Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Dead Space 3

  • PC 80
EA Redwood Shores mě prvním mrtvým vesmírem neskutečně dostali, Visceral Games druhým úplně dorazili a třetím celkem zklamali. Ani ne tak vizuální kopírkou exteriérů třetího Mass Effectu, ale totální změnou úpravy zbraní, která je nepřehledná, chaotická a zbytečně komplikovaná. Často jsem nainstaloval novou úpravu a zbraň měla slabší účinek. Co se týče kooperace, tam Visceral uhodili hřebíček na hlavičku. To dynamice hodně pomohlo. Ovšem v single playeru je to horší. Zprvu jsem si říkal, k čemu v Dead Space potřebuju úskoky, ale po několika hodinách jsem to pochopil. Přehnanost některých pasáží volala do nebe a Isaac metal kotrmelce tak často, že si málem nablil do helmy.

Přehnaná délka hry celkovému dojmu taky moc nepomohla, protože takový masakr hrát skoro dvacet hodin... to už je prostě moc. Kdyby byl zachován předchozí model, zdůrazňuji obohacený o něco nového a prospěšného, možná by to byla zábava po celou dobu, ale pokud překopete kompletní zbraňový systém, který prostě nefunguje, tak to je místy taková křeč, že jsem se kroutil jak tasemnice.

Ovšem celkově hru hanit úplně nemůžu. Pořád je to ten zábavný Dead Space co dřív a z větší části jsem byl spokojený. Ona totiž má očekávání po bombastické dvojce byla krapet přehnaná, proto jsem tak trochu zklamán, ale překonat ji už prostě nemohli. Bohužel v co jsem doufal se nakonec nenaplnilo a Visceral podojili stračenu ještě jednou v podobě DLC, které snad už ani nehodlám rozehrát. Měsíc je zničen, goodbye.

Pro: kooperace, grafika, dynamičnost, akční stránka, brutalita

Proti: moc dlouhé, úplně překopaný systém úpravy zbraní, bez kooperace přehnaně obtížné, přeplácaný příběh, nezajímavé obleky, N7 oblek

+14

Postal 2

  • PC 75
S touhle hrou jsem se poprvé seznámil ve škole o přestávce před hodinou marketingu, když mi jeden kamarád půjčil notebook k tomu, abych si vyzkoušel tuhle hru. Pamatuji si, že jsem se strašně smál, když jsem použil kočku jako tlumič k M40. Hlavně se mi líbil ten zvuk, který kočka vydává, když s ní hráč střílí.

Nejvíc ze všeho se mi líbí humor, se kterým se hráč setká během hraní. Hlášky typu "I regret nothing" anebo "You probably think I'm not a nice person" jsou pro mě jedny z nejlepších z celé hry. Uznávám, že dost často je ten humor dost morbidní, ale mně osobně to nevadí. Také se mi líbily protestantské skupiny (protestanti, kteří protestovali proti počítačovým hrám před budovou vývojářů a protestanti protestující proti knihám v knihovně).

Dále se mi líbila volnost ve hře. Hráč sice musí splnit určité úkoly, které má v plánu Postal Dude udělat daný den, ale má možnost prostě jenom tak běhat po městě, močit na lidi, sekat jim hlavy mačetou atd. (má nejoblíbenější zbraň byla právě mačeta).

Musím také uznat, že mě ta hra bavila kvůli možnosti plnění Steam achievmentů. Bez nich bych sice dohrál hru mnohem dříve, ale nebyla by to taková zábava. Např. při plnění achievmentu "A-Rod Who?" jsem zjistil, že basebolovou pálkou letí hlava tak daleko, až jsem měl pocit, jako bych dal homerun.

Abych jenom hru nevychvaloval, tak jsem bohužel v průběhu narazil na celou řadu bugů. Občas se mi stalo, že jsem se zaseknul na místě a nemohl se pohnout. Hra sice v takových případech má nějaký algoritmus, který takový zásek pozná a po chvilce hráče odkousne a může v klidu pokračovat dál. Mně se ale několikrát stalo, že jsem se např. kousnul o papírovou krabici a při odkousnutí mě to portnulo buď do jiného patra, než jsem byl anebo úplně pryč z dané místnosti.

Dále jsem narážel na možnost průchodu některými texturami (např. jsem mohl prozkoumat vnitřek rozvodové skříně na elektřinu anebo se mi dokonce podařilo prohlédnout obsah hlavy nějakému AI). Také mě zarazilo, když jsem šel do průchodu, který vedl k jiné lokaci, tak na konci některých tunelů šlo poznat, že je tam přidaný pouze obrázek nějaké lokace, do které se hráč dostane.

Postal 2 je dobrá hra, kterou stojí za to si zahrát s tím, že jí musí hráč brát dost s rezervou. Jako oddechovka je to super. Na závěr jenom snad, že mě dost štvala hláška hlavního hrdiny "didn't you just saved". Jelikož jsem hráč, který rád ukládá svou pozici každou chvíli, tak mi to časem lezlo krkem.

Pro: Brutální masakr

Proti: Dlouhé načítání mezi lokacemi, grafická stránka hry

+14

Lucius II

  • PC 75
Těžko říct, kde se v člověku bere ta skrytá zvrácenost, ale tohle mě stejně jako předchozí díl podivuhodně bavilo. Dítě, které sofistikovaně vraždí všechny dospělé okolo sebe, je opět tady.

Narozdíl od předchozího dílu, kde bylo několik málo postav a scénář jejich smrti předem jasně daný, v tomto případě se hráč může doslova vyřádit v širokých možnostech vlastního rozhodování. Až na některé body hlavní dějové linie (které se prakticky obejít nedají) si můžete vybrat, zda-li, koho a jakým způsobem zabijete.

Sice tu už nejsou velkolepé cut scény, ve kterých jsou vraždy zachyceny důmyslnou kamerou s blízkým detailem na preciznost a originalitu útoku, na druhou stranu, v tomto případě je toto vykoupeno volností a vlastním rozhodováním hráče. Je libo zabít sekuriťáka? Sestřičku? Doktora nebo toho nervózního podivína, který má tendenci vás zpacifikovat když vidí, že držíte v dětských ručkách kanistr s hořlavinou?

Klučina má širokou škálu možností a nástrojů, jak ostatní sprovodit ze světa. Můžete zapalovat a vrhat různé hořlavé materiály, přimět ostatní aby skočili do výtahové šachty, můžete otrávit jídlo či nápoje, které naservírujete svým protivníkům nebo jednoduše naklást širokou škálu pastí. Jako lahůdku lze zmínit různé pracovní nástroje jako kotoučová pila, nastřelovač, motorová pila apod. Je toho opravdu hodně a to jsem nezmínil skilování vlastností, jako je ovládání mysli ostatních, zapalování předmětů, telekineze a další velmi pěkné psychické hračky.

Po dobu hraní jsem narazil na pár úsměvných momentů. Jen tak si procházíte nemocniční oddělení a přistihnete na záchodech dva gaye v akci. Objeví se jakási hláška, že toto by neměly vidět děti a následně je jen na vás, jakým způsobem se rozhodnete (ne)zasáhnout. Jinde procházíte čekárnou hledajíc vhodné cíle k útoku, když potkáte pedofila, který říká na vaši adresu docela divné věci s tím, jestli nechcete něco, že jste hezký a že on by, pokud budete chtít... v takových momentech hráč volí zvláště sofistikované metody jako redukovat počet lidí ve vašem okolí.

Pár věcí, které lze hře vytknout - zabugovanost, špatná fyzika, ne úplně vždy pochopitelný příběh, kdy vlastně netušíte, co a proč máte udělat. Někteří recenzenti hru odsuzují jako jednotvárnou blbost, kde až na pár předem daných možností nejde nic dělat. Za sebe můžu říct, že jsem si hru užíval a vraždit dospělé dítětem byla docela zábava. Některé momenty se sice opakovaly, ale o to spíš člověk měl tendenci zkoušet nové a nové způsoby jak ostatní zabít. 65 Steam achievementů hráče motivuje v experimentování i tehdy, pokud jste hru dohráli.

Lucius II není žádná velkolepá hra, za sebe jsem se však skutečně bavil a herní čas plynul, že to člověk nestačil vnímat. Nenáročná, relativně odpočinková hra inspirovaná několika příběhy s tématikou dítěte, které ztvárňuje syna samotného ďábla. Pro mě příjemný a odpočinkový zážitek.
+14

Battlefield Hardline

  • PC 75
Takže,máme to tady ... Po skvělých a úspěšných hrách Battlefield Bad Company 2 , Battlefield 3 a 4 máme tady Battlefield z nového soudku a to:Battlefield Hardline!Vystřižený z prostředí Policie versus Zloději ale trošku jinak,než by si fanoušek série Battlefield přál.Jako příslušník CTE programu mám dřívější přístup do hry samotné a mohu vám dát pár postřehů co jsem vypozoroval.

Vývoj hry kupodivu nepadl na zkušenou a FPS ostřílenou společnost DICE,ale Visceral Studio,což samo o sobě může být sporné.Hra využívá Frostbite Engine vyvinutý společností DICE takže první otázka by měla být:Jak se společnost Visceral může pod to podepsat? ... pozastavme se u toho.Společnost Visceral vyvíjí modely zbraní,modely policistů a lupičů a prostředí,to nejdůležitější (Engine) jednoduše okopírovaly se svolením DICE.Takže Pozor při koupi budoucích Visceral her protože budou těžit z kousku slávy co se jím za tuhle hru donese (a na 50% zaslouženě)

Policie versus Zloději.Honičky v rychlých autech na zaprášených cestách,nebo v centru města.Je to jednoduše FANTASTICKÝ koncept v novém podání boje proti zločinu co si opravdu zaslouží jisté uznání za úchvatný zážitek ze hry,který bohužel nevydrží tak dlouho jak by jste očekávaly i přez fakt,že drtivou většinu času strávíte v Multiplayeru.

Aaaa,Multiplayer ... dostáváme se k důvodu proč si většina lidí kupuje Battlefield hry.
Hra pro více hráčů vám nabídne pouze dvě strany,první věc kterou by jsme se měly zajímat jsou zbraně pro každou z nich.
Zbraně jsou rozděleny do frakcí,takže to není jako v minulých Battlefield hrách že pokud jste si otevřely například odstřelovací pušku GOL Magnum tak jste je měly pro všechny frakce bez omezení národnosti,to neplatí pro Hardline.Obě bojující frakce mají jiné zbraně což může být frustrující a do jisté míry opravdu nepříjemné.Je opravdu velký rozdíl mezi hrou za policii a zloději,jedno kolo máte svou skvělou zbraň která vám padne a další kolo doslova trpíte se základní odstřelovací puškou protože nemáte dostatek peněz aby jste si koupily pušky stejných parametrů u obou teamů a modlíte se aby kolo skončilo,což není fér.Někdo by mohl namítat že tenhle system by měl patřit k určitému pokroku ve hře pro více hráčů,rád bych souhlasil kdyby odstřelovací pušky a kulomety nebyly tak nesmyslně nevyvážené (vyvážení příjde s novýma patchema a DLC).Když se podíváte na statistiky první a druhé odstřelovačky na první pohled uvidíte ten skoro až absurdní rozdíl.Máte v ruce samopal AK a příjde proti vám nováček co si koupí UZI a vystřílí vás tam po celých squadech protože PDW zbraně jsou totálně OP a neuděláte nic ... jediné co se vám dostane je T-Bag.Bylo nastoleno taky pár změn jako například že raketomety SMAW a RPG nejsou k mání ve výbavě vojáka jak tomu bylo zvykem v minulých Battlefield hrách.Nyní je to jsou Battle Pickupy (jsou k nalezení na bojišti)Je to skvělé vyvážení automobilových honiček protože si nedokážu představit že by v každém autě jezdily 3 zloději s raketomety.Bylo by to nehratelné!

Největším lákadlem Battlefield Hardline jsou tyto nejočekávanější dva herní módy a to jsou : Krádež Vozidel a Loupež ... pojďme se na ně podívat z pohledu veterána série Battlefield.

Krádež Vozidel
Dva teamy se poperou o nadvládu silnic když mají za úkol obsadit a udržet vozidla rozeseté po mapě,bohudík všechny nejsou stejné a hra nám nabízí více možností jako například motorku,klasický čtyřdveřový sedan nebo dokonce dodávku pro 5 lidí!Mezi svěží vánek bych zde zanesl úpravy aut,které se nápadně podobají předchozímu dílu série Battlefield.Štve vás transportní helikoptéra kroužící nad bojištěm která ničí vaše spojence?Není problém,za poměrně velkou sumu peněz si můžete do kufru vašeho sedanu zakoupit raketomet STINGER nebo pokud jste větší frajer tak té helikoptéře prožeňte kokpitem RPG které si rovněž můžete zakoupit "do kufru".Můžete si vybrat z pár barev na vaše auta ale žádná barva vás nepřipraví na smrt pokud si váš nepřítel nechá na teréní vůz nainstalovat kulomet ráže 50. který je k zakoupení pouze pro terénní vozidla.Každopádně pokud si Hardline koupíte,strávíte v tomhle herním modu spoustu fantastických bitev a desítky hodin zábavy.Není to tak opakující jako Loupež a každá bitva má jiný průběh.Jediná věc co by se tomuhle hernímu modu dala vytknout jsou transportní a průzkumné helikoptéry,pokud si za řízení a za kanón transportní/průzkumné helikoptéry sednou zkušení veteráni Battlefieldu,můžou doslova měnit průběh bitvy.

Loupež
V tomhle zajímavém,však dokola opakujícím se a neměnném herním modu policisté musí ochránit trezory plné peněz a zloději je musí obelstít a peníze ukrást.Díky novým utilitkám jako lezecký hák se hra stává skutečně skvělým požitkem (aspoň ze začátku).Souboje díky novému vybavení dostávají šmrnc.Nemůžete se dostat přes skupinku policistů?Není problém,zavěsím si někde za ně slaňovací lano nebo lezecký hák a přepadnu je z výhodnější pozice a rozstřílím je na tak malé kousky že červy nemusejí ani žvýkat.Po nějaké době (u mě po 6 hodinách) mě to naprosto přestalo bavit,různorodost map je fajn a snaží se vám dát pocit že každá hra není stejná,ale schází jim širší důvtip ... je fakt že můžete souboj převézt z ulice na střechu během 10 vteřin bez použití schodů a to dává jistou výhodu, nepomůže vám to však při dobývání trezoru.Policisté se zavřou v trezoru,zalezou si za štosy peněz a zloději jim chodí před hlavně jako na střelnici,což je opravdu frustrující a nejednou jsem měl chuť prohodit joystick obrazovkou.Po nějakém čase už budete mít mapy v malíčku a budete přesně vědět v jaký čas a kde se protivník vynoří což je únavné pro obě strany ale s příchodem DLC a dalších map to nebude tak bolestivé,pokud to budete řádně střídat.Je pravda že do trezorů na různých mapách můžete použít 2-3 vchody a někdy připravit policii o iniciativu útokem na dvou místech ale to pouze oddálí pocit Dejavu.

Bohužel ... smutně musím říct že jsem z tohodle dílu poněkud zklamán,Battlefield měl zůstat jako simulátor bojiště kde opravdu zažijete "skutečnou válku".Je to slabší pokus o získání většího spektra hráčů od ostaních her tipu policie versus zloději/terroristi jako například Counter Strike,Pay Day.Důrazně doporučuji aby jste si Hru zakoupily společně s prvním Datadiskem,aby jste přeskočily porodní bolesti Battlefieldu Hardline jako například zmiňovaný balanc zbraní,a počáteční načítání textur které mezi náma fanoušky Battlefieldu cestuje už od čtvrtého dílu.

Grafika a Zvuk
Co si budeme povídat,série Battlefield si vždycky dala maximální práci pro dabing,zvuky a grafiku.Ne jinak tomu je i zde.Grafika a zpracování jednotlivých map je dechberoucí a je vidět,že si Visceral dal opravdu práci.Hra má tendenci držet se na krásných 60 FPS.Zvuky bohužel už tak okouzlující nejsou,drtivá většina zvuků pro zbraně byla okopírovaná z Battlefieldu 4 a exploze helikoptér taky,dokonce mají stejný model výbuchu věrně podobný výbuchu transportní helikoptéry z BF4.

O "Kampani" se tady nehodlám přít takže nechám na každém aby si udělal svůj vlastní obrázek.Chtěl jsem vám sem dát pár informací a postřehů ohledně hry pro více hráčů.

Poslední věc o které bych rád napsal je program Premium.Bohužel pro nás všechny je marketing společnosti Electronic Arts (EA) zaměřen čistě na naše peněženky a pochybuji ,že DLC budou dosahovat požadovaných kvalit které hráči vyžadují.Již při ohlášení nového dílu Battlefieldu nám bylo zděleno že se chystají skvělé výhody pro Prémiové hráče ... ale ruku na srdce ... co nám tyto výhody přinesou kromě tenčí peněženky?Přední místo frontě na servery,pár Battlepacků jejichž obsah je naprosto náhodný a chytit předmět nebo kamufláž kterou opravdu využijete je podle mého odhadu cca 1% protože v KAŽDÉM Battlepacku máte z 5 věcí 2-3 Zkušenostní bonusy.Prémiové známky /nášivky.Budete mít přístup k DLC o dva týdny dříve než bude "oficiálně" volně v prodeji.Dále tam máme DALŠÍ zkušenostní bonusy pro rychlejší postup hrou které nevyužijete !!! Pokud ano dosáhnete maximální úrovně vskutku rychle,ale vaše statistiky na Battlelogu budou podprůměrné a budete za lamu.Prémiový program je jen a pouze legální okrádání o peníze za obsah,který ve hře měl být od začátku.


Děkuji za přečtení a doufám že prožijete stovky hodin zábavy ve hře Battlefield Hardline!Sejdeme se na bojišti!

Pro: Grafika,Frostbite Engine,Krádež Vozidel,Levolution,vtipné Easter-Eggy

Proti: Rozdělení zbraní,Loupež,Málo bojových vozidel oproti ostatním dílům,ubohé použití licence na výrobu uplně jiného žánru od původních her.

+14 +15 −1

Syberia

  • PC 0
Valadilene je mestecko pod Alpami, o kterem byste nikdy neslyseli, kdyby v nem nesidlila firma vyrabejici nejlepsi mechanicke roboty, pardon, automatony. Tedy, bejvavalo. Toho casu zbyla z drivejsi tovarny na plechove sny jen vzpominka a suplik plny nezaplacenych faktur v kancelari posledni majitelky, Anny Vorarlberg. Vstrelit umirajici fabrice posledni financni transfuzi do zil prijizdi az z ju-es-ej fesna pravnicka Kate Walker. Misto svatby z rozumu mezi investorem a Vorarlbegrovou tovarnou ceka Kate naopak pohreb pani Anny a odpaleni adventurni rozbusky prectenim zaveti, ktera odhali existenci dedice. A tim neni nikdo jiny, nez retardovany genius nebo genialni retard, Annin mladsi -mrtvy-ale-ne-tak-docela- bratr Hans. A to by v tom byl zakopany mamut, aby se veci jeste vic nezamotaly...

Tot uvodni vizitka Syberie, obecne povazovane za jednu z nejlepsich klasickych adventur. Da se s tim souhlasit? Rekl bych, ze tak napul. Do zlateho fondu klasickych adventur urcite patri, mezi nejlepsi ji ale osobne zaradit nemuzu. Ale pekne postupne...

Syberia umi zapusobit prvnim dojmem. Grafika je velmi pekna i dnes, atmosfera Valadilene vas vtahne a pribeh se pomerne rychle zajimave zamota. Clovek, lacny poradneho dobrodruza, dychtive prochazi lokace, povida s lidmi, prozkoumava predmety, resi hadanky, odhaluje dalsi stripky skladacky... Nebo ne? Problem je, ze se brzy dostavi pocit jakesi podivne sterilnosti, ktera vsak pranic nesouvisi s faktem, ze se budete pohybovat v prevazne zelezo-betonovem svete. Ten pocit souvisi s tim, ze je to svet prazdny (a tragicka anti-hudba tento dojem jen podtrhuje). Po te, co prejde ruzova vlna prvniho dojmu si clovek uvedomi, ze hra postrada zakladni stavebni kameny kazde skutecne zabavne a dobre adventury. Postav je zoufale malo a v nejlepsim pripade vam davaji stale stejne odpovedi na asi 5 temat ve vasem denicku. S predmety je to jeste horsi. Obvykly pocet predmetu je 1-2, vyjimecne jich mate vic. Kdyz uz nejaky najdete, vetsinou ho pouzijete bud na stejne obrazovce, nebo hned te vedlejsi. Nemuzete, a to je celkem fascinujici, prozkoumavat okoli a ruzne veci a predmety kolem vas. S trochou prehaneni lze rict, ze kazda obrazovka ma tri aktivni mista: Misto, kam muzeme odejit, misto, kde je predmet a misto, kde tentyz predmet pouzijete. Zjistujeme tedy, ze Syberia je velmi jednoducha a pro zkusenejsi hrace nepredstavuje zadnou vyzvu. Logicke hadanky prakticky neexistuji. Jedina moznost zakysu muze nastat, kdyz kvuli zoufale pomalemu presouvani mezi lokacemi stihnete zapomenout, co jste vlastne chteli udelat. Bohuzel je nutne konstatovat, ze z adventurniho pohledu je Syberia neco mezi tutorialem a interaktivnim filmem. Takovy Beyond: Two Souls roku 2002. A to je skoda, protoze potencial byl urcite mnohem vetsi, byt po hrichu zejmena diky technickemu zpracovani a jakesi neotrelosti sveta, ktery jemne balancuje na pokraji zname reality a mystiky.

Paradoxne diky jiste vyprazdnenosti Syberie jako takove pusobi jako prijemne zpestreni zdanliva marginalie - obcasne telefonaty s matkou, kamaradkou nebo snoubecnem. Na jejich pozadi krasne vynikne cesta (a promena) samotne Kate. Ne ta z New Yorku do Francie, ale spise ta ze sveta obchodu, obleku, kapitalismu a povrchnich vztahu nekam, kde jeste ziji sny a lide, kteri za nimi dokazi jit. A tak se drivejsi zivot stava pro Kate jen takovou ozvenou, vzpominkou na film, ktery snad jako by byl o nekom jinem. Zajimave, ze tato promena se mi libila snad vic, nez hlavni hra.

Ale Syberia je uz pro me takova hra plna paradoxu, kristalova studanka bez vody, svet, kudy cas jakoby prosel uz davno pred vami. Ozvena minulosti, kterou si urcite zapamatujete na dlouhou dobu. Jestli pravem nebo ne, na to at si kazdy odpovi sam.
---
Dodatek a vysvetleni k hodnoceni (ktere bylo puvodne 65%): Hra obsahuje bug, umoznujici dostat se do bodu, kdy neni mozne hru dokoncit. Jde o mixovani drinku pro Helenu v kapitole Aralbad. Adventura, ktera umoznuje dostat se do bodu, kdy po provedeni nevratne akce jiz neni dohratelna, aniz by se to hrac dozvedel, si nezaslouzi zadne pozitivni hodnoceni, protoze tim naprosto mari celou snahu cloveka hru dohrat. Takovy epic fail pamatuju jen ve hre Gooka, kde bylo mozne hodit do ohne predmet, ktery vsak hra vyzadovala pozdeji. Nejen, ze to hra umoznovala, ale ani o tom nedala hraci zpetnou vazbu (jako davaji dobra RPG, kdyz napriklad zabijete pribehovou postavu, resp. vetsinou dam to ani nedovoli).

Je mozne, ze jste na tento bug spise nenarazili, protoze zalezi na poradi akci. V kazdem pripade morit se tyden s hrou a lamat si hlavu nad tim, co jeste mate udelat, abyste pak zjistili, ze jste sice nic neprehledli, ale jde o neuveritelny bug, to je u hry (a zejmena adventury) trestny cin, za ktery nasleduje trest smrti. Proto 0%.

Pro: grafika, pribeh, atmosfera

Proti: BUG, hudba, pomale presouvani mezi lokacemi, absence predmetu, postav a dialogu, prilis jednoduche

+14 +18 −4

Need for Speed: Underground 2

  • PC 90
Poslední pořádný díl Need for Speed a pro mě jednoznačně nejlepší díl celé série. Volné město je fajn, volnost v tunění aut je ještě lepší. Realističnosti tato hra moc nepobrala, ale o to je to větší zábava, zběsilost a adrenalin. Hodně zábavné závody! Parádní soundtrack.

Chtěl bych se konečně dočkat NFS: Underground 3. Proč ještě nikoho nenapadlo udělat nový díl ve stejném duchu?

Pro: Zábavnost, tuning, soundtrack, volné ježdění po městě

+14

Assassin's Creed IV: Black Flag

  • PC 70
Nejčistší kalkul Ubisoftu v celé AC sérii. Chápu, že si hráči zřejmě stěžovali, že bylo AC III poněkud nudné s nudným hlavním hrdinou (taky jsem koneckonců zastánkyní tohoto názoru), ale vyhrotit to zas do opačného extrému? No proč ne! Hlavně, že to vydělá peníze!

Porada společnosti Ubisoft:
"Connor byl nudnej, takže potřebujem drsňáka! Někoho neuhlazenýho, záživnýho, co rád chlastá, aby se s ním mohli hráči ztotožnit. Zároveň ale musí mí pod drsnou slupkou srdce ze zlata, aby mu bylo proč fandit. Jo a měl by taky dobře vypadat, co takhle vzhled ála Chris Hemsworth? Teď dost táhnou do kin ti Piráti z Karibiku, co to zasadit tam? A u minulýho dílu si stěžovali, že je nebavili ty historický fakta, tak co tam nedat skoro žádný?" - "Perfektní!!!"


Edward Kenway se rád fláká, pije a taky rád tráví čas s jednou hezkou slečnou. Bohužel její tatík není hloupý a vidí, že je Edward k ničemu, a že s ním holka moc štěstí neudělá. Tak co s tím? Shodou náhod jednou zabije Assassína, co donáší Templářům a jeho život se od základu změní! Jak jste asi uhodli, stane Assassínem a tím se z nýmanda stane super mega drsňácký hrdina bez bázně a hany. Jo a taky je pořád pirátem, což je ještě víc cool!

Ne, není to cool. Možná právě proto, že se o to hra tak strašně okatě snaží. Víc, než o Assassínech, je AC IV o pirátech a s tím související vylepšování lodi, plutí s lodí po moři, přepadávání dalších lodí, válčení s ostatními loďmi a kradení ve skladech Červenokabátníků, abyste mohli suroviny použít na svou loď. Co si ještě tak matně vzpomínám, honí se tam i za nějakou jeskyní, co ji vybudovali První lidé, asi proto, že to samý chtějí udělat i Templáři. Asi zas kvůli získání moci, však to znáte... :D To je ale vedlejší, hlavní je Jack Sparrow a ta jeho posádka, ehm, chci samozřejmě říct Edward Kenway. :P

Abych byla ale spravedlivá, zábavnější postavy děj skutečně oživily. Především jsem ocenila konečně dvě silné ženské postavy - Mary Read a Anne Bonny (dosud ženy v AC sérii nikdy nehrály takhle podstatnou roli, snad kromě Sofie Sartor v Revelations). Zvlášť Mary Read je výborná a zábavná, škoda, že se v ději vyskytuje poměrně krátce. I Edward Kenway je mnohem záživnější, než Connor, o tom není pochyb. Po Eziovi, je z hlavních postav nejzábavnější, ale zase Altaïr byl jako protagonista přesvědčivější a realističtější. Další kladnou věcí je grafika. Nikdy jsem neviděla tak nádherně udělané moře. Ta barva! A příroda, pestrobarevné květy v džunglích, pražící horké slunce... Vážně hezké provedení. Jo a ten zpěv na lodi mě bavil... :D

Na druhou stranu města vypadají uboze, a slovem "město" se zde dá označit skutečně máloco. Pokud jsme byli z předchozích dílů rozhýčkaní kupolemi zdobných kostelů a nádherně oděnými obyvateli, tady nám musí stačit neumě ztlučené chatrče z prken a lidé s otrhanými hadry. Umění a kultura v nedohlednu. Nejvyšším projevem kultivovanosti v Black Flag je zmlátit pár chlápků, co vám zavazejí v cestě za pípou v místní hospodě. A to jsem si před tím stěžovala na New York a Boston... Kromě kultury a příběhu tu ale chybí i jakési detailnější historické zakotvení. Nejsou tu skoro žádné (možná vůbec žádné?) skutečné historické osobnosti, ani události. Příběh by se klidně mohl odehrávat v jakémkoli jiném století a hráč by to ani nezaznamenal. AC IV navíc zase sklouzává ke stereotypům z dílů před AC III - Assassíni jsou ti stoprocentně hodní, Templáři jsou ti stoprocentně zlí, což nepřispívá příliš k realističnosti příběhu.

Jak vidíte AC IV je plná rozporů. Skutečně nesporně dobrý je jen závěr s Anne Bonny zpívající Parting Glass a pak ta scéna po titulcích s malým Haythamem. ;-)

Pro: Grafika, postavy, multiplayer

Proti: Piráti z Karibiku, absence silnější návaznosti na Assassínskou a Templářskou tématiku, absence historie, absence hezkých městských lokalit

+14 +16 −2

Fallout 3 - The Pitt

  • PC 85
Nechal jsem si to na konec. Moc jsem od tohoto přídavku už nečekal. O to víc mě potěšil a dokázal mi už trochu okoukanou hru znovu příjemně ozvláštnit:

Sice ne moc velká, ale zbrusu nová a hezky zpracovaná industrální mapa, skrývající příběh otrokářů z města Pitt. Napochodoval jsem si tam osvoboditelsky bez přestrojení (ačkoli jsem byl jasně instruován, že mám vstoupit v jedině převleku), jakože budu tvrdit, že jdu nakupovat otroky a třeba si i ze pár koupím, prachů mám dost. Hned za pár chvil jsem u sebe neměl vůbec nic právě krom mundůru otroka. Cool. Samozřejmě to netvrvá příliš dlouho a opět má člověk útočný pušky po kapsách, ale i tak byl začátek dostatečně atmosferickej a nekompromisní. Musím pochválit i onu tajemnou nákazu - divocí lidé se mi poměrně zamlouvali a celkově tato epidemie umocňovala pocit beznaděje v řadách nedobrovolnejch pracantů.

Nakonec dokonce musím konstatovat, že mi překvapivě Pitt přišel ze všech DLC nejnápaditější a dokázal mě upoutat natolik, že jsem to s chutí sesmahnul za jeden večer.

Můžu doporučit. Asi nejlepší datadisk k F3, přestože není nejrozhlehlejší ani nejdelší.

85%

Pro: Atmosféra, prostředí, nápaditost, epidemie

Proti: Délka

+14

DiRT 3

  • PC 75
Pryč jsou doby realisticky zpracovaných závodů rally. Hry Colin McRae Rally i závodník, jenž jim propůjčil své jméno, jsou už jen vzpomínkou. Herní série se přejmenovala pouze na Dirt a v duchu současné doby přináší neustálá zjednodušování.

Při prvním spuštění Dirt 3 je hráči nabízeno až nehorázně zjednodušené ovládání. Kontrola trakce nebo ABS jsou ještě poměrně akceptovatelné pomůcky, barevná čára navádějící hráče správnou cestou a upozorňující na to, kdy je potřeba brzdit se může hodit, ale vypomáhání se zatáčením a automatické brždění doslova degradují pojem "hra".

Naštěstí vývojáři mysleli i na nás náročnější, kteří rádi hry hrajeme vlastnoručně a umožnili v nastavení jednotlivé pomůcky vypnout nebo zmírnit. Když je tedy zapnuto ovlivnění jízních vlastností dle stavu auta, vypnuté navádění do zatáček a automacké brždění, stává se hra opravdovou rally. Přidáme-li i těžší obtížnost (na výběr 1 - 6, přičemž od 4. až 5. úrovně se dá zapotit), je hra skutečnou rally výzvou.
Tedy "rally"... Opět v duchu současné doby není Dirt jen čistokrevnou rally. Přibylo mnoho dalších herních módů. Rally Cross je docela příjemnou změnou nikoliv na hony vzdálenou běžným závodům rally. Exhibiční turnaje zahrnující nejrůznější formy driftování, skákání a srážení krabic nebo mimozemšťanů už jsou poněkud extrémní - a pro mě z větší části nezáživné. Driftování mi nikdy nešlo už od dob NFS Underground 2. Naštěstí není hráč vždy nutně tlačen do hraní těchto disciplín a tak nám tu zůstává i poctivá rally.

Ve výsledku mi v Dirtu 3 schází alespoň pár dalších rally tratí. Chybí mi také možnost (=nutnost) opravovat auto mezi jednotlivými tratěmi a občas mě štvou zdlouhavé a nepřeskočitelné úvody před samotným závodem.

Při krátkém vyzkoušení Dirt Showdown to skoro vypadá, že klasickému rally odzvonilo. Ještě, že se do Dirt 3 nedostaly derby a podobné disciplíny vyhrazené pro Flat Out, a tak Dirt 3 zůstává ještě poměrně příjemnou rally pro závodní nadšence (tedy podle toho, jak moc se necháte hrou tlačit do nejrůznějších zjednodušení a pomůcek).

Pro: Zábavné rally závody (dle nastavení hry), fajn grafika

Proti: Nezábavné "ostatní" disciplíny, málo rally tratí, moc zjednodušování

+14

Defend Your Life!

  • PC 75
Ve své podstatě klasická tower defense hra. Co jí odlišuje od ostatních je výborný nápad boje těla proti nemocem, virům a spoustě dalších nepřátel organismu.

Druhů věží jsou sice jen 4 typy, ale ty se ještě rozdělují do různých větví rozvoje. Co se zdá ze začátku snadnou hříčkou později nabírá na solidní obtížnosti zvláště u misí na Hard obtížnost kdy stačí aby prošla jedna jednotka obranou a je konec mise. Hráč si projde celé tělo a zavítá do všech důležitých orgánů. Zpracování každé mise se pak odvíjí podle místa výskytu a objevují se zde i nemoci a noví nepřátelé. Např v plicích se poprvé setkáme nikotinovou jednotkou apod.

A právě nové prostředí a nemoci s ním spojené rozvíjí hru a nutí hráče měnit strategii. Tuhle se objeví jednotka co je imunní na tesla věže, jinde zas protivník který bez problému na jednu ránu zlikviduje pozemní jednotky včetně vašeho hrdiny. Toho ze začátku dostanete základního, ale později za našetřené diamanty lze koupit lepší a silnější.

Za tyto peníze které se dostávají za splněné mise se dají dokupovat i bonusy do dalších misí. Navíc hráč získává i tablety které slouží k rozvoji schopností, větší účinnost věží atd...

Je to jednoduchý koncept a celá hra je příjemně návyková, jinak si nedokáži vysvětlit jak už jsem v ní dokázal strávit přes 11 hodin.
+14

Heroes of the Storm

  • PC 90
Do nového HOTS jsem se dostal už minulý rok. Jedná se pochopitelně o hru cílenou na kooperativní online multiplayer, takže je zcela ideální pro hraní s kamarády. Projekt nespojuje dohromady pouze tři největší univerza, což je samo o sobě obrovským tahákem, zastoupení z hratelných hrdinů totiž najdeme třeba i v logické sérii Lost Vikings a jako další hratelný hrdina je plánován např. i Kyle Blackhawk. Počet hrdinů se zatím pohybuje kolem čtyřicítky, ale svými principy, na kterých hrdinové fungují, by to snad málokoho dokázalo urazit. K tomu se dostanu později. Teď si musím položit otázku, kdo by si nechtěl zahrát za tak ikonické postavy jako je Thrall, Arthas, Kerrigan nebo Diablo či Tyrael?

A v tomto spočívá silná stránka hry, nejen čistě jako dobrý plán někde na papíře, ale i po odehraných několika stovkách her. Toto kouzlo není jediným plusem, kterým by tato hra disponovala. Hráč se sice ocitá na mapě s proslulou (a všem známou) vizuální strukturou, kdy každá ze stran má svou základnu v rohu, tři primární cesty na druhou stranu a jeden cíl, kterým není nic jiného než zničit nepřátelskou hlavní budovu. Abyste jako hráč převahy a následně výhry nad nepřáteli docílili, je nutná koordinace po určitých místech na každé z celkových 8 map. Pokud se teamu efektivně daří, jeho výhody budou znatelně lepší, a to se během vývoje hry většinou razantně projeví.

Samotné zabíjení skoro nic neznamená, tedy pokud chcete hrát neuváženě, pochopitelně v teamových šarvátkách je náhlá likvidace druhého teamu (pokud to společně dokážete) opět jen volným průchodem k aktivaci klíčových bodů obléhacích systémů. Každá mapa je svým způsobem originální a velmi nápaditá, alespoň ve srovnání s pouhým zabíjením. Důležité je, aby team získaval zkušenosti, které se přičítají všem zároveň, přičemž je v nejvyšším zájmu všech, aby se tak dělo, protože úroveň teamu je jeden z hlavních rozhodovacích faktorů. Ani to ale nemusí být konec všem dnům, náhlé otočení stran je vždy možné!

Další inovativní věcí je, že hráč nemá k dispozici žádné předměty, díky kterým by se mohl vymknout totální kontrole ostatním protivníkům. Hráč i takto může svého hrdinu ovlivňovat - na každém dané úrovni lze a je nutností rozmístit nějaký talent, a to zcela podle svého uvážení. A zvažovat nutno jest. Každého hrdinu je možné upravit na několik způsobů. Některé talenty si odemknete až po jisté míře odehraných her, ale rozdíly v umožněných ''buildech'' jsou velké a ve stylu hraní odlišné.

Hrdinové jsou rozděleny podle 4 skupin, jmenovitě assassini, supporti, warrioři a specialisté. Každá kategorie má svůj smysl a své principy. S někým se bude lépe dařit obléhat budovy a s někým třeba zabíjet. Každý má své silné a slabé stránky, a proto se pak může stát, že vám bude některý hrdina připadat slabý, ale není tomu tak. Za obzvláště zajímavé považuji např. hrdiny Abathur, za které se neocitáte na bojišti, ale v povzdálí v pokud možno bezpečné zóně a na dálku se ocitáte na kterémkoliv hráči jako efektivní buffer. Jako druhý příklad mohu uvést na začátku zmíněné Vikingy, kteří jsou zajímaví tím, že hrajete za všechny tři zároveň.

A co musíte udělat, abyste si za herní měnu mohli takového hrdinu pořídit? Systém hry funguje na principu daily questů, podobně jako je tomu v karetní hře Hearthstone. Samozřejmě je možné syslit zlaťáčky výhrami apod., ale je to poměrně pomalé.

Pro: hrdinové, odlišnost, hratelnost, variace skinů

Proti: daily systém (businessově skvělý a efektivní plán, z herního principu pro občasné hráče velmi neefektivní..)

+14

Apotheon

  • PC 65
Na jednu stranu zajímavý koncept, stylizace, systémy.

Na druhou stranu všechny lokace vypadají na chlup stejně a jak je svět velký a otevřený, tak i když je ve hře mapa, najít ve městě obchodníky je spíš otázkou štěstí. Chvíli jsem pobíhal sem a tam po nějakém tom prvním "městě" na Olympu a najednou koukám, že jsem v Hádésu. Nemá to žádný směr, i v otevřeném světě by měl hráč obecně aspoň vědět kudy se kam dostat, to tady jednoduše nefunguje.

Soubojový systém, i když značně variabilní, je chaotický a nepřipomíná střet antických borců ani z rychlíku.

Takže jo, taky jsem u toho vydržel asi hodinu.
+14 +17 −3

Broken Sword: The Angel of Death

  • PC 70
Abych byl upřímný vůbec nevím jestli řadit sérii Broken Sword ke svým oblíbeným adventurám, jelikož každý díl je veskrze stejný a také závěry jednotlivých dílů nepatří k příliš povedeným. Ale i přes tohle všechno a nějaké další negativa mám vždy chuť si dát další dobrodružství z této série, možná je to tím že George je prostě sympaťák a mě vnitřně zajímá co ho v životě ještě potká..no konec monologu.

Ehm George se vrací...tentokrát žije v New Yorku kde má malou právnickou firmu která jim pomalu nevynese ani na pizzu. George si tedy žije svůj nudný život, do chvíle kdy mu do něj vstoupí Anna Maria s informací že v rodině dědí pergamen který v sobě ukrývá informace o pokladu. George ihned souhlasí s pomocí, ale je to asi zapříčiněno tím že po Anně jde mafie která vzápětí Georgovu kancelář obsadila. Poté se do celého příběhu zaplete archa a katolická církev místo templářů bum.

Možná si pamatujete že jsem u dvojky i trojky psal že příběh je z béčkového hlediska povedený, jenže to by to už nesmělo být tolik opakované ! Ano zase tu máme béčkový příběh který není skoro ničím prakticky odlišný od ostatních. Zase nějaké megalomanské spiknutí,ovládnutí světa a další epické blbosti.

Abych byl upřímný příběh mě ze začátku docela táhl a to díky tomu že začínal ve směs akčně, a to tím že vás honila mafie apod. Jednoduše hra začala akčně a svižně bohužel ke konci už to začínalo zase nudit jako skoro každý díl Broken Swordu. Nejhorší na tom je že hru zdoláváte aby jste pak v závěru museli být zklamání z toho jak příběh je tupý a že závěr je zase nelogicky useknut...

No konec pitvání příběhu teď se koukneme na ovládání. Tvůrci se z minula poučili a už nám tu nehází konzolovou hratelnost a ani krabice na hlavu (jako párkrát s krabicemi do kontaktu přijdete ale nebudete s nimi dělat takové cirkusácké kousky jako ve trojce). Spíš mi přijde že krabice ve vývojářském týmu vyčpěly a tak vám sem dají hackovací minihru..uznávám dvakrát je to docela sranda, ale všeho moc škodí a tvůrci opět tuto místy těžkou minihru cpali kde se dá. Ovládání je nyní klasické..můžete se pohybovat myší ale i klávesnicí, kupodivu já jsem preferoval klávesnici hrálo se mi tak lépe.

Grafický kabátek mi na dobu vzniku přijde líbivý i když na jeho úkor opět vypadají některé lokace mrtvě a neživě. Jiné zase díky 3D provedení vypadají vskutku dobře ( především uzavřené prostory). Postavy včetně George vypadají dobře a na Georgovi už jde znát známka času. Takže vypadá víc staře ale pořád je to v duši mladík a to díky dabingu a dialogům.

Samozřejmě v tomto díle se vrací některé známé postavy z minulých dílů a s některými se bohužel ani nesetkáme jako třeba s Andrém upřímně mi tento blbeček chyběl. Z nových postav bych vypíchl například bezdomovce Archieho nebo kněze co je milovník akčních filmů. Dialogy jsou samozřejmě opět kvalitní a místy i vtipně napsané. třeba George tu místy hláškuje jak o život a já si ho díky tomu oblíbil ještě více. Takže ano humor tu je a podle mě funguje.

Obtížnost je každopádně poměrně vysoká jak je u série zvykem takže hráči předešlých dílů ví do čeho jdou. Obtížnosti ale také nepomáhá 3D zpracování lokací kde se lehce něco přehlédne. Jo a ještě hra je obohacena o akčnější prvky jako přelejzání překážek apod.

Abych nezapomněl lokace jsou podle mého v tomto dílu zajímavé a byl jsem s nimi spokojen.

Soundtrack je jako vždy nevýrazný ale příjemný na poslech.

No co dodat George se vrací bohužel pomalu ztrácí dech . Dostalo se nám lehce průměrného pokračování se slabým příběhem a ani to kouzlo už v tomto díle není. Samozřejmě hra má mnoho plusů ale když už po čtvrté vidíte to samé nemůžete šáhnout po vyšším čísle. No nashle u pětky Georgi !

Pro: George je pořád sympaťák,některé postavy,lokace,dialogy,humor, výběr mezi ovládáním, soundtrack je příjemný (ale nevýrazný),dabing.

Proti: příběh,pořád to samé, pro někoho hacking.

+14

Max Payne 3

  • PC 80
Max je vnitřně rozpolcený, jeho životní sled je pro něj deprese a utrpení. Z těchto důvodů je alkoholik, bere tuny prášků a z jeho neustálých komentářů je evidentní, že se ve svých komplexech nechce zcela úplně utopit. Kdo ví. Hra z části působí velmi filmově, plyne z toho poměrně slušný požitek a dobře se na to celé dívá. Ovšem z herního hlediska se celá tahle záležitost filmovosti potýká s několika problémy.

Příběh se na můj vkus celkem táhne, možná není ani tak srozumitelný a většinu času ve hře mluví jazykem, kterému nerozumím. Z hlediska game designu, tzn. když je ve hře každou chvíli nějaká cut scéna, si Max pokaždé vymění zbraň. Ne vždycky na svou příběhovou jednoruční pistoli, občas tam byla i nějaká jiná podivná kombinace, ale vždycky na něco jiného, než s čím jsem se jako hráč rozhodl hrát. V praxi tato zvláštnost tedy znamená to, že každých pět až deset minut, záleží podle toho, jak vám to rychle odsýpá, vám hra změní zbraň. Je to zvláštní, obzvláště pokud chci zkrátka hrát s tím, co hra nabízí. Neřkuli poskládaný zlatý samopal apod., který hledáním částeček po různých koutech můžete získat. Předpokládám, že je to odměna za způsob hraní a prozkoumávání. Běžím se samopalem, začne filmeček, držím pistolku a přede mnou otevřené prostranství a 10 vojáků. Chci hrát s jinými zbraněmi, než je pistole. Pokaždé musím otevřít inventář a zbraň změnit. A to není všechno. K mému překvapení se několikrát i stalo to, že některé zbraně úplně a dočista zmizí z Maxova arzenálu. Je to podivná věc.

Celá hra je jedna přestřelka za druhou. Některé z nich se po skončení cut scény spustí rovnou v bullet timu (s pistolkou), během kterého všechny protivníky střelíte jednou ranou do hlavy a máte vyhráno. Tedy až po tom, co si změníte zbraň a stejným způsobem, to jest v bullet timu a ranou do hlavy, zneškodníte nabíhávající hordy nepřátel. Těch nepřátel je ve hře nepochopitelně mnoho, ale chápu, že je to o přestřelkách. Musím ovšem podotknout, že to mnohdy působí až moc nereálně. Viz. mise na člunu na řece. Odkud se v takové chvíli vezmou všechny ty desítky přijíždějících člunů? Takhle je to pořád dokola. Logiku to nemá. Ale o tom je Max.

Co se týče obtížnosti, občas několikrát umřete. Věci se odvíjejí od toho, kam vás trefí. A někdy vás trefí, takže umřete. Z druhé strany, tedy od hráče, jsem skoro všechny zneškodnil jedním headshotem. Po pár hodinách se mi objevil achievement 1000 headshotů. Odraz toho, jak hra vypadá. Běží nepřátelé, já headshotuju z krytu. V tento moment by ani tak moc nezáleželo na tom, jakou zbraň držíte v ruce (mimo misi, kdy je příležitost použít sniperku/bazuku apod.), ale tak jako tak je tímhle designem částečně popírán systém arzenálu (stačí cokoliv vs. tady leží zbraň - seber a zkus, ale vzápětí ti zas dáme do ruky tu pistolku.. a za dalších 5 minut opět).

Mise se liší prostředím, na které se dobře dívá. I na Maxe se dobře dívá, jeho myšlenkové pochody jsou sice doprovázeny narušováním obrazovky v podobě blikání a podobných podivných efektů, které odrážejí vliv prášků, chlastu a pošramocenou mysl. Akci, grafiku a Maxe hodnotím 4/5. Je to tvrďák. Některé věci mi lezly krkem, bohužel jsem se setkal i s problémy týkající se padání a obyčejného spouštění hry. S výkonem to nemá spojitost, na nejvyšší detaily 60 fps.

Pro: Akce, filmovost, grafika, prostředí a Max

Proti: cut scény, game design

+14

Unreal II: The Awakening

  • PC 90
Před 12 lety mi přinesl známý cédéčka a prohlásil, že se jedná o hru, kterou si mám vyzkoušet. Po takovém úvodu mi trvalo pár dní, než jsem Unreala skutečně vyzkoušel. Ten začátek hry na mne zapůsobil podobně jako těch pár slov od známého. Tehdy u nás nebylo takové povědomí o hrách jako dnes, jediná možnost byla od někoho dostat doporučení nebo něco zaslechnout. Zkrátka a dobře, naštěstí jsem se nerozhodl hru po prvním neúspěšném vyzkoušení zahodit a na druhou zkoušku mě to už chytlo.

Jste v roli mariňáka a dostanete nějaké úkoly, kvůli kterým je třeba procestovat několik planet. Co se týče arzenálu, šlo střílet některými zbraněmi skrze různé módy. Dodnes si pamatuji brokádu, granátomet, plamenomet, snipu a nějakou artefakt zbraň. Hlavně si pamatuji nějakou atmosféru. Jako zázemí k různým vesmírným operacím sloužilo plavidlo, na kterém se hráč mohl procházet a hovořit se svým doprovodem, čili posádkou lodi. Hlavně bylo možné procházet kajuty, běhat po lodi, na fps žánr z roku 2003 zajímavé.

Společníci byli složeni z jednoho lidského chlapíka, jednoho mimozemšťana a odhalené ženské. K některým z posádky bylo možné trochu přilnout, a proto tou hlavní věcí, která se z mých vzpomínek a dojmů váže k Unrealu nejvíce, je konec hry. To je v podstatě jediná věc, na kterou při zmínce vzpomínám, přesto jsem se do zopakování nikdy nepustil. Studiem byl dodatečně vyvíjen multiplayerový mód, který se finálního vydání ale nedočkal.

Ten konečný střih s hudebním doprovodem mě tehdy dostal. Z toho důvodu jsem doufajíc v nějaké pokračování instantně bez otázek v obchodě o rok později koupil Unreal Tournament 2004, ale to už je jiný příběh.
+14

Saints Row IV

  • PC 80
V přímém porovnání s trojkou čtvrté pokračování v mnoha ohledech pokulhává a v mnoha je zase daleko lepší.

Tak třeba nejlepší nová vychytávka jsou rozhodně superschopnosti, tedy konkrétně super-rychlost a super-skákání, díky kterým je pohyb po mapě neskutečně rychlý a pohodlný. Taky rozdělení misí je přehlednější a plnění loyality a mini-misí pro jednotlivé postavy nabízí daleko větší komunikaci s nimi. Příběh je znovu originální a naprosto šílený a zase jsem se opravdu ze srdce nasmála. (Nejlepší část celé hry je jednoznačně Nytefall, tedy Loyalty Mission Matta Millera.) Skvělý je i soundtrack (What is Love budu mít v hlavě ještě týden).

Na druhou stranu je ale hlavní příběhová linie poměrně krátká. A ani většina miniher mě zrovna moc nebavila, natožpak abych přišla na způsob jak je všechny dohrát na zlatou medaili. Taky co se postav týče, docela mě mrzela absence některých starých známých (Josh Birk, Oleg, Viola...), neboť z těch nových mě zaujali jen Asha a CID.

Nemůžu říct, že by se mi čtverka líbila víc nebo míň než trojka. Prostě obě jsou úplně jiné a každá má svoje lepší a slabší stránky. Ale přece jenom půjdu s hodnocením trochu níž.

Pro: originalita, humor, postavy, šílený příběh, soundtrack

Proti: krátká hlavní příběhová linie

+14

Syberia

  • PC 85
Příběh Syberii je pěkný. Celkově se mi líbil svět Syberii, hlavně automatoni, které hráč potkával poměrně často. Cutscény jakž takž dobrý, ale mohlo jich být víc. Bohužel tohle je asi všechno, co bych mohl na Syberii chválit.

Co mi nejvíce vadilo, byly pusté lokace a jejich počet. Mně by ani nevadilo, kdyby jich bylo hodně a byly rozmanité se spoustou věcí na zkoumání a ták. Tímto způsobem by se hráč lépe dostal do příbehu. Bohužel v Syberii jsou všechny lokace strašně prázdné s minimálním počtem aktivních předmětů (ve spoustě lokací nejsou třeba žádné). Já osobně rád v adventurách zkoumám všechno možné i nemožné. A tady mně to zkrátka chybělo.

Co se ještě týče těch lokací, tak bylo dost nepříjemné, že musel hráč dost často chodit z jednoho konce lokace přes dalších 1000 lokací, dokud nenašel nějaký předmět, který musel zase přinést zpátky. Kvůli tomuto jsem se musel často dívat do návodu, abych neskončil tak, že budu pořád jenom bloudit a hledat, kam že to vlastně musím jít.

Při hraní Syberii hlavní postavě Kate Walker dost často někdo telefonuje. Uznávám, že občas byly ty telefonáty důležité (telefonát s matkou Kate Walker kvůli Heleně), ale většinou byly úplně zbytečné a mě osobně nebavily a snad ani pořádně nezajímaly. Právě naopak mě ty telefonáty rušily při hraní. Teď si nejsem úplně jistý, jestli šly přeskočit, tuším, že ano, ale i tak bych se bez nich obešel úplně.

Také jsem si všimnul, že při rozhovorech se často neshodovaly titulky s tím, co říkaly postavy. Paradoxně mi tohle vadilo asi ze všeho nejmíň, protože významově to bylo stejné a anglicky umím, takže mně osobně to nedělalo problém.

Během hraní jsem si všimnul takového malého bugu. Když jsem byl ve vlaku v místnosti s kufrem, tak pokaždé po kliknutí na odchod z té místnosti se Kate otočila kolem své osy a až potom se teprve uráčila odejít. Vypadalo to sice vtipně a ze začátku jsem se tomu jenom usmál, ale po několikáté už je to spíš otravné. Stejného bugu jsem si všimnul ještě několikrát někde jidne, ale naštěstí se to neopakovalo nějak extra často.

Můj celkový dojem na Syberii je takový rozpačitý. Na jednu stranu pěkná adventura s dobrým příběhem a jejím koncem, na druhou stranu na mě působí, jako by nebyla hotová na 100%. Těžko říct, jestli autoři už neměli peníze na dodělání těch lokací, resp. aktivních předmětů a míst nebo byl takový záměr už od začátku. Dávám relativně dobré hodnocení jenom z toho důvodu, že ke konci hry už byla hra lepší, než na začátku a příběh byl dost zajímavý. Každopádně bych zrovna tuhle hru nikomu asi moc nedoporučoval, já osobně ještě musím zvážit, jestli se pustím do dalšího dílu.

Pro: Příběh, automatoni, cutscény

Proti: Všechno ostatní

+14 +15 −1

Carmageddon: Reincarnation

  • PC 75
Carmageddon Reincarnation se mi hodnotí velmi těžko. Protože jsem si oblíbil první a druhý díl, rád jsem podpořil původní vývojáře už v předběžném přístupu. I když bych si přál, abych mohl výsledné hodnocení zvýšit už kvůli skvělému přístupu autorů během tvorby, je tu několik věcí, které mi to nedovolí.

Málokdy do hodnocení promítám optimalizaci her. V případě Reincarnationu je to ale závažný problém, který předčí i známé čtvrté GTA. Když hru dokáže hratelně spustit opravdu málokdo, těžce se to musí podepsat na hráčských recenzích a prodejích a tak hra získává dodnes spíš negativní hodnocení.Je to velká škoda, protože hra přitom není špatná.

Co se povedlo výborně, je design prostředí a aut. Tady je Reincarnation pravým nástupcem série. Každé prostředí má svůj styl a autoři se jej snaží využívat přesně tak, jako dřív. V průmyslové části najdeme spoustu pohyblivých strojů a plošin, které poslouží k otestování odolnosti vašeho auta, Jinde pak potěší množství zničitelných předmětů a přístupné budovy. Škoda jen, že je počet prostředí velmi malý.

Autům naopak nemám co vytknout. Redesign starých originálů se povedl a i nové kousky vypadají skvěle. Chválím, že osazené čepele, bodce a zbraně na autě jsou konečně funkční.

Všechno by to nemohlo fungovat bez pro Carmageddon pověstného skvělého poškození a fyziky, které naštěstí přítomné jsou a jejich propracovanost působí dojmem, že si s nimi spolu s auty vývojáři vyhráli víc, než se zbytkem hry.

Dostávám se k tomu, co se povedlo míň, to je určitě grafika. Když vynechám auta, působí grafika zvlášť v otevřených scénách trochu chudě, jako by její část stále uvízla v roce 98. Samozřejmě jde o hru malého týmu a zčásti jde i o grafický styl, čekal jsem ale i vzhledem k velmi vysokým požadavkům trochu víc.

Umělou inteligenci bych rozdělil na 2 části, na jedné straně protivníci, kteří dokáží být hodně nepříjemní a jejich likvidace dá zabrat, a na straně druhé chodci, kde veškerá inteligence spočívá ve zmateném pobíhání a nulové reakci na okolí. Alespoň, že je s nimi a protivníky spojena celá řada zábavných powerupů, mezi které patří ty nejlepší z druhého dílu (vůbec jedna z mála věcí, která pochází z druhého dílu, protože se vývojáři inspirovali výhradně dílem prvním) a spousta nových. Právě na powerupech stojí zábava celé hry a je jich opravdu hodně. Mezi těmi novými jsem si nejvíc oblíbil vrhání kovadliny, pelvic thrust nebo zničení pneumatik. Velké množství powerupů může být i nevýhodou, zvlášť po delším hraní, kdy se jich naskládá do inventáře spousta a je problém během akce rychle najít vhodný.
A abych nezapomněl, protivníci tentokrát umí používat powerupy taky a může se tak klidně stát, že vaši oblíbenou pružinu použijí na vás a vžijete se tak do zcela opačné role :)

Co určitě potěší, jsou nejrůznější odkazy na předchozí díly a spousta eggů, stejně jako přítomnost klasického Carmageddonského humoru.

Ve výsledku jde o skvělou hru, která nedělá svému jménu ostudu. Doplatila ale na příliš brzké vypuštění do světa a já doufám, že časem získá víc hráčů a dočká se i lepšího výkonu. Nakonec dávám 75% s tím, že hodně přivírám oči nad optimalizací. Multiplayer nezkoušen.

Pro: Carmageddonský styl, nápadité a využité prostředí, zábavné powerupy, poškození, easter eggy

Proti: OPTIMALIZACE!, chudší grafika, často zdlouhavý výběr powerupu, málo prostředí

+14

Arcania: Gothic 4

  • PC 45
Po nezdařilém a poněkud znechucujícím datadisku Forsaken Gods, jsem doufal v Arcanii, jako ve spásu. Hra na mě však zapůsobila dosti rozporuplně.

To první, co mě zaujalo, byly všechny změny a novinky. Arcania má s předchozími díly totožný jen svět, některé postavy a události.
Co se tyká bojového systému, stromu dovedností, či speciálních útoků, jedná se o úplně odlišnou hru. Hlavně tu nejsou tradiční učitelé/trenéři, většina dovedností pak je sloučena do asi sedmi odvětví.

NPC postav je tu mnoho, ale většina z nich je velice nevýrazná, nezajímavá, a bez další funkce. Podobně jsou pak laděny i questy, které jsou velice prosté a většinou nezáživné. Hráč tu pocítí absenci širší interakce mezi jednotlivými charaktery, právě rozpory a politiku mezi jednotlivými frakcemi. Tyto prvky ale přece vždy dělaly Gothic, Gothicem.

Na druhou stranu má hra solidní spád a až na několik výjímek, se v ní opravdu nezaseknete. Dále grafika a hudba, jsou na Arcanii opravdu povedenou kapitolou (samotný soundtrack si čas od času pustím). Některá místa disponovala opravdu výbornou atmosférou. A těch několik originálních nápadů, jako třeba Tooshoo, či nový způsob otvírání zámku, mě mile překvapilo a potěšilo. Doplnění mythologie taky nebylo nejhorší, i když bez původních autorů, to není úplně ono.

Kdyby tato hra neměla být dalším dílem série Gothic, troufl bych si jí dát asi 60%. Být vydána tak v roce 2006, klidně bych to vytáhl i na 75%. Jinak ale musím říct, že tato hra postrádá vyšší množství rpg prvků, dělá ostudu Gothikovské sérii a komplikovaností odpovídá tak Diablu 1 (což je na rok 2010 dost špatné). Sama za sebe mluví herní doba rovnající se 12 hodinám.

Hlavně díky audiovizuálním kvalitám, dávám 45%

Pro: Nápady, hudba, grafika.

Proti: Velice primitivní rpg,kazí pověst předchozích dílů (výjmy G3FG)

+14

Metro: Last Light - Chronicles Pack

  • PC --
ANNA
- krátké vysvětlení toho, proč Anna nepomohla Artyomovi před jeho zajetím nácky, resp. jaxe o to snažila. obsahuje jednu odstřelovací pasáž a pak dvě krátké potyčky s nepřáteli. celkem asi na 10 minut.

KHAN
- hlavním protagonistou je moje oblíbená postava - Ulman. prvná část hraje na atmosféru a lekací scény, které Ulman prokládá svými džouky, finální část už je v kůži Khana naopak hodně akční, s respawnujícími se nepřáteli. asi 25 minut herní doby.

PAVEL
- moc pěkně nadesignované, obsahuje několik parádních momentů (ruská ruleta rulezz). je možno hrát stealth i akčně a zabere cca hodinku. nejlepší a nejdelší část DLC.

Rozhodně stojí za to si zahrát, už jen kvůli doplnění některých částí příběhu.
+14