá, že je prakticky nesmrtelný (i na nejtěžší úroveň) a to díky zpropadenému autohealu. Uznávám ale, že jsem ze střechy spadl při misi tolikrát, že jsem za AH byl nakonec rád.
Příběh není nijak originální (bohužel nepřekvapí ani konec), ale stačí. Problém vidím ve vyprávění děje. Začínáme v přítomnosti, potom nás hra hodí do jakéhosi prologu, ve kterém jsou představeny snad všechny postavy, kterém během hry potkáte. Podle mě prolog není dost dlouhý na to, aby se v něm objevilo 10 nových postav.
Jinak si hra s vyprávěním příběhu poradila dobře, jen seznámení se s Julesem mohlo trvat déle, abychom skutečně toužili po pomstě.
Po technické stránce stále vede GTA4. Jízdní model je divný, destrukce plechů aut je velmi slabá apod. Přestřelky taky nejsou kulervoucí, ale stačí to. Já osobně bych toužil po lepším zvuku jednotlivých zbraní.
Šplhání a podobné blbinky mě bavily víc než v AC, protože jsem měl pocit, že mohu více ovládat směr, jakým se sabotér požene. Stejně tak se mi líbila skutečnost, že ne na všechny budovy šlo vylézt.
Náplně hlavních misí mě bavily hodně, jen těch interiérů bych přidal. Vedlejší mise jsou všechny najedno brdo a sabotáže nejsou povinné, takže neurazí. Mně osobně bavilo zavařovat Náckům.
Nápad "vybarvování" města je naprosto dokonalý.
Podtrženo a sečteno, bavil jsem se. Děj mě bavil (jen kam zmizela Skylar???)a odsejpalo to. Jen jedna věc je napováženou - hrál jsem na FUCKEN HARD a měl jsem problém jen u závodů a u pár misí. A to jsem lama! Hry jsou opravdu stále lehčí a lehčí.
Dotaz - bylo už ve čtyřicátých letech autorádio?
Pro: vizáž hry, hlavní hrdina, vedlejší hrdinové, hlavní mise, PERKY
Proti: umělá inteligence Nácků je nulová; prolog by potřeboval víc času; podoobné gta, co se týče výběru misí; nesnáším francouzskou hudbu
FIFA 11
Hra sice působí plynuleji a ladněji než kdykoliv předtím a třeba taková práce stoperů (odhlavičkovávání) při nakopávaných míčích je dokonalá, stejně tak hra tělem se vcelku povedla (i když statnější hráči mají možná až moc velkou výhodu). Ale celé to na mě působí, že vývojáři dali bránícímu týmu až moc velkou výhodu - hlavní průser je v tom, že odebrat soupeřovi míč je strašně snadné a s tím souvisí i nelidsky rychlé reakce AI - když chci třeba s křídelním hráčem dát rychlou zasekávačku do středu pole, tak mi tam v 90% případů bránící hráč stačí strčit nohu a míč mi ukopne. A samozřejmě je to čistý zákrok, protože hráči ve FIFě nějakým zázrakem většinou trefí míč. Když už se tu píská faul tak často rovnou za žlutou (celkově tu rozhodčí pískají dost podivně). Tudíž nezbývá než se k soupeřovi vůbec nepřibližovat, protože vám míč bud čistě ukopne nebo vás přetlačí - řešení je třeba rychlá kombinace na jeden dotek, kdy si AI moc neškrtá. Je to divné, ale poprvé mě ve fotbale bavilo víc bránit než útočit. Předpokládám že na konzolích je toto vyváženo nějakými ultra hustými kličkami, kterými se dá přejít 1 na 1, ale já jakožto typický PC hráč nemám gamepad a hraju to na klávesnici, na které se moc dobře kličky nedělají.
Goly jsem tak v polovině případů dal po fatální chybě AI, která mi míč bud přímo darovala, nebo jsem míč soupeřovi ukopl a běžel jsem sám na bránu. Obránci jsou v tomhle hodně hloupí a ukopnout jim míč vašim útočníkem není nic neobvyklého. Stejně tak fakt, že hráči občas sami nepochopitelně zaběhnou s míčem až do autu. Hodně divné jsou střídání, kdy hra zabere tribuny (zřejmě se během této doby loaduje animace střídání) a až po nějaké té sekundě se střídá. Když takhle AI střídá po jednom při každém přerušení hry mezi 70 a 90 minutou, tak to je pak dost opruz, kterému navíc nepřidává fakt, že hráči se v ksichtu vůbec nepodobají reálným předlohám a to ani u těch známějších hráčů. Další fujtajbl jsou replaye, které jsou blbě udělané a navíc se sekají - přehrát si něco v Instant replay v menu zápasu na klávesnici je vzhledem k debilnímu ovládání taky umění. Taktéž nevím proč při každém spuštění hry musím volit jazyk, volit soubor s nastavením, odklepávat že jsem srozuměn s autosavem a přeskakovat přihlašování na EA účet, kterej nechci.
Tak a ještě mi zbývá komentář, kterej je v české verzi příšerný, ale ani v anglické verzi to není žádný zázrak. To že se komentátoři často opakují je pochopitelné, ale nevim proč kurva při každé žluté kartě musí říkat něco ve smyslu "A může být rád, tohle mohla bejt klidně i červená". Také mi chybí větší dynamika, ono když hráč dostane ve vypjatém závěru utkání červenou kartu a komentátor jakoby bez zájmu jen něco málo kvákne, tak to na atmosféře nepřidá.
Krátce ještě k herním modům - Be a Pro je po pár zápasech těžká nuda, je to furt to stejný dokola. Sice o dost lepší jak minule, ale pořád tu není nic co by mě u toho udrželo. Větší propracovanost by určitě bodla (nelíbí se mi že si vytvoříte již hotovýho hráče a hned hrajete v Ačku - v tomhle má PES navrch). To Manager Mode je o dost lepší, i když i tady by se toho dalo hafo zlepšit (například nechápu proč AI nasazuje A. Hleba jako obránce).
Fifa 11 udělala krok dopředu, ale nutno dodat že takhle to mělo vypadat už před 3-4 roky. I přes viditelné zlepšení tu je pořád spousta věcí, které by se s trochou snahy dali udělat daleko lépe, ale to by primární cíl autorů musel být udělat kvalitní fotbal a ne "trochu to vylepšit a vydělat na tom zase pořádnej balík $ a za rok to stejný".
Pro: Obranná fáze, plynulost, ladnost, hra tělem, golmani, licence, soundtrack, krok dopředu
Proti: Příliš snadné odebrání míče, AI, replaye, střídání, Be a Pro, obličeje hráčů, český komentář
The White Chamber
Není to náročná adventura. Není to o kombinování předmětů. Ani to není příliš rozlehlá adventura. Je to hlavně o příběhu.
Hlavní postava má příjemný hlas a navíc jsou i české titulky.
Pro: Atmosféra, závěrečná pointa, více konců. Jednoduché, zaměřené spíše na příběh než hádanky.
Wolfenstein
Wolfenstein, ale samozřejmě úplně nenavazuje.Postrádá několik malých
věcí, prvků, variací, dějových možností atd.Pojďme se společně podívat na tyto
jednotlivé body.
1.) Režie hry a celková rozloha města na to, jaké je středně velké, by mohla
být větší a mohlo by zde být i více možností vstupů do jednotlivých
baráků, domů.Vždyť kolik z těchto domů zde je možne prozkoumat a do nich
fyzicky vejít ??? Do menšiny !!! .V každém tomto domě by se mohla odehrát nějaká
událost, jako např., soukrommá klubovna účastníků odboje, nějaké řešení
určitých situací, dále možnost vlastního pokoje, bytu, noclehu, jako je to
např.u série GTA.Nic z toho tu není, hráč nemá moc velký rozlet.
2.)Scénář, je poměrně malý a na to že se po čase přestěhujete se skupinou
odboje Kreiseu do centra města, kde se setkáváte dále a pořád se stejnými
lidmi, tak tady to pokulhává značně.Pozn."taky jsem si myslel a doufal, že
když jsem se stěhoval se skupinou odboje do centra města, že tam snad poznám
novou odbojovou skupinu, nové přátelé, nové příšery atd.".Nic z toho se však
neuskutečnilo a to mě zklamalo.
3.)Variace odpovědí, dialogů společně s jednotlivými lidmi a tím i následná variace
postupu děje příběhu, zde chybí. Děj, jak už jsem se zmínil, má stereotypní
režii a malý scénař, nic se zde moc nemění a od poloviny do konce je režie
plochá a stereotypní a tím i vše.Samozřejmě, jsou tu chvilky a vyjímky, ale
těch je zde velmi málo, na to jak je zde střední město.
4.)Zvukové stopy jsou kvalitní možná zvukově, ale po hudební stránce a
kreativitě je to opět stereotyp.Čekal jsem, že z toho bude cítit bojechtivá
atmosféra, jako z předešlého dílu, ale nic naplat, místo toho je zde cítit
umrlá a depresivní atmosféra.Jen pár vyjímek zde
je, např.mise: (Nemocnice, hrad Wolfenstein).
5.)Zbraňe jsou ok a jejich up-grade také.
6.)Grafika celkově je ok, Antialiasing, Anizotropní filtrování
stíny, světlost, v některých stínech by to mohlo být ostřejší.Vzdálené
objekty, jako např.pozadí a výplň hor s větrným mlýnem, by mohli být bez chyb
a kvalitnější a ne odfláklá silueta s hranatými texturamy.
7.)Fyzika postav ok, jen to odstřelování nohou a hlavy pomcí snajperky je
nerelálné až přehnané.
8.)Blatskowitz se stále vrací na stejná místa, když plní mise, "viz ta režie
hry".I v malém prostoru se udělat více variabilností !!!
9.)Medailon ok, ale pokud ho budete používat, tak nemá cenu si ani up-gradovat
zbraňe a můžete hru dohrát se základním samopalem.Vždyť na každém misijním
filmečku, je vždy vidět se samopalem, bez ohledu jakou zbraň zrovna v ruce
reálně drží.
10.)Technická režie a vektory kamer, např.u mezi filmečků ok, ale je jich tam
moc málo.
11.)Celkový můj dojem ? No, pokud si chcete zařádit, nepřemýlet a zastřílet si
do zrůd a zmutovaných"Hitlerovců", tak doporučuju.Jako celkově je to dobré,
ale chybí tomu vše o čem jsem se zmínil u jednotlivých bodů.To je ta
třešnička na dortu, ale obávám se, že v tomto případě bych použil termín
"Meloun na dortu". No, prostě společnost potřebovala rychle vydat další
díl, bez ohledu na délku, herecké obsazení postav, děje, jen aby nezůstala v herním
průmyslu po zadu.
:-)
Pro: Zbraně, Medailon, Grafika
Proti: Mizerná a malá režie, malý scénář, malé město, žádná noc, žádná variabilnost :-((
Amnesia: The Dark Descent
Amnesia se hraje více než dobře-žádné zapeklité puzzly nečekejte, vše je přísně logické. Potěší rovněž možnost pustit si ke hraní komentář tvůrců, který je opravdu zajímavý. Ve Frictional Games horory prostě umí a doufejme, že pro nás brzy připravý Amnesii 2 (konec by tomu skoro napovídal-ale můžu se mílit).
Pro: ATMOSFÉRA, zvuky, hratelnost, grafické efekty, přísná logičnost
Proti: Pro mě nutnost instalace opravného patche-bez něj mi hra při snaze vyvolat inventář vždy spadla...
Operation Flashpoint: Cold War Crisis
Pro: realita, příběh, dokonalý simulátor vojáka, české reálie, Trabant, editor...a to je pořád málo
Proti: bugy, bugy, bugy...
The Movies
Pro: zřejmě nejlépe zvládnutý simulátor filmového studia
Proti: po chvíli stereotyp, málo invence
Medal of Honor
Singleplayer: tahle část je patvar nejhoršího kalibru. Nepočítejte s reálným chováním zbraní, nepočítejte s vypiplanou hratelností. Tohle je skript jako čuně a navíc to lidé z Danger Close neumí tak, jako Infinity Ward a tak se mnohokrát stane, že se prostě něco zasekne a vy musíte restartovat úroveň, protože to jinak nejde. O lineárnosti mluvit nebudu, ta byla jasná už předem. Co mě ale překvapilo byl zajímavý "příběh", který alespoň měl nějaké rozumné vysvětlení a mise dávaly význam a nebyly jen nějakou bohapustým vyplněním herního času. Hra nabízí pohled na jednu událost z více úhlů pohledu a nutno podotknout, že se mi to zamlouvalo více, než u CoD. Zkrátka abych řekl pravdu, tak se singleplayer nepovedl, má sice několik momentů, které donutí k WOOOW efektu, ale takových chvilek je několik a především to je jeden a ten samý, akorát obměněný! 65%
Multiplayer: MoH měl tu čest, že jsem poprvé v životě zkusil beta verzi a i když jsem věděl, že se nic nezmění, hratelnost mě zaujala a právě proto teďka běhám po serverech a rozsévám smrt :D MP je totiž poměrně slušně vymazlený a právě z bety jsem čekal podobnou hratelnost i v SP, ale dělalo to jiné studio a já jsem si nedokázal uvědomit, že by tam mohl být tak propastný rozdíl! MP stránka je totiž to, za co nový Medal stojí, jestli máte problém s hektickým CoDčkem, nebo naopak s otevřeným BF, myslím si, že MoH je zlatá střední cesta. Vylepšování zbraní máme sice i zde, ale konečně jsou pryč prasečinky, které dělali z MP hráčů v CoD terminátory a Usainy Bolty. A podobné reálné zpracování zbraní jsem čekal i u SP stránky. Tohle se prostě Digital Illusions CE povedlo, i když se mi ani nechtělo věřit, že tohle mají na starost, timhle mulitplayerem si u mě získali respekt a už konečně vím, že oni jako jedni z mála MP umí! 90%
Medal of Honor: nabízí dvě naprosto odlišné hry za stejné peníze. U prvních části Vám musí být předem jasné, že nemáte nic čekat. Kdežto od druhé čekejte zábavu prodlouženou o pár desítek hodin, možná dáte i tu stovku ;-)
Pro: multiplayer, enginy SP i MP, zajímavé momenty v singleplayeru, propletenost misí, soundtrack SP i MP,
Proti: chyby jen u SP - je krátká bída, minimum novinek, rychlý 2. den, chování zbraní , lineárnost, bugy
The Saboteur
Aspoň zpočátku si každý určitě užíval pobíhání po střechách a sabotování všech možných hlídkových věží, světlometů atd., případně jízdu v autě a přejíždění nácků (jízdní model je prazvláštní, ale mrtvoly se od kapoty odrážejí pěkně), plnění perků a vedlejších misí a podobné srandy. Ano, je to zábavné, a dost. Ovšem časem se přeci jen dostaví stereotyp a myslím, že zničení všech nazi cílů by byl spíš trest než zážitek. Každopádně fajn věc je ta, že nic z toho dělat nemusíte. Stačí jít od jednoho hlavního questu k dalšímu a hru dohrajete dost rychle, byť se určitě o spoustu věcí ochudíte.
Grafika není špatná, zejména barevná stylizace je opravdu parádní, ale místy je zpracování některých objektů nebo lokací přeci jen slabší (což se dá při takové rozloze pochopit). Horší však je, že jsem se setkal s vypadáváním textur, což bylo příjemné už méně. Co se ale povedlo velmi dobře, to je hudba, která je parádní skrz celou hru a naprosto nejlepší moment byl ve finále na Eiffelově věži, kde hrál osamělý důstojník na piáno. Hratelnost jsem již zmínil, ale přesto si ještě neodpustím, že (alespoň z počátku) jsem měl pocit, jako bych hrál Mafii zkříženou s GTA a Assassins Creed (který jsem nikdy nehrál, ale viděl dost videjí :-D ). A to je jako pochvala, řekl bych, víc než dostatečné.
Pro: hratelnost, styl (hudba + grafika), perky
Proti: místy stereotyp a sem tam chybka
Chameleon
Pro: Zajímavý nápad v parádním enginu od Mafie, dlouhé tak akorát, příběhově nápadité
Proti: někomu může vadit, že to neskutečně připomíná Mafii...ale spíš ne :)
The Godfather
Na začátku mě překvapil systém tvoření postavy, i když jsem o něm věděl, takhle detailně zpracovaný jsem si ho nepředstavoval (můžete si třeba dát kamkoli na obličej jizvu). Následuje pouze 21 vcelku jednoduchých misí, které se snaží držet předlohy, ale většinou se jim to moc nedaří. Určitě musím vyzdvihnout dabing i vzhled většiny hlavních postav, který je věrný filmovému vzoru.
Mimo hlavních misí zde vydíráte obchodníky, kteří vám pak platí výpalné za ochranu a v některých obchodech se nacházejí i skryté černé obchody, kde dostanete podíl na zisku. Největší měsíční příjem vám ale plyne ze zabraných skladišť ostatních mafiánských rodin, které se ale nejhůře dobývají. Jednorázově si jde přivydělat i přepadením transportu nebo vykradením nějaké té banky, což mě hodně bavilo, ale bylo to, stejně jako všechny předešlé činnosti, čím dál tím více stereotypní. Interiéry všech budov se hodně opakují, čímž v EA sice došlo k úspoře času a peněz, ale na kvalitě to nikterak nepřidalo.
Samostatnou kapitolou jsou pak jízdní vlastnosti aut, kterých je zde všeho všudy pět a liší se jen rychlostí každého z nich a každý hráč jistě uzná, že je to proklatě málo.
Pro: editor postav, dabing a vzhled většiny postav, vykrádání bank
Proti: pouze 21 misí, stereotypnost vedlejších činností, jízdní vlastnosti aut
Pro: Příběh, grafika, hudba, veskrze zábavná hratelnost, člověk má místy pocit nepřemožitelnosti, to co je ve spoileru
Proti: dementní ovládání, bugy, level design je mnohdy odfláklý, krátkost, přílišná jednoduchost (až na pár momentů, které jsou frustrující jen a pouze kvůli ovládání), v podstatě primitivní koncept hry