Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Mortal Kombat

  • PC 30
Tedy, tak tohle je solidní vojeb. 7 postav (které se od sebe v zásadě ani zase až tak moc stylem boje neliší), pouhopouhá dvě-max. tři komba pro každou z nich (zpravidla jeden útok zdálky, jeden výpad a občas jedna nějaká blbinka navíc), několik málo nehezkých backgroundů, grafické ztvárnění ze kterého se chce zvracet (jako opravdu, ty backgroundy vypadají jak amatérsky slepené z různých fotografií, což asi i v posledku jsou a vůbec to nevypadá hezky).
Největší fail je však pak gameplay samotný, hra (alespoň co se týká PC verze) je šíleně rychlá, čili v podstatě nemáte absolutně šanci zareagovat včas na kterákoliv komba, která nepřítel použije (zvlášť pokud je to z bližší vzdálenosti), pokud se nebráníte náhodou předem, tak prostě nemáte šanci je vykrýt či jim uhnout, naopak PC v pozdějších kolech reaguje naprosto strojově neomylně a vykryje/uhne kterémukoliv pohybu, který využijete, naopak někdy však nepříliš dobře reaguje na klasické kopy či skok+kop, čili se souboje zvrhávají ve spamování základních kopů, do nichž tupá AI směle nabíhá. Později na vás hra frkne 2 protivníky za sebou, aby toho jakože nebylo málo. Souboj s Gorem je pak jen o skoku + kopu, nic jiného na něj nefunguje a i tak je to v zásadě dost random záležitost, někdy útok prostě vykryje a vy si to solidně schytáte, jindy nedokáže vykrýt ani několik jump kicků za sebou. Volba obtížnosti tu zdá se nefunguje, na very easy je PC později stejně „neomylná“ jako na medium a na very hard není o moc lepší.
Mám zkušenosti s hafo bojovkami od Tekkena počínaje, přes Virtua Fightery a Street fightery zdaleka nekonče, k čemuž jsem přihodil i hafo freewarových (z těch lepších bych jmenoval třebas Super Cosplay War Ultra) a myslím si, že v nich nejsem úplně špatný. Přesto obtížnost MK 1 zdá se býti trochu více o náhodě, než samotném skillu, bojovníci jsou nevyvážení a jak jsem psal výše, AI někdy příliš tupá, jindy zase v podstatě neomylná.

Beru, že se jedná o jednu z prvních bojovek, ale ve srovnání s takovým Street Fighterem 2 zhruba ze stejného období, je to nebe a dudy, ten je totiž mnohem vyrovnanější, vyváženější a promyšlenější hrou se zároveň mnohem hezčí grafikou.

Popravdě kult okolo prvního Mortal Kombatu příliš nechápu, buďto si své místo opravdu vydobyl pouze díky přehnané brutalitě, kdy tehdejší děcka bavily zkrátka ony přemrštěně násilné finiše, tedy ve zdejším podání „fatality“, nebo si jej oblíbili ti, kteří v podstatě s jinými bojovkami žádné zkušenosti neměli.
Tak či onak dnes již nepříliš dobře hratelný kousek, který si zaslouží pozornost pouze jakožto „doplnění herního vzdělání“ a poohlédnutí se za tím, jak tato série začínala.
K dobru bych prvnímu dílu mohl přičíst asi převážně pouze velmi zdařilou hudbu (v CD verzi), která má ty správné bojové grády, temnou atmosféru a určitou svižnost,chytlavost gameplaye (jakkoliv je v mnoha ohledech mizerný), díky čemuž se jedná o ideální kousek na takové to cca 15 minutové vyblbnutí.
Od MK 2 si však slibuji mnohem více, ten vypadá (alespoň na první pohled) vylepšený ve všech ohledech a už snad bude opravdu plnohodnotnou bojovkou, která se vyrovná tehdejší i současné konkurenci, od počtu hratelných postav, komb, backgroundů, přes hezčí grafiku po snad vyváženější a solidnější samotný gameplay a AI... no uvidíme.

Pro: Hudba, atmosféra, svižnost gameplaye.

Proti: AI, grafika, přílišná jednoduchost (menší počet komb, backgroundů a postav), nepříliš funkční nastavení obtížnosti, nevyváženost.

+14 +17 −3

Need for Speed: Hot Pursuit 2

  • PC 60
Dodnes nechápu proč se po Porsche 2000, tedy nejlepším dílu Need for Speed, série vrátila k počátkům, konkrétně k mnou nejméně oblíbenému dílu staré éry Hot Pursuit. Proč nemohly vznikat další hry, alespoň na vedlejší koleji, které by mapovaly historii těch nejznámějších automobilek, jako je Ferrari, BMW nebo Škoda, což je mé nesplnitelné přání.

Výběr vozů zde byl solidní od Lamborghini Diablo, přes Ferrari F50, až po Porsche 911 Turbo, ale hratelnost není to pravé. Celá hra vypadá tak nějak více komiksově (viz obal), než realisticky, na což asi měli zásadní vliv vývojáři EA, kteří nejsou jako vždy z Kanady, ale ze Seattle v USA.

Stejní vývojáři již tvořili verzi trojky pro první PlayStation, ale tady si vzali na paškál PC. Byl to však jejich poslední počin a poté studio zaniklo. Intro je stále podařené, hudba jakbysmet a dokonce i tratě se vcelku povedly. Šestku jsem, narozdíl od trojky dohrál, ale ke konci už mě to vůbec nebavilo a přál jsem si, aby byl co nejdříve konec.

Pro: Porsche 911 Turbo, intro, hudba

Proti: návrat ke trojce, komiksová grafika, ke konci stereotyp

+14

Painkiller

  • PC 75
Výborná oddechová záležitost. Hrál jsem ji ještě na základce a tehdy mě neskutečně bavila. Dnes s odstupem času už se projevují nedostatky, ale pořád jde o titul, který si zaslouží pozornost.

Jednak grafika i po letech stále funguje. Rozmanití pekelní protivníci jsou výborně zpracovaní a člověk se nenudí s jejich likvidací. Tomu přispívají mimořádně dobře zpracované unikátní zbraně a na tehdejší dobu velmi dobrá fyzika a dynamika soubojů. I dneska mě baví přišpendlit démona kolíkem ke stěně.... Lokace jsou poměrně malé, ale na druhou stranu nezatěžují v postupu v před, což u takové hry oceňuji. Některé mají i velmi dobrou atmosféru (Asylum). Souboje s bossy jsou zábavné a vyžadují i trochu přemýšlení, jak se jim dostat na kobylku. Celé to podtrhuje stylová hudba, která to bere pěkně od podlahy.

Co přece jenom již dnes trochu vadí je monotónější hratelnost. Až na bose je styl hraní v zásadě stejný od začátku až do konce. Hra se nijak nevyvíjí a nenutí hráče měnit způsob hraní. Pekelníci jsou sice dobře zpracovaní a rozmanití, ale způsob jejich likvidace nevyžaduje žádnou zvláštní invenci. Na druhou stranu, tato hra je prostě brutální střílečkou, kde není moc času na přemýšlení a takto byla koncipována. Hledat v ní nějakou strategickou výzvu nemá smysl a není to jejím cílem. Přesto mě již takový typ her tolik nesedí a poslední třetinu hry už jsem se snažil co nejrychleji dojet, protože už mě to prostě nebavilo. Systém karet je úplně zbytečný a co se týče příběhu, ten sice není úplně odfláknutý, ale když už si s tím daly práci (ty filmové scény), tak to mohly dotáhnout dál. Nečekám od takové hry příběhové orgie, ale byl tam potenciál, který nebyl využit.

Shrnu-li to, tak Painkiller je poctivě udělaným masomlýnkem na démonické spoluobčany, s výborným vizuálním a enginovým zpracováním. Bohužel tomu však již dnes chybí větší variabilita a je škoda nevyužitého příběhového potenciálu.

Pro: Souboje, zbraně, grafika, hudba

Proti: Monotónost, příběh

+14

Transistor

  • PC 70
Transistor je krásnej.

Tým, jehož první hrou byl můj oblíbenej Bastion, pohnul s celým konceptem a ačkoliv ve vizuálu by se daly hledat podobnosti (krásný kreslený prostředí, izometrickej pohled), v bojové části už jich tolik není, protože zatímco Bastion byl ryze akční záležitost spoléhající na Vaše reflexy, Transistor se řadí spíše k taktickým akcím. Během boje (což je vlastně jediná pořádná herní mechanika) můžete hru pauzovat a plánovat akce, které má postava následně provést. Ale i když jsou boje a kombinace schopností zajímavé, neměl jsem z úspěšného pokoření nepřátel nikdy takový pocit zadostiučinění jako v případě prvotiny Supergiant Games. Na druhou stranu vzhledem k celkové délce hry a množství schopností a jejich kombinací (hra Vás navíc lehce popostrkuje, abyste aktivní schopnosti měnili a nespoléhali se na jedinou kombinaci tím, že využíváním různých schopností v různých slotech odkrýváte další kousky příběhového pozadí) mě boje nestihli začít nudit.

Hodně tomu samozřejmě pomáhají i další aspekty hry, protože jak jsem psal na začátku, Transistor je krásnej. Prostředí hry vypadá úžasně, i ten relativně snadný příběh mě bavil (hlavní postava zpěvačky, co ztratila hlas, mi přišla skvěle podaná) a hudba od Darrena Korba je stejně jako v případě Bastionu nádherná. A ačkoliv jsem neměl chuť pouštět se po konci do New Game+, určitě můžu hru doporučit.

Pro: postavy, prostředí, hudba, zajímavý schopnosti a jejich všemožný kombinování

Proti: ne zas tak záživný boje, přímočarost příběhu

+14

Secret Files: Sam Peters

  • PC 60
Geheimakte: Sam Peters jsem koupil za zlodejskou cenu 9,99 EUR pote, co jsem dokoncil prvni a druhy dil stejnojmenne serie. Pochopitelne v nemcine. Sam (Samantha) je celkem otravna, sebestredna protagonistka, ktera sama sebe popisuje jako „blondynu, ale inteligentni“, pro Scheiße nejde daleko (nakolik to prevzal anglicky preklad, neodvazuji se spekulovat) a neustale se navazi do sveho byvaleho.

Hra je to kratka, ale popravde receno, v me situaci je to vlastne plus. Chybi intro, titul obsahuje nekolik animvanych cutscen, prechody mezi staty jsou reseny pomoci textu. Pozoruhodne je, ze vlastne neni moc s kym se bavit – vsechny dialogy se odehravaji v cutscenach a hrac interaguje vyhradne s predmety a okolim. Puzzly jsou vicemene standardni, nechybi zaverecne (otravne) bludiste. Pobavily me napisy na hrbitove. Hra ma dva konce (ve stylu Draculy V nebo Neverhoodu), ktere se lisi pouze zobrazenym textem.

(Herni vyzva 2018: Krize identity)
+14

King's Quest

  • PC 70
Tak jsem se rozhodl při projíždění databází her oddychnout si od stříleček a vrátit se ke starým adventurám a moje volba padle hned na tu první slavnější, z herního pravěku roku 1984.

King's Quest je jedna z mnoha Sierráckých sérií, které jsem samozřejmě kdysi na 486 dohrál. Je přelomová, převratná a dá se říct že nastavila styl hraní žánru na spoustu let dopředu, než přišli Lucasové s modernějším ovládáním. Na svoji dobu to musela být absolutní bomba.

Jak se to ale hraje dnes? Inu zajímavě. Mám rád retro, věděl o psaných příkazech, ovládání šipkami, smrti na každém kroku i primitivní grafice. Jenže i tak je pekelně složité a přiznávám že jsem hrál podle návodu a na plný počet bodů. Už ty hry mám dávno dohrané, tak si to můžu dovolit. I tak je hra pekelně těžká a takové šplhání po stonku nebo chytání orla je brutální. Jindy by mě řešení nenapadlo ani za tisíc let (jméno gnóma, obr), přemýšlení co vlastně napsat by bylo rovněž brutální. Herní doba? S návodem slabé dvě hodinky, bez něj bych to hrál tak měsíc.

I přes výtky je to v podstatě kouzelná pohádková záležitost. Starý král umírá a po hrdinovi Grahamovi chce, aby přinesl tři magické artefakty - zrcadlo pravdy, štít neporazitelnosti a bezednou truhlici zlata, čímž dokáže, že je hoden se stát králem. A Graham čeká cesta, která ho zavede mezi spoustu pohádkových bytostí a lokací perníková chaloupka, troll na mostě, drak, Rampelník, Jack a fazolový stonek, leprechauni. Trošku zamrzí, že tu v podstatě není ani žádné intro nebo outro, jen král zaklepe bačkorama (doslova) a vy sednete na trůn.

Sérii mám rád, staré adventury miluju, chápu že je to milník, ale i tak je tohle už moc retro a víc než 70% prostě nedám. Adventura roku 1984.

Pro: Začátek série a celého žánru adventur

+14

Vlak

  • PC 60
Vlak jsem v době vydání neznal a narazil na něj až po téměř dvaceti letech. Určitě se jedná o zajímavou variaci Hada, který mě vždy bavil, ale spíše na mobilech. S vyšší rychlostí a větší délkou už to ale tak zábavné nebylo a já často narážel do stěn, nebo do ocasu.

Stejné je to i u Vlaku, kdy každé kolo přináší vyšší obtížnost a je čím dál tím těžší kličkovat s dlouhou soupravou mezi překážkami. Je třeba se neukvapovat a zahýbat až v ten pravý čas, což při sekaném pohybu mašinky není úplně nejjednodušší.

Dostal jsem se tak do půlky, a pak to zabalil, protože už jsem na to prostě neměl nervy. Tento počin ale bezesporu stojí za vyzkoušení, já však mám od Gemtree Software přece jen raději Mravence.

Pro: zpočátku zábavné, odlišné sbírané předměty

Proti: v pozdějších kolech obtížné

+14

Kóta 236

  • PC 65
Hrát za mravence? Proč ne. V předchozím titulu Gemtree Software jsem hrál karty s více zástupci tohoto druhu, zde již jen s jedním. Úhlavními nepřáteli mravenců jsou odjakživa mšice. A právě ty se spojily s pavouky a červy a společně obsadili Kótu 236.

Nejdříve jsem k likvidaci nepřátel dostal jen slabou pistolku, ale později jsem nacházel lepší zbraně a také brnění. Netrvalo to dlouho a přes Údolí mšic, Zemi červů a Pavoučí pláně jsem se dostal až na Kótu 236 a vyčistil ji od všech nepůvodních obyvatel. Léčivým pramenem, který se zde nacházel, nebylo nic menšího než láhev Becherovky.

Pro: mravenčí hrdina, likvidace nepřátel, vylepšování vybavení

Proti: krátké

+14

Chains

  • PC 30
Chains jsme cíleně zakoupili za 0,40 €; reálně stojí asi za polovinu této částky.
Většina levelů nemá s logikou moc společného: jde o rychlost, štěstí a přesné kliky. Hra navíc není docela casual: když je například zadání „5 minut se 100% koncentruj a pokud budeš mít štěstí, vyhraješ”, bojí se člověk nádechu, natož pak oddechu.
Design hry je jednoduchý a čistý. Obsahuje ale spoustu ne úplně špatných věcí, které šly udělat mnohem lépe:
* Malý barevný rozdíl mezi pozadím a kuličkami
* Časovač a informace o průběhu levelu fontem asi 4pt kdesi v rohu
* Hudba nereflektující průběh levelu: když jde do tuhého, mohla by třeba zrychlit nebo se změnit.

Závěr:
V jádru velmi pěkná hra, kterou však táhnou ke dnu různé designové přešlapy. I tak je ale zábavná a dá se hrát i dohrát. Jednou, když venku pršelo, nefungoval internet a vypadl proud, jsme ji dokonce spustili znovu!

Pro: Základní myšlenka, fyzika kuliček i prostředí

Proti: Drobnosti snižující hratelnost

+14

Dead Space

  • PC 75
Poslední dobou doháním resty v podobě rozehraných her. Není tedy divu, že se vracím ke starším kouskům jako například právě Dead Space. V tomto survival hororu odehrávajícím se na těžební vesmírné lodi USG Ishimura, se snažíte přežít mimozemskou nákazu, jež má na svědomí mutaci posádky.

Příběh se ze začátku zdá nudný a vlastně nevíte o co vlastně jde a co že se na lodi stalo. Tuto záhadu objevujete postupem hrou a v jednotlivých scénách mezi misemi . Pokud chcete do příběhu proniknout hlouběji, tak doporučuji sbírat informace pomocí textových a audio zpráv, které jsou různě pohozeny po celé lodi. Určitě to není na škodu a hru si tak víc užijete.

Překvapila mě nemožnost upravit si úhel pohledu. Hlavnímu hrdinovi Isacovi tedy koukáte přes rameno. Navíc mě zarazilo dost mizerné ovládání v defaultním nastavení. Takže snad úplně první věcí je, přizpůsobit si ho podle sebe. Chvilku mi trvalo než jsem našel to správné nastavení. Ve hře jde totiž hodně o přesnost střelby, jelikož mutantů se nejlépe zbavíte ustřelením končetin. Na lodi je docela dost odboček a tak klávesa CTRL, která ukazuje směr mise se mi stala dobrou přítelkyní :) . A to hlavně proto, že na některá místa se někdy párkrát vracíte. Při likvidaci nepřátel a odstraňování překážek se mnohdy neobejdete bez telekineze a stáze ( tzv. bullettime ) Zatímco telekinezi máte neustále, tak zdraví a stázi musíte doplňovat. Co mě zklamalo, byl malý inventář, který i když se zvětšuje s každým novým oblekem, tak stále jsem musel dělat kompromisy, co si nechám a co zahodím. Když k tomu připočtu, že na likvidaci nepřátel je potřeba hodně munice, tak ten inventář je opravdu bída. Zbraní ve hře moc není, ale můžete si je různě vylepšit. Mé oblíbené byly řezačka a pulzní puška. Ovšem častokrát budete rádi, když budete mít alespoň trochu munice do čehokoliv :D . Taktéž se dá vylepšit úroveň zdraví a kyslíku. Mnou neoblíbené ,,konzolové“ ukládání u tzv. savepointů, je zde vyřešeno překvapivě dobře. Jsou totiž skoro na každém rohu.

Grafická stránka hry na rok 2008 docela slušná, i když optimalizace nic moc. Např. se zapnutou vertikální synchronizací se hra trhala a to na kartách Radeon 2600 XT , Radeon HD 5770 a dokonce i na GTX 1050 . Takže výkonem karty to opravdu nebude. Nicméně po vypnutí VS jede vše plynule i na ultra detaily. Jestliže se o polovinu hororového zážitku stará grafika vykreslující ponurá zákoutí a chodby na lodi USG Ishimura, tak o tu druhou se stará zvuková karta. A je to paráda, všechno krásně sedí. Kde autoři chtěli, abyste se lekli, tak jste se zkrátka lekli :) . Na svědomí to má Jason Graves, který spolupracuje na ozvučení her už pěknou řádku let.
Ačkoliv se mi před deseti lety nezdál Dead Space zajímavý, nakonec jsem rád, že jsem jej dnes dohrál. Propadák to rozhodně není, ba naopak docela jsem si těch odehraných 24 hodin užil :) .

Pro: Horor, krev, lekačky

Proti: Zdraví škodlivé - při dvacátém loadingu jedné uložené pozice Vám může zuřivostí prasknout cévka v mozku :D

+14

Quest for Glory III: Wages of War

  • PC 85
Z trojky mám trošku rozporuplné pocity. On ten díl byl pro mě vždycky takový neutrální a po tomto dohrání to zůstane.

Většina hry je přitom skvělá. Rakeesh a Uhura přenesou hrdinu do Tarny, aby jim pomohl v řešení místních problémů. Tvůrci se tentokrát inspirovali především Afrikou a tak nechybí egyptské město, domorodý kmen, savanu střídá džungle a i zvířecí obyvatelé jako by vypadli z Afriky. Narazíme na liontaury, leopardí lidi i jakéhosi psího člověka. Příběh je výborný - mezi domorodci ze Simbani a leopardími lidmi hrozí válka kvůli ukradeným relikviím, liontauři z Tarny se rozmýšlí, jestli se do krvavého střetnutí zapojit a Rakeesh vysílá hrdinu, aby zjistil, kdo za tím stojí (démoni)

A protože hrdina už má nějakou pověst, vítají ho s otevřenou náručí, má paladinský meč a brzy i štít a spoustu peněz ze dvojky. Je tu pár zajímavých postav, hrdina musí projít iniciačním rituálem aby se stal bojovníkem Simbani a dokonce si bude kupovat a následně získávat nevěstu.

Potud všechno paráda. Namísto navazujících obrazovek tu máme kompletní mapu, po které v džungli cestujete jako ikonka a kde Vás můžou kdykoliv přepadnout. Pokud máte něco objevit, je to zřejmé na první pohled (většinou, medového ptáka bych nenašel ani za sto let). Ale obřího stromu či jezera si všimnete. V džungli ale vidím první problém - zaprvé cestujete neustále tam a zpět a neustálé přepady jsou otravné. Na vině je i nízká obtížnost - pokud pilně trénujete, nebude vám žádný boj činit problém. Zvlášť když je soubojový systém osekaný na kost (bod, švih, krytí úskok) a nepřátelé jsou kolikrát na tři rany. Navíc jako paladin brzy získáte léčivé kouzlo, což v kombinací s kůžemi vody z Eranina jezírka na staminu zaručuje praktickou nesmrtelnost.

Adventuření už tu moc není, teda aspoň toho zákeřného. Většinou víte přesně co a kde použít. Ale zase to vyvažuje pár bugů a nedodělků. Paladinské schopnosti nemáte za celou dobu šanci pořádně natrénovat, nikde se nedá trénovat šplhání. Díky bugům se Vám pak nezapočítá pár bodů, takže zapomeňte i na max skore. V jedné fázi hry mě náčelník nechtěl pustit do chaty, abych předal dary.

A trošku mě naprdnul konecTo že v závěrečném boji přijde hrdinovi na pomoc 5-6 přátel je super, naopak záporák bez osobnosti je docela o ničem. Navíc konec je docela useknutý pár pochval od kamarádů a teleport do pryč. Trošku mě naštvalo, že mě holka dá kopačky při závěrečné aimaci.

Každopádně i přes drobné výtky je to samozřejmě pořád super hra s krásnou grafikou, zase trošku jinou hratelností i prostředím a i v roce 1992 kdy už konkurence na poli adventur celkem vznikala bez problémů jedna z těch nejlepších.

Pro: Prostředí Afriky, zajímavý námět mezikmenové války, vstup do kmene a získávání nevěsty.

Proti: Boje jsou moc snadné, pár bugů, nedodělků, od začátku máte všeho dost (léčení, stamina, peníze)

+14

Blameless

  • PC 60
Už jsem chtěl pět chvalozpěvy na úžasnou českou freewarovku, ale naštvala mě. Těsně před koncem, a sice prvním loadem, se úplně všechno zhroutilo. Zmizela baterka, policajt se neobjevil, začalo všechno mizet, já tam bloumal jak idiot půl hodiny, než mi došlo, že je to bug a že asi není normální, že se bad guy úplně vypařil. Teda jen někdy, někdy naopak prolezl brankou a honili jsme se, někdy se zase zasek o růžek domu, no legrace. Loady nic nezměnily. Tak jsem to musel začít celé znova a bloumal jsem zas jak idiot půl hodiny v úvodní místnosti hledajíc ty předměty, kde to sakra vlastně byly. A ony tam nebyly! Tak jsem to teda rozehrál ještě jednou znova a konečně vše v pořádku! Pak jsem to prolít za pět minut. Je to velká škoda, protože mi to úplně zkazilo flow a dojem z celé hry. Zas na druhou stranu jsem měl asi unikátní možnost prohlédnout si závěrečnou silnici v klidu a dumat, proč se přes tu pootevřenou branku nedá projít. A zase málokdo má u téhle hry nahráno 95 minut!

Předtím jsem si to ale neskonale užíval. Grafika a hudba skvělá, atmosféra tak hustá, že by se udržela i na Měsíci, dabing supr, i ten minipříběh je fajn. Zakončení mi vůbec nevadí, naopak. Možná by ale bylo fajn, kdyby se ve hře vyskytovala nějaká fakt megatajná věc, která by výsledek změnila, protože tohle je ideální hra na případné znovuzahrání a zkoušení věcí drobně jinak. To mi připomíná, že tu jsou minimálně dvě situace, kdy lze problém vyřešit více způsoby, možná jich je i víc. A úkoly jsou krásně logické a vyplývají ze situace a přitom to není úplně strašně primitivní. Že je to celé krátké, je v pořádku. Typická to věc pro excelentně zpracovaný freeware, vůbec to nevnímám jako negativum, zvlášť když je to zdarma. Ve filmu také existují krátkometrážní filmy, tohle je krátkometrážní hra.

Škoda, že jsem měl smůlu na ten megabug no. Jinak bych dal o 20% víc. Ale tohle netoleruju. A souhlasím, že bych si dal placené pokračování, nebo klidně i jinou story od Václava Hudce.
+14

Vikings: Wolves of Midgard

  • PC 50
Co je to RPG? Pro mě osobně kvalitní RPG, u kterého jsem ochoten zabít hodiny času, by mělo být hlavně ztělesněním (ve zkratce) rutinního systému zabaleného do takové zábavy, že mě tu rutinu bude bavit vykonávat právě těch xxxhodin. Tento titul bohužel selhává až žalostně.

Pro mě osobně zatim je králem Diablo 2. Hrál jsem ho na českých realmech s kamarády nějaký pátek. Ale všeobecně dle mého to, co člověka baví a láká dělat po x áté je hlavně ten loot, pak dobře propracovaný skill tree a zábavně provedené dovednosti. Vzpomínám, jak jsme chodili na vyhlášené bose a chodili do určitých lokalit, protože se vědělo, že tam padaj různý itemy - sice s mizivou šancí ale byla tam a taky runy, ty hlavně. Zkrátka, až stovky hodin padly na tom, že člověk hledal do sbírky něco, co mělo ubohou šanci padnout, proč? Protože za 1) hraní bavilo samo o sobě 2) Když už se zadařilo, výsledek stál za to 3) Někdy se zadařilo jinym způsobem a padlo něco jinýho, něco co vás zlákalo rozjet novou postavu. 4) Když vás začaly nudit runy za lootem tak jste si dali na odreagování nějakej ten PvP( škoda že tehdy byl net z doby kamený) Dodnes se mi stýská po mym vyšperkovanym Foherovi.

Ale to jsem se nechal unést. Vikings WoM mě zarazil už při prvnim spuštění. Ještě jsem nenarazil na hru, která by mě dřív nutila vytvářet profil a dělat postavu předtím, než jsme měl možnost podívat se do settings a rozkoukat se po menu.

Co se dělo po zapnutí kampaně? Zpočátku osahávání si dovedností. Kochání se nad celkem vydařenou grafikou a zkoumání mechanik. pak krátkodobá frustrace hned u prvního bose. Pak euforické asi 3 kapitoly. Rozjel jsem DW berserkera a potom jsem do toho zapojil i luk. Bavilo mě to celkem dost ty první 4 kapitoly. Jenže po nich přišla apatie a neskutečná nuda. U této hry totiž nejste v žádném očekávání, nic moc vás nevyvede z míry a jakmile si osvojíte všechny skilly z vámi zvolené větve a přežerete se toho, je konec.

Páni tvůrci si chtěli připadat hrozně inovativní a klasickej loot system jim připadal asi fádní. No, pletete se. A já mam spíš podezření, že si chtěli hoši sami usnadnit práci a povedlo se, ale výsledkem je nuda. Zabijete nějakou těžkou mobku? Nedostanete nic. Dostanete novej level? A díky něco novej skill? No jo, jenže k čemu nový skilly?
U ostatních RPG jste díky novejm skillům mohli jít tam, kam jste předtim nemohli a hra vás za úspěch odměnila něčim. A když ne na poprvé, tak někdy určitě. Tady furt jen pokračujete dál, a protože z mobek padaj jen železa a dřeva, nebo totální šity kvůli kterejm byste nevážili cestu za obchodníkem pokud by byl o trochu dál , po chvíli nemáte absolutní motivaci pokračovat. Příběh není poutavý a ani bych ho od hack'n' slash RPG nečekal , ale tím pádem tu neni nic kvůli čemu to hrát. Chvíli jsem si naivně myslel, že můžu gift pointy rozdávat alespoň do passivek u bohů, jejichž zbraně jsem nepoužíval. Až později jsem zjistil( protože hra vám neřekne absolutně nic) , že to vlastně nefunguje a utratil jsem body za 2 levely uplně zbytečně. Takže ani to kombinování do skill/gift tree není žádná hitparáda.

Teďka k technický stránce hry. Grafika je celkem chválihodná a zejména se mi líbily textury příšer - etinové sice vypadali jako přerostlá zoombie/mutanti ale pastva pro oči. Různé levely se jim povedly taky, ačkoliv poslouchat hlavní postavu jak by potřebovala kouzla aby rozbil bránu, už vás po několikáté zaručeně otráví. Po vzhledové stránce je hra naprosto v pořádku, ale jinak je to naprosto ploché, nemáte kam zabloudit, nic vás nepřekvapí/nepotěší.
Ohraničení map je jak z roku 1995. Postava běhá do nízko nakupených balíků se senem, do pár polínek položených přes sebe. Pathfindning, ačkoliv ho u těchto her není moc zapotřebí protože postavu navigujete neustále sami, je katastrofální. Když už postavu pošlete z jednoho konce obrazovky na druhej a v cestě je nedejbůh "něco" , postava by byla schopná zemřít vyčerpáním jen aby to odtlačila z cesty...... V pár misích dostanete k ruce posily a asi si dovedete představit, co na tý mapě dělali- ano správně, překáželi, protože jste z chumlu štítonošek museli vykotoulovat / vychargovat se.

Nevim z jakýho důvodu(respektive domnívám se že to vim) se rozhodli nezvýrazňovat těch pár interaktivních předmětů/objektů, se kterými lze na mapách něco dělat. Pravděpodobně asi proto, že nedokázali vymyslet nic originálnějšího než na každou mapu dát pár bonusovejch objektivů, za jejich splnění dostanete nějakou surovinu navíc. Čili - chudym nápadem ještě uškodili těchnický stránce hry. Jako nejenže se tady loot skoro nekoná, ale ještě to málo co by padnout mohlo schovávaj tak, abyste zabíjeli minuty tim, že budete běhat po mapě a hledat poslední tohle nebo támhleto.......špatný.

Bugy - koukal jsem na Bugreport thread na steamu a aktivita mizerná. Osobně se mi stal bug s replikováním setových itemů, kterej už předemnou nahlásili asi 3-4 lidi a reakce/fix žádnej. A vlastně hru jsem zakončil tak ( ne že byhc ji dohrál a ani nebudu, nemám to zapotřebí), že jsem někde na nábřeží přesekl strom , kterej pak spadl za mě a jsem stucknutej mezi hromadou harampádí....... :D Vim, že by to asi šlo snadno reloadnout, ale už nechci, neni kvůli čemu. Pokud snad někde vdáli se má začít něco dít, sorry, ta hra ten pocit nenavodila a nedokázala udržet moji pozornost.
Za necelých 30 éček, které za to chtějí na steamu, jsem očekával mnohem větší a dlouhodobější porci zábavy a čistě ze subjektivního hlediska si nemyslim, že je to relevantní částká kterou by se měli sami oceňovat. kolik je stál ten grafickej engine mě nezajmá, to má bejt jen doprovodnej efekt jak to vypadá. Přál bych si refund, ale to už bohužel nejde.

Pro: grafika , obludy , main menu soundtrack

Proti: repetitivní + nudné , zabugované , DRAHÉ!!!

+14

Monkey Island 2: LeChuck's Revenge

  • PC 100
Druhý díl Monkey Islandu vyšel pouhý rok po jedničce a nepřinesl zdánlivě nic moc nového. Ale to staré, co fungovalo v prvním díle je vyladěné k dokonalosti. Co se tedy změnilo? Grafika je trošku detailnější, zmizely krásně ručně kreslené obrazy ale pár působivých scenérií zůstalo, například prostřihy na působivou ostrovní pevnost. Z ovládání zmizelo pár nepotřebných příkazů a předměty v inventáři už jsou vidět jako obrázky a ne jen jako textový popisek.

Příběh navazuje na první díl - Guybrush je slavný a bohatý pirát, ale jeho historky o zabití LeChucka lezou všem na nervy a o jeho bohatství ho obere na Scabb Islandu lump jménem Largo Lagrande, který drží celý ostrov v šachu. A tak pouštíme do nelehkého úkolu - vyrobit jeho voodoo panenku a zbavit se ho. Jenže díky Guybrushově chvástání se podaří oživit jeho nemesis - LeChucka. Jeho duchovní podstata byla sice zničená, ale LeChuck ožívá jako znilá, zelená zombie a je pekelně naštvaný, tím spíše že Guybrush hledá 4 části mapy k legendárnímu pokladu Big Whoop.

Příběh je rozjet parádně, od druhé kapitoly dostáváte na průzkum další dva obrovské ostrovy, přičemž na každém z nich je zhruba 5-6 lokací a hra se stává opravdu obrovskou. Autoři naštěstí zachovali hratelnost z jedničky - zmizely sice souboje na meče, ale jinak je tu všechno stejné. Žádné podrazy, žádné limity, žádné dead endy, jen tuna možností co udělat a občas nějaké ty nelogické úkoly či pixelhunting. Nějaké ty největší prasárny jsem si ještě pamatoval použití opice na pumpu, lístek za dveřmi, na jiné věci se dá přijít, když zapojíte vlastní škodolibost krysa v polívce, uřezaná dřevěná noha, ale i tak jsem se párkrát do návodu podívat musel. Soutěž v plivání, nebo závěrečný voodoo souboj bych asi bez návodu nevyřešil.

Naštěstí jinak zůstalo všechno jak v jedničce, takže je tu opět spousta humoru, hlášek, gagů (plivání ve vězení, Hermanova zkratka), vrací se staré dobré postavy - voodoo čarodějka, trojice pirátů s krysou, Herman je trosečník na jiném ostrově a Stan prodává tentokrát použité rakve :) Vrací se i Elaine, který se sice s Guybrushem rozešla, ale stále pro něj má slabost. Každý ostrov na který se podíváte je trošku jiný, hra má bezvadný dobrodružně-komediální feeling. Zkrátka dokonalá zábava, která jen trošku vázne ke konci.

Ano Monkey Island obsahuje jeden z nejdivnějších konců co jsem ve hrách viděl. Nejprve je celý poklad jen lístek. Pak se Guybrush doví, že LeChuck je jeho bratr a když ho zabije, ten si sundá masku a ukáže se, že je to tak. A nakonec jsou z obou malé děti a rodiče je odváží ze zábavného parku. Jsem zvědavý jak to vysvětlí v třetím díle.

Každopádně bez ohledu na podivný konec je dvojka stále stejně dokonalá dobrodružná zábava jako první díl, jen mnohem mnohem delší a větší a pro mě jednoznačně adventurou roku 1991.

Pro: Stejné jako jednička, jen delší, vyladěnější, spousta humoru, trošku hezčí grafika, návrat starých postav

Proti: Podivný konec

+14

Sir, You Are Being Hunted

  • PC --
V současnosti se na trhu nachází velká spousta survival titulů, ale málokterý z nich se může chlubit tak osobitým ksitchtem, jako právě Sir, You're Being Hunted, ze kterého přímo trčí britské pokuřování dýmek a čaj o páté.

Celá hra přitom stojí a padá na tom, jaký zážitek si sami uděláte, a jak moc jste ochotní přistoupit na stanovená pravidla. Zároveň tu ale máte k dispozici vše, abyste se mohli do herního světa ponořit v plné parádě. Svět samotný je náhodně generovaný, rozdělený na pět ostrovů, z nichž každý má svůj vlastní ekosystém. Máme tu bažiny, zpustošenou industriální zónu, hory, trosky nějakých hradů nebo třeba obyčejný venkov. Každá zóna má svá specifika, všude se však nachází domky, kde nalézáte různé vybavení nebo nepoužitelný odpad. Samotné sbírání výbavy je vyřešeno tak, že stačí interagovat s dveřmi budovy, a následovně ládovat předměty do nepříliš velkého inventáře, jehož velikost vám již brzy po začátku přestane stačit. Do interiérů drtivé většiny staveb se prostě nedostanete. Pokud máte v zádech smečku robotů, s úkrytem v zástavbě zkrátka počítat nemůžete.

Nepřátel je tu celá řada přes obyčejné roboty, robo-psy, obry s holí, balóny se světlometem, správce vesniček, roboty na robotických koních až po robotického strašáka v obilí, jenž nechává vzpomenout na plačící anděly z Doctora Who, protože zůstává stát na místě pouze ve chvíli, kdy na něj upíráte svůj zrak. Každý nepřítel má jiné taktiky i výbavu, a s některými z nich je lepší se nedostat vůbec do křížku. V opačném případě hrozí smrt a nahrání předchozí pozice.

Hru uložíte pouze dvěma způsoby, buď u lodiček, kterými se přepravujete mezi jednotlivými ostrovy, nebo u počátečního monolitu, kde hra začíná a zároveň v něm spočívá cíl hry. Ten je jednoduchý, musíte sesbírat určitý počet drahokamů, abyste aktivovali teleport a tím se dostali do bezpečí z roboty prolezlé lokality. V tom je celé kouzlo příběhu, je prostý, jasný a pochopitelný. V průběhu hry můžete narazit na dopisy (mnohdy i milostné) a knížky.

Jakmile přijdete na to, jak vyzrát na roboty, tak ve finále budete lovit vy je. Stačí je například nahnat do smečky chytře položeným budíkem a hodit do davu robotických těl špulku dynamitu. Nebo nemusíte za celý průběh hrou jedinkrát vystřelit. To už je na vás, já za sebe můžu říct, že si tato hra spolehlivě ulovila místo v mém srdci.

Pro: solidní generátor světů, osobitá stylizace, humor

Proti: nepřístupnost drtivé většiny budov

+14

Army of Two

  • PS3 80
Fajnová střílečka, která svého času musela být v mulťáku ještě fajnovější. Servery jsou ded a já stejně nemám žádné kamarády a tak mi ani nebylo líto, že jsem to sjel sólo. Protože ani sólo to nebylo vůbec špatné!

Po delší době jsem zase hrál akční hru, kde AI jak nepřátel, tak především parťáka nestojí úplně za starou belu. Vlastně naopak. AI je tu je docela dost schopná. Nepřátele se kryjí, opatrně postupují, občas provedou výpad a vypozoroval jsem i jakousi koordinaci a pokusy o flank. Parťák je také užitečný, obzvlášť když si ho hráč za pomocí rozkazů šikovně řídí. Ne že by byla Army of Two hardcore hra, ale přímý útok tu moc nefunguje. Celé to stojí a padá na spolupráci obou postav. V zásadě to pracuje na principu, že jeden na sebe přitáhne horlivým střílením pozornost a druhý se nepřítele snaží obejít. Hra obsahuje pár jednoduchých leč šikovně funkčních taktických příkazů, díky kterým je ono ojebávání nepřátel královská zábava. Nic mega složitého, ale přesto je to dostatečně challenging (na vyšší obtížnost samozřejmě).

Kromě toho hra využívá starého známého cover-based systému, jen v poměrně odlišné podobě, než jsem byl doposud zvyklý. Postava se při krytí nepřimkne natvrdo k překážce (stiskem klávesy), ale dynamicky se za ní skrývá a reaguje na ni zatímco hráč normálně běhá po bojišti, střílí a z toho skáče z krytu do krytu. A je to super! Je to svižnější, příjemnější a dynamičtější, byť k dokonalosti to má pořád trochu daleko. I samotné střílení je hodně zábavné a vlastně ani nemám samotnému core gameplayi moc co vytknout.

Co už trochu zamrzí je poměrně nezajímavý level design plný klišé lokací (samé základny, industriální čtvrti, letiště apod.). Ač hráč v šesti misích procestuje údajně celý svět, mapy působí spíš účelně než uvěřitelně a dost se svým specifickým designem poddávají cílením na coop zážitek. Stejně tak příběh je spíše do počtu. Většinou jsem ani neměl tušení, kde vlastně jsem a proč po všech střílím (zdravím tvůrce Spec Ops: The Line), ale to je vlastně úplně fuk, protože i tak jsem si to parádně užíval.

Pro: chytlavý gameplay, dobrá AI, dynamický cover-based systém, přiměřené taktické možnosti, vyvážená obtížnost, vtipně trapný humor, solidní grafika a ozvučení

Proti: nevýrazný level design a ještě nevýraznější příběh

+14

Life is Strange - Episode 1: Chrysalis

  • PS3 90
Life is Strange mě dlouho míjela. Ne snad, že bych neměl rád adventury, ale tak nějak jsem si ji zaškatulkoval jako "pokus o napodobení úspěšného formátu Telltalu". Jaká to chyba! Ano, hra jakoby z oka vypadla epizodickým filmovým hrám od Telltalu, ovšem chlapcům z DONTNODU se podařilo něco nevídaného - na první pokus porazili Telltale na jejich vlastním hřišti. Přitom z počátku to tak ani nemusí působit - děj začíná dosti komorně. V první epizodě se spíše jen lajnuje hřiště, ale už od počátku je cítit, že tady by mohlo být něco víc.
Příběh postupem času nabírá grády a na konci hry se dostavuje neodbytný pocit, že po 21 letech hraní jsem právě narazil na asi ten nejlepší příběh, který jsem ve hrách viděl. K tomu si připočtěte příjemnou grafiku a jeden z nejlepších soundtracků, jaký jste slyšeli, a vyjde vám z toho jedna z nejlepších her, po které můžete sáhnout

Pro: Perfektně napsaný příběh, soundtrack

+14

Transistor

  • PC 100
Wow, jedním slovem prostě wow. Transistor asi dlouho zůstane jednou z mojich nejoblíbenějších her vůbec. Grafická stránka je vyloženě fenomenální, takhle nádherně stylizovanou hru jste ještě neviděli. Společně se snovým soundtrackem vytváří asi nejlepší audiovizuál jaký jsem ve hře snad viděl.. Probouzíte se jako dívka jménem Red, které ukradli hlas a zabili její životní lásku. Naštěstí jej ale zabili pomocí zvláštního meče, Transistoru, takže může s Red aspoň ze záhrobí mluvit. A tak se Red pouští na roadtrip za pomstou, kdy se snaží přežít jak souboje se členy skupiny kteří se jí na začátku pokoušeli zabít, tak i proti viru který tato skupina vypustila a vraždí všechny obyvatele tohoto digitalního světa. Tahle hra je pro mně srdcovkou, a proto na ní nedám dopustit. No tak, běžte si ji koupit i se soundtrackem na Steam! No na co ještě čekáte?!

Pro: Audiovizuál, soubojový systém

Proti: Trošku horší méně srozumitelný příběh, hodně je podáno pomocí pocitů

+14

Myst IV: Revelation

  • PC 70
Myst IV je unikátním případem niche produktu , kterého se ujalo jedno z největších herních studií všech dob a kterému se podařilo vytvořit mamutí AAA projekt, jaký (opět v mantinelech žánru) naprosto nemá obdoby. Tohle mamutí monstrum je Phantasmagoria nultých let jednadvacátého století, která se tísní na DVOU DVD discích. Fanušci a pamětnící mohou plesat nad průlomovostí jedničky a krásou Rivenu, ale Revelations (spolu s Exile) si svou vizuální působivost skutečně zachovaly až dodnes. Totéž platí o hudebním doprovodu (byť ten se mi více líbil ve trojce).

Tato série se nikdy nepyšnila používáním inventáře, nicméně zde autoři věnovali hráčům alespoň nové ovládací prvky či nástroje. Kromě v popisku zmíněného fotoaparátu (a k němu přibalené prohlížečce fotografií) hráč v první lokaci získá i náhrdelník, ukazující více i méně důležité události a dobrodružství ze života téhle vypečené rodinky, kolem které se celá série točí. Tím se zároveň i oživuje poměrná monotónnost předchozích dílů, kdy se jednotlivé zlomky příběhu musely pracně luštit z denníkových záznamů. Flashbacky jsou většinou pouze aurální, ale sem tam se hráč dočká i obrazu.

Kapitolou samou pro sebe jsou puzzly. Na jednu stranu mi přišlo, že byl zredukován jejich počet, to je ale vyhraženo jejich komplexnostní a většinou i dost přestřelenou obtížností. Ve světě Haven se hráč pohybuje od pozorování místní fauny přes překážky vytvořené na ochranu před zmíněnou faunou až po šílenou scénu s dravcem, místní obdobou opic a jedovatou rostlinou. Bez návodu ani ránu, orientace v dzungli je navíc už klasicky špatná. Mrazivý svět Spire je na tom s orientací poměrně dobře, zde naopak si tvůrci připravili sérii problémů s energií a jejím množstvím. To vše je korunováno dalším tuhým několikastupňovým puzzlem, který je v závěru ještě ztížen časovým limitem. Brr. No a nakonec Serenia, která sice vypadá příjemněji, než předchozí zmíněné věky, ale i to je vyváženo sérií puzzlů se zvyšující se obtížností, které nepomáhá ani to, že některé elementy jsou generovány náhodně při samotném startu hry, část puzzlu má tři varianty a jeho následné pokračování může slabší jedince přimět k pomyšlení na sebevraždu, protože se můžete těšit na bludiště, časový limit, důraz na pomalý pohyb i přes zmíněný časový limit a nakonec i fakt, že potřebné NPC utíká a objevuje se na třech různých místech. A tím zábava rozhodně nekončí, protože okamžitě poté následuje puzzle v 360ti stupních, s podobným jsem se za svou hráčskou kariérou ještě nesetkal.

Tahle hra je skutečně výzva, a zůstává výzvou i při průběžném používání návodu. A poznámka na závěr – Peter Gabriel nejen, že dodal jednu píseň, ale dokonce i nadaboval jedno nikoli nedůležité NPC...
Než se pustím do pětky, bude to chtít pořádně dlouhou pauzu... A taky doufám, že hra pojede o něco svižněji, na o dvanáct let mladším notebooku trvaly některé přechody mezi jednotlivými kroky nezdravě dlouho...
+14

Desperados: Wanted Dead or Alive

  • PC 100
Desperados! Legendární hra silně inspirovaná commandos serií se vrací díky updatu s podporou aktuálních systémů, úžasné je, dostat po 17 letech takový update. Update obsahuje mimo jiného i bonusovou misi, která byla jen v demoverzi hry, tudíž k 25 původním misím máte ještě jednu navíc.
Miluju tenhle žánr a po nedávném hraní Shadow Tactics jsem si jen uvědomil, jak moc mi hry v tomto stylu chybí a jsem moc rád, že práva na Commandos vykoupila společnost Kalypso a tak se snad můžeme těšit na nové díly! :)

Pokud chcete hrát hru v CZ, včetně demoverze! Stáhněte si https://uloz.to/!DzMPCnvol72l/texts-res - v popisku návod
+14