Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Dead Island

  • PC 75
Strach je jako nádoba. Různé druhy děsících prostředků přilévají různé množství do "mana pool" strachu, jako třeba lekací momenty, lezavý trvalý strach, krev a vnitřnosti, dalekosáhlé následky a blízká budoucnost lidí které potkáte.

Dead Island přišel, nabíral hmotu a nakonec se zhroutil pod svojí vlastní vahou a uzávěrkou pro vydání. Dokonalý začátek, neutuchající zábava a promršený konec. Ale stále si zachoval kvalitu a hra se dá užívat, což je hlavní.

+/-největší mínus a zároveň plus je asi respawn nepřátel v kombinaci s nuceným co-opem. Já hraji singl, chci hrát sám, jenže je tu stejně nepřátel, jsou shodně silní a obnovují se tak rychle, že ve 4 lidech se to možná dá s přehledem zvládnout, ale v jednom je to peklo. Takže hra je sice fajn, survival atmosféra na maximum, musím si hlídat všechny směry a hledat higher ground kdykoliv to jen jde (hlavně ve městě je to husté, ale tam je zase plno aut).

+atmosféra. Strach o vlastní život. Nejdřív jsem myslel, že Resort je strašidelný dost, ale nejhorší je Město. Jungle je krutá dost (všude stromy), ale příliš krátká
+uspokojující scavenger hunting součástek.
+krev krev krev (a taky maso, shnilý)
+už dlouho jsem v žádné hře tak krásně nezamlátil meelee zbraněmi
+inventář - aneb když už musí být hra zpracovaná i pro konzole, může být proveden dobře (špatně = Witcher 2, nejlépe = Deus Ex HR - tetris)
+penále za smrt. V jedné recenzi jsem četl, že vám to seberu jen "pár set". Není tomu tak, tuším že hra sebere 10% současných financí. A když potom, ke konci hry, oprava stojí klidně i tři tisíce (jedné zbraně!), prachy jsou podstatné. Opatrnost tedy zajištěna.
+po hození zbraně se vrací zpět na své místo v radial menu, víceméně
+pádlo je dokonalé, ale nejlepší je elektrikou oplácaná morning star
+ač nerad, musím přiznat, že radial menu je tu udělané dobře a po troše cviku se hodí
+zombí na kapotě, aneb fakt že se auto může kdekoliv zaseknout a vy jste najednou obklopeni nepřáteli přidává ke strachu

-chybějíci grafické nastavení, hlavně na odstranění otravného motion bluru, ze kterého se mi fakt dělalo zle
-dřevácké řízení auta a další autoproblémy, jako nesmrtelná výdrž motoru (3 stavy - v pohodě, pak pukne sklo, pak začne čoudit motor a tak už zůstane, nikdy nechcípne), blbé přejíždění mrtvol a hlavně - otáčení myší v autě je tak idiotské, že si ani nedokážu představit proč to tak někdo naprogramoval
-nemožnost nastavit si rychlé klávesy na zbraně / vnucení radial výběru zbraní (aneb když to funguje na konzolích, musí to každý mít i na PC)
-konec
-úkol opevnit kostel byl naprosto zbytečný => stejně má kolem sebe neviditelnou bariéru, která brání zombivcům ve vstupu
-v zástupu hnusných prsatic s ještě horšími obličeji je smutné, že nejhezčí ženská ve hře je matka představená (oh my god, kam jen to ty modely postav dospěly)
-tato zombie apokalyptická bitva je už předem prohraná. Pro lidi. Je to logické, mají nekonečný respawn, kdežto lidé se budou jeden po druhém měnit. 4 hrdinové nedokáží zachránit celý svět, nebo snad ano ? Oh, ano, jde tu přeci o záchranu světa, takže jo.
-po kopnutí míč neodletí. Namísto toho se přesune na místo kde má být (teleportace).
-sprint do kopce je často pomalejší, než chůze.
-mnoho escort misí by se daly udělat pomocí auta, ale NPC do nich nenastoupí
-donáškové mise. Ale zase se hráč musí neustále prodírat zástupem zombíků (škoda že stále na stejných místech), tak aspoň něco.

Já se snažím prosazovat teorii, že násilí ve hrách pomáhá být klidnější člověk v realitě. Užívám si krev, pohled na krev, usekávání končetin, headshoty, do mrtvoly na zemi (v GTA) jsem motorovkou klidně pár desítek sekund řezal, jen pro ten pocit. Postal 2 byla slast (viz. koment), v Dead Islandu jsem cestu od stanice ke vzdálené pumpě jel snad stokrát, přejížděl těch 30 zombíků, co cestou potkám. A tak dál.

V životě jsem velice klidný člověk. Dovedu si ale představit, jak nějakého labilního člověka dokážou dohnat k vystřílení školy, ale tak násilí je dnes všude.

Mrtvý Ostrov je hra založená na zabíjení. A ne jako většina FPS - bum bum bum, kulky do tě našiju, ale pěkně ruční práce, kde si zaserete celý tělo krví. Ta hra je založená na zabíjení. To je její hlavní deviza. A ta hra, světe div se, to dělá dobře. Dokonale.

Jak už bylo mnohokrát řečeno, zabíjení na blízko je tu fakt zábava.

Nejlepší atmosféra tedy byla ve městě, i když každé prostředí mělo něco do sebe. I ty interiéry se občas hodily, změna oproti venkovní otevřené šílenosti. Ke konci jich však bylo moc. Příslib otevřenosti, které naznačil Resort a Město byly tak jako tak fajn.

Pro: Strach (atmosféra), Krev (pořádně zblízka)

Proti: Ztraceno v překladu (Port z konzole)

+13 +15 −2

Raptor: Call of the Shadows

  • PC 90
Když zamáčknu nostalgickou slzu, musím říct, že tohle byla jedna z her, které mě provázely dětstvím. I dnes jsem schopen zapnout si Raptora a postupně procházet všechny úrovně od nejlehčí obtížnosti až po tu nejtěžší.

Co mě na Raptoru vždycky tak fascinovalo, to byli nepřátelé. Člověk, který je vymýšlel, musel mít zatraceně dobrou fantazii. To je poznat hlavně při soubojích s bossy, kdy mi pokaždé padala brada směrem k zemi, protože ti neřádi vypadají hrozně velkolepě (můj favorit byl vždycky takový ten podzemní bunkr :)) ).

Nesmím zapomenout na absolutně jednoduchý systém vylepšování, který ale skvěle fungoval a tak nějak mě poznamenal. Jakmile totiž narazím třeba na flashovku, kde lze kupovat vylepšení, okamžitě k ní zasednu :) ...a mimochodem jsem měl nejradši atomovky a laserovou věž :))

Pro: Krásná grafika :), nákup komponentů, nepřátelé, touha mít všechny zbraně

Proti: Možná bych měl napsat něco jako stereotyp, ale já to prostě nenapíšu :))

+13

F1 2011

  • PC 90
Jestliže znovuzrozené formule v podobě F1 2010 byly velmi příjemným překvapením, o F1 2011 se dá mluvit o nejlepším formulovém simulátoru vůbec, který vychytal nepodstatné, ale i iritující chyby předchozího dílu. Tím myslím především reálnější jízdní model, chování a opotřebení pneumatik (model podpořený přímo firmou Pirelli) a inteligentnější traťové maršály. Potěší i přítomnost technologických novinek v podobě DRS a KERS, které supluje nám známé nitro. Změnu podstoupily i boxy, kdy už se nemusíte starat o pit limiter a správné dobrždění k mechanikům.

Samozřejmostí je volant. Hráči s klávesnicí budou mít velké problémy především na vyšší obtížnost (případně na mokru), kdy je potřeba citlivé zacházení s plynem a volantem.

Mám za sebou první sezonu u Williamsu - 10.místo celkově, 6. místo v Poháru konstruktérů. Ze začátku jsem si zvykal na jízdní model, opotřebení pneumatik, DRS a KERS, což se začalo pozitivně projevovat v druhé půlce sezony, kdy jsem se pomalu dopracoval až na stupně vítězů, a to hned třikrát, ale na své první vítězství si musím počkat do druhé sezony. Dodám jen, že jsem jezdím obtížnost HARD.

UPDATE: Druhá sezona mi vychází na výbornou, pět závodů do konce, první místo v hodnocení jezdců, několik vydřených vítězství a už jsem se naučil jezdit (a sbírat body) i za těžkého deště.

F1 2011 se hodně povedly a Codemasters jen potvrdili, že na poli závodních simulátorů v současnosti nemají konkurenci.

Pro: grafika, počasí, odstranění chyb z předchozího dílu, jízdní model, opotřebení pneumatik, licence

Proti: destrukční model, tolerování nečisté jízdy soupeřů

+13

Men of War: Vietnam

  • PC 70
Stejně jako LEGO hry od Traveller's Tales, u kterých je styl hry nepozměněný v každém díle, ale vždy alespoň jiné téma, tak i série Men of War se vydalo stejnou cestou, ovšem pořád se stejnou válkou. Tentokrát ale nastala velká změna, jak podtitul napovídá, hra konečně opustila prostředí 2. světové války a přesouvá se do období války ve Vietnamu. Tahle změna rozhodně přidává velké plus hře. Nejenom že přibila nová technika, kde každá zbraň a tank je do detailů vymodelován, ale překvapivě je dobře udělané i atraktivní prostředí džungle.

Hra obsahuje dvě kampaně a bohužel pouze pět misí za vietnamskou stranu a pět misí za americkou stranu. I když je hra obtížná i na obtížnost "easy" a u některých misí se stráví i několik hodin, stále mám pocit, že je to sakra málo. Jakoby vývojáři řekli: „to stačí chlapy, jdem dělat další díl“. Je to opravdu škoda, protože mise jsou právě díky své obtížnosti slušné a některé výborné (hlavně stealth mise). Díky své těžší obtížnosti nutí hráče neustále přemýšlet a taktizovat, každý voják se cenní, obzvláště u vietnamské kampaně, kde si úrovně projdete (až na jeden případ) pouze se skupinkou čtyř vojáků.

Jedině co mi v kampani obecně vadilo, je absence protitankových "granátů", které byly v každém díle nedílnou důležitou součástí. V tomto případě hází hra pořádný klacek pod nohy, protože pěchota je proti tanku bezbranná. I když se se během hry najde nějaký protitankový RPG, které by dokázalo zneškodnit možná nějaký lehčí tank, tak proti silnějšímu (heavy) tanku je to jen bodnutí komárem. Hra také trpí někdy opravdu prapodivnou umělou inteligencí, ale pravě ta „tupá“ inteligence občas pomáhá zdolat několika násobnou přesilu, takže možná i díky za ni :-). Překvapivě ve hře neuslyšíme ani žádnou dobovou hudbu, jak je to u každého filmu a hry z tohoto období zvykem.

Suma sumárum je Men of War: Vietnam je se svou singleplayerovou kampaní a novým prostředím povedená hra, u které pár nedostatků i tak najdeme. Tentokrát neobsahuje z nepochopitelného důvodu Editor a skirmishový multiplayer, a tak se bohužel na hru rychle zapomene. Vyloženě jenom multiplayerový hráči by měli zvážit koupi hry nebo spíš v nejlepším případě zůstat u multiplayerového MoW: Assault Squad, protože MoW:Vietnam jim nic nenabídne.

Pro: Kampaň, nové prostředí, důraz na detail

Proti: Absence Editoru, občas divné chování AI

+13

Assassin's Creed II

  • PC 80
  • X360 --
Assassin's Creed je mou oblíbenou sérií. A musím říct, že dvojka se povedla o dost více než první díl.

Takže začnu technickou stránkou. Je v pohodě.
Jako není špičková, to mi ale vůbec nevadí. Grafika už sice nepatří k nejkrásnějším, textury se načítají celkem pomalu, takže vidíte jak je všechno v dálce rozmazané. A trošku i ta fyzika blbne. Ale určitě musím hodně pochválit mimiku v obličejích.

Ostatní stránky hry jsou už jen lepší a lepší.

Třeba atmosféra je vyvedená skvěle. Třeba když hráč stojí s hlavní postavou Eziem na nějaké vysoké věži, dostane se mu nádhernému výhledu na město. Ulice města jsou zase přelidněná, ten dělá to a ten dělá zase tohle, zkrátka město žije.

Hratelnost je rovněž zpracována velice dobře, někdy nastane nudnější moment a hlavně vedlejšáků je tolik, že se stanou stereotypními celkem snadno. Souboje jsou na tom hodně dobře a i mnoho dalšího potěší, např. najímání si skupinek spojenců, rozhazování mincí, možnost plavat nebo nakupovat atd.

Ovšem cutscény, na ty je radost dívat se. Assassins's Creed 2 je zkrátka filmový zážitek. Člověka zkrátka baví sledovat ty postavy, které, když mluví, není to trapné, je tam sem tam nějaký ten vtípek a k tomu si připočtěte skvělou mimiku, kterou už sem zmínil a naprosto parádní dabing. Ezio Auditore da Firenze není debil, který mele zbytečnosti, ale propracovaný charakter, u kterého mě zajímá, co s ním bude dál. Určitě je taky zajímavé, že Ezio v prvních misích ještě není Asasín, nenosí Asasínskou róbu a svůj život vede normálně, jednou navštíví svou přítelkyni Cristinu, jednou jde zase zmlátit přítele od své sestry Claudie, za to, že je nevěrný.
Na závěr musím říct, že i hudba je velice nadprůměrná. A pokud správně vím, jednotlivě si misi nemůžu zopakovat, což je škoda.

Pro: Hratelnost, mnoho skvělých nápadů v příběhu, atmosféra, postavy, mimika obličejů, dabing, hlavní postava Ezio, hudba.

Proti: Menší chyby ve fyzice, nemožnost zopakování jednotlivých misí, někdy stereotypní.

+13

Meridian 59

  • PC 90
"Tady ani mapa nepomůže..." řekl jsem si, když jsem se objevil poprvé v úvodním hostinci a rozhlížel se kolem dokola a hledal někoho, kdo by mě vypomohl. Několikrát jsem tloukl hlavou o stěnu a párkrát jsem zakopl o židli, než jsem si všiml, že v té stísněné komůrce, která má být hostinec stojí hostinský...

Takovýhle vypadal můj začátek v Meridianu, když jsem si natěšeně vytvořil postavu mocného mága bojujícího za pravdu - Whirta. Proč natěšeně? Hra na mě vyvalila spousty možností, jakou si vytvořit postavu. První co mě v editoru zaujalo bylo vytvoření obličeje, následovali klasické možnosti v nastavení v základních skillech postavy, potom kouzla a bojové schopnosti. Těch možností bylo nespočet včetně toho, že si člověk mohl vybrat kouzla dobra a zla.
Byl to opravdu krásný začátek, dokud jsem nezjistil, jak těžké je hru ovládat a jak špatně se orientuje v malém okénku určeném pro zkoumání světa. "Nu což," řekl jsem si "to překousnu." a pokračoval jsem dál do dle návodu a zaposlouchal se do midového (ale opravdu půvabného) soundtracku. Míjel jsem ostatní hráče a koukal se na obstojnou grafiku. Jak jsem ve hře postupoval, tak jsem pronikal hlouběji do levelovacího systému, který se mi zalíbil stejně jako mnohá kouzla a atmosferická místa. A jak tak kráčel čas, přišla chvíle, kdy se kvůli inovaci zrušili evropské účty a já svého vymakance nemohl dál vylepšovat protože umřel kdesi v hloubi herních kódů...

Meridian 59 je první online RPG a svůj účel ve vývoji her splnilo, dalo základy tomuto žánru a něco používají MMORPG dodnes. Každopádně je to krásná hra s krásným světem a pěknou grafikou. 90%

Pro: Grafika, levelovací systém/tvorba postavy, hudba, možnosti zbraní a magie, možnost zlo/dobro

Proti: Hratelnost, orientace

+13

RollerCoaster Tycoon

  • PC 90
Tehdejší herní vizionář a otec budovatelských strategií Chris Sawyer dostal originální nápad, spojil ho s principy a hratelností Transport Tycoonu a vznikl Roller Coaster Tycoon.

Jakožto správce a ředitel zábavního parku stavíte různé atrakce od klasických kolotočů a strašidelných domů, přes vodní dráhy a ruské kola až po obří horské dráhy, ze kterým se mnohým návštevníkům dělá poprávu špatně od žaludku, což se pak hned promítne na chodníku u východu. K bezproblémovému chodu parku jsou také zapotřebí zaměstnanci, kteří se starají o čistotu, o sekání trávy nebo o bezpečnost.

Při stavbě atrakcí (především horských drah) se nemusíte omezovat jen na ty předdefinované, ale můžete si postavit dráhu přímo na míru. Fantazii se zde meze nekladou. Navíc je k dispozici celá řada dekorativních doplňků, které pomáhají zlepšovat image parku, od laviček, přes živé ploty až po fontány.

Je jasné, že tohle všechno neděláte jako charitu pro lidi, ale jako těžký byznys s cílem udělat pořádný zisk. Tomu pak odpovídalo nastavení cenové politiky u vchodu do parku, toalet, stánků s občerstvením i samotných atrakcí. Výsledkem správné cenové politiky jsou pak fronty na atrakce a spokojenost návštěvníků.

I po letech vypadá RCT skvěle a svou hratelností a především zábavností se zařadil po bok Transport Tycoona nebo Sim City 2000.

Pro: vlastní zábavní park, grafika, hudba a zvuky, spousta herních možností

Proti: žrout času

+13

You Are Empty

  • PC 80
zvukově průměrné až slabší, hudba občas zní podobně jako v halfovi ale je dobrá, design levlů ovšem lepší - má strukturu, je různorodej a má pěkný detailní textury, hra má solidní atmosféru, je tu také dost druhů nepřátel, mírně nadprůměrný příběh doprovázený originálními stylizovanými animacemi - hrou se jich prolne přibližně 7, nečekejte ovšem špičkovou hratelnost, střílení je tuctové ale nepřekáží, ovládání bez problémů a pomalé chození je tu ku dobré věci(nemusíte být vždycky stejně rychlí nebo rychlejší než nepřátelé - je to jako kočka a myš) zbraní je dost a všechny jsou vyvážené což je velké plus, jako budget výborná záležitost, škoda krachu dalšího malého studia

Pro: level design, monstra, animace, zbraně a taky atmoška

Proti: pro někoho nesnesitelně zastaralá hratelnost a ovládání, možná nazvučení, dabing

+13

3 Skulls of the Toltecs

  • PC 70
Tři lebky Toltéků nabízejí takřka vše, co očekáváme od dobrých adventur lucasovsko-sierrácké tradice - atraktivní prostředí silně inspirované filmovými westerny, zajímavý příběh, rozmanité dialogy, obtížné rébusy, absurdní situace a především typického antihrdinu her z let devadesátých - nezkušeného cucáka nazírajícího s humorem a nadhledem na svět dospělých (srov. Guybrush Threepwood nebo agent Mlíčňák).

Obtížnost mi přišla poměrně vysoká, a to nejen kvůli několika nepříjemným špekům, ale především díky konceptu hry, kdy se Vám poměrně záhy otevře značný počet lokací a pak kombinujete na velkém prostoru. Hra nabízí na svou dobu výbornou kreslenou grafiku (její absolutně plynulý horizontální scrolling i na pomalé 486 mi před 15 lety učaroval) a výtečně nadabované postavy. Zato hudba se bohužel moc nepovedla a celkově je jí málo. Ticho v hrách většinou nevytváří dobrou atmosféru.

Vadil mi také systém dialogů, kdy za účelem vyčerpání všech možností musíte neustále začínat rozhovor znovu a znovu a mnohonásobně mechanicky opakovat stejné fráze, než se dopracujete k nějakému novému sdělení. Je to otravné, působí to nepřirozeně, přičemž mnohé ještě starší adventury mají dialogové rozcestníky vyřešeny nesrovnatelně elegantněji. Interakce hlavní postavy s prostředím by též mohla být propracovanější. Na cokoliv, co právě není správnou kombinací, reaguje hrdina jen suchým konstatováním "To nefunguje."

Sečteno a podtrženo, zájemcům o klasické adventury hru bez obav doporučuji, ale neřadil bych ji mezi takové pařanské povinnosti, jakými jsou Day of the Tentacle nebo Broken Sword.

Pro: Grafika, westernové prostředí

Proti: Systém dialogů

+13

FIFA 12

  • PC 80
Čím dál, tím častěji začínám mít pocit, že místo toho, abych se delším hraním té či oné hry do ní dostával hlouběji a nalézal skryté bonusy a další pozitivní aspekty, nalézám spíš další a další chyby a nedostatky. Jednou z takových her, u které mám tenhle neblahý pocit, je Fifa 12.
Třeba takové Demo, vypuštěné někdy na začátku září, bylo fantastické a hodnotit jen podle něj, sahám k devadesátce. Jenže hodnotit hru podle dema, je jako sledovat Gambrinus Ligu a tvrdit, že se dívám na fotbal. Ano, je tam 22 hráčů, co se tváří jako opravdoví fotbalisté, ale jak kopnou do míče, dojde vám, že na fotbal si budete muset zajít do Německa. Nebo do Anglie.
Ona ani plná hra ze začátku nevypadá vůbec marně. Jistě, žádného "wow" pocitu se nedočkáte, obsah je víceméně stejný jako "jedenáctka", nicméně takhle to chodí i u většiny neméně proslulých sérií, tak proč se zbytečně zlobit, že ano... Aktualizované soupisky, všechny aspekty hry opět posunuty blíž k realitě a dokonalosti (až třeba na takové přestupy, ale o tom později), pár proklamovaných vylepšení navíc (Impact engine, kterého si v zápalu hry nějak extra nevšimnete a Tactical Defending, které je na nižší obtížnosti zábavné, na vyšší značně frustrující, a další drobnosti) a samozřejmě vylepšená grafika. Všechno tohle funguje většinu času parádně.
Stejně jako zápasy. Celá hra je při nich záměrně zpomalená, což jednoznačně kvituji s povděkem. Hráč tak dostává větší prostor, pro taktizování a precizní "komunikaci" mezi virtuálními panďuláky, kopající za jeho zástavu. Zvuková kulisa je vydařená, mnohem čistší zvuky přímo z hřiště, jako je fandění diváků nebo interakce mezi hráčem a míčem, ladí uchu. Stejně jako grafika, která udělala krok dopředu. Jediné, co je pro ostudu, je zobrazování podivně rozanimovaných a zjevně naklonovaných diváků, pravděpodobně importovaných z fify 2001. Samozřejmě chápu, že vývojáři někde ten drahocenný výkon šetřit musí a to hlavní se odehrává na hřišti, nicméně při řekněme s trochou fantazie "cut-scénách" sjede obraz na hráče, za nímž je x diváků, působí taková "divácká kulisa" jako pěst na oko.
Herní mody rovněž nepřináší nic nového (až na Be a goalkeeper, ale to je opravdu marginální záležitost), přesto jsou v mnoha ohledech vylepšeny, především v postupném rozvoji hráčů a skautingu. Velká škoda, že se něco podobného nedá říct o přestupech. Samotné jádro je zdravé, kluby neprodávají hráče pod cenou, kteří zase pečlivě zvažují každou nabídku a do nějakého zapadákova jen tak nevlezou. Problém je v neuvěřitelné kvantitě přestupů. Higuaín do ManU, Ricardo Kaká do Chelsea, Abidal do Liverpoolu, Arshavin do AC Milán, Hernandéz do Norwich City... A další a další. A to prosím za jedno přestupové období!
Jak jsem naznačil v úvodu - čím déle hraji, nacházím jen samé chyby, místo toho, abych se do hry víc a víc dostával. Problém nevězí v zásadních věcech, ale maličkostech. Tak třeba neviditelné "pole" zákazu pohybu, ať už je to při autech nebo při výkopu, do nichž se hráč nedostane. Proboha proč? V reálu by hráč dostal za "zjevné" porušení vyměřené vzdálenosti napomenutí, možná žlutou kartu, ale určitě by mu nebránila v pohybu jakási neviditelná zeď. Stejně jako situace, kdy se hráč bez míče dostane mimo vyznačenou hrací plochu a hra ho nepochopitelně zpomalí. Dále tu máme sudího a brankáře, kteří jsou naprosto imunní vůči veškerým zákrokům. Chcete jít do střetu s brankářem v boji o míč při centru, kdy ho gólman teprve chytá (ale ještě nemá úplně v moci)? Smůla, jako byste "zajeli" do prázdna. Přitom brankář faulovat a srazit (čistě) hráče v boji o míč může. Pozoruhodné. Dále zkratkovitě - mrtvý ofajd pokaždé písknou, ikdyž se v moderním fotbale pouští anebo otravné animace oslav gólů, které nejdou přeskočit a vězte, že vás tahle prkotina bude (zvláště po gólu, který vsítí soupeř) pořádně vytáčet. Takové a další věci dokážou nemile vytrhnout hráče ze zápasu. Na jednu stranu se tvůrci snaží o realitu, na tu druhou ale nasekají ve hře takové školácké chyby, že opravdu nechápu, proč tohle dělají. Nezlobte se na mě, milí vývojáři, ale takhle si reálný fotbal nepředstavuji.
Rozhodčí, o kterých jsem se již zběžně v předchozích odstavcích zmínil, pískají na solidní úrovni, ikdyž zamrzí, že v zápasech Premier League, která je známá pro benevolentnější posuzování zákroků, pískají sudí každý tvrdší (chcete-li hraniční) střet. A kometář. Jediná část hry, která je úplně mimo mísu. Chápu, že se nějakému tomu opakování komentářů v průběhu zápasu ani vyhnout nelze, přesto si poslechnout s míčem ve středu pole vzrušený hlas jinak přesného Jaromíra Bosáka volajícícho "A to je penalta", je vyložený kiks, to ať si vývojáři vymýšlí, co chtějí... A to je jen jeden případ z mnoha. Kolikrát si od komentátorů vyslechnete rádoby situace věštící budoucnost, jako "A to je faul, následuje žlutá", přitom rozhodčí pískne faul a po žluté, jako by se země slehla. A to ani nemluvím o recyklovaných hláškách z minimálně stopadesáti předchozích ročníků...
Ke konci něco málo k ovládání a obtížnosti. Ovládání není tragédie, sem tam se sice stane, že hráč udělá tempo navíc nebo neobratně provede změnu směru, to jsou ale spíš jen okrajové záležitosti a celkově se dá říct, že tato oblast hry dopadla chvalitebně. Stupeň dolů za ovládání na klávesnici, směrové šipky bohužel nedokážou vykouzlit precizní přesnost pohybu, jako to zvládne gamepad. A obtížnost. Pro mě snad největší zápor hry. Celkově se dá očekávat, že dvě nejhranější nastavení obtížnosti budou poloprofesionál a profesionál. Hraní na obtížnost poloprofesionál je skoro až dětsky jednoduché, se silným týmem budete běžně vyhrávat o 5 a více branek, stejně tak i s nejslabším týmem skotské ligy porazíte Barcelonu. Přejděte na profesionála a čeká vás studená sprcha. Jak je možné takové skokové zvýšení obtížnosti? Vyberte si top tým Anglické Ligy a budete rádi, že se držíte ve středu tabulky. Místo 7 nebo 8:0 to bude v lepším případě 1:1, při konfrontaci se stejně silnými kluby se raději dopředu psychicky připravte na pořádný výprask v podobě pětigólového nášupu nobo starého dobrého výsledku 0:3. Z těchto nemilých zkušeností musím hodnotit obtížnost jako nevyváženou a to přesto, že máte na výběr z pěti obtížností. Je možné, že s gamepadem by byla situace snažší, mohli byste dělat kličky a precizně ovládat hráče, nicméně pánové, jsme na PC, a na něm se podle posledních průzkumů hraje především na klávesnici, ne ovládátku pro konzole.
Jsem si vědom toho, že jsem na předchozích řádcích nadával až moc. Proto dokončím svůj pohled na novou Fifu ve smířlivém tónu. Přese všechny zápory jde o nejlepší fotbal, který si můžete na PC zahrát. Výsledek je podle očekávání nadprůměrný, ale chybělo málo a z Fify 12 by byl adept na nejlepší hru roku. Na 90+ má hra prostě moc chyb a ač se mnou mnoho virtuálních čutálistů nebude souhlasit, hodnotím novou Fifu 80%.

Pro: vylepšená grafika, pomalejší zápasy-lepší kontrola míče a širší taktizování, parádní zvuková kulisa při zápasech a zvuky obecně, vylepšené herní módy, celkem spravedliví rozhodčí

Proti: spousta omezení při rozehrávkách soupeře, pojem mrtvý ofsajd je pro rozhodčí stále tabu, nepřeskočitelné animace oslav gólů, nevyvážená obtížnost, nedotknutelní brankáři a rozhodčí, nepřesní komentátoři

+13

Deus Ex: Human Revolution - The Missing Link

  • PC --
The Missing Link se hraje dobře, má pár opravdu skvělých charakterů a doplňuje původní hru o jednu důležitou věc v příběhu. Je lineárnější, obtížnější a má své světlé momenty.

Bohužel je to zoufale krátké DLC, kde se autoři uchýlili k lacinému natahování herní doby a recyklaci úrovní několikerým průchodem jedné a té samé pasáže. Navíc je k dispozici jen zlomek augumentací, které tou dobou už v rámci příběhu dávno měl mít Adam odemčené.

Poměr cena/výkon: 10 ojro/5hodin

**/5
+13 +14 −1

Micro Machines 2: Turbo Tournament

  • PC 95
Tato hra byla jednou z prvních, kterou jsem vůbec hrál, bylo to někdy v roce 1997. Dodnes na ní vzpomínám a nedávno jsem si zahrál malý turnaj s bratrem na jednom PC.

Už v menu se objevili různorodé avatary, z nichž každý má něco do sebe (dobré jsou i jejich reakce po úspěšném, ale i neúspěšném závodě). Závody mají i po letech stále slušnou atmosféru, ač se objevují tratě skvělé, i těch pár hrozných. Závody na pracovním stole mezi tapetami a kbelíky s barvou, či vysoko na střeše jsou prostě bezva. Smyslem hry je ujet soupeři z obrazovky (a to několikrát po sobě) a přitom vznikají srandovní situace, kdy se dva shazují a třetí jim ujede, jeden hráč je u konce obrazovky, ale jelikož nevidí před sebe, tak spadne do díry atd. Dnes určitě pobaví i soundtrack, kterým je sice jen jedna odrhovačka, ale ke hře to prostě patří.

Tato hra je pořád slušná a i dnes se mezi různými freeware tituly určitě neztratí. Určitě se k ní zase za nějaký rok vrátím.

Pro: závody autíček, shazování, závodní avatary

Proti: několik špatných tratí

+13

Deus Ex: Human Revolution

  • PC 85
Napřed bych se rád přiznal (i když mě možná mnozí z vás budou asi považovat za naprostého herního analfabeta), že jsem původní díl Deus Ex hrál jen opravdu malou chvilku, sám ani nevím, čím to je, zda jsem se někde zasekl a hra mě v podstatě ani nebavila.

Zato nové pokračování mě chytlo hned na samém začátku, kdy se rozeběhl příběh. Přiznám se, že mé největší obavy byly ze systému krytí, ale ty za pár minutek hraní ihned odpadly. Krytí je řešeno naprosto jednodušše a to stískem pravého myšítka, moc se mi také líbila možnost určitého "donaklonění", kdy jste se potřebovali ještě nahnout např. přes rampu, kdy stačilo pohnout myší v požadovaném směru.

Další věcí, který se mi líbila byla možnost (ehm, v podstatě nutnost) vylepšování, kde máte v podstatě volnou ruku a můžete si zlepšovat za nabrané XP, co se vám zachce- od síly hlavního hrdiny (např. velikost inventáře, fyzická síla atp.) až přes odolnost, regeneraci atp.

Arzenál zbraní též nepatří dlé mého názoru k nějákým slabinám hry. Zbraní je zde akorát tak dostatek. Naleznete zde jak různé pistole, lehký samopal, tak útočnou pušku, kulomet, laserová děla, či granátomet. Zbraně též můžete různě vylepšovat- dát jim lepší munici, což zvýší jejich účinnost, nebo k přehřívajícímu se kulometu přidat nový systém chlazení.

Asi poslední věcí, který mě velice potěšila byla naprostá volnost při řešení misí (ve hře najdete jak mise hlavní, tedy příběhové, tak mise vedlejší, které vám zadávají lidé, které během příběhu potkáte). Můžete se rozhodnout, zda se k cíli prostřílíte, nebo potichu zneškodníte nepřátelé a vezmete to "stealthově". Průbeh hrou můžete též z části ovlivnit svým chováním, tedy, ehm, chováním hlavního hrdiny, kdy mluvíte s ostatními postavami a můžete si vybrat z nabízejících se odpovědí.

V předposledním odstavci bych se rád vyjádřil k příběhu, který může pro někoho vypadat trošku klišovitě (hlavnímu hrdinovi byla zabita přítelkyně, načež on byl těžce zraněn a vydá se zjistit, co se vlastně stalo a kdo za útoky stojí), ale vše se téměř "detektivně" začne zaplétat, ale to už nebudu prozrazovat.

No a nyní k záporům, kterých moc není, v podstatě možná jeden- tím hlavním jsou celkem dlouhé loadingy, ale to je možná tím, že jsem po dlouhé době hrál novější hru, tak mě prosím nekamenujte. A druhým nedostatkem pro mě byl trošku kratší příběh, tak dvě mise navíc by podle mě neuškodily.

Pro: Systém krytí, příběh, augumentations (vylepšování), zbraně

Proti: Trošku delší loadování, délka hry

+13

Mass Effect

  • PC 55
Mass Effect jsem rozehrál snad třikrát, ale teprve dneska jsem se dohoupal až do zdárného konce. Předtím mě pokaždé udolal onen pověstný Mass Effectovský stereotyp, nicméně když jsem teď bratrovi k Vánocům koupil pokračování, nedalo mi to, a ten stereotyp jsem zkousnul.

Nuže, co mě, jako rána pěstí, praštilo do obličeje hned ze začátku, je hlavní hrdina. Ano, dobře, s postavou si můžete jakž takž vyhrát, nicméně co z toho, když vám pak Shepard nosí ten příšerný upnutý jumpsuit a, ať volíte jak volíte, v rozhovorech často působí naprosto pateticky. Může mi někdo vysvětlit, proč hlavní hrdina nemůže vypadat jako Saren - hlavní záporák - který má daleko větší charisma?

No ale budiž. Celý příběh je klišé jako hrom, jakoby nad ním vývojaři strávili 10 minut během obědové pauzy, a ač svět jako takový je poměrně propracovaný, všechny jeho detaily zůstávají stále jenom na papíře (respektive ve vaše kodexu, kde se o nich dočtete). Ve skutečnosti z toho totiž uvidíte nanejvýše těch několik různých ras, jinak na vás čeká jen dlouhá řada strašlivě prázdných interiérů a exteriérů, z nichž snad ani jeden nevypadá nějak zajímavě.

Co mi ale, zvláště ke konci, vadilo nejvíc, byla technická stránka věci. Nejenže teda grafika je pěkně odporná (snad až na detailní obličeje a některé vesmírné scény, ovšem animace vojáků v těch upnutých oblečcích přidává na pocitu, že člověk spíš sleduje balet než akční scénu), ale hlavně jsem narážel na každém rohu na otravné bugy (poslední boss fight jsem opakoval snad 4x, protože se mi přehřály všechny zbraně a už nikdy nevychladly) a extrémně tupou AI, která se navíc pořád někde zasekávala.

Co působí dobře, jsou dialogy. Bohužel ale jen do té chvíle než zjistíte, že vaše odpovědi stejně nemají skoro na nic vliv a Shepard si všechno překroutí podle svého, takže z toho nakonec vždycky nějaká politicky korektní sračka (s prominutím). A to nezmiňuju ty pochybné animace během nich, obvzláště když někdo hrozí pěstí.

No ale stejně musím říct, že jsem se většinu času nenudil. Hrál jsem za postavu Sentinela, tudíž jsem měl přístup jak biotickým, tak technickým dovednostem, a když měla AI zrovna svůj den, souboje byly občas i docela zábava. Vzhledem k tomu, že, krom putování po světě a tamtěch přehnaně nadnesených dialogů (v klíčových scénách doplněných orchestrem, což působí už fakt hrozně americky), jsou souboje v podstatě hlavní složkou hry, tak se to celé dá jakž takž skousnout. A abych nekřivdil, v první polovině měla hra docela slušnou atmosféru a to právě díky ambientnímu doprovodu, což mě taky u hry udrželo a dokonce do ní vtáhlo.

Tudíž velice velice slabý nadprůměr.

Pro: atmosféra, souboje, obličeje postav

Proti: stereotyp, grafická stránka hry, patos

+13 +22 −9

Saints Row: The Third

  • PC 80
Po nedotaženém paskvilu jménem Saints Row 2 přichází sebejistější Saints Row: The Third – hra, která konečně ví, co chce. Je to hra, co si nedělá iluze, že svou velkolepostí, propracovaností a krásou města může konkurovat GTA IV, je to hra, co svou atmosférou a příběhem nemůže obstát v ringu ani proti The Saboteurovi, nicméně je to hra, co přináší spoustu čistokrevné, svojské zábavy v podobě extrémní arkádovosti, přímočarosti, ujetosti a příjemného humoru.

Po prvním spuštění hry se na vás vyvalí spousta růžové barvy, nepřeberná množství nastavení – možná až moc, při takovém závalu možností měla na mě customizace postavy opačný efekt – nechtělo se mi s ní srát. Dále celkem slušně vypadající grafika (stále však o něco horší než 3 roky staré GTA IV) a břitce vtipné mise, jenž jsou i přes svou trivialitu schopny hráče skutečně zaujmout a pobavit. Hratelnost je tedy na velmi slušné úrovni, mohu říct, že jsem se bavil po celých 17 hodin, kterých mi hra vydržela... Samozřejmě pak jsem ji s čistým svědomím odinstaloval, přičemž opakovaná pařba, narozdíl od kteréhokoliv dílu GTA, nehrozí... Jízdní model bych nejraději charakterizoval citátem z božského seriálu Angry Video Game Nerd, dílu o Ghostbusters 2: „It’s a huge, huge improvement... But that’s not saying much, it still sucks monkey fucking pukes diarhoea up your fucking asshole!“ Ale ne, to bych třetímu Saints Row křivdil, zlepšení je výraznější, jízdní model je již pouze nerealistický, nelogický, stále mající potíže s tím, že naprogramované modely aut se neshodují s jejich vnějším vzezřením (tzn. při prudkém zatáčení a smyku auto jakoby klouže po povrchu nehledě na to, jak by se vzhledem k pozici svých kol a fyzikálním zákonům mělo hýbat), ovšem je plně hratelný a v konečném důsledku nikterak frustrující!

Příběh hry žádné zlepšení nepřináší, jedná se o nekonzistentní a neohrabaný věšák, na který se pouze zavěšují jednotlivé mise. Úkoly v drtivé většině zahrnují transport na určité místo a střílení předimenzovaného množství nepřátel. Díky svižnosti přestřelek se dá přimhouřit oko nad tím, že neobsahují žádné taktické prvky, prostě kosíte vše, co se hýbe a frčíte dál. Pochválit však musím „průvodní“ jevy a šílenosti typu střílení při volném pádu z jednoho letadla do druhého, pohyb v cyberprostoru, čištění čtvrti plné zombies apod. Vyzdvihnout je třeba taktéž hláškaření a zmiňovaný humor ("Do you have a plan or do we just shoot everybody who get’s in our way? That is the plan"), díky němuž má vše pohodový a bezstarostný feeling, zapomínáte na herní nedokonalosti a jen si užíváte arkádovosti a hratelnosti.

Co se však zasloužilo o to, že nakonec uděluji neobjektivních a spíše osobních 80%, jsou vedlejší úkoly – Insurance Fraud, Tank Mayhem i standardní Mayhem, Snatch, Cyber Blazing, Professor Genki's Super Ethical Reality apod. – tomu říkám odreagování (aneb jak říká vaše postava při kvalitní explozi: „It’s so much more relaxing than painting“). Abych to shrnul návod na tuto hru je jednoduchý, nesnažte se jí uctívat, prožívat její příběh, či srovnávat její svět se světem kolem vás, vemte si z ní, co vás baví, vyždímejte ji a pak zahoďte... Zábava zaručena.
+13

Alternativa

  • PC 60
Život je plný zklamání… A jedním z nich je pro mě výsledná podoba této hry. Z toho důvodu se mi vůbec nechtělo komentář psát, ale nakonec jsem se, s mírným odstupem po dohrání, odhodlal. Nejprve musím zmínit, že jsem tento projekt sledoval již od samotného ohlášení a vkládal do něj značné naděje. Jednak z důvodu atraktivního prostředí Prahy v budoucnosti, kde byla řada možností využít stávající reálie a jednak kvůli zajímavému orwellovskému tématu. Nakonec tyto naděje zůstaly tak na půl cesty, přesto se jedná o hlavní klady hry: několik lokací je zajímavých, pár odkazů zábavných (Endopramen), ale bohužel těch možností bylo mnohem, mnohem víc. A příběh? Ten šel rozpracovat do úžasné hloubky, seč opět se tak nestalo. Pokud bych měl zmínit zápory hry uvedl bych především málo lokací a NPC postav (celkově je všude tak nějak mrtvo), tempo hry, které trpí neustálým přebíháním sem a tam, dále systém umírání, kdy možností zemřít je opravdu velká škála (naštěstí se hra automaticky vrátí před místo smrti, aspoň tedy při nastavení nižší obtížnosti) či nevyváženou obtížnost (ta je obecně hodně nízká, ale tuším na dva zákysy jsem neměl nervy a s chutí šáhl po návodu) a především… Naprosto zmršený konec, celá závěrečná část hry odehrávající se v Brazílii je dle mého názoru naprosto tragická. Nudné, jednoduché, zdlouhavé úkoly, jejichž cílem je pouze protažení hrací doby aspoň o pár dalších (desítek) minut a protrápení se ke konci, který je absolutně o ničem. Obávám se, že příčinou bylo hru za jakoukoliv cenu už nějak rychle dokončit, vydat, aby z prodeje byly aspoň nějaké příjmy, jinak si to neumím vysvětlit. Takže skutečně rád bych dal 70%, ale musím snížit o pět za zmíněný konec, dalších pět za trestuhodně nevyužitý potenciál námětu a jsem na konečných 60%. Jo a na závěr malý dovětek k první větě tohoto komentáře: pokud se jedná pouze o zklamání z promarněné hry, tak je to ještě dobré :)
+13

The Legend of Kyrandia

  • PC 90
Tak tohle je jedna z mých top adventur tohohle typu. Naprosto parádní záležitost, která je povinností pro všechny adventuristy. Vše je skvěle pohádkové, záporák Malcolm i přes svůj úsměv správně záporácký (co by měl jako šašek taky dělat jiného) a co je na téhle hře snad uplně nejlepší je skvělá hudba od Franka Klepackiho, který má na starosti i muziku ke známějším věcem (C&C, Red Alert, apod.). Proto se perly jako The Timbermist Woods, Pool of Sorrow nebo Serpent's Grotto nezapomenutelně vryly do mojí paměti. Pokaždé mě zmůže nostalgická nálada a já se dál vpíjím do téhle pohádky mého dětství. Díky za ni!

Pro: grafika, příběh, hudba

Proti: nic mě nanapadá

+13 +15 −2

Vigil: Blood Bitterness

  • PC 60
Kdybych o Vigilu dopředu nic nevěděl a pustil se rovnou do hraní, hodnocení tohoto nadmíru zajímavého dílka by bylo určitě mnohem nižší. Autoři se totiž s hráčem vůbec nepářou. Žádné vysvětlování, žádné nápovědy. Prostě přemýšlej a hraj. Na všechno si budeš muset přijít sám. A když něco zmrvíš, budeš znovu všechno opakovat.

Ve spojení s nemožností hru jakýmkoliv způsobem ukládat se jedná o naprostý designérský kreténismus, který nehodlám ve hrách tolerovat. U adventur obzvlášť. A u adventur sázejících především na specifickou atmosféru už vůbec ne. Protože v případě nečekaného záseku/smrti a následného opakování už jednou projitých částí/vyřešených puzzlů dochází k totálnímu zničení dosavadního zážitku. Příchodu nudy a frustrace. A kvůli těmto pocitům hry rozhodně nehraji.

Před začátkem hraní jsem si proto přečetl kompletní návod. A udělal jsem dobře, protože tak jako tak se mi podařilo párkrát zakvičet. Nebylo to však tak hrozné, jaké by to určitě bylo, kdybych si návod nepřečetl. Všem nefér situacím, které autoři do hry implementovali, se mi totiž podařilo vyhnout. Ve hře je totiž několik momentů, během kterých můžete bez jakéhokoliv varování zničehonic před koncem už takřka dokončeného aktu zemřít. Stačí třeba otevřít dveře, které měly zůstat navždy zavřeny. A to pak letí klávesnice oknem. Hraní bez návodu proto doporučuji jen ultramega OK hardcore kovaným adventuristům, kteří jsou psychicky odolní a nemají doma okno.

Nadprůměrné hodnocení si ode mě Vigil: Blood Bitterness odnáší především za krásně zlověstnou atmosféru a velmi povedené cutscény, které patří k těm nejpůsobivějším, jaké jsem ve hře kdy viděl.
+13

Rage

  • PC 75
Do nejnovějšího počinu zakladatelů a bývalých králů FPS her jsem vkládal hodně nadějí. Zdálo se, že se studio kolem Johna Carmacka po mnoha oldschoolových střílečkách odhodlalo založením nové značky vydat novým směrem a pokusí se osvěžit žánr akčních her novými nápady.

Nemohl jsem se ale více mýlit. Rage je v podstatě moderněji udělaná doomovka, okořeněná o možnost řídit buginu. Devízou hry je tedy rychlá akce, ve které si procvičíte reflexy, zatímco mozek necháte odpočinout. Akční složka je velmi dobře zpracovaná a je vidět, že mají tvůrci s tímto žánrem již hromadu zkušeností. Přestřelky jsou zábavné. Střídavě bojujete proti mutantům a lidským nepřátelům - banditům a vojákům Authority. Umělá inteligence není nijak úchvatná, ale pro adrenalinovou akci tohoto typu je dostačující. Zbraně mají pěkný design a "feel" a jsou dobře ozvučeny. Arsenal zbraní je docela pestrý. Vedle klasických kousků (brokovnice, samopal, raketomet,..) dostanete do ruky i několik netradičních, včetně dálkově ovládaného výbušného autíčka a mého oblíbeného bumerangu.

Čas mezi jednotlivými misemi budete trávit na čtyřech kolech v postnukleární pustině. Při projížďkách světem se o zábavu postarají boje s bandity v buginách nebo sbírání padajících meteoritů. Krajina mohla být navržena mnohem lépe. Pustinu v podstatě tvoří jen hromada cest, spojujících jednotlivé lokace. Pochválit naopak musím design několika městeček, která během svého putování navštívíte. Všechna jsou detailně vymodelovaná a živá a pomohou hráči nasát trochu té postapokalyptické atmosféry. Městečka fungují jako oázy klidu, ve kterých si hráč odpočine od akce, nabere nové úkoly a nakoupí vybavení.

Bohužel má hra několik nedostatků, kterými trpěl i poslední Doom. Příběh není zajímavý ani originální a o nějakém dramatickém vyústění nemůže být ani řeč. Nejvíc mi však vadil nedostatek kreativity tvůrců při tvorbě levelů. Nejčastěji bojujete v nudných, opakujících se interiérech. V hlavě mi utkvěl jediný povedený level (Jackal Canyon.), ostatní mi tak nějak splívají.

Hru jsem dohrál za necelých devět hodin, což je na poměry současných akčních her lehký nadprůměr. Snaha tvůrců o natažení herní doby přišla tak trochu vniveč. Vedlejších úkolů není mnoho a nejčastěji spočívají v procházení lokací navštívených už v rámci hlavní kampaně. Minihry, kterými se můžete zabavit ve městech, jsou nudné a udrží vaši pozornost jen pár minut a závody bugin také za mnoho nestojí.

Rage tedy není revoluční hrou, která by mohla konkurovat nejpopulárnějším střílečkám současnosti, ale pouze špičkově zpracovanou akcí v pěkné grafice a se spoustou zbytečné omáčky k tomu.

Pro: grafika, zbraně, adrenalinová akce

Proti: příběh, level design

+13

Reprobates

  • PC 60
Jedna věc je zahltit hráče tajemnem a záhadami, druhá věc je smysluplně je vysvětlit a udržet jejich zajímavost až do konce. Zatracencům se to bohužel nepodařilo a dějová linka jim od skvělého úvodu postupně upadá až do nemastného závěru. Obtížnosti a pixelhuntingu jsem se přizpůsobit dokázal, strohému a osekanému scénáři však ne.
+13