Dan9K
Musím se trochu ohradit proti tomu, že by byl Exhumed záležitostí na jedno odpoledne. Možná jsem prostě strašnej lůzr, ale takhle dlouhý levely jsem viděl snad jedině v Hexenovi a to jich tam bylo jen pět. Tady jich je dvacet a v podstatě všechny mi stačily na víc jak hodinu, někdy i tři. No co vám mám říkat, já u téhle hry strávil víc jak měsíc hrubého času.
K Exhumedovi jsem se dostal už jako dítě, kdy byla povinností každá nová 3D akce, ale mám pocit, že jsem se nedostal ani z prvního levelu. Dnes si ke hrám z Buildu vytvářím obtížný vztah, protože mi všechny přijdou +- stejné jako Duke Nukem 3D.
Jelikož jsem sám nějaké ty mapy v Buildu vytvářel, až moc si u těchto her uvědomuji všechny nedokonalosti a omezenosti enginu, stejně jako dusivou uzavřenost a umělost veškerého prostředí, které hráče obklopuje. U Důkáče to beru, protože ten to Build šílenství začal (Witchaven nepočítám), engine hodně maskuje a byla to první hra z Buildu, kterou jsem hrál (co, byla to moje vůbec první hra, kterou jsem hrál), ale u Exhumeda jsem se těžko těch pocitů zbavoval.
Exhumedova silná stránka je, jak už psali jiní, desing levelů, dlouhých levelů. Problém trochu je, že ty levely jsou takové úmorné. Vždy jsem byl schopen dát jen jeden level, maximálně dva a hru musel vypnout. Dokonalý odsávač energie. Design je super, ale je náročný na soustředění a je v něm moc skákání.
Naštěstí k jednotlivým kolům hraje výtečná hudba naprosto neznámého skladatele Scotta Branstona (škoda jinak nevyužitého talentu), která se směle zařazuje k lepším herním hudbám té doby (a jakože to byla samozřejmě doba nejlepší herní hudby, o tom není sporu).
Sympatické je, že se hra snaží i o nějaký příběh, který je i namluven, ačkoliv tak činí opět jen prostřednictvím několika nápisů mezi levely. Potěšilo i těch pár animací (hlavně závěrečná při špatném konci).
Trochu mě štvaly zbraně, neboť jediná dlouhodobě použitelná byl kulomet, jehož náboje ale byly hned fuč. Granát byl úplně naprd, protože ho hlavní postava hází pod sebe, pistole je slabá a furt se zdlouhavě nabíjí, plamenomet je slabý a je hned fuč, plasma hadi jsou silní, ale hráči extrémně nebezpeční a na malou vzdálenost nepoužitelní a božská ruka je super účinná, ale velmi pomalá. No a šavle je dobrá akorát na piraně.
Na většinu nepřátel jsem si vypěstoval strašnou alergii. Všichni jsou svým způsobem slabí (až na draka samozřejmě), ale všichni takoví hrozně otravní. Nejvíc asi ty včely a piraně.
Absence savu docela štvala zvlášť v posledním kole, který mi stabilně padal do Windows, což bylo dost prekérní. A i jinak se mi mnohokrát stalo, že jsem skončil bez životů a musel opakovat celé nové kolo. Zvláště při boji s bossy, to opravdu nebylo snadné.
Obecně je Exhumed hrou, jejíž hraní mi nečinilo nijak zvlášť velké potěšení, ale musím uznat, že její kvality nejsou tak malé. Především tkví v komplexnosti svých levelů a také v netradičním prostředí, které i v rámci build enginu dovede poměrně dobře vyobrazit.
K Exhumedovi jsem se dostal už jako dítě, kdy byla povinností každá nová 3D akce, ale mám pocit, že jsem se nedostal ani z prvního levelu. Dnes si ke hrám z Buildu vytvářím obtížný vztah, protože mi všechny přijdou +- stejné jako Duke Nukem 3D.
Jelikož jsem sám nějaké ty mapy v Buildu vytvářel, až moc si u těchto her uvědomuji všechny nedokonalosti a omezenosti enginu, stejně jako dusivou uzavřenost a umělost veškerého prostředí, které hráče obklopuje. U Důkáče to beru, protože ten to Build šílenství začal (Witchaven nepočítám), engine hodně maskuje a byla to první hra z Buildu, kterou jsem hrál (co, byla to moje vůbec první hra, kterou jsem hrál), ale u Exhumeda jsem se těžko těch pocitů zbavoval.
Exhumedova silná stránka je, jak už psali jiní, desing levelů, dlouhých levelů. Problém trochu je, že ty levely jsou takové úmorné. Vždy jsem byl schopen dát jen jeden level, maximálně dva a hru musel vypnout. Dokonalý odsávač energie. Design je super, ale je náročný na soustředění a je v něm moc skákání.
Naštěstí k jednotlivým kolům hraje výtečná hudba naprosto neznámého skladatele Scotta Branstona (škoda jinak nevyužitého talentu), která se směle zařazuje k lepším herním hudbám té doby (a jakože to byla samozřejmě doba nejlepší herní hudby, o tom není sporu).
Sympatické je, že se hra snaží i o nějaký příběh, který je i namluven, ačkoliv tak činí opět jen prostřednictvím několika nápisů mezi levely. Potěšilo i těch pár animací (hlavně závěrečná při špatném konci).
Trochu mě štvaly zbraně, neboť jediná dlouhodobě použitelná byl kulomet, jehož náboje ale byly hned fuč. Granát byl úplně naprd, protože ho hlavní postava hází pod sebe, pistole je slabá a furt se zdlouhavě nabíjí, plamenomet je slabý a je hned fuč, plasma hadi jsou silní, ale hráči extrémně nebezpeční a na malou vzdálenost nepoužitelní a božská ruka je super účinná, ale velmi pomalá. No a šavle je dobrá akorát na piraně.
Na většinu nepřátel jsem si vypěstoval strašnou alergii. Všichni jsou svým způsobem slabí (až na draka samozřejmě), ale všichni takoví hrozně otravní. Nejvíc asi ty včely a piraně.
Absence savu docela štvala zvlášť v posledním kole, který mi stabilně padal do Windows, což bylo dost prekérní. A i jinak se mi mnohokrát stalo, že jsem skončil bez životů a musel opakovat celé nové kolo. Zvláště při boji s bossy, to opravdu nebylo snadné.
Obecně je Exhumed hrou, jejíž hraní mi nečinilo nijak zvlášť velké potěšení, ale musím uznat, že její kvality nejsou tak malé. Především tkví v komplexnosti svých levelů a také v netradičním prostředí, které i v rámci build enginu dovede poměrně dobře vyobrazit.
H34D
Elf
endura
HungryGhost
Jack_Dark
jones1240
Kosi..
MiLaCzech
Tulareanus
Phoenix
Gohan
thecentre
malarkey
Fingon
Pro: level design, hudba, prostředí
Proti: úmornost, otravní nepřátelé, nevyvážené zbraně