Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Nejlépe hodnocené komentáře

Age of Wonders II: The Wizard's Throne

  • PC 100
Opět jeden z klenotů tahových strategií a pro mě opět nepochopitelně neodbornou veřejností ignorován, ale za to Homan jedna až deset tisíc tu točil každý too jo! Takový neoriginální (s)hit si přeci člověk nemůže nechat utéct..

AOW je desetisíckrát lepší než Homan 1 až 10 0000, má krásnou grafiku a co si budem povídat, je to homan co przní a vykrádá AOW, přičemž AOW si z homanu nebere vůbec, ale vůbec nic(jestli si myslíte že s chozením panďuláčkem po mapě a zapínání tahového boje přišel první homan to jste kurva na omylu!).

AOW dvojky hravě zadupávají Homan od pětky dolů, páč jsou graficky krásnější střízlivější, stylizovanější, čistější.

Herní koncept je taktéž zajímavější a propracovanější, velkou roli zde hraje magie a výzkum a často pak boje připomínají než taktickou strategii spíše karetní hru Magic: the gathering a to v tom nejkladnějším slova smyslu.

Levelování jednotek(jen o tři stupně) bylo výborným zpestřením, nejen že se zlepšily její bojové vlastnosti, ale často získala i další dovednosti, jako třeba jedovatou střelu, vržení kopí, schopnost šplhat po hradbách(velmi užitečné) a nebo kouzlo navíc a pod.

Mnohem zajímavější a krásnější mapa, větší pestrost frakcí a navíc konečně taky možnost diplomacie! Ve které máte možnosti od handlování celých měst(do té doby v žádné hře takhle propracovaná diplomacie nebyla) až po obdarování švestičkami ze zahrádky!

Více možností máte i na mapě, můžete nová města zakládat a stejně tak ta vybudovaná s definitivní platností zlikvidovat! A do toho se občas na vás vzpomene nějaký bůh a pověří vás uspokojením nějakého jeho rozmaru, tak třeba právě bůh války, abyste zničili nějaké město, bohům přírody zase vadí většinou těžba surovin a průmyslové objekty( a to dokonce i tak enviromentální a ekologická stavba jako je větrný nebo vodní mlýn!) a neváhá po vás žádat to samé.
Takže se v tomto herním žánru prvně(už od jedničky) objevuje systém náhodně generovaných questů! A budete se divit, ale funguje to!

Zkrátka ve všem je to lepší a tak věřím tomu, že těm co se Homan líbil na základě mé komparace se případně rozhodnout vyzkoušet AOW, které za ten čas a energii stojí!


Pro: nejlepší tahová strategie na světě

+12 +18 −6

Thief

  • PC 70
(Průběžné hodnocení, z Thiefa jsem doposud trochu mimo mísu, možná ho ještě pošteluju. Též očekávám budoucí masivní poladění bugů, které povede k dost odlišným recenzím a zážitkům, než je v1.0)

Kontroverze roku, vzhledem k fakt koňské dávce chyb, kterýma hra čtvráct dní po vydání disponuje, uděluju nejvyšší možné tolerovatelné hodnocení, které si v celkovém kontextu mých známek ani nezaslouží. Celkem oldschoolový a trvanlivý matroš a noční fetiš pro cetek a tretek milné geeky, až bláznivě přenastavitelný, to už se dneska jen tak nevidí... Umění a talent autorům skrze jejich dílo někdy stříká i ušima, nemůžu neocenit skutečné obksurity jako Moirův blázinec, Montonessiho obrazy polidštěných zvířat, Garret je cool postava s prima průpovídkama a fešnou cimrou...

A přitom, koketovat s Thiefem je jako randit s dvacetiletou sexuálně zamrzlou nádhernou pannou. Člověk v tom vidí nějaký potenciál a očekává něco velkýho, ale nakonec z toho není nic moc, protože zázraky se prostě nedějou (recenze varovaly velmi jasně). Aby byly mé pocity ještě nejasnější, částečně jsem si gameplay zajebal sám neubližným nech-brouka-a-stráže-žít nastavením, které sice šetří užitečné čudlíky, ale krev je snad od toho, aby tekla! Nedoporučuju toto levné frajeření s obtížnostma přehánět.

Aby bylo jasno, nemám nic proti linearitě, ani jsem si jí nevšiml a kvůli hromadě lupu v mega levelech to nehraju (čoření lesklých zďorbů mě přestalo brát v 6. misi). Ani proti enemákům, občas umí být i značně podnikaví, nastavte si hru pořádně a natuho, a oni pak řeší kdejaký šramot a šelest. Nepotřebuju ani převlečený Deadly Shadows (v recenzích málem braný jako nějaká berná mince kvality, přitom na těch samých serverech se na něj před deseti lety dost nadávalo, že není jako Dark Project, ani jako Metal Age). Přitom Deadly Shadows byl taky známý polotovar a odpouštěl jsem mu skoro ty samé chyby, akorát tentokrát už to autoři fakt přehnali. Pod sračkoidní mlhou selektivní paměti je ale zapotřebí si připustit, že Thief klopýtá už dlouho.

Nicméně já osobně si s ním s tuze rád zaklopýtám ještě popáté. Povyšuje hry na určité umění.

Pro: Thiefovo srdce bije stále čistě. Umělecky a graficky místama nesmírně promakané "čači". Mise v blázincu píše.

Proti: Buglist - jen tak z voleje: RAMkožravé město, loadingy po pár krocích jak v devadesátkách, enemáci píchající Garretta kordy naprudko přes textury, interface jak ze scífka, občas hroutivé sejvy, You can smell river from here:)

+12 +14 −2

Trine 2

  • PC 90
Nemôžem inak, ako tvrdiť, že toto je veľmi prominentná hra. To, čo sa darí štúdiu Frozenbyte je veľmi neobvyklé. Jednotkou ma ohúrili, no v dvojke ma pocit blaženosti sprevádzal až po koniec, a to nielen blaženosti ako takej, ale aj vyslovene úžasu nad excelentným designom úrovní. V tomto sa radí Trine medzi špičku AAA titulov, nech si tvrdí kto chce, čo chce. V žiadnej inej hre som nemal taký pocit rozmanitosti, roztomilosti či rôznorodosti. V porovnaní s prvým dielom naviac opravili niektoré neduhy v hrateľnosti a myslím, že to dotiahli do takého stupňa, o ktorom podobné hry môžu len snívať.

Pro: - mega kvalitný soundtrack (jeden z mála herných soundtrackov, ktorý si rád pustím len tak); dychvyrážajúci level design; radosť z hrania počas celej doby

Proti: - aj to dobré má vždy svoj koniec

+12

Brogue

  • PC 100
Moje první rogue hra. Respektive jsem ještě zkoušel hrát Morii, protože měla normální kreslenou grafiku a navíc to byla "známá Moria", ale nedokázal jsem do ní nějak proniknout. Ostatně ani u Brogue mi to zezačátku moc nešlo, přehlednost očividně nulová, díky chudému ASCII interface. Ale po krátkém boji se mi to podařilo a nad hrou jsem zvítězil (nebo ona nade mnou?).

Popravdě, od té doby, co jsem přišel na Brogue, už nic jiného nehraju. Teď budu popisovat obecné principy roguelike games. Proč je tak unikátní? Jedná se o rogue žánr, tedy: za prvé - pouze jeden život (permanent death). Jakákoliv smrt se nedá zvrátit a musíte začít znova od začátku. To by ale asi byla celkem nuda hrát celou hru zase znova. Tak proto je tu za druhé - každá hra je originální. Dungeon se generuje podle takzvaných seedů - 10místných čísel - čili se nemusíte bát, že byste hráli jeden dungeon (za celý život) dvakrát a zároveň, pokud se nějaký líbí, stačí si seed zapsat a kdykoliv ho můžete hrát znova. Co je cílem? Projít 26 levelů (depths) a na 26. nalázt Amulet of Yendor a vynést ho zpátky na povrch. Za třetí - hraje se na tahy, takže není kam spěchat a hru můžete v klidu hrát na pozadí jiných aktivit. A za čtvrté - veškeré předměty, které najdete, jsou neidentifikované - jediný způsob jak začít s indentifikací je to prostě na sobě vyzkoušet, ať už bude efekt jakýkoliv.

Co se týče hry, tak bych ji nejlépe asi přirovnal k šachům. Na každý svůj krok máte neomezeně času a stejně jako v šachu tu nejlépe využijete předpovídání budoucích tahů nepřítele a svých dalších možností. S tím rozdílem, že tady je hrací plocha pokaždé jiná, nepřátelé jsou jiní a obsah vašeho inventáře taktéž.

První hraní může být celkem oříšek a věřím, že hodně lidí neznalých rogue her odradí. Jak jsem říkal, hra má ASCII interface, čili pouze písmena a znaky, ale Brogue výborně využívá barevných efektů, díky kterým je hra mnohonásobně přehlednější, než když by byla černobílá. A je přitažlivější.

Obrovská výhoda Brogue je, že se ho budete učit hrát prostě tak, že ho budete hrát. Což zní logicky, ale tady i po x-tém hraní budete stále objevovat nové věci, ke kterým jste se předtím (kvůli smrti, omezenému výběru, malému inventáři, rozdílnému seedu) nedostali a budou vás mile i nemile překvapovat.

Hra je to mimořádně obtížná. Smrt není jenom trvalá, ale i častá. Popravdě asi po dvou měsících hraní se mi ještě nepodařilo donést Amulet na povrch a tedy hru dohrát. No, třeba se mi podaří zlákat další hráče a někdy se potkáme na fóru (odkaz) při soutěžích, jakákoliv pomoc je na wiki (odkaz).

Pro: přehlednost?, hratelnost na úrovni vylepšeného šachu, stále je co objevovat, "online" soutěže, díky komunitě stále ve vývoji

Proti: lehká závislost

+12

Call of Duty: Black Ops II

  • PC 70
Hrán pouze singleplayer :)

Hned, co jsem dohrál první Black Opsy, jsem se s chutí vrhnul na druhý díl. A musím říct, že k němu vlastně ani nemám co napsat. Je to legrační, ale je to tak, je to prostě jen „další Call of Duty“. Prakticky většina prvků z jedničky se přenesla i zde. Nemůžu už však tvrdit, že to je zajímavý nápad jako v jedničce, neboť v tomto díle už prakticky nejde o žádné „černé operace“, ale o pouhopouhé zachraňování světa před teroristou. Příběh je zde ještě zamotanější a nepřehlednější než v jedničce.
Vůbec jsem například nepochopil, jak mohl hlavní záporák 3x přežít svou vlastní smrt a několikrát uprchnout po zuby ozbrojené jednotce. Ale to není důležité. Každopádně, co mě znovu potěšilo, je náplň misí. Až na pár výjimek nejsou nudné, odsýpaly rychle a ani přesun větší části hry do budoucnosti se sci-fi prvky hře nějak zásadně neublížil. I přesto však musím říct, že těch pár misí, odehrávajících se v 80. letech, mě bavilo víc než mise z budoucnosti. Ještě jednu věc bych však chtěl zmínit, oproti prvnímu dílu je zde opravdu veliké množství různých zbraní a vychytávek, které jsem v žádném předchozím Call of Duty vůbec neviděl. Za mě rozhodně velké plus.

Ke grafické stránce hry nemám prakticky nic na srdci, neboť je to pořád to samé. Jediným „vylepšením“ tak prakticky zůstává mnohem lepší optimalizace, než tomu bylo v případě prvního dílu.

No a to je asi tak vše. Kdo někdy hrál nějaké Call of Duty od dob Modern Warfare, bude si připadat jako doma, neboť od té doby se toho v zásadě moc nezměnilo. Vzhledem k mnohem lepší optimalizaci hry, která však samotná v zásadě nic nového (krom sci-fi prvků) nepřinesla, musím hodnotit stejně jako první díl a to 70%.

Pro: + Zábavné mise + Mnoho zbraní a vychytávek + Délka hry tak akorát (Cca 8 hodin)

Proti: - Grafika pořád to samé hnusné - pořád to samé - pořád to samé už spoustu let - příběh vo ničem

+12 +13 −1

Titanfall

  • PC 80
Po tříleté pauze, kdy jsem se věnoval ARPG hrám (tfuj), jsem narazil na tuhle hru díky její masivní reklamní kampani. O to víc mě začla zajímat, když jsem zjistil, kdo za ní stojí.
Trochu mě zaráželo přidání umělé AI do MP, ale naopak se mi líbila myšlenka s mechy. Takže, když přišel beta víkend, šlo se testovat, jak to vlastně bude fungovat dokupy. Světe div se, funguje to skvěle.
Je to opravdu rychlá akce, rychlejší než CoD/CS díky jetpackum, co maj pajtaši na zádech, díky kterým mohou běhat po stěnách, čímž i zrychlují a překonávat opravdu vysoké překážky. No a mechové tomu dodávají dynamičnost a řekněme částečně redukují stereotyp.
K té umělé AI: dost lidí na to nadává i v recenzích, co jsem četl. Že jsou totálně tupí, což je holý fakt, ale podle mě, to těma lidma nebylo pochopeno, protože oni tam nemají sloužit jako potenciální nebezpečí, ale pouze dokreslují atmosféru dění kolem. Bijou se mezi sebou, komunikují mezi sebou, atd. a hlavně slouží na odemykání attachment k zbraním. Osobně se jima po odemčení potřebných věcí vůbec nezabývám a jdu čistě po hráčích. Zabijím je jen v nutných případech. Hlavně ze dvou důvodů. Pokud po něm vystřelíte a nemáte tlumič, zobrazíte se nepřátelům na mapě a druhá věc s tím hned souvisí, že začnete přebíjet a v tom se vynoří živý hráč, který vás sejme. Věřím tomu, že respawn nejsou tací chuji, aby neviděli, jak přiblblá ta AI je.
Zbraní tam je "pár", což také nemuselo každému sednout, ale já to vidím tak, že čím míň zbraní, tím lepší balance.
Hra se hraje 6 vs 6 + ti boti, to se také spoustě lidí nezdálo, ale opět, je to tak akurát. I přesto, že mapy jsou středně velké, tak ke konci hry to je taková mela, že někdy máte pocit, že je tam přehuštěno. V tom se mě líbí ta dynamičnost, kdy na začátku proti sobě jen piloti (hráči) + boti a postupem času do toho přichází Titáni a končí to řeži i 5 Titánů mezi sebou. Na ty si musí hráč dát obzvlášť majzla, protože jejich zbraně jsou opravdu smrtící a také mu můžete zakřupat pod nohama.
Odehráno mám něco kolem 40 hodin čistého času, nenarazil jsem na žádné neduhy, které by znepřijemňovaly, nebo znemožňovaly hraní, hra vypadá pěkně pro oko.
Takže kdo by hledal FPS na odreagování, mohu doporučit, nudit se určitě nebude a na takové 1-2 hod. vyblbnutí ideální věc.
+12

Cabela's Big Game Hunter Pro Hunts

  • PC 90
Lovectví a myslivost mi celkově nic neříkají. A jak tomu moc nefandím, tak musím přiznat, že ve hrách mi to až zas tolik nevadí a rád si to vyzkouším. Her o virtuálním lovu tu byla už celá řada. Naposledy slovenský Cauldron přinesl Dangerous Hunts 2013, který však než lovecký simulátor působil jako Call of Duty se zvířaty. Těžko říci, zda s tím přišel první Activision nebo samotný Cauldron, ale nejnovější hra z této v Americe jinak poměrně populární série se naštěstí zase vrací zpátky ke kořenům. A tentokrát ve velkém!

Co vás na této hře, která spadá spíše do okrajového a hráči neprávem opomíjeného žánru, nadchne jako první, je zcela určitě naprosto úchvatné vizuální zpracování. K dispozici máte celkem čtyři různorodé herní mapy, které jsou plné detailů a života. Možná je to jen věc vkusu, ale podle mě to je momentálně nejlépe zpracované lesní prostředí, které jsem dosud ve hrách viděl. Říkám lesní, ne tropické, takže se tímto rovnou zříkám jakéhokoliv srovnávání s Crysis. I když interní engine Cauldronu pojmenovaný CloakNT třetí generace dle mého názoru podává daleko hezčí výsledky než Cry Engine.

Mapy jsou dostatečně velké, pestré a odevšad na vás dýchá pohodová atmosféra procházky lesem. Přitom hra je sama o sobě nádherně optimalizovaná a běží plynule. Každá z map pak nabízí možnost volného lovu, kdy si jen vyberete místo a čas vaší výpravy a pak si svobodně chodíte a střílíte, co vás napadne. Důležitější jsou však úkoly, kdy musíte provést lov na určité zvíře za předem daných podmínek. Úkoly si jsou sice podobné, ale nejsou stejné, takže to není zase taková nuda, jak by si někdo mohl myslet. Avšak od lovu zvířat nelze čekat žádné převratné věci, to je samozřejmé.

Samotná hratelnost staví hlavně na simulaci lovu, který je zde velmi dobře zpracován. Nejen že musíte dle aktuální hodiny zvěř najít, neboť ta se tu pohybuje jako ve skutečném životě a má určitý denní cyklus, kdy chodí spát, jíst či pít k vodě. Ale musíte si také počínat velmi opatrně. Zvěř zde má totiž oči, uši i čich. Přiblížit se ke stádu tak nikdy není zcela jednoduchý úkol, neboť vás vaše kořist může spatřit, zaslechnout či ucítit. A vězte, že vítr se tu každou chvíli mění. Inteligenci i chování zvířat musím opravdu pochválit, protože si vás jako v reálném světě jen tak nepustí k tělu a vy musíte být náležitě opatrní, abyste vůbec uspěli. Mimochodem, zvířecích druhů je tu celkem dost.

Co by to ale bylo za lov beze zbraní a nějakého toho vybavení. Takže jako každý správný zálesák můžete vybírat ze skutečných zbraní, počínaje několika druhy pušek, brokovnic a dokonce i dvou elegantních a tichých luků. Ke každé zbrani je pak možné přikoupit lepší munici nebo šípy, případně puškohled s větším zvětšením. Aby byl lov snazší, využijete i šikovný dalekohled a pár zlepšováků jako vábničky, sprej pro zamaskování vašeho pachu a podobně. Jakou taktiku při lovu zvolíte je víceméně na vás.

Po mapách je roztroušena taktéž spousta posedů a úkrytů, takže není problém si někde sednout na čekanou a počkat si, až vám zvířata sama přijdou do rány. Druhá možnost je stopování, které vás spolehlivě dovede tam, kde se zvířata zrovna nachází. Střelba z jednotlivých zbraní je tu pak zpracována velmi pěkně a je lahodnou odměnou za to dlouhé čekání či náročné plížení. Velmi chválím zpomalené sledování dráhy projektilu a jeho účinků na zasažené zvíře. Tohle autoři nejspíše odkoukali z nějaké sniperské hry, ale tady bych to vážně nečekal. Je to však příjemné oživení.

Střelbou však nic nekončí. Vaši trofej si musíte vzít, a to někdy není tak snadné, jak by se na první pohled mohlo zdát. Pokud zvíře zraníte nebo mu způsobíte jen méně vážná poranění, uteče a k zemi padne až někde v ústraní. Tady se ke slovu dostává opět stopování, kdy svou kořist musíte vypátrat podle krvavých stop na zemi. Ne vždy je to jednoduché. Teprve až po jejím nalezení získáte patřičné ohodnocení a odměnu, která se odvíjí podle toho, jak čistě jste zvíře zabili. Nashromážděné kredity pak lze investovat do nákupu vybavení a zbraní, jenž jsou potřeba k plnění jinak uzamčených úkolů.

Když to všechno tak nějak shrnu, Cabela’s Big Game Hunter Pro Hunts je velmi příjemnou, neobvyklou hrou pro nenáročné relaxování u počítače. Tento kousek, na který můžou být Slováci patřičně hrdí, je zatím nejlepším loveckým simulátorem, který jsem kdy vyzkoušel. A nejen vyzkoušel, ale v tuto chvíli, kdy píši tento komentář, ho i nadále aktivně hraji. Jak jsem říkal, skutečný lov není nic pro mě a asi bych si to hodně vyčítal, ale ten virtuální má prostě své kouzlo. Cauldron odvedl skvělou práci a rozhodně ještě nekončí. Doporučuji!

Pro: Krásna grafika, úchvatné prostředí, oddychová hratelnost, chování zvěře, zbraně, lovecká atmosféra, vizuální znázornění dráhy projektilu

Proti: Vůbec nic

+12

Halo: Spartan Assault

  • PC 50
Halo: Spartan Assault mě překvapil když teď nedávno byl vydán na Steamu. Zmizela nutnost že hra lze spustit jen na Windows 8, přibyly klasické Steam achivmenty a cena byla snížena na přijatelnějších 5 eur (oproti původním 300Kč).

Tahle Top Down střílečka je hříčka, která si na nic velkého nehraje. Průchod jednotlivých levelů se dá počítat v rámci minut, občas to natáhne smrt jelikož se musí celá mise opakovat od znovu. K dispozici jsou dva sloty na zbraně, granáty, a speciální schopnosti jako kamufláž, sprint, návnada atd...

Je zde systém XP, že zabité nepřátele se zvyšuje score, a po dohrání mise se sečte styl zabití, vícenásobné zabité atd... Tyto zkušenosti slouží pro nákup zbraní a schopností před misí. Pro zvýšení XP lze vybrat dvě lebky které omezují anebo zvýší obtížnost dané mise jako je např. větší výdrž nepřátel, méně munice, zničení štítu znanená smrt atd...

Mise jsou si často dost podobné, občas se objevuje zpestření v podobě vozidel a tanků. Jinak musím pochválit hudbu ta je skutečně dobrá a je vidět, že se drží kvalit předešlých Halo her.

Tento kousek je zkrátka hříčka na odreagování. Dat si jednu dvě hry, a pak to zas vypnout. Zabere okolo 4 hodin její dohrání. Ale je to průměrná záležitost.
+12

Kane & Lynch: Dead Men

  • PC 35
Hned na začátek se přiznávám, že je mi až líto udělit takhle malé hodnocení, ale nehodlám s tím ztrácet nadále čas. Ta hra má poměrně velký potenciál co se příběhu a postav týče. Příběh a důvody konání postav nejsou jasné hned od začátku a příběh se tedy postupně odvíjí a hráč zjišťuje, o co se tu vlastně jedná. Působí to skutečně filmovějším vyprávěním. Také obě hlavní postavy, jakýsi profík Kane se svou minulostí a vyšinutý psychopat Lynch, Kaneův hlídací pes a přidržtažka. Kane dostává za úkol vyrovnat svoji minulost a zachránit tak mj. dceru a ženu, Lynch prostě dělá, co se mu řekne. Většinou. Jindy mu hrábne a jeho existence na místě přináší jen problémy. Potud by to bylo v pořádku a věřím, že na konzolích to mohlo mít úspěch. A ve své době to i úspěch (nějaký) mělo, jelikož se uvažovalo i o filmové adaptaci se známými herci, což už je ovšem s velkým odstupem času pasé.

Problémem hry tedy není její nápad, ale její zpracování. Konverze na PC se hodně nepovedla a značnou zásluhu na mém rozčarování má i implementace služby Games for Windows LIVE do hry samotné. Tvůrci se s nějakým předěláváním pro PC, co se menu a ovládání týče, moc nemazlili, takže v menu zapomeňte na myš a lozíte jen klávesnicí. Samotný vstup do hry nebo alespoň herního menu je ale trochu porod. Pominu-li, že po instalaci hry jsem si ještě musel na webu najít a stáhnout instalátor GfWL a přeinstalovat i tu současnou verzi, která byla nedávno instalovaná, protože jinak se hra vůbec nespustila, pominu - je to 7 let stará hra, OK. Ale že hru spustím, začne se načítat nějaké logo a pozadí hry, do toho vyskočí GfWL a začne se mi logovat, což nechci, takže ihned, jak zmizí, jej musím zase vyvolat, odhlásit se, vytvořit offline profil, GfWL zmizí, načte se logo hry, spustí se intro, přeskočím, zobrazí se info GfWL, potvrdím, načte se menu hry, musím vyvolat GfWL, přihlásit se do offline profilu, hra se jakoby restartuje, takže zase začíná najíždět úvodní logo, spouštět se intro... ty vole, co to má znamenat? Při dalším spuštění hry to celé zase nanovo!

Když už se ovšem dostanu do hry, jukne na mě konzolovka jak vyšitá. Všichni, krom mě, nesmrtelní (tedy pokud není jejich skon nutný), policisté nabíhají v houfech na odstřel, několikrát jsem se skrčil za překážkou, abych se kryl, načež se zcela zbláznila kamera, která začala škubat a poletovat a musel jsem se podívat jinam (nějaký bug kamery), scripty ne vždy dokáží ovládat postavy na mapě, takže v bance jsem měl několik lidí, co stáli na místě rozkročeni rozpaženi a ani se nehnuli. Postavy tak nějak i během akce mluví jak kdybyste u hry vypnuli zvuk a pustili si k ní nějaký film v televizi. Nepřítomné mluvení, sice k tématu, ale úplně tam vidím ty znuděné herce v dabingové místnosti. A jakmile začala honička z banky, začali dorážet policisté ve vozech - a já nemohl hýbat myší. Nejprve jsem myslel, že se autoři zbláznili a prostě mám pevnou mušku v prostředku obrazovky a mohu tak střílet ze zadní části auta jen ve chvíli, kdy je cíl uprostřed obrazovky. Mýlil jsem se, myší šlo pohybovat a tedy cílit, ale bylo nutné zapřáhnout dva voly - citlivost myši nulová. Následující asi nascriptové sekvence výbuchů aut a havárií byly spíš úsměvné. Následně jsem se s partou zasekl v tunelu a měl za úkol se odtamtud vymotat. Tak jsem se motal, do toho se mi motali kolem se vyskytující civilové, kteří mě zatarasili některé cesty a nechtěli se hnout a čuměli na mě jak na tele na nový vrata. do toho nabíhali policisté jak kachny, z nějakého důvodu mi málem exnul Lynch, který je mi k ničemu a leze za mnou jen jako vocas, sem tam vystřelí brokovnicí nazdařbůh a když už se vymotávám ke konci nějakého zátarasu, kde mě má asi vyzvednout má dodávka, tak ta nacouvá a zajede mě - konec hry, mohu načíst jen poslední uloženou pozic, jakousi "scénu" - ukládat ručně tu nejde, ukládá se to kdesi samo.

To, čeho jsem byl dosud svědkem, byla poměrně dobrá část hry ve stavu, v jakém s ní autoři objížděli vydavatele a ukazovali, jak by to mohlo vypadat a že mají zatím jen tuhle zdaleka nedodělanou ukázku. Eidos to ale nepochopil a rovnou to vydal! No, tak takhle tedy ne :)

Jediným dalším plusem je asi tak leda skutečnost, že Cenega ke hře připravila i český překlad na extra CD, takže kdo chtěl, mohl si hru nechat v původní angličtině. Nicméně to vůbec nejde na vrub IO Interactive.

Některé hry by vážně měly zůstávat JEN na domovských konzolích a neničit si špatnými konverzemi případnou dobrou reputaci. I případný dobrý příběh jde pak rychle k šípku.

Pro: Námět; postupně odhalovaný příběh; dva magoři v hlavních rolích

Proti: Konzolová konverze; Games for Windows LIVE; sem tam bug; pocit "Raději mi ve videosekvencích odvyprávějte příběh, ať to nemusím hrát."

+12 +13 −1

Goodbye Deponia

  • PC 95
Bravurní zakončení mé oblíbené série, ve kterém opět nechybí pořádná dávka humoru, kvalitní dabing a krásné lokace, plus se zde samozřejmě mihne spousta postav z předchozích dílů a zároveň je nám představen zástup charakterů nových (Rufusův fanoušek, Cowboy Dodo, děti ze stoky, rodina "piráta" Bozo...). A pro mě je to ve výsledku rozhodně nejlepší návštěva Deponie. Jediné zklamání může být až samotný konec, který vyvolává víc otázek než odpovědí. Třeba se nakonec dočkáme dalšího pokračování.

Pro: HUMOR, dabing, lokace, postavy, grafické zpracování

Proti: wtf konec

+12

Spellcross: Poslední bitva

  • PC 100
Jedna z her, kterou nesnáším pro její existenci..!

Není to proto, že by byla špatná. Právě naopak, jde o dokonalost! Asi proto jsem u ní proseděl tolik hodin a strávil tolik času.

Spellcross je asi desátý kousek, na který jsem si jako malý špunt vydělal sázením brambor a věšením prádla :-). Jedna z věcí, která mi dovolila upustit plyn a odpočinout si od nudného prvního stupně základní školy. Někdo by mohl namítat, že hard-core tahovka není to správné pro dospívajícího vykuka s nic moc známkami ve škole. Ale já byl rád.

Konec nostalgického blábolení a svěřování se, proto tady nejste, že?

Proč je tohle dokonalost? Začněme kombinací magie a techniky. Bylo to tady už předtím? Zasazeno do výnosného modelu strategických tahovek? Houby!
Co nápad? Příběh je pojat grandiózně, všechny situace v kampani jsou výtečně zpracované a celkový dojem kazí snad jen poněkud horší technická stránka.

Obtížnost je problém. Pro někoho, kdo u toho není ochoten strávit desítky hodin až neúnosná. Musím se přiznat, že když jsem hrát začínal, dával jsem si pauzy i na celý týden jen abych si tu hru neznechutil právě obtížností. Díkybohu se tak nestalo a já po čtvrtroce, v jedenácti letech, Spellcross se slzami v očích dohrál.

Proč by nemohla slovenská hra být dobrá? Tohle to je záležitost, která podobný mýtus vyvrací. Nelíbí se mi však přihlížení na tento fakt a přidávání procent k dobru jen pro místo původu.

Při psaní tohoto komentáře hledám na internetu možnost zakoupení originální krabice. Své staré CD se mi povedlo poškrábat a je takřka nepoužitelné :(. Byl bych moc rád, kdybych měl přes letní prázdniny čas se ke Spellcrossu vrátit, bojím se však, že nebude možnost.

Pro: Příběh, atmosféra, obtížnost, délka, inovace(!)

+12 +14 −2

The Graveyard

  • PC 70
Jako experiment je The Graveyard geniální. A jako hra? Darmo mluvit. Mám tedy dát 100% za myšlenku? Anebo 0% za, v podstatě, nehratelnost? Tohle dilema je u podobných herních experimentů zcela zbytečné.

V případě Hřbitova jde o myšlenku, která je dokonale podtržena téměř úplnou absencí jakýchkoliv herních možností. Jak to? Jednoduše, až geniálně jednoduše. Vašim avatarem je zde stará dáma s hůlkou. Co je její úkol? Nic více a nic méně než dojít sto metrů přes hřbitov na lavičku u kostela, chvilku si posedět a pak dojít zpět.

Prkotina říkáte? Jak pro koho. Odvážně se vydáváme na onu dalekou cestu zmáčknutím šipky dopředu... a jdeme a jdeme, pomalu jdeme k cíli. Tak blízko a tak daleko. A za chvíli nepochybně ucítíme ubíjející bezmoc a únavu z omezení hry, omezení těla... stejně jako stará babička, pro kterou je cesta přes celý hřbitov k lavičce u kostela takřka nadlidský výkon. Myslím, že za toto krátké zamyšlení si The Graveyard alespoň 70% zaslouží.

Pro: Pointa hry, kterou se tvůrcům geniálně daří ukázat. Grafika a povedené černobílé zpracování.

+12

Zaero: Mission Pack for Quake II

  • PC --
Další nášup z Quake universa je za mnou. Není nic, v čem by Zaero exceloval nad oficiálními datadisky, ale zase s nimi dokáže držet byť nepravidelný, tak stále dostačující krok.

Mapy jsou natáhlé spíše do délky než do šířky, přinášejí větší množství slabších Stroggů a často je v nich použitý dosti nešikovný back-tracking a skripty. Dostal jsem se do situace, kdy jsem splnil hlavní úkol, ale totálně mi došla munice. Přede mnou byli dva velcí frajeři, do kterých je střílení s blasterem stejně účinné jako házet zápalku do jícnu sopky. Vykašlal jsem se na ně, otočil jsem to a vrátil se cestou zpět tam, kam jsem se měl dostat. Jenže hra neuznala můj progress, nespustil se skript a já nemohl pokračovat. Nezbývalo, než zatnout zuby a ty dva tanky s tím pšoukátkem ustřílet.

Zaškobrtnutí přichází i ve dvou dalších místech, kdy jsem byl naprosto nasuchu. Vzhledem k tomu, že po zbytek hry jsem měl spíše opačný "problém", bych to považoval za dost zásadní chybu v designu a vyvážení obtížnost. Používání základního blasteru na megasilné potvory, který vydrží těch vystřelených ohníčků asi 50, opravdu nebylo nic zábavného. Oproti tomu je tady taky pár zajímavých momentů včetně originálního souboje s finálním bossem.

Nové zbraně jsem příliš nevyužíval, ačkoli jim nemůžu upřít slušnou účinnost. Sniperka se používá dost zvláštně - je možno jí používat pouze přes hledí, než dojde k výstřelu je potřeba asi 4 sekundy počkat a poté je schopno střílet i skrz zdi. Jenže žere dost munice a pohyb s ní je vcelku nemožný. Sonický kanón je také účinný, ale žere vzácné celly a může být hodně nebezpečný i pro hráče. Flare gun je nějaký easter egg nebo co, jinak si to neumím vysvětlit. Z udělátek stojí za řeč EMP granát, který vyřadí z provozu nepřátelskou střelbu.

Díky ohlasům jsem měl pocit, že je Zaero nejlepší ze všech čtyř velkých datadisků pro Quake II. Velké očekávání se ale nevyplnilo a králem pro mě taxtále zůstává The Reckoning.

Obtížnost: Hard
Verze: KMQ2 0.20 - update 6

Velké dík patří místnímu mod-guru PavloviU, díky kterému jsem si mohl Zaero zahrát v KMQ2 technické vybroušenosti.
+12

Dark Souls II

  • PC 80
Milý deníčku,

Přílišná očekávání jsou zlo. I když si odmyslím, jak notně DS2 ztratilo na atmosféře díky slevněným vizuálním efektům, stejně mi ve srovnání s jedničkou zbyde něco...nepochopitelného. První dojem byl docela katastrofální. Hru jsem rozehrál za hezkoumilousvěžíhebkoužádoucíveselou cestovatelku, dušičky jsem převážně rval do síly, všechno bylo divně lehké, všechno bylo divně škaredé na pohled. DS1 s Duranteho fixem nejen vypadá líp samo o sobě, ale má i mnohonásobně ostřejší textury. V DS2 je všechno tak nějak rozmázlé, a některé textury jsou pak vyložený hnustfujgrc.

Pak jsem v loadingu viděl Uchigatanu a řekl si, že to rozehraju znova, za jiný class , a duše budu rvát převážně do obratnosti. Nudnými, škaredými prvními lokacemi jsem trochu spýdrannul a kdesi na Hliněném Vrcholku se mi hra konečně začla líbit. Ona druhá půlka obecně je nesčetněkrát lepší, než ta první. A není to jen o tom, že pak už člověk má jakž takž obstojnou postavičku. V pozdějších lokacích je již výrazně zlepšen level design, vyskytují se v nich konečně tuzí nepřátelé, některé z těch lokací jsou konečně opět originální, a co je nejdůležitější, v pozdějších lokacích hra konečně začíná člověka pořádně odměňovat za pořádnou a důkladnou exploraci. Že teprve až ty pozdější lokace jsou některé taky konečně opravdu hezké, o tom se netřeba ani zmiňovat.

Po dohrání má člověk jasno, že Dark Souls 2 je skvělá hra, ale...i přesto je to vlastně děsný zklamání. Přehršle bossů, z nichž ani jeden není uspokojivě obtížný a mnozí z nich jsou v podstatě recyklovaní z předchozího dílu (což se týká i některých lokací...třeba takový Gutter je vyloženě prachsprostý Blighttown 2.0), což opravdu nasere, protože mnozí z nich mají jinak velice zajímavý design a je tedy opravdu škoda, že je člověk rozseká během 30ti sekund a pak si na ně už ani nevzpomene. Taky tu máme pár nádherně WTF bossů (Jabba Hutt; ten královský krysí předvoj..). A aby se člověk dostal k tomu nejlepšímu a nejzajímavějšímu bossovi, musí být členem toho správného covenantu. Divné rozhodnutí (nicméně stejně můžu Poutníky tmy jen doporučit). Do toho všeho nudná hudba, iksboksácký ikony, ta příšerná světlost většiny lokací, obměna některých mechanizmů k lehčímu (být prokletý už není švanda; navrátit si lidskost už je možné kdekoliv a kdykoliv; vyjma pár lokací je táborák na každým rohu)...to poslední zmíněné mě ale až tak moc netrápí, dle ohlasů jistých hráčů (takových, kteří hrajou Skyrim na jednu z nižších obtížností a pyšní se, jak zdolali dalšího těžkýho draka...por favor) je to i tak pořád až příliš těžké.

Dohráno za Leoše Mareše s jedovatou katanou coby šermíř, 45 hodin, 144tý level. A narozdíl od prvního dílu nemám vůbec chuť se do toho pouštět znovu, ať už hned nebo v budoucnu. Konec to má stejně jenom jeden a patrně se mi povedlo najít a zlikvidovat všechny bosse už teď. Classů je míň, dárků do začátku taky. Za mága by se mi to hrát nechtělo, už tak to nebylo dost těžké. Beztak bych tedy opět skončil u šermíře. A procházet si tím znovu úplně stejně opravdu nezní lákavě. Přestože jedničku jsem takto dohrál snad pětkrát.

Užil jsem si to, ale narozdíl od jedničky jsem se do toho nezamiloval. Nicméně jako aperitiv k tomu, co si doma kuchtí Miyazaki, to posloužilo výborně. Tak šup s hlavním chodem na stůl!

Pro: Druhá půlka hry; ovládání (konečně použitelný enemy lock!); design některých bossů a lokací; covenanty

Proti: První půlka hry; snížená obtížnost/zvýšená přístupnost; design většiny bossů a lokací je buď odfláklý nebo recyklovaný, nebo oboje; nevýrazná hudba

+12 +15 −3

Tesla Effect: A Tex Murphy Adventure

  • PC 80
Pamatuje ještě někdo z vás na jméno Tex Murphy? Ano nebo ne, jedno je jasné, nyní tohoto muže představím. Roku 1989 se stali hned dvě pozitivní věci. Jednak jsme vykopali komunistický režim od válu a za další, vyšla adventura nesoucí název Mean Streets. V této hře hrajete právě za Texe, soukromé očko, na které se lepí víc problému, než by si přál. Titul měl poměrně úspěch a následoval díl druhý Martian Memorandum z roku 1991. Oba díly měli jedno podobné, jednalo se o prachobyčejné adventury. To ovšem pomalu začal měnit díl třetí, který se na obrazovkách monitorů ukázal léta páně 1994 a nesl název Under a Killing Moon. Zde se už pomalu ale jistě objevovali hrané animace se živými herci, tedy full motion video. Musím uznat, že to byl velmi dobrý krok, protože Tex konečně ukázal svoji tvář béčkového herce a zároveň scénáristy a designéra celé série Chrise Jonese. Nebyl jsem sám, komu tento způsob vyprávění seděl, tak na trh přišel i díl čtvrtý The Pandora Directive (1996) a pátý Tex Murphy: Overseer (1998), na který volně navazuje díl šestý, o kterém dnes bude řeč. Nutno podotknout, že téměř celou sérii vyrobilo studio Access Software, které bohužel roku 2006 zaniklo. Jelikož však Chris touto sérií žije (a není sám, do hry dokonce obsadil i svého bratra), rozhodl se, že se svým novým studiem Big Finish Games požádá na Kickstarteru o pár set tisíc dolarů (přesně to bylo 450 000,-), aby mohl Texe uvést znovu v život. Že komunita milovníků této hry ještě nevymřela, se ukázalo obratem, kdy se vybrala celková částka 598.104 dolarů a projekt Fedora - jak se pracovně nazýval - dostal zelenou. No a že se Tex vrátil v nejlepší možné formě, o tom se dozvíte na dalších řádcích.

Sedmého května roku 2014 hra skutečně vyšla a celým názvem se jmenuje Tesla Effect: A Tex Murphy Adventure. V hlavní roli je opět otec celé série Chris Jones jako Tex a vše se vrací do stejných kolejí, což v tomto případě není na škodu, protože jsou zajeté skutečně dobře. Příběh začíná v roce 2050 (sedm let po pátém dílu) ve futuristickém San Franciscu. Hlavní hrdina pořád žije v hotelu jménem Ritz a nedaří se mu jako vždycky. Tentokrát ale šlápnul opravdu vedle. Byl normální den, Tex řešil nenormální věci, až se jednoho dne probudil ve svoji kanceláři s totálně vymytou hlavou. Ono by se vlastně jednalo o normální amnézii, ale on si nepamatoval posledních sedm let (tedy přesně tu samou dobu, která dělí pátý a šestý díl od sebe) a to je velká doba. Chytřejší z vás už vědí, že budete po celou dobu hraní pátrat po své paměti za všech dostupných prostředků. Pomáhat vám přitom bude mnoho známých, kteří se nachází v okolí hotelu ve svých příbytcích. Potkat se můžete například s prodavačem z bistra, hotelovou či vašim dobrým přítelem, který bydlí hned naproti. Otázkou však zůstává, komu důvěřovat a zda-li se s vámi jedná na rovinu. Díky výpadku paměti si totiž Tex není jistý vůbec ničím. Kromě čtvrti, kde je hrdina ubytován a bude tam řešit většinu věcí, se podíváte i na různá jiná místa, nicméně jich není moc a tak raději neubudu ani jmenovat. Jedná se především o příběhové odbočky k určitým úkolům a nerad bych něco prozradil. No a jak že se to vlastně celé hraje?

Do hraní vás kromě skvěle hraných animací uvede i trénink ovládacích prvků, který pochopí opravdu každý, protože je skutečně dobře zpracován a co víc, dá se přehrát kolikrát je libo. Nutno podotknout, že hlavní náplní bude sbírání různých předmětů, jejich následná kombinace, mluvení s lidmi, nacházení tajných chodeb a plnění různých úkolů. Inu, přesně to, co je zvykem u všech adventur. Tato se od nich liší pouze tím, že je celá z pohledu vlastních očí. Za každou akci, co provedete, ať už je to prozkoumání nalezeného předmětu či promluvení s nějakou osobou, dostáváte detektivní body a za ně na konci hry dostanete hodnocení. Nicméně mají i jiné využití. Pokud si nebudete vědět někde s něčím rady, naleznete přímo ve hře nápovědu na každý úkol či drobnost. Jen vás to bude stát právě tyto body. Otázka tedy zní, chcete být fenomenální detektiv s abnormálně vysokým skóre, nebo vám stačí, že hrou projdete jako nůž máslem? Je zde dokonce pomůcka ve formě baterky, u které se dá zapnout možnost, že pokud na něco namíříte kužel jejího světla, označí se vám interaktivní předměty a ihned víte, s čím lze manipulovat. Ve finále by měl hru projít opravdu každý, nelze nedohrát, vždycky se někdy skrývá pomocná berlička, která vám dělá život detektiva veselejší. Obtížnost je tedy přesně taková, jakou si ji uděláte. Předmětů je ve hře tak akorát a po celou dobu se budete setkávat se striktně logickými úkony - tedy žádná kombinace slepice s izolační páskou. Co se týče vyprávění, je opravdu skvělé sledovat, jak herci vložili srdce do celého projektu. Ano, jedná se o skutečné filmové béčko, ale když ono se na to tak krásně kouká a ještě lépe se to hraje. Tex má super hlášky a vždy vám dá výběr ze třech možností - i samotná hra má více konců. Jakmile s někým domluvíte, rozvine se u něj sada vedlejších otázek. Ve finále to pak vypadá tak, že sledujete film, který se občas zastaví a dá vám na výběr nějakou dialogovou činnost. Samotné hraní pak běží na Unity enginu a vypadá jako každá druhá hra. To však nese i svoje ovoce a to hlavně v případě optimalizace. Tento titul totiž rozjede opravdu každý a to je dobře, protože je o co stát.

Co se týče zvukové stránky, nemám absolutně výhrad. Soundtrack je dokonce tak dobrý, že se dá poslouchat úplně samostatně. Zvuky samotné jsou sice prachobyčejné ale ničím neurážející, takže i zde je mise splněna. Veškerá videa jsou natočena HD kamerou v rozlišení 1080p, takže je opravdu radost sledovat každou další filmovou scénu a užívat si role tajného očka Texe, do jehož role se dostanete velmi rychle a bude to příjemná cesta, je to prostě kmán ten pán. Dialogy jsou poměrně solidně napsané ale bohužel jen na poměry béčkového filmu, takže se občas stane, že se postavy chovají naprosto dementně. Příběh jako celek je velice příjemně zpracován a bude vás bavit od začátku do konce s tím, že budete mnohokrát překvapeni, nebo se dostanete do situace, kdy se budete smát na celé kolo. O této hře bych mohl vyprávět ještě dlouho, ale to neudělám, mohli byste pak přijít o důvod ji hrát. Pokusím se to tedy celé shrnout. Hru jsem zapnul a nemohl jsem se od ní po dva dny odtrhnout, protože mě naprosto pohltila skvělá atmosféra, dabing hlavního hrdiny, herní prostředí, dialogy, filmové sekvence a vůbec mi to celé připomenulo má mladší léta, kdy podobných adventur vycházelo mnoho - ale jak vidíte, jen ty nejlepší zůstali. Stereotyp se mi dostavil pouze ve chvíli, kdy jsem hledal jisté komiksy do sbírky, protože jsem musel pátrat po určitém prostranství pořád dokola a to není zábava. Jinak je hraní plně konzistentní, zajímavé a hlavně zábavné. Možná mi trošku vadilo, že je hra opravdu příliš jednoduchá, ale to je detail. Ve finále ale titul tvoří skvělý celek, po kterém mám po delší době skutečně pocit zadostiučinění, který jsem dostal hned po dohrání. No a taky doufám, že Tex neřekl svoje poslední slovo, protože je to prostě sympaťák! Na místě je tedy moje doporučení všem adventuristům či lidem, kterým nevadí běčkové filmy a jejich vyprávěcí styl. Pokud očekáváte namakanou grafiku, rozstřílená lidská těla nebo více interakce než je jen svícení baterkou či kombinace předmětu, ruce pryč. Pakliže však patříte mezi letité fandy tohoto pána, je pro vás tento kus kódu naprostou povinností! A jedno varování na konec. Hra neobsahuje českou lokalizaci - je tedy potřeba umět angličtinu alespoň na střední úrovni, abyste si kromě pěkných filmových sekvencí užili i jejich náplň.

Pro: - Výtečná atmosféra - Příjemné ovládání - Slušně napsaný příběh, který díky hraným animacím dokáže pohltit

Proti: - Příliš jednoduché - Obyčejná a ničím neozvláštněná hratelnost - Nedostatečné uvedení do děje pro NEfanoušky původních dílů

+12 +14 −2

Daylight

  • PC 65
Daylight není špatná hra, ale pro nadšence tohoto žánru her nedokáže nic moc nabídnout, o to spíš možná zklame. Hra začíná dobře, objevujete se kdesi v nějakém starém a opuštěném nemocničním zařízení a jediné co máte po ruce je mobil, kterým si svítíte. Váš inventář ještě postupně doplňují glowsticky a světlice. Tak už jen zbývá, dostat se ven...

Prvním momentům v postupu hrou se prakticky nedá nic vytknout. Všechno tu funguje, je tu atmosféra doplněná různými mechanickými zvuky ozývajících se zblízka i z dálky a v určitých momentech dobře zafunguje i soundtrack a to hlavně tehdy, pokud nastává nějaká vizuální konfrontace s duchem. Tohle všecho by bylo hrozně moc fajn, kdyby to netrvalo jen prvních 15 minut hraní.

Problém je, že po patnácti minutách hraní se všechno začíná opakovat. Hráč má pocit, že prochází stále stejnými místy, generátor mapy dává dojem, že architektura mapy je hrozně jednoduchá proto, aby cokoli šlo postavit k čemukoli (místnost k chodbě, schody k chodbě...). Všechny ty chodby jsou tak nějak stejné, ale budiž. Po chvíli se přestanete lekat i útočících čarodejnic, před kterými buď utečete, anebo rovnou se je naučíte ignorovat tj. nedívat se na ně.

Je tu pár úrovní, které mají stále stejný scénář. Bloudit mapou, sebrat předmět, aby se odemkl exit do další mapy a při tom se vyhývat útočícím entitám.

Daylight není špatná hra, ale člověk by čekal rozhodně více než engine s mapou, která obsahuje pouze několik automatických mechanismů a tím to všechno vlastně končí.
+12

Transport Tycoon

  • PC 90
Velmi jedinečná dopravní strategie, kterou zná dneska snad každý počítačový fanda. Hra ve které se stanete ředitelem dopravní společnosti a máte vybudovat prosperující firmu. Hra je skvělá svoji jednoduchosti a to i grafiky, která se nezměnila ani když vyšla novější verze OTTD. Zároveň vás hra vtrhne do děje, kde máte vydělávat velké peníze a musíte proto zvážit, jaký nejvhodnější dopravní prostředek použijete k přepravě zboží. Nestavíte tedy jen bezmyšlenkovitě tratě, ale musí zvážit spoustu pro a proti a jestli se vám to výplatí. To dělá z TT skvělou obchodní strategii

Pro: dopravní strategie, jednoduchost,

Proti: Lodí a letadlem lze vozit jen pár druhů zboží

+12

Dracula: Origin

  • PC 65
Origin jsem hral vpodstate paralelne s jinou upirskou adventurou z roku 2008, Path of the Dragon. Od Originu jsem vpodstate nic neocekaval a zajimalo mne spise porovnani s Draculou 3. Prestoze jejich autori pristupuji k tematu ruzne, obe hry nabizeji dostatecne mnozstvi spolecnych prvku, aby stalo za to je porovnavat.

Tak jako tak vychazi Dracula 3 snad ve vsech smerech lepe. snad jen v mire morbidnich chutovek vede Origin - a v charismatu Draculy, ten z trojky je daleko vetsi sadisticke monstrum ("jednou jsem rozparal svou konkubinu odshora az dolu, abych na vlastni oci videl mista, ktera jsem navstivil").

Zajimava je dichotomie charismatickeho Draculy (ktery i oslabeny vypada malem k nakousnuti) a stareho (ok, stredniho veku) Van Helsinga s otravnym namluvenim a generickymi hlaskami, ktere mi pily krev uz behem prvni kapitoly (Useless. There, perfect. Horrors! Blergh.)

Co se pribehu samotneho tyce, spise mne zklamal. To nejlepsi jsem si vydoloval z doplnujicich textu (ktere, koukam, nikoho nebavilo cist) a vubec cely zaver me nastval, a to nemluvim o pokusu o stinger, ktery pro jistotu autori soupli jeste pred zaverecne titulky a v kontextu sequelu ani nedava smysl.
+12 +13 −1

Harry Potter and the Philosopher's Stone

  • PC 65
Príbeh o Harrym Potterovi sa stal najslávnejším knižným bestsellerom medzi mladými čitateľmi. Zaujímavý motív takto preniesol knižnú sériu aj na plátna kín. A keď už tu máme aj film prečo neurobiť aj hru. Väčšina hier podľa filmu (knihy) končí fiaskom, ale u prvého dielu tejto série to tak úplne nie je.

Na 1. dieli je vidieť snahu osloviť najmä mladých hráčov (na rozdiel od neskorších častí, na čo má vplyv najmä gradovanie série). Hra takto v sebe skrýva jednoduchú skákačku s niekoľkými logickými hádankami, ktorá už ale v súčasnosti nemá veľmi cenu uspieť.

Tak ako to pri takýchto hrách chodí, hra sa snaží držať príbehu knihy. Hrať túto hru z pohľadu príbehu nemá veľmi cenu, keďže hra od hlavnej dejovej línie veľmi neodbočuje. Po úvodnom videu sa ihneď ocitnete na Rokforte a prvá polovica hry je orientovaná na učenie sa kúziel a ich trénovanie. Už pri prvom kúzle som zostal zaskočený, keďže na prvý pohľad sa môže zdať ľahké prejsť presne po vopred nakreslenom symbole myšou, ale pri 95 % úspešnosti je to dosť nereálne, keďže máte nato len jeden pokus. Spočiatku som si myslel, že budem môcť môj neúspech pri cvičení opäť niekedy zopakovať, ale lineárnosť/koridorovosť hry vám to už nedovolí. (tento moment je zrejme ten prečo som to pred viac ako 10 rokmi odinštaloval :D ). Ďalšou časťou vašej výuky je praktické vyskúšanie jednotlivých kúziel v tréningových miestnostiach. Nemusíte sa báť, že počas hry si prehrejete mozgové závity, hra čaruje za vás, takže nemusíte rozmýšľať, kde ktoré kúzlo použiť, keďže hra vám sama zobrazí znak daného kúzla a Harry ho po kliknutí ihneď vykoná. Počas hry takto máte možnosť naučiť sa 5 typov kúziel a tie v priebehu hry používať.

V hre taktiež zbierate fazuľky, ktoré sú prakticky zbytočné (tak akurát po 25 kusoch ich môžete na vopred určených miestach odovzdať Fredovi a Georgovi a získať tak zberateľskú kartičku). Okrem fazuliek môžete zbierať čokoládové žabky, ktoré vám doplnia zdravie a samozrejme zberateľské kartičky. A pri kartičkách sa dostávam k druhému problému, hra je tak naskriptovaná, že pokiaľ sa len priblížite k miestu prechodu do druhej lokácie, hra automaticky spustí videosekvenciu a opúšťate danú oblasť a takto strácate možnosť tieto kartičky nájsť. Kedysi sa hra možno aj dlho načítavala, ale nový hardware umožňuje rýchle načítavania (čo by som u niektorých hier uvítal), ale tu mi to vadí, keďže hra len počas načítavania ukáže úlohy pre danú lokáciu a taktiež koľko kartičiek sa tam nachádza a v priebehu 2 sekúnd sa to nedá stihnúť ani prečítať.

Po stránke hrateľnosti, je hra jednoduchá, ale autosavy v hre nehľadajte, hra sa vám uloží až pri lietajúcej knihe. Je to celkom dobré riešenie, až na... áno, tieto savy sú niekedy tak nešťastne rozhádzané, že hra vám dokáže dosť zdvihnúť adrenalín. Neustále skákanie by až tak nevadilo ale tie cutscény, čo sa nedajú vypnúť (to sa nedá ani vysvetliť, ten pocit zažijete len vtedy keď po 5x uvidíte ako Filch mizne za zatvárajúcou sa knižnicou).V mnohých situáciách blbne kamera a vy opäť padáte do čiernej diery (resp. nakonci hry pri výbere elixíru a asi po treťom pokuse, keď sa mi kamera otočila tesne pred kliknutím, som mal sto chutí dať ochutnávať tie elixíry Hermione - keby sa to dalo) . A skákanie tiež nie je na obzvlášť úžasnej úrovni, pokiaľ sa snažíte niekde vyliezť Harry sa najprv podivne vznesie nad danú prekážku a až potom akoby spadol nižšie a pri preskakovaní cez priepastí máte tiež mnohokrát pocit, že po preskočení sa kĺže a padá opäť do nejakej diery. Súbojový systém je bez krviprelievania, nepriateľov buď omráčite a oni sa po čase preberú, alebo niektorí pre zmenu uletia. Významnou zložkou je potom samotný metlobal. Aj keď nechápem prečo sa nedá nestaviť samostatné ovládanie pre pohyb na metle a pre Harryho, takto som musel neustále meniť tlačidlá klávesnice pred každým takýmto okamihom, táto časť je opäť aj o šťastí, pokiaľ sa snažíte chytiť zlatú strelu a len trochu sa vykloníte z dráhy môžete začať od začiatku. V priebehu hry máte ešte možnosť prejsť si niekoľkými boss fightmi, ktoré sú až na posledné 2 (Chlpáčik a Veď-vy-viete-kto) úplne jednoduché.

Grafická stránka hry je na slušnej úrovni na svoju dobu. Aj keď po prvom uzretí Dumbedora s jeho 3D okuliarmi som vybuchol smiechom, ale zvyšok hry som bral s úplnou vážnosťou (ale je tu možnosť, že je to len kvôli tomu, že sa Dumbledore ukázal už len asi 2x). Dabing veľmi na kvalite hry nepridáva, občas bol aj vcelku dobrý, ale inokedy som mal pocit, akoby to len dabléri znudene čítali bez nejakých emócii.

Harry Potter and the Philosopher's Stone je koridorovkou, ktorú sa oplatí raz zahrať a potom na ňu zabudnúť (jedine žeby ste chceli nájsť všetky kartičky, čo ale aj tak nič neovplyvní). Pokiaľ si chcete na Harryho Pottera zaspomínať lepšie urobíte, ak si pozriete film alebo prečítate knihu. Aj keď PS ponúka 5 a pol hodiny čistého času, neobsahuje nič čo by už bežný hráč nevidel a pokiaľ si chcete zapnúť nejakú skákačku Super Mario alebo trebárs Kao the Kangaroo budú lepšou voľbou.

Pro: jednotlivé hádanky, otitulkované videá, grafika

Proti: niekedy grafika, bugy, ovládanie (najmä metlobal), kamera, nemožnosť preskočiť cutscény

+12

A Tale of Two Kingdoms

  • PC 80
Už je to delší doba, co mi padla do oka tato adventurka - jednak má poměrně slušná hodnocení (na AGS stránkách) a samozřejmě hru ve stylu King's Quest, resp. Quest for Glory, si pustím vždy rád.

I když začátek, konkrétně intro vyprávějící (nečekaně) o historii dvou království a první kapitola v hradu, mě nijak moc nechytnul (i kvůli mé snaze o proklikání všeho možného), brzy jsem se už mohl volně procházet po lese, vesnici a dalších pohádkově laděných oblastech tohoto malého království.

Mé nadšení trochu nabourala kapitola zhruba uprostřed hry. V této části je totiž kromě povinných i spousta vedlejších úkolů, které často není ani tak problém splnit, jako na ně narazit, případně získat některý předmět nutný k jejich splnění. Kromě toho můj inventář byl v této fázi plný předmětů, o kterých jsem už všechny získané informace úspěšně zapomněl (ideální by bylo si je někam zapisovat), což mi komplikovalo plnění i těch příběhových úkolů. Takže občas jsem kouknul do návodu.

I když hra obsahuje poměrně dost vedlejších úkolů, měl jsem problém nejen s jejich plněním, ale především s jejich objevováním. Velkou roli zde hraje náhoda, například v první kapitole je (celkem nenápadný) předmět, který je nutný pro splnění některých vedlejších úkolů v kapitolách pozdějších. Pokud ho nezískáte, smůla. Některé nepovinné úkoly je možné splnit až po dokončení jiných. Také se mi stalo, že předmět, který jsem již jednou (úspěšně) použil, by se hodil i později a není jej možné získat znovu, i když logicky by tomu nic bránit nemělo (mluvím o holy water). S vedlejšími úkoly také souvisí existence (pěti) různých konců, což potěší. Je taky fajn, že se v závěrečné animaci (přibližně) případně dozvíte, na co jste zapomněli a co se dalo udělat lépe.

A Tale of Two Kingdoms rozhodně doporučuji všem příznivcům adventur, zvláště těch pohádkových od Sierry. Vedlejší úkoly jsou fajn, ale bez návodu je velmi obtížné je všechny splnit, zvláště napoprvé a osobně se mi jen kvůli nim nechtělo hrát celou hru znovu od začátku. Pár "dynamických" událostí (jako když vás cosi honí po mapě) určitě osvěží, stejně jako fakt, že některé úkoly je možné splnit více různými způsoby. Už se moc těším, až si zahraji Heroine's Quest: The Herald of Ragnarok od stejných vývojářů.

P. S. Jeden malý tip - pokud máte problém s kostí (získali jste ji a nějak zmizela), vůbec nic si z toho nedělejte - k ničemu, zdá se, není. Nejlepší asi je ji vůbec nebrat.

Pro: příběh, grafika a atmosféra, hudba, postavy

Proti: obtížné "vypátrat" všechny vedlejší úkoly, možná až moc předmětů, v některých situacích není možné ukládat (ale aspoň se nestane, že by pak hru nešlo dohrát)

+12