Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Dragon Age: Inquisition

  • PC 85
Dragon Age: Inquisition... kde jen začít.
Asi doposud nejrozporuplnější díl ze světa DA. Na jedné straně tu máme úžasnou grafiku, silné postavy, rozmanité lokace, provázanost s předchozími díly, zajímavé novinky (wartable, MP...) a na druhé ubíjející MMO vedlejší úkoly a slabé podaní příběhu s ještě chabším zakončením. Dlouho po dohrání (a opakovaném rozehraní) jsem přemýšlela, jaký je vlastně můj výsledný dojem.
Inquisition se pro BioWare stalo experimentem, na kterém se vývojáři naučili pracovat s Frosbite enginem. Když na to pohlédneme takto, BioWare vcelku důstojně obstálo. Bohužel v následku toho Inquisition utrpělo na místech, kde jeho předchůdci automaticky bodovali - filmové podání s hojnými cutscénami, hlubší a možná i četnější úkoly pro společníky a epické zakončení s důležitým rozhodnutím. A to jsou záležitosti s nejvyšší váhou pro fanoušky nejen DA, ale většiny tvorby tohoto studia.
Přesto má Inquisition své kouzlo, které mě donutilo hru opakovaně rozehrát. Nakonec jsem zjistila jednoduchý trik jak DAI hrát, aby měl člověk pocit větší kontinuity příběhu - vynechte vedlejší úkoly, které vám nepřijdou zásadní. Zachraňte vesnici, ale neobtěžujte se s každou cetkou k doručení. Hned se budete cítit víc, jako hlava Inkvizice a méně jak nějaká podžtaška. Obsah se zhuští a výsledný dojem je o 10% lepší (v rámci hodnocení).

Pro: postavy, lokace, grafika, lore, MP

Proti: vedlejší úkoly, zakončení

+14

Žhavé léto 3 ½

  • PC 65
Jelikož je léto, rozhodl jsem se dokončit trilogii humorných adventur s pojmem "léto" v názvu (Léto s Oskarem jsem vynechal). Tentokrát již není nejteplejší roční období pouze "Horké", ale přímo "Žhavé" a hlavním hrdinou není starý známý Honza Majer, ale jeho dědeček Johnny.

Nová postava má i nového dabéra, a musím uznat, že výběr Josefa Cardy byl trefou do černého. Ani ostatní postavy nejsou namluveny úplně zle a humor mi sedl lépe, než ten ve dvojce.

I když jde hlavně o adventuru, herních žánrů jsem si tu užil dosyta. Od bojové vložky s babkou jsem se dostal k plošinovce a v neposlední řadě také k závodům různých druhů vozidel. Ty mě celkem bavily, ale když jsem závody traktorů zajel pod 200 vteřin a následně zjistím, že je to k ničemu, protože se dají celkově vyhrát až ke konci hry, pěkně mě to nazlobilo.

Hra se ovládá prachbídně kvůli pohledu kamery, který se neustále nečekaně mění, takže je najednou potřeba zmáčknout klávesu pro jiný směr nebo není vidět, kam postava směřuje. Dá se na to ale zvyknout a v pozdějších fázích hry už mi ovládání nedělalo žádné problémy.

Nejvtipnějším okamžikem hry bylo asi zakončení, kdy se na jednom místě objeví zlato, diamanty a ropa. Po dohrání příběhu se zpřístupnily bonusy ve formě závodů, miniher a stříleček a já se chtěl samozřejmě ve všech umístit na 1. místě, ale ve dvou z devíti to prostě nešlo.

Pro: dabing, humor, mix žánrů, zakončení, bonusy

Proti: ovládání, kamera, závody traktorů

+14

Assassins Creed: Demake

  • PC 70
Hru som si vybral v rámci Hernej výzvy 2016 do kategórie "freeware" a keďže som veľkým fanúšikom Assassin's Creed série, tak som si musel zahrať aj túto krátku plošinovku.

Hru som dohral do desiatich minút. Síce som musel niektoré pasáže opakovať viac krát, ale to mi nevadilo. Príbeh bol veľmi krátky, ale zaujímavý. Ovládanie bolo jednoduché, tomu aj nasvedčuje to, že som používal iba 5 tlačítok na klávesnici. Súbojový systém bol jednoduchý, ale keďže som to ja, tak som umieral jedna radosť. Najviac musím pochváliť hudbu, ktorá hrala na pozadí a spríjemňovala celý prechod hrou.

A na záver len dodám že sa mi hra celkom páčila, keďže je to krátka hra, ale neľutujem ani tých 10 minút, čo som pri nej strávil.

Pro: Hrateľnosť, hudba, súbojový systém

Proti: Krátkosť

+14

The Blackwell Deception

  • PC 85
The Blackwell Deception má přímo ukázkovou výstavbu děje, kdy v prvních dílech pomalu představuje postavy, přináší nějaké ty zápletky a načrtne "mytologické" možnosti universa. A v The Blackwell Deception začíná všechny střípky do sebe zapojovat a připravuje hráče na velké finále. S novými díly se i samotný tvůrce učí, jak dělat dobrou hru a i když i první díl byl kvalitativně dost vysoko, každý novější díl je zase o kousek dál.

I přestože mám rád klasické adventury, na téhle sérii oceňuji především kvalitně napsané postavy, vtipné dialogy a funkční emoce. Samotné hraní je trochu vedlejší. Hlavní slovo tu má vtahující příběh, který se vyhýbá všemožným herním klišé a působí spíše jako komorní mystery seriál, než jako klasická adventura. Jak už se zmínil Tulareanus, záchrana světa na 101. způsob se nekoná. Obtížnost není vůbec vysoko, jednotlivé úkony jsou dost logické a hráč není ani brzděn v příběhu a ani nepříjemně frustrován.

I po grafické stránce prošla hra drobnými úpravami a lokace jsou ještě o něco detailnější a barevnější. Herní prostředí jsou atmosférická, ozvučení je též skvělé. Dabing už nepůsobí po technické stránce tak amatérsky a hudbě též nemám co vytknout. Jazzové tóny sedí do lehce noir atmosféry hry jako prdel na hrnec.

Pro: příběh, dialogy, humor - hlavní dvojka přiroste k srdci a působí lidsky, logický postup, postupná gradace děje

Proti: nic výrazného, snad jen někdy až moc zbytečně opakující se odpovědi

+14

The Terminator: SkyNET

  • PC --
Proti Future Shocku nabízí SkyNET koncentrovanější gameplay, s poloviční porcí misí a relativně krátkou herní dobou. Na druhou stranu si Bethesda připravila pár nepříjemných špeků, které tehdá (v době bez internetu) musely razantně prodloužit herní dobu. Např. prasklinu ve zdi, při útěku z kanálů, bych nikdy nenašel. Stoupající voda hráče dostane do spěchu a není prostor se dívat na pixely kolem, jestli náhodou nějaký nemá jinou barvu. Stejný problém jsem měl i ve třetí misi, kde bylo potřeba se dostat do budovy Cyberdyen přes střechu protilehlé budovy - sestřelení antény prostě bylo až moc mimo poplatný game-design. A že Bethesda dovolila hráči se dostat do slepé uličky zničením beden, po kterých se muselo vyskákat na vyvýšenou platformu? Přiřkněme tyto hardcore podpásovky tehdejší době...

Co mě nadchlo, byly hrané briefingy. Herci sice předvádějí naprosto žalostné výkony a rekvizity jsou až příliš plastové, je to ale obrovský skok od kreslených předělů ve Future Shock. Z Parkerové určitě nejen pařan nemohl usínat na břiše.

Hodnoti hru po dvaceti letech je nesmysl. Jen tehdy člověk dokázal ocenit revoluci v ovládání a spousty nových prvků, které Future Shock resp. SkyNET, přinesly. To jim nikdo nikdy neodpáře a i přes současné výtky to tehdy musela být prostě bomba.
+14

Gone Home

  • PC 70
Gone Home je další z řady explorativních her, kde vy coby hráč pomalu objasňujete, co se v tomto vylidněném domě odehrálo. Je bouřlivá noc, vy se vracíte do svého domova, který je překvapivě liduprázdný. Zanechané zprávy a oznámení vám dávají najevo, že nemáte po ničem pátrat (bude to tak prý lepší). Zvědavost však zvítězí a hráč se tedy ponořuje do postupného prozkoumávání nejmenších detailů a odhalování příběhu, který měl původně zůstat skrytý.

Ono honosné rodinné sídlo však zeje prázdnotou. Vy jakož hlavní postava, která na nějaký čas odcestovala mimo kontinent, nemůžete najednou najít žádné racionální opodstatnění, proč nyní po svém příchodu za bouřlivé noci nacházíte onen rodinný dům liduprázdný.

Postupně se před vámi prozkoumáváním různých dokumentů objevují nejasné obrysy toho, co tu postupně vyústilo v tento smutný stav. Dozvídáte se informace, které jsou na první pohled obyčejné a nijak zvláštní, postupně však začnete útržky faktů spojovat dohromady a tím se před vámi začne vytvářet obraz toho, co se tu mělo před vaším příchodem odehrát.

Samotné hraní spočívá zejména v procházení lokací rozlehlého domu a prozkoumávání mnoha předmětů (od dopisů, vzkazů, novinových článků až po běžné předměty). Hra samotná nenudí a na zajímavosti jí přidává i to, že dům obsahuje několikero skrytých prostor, o kterých většina dosavadních obyvatelů neměla ani ponětí.

Gone Home vypráví ve své podstatě jeden lidský příběh (pokud to velice zjednodušíme), příběh jedné povětšinou nepochopené osoby, která je vaším sourozencem. Samotný postup hrou je relativně záživný vzhledem k tomu, že lze prozkoumávat většinu předmětů, na které hráč narazí a následně má možnost si tyto předměty detailně ze všech stran prohlédnout.

Závěrem, hra určitě není žádný zázrak, ale na druhou stranu ani nezklame. Onen potenciál, který hra na začátku má, zůstává být možná ke škodě nevyužitý. Ten příběh tohoto divného domu, o kterém si místní šeptají podivné zvěsti ve výsledku není až tak podivný, jak se může na první pohled zdát. Přestože hodnocení hry není kdovíjak vysoké, přesto nelze litovat času, který jsem nad ní strávil. Musím se přiznat, že dějové vyústění toho všeho mě trochu zklamalo. Ne, že by to bylo špatné, ale čekal jsem v oné atmosféře opuštěného dobu za norčního deště něco více tajemného. Onen hlavní dějový zlom přichází relativně brzy a pak už je jen kosmeticky rozvedený, takže žádné velké finále nebo hlavní moment hráčova zamyšlení nenastává.
+14

Dragon Age II

  • PC 85
Poté, co jsem dohrála Origins a doslechla se, že existuje i dvojka, natěšeně sem rozklikla trailer na ono pokračování a... co to sakra je? Tak tohle mi do počítače nevleze!

Ano, to byl můj první dojem. Grafika a její design se úplně změnil - především pak elfí čelonosí (ono vážně existuje, musíte vidět, unikát). O máchání zbraněmi alá Final Fantasy ani nemluvě. Co jen to z mého milovaného Dragon Age udělali? Avšak prázdniny byly dlouhé a her málo, a tak sem se přeci jen rozhodla tomu "odpadu" dát šanci (popravdě, nebýt toho zatraceně sexy elfa Fenrise, asi bych odolávala déle).

Graficky a animačně zm*vené nebo ne, stále to bylo pravé Dragon Age. BioWare v tom málu času, co na hru dostali (2 roky vývoje je skara málo) udrželo to hlavní - poutavý příběh a propracované zajímavé postavy. Vášeň a nadšení ve mě opět zahořely už po prologu. Stejně jako kdysi u Origins. I společníky sem si oblíbila stejnou mírou. Jakmile sem se dostala přes prvotní zahořklou pachuť, DA2 byla docela slušná hra, která opravdu bavila. Ale těch neduhů...

Někdo by mohl namítat, že příběh nebyl tak rozsáhle epický, ale spíš komornějšího rázu. Tohle upřímně jako mínus počítat nebudu, protože je spousta lidí, kterým to naopak sedlo (jako mě). S čím ovšem musím s ostatními souhlasit, jsou neustále dokola opakované lokace. Kolem Kirkwallu očividně existují asi 2 jeskyně, které záhadně přemisťují své vchody, jak se jim to zlíbí a všichni v nich chtějí mít své doupě - žoldáci i obří pavouci. Navíc se hra nehne z onoho jediného města (vyjma krátké pasáže z hlubokých cest). Dále zrušení možnosti taktického nadhledu, které by se leckdy hodilo, kvůli malému zoomu od postavy. No a spawnování vln nepřátel přímo před vaším zrakem mluví samu za sebe, fuj. Ani dávat relativně s příběhem spjatou postavu do DLC není moc hezký tah BioWare (možná spíš EA).

Přes to všechno jsem se u Dragon Age II velmi bavila, hrála ho opakovaně a přirostlo mi k srdci stejně jako Origins (jako takový ošklivý bratříček, co je pořádný nešika, ale stejně ho máte rádi).

Pro: příběh, postavy, rozhodování, znovuhratelnost, dabovaná hlavní postava, hudba

Proti: grafika, anime-style souboje, opakování lokací, spawn nepřátel, DLC postava

+14 +15 −1

Witchaven II: Blood Vengeance

  • PC 40
Capstone....spoločnosť, ktorá sa zapísala do podvedomia hráčov "peckami" ako napríklad Corridor 7, Operation Body Count a Tekwarom si svoju reputáciu vylepšila Witchavenom - krvavým stredovekým slasherom, ktorý mal zopár chýb ale bol prijatý celkom dobre. Toto isté sa očakávalo aj od pokračovania ,ale je to tak ?

Witchaven 2 s podtitulom krvavá pomsta pokračuje tam, kde prvý diel skončil. Hlavný hrdina Grondoval sa vrátil z ostrova Char aby oslávil víťazstvo nad čarodejnicou Illwhyrin. Po veľkej oslave sa na druhý deň prebral sám v sále. Na tomto by nebolo ešte nič zvláštne ale aj celý hrad je prázdny....čo hrad, ale celé kráľovstvo je fuč ! Stalo sa terčom útoku Cirae Argoth - sestry Illwhyrin. Grondoval musí oprášiť zbroj a zachrániť opäť svoju vlasť.

Samotná hra je takmer rovnaká ako prvý diel. Tým slovom takmer neoznačujem tých pár vylepšení ale priam kilá chýb- či už v level designe alebo v samotnom engine . Horšie na poli build engine hier je už na tom len Extreme Paintbrawl. Máme tu pár potvor z dielu prvého a samozrejme aj dačo nové - vojakov. Práve vojaci sú najčastejšou hrozbou - používajú luky, sekery, meče. Do hry pribudol aj nový režim bez štítu. Už nie je vnútený ako v jednotke. Klávesou S sa prepína medzi režimom "defense" a "attack". V praxi Grondoval štít odloží a zoberie si druhú zbraň - dýku alebo palcát. Toto je celkom dobý nápad, ale v Dosboxe akosi nefunguje. Tú zbraň použije tak 2x za level. (na starom pc s win. 98 ju používa skoro stále).

Level design je na začiatku celkom slušný, ale rýchlo naberie smer prúser-hnus (úrovne hrad-dol). To jest komplikované a veľké miestnosti, v ktorých sa ťažko orientuje. Čerešňou sú pasce, ktoré sú takmer neprejditeľné (raz som musel použiť aj cheat) a slabší framerate na starom pc (hra chce aspoň 66 MHZ, skúšal som to na 350 MHZ).

Grafika je drží na svoju dobu celkom dobre - SVGA režim neurazí a nezaregistroval som žiadne zbytočné pixely.

Hudba je asi to najlepšie z celej hry - Joe Abbati udržal svoju laťku kvality a stredoveké melódie sú pekným spestrením. Je tu aj dabing (into a outro). Úvod je ok, ale koniec nemá konkurenciu- hláška Where are my people s hlasom v štýle 2 a 3/4 promile s upchatým nosom ma rozosmiala (nechcem byť vtipný ale ale je to vážne tak).

Chyby alebo bugy (je to jedno) sú všade ale táto hra je hotový magnet. Možem začať ?
Vyskakujúci panel pri skákaní v SVGA fullscreene, lietanie kamery po smrti, odraz panelu vo VODE (nie, nerobím si srandu, nabudúce sa pozriem do kaluže či mam dosť HP a armoru) a menu, ktoré skoro vôbec nereaguje.

Síce som to prežil a prešiel, ale už sa k tomu nemám chuť vracať. Ak chcete nejakú stredovekú FPS, tak skúste Hexen I/II.

EDIT : K dispozícii je neoficiálny "patch" EGWhaven od autora s nickom Ettingrinder. Tento "patch" je vlastne exe súbor skompilovaný z autorom opraveného zdrojového kódu, ktorý verejnosti dal k dispozícii bývalý hlavný programátor z Capstone Les Bird v roku 2010. Exe opravuje chybné menu, problémy so sekundárnou zbraňou, framerate a pár ďalších vecí. Prikladám link na oficálnu stránku EGWhaven : http://ettingrinder.youfailit.net/wh-egwhaven.html

Pro: hudba,grafika,level design na začiatku

Proti: chyby (po nainštalovaní EGWhavenu sa ich počet zníži),level design na konci, dabing

+14

FIFA 16

  • PC 80
Fifu 16 bych označil jako vylepšenou verzi předchozího dílu. Odstraněny byly různé malé nedokonalosti při hraní a hra je tak plynulejší, celkový gameplay je vylepšený a přijde mi, že kombinace je zde důležitější než v předchozích ročnících. Dokonce bych se nebál říct, že se Fifa trošičku přiblížila reálnému fotbalu, nebo minimálně není až tak arkádová jak tomu bylo v minulosti.

Co se týče novinek, nejvíc pozornosti na sebe strhly před vydáním ženské národní týmy. Teď, téměř po roce, popravdě už nikoho nezajímají, ale po zakoupení hry si za ně asi většina lidí zahrála. Říct se k tomu dá snad jen to, že týmů je 12, jediným turnajem že Women's International Cup a chybí Japonsko :( Jako jednohubka fajn, člověk si turnaj jednou zahraje a tím to končí. Tak uvidíme jestli dostanou ženy příště více místa.

Vylepšení režimu kariéry vítám nejvíce. Dobrá věc jsou předsezonní přípravné turnaje proti silným týmům, za které dostane vítěz dokonce slušný peníz, a je zde lepší možnost vyzkoušet více hráčů a variant, protože lze KONEČNĚ v přátelských zápasech vystřídat víc než 3 hráče. Druhou povedenou novinkou je trénování hráčů mezi zápasy a zlepšování jejich vlastností. Čili je snazší vytrénovat si mladíka do prvního týmu bez toho, aby ho hráč musel často dávat na soupisku nebo jej posílat na hostování, kde stejně nehrál.

Nejvíce času jsem letos strávil ve FUT, ve kterém přibyl zajímavý prvek jménem Draft. Ten je zábavný. Vstupné stojí 15000 coinů a hráč si vytvoří nový tým, ale jen na maximálně čtyři zápasy draftu. Turnaj je totiž vyřazovací a kvalita odměny se zvyšuje po každém zvládnutém kole. Po vyhrání všech čtyř kol je tedy odměna nejlepší. Odměnou jsou balíčky karet a problém je, že v singleplayeru je jen málokdy cena taková, aby se hráči vrátilo těch 15 000 i při vítězství v turnaji. V multiplayeru tomu tak není, ale zase je dost těžké vyhrát všechny čtyři zápasy :D Jinak je FUT stejný, ale přijde mi, že ve Fifě 15 byly (pokud mi paměť ještě dobře slouží) lepší ceny za vítězství v jednotlivých divizích. Tady jsou to hlavně coiny a pokud balíček, tak jeden a dost špatný (obyč. zlatý balíček, nebo balíček kontraktů apod.). Jako by nás EA nutilo kupovat si drahé balíčky za reálné peníze, že?

Samozřejmě hra obsahuje i nějaké nedostatky, například AI hráčů soupeře v singleplayeru je občas na zabití (tolik přihrávek vzadu si nevymění ani Mertesacker s Koscielnym za celou půlsezonu jako AI v jednom zápase). Obtížnost Legendární a Ultimátní, to je jako hrát proti Supermanům, Chuckům Norrisům a Lordům Bendtnerům naráz, ale vyhrát se dá. S vypětím všech sil. Hodně nadávek. Sprostých. A břevna a tyče padají podezřele často.

V současnosti se blížím 300 hodinám a Fifa 16 mi přijde o něco zábavnější než patnáctka. Na jednu stranu je to ta stará dobrá Fifa, která se vlastně nemění, ale na druhou stranu, vylepšení hratelnosti je znát a prožitek ze hraní je výborný.

A samozřejmě - licence, atmosféra, prezentace, tím vším je Fifa stále neskutečně silná.
+14

Need for Speed: Road Challenge

  • PC 90
Tak dohráno!! Po více než patnácti letech znovu......Suma sumárum, prostě pecka pořád a stále....Ano grafika a všechno kolem už zestárlo.....nicméně pořád skvělá zábava a pořád skvělá hra.....Toto need 4 speed je spíš takový velký upgrade předchozího dílu hot pursuit, ale ono to kupodivu všechno funguje......Nejlepší věcí je dle mého pohledu možnost kariéry.....Příjemná je možnost poškození aut, i když rozbít si čelní světlomety v nočním závodě bylo občas dost nepříjemné, tak i tak se jednalo o příjemné zpestření závodů. Velice příjemné bylo zařazení starších tratí právě z dílu Hot Pursuit + tři nové závodní okruhy. Bylo opravdovým zážitkem se vrátit zase do mých pubertálních let a zahrát si něco co jsme kdysi milovali.

Pro: Příjemná hratelnost, množství tratí, poškození aut, kariéra.....

Proti: Někdy příliš zdlouhavé jednotlivé závody v rámci kariéry (několikrát se mi stalo, že jsem ostatní předjel o kolo)

+14

Cities: Skylines

  • PC 85
Vždycky mě bavilo stavění (ať už z Lega nebo v Zoo Tycoon 2). Nikdy jsem se ale nedostal k budování virtuálního města. Až konečně teď!

Hned na začátku mě Cities: Skylines totálně nadchnulo. Stavěl jsem jak divý, sledoval jsem zkušenější stavitele na YouTube a hledal inspiraci. Jenže ono to je zábavné jen ze začátku... Čím větší město, tím víc mě přestávalo bavit a začínalo mě iritovat svým strašným provozem a čím dál tím horším estetickým provedením (po čase už jsem prostě plácal páté přes deváté a město ztrácelo svůj lesk). Tak jsem začal znova na zelené louce. Pěkně od začátku, aby to město bylo krásné. Jenže než jsem vybudoval pořádné megaměsto, už mě zase přestávalo bavit. Tak jsem vyzkoušel všechny možné kombinace map, rozmístění stavebních zón i propletení silnic. Později jsem testoval i různé módy, cheaty a zlepšováky. Vždycky jsem ale skončil u města, které se mi přestávalo líbit, a ze kterého jsem už chtěl pryč.

Hra samotná je velmi povedená. Nabízí plno možností. Stavění je zábavné. Všechny herní i městské systémy jsou promakané. Jen po čase už je to pořád to samé dokola. Chybí mi ve hře nějaký další těžko specifikovatelný “rozměr”, který by mě u hry udržel déle.

Stavění mám pořád rád, a čas od času si rád něco postavím, ale k uspokojení mých stavitelských choutek stačí jen chvíle strávená budováním města v Cities: Skylines. Byla to pro mě bezvadná a intenzivní, leč krátkodobá zábava.

Pro: Funkční, zábavné a propracované budování města se vším všudy; updaty vycházející i dlouho po vydání původní verze

Proti: Po čase furt dokola, (pro mě) jen krátkodobá zábava

+14 +15 −1

Eurofighter Typhoon

  • PC 40
K Eurofighter Typhoon (dále jen EFT) jsem se pochopitelně jako zájemce o letecké simulátory musel dostat. Už fakt, že na hře dělali bývalí programátoři DID (nyní pod RAGE) mělo být zárukou, že se dočkáme min. stejné kvality jako v případě EF2000, F-22 Air Dominance Fighter,F-22 Total Air War.

Jan Máče v Letectví a Kosmonautika, kde jsem se se simulátorem poprvé seznámil psal, že to má rozhodně potenciál a, že doufá v nejlepší možný výsledek jako v případě legendárních DID leteckých simulátorů výše.

Bohužel se tak nestalo a simulátor nešel tak zcela ve šlépějích jeho předchůdců, kteří se zlatým písmem navždy zapsali mezi legendy na virtuálním leteckém nebi.

První šok přišel v okamžiku kdy člověk vzlétl a marně hledal sofistikované ovládání po vzoru EF-2000, tedy klikatelný kokpit, poměrně věrné zobrazení radaru a dalších přístrojů. Místo toho jen pohled na HUD radar, mapu, apod. se otevírají v samostatných oknech v rozích obrazovky. Min. možnost něco nastavit až na naprosté základy. Obrovské zklamání pro fanouška původního EF-2000. Avionika degradována pod (přijatelnou) úroveň v Jane's Combat Simulations: Israeli Air Force, Jane's Combat Simulations: USAF.

Briefing a debriefing taky hodně ořezaný, zapomeňte na detailní nastavování jako u EF-2000 s datadiskem TACCOM. A pak ty kvalitativně, v enginu hry, nic moc "filmečky" kdy sledujete jak vaši piloti tráví čas u různých činností byly spíše na obtíž. Kdyby alespoň ty scény byly hrané a v kvalitě jako u Command & Conquer tak neřeknu ani křivého slova!

Chápu, že DID/RAGE se snažili udělat simulátor přístupný široké veřejnosti ale tohle prostě nezvládli. Otázka zní, zdali to nebylo spíše v důsledku tlaku nového studia/vydavatele.

Samotné letadlo bylo ale vyvedeno moc pěkně, letový model velmi dobrý, bylo cítit, že ve vzduchu se pohybuje pár tun železa a tak setrvačnost při manévrech rozhodně hrála svoji roli. Překvapivě kvalitní letový model, byť na tehdejší konkurenci tak úplně neměl.

Grafika skutečně nebyla nic moc. Island je členitý ale na zemi chybí detaily. Oblačnost a mlha byla zpracována poměrně hezky. Kouřové efekty apod. velmi pěkné.

V čem ale tento simulátor tradičně exceloval je kampaň. Jak tušíte dynamická kampaň od DID, tentokráte se naprosto vše vyhodnocuje real-time. A je to především kampaň, která se podílí na mém poměrně vysokém hodnocení. Ve vzduchu jste mohli potkat některá hodně exotická letadla jako Antonov Mrija a Su-47 Berkut jako stíhač (ve skutečnosti jen technologický demonstrátor). Nechyběly ani Gripeny, Viggeny a další vesměs Evropské stroje.

Suma, sumárum tento simulátor je spíše zklamáním. Potenciál tu byl ale bohužel nebyl naplněn.

Pro: Dynamická kampaň, Exotická letadla, Neokoukané prostředí Islandu, Letový model

Proti: Avionika, Cut Scény, Briefing/Debriefing, Nemožnost začít misi na stojánce nebo pojízděcí dráze

+14

Star Trek: Bridge Commander

  • PC 100
Vždycky když jsem sledoval seriál nová generace, tak jsem si promítal v hlavě jaké by to bylo být kapitánem té lodi. Jak řvu na důstojníky, mít elastický sametový půlky rovnající oblek, celý den sedět na tom super pohodlném křesle se spoustou čudlíku který něco odpalují, vyhazují lidi do kosmu, nebo přinesou kosmickou kávu...

Brigde Commander má skvělý příběh se super zápletkami jež by se nevešli ani do tří dílu seriálu. Vyšetřujete záhadnou předčasnou explozi supernovy a zároveň jste uprostřed nového konfliktu mezi Federací a Cardassiany jež si myslí že výbuch způsobila jakási super zbraň Federace. Začínáte jako důstojník jemuž jeho kapitán v raketoplánu nařídí ústup před explozí a vy se tak stáváte kapitánem lodi třídy Galaxy. (později Sovereign) Zápletky jsou úžasně napínavé, například vám dva Romulanské bitevníky dají ultimátum vypnout štíty do minuty nebo zahájí palbu. Ať už vyšetřujete trosky v mlhovině nebo bojujete, hra je vždy podkreslená opravdu kvalitní Startrekovskou hudbou.

Doporučuji nenechávat boj na AI důstojníku ale přepnout pohled z můstku do bojového a bojovat celou lodí ručně, boje jsou totiž dynamické a velmi zábavné, kvůli malé chybě vás může porazit i podceněný nepřítel, naopak díky taktické výhodě můžete zase dokázat porazit obrovskou převahu. Boje probíhají stejně jako v seriálech, tudíž si můžete vybrat na jakou část nepřátelské lodi budete pálit, můžete vyřadit štíty, zbraně, rakety, pohony, warp pohony, nebo rovnou skrz na skrz proříznout pancíř nepřítele a rozlomit ho napůl nebo mu roztavit můstek. Štíty vaší lodě se oslabují na místech nezávisle a je třeba tedy nevystavovat vyřazené štíty palbě ale natočit loď tak aby palba šla do štítu, jinak budou ztráty a nepříjemné poškození lodi vedoucí k výpadkům a poruchám systémů. Ano správně, i vaše loď má dynamické rozdělení funkčních součástí a ty potřebují energii můžete tak přidělit víc energie do štítů a ubrat třeba ze zbraní nebo motorů, naopak když jste na tajné misi necháte jen senzory a motory aby jste měli nízké emise.
Brigde Commander je spíše nezvykle zábavný vesmírný sci-fi simulátor.

Grafika je z roku 2002 a vypadá zatraceně dobře i dnes! No dobře, například modely postav jsou příšerně kostrbaté, ale lodě vypadají opravdu ladně a je v nich kus práce, například taková Sovereign (Nemesis, první kontakt) vypadá jako naleštěný elegantní Alfa Romeo. Dokonce i model poškození stojí za to usekat pár klingonům v simulátoru lodě napůl. Hra obsahuje ''Simulátor'' v němž si můžete navolit bitvu dle své chuti, třeba i 30 Galaxy proti 50 klingonům, nebo si poměřit sílu s jinou lodí Federace.
Pro fanoušky povinnost, pro ostatní nepříliš slavná kvalitní kosmická akce plná napětí. Doporučuji!
Cpt. Gordon out!

Oblíbena loď:
Sovereigh (Prototyp)

Pro: Zábavnost Bitev, Typický Star Trek příběh, Simulátor bitev, Picard, Napětí, Taktika, Model poškození, HW náročnost, Grafika, Simulátor Rozkazování, Přerozdělování energie do systémů dle potřeby, Sakra jsem kapitám lodi a všem rozkazuji! Interier můstku.

Proti: Příliš hranaté postavy, Některé mise, Ukecaný admirál, Navigace v kosmu, Poradkyně vám řekne že jste na kolizním kurzu ale v bitvě to neřekne na nezaměřený cíl (asteroid, všichni mrtvý).

+14

Duke: Nuclear Winter

  • PC 45
Záchrana prezidenta ještě dávala docela smysl. Ale, záchrana Santa Klause o které vás v intru poprosí sněhulák? No dobře, kdyby to bylo dobře zpracované, tak proč ne. Bohužel to ale působí trochu jako odfláklá rychlokvaška.

Fajn, že jsou tady noví nepřátelé. Do sněhuláků se střílelo dobře. Se skřítky už taková sranda nebyla. Jsou dost smrtící a hůř zaměřitelný. Vrátil se i sněhulák(prase) v tanku, takže alespoň něco staršího se vrátilo. Ubyla zbraň. Ta nejnepotřebnější. Za to jsem na ní narážel jako na past dost často.

Design úrovní bohužel není zmáknutý tak dobře. Je mnohem přímočařejší. Ve hře je i docela chyb. Jako, že seberu přes zeď kartu a zkrátím si tak polovinu úrovně. Celkově to sbírání karet je tady takové chaotické. V jedné úrovni dokonce musíte sebrat všechny karty a až potom postupovat. V některých zase nemusíte sebrat všechny. To je zrada na Dukeových kartách.

Hratelnost má pořád celkem dobrý základ. Tentokrát jsem se zasekl jen jednou. Zajímavé byli reálie Santova severního pólu. Návrat humoru. Pár povedených vtípků a boss, který byl konečně trochu nebezpečný. Celé je to ale hodně krátké a vcelku zbytečné. Slušná devalvace.

Pro: santovi reálie a humor, málo záseků, slušný boss

Proti: divný design, chyby, hodně krátké, zbytečné

+14

Oniken

  • PC 70
Oniken je pro mě hotové zjevení. Samozřejmě vím, že nezávislé hry si z retro stylu učinili až určitý fetiš. Ale přesto jsem nečekal, že by se někdo pustil až tak daleko. Oniken vychází především z odkazu akčních plošinovek Contra a Ninja Gaiden, což je samo o sobě návratem k tradici, která se jevila být už nadobro mrtvá. A neinspiruje se jen grafickým hávem či hudbou, ale především v hratelnosti. Věrnost, se kterou upomíná staré klasiky, je současně příjemně nostalgická a precizně funkční. Někdo se rozhodl jít opravu do hloubky a já toto úsilí mohu jedině kvitovat.

Příběh je kouzelně béčkový a macho jednání hlavního hrdiny se ve stylovosti vyrovná největším frajerům stříbrného plátna 80. let. Testosteron neukapává, ale proudí v hektolitrových dávkách. Svými krátkými cut-scénami mezi úrovněmi staré předchůdce (Ninja Gaiden) hladce dohání, ba i převyšuje.

Bohužel to úplně neplatí i pro vlastní náplň hraní. Oniken v tomto směru kvality svých slavných inspirací nedosahuje. K tomu postrádá výraznější design úrovní a větší variabilitu v boji. Některé levely jsou esteticky nevýrazné a především neskýtají výzvu nebo překážku, která by se vypálila hlouběji do paměti. Obdobně je to se zabíjením nepřátel. Jistě, máte upgrady a možnost vyčerpat je všechny v Berserk módu , ale i při sebevětším úsilí strávíte drtivou většinu času se základním útokem. Contra nabídla širokou škálu zbraní, Ninja Gaiden zase bonusové útoky. U Onikenu se ničeho takového nedočkáte. Bossové (hlavně ti v pozdějších úrovních) mají poměrně nezáživný vzorec jednání, takže vás boj s nimi bude občas až trochu otravovat. Frenetického vypjetí, jaké jsem zažil při zabíjení Rudého Sokola v závěru Contry, se mi tady k mému zármutku nedostalo.

Nicméně tím celkový zážitek z Onikenu rozhodně nechci znehodnotit. Pořád se jedná o poctivou plošinovkovou střílečku, ze které na Vás dýchne atmosféra starého dobrého Nintenda. Pokud je pro vás podobná vyhlídka lákavá (jako byla pro mě), je Oniken jednoznačnou volbou.
+14

Codename: Gordon

  • PC 55
Codename: Gordon je průměrnou hrou jež imituje slavné Half-Life (dále jen HL) a má v sobě i jeho hudbu a zvuky. Je to jednoduchá skákací plošinovka která až na zasazení do HL, nemá prakticky co nabídnout, je to spíše na odreagování při nechuti hrát něco jiného.

Po technické stránce je to bída, grafika je spíše podprůměrná ale i přesto se našli světlé chvilky pro HL tak ikonické jako jsou logické puzzly, například průlez šachtou, nebo vychytávky gravity gunu stejné jako v HL.
Ve hře se taktéž setkáte s několika známými nepřáteli a postavami s nimiž můžete vést větvený dialog a odpovídat jim (!).

Hra má celkem přibližně přes dvacet úrovní a dva bosse. Celkový odehraný čas je přibližně 1 hodina.
Dohráno na nejlehčí obtížnost.

Pro: Vtipné dialogy, Mini puzzle, Nostalgická rychlokvašková vzpomínka na HL, Délka.

Proti: Vzhled a zpracování, Frustrace, Příliš hrbatá grafika.

+14

Indiana Jones and the Fate of Atlantis

  • PC 75
Pokud pominu internetové flashové adventury, pak je toto má první adventurní hra.
Na začátku to byla jízda, Indy trousil jednu vtipnou hlášku za druhou a jeho kolegyně byla i přes pixely sexy. (To je důvod proč jsem jí i přes její ženskou blbost vzal sebou) Ovšem ke konci hry mě to již tolik nebavilo jako v první polovině, bodový zlom byl při vstupu do Atlantidy, už mě nebavilo poněkolikáté luštit ten kamenný kód a tak jsem šáh po nápovědě internetové. Obzvlášť neskutečně mě poté štval vnější labyrint a nutnost se neustále vracet pro předměty.
Být to delší tak nevím zda bych to dohrál. Nechápejte mne zle, Indyho dobrodružství se mi opravdu líbilo ale od Atlantidy jež je v názvu hry bych čekal opravdu více než jen trochu frustrující dlouhé chození. Možná adventury opravdu nejsou pro mě, ale znovu bych si to nejspíš nezahrál i přesto že mě to bavilo.

Grafické zpracování je dnes již na mě trochu moc předpotopní a musel jsem si na dizajn zvykat, ovšem na dobu dobré ozvučení a pěkný dabing toto nádherně doplnil. Dále mě překvapil systém dialogů a jejich větvení a následky a dokonce i následky podobné těm v Mass Effectu.
Poetický konec hry je nejzajímavější částí hry, máte se rozhodnout (Spíš jste donuceni) zda se stát bohem, zde by se většina lidí rozhodla stát se bohem, ovšem Indy by tak nejspíš nechtěl (podle filmového pokračování) a tak se musíte opravdu v dialogu snažit zda máte zůstat člověkem, ale je to na vás, já osobně bych jím chtěl být, Indy ale ne a tak jsem zvolil útěk jež byl obtížný ale vyplatil se, dokonce vás hra do toho boha nutí!

Záseky ve hře byly, a ne málo... Ale nakonec se mi vždy podařilo na danou věc přijít, ovšem diskutabilní logičnost těchhle řešení byla více než divná a ve skutečnosti by ani nefungovali, ale což! Je to jen hra.
Nevím zdali bych hru doporučil pokud by byla delší ale vzhledem k tomu že vám zabere maximálně šest hodin, je to dobrá volba pro každého fandu Indyho a příležitostné adventuristy!

Nejlepší části:
Prolog
Epilog
Ponorka
Monte Carlo a Alžír

Nejhorší část:
Vnější část Atlantidy

Pro: Indy a jeho kolegyně, Humor, Dabing, Délka, Větvení příběhu a více konců/způsobů.

Proti: Atlantída, Natahování Chodeb, Mírná frustrace, Zákysi kvůli nelogickým nebo nepostřehnutelným řešením, Kamenné klíče.

+14

Deus Ex: Human Revolution

  • PC 90
Tehdy jsem si koupil v nějaké slevě restartovaný Deus Ex, ale příliš jsem tomu nedal a moc mě to nechytlo. Teprve až s blížícím se vydáním dvojky jsem opět Human Revoltuion zkusil a dostal se do něj takovým způsobem, že ještě před dohráním jsem si koupil Director´s cut a jelikož nešlo přenést savy, tak jej rozjel odznovu.
Francoužští kanaďani z Eidosu skvělou stealth akční hru s velice promakaným prostředím, kde se stále dá najít něco nového, v director´s cutu navíc opravenými soubojy s bossy, kde se dá i tentokrát uplatnit stealth přístup. O to více jsem hru rozjel, ačkoliv mně nikdy předtím přespříliš za tichošlápka hrát nebavilo, ovšem rambo styl zásadně ničí výsledný dojem ze hry a zřejmě se pak ani nedají odemknout v základní hře všechny augmentace.
Zkrátka po všech stránkách povedená hra, která po dohrání už nevybídne k dalšímu hraní, ovšem na těch 25 hodin solidní zábava.

Pro: cyberpunk, augmentace, stealth přístup, dialogy ála Mass Effect, poschovávané vedlejší úkoly

Proti: nepohodlné pěší cestování, hackování po milionté už otráví

+14 +15 −1

Silent Hill: Alchemilla

  • PC 80
Silent Hill Alchemila je pre mňa ako fanúšika celej Silent Hillovskej série veľmi príjemné prekvapenie. K tomuto kvalitnému módu bežiacom na Source engine som sa dostal celkom nedávno. Počul som o ňom síce skôr, ale priznávam sa, že moc som sa o neho nezaujímal. Po nedávnom dohraní výborného Silent Hillu 1 som sa ho rozhodol aspoň zo zvedavosti vyskúšať. Hlavný dôvod bol ten, že som sa chcel pozrieť ako sa autorom podarilo preniesť geniálnu atmosféru pôvodných Silent Hillov do tohto neoficiálneho prírastku do série.

A toto bola jedna z vecí, ktoré ma veľmi prekvapili. Atmosféra Silent Hillu je tu neskutočne cítiť a je naozaj chvályhodné ako sa autorom podarilo tú geniálnu atmosféru preniesť do Source enginu. V tomto je proste vidieť že sa tvorcovia snažili a hrali aj predošlé diely. Ďalším dobrým nápadom sú odkazy na minulé diely ako napríklad Room 302, Lisin denník, doktor Kaufmann alebo praskajúce rádio, to sú všetko veci, ktoré som už síce videl, ale ako odkazy pôsobia dobre.

Prostredie je klasické Silent Hillovské... Prechádzka mestom ponorením do hmly, nemocnica Alchemila v otherworlde, antikvariát Green Lion zo Silent Hill 1, dom hlavného hrdinu, to všetko má svoje kúzlo a atmosféru a logicky to zapadá do Silent Hill univerza.

Príbeh je celkom slušný a dobre vyrozprávaný. Len ako spomenul užívateľ Cathan, tá posledná časť bola taká zbytočná a naozaj to mohlo skončiť nájdením denníku doktora Kaufmanna. Hádanky sú dobre vymyslené a niektoré aj celkom originálne. V hre sa ich aj nachádza celkom dosť. Občas bolo treba nad nimi popremýšľať a párkrát som sa musel pozrieť aj na návod.

Za najslabšiu stránku hry považujem absenciu monštier a súbojov. Áno, viem, že autori ich tam dať chceli, lenže nemali na ľudí na to, aby im spravili animácie a pohyb, ale aj tak je to škoda. Za ďalší zápor považujem menšiu interaktivitu prostredia, ale to nie je nič strašné, aj keď by sa to tam zišlo. Celé je to väčšinou len o nájdení niekoľkých predmetov a prinesení ich na určité miesto.

Každopádne sa jedná o kvalitný mód a dokonca ho považujem aj za právoplatný, ale neoficiálni prírastok do série. Odporúčam každému fanúšikovi Silent Hillu. Rozhodne nebude sklamaný.

Pro: ATMOSFÉRA, niektoré hádanky, slušný príbeh, odkazy na minulé diely

Proti: Menšia interaktivita, chýbajúce monštrá a súboje, zbytočná posledná časť

+14

Tom Clancy's Rainbow Six: Siege

  • PC 85
Fanoušci multiplayerových akcí, pozor! Pokud k tomu máte rádi i taktičtější FPS, zbystřete dvonásob. Já vyloženě nepatřím ani do jedné skupiny, ale stejně mě tento čistě multiplayerový díl Rainbow Six (jehož předchozí díly jsem tuším ani nehrál) dokázal nadchnout.

Siege nabízí na první pohled jednoduchou zápletku: souboj týmů 5v5, obránci vs. útočníci, postavy s unikátními schopnosti na obou stranách, nic co by nebylo k vidění jinde... až na pár detailů, které dělají celý koncept neuvěřitelně zábavný.

V první řadě jde o totálně zničitelné prostředí, které vytváří stále unikátní situace. Prostřelit a rozbít nejdou jen okna a dveře, ale i celé dřevěné zdi, stropy, mnohdy doslova celé kusy budovy. Na pocit bezpečí raději rovno zapomeňte - vše má sice svá jasná pravidla, ale překvapováni budete neustále. Definice "emergent gameplay".

Taktický koncept útočníci vs. obránci také funguje skvěle - v přípravné fázi obránci opevňují objekt (aby to vše, co jde rozbít, šlo rozbít o trochu méně snadno :)) a nastražují pasti, zatímco ho druhá strana prozkoumává hi-tech robůtky, snažíc se získat to ve hře nejcennější - informace (o poloze nepřátel a cílech mise). Pak už se rozběhne časomíra a jde se do akce, každá situace má více řešení a záleží jen na vás, jak k ní se svým týmem přistoupíte. Přičemž ta taktická jsou vnitřně uspokojující nejvíc...

Další designová vychytávka, která mě (jakožto ne tak vytrénovaného hráče) potěšila a není zvykem jinde, je možnost hráče ovlivnit hru i po své smrti. Pomocí kamer tak může nešťastník, který to před chvílí schytal brokovnicí skrze dřevěnou zeď, ještě svému týmu pomoci označením nepřátel a vyzrazením jejich polohy přeživším kolegům.

Do toho povedené unikátní schopnosti postav, jejich skvělá představovací videíčka, fajn tutoriály... je toho hodně, tak to příště místo všech těch Battlefieldů a Call of Duty zkuste, byla by škoda, kdyby Siege zapadnul.

Pokud máte sehraný tým kamarádů a obě dvě strany hrajou podle pravidel hry, můžete si k hodnocení přičíst 10 %.
+14